{"id":6268,"date":"2012-06-30T18:00:00","date_gmt":"2012-06-30T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=6251"},"modified":"2012-06-30T18:00:00","modified_gmt":"2012-06-30T17:00:00","slug":"drawing-circles","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/06\/30\/drawing-circles\/","title":{"rendered":"Drawing circles"},"content":{"rendered":"
autor: Amdee<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Datum publikace na THF: 17.7.2011<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Hl\u00e1s\u00edm se s dal\u0161\u00edm p\u0159elo\u017een\u00fdm kouskem z Amdeeiny d\u00edlny. M\u00e1m radost, stejn\u011b tak jako samotn\u00e1 autorka, \u017ee se jej\u00ed pov\u00eddky na twincestblogu l\u00edb\u00ed, a \u017ee si na\u0161ly sv\u00e9 \u010dten\u00e1\u0159e. Proto p\u0159ich\u00e1z\u00ed dal\u0161\u00ed, op\u011bt \u010dist\u011b twincestn\u00ed jednod\u00edlka, spadaj\u00edc\u00ed do pov\u00eddkov\u00e9 \u0159ady …alles was ich bin. U\u017eijte si „Krou\u017eky na tv\u00e9 k\u016f\u017ei“ dvoj\u010dat v Tokiu, nebo-li Amdee napop\u00e1t\u00e9.<\/em><\/div>\n
modrozelen\u00e1<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Tomovy prsty p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bly po hladk\u00e9m povrchu Billovy k\u016f\u017ee. V\u0161ude kolem vl\u00e1dlo ticho, v\u0161e pono\u0159eno do hiberna\u010dn\u00edho sp\u00e1nku, v poklidu a jakoby pono\u0159eno do sn\u016f. Nach\u00e1zeli se vysoko nad \u00farovn\u00ed ulice, skoro v oblac\u00edch, a l\u016f\u017ekoviny tu von\u011bly po r\u016f\u017e\u00edch. Pokojem se oz\u00fdvaly zvuky rytmick\u00e9ho \u0165uk\u00e1n\u00ed do kl\u00e1vesnice, Bill odpov\u00eddal na sv\u00e9 e-maily. Tom si povzdychl a svou pozornost soust\u0159edil na lehce op\u00e1len\u00e1 z\u00e1da, jich\u017e se pr\u00e1v\u011b dot\u00fdkal. Ka\u017ed\u00fd detail, ka\u017edi\u010dk\u00e9 mate\u0159sk\u00e9 znam\u00e9nko, ka\u017ed\u00e1 prohlube\u0148 a ka\u017ed\u00fd sval, to v\u0161e znal stejn\u011b dob\u0159e jako sebe sama. V\u0161eho toho se mohl ji\u017e ode dne jejich zrozen\u00ed dot\u00fdkat, mohl to h\u00fd\u010dkat a hladit, a p\u0159esto si nikdy neomrzet. Nikdy moci pln\u011b pojmout a pochopit.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Op\u00edral se o loket a sledoval, jak ka\u017ed\u00e9 Billovo pohnut\u00ed uv\u00e1d\u011blo svaly pod jeho k\u016f\u017e\u00ed do tance. Zaplavovala je z\u00e1\u0159 monitoru, a z\u00e1rove\u0148 je tak pono\u0159ovala i do st\u00edn\u016f. Nejasn\u00e9 kontury bled\u00e9ho a studen\u00e9ho sv\u011btla lemovaly jejich t\u011bla. Bill pokra\u010doval v psan\u00ed, pa\u017ee podlo\u017eeny zmuchlan\u00fdm pol\u0161t\u00e1\u0159em, dlouh\u00e9 prsty poskakuj\u00edc\u00ed od jedn\u00e9 klapky kl\u00e1vesnice ke druh\u00e9. Pracovn\u00ed korespondence a osobn\u00ed dopisy.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Bylo tu naprost\u00e9 ticho. Takov\u00e9 ticho by v metropoli snad ani nem\u011blo b\u00fdt, pomyslel si mimod\u011bk Tom, kdy\u017e sv\u00fdmi prsty kreslil kruhy po nah\u00e9 k\u016f\u017ei Billov\u00fdch zad. Byli unaveni jako nikdy, \u010dasov\u00e9 z\u00f3ny a chaotick\u00e9 st\u0159\u00eddan\u00ed se dn\u016f a noc\u00ed si krut\u011b pohr\u00e1valy s jejich t\u011bly i mysl\u00ed. Proto te\u010f nedok\u00e1zali sp\u00e1t. Noc rad\u0161i probd\u011bli a\u017e do r\u00e1na.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Po z\u00e1dech si prsty navz\u00e1jem kreslili kruhy.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
S postupn\u00fdm dosp\u00edv\u00e1n\u00edm to bylo \u010d\u00edm d\u00e1l t\u00edm t\u011b\u017e\u0161\u00ed. Kamkoliv se jen vypravili – v\u0161ude jen pot\u00ed\u017ee z \u010dasov\u00e9ho posunu a stesk po domov\u011b. Bezb\u0159eh\u00e9 nad\u0161en\u00ed a euforie postupn\u011b chladla a opad\u00e1vala.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\n
Bill pat\u0159il k n\u011bmu. S n\u00edm a tady v jeho posteli, s n\u00edm u nich doma a ve v\u0161ech hotelov\u00fdch pokoj\u00edch, kter\u00e9 se podobaly jeden druh\u00e9mu jak vejce vejci. P\u0159esn\u011b tak, jak tu te\u010f le\u017eel; na b\u0159i\u0161e, nah\u00fd, odhalen\u00fd. Tomova ruka sjela dol\u016f a jej\u00ed prsty sv\u00fdm dotykem vy\u0161ly vst\u0159\u00edc inkoustov\u00e9 \u010derni propl\u00e9tan\u00fdch, pokroucen\u00fdch \u010dar na Billov\u011b boku, jejich\u017e kontury te\u010f kop\u00edrovaly po tis\u00edc\u00ed a prv\u00e9.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Zm\u011bnil ses,“ za\u0161eptal Tom a pol\u00edbil Billovu lopatku, kter\u00e1 se moc\u00ed Tomov\u00fdch slov p\u0159estala h\u00fdbat.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Jak to mysl\u00ed\u0161? Jak zm\u011bnil? “ Zeptal se Bill, ale na Toma se nepod\u00edval.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Nebo \u017ee by ano, \u017ee by se na sv\u00e9ho bratra p\u0159ece jen pod\u00edval? Ten by ale i tak nic nepost\u0159ehl, jak se sv\u00fdmi rty necht\u011bl odlou\u010dit od h\u0159ejiv\u00e9ho tepla, je\u017e zpod nich s\u00e1lalo z Billova t\u011bla.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Stal se z tebe…,“ Tom se zprudka nadechl, „… kus chlapa. Zmu\u017en\u011bl jsi, v\u00ed\u0161? Cel\u00fd ty. V\u0161echno tady to na tob\u011b.“<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Tom vy\u010dk\u00e1val, kdy se Bill za\u010dne br\u00e1nit. Mo\u017en\u00e1 se o tom nem\u011bl zmi\u0148ovat. Mo\u017en\u00e1 t\u00edm jen zap\u0159\u00ed\u010din\u00ed, \u017ee si te\u010f bude Bill s\u00e1m sebou nejist\u00fd, \u017ee si oba budou nejist\u00ed, jak je to vlastn\u011b s rovnov\u00e1hou jejich vztahu.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Tob\u011b se to nel\u00edb\u00ed? J\u00e1 se ti u\u017e nel\u00edb\u00edm?“ Zeptal se ho Bill p\u0159i\u0161krcen\u00fdm hlasem.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Ne, to ne… v tom to nen\u00ed, tak jsem to nemyslel. Cht\u011bl jsem jen…“ Pokou\u0161el se to napravit. Polibky zhojit n\u011bco, co ani r\u00e1nou nebylo.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Kdy\u017e se Bill p\u0159eto\u010dil na bok, hork\u00e1 k\u016f\u017ee jeho t\u011bla se vysmekla zpod Tomov\u00fdch dotyk\u016f. Byly to jen centimetry, co je d\u011blily, ale pro Toma to byla nep\u0159ekonateln\u00e1 d\u00e1lka. P\u0159\u00edli\u0161 daleko od n\u011bj na to, aby s Billem mohl v\u00e9st tuhle konverzaci.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„To ti te\u010f do\u0161lo, \u017ee m\u00e1m taky penis? Je to v\u0161echno ksakru jen o tom, \u017ee sis pr\u00e1v\u011b uv\u011bdomil, \u017ee i j\u00e1 m\u00e1m pt\u00e1ka, \u017ee jsem m\u011bl toho zasran\u00fdho pt\u00e1ka po celou tu dobu, a to z tebe t\u00edm p\u00e1dem d\u011bl\u00e1 gaye, Tome?“ Billova ruka, st\u00e1le tak \u0161t\u00edhl\u00e1 a k\u0159ehk\u00e1, m\u00e1vla na d\u016fkaz slov sotva znateln\u011b sm\u011brem k Billovu vlastn\u00edmu kl\u00ednu.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Bylo to tam, p\u0159\u00edmo p\u0159ed Tomov\u00fdma o\u010dima, a on se tomu nem\u011bl jak vyhnout. Chtiv\u011b zrakem p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl po Billov\u011b povadl\u00e9m \u00fadu, spo\u010d\u00edvaj\u00edc\u00edm v ohb\u00ed t\u0159\u00edsla mezi stehnem a bokem. \u0160pi\u010dka Billova p\u0159irozen\u00ed se ukr\u00fdvala pod z\u00e1hybem vl\u00e1\u010dn\u00e9 p\u0159edko\u017eky a vypadala tak roztomile, vyvstalo Tomovi na mysli, byla tak m\u011bkk\u00e1 a z\u00e1rove\u0148 tak t\u011b\u017ek\u00e1. Tom si naslinil spodn\u00ed ret. Byli si ve v\u0161em tak podobn\u00ed. Billovi se mo\u017en\u00e1 st\u00e1\u010del v\u00edce doleva, ale i to u\u017e Tom dob\u0159e v\u011bd\u011bl.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Mo\u017en\u00e1 si to jen namlouval – tu jejich podobu. Nikdy doopravdy nezkusili \u017eivot bez chl\u00e1choliv\u00e9ho bezpe\u010d\u00ed a st\u00e1l\u00e9 p\u0159\u00edtomnosti toho druh\u00e9ho, to v\u0161e a\u017e do toho okam\u017eiku, kdy se Bill stal jakoby j\u00edm a v\u0161echny odli\u0161nosti, co je v\u017edy d\u011blily, pozbyly v\u00fdznamu.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Ale v\u017edy\u0165 j\u00e1 nejsem gay…, nejsem na kluky, to p\u0159ece v\u00ed\u0161,“ u\u0161kl\u00edbl se Tom.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Nen\u00ed to potom tak spr\u00e1vn\u011b? To, \u017ee se m\u011bn\u00edme?“ Bill se p\u0159eto\u010dil na z\u00e1da, je\u0161t\u011b kousek d\u00e1l od Toma, skoro \u00fapln\u011b mimo jeho dosah.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„A m\u00e1me snad na vybranou?“ Kone\u010dky prst\u016f se p\u00e1trav\u011b dot\u00fdkal ky\u010deln\u00ed kosti sv\u00e9ho bratra, le\u017e\u00edc\u00edho na z\u00e1dech.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
V bled\u00e9 z\u00e1\u0159i elektrick\u00e9ho sv\u011btla se r\u00fdsovaly poz\u016fstatky jemnosti Billov\u00fdch rys\u016f. Bylo to jako pam\u00e1tka na n\u011bco, co kdysi bylo a u\u017e nen\u00ed. M\u011bkkost k\u0159ivek Billova b\u0159icha, na kterou si b\u0159\u00ed\u0161ka Tomov\u00fdch prst\u016f tak dob\u0159e pamatovala – prst\u016f, je\u017e po n\u011bm te\u010f jezdila, mapovala jej, vyh\u00fdbala se hv\u011bzd\u011b. Hv\u011bzdu, tu si v\u017edy nechal a\u017e na konec.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Ne, na vybranou opravdu nem\u011bli.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
U\u017e nebyli d\u011bti. Nebyli a ani nemohli, i kdyby cht\u011bli. Tolik toho vid\u011bli, tolik za\u017eili. Jejich nevinnost byla ta tam, a i na jej\u00ed pouhou definici by si dok\u00e1zali jen st\u011b\u017e\u00ed vzpomenout. Tomovi bylo moc dob\u0159e zn\u00e1mo, co se o nich na internetu psalo, ale i tak se o tom Billovi nikdy nezmi\u0148oval. Stejn\u011b bylo pravd\u011bpodobn\u00e9, \u017ee to Bill v\u011bd\u011bl taky. V\u011bci, o kter\u00fdch se spolu bavit necht\u011bli. Nechat se rad\u0161i ocejchovat, pomalu si nechat jizvit k\u016f\u017ei, pozvolna, rok za rokem.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Tom se p\u0159isunul a\u017e k Billovi a nos zabo\u0159il do toho sam\u00e9ho ohb\u00ed t\u0159\u00edsla mezi Billov\u00fdm stehnem a bokem. Vdechoval zhluboka a znovu se utvrzoval v tom, \u017ee u\u017e pro n\u011b nen\u00ed n\u00e1vratu. P\u0159itulil se je\u0161t\u011b bl\u00ed\u017e, pono\u0159il se a\u017e na sam\u00e9 dno testosteronu a dosp\u011blosti, a kdy\u017e sv\u00fdm pichlav\u00fdm strni\u0161t\u011bm po\u0161imral Billa tam dole, ten se neubr\u00e1nil tich\u00e9mu zasm\u00e1n\u00ed. Zn\u011blo to jako nenad\u00e1l\u00e9 vypu\u0161t\u011bn\u00ed dechu dlouho zadr\u017eovan\u00e9ho. Protr\u017een\u00ed hr\u00e1z\u00ed.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Billova dla\u0148 se usadila na temeni Tomovy hlavy. Konej\u0161ila jej, v\u017edy byla zdrojem \u00falevy. Zpomalila cvrkot sv\u011bta kolem nich. Uklidnila.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Ospal\u00e1 chv\u00edle se l\u00edn\u011b vlekla beze slov. Noc tmav\u00e1 jako inkoust, zabarven\u00e1 jen v\u0161udyp\u0159\u00edtomnou z\u00e1\u0159\u00ed neonov\u00fdch sv\u011btel, ob\u0159\u00edch LCD obrazovek. Billova ruka mazliv\u011b hladila Tom\u016fv obli\u010dej, ale kdy\u017e se dobrala a\u017e k jeho rt\u016fm, jeho tv\u00e1\u0159 potemn\u011bla, \u00fasm\u011bv se vytratil.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d m\u011b chce\u0161?“ Za\u0161eptal do ticha.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Nikdy se Toma nezeptal, jestli ho st\u00e1le je\u0161t\u011b miluje. Tom se domn\u00edval, \u017ee se pt\u00e1t nikdy nepot\u0159eboval, proto\u017ee to stejn\u011b v\u011bd\u011bl, te\u010f ho ale napadlo, \u017ee Bill mo\u017en\u00e1 necht\u011bl riskovat. Co kdyby… co kdy\u017e…? \u010clov\u011bk si jist nem\u016f\u017ee b\u00fdt nikdy, a co kdy\u017e Tom u\u017e milovat p\u0159estal. Nemysliteln\u00e9 se st\u00e1t mohlo mysliteln\u00fdm, mo\u017en\u00fdm – v tom dobr\u00e9m i ve zl\u00e9m. \u017divot se n\u00e1s n\u011bkdy nept\u00e1.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Tomovou odpov\u011bd\u00ed se staly jen polibky. N\u011b\u017en\u00e9 doteky rt\u016f na m\u00edst\u011b, kde se ostr\u00fd pahorek ky\u010dle r\u00fdsoval pod Billovou k\u016f\u017e\u00ed. Polibky, co p\u0159ed\u010dily v\u0161echna slova. Postupem \u010dasu nau\u010dily, jak jakoby m\u00e1vnut\u00edm kouzeln\u00e9ho proutku ze sv\u00fdch ran na du\u0161i i t\u011ble vyp\u011bstovat kv\u011bty. R\u00e1ny zasazen\u00e9 jin\u00fdmi – v\u0161emi t\u011bmi mu\u017ei a \u017eenami, se kter\u00fdmi se b\u011bhem let vyspali – a n\u00e1sledn\u00e1 n\u011bmota noc\u00ed po k\u0159iku a h\u00e1dk\u00e1ch, kdy toho \u0159ekli v\u00edc, ne\u017e cht\u011bli, slz vyplakali v\u00edc, ne\u017e pot\u0159ebovali.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Odporn\u00fd pach, zanechan\u00fd po sob\u011b t\u011bmi ostatn\u00edmi, na nich v\u017edy ulp\u011bl a z\u016fst\u00e1val po cel\u00e9 dny, a ani jeden z nich se pak necht\u011bli toho druh\u00e9ho dot\u00fdkat. Ze v\u0161eho nejsmutn\u011bj\u0161\u00ed bylo, jak se s t\u00edm s plynouc\u00edmi l\u00e9ty nau\u010dili vyrovn\u00e1vat, ignorovat stopy nev\u00edtan\u00fdch, ciz\u00edch rukou. Z p\u0159etv\u00e1\u0159ky a hran\u00e9, pro spole\u010dnost p\u0159ijateln\u00e9 fas\u00e1dy, se pomalu stalo velkolep\u00e9, kolos\u00e1ln\u00ed d\u00edlo. A\u0165 u\u017e to bylo cokoliv, bylo to lep\u0161\u00ed a p\u0159ijateln\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e incestn\u00ed l\u00e1ska k vlastn\u00edmu sourozenci.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Cokoliv, po\u0159\u00e1d lep\u0161\u00ed ne\u017e jejich l\u00e1ska.<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Ty o tom snad pochybuje\u0161?“ Optal se Tom, mezit\u00edm co dotyky rt\u016f, leh\u010d\u00edmi ne\u017e v\u00e1nek, \u010dastoval Billa.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Bill pokr\u010dil rameny. Prost\u011bradlo pod jejich t\u011bly za\u0161ustilo.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Poprv\u00e9 spolu onanovali, kdy\u017e jim bylo 14. Zvuk po\u010d\u00edta\u010de ztlumen, on vybaven obrovskou kl\u00e1dou, jej\u00ed prsa p\u0159ipom\u00ednaj\u00edc\u00ed gl\u00f3busy pln\u00e9 silikonu. Kousali se nerv\u00f3zn\u011b do rt\u016f, ochromeni strachem, \u017ee budou p\u0159isti\u017eeni m\u00e1mou – nebo Gordonem, i kdy\u017e to by tak hrozn\u00e9 nebylo. Gordon by to pochopil. Jako chlap…<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
To video si Tom nepamatoval. M\u00edsto n\u011bj se tenkr\u00e1t fascinovan\u011b d\u00edval na Billovu pa\u017ei, c\u00edtil Billovu pa\u017ei, jak \u0161\u0165ouch\u00e1 do jeho boku v hektick\u00e9m, rychl\u00e9m pohybu. A ty slab\u00e9 zvuky, kter\u00e9 Bill ze sebe tenkr\u00e1t vyd\u00e1val – a co vyd\u00e1val st\u00e1le je\u0161t\u011b i dnes. Rozdr\u00e1\u017edily jeho sluch, a on v tom okam\u017eiku v\u011bd\u011bl, \u017ee by dal na sv\u011bt\u011b cokoliv, jen kdyby je mohl usly\u0161et znovu. Sev\u0159en\u00e1 dla\u0148 hbit\u011b p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bla po jeho mladick\u00e9m, adolescentn\u00edm penisu, ne je\u0161t\u011b pln\u011b vyvinut\u00e9m a dorostl\u00e9m, ale zato tak nedo\u010dkav\u00e9m, spole\u010dn\u00fd rytmus dirigoval tempo jejich do sebe nar\u00e1\u017eej\u00edc\u00edch lokt\u016f a pa\u017e\u00ed. Tak m\u00e1lo mu tenkr\u00e1t sta\u010dilo, tehdy p\u0159ed l\u00e9ty, aby se nechal strhnout, aby byl ztracen.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
S ka\u017ed\u00fdm nov\u00fdm pozn\u00e1n\u00edm a zku\u0161enost\u00ed si byli \u010d\u00edm d\u00e1l t\u00edm bli\u017e\u0161\u00ed. Byli formov\u00e1ni \u017eivotem a podobn\u011b tak i jejich vz\u00e1jemn\u00e1 l\u00e1ska. Dobrali se postupn\u011b a\u017e do f\u00e1ze, kdy jen tak le\u017eeli vedle sebe, zbaveni o\u0161acen\u00ed, studu a ochrann\u00fdch \u0161t\u00edt\u016f, stejn\u011b te\u010f jako p\u0159ed 21 lety. Bez z\u00e1bran a zcela p\u0159irozen\u011b, nat\u00e1hli se po sob\u011b, \u0159\u00edzeni t\u011bmi nejprimitivn\u011bj\u0161\u00edmi vrozen\u00fdmi pudy a instinktem. Propletli si prsty.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„To se nikdy nezm\u011bn\u00ed, copak ti to, Bille, nedoch\u00e1z\u00ed?“ Oto\u010dil se, aby se Billovi pod\u00edval do o\u010d\u00ed, jeho vlastn\u00ed nap\u016fl zast\u0159eny zt\u011b\u017ekl\u00fdmi v\u00ed\u010dky.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
D\u011bsil se mo\u017enosti, \u017ee to tak mo\u017en\u00e1 nen\u00ed, \u017ee se to i p\u0159es jeho v\u016fli m\u016f\u017ee st\u00e1t l\u017e\u00ed.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Bill se p\u0159eto\u010dil zp\u011bt na b\u0159icho. Jak jen mohli vedle sebe le\u017eet, dot\u00fdkat se toho nejskvostn\u011bj\u0161\u00edho a nejdra\u017e\u0161\u00edho, co znali, a p\u0159itom nepoc\u00edtit vzru\u0161en\u00ed? D\u00e1no zvykem a st\u00e1lou p\u0159\u00edtomnost\u00ed toho druh\u00e9ho, nau\u010dili se odol\u00e1vat vol\u00e1n\u00ed jejich touhy a pot\u0159eb. V\u0161e zv\u011btral\u00e9 \u010dasem, obrou\u0161en\u00e9 roky, dosp\u00edv\u00e1n\u00edm\u2026 zku\u0161enostmi. N\u00e1raz jednoho loktu do druh\u00e9ho ztratil sv\u00e9 fascinuj\u00edc\u00ed kouzlo, u\u017e nem\u011bl ten \u00fa\u010dinek, co kdysi.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Pot\u0159ebuji dopsat ty maily,“ zahuh\u0148al Bill. Chladn\u00e1 z\u00e1\u0159e obrazovky jeho notebooku znovu zalila jeho tv\u00e1\u0159 a pro Toma neexistovalo nic kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00edho.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
I kdy\u017e se spolu nemilovali. I kdy\u017e nedos\u00e1hli vzru\u0161en\u00ed. I kdy\u017e… Jejich l\u00e1ska byla o to hlub\u0161\u00ed, pot\u0159eba toho druh\u00e9ho nespo\u010detn\u011bkr\u00e1t v\u011bt\u0161\u00ed.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Miluji t\u011b, ale to p\u0159ece v\u00ed\u0161, ne?“ Odv\u00e1\u017eil se vydat na tenk\u00fd led.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Uhm…, v\u00edm to,“ odv\u011btil mu Bill. Poddal se pravd\u011b, pokorn\u011b p\u0159ed n\u00ed sklonil hlavu. Nat\u00e1hl se dozadu a zkroutil svou pa\u017ei tak, aby dos\u00e1hl a\u017e na Toma, a pohladil jej p\u00e1rkr\u00e1t po rameni. Byla to strnul\u00e1 a nep\u0159irozen\u00e1 pozice, a ani jeden z nich v n\u00ed nedok\u00e1zali z\u016fstat p\u0159\u00edli\u0161 dlouho.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Znovu se mezi n\u011b vpl\u00ed\u017eilo ticho, n\u011bm\u00fd p\u0159\u00edchoz\u00ed, st\u00e1vaj\u00edc\u00ed se pravideln\u00fdm hostem t\u011bchto chvil, na nich\u017e z\u00e1le\u017eelo nejv\u00edc. Tom si lehl na z\u00e1da a naslouchal \u0165ukotu kl\u00e1vesnice pod Billov\u00fdmi prsty. Strop nad n\u00edm m\u011bl barvu slonoviny, barvu pap\u00edru a k\u016f\u017ee ve studen\u00e9m sv\u011btle. Ohnul nohy v kolenou a p\u0159ehodil je p\u0159es hranu postele, prsty na nohou se zaryly do m\u011bkk\u00e9ho koberce na podlaze. Dlan\u00ed zlehka p\u0159ejel po sv\u00e9m penisu a s\u00e1m nev\u011bd\u011bl pro\u010d.<\/div>\n
Nec\u00edtil se b\u00fdt vzru\u0161en\u00fd, ani po tom p\u0159\u00edli\u0161 netou\u017eil, ale jeho smysly byly nasyceny v\u016fn\u00ed Billa, byl pr\u00e1v\u011b \u010derven v Tokiu, a touha po tom druh\u00e9m byla v\u017edy p\u0159\u00edtomn\u00e1. C\u00edtili toho druh\u00e9ho, ani\u017e by pot\u0159ebovali fyzick\u00fd kontakt. Sta\u010dilo to s\u00e1laj\u00edc\u00ed, zn\u00e1m\u00e9 teplo.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Sta\u010dilo jen zn\u00e1m\u00e9, s\u00e1laj\u00edc\u00ed teplo.<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Tom tu cht\u011bl z\u016fstat na v\u011bky v\u011bk\u016f.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
V poloze na z\u00e1dech, jeho ruka poslepu za\u0161m\u00e1trala po Billov\u011b l\u00fdtku. Billovo l\u00fdtko jako d\u016fkaz opravdovosti jeho l\u00e1sky, te\u010f a nyn\u00ed, jako d\u016fkaz jich, kdy\u017e se ho najednou za\u010dala zmoc\u0148ovat nejistota z\u00edt\u0159k\u016f. P\u0159epadla jej a strh\u00e1vala jej s sebou, jeho, kter\u00fd se s pocity nejistoty nikdy nedok\u00e1zal poprat jako chlap. Poka\u017ed\u00e9 se mu v \u017ealudku usadil obrovit\u00fd balvan, poka\u017ed\u00e9 se mu spla\u0161en\u011b zvedal tep.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Nejistoty, kter\u00e9 poci\u0165oval nyn\u00ed, byly jin\u00e9 ne\u017e kdysi; t\u00fdkaly se financ\u00ed, jejich hudebn\u00ed tvorby – byly tak nel\u00edtostn\u011b t\u00ed\u017eiv\u00e9. Nejistoty, kter\u00e9 poci\u0165oval nyn\u00ed, byly st\u00e1le stejn\u00e9 jako kdysi; byly o tom, jak s Billem moci \u017e\u00edt a\u017e nadosmrti, a o tom, jak to nebylo mo\u017en\u00e9, jak krutou da\u0148 by za to oba museli platit. Pro vidinu byt\u00ed a \u017eit\u00ed s Billem by se vzdal v\u0161eho. Tom by ob\u011btoval \u00fapln\u011b v\u0161e. A jak se m\u00e1 lidsk\u00e1 mysl vyrovnat s podobn\u00fdm zji\u0161t\u011bn\u00edm?<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Daleko od v\u0161ech povinnost\u00ed, kter\u00e9 na n\u011b \u010dekaly tam doma, v pulsuj\u00edc\u00edm srdci Tokia, byli znovu nalad\u011bni na stejnou vlnu souzn\u011bn\u00ed. V\u0161e v jejich \u017eivot\u011b se to\u010dilo kolem jedn\u00e9 a t\u00e9 sam\u00e9 veli\u010diny – kolem byt\u00ed na cest\u00e1ch. Kolem jejich \u017eivota jako superstars. Stalo se jim to rutinou, pak nezbytnost\u00ed, a nakonec jim to p\u0159ineslo zk\u00e1zu i sp\u00e1su. Na m\u00edle daleko od domova jako tenkr\u00e1t, kdy\u017e si jejich l\u00e1ska hledala cestu k rozkv\u011btu. Na cest\u00e1ch se jejich zak\u00e1zan\u00e1 l\u00e1ska probudila k \u017eivotu. V tourbuse k\u0159i\u017euj\u00edc\u00edm Evropu.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Tom dosp\u011bl k zji\u0161t\u011bn\u00ed, \u017ee se jejich l\u00e1ska m\u011bnila a formovala podobn\u011b jako jejich \u017eivoty. Vys\u00e1la z nich v\u0161e a\u017e na zoufale neutichaj\u00edc\u00ed pot\u0159ebu nikdy se toho druh\u00e9ho nevzdat. Bilancov\u00e1n\u00ed ztr\u00e1t, ho\u0159ce za n\u00ed placen\u00e1 da\u0148 – v\u017edy jim to za to st\u00e1lo.<\/div>\n
Kdy\u017e byli na cest\u00e1ch, jako pr\u00e1v\u011b te\u010f, a \u010das, ur\u010dovan\u00fd jen nadiktovan\u00fdm denn\u00edm harmonogramem, pro n\u011b pozbyl ve\u0161ker\u00fd v\u00fdznam, byli op\u011bt voln\u00ed, a z\u00e1rove\u0148 i ne. Navraceli se k neposkvrn\u011bnosti. Doma na Toma \u010dekala ona, ji\u017e m\u011bl r\u00e1d, ta, co se jim te\u010f starala o psy a vyzved\u00e1vala po\u0161tu. \u017divot v Los Angeles se stal \u017eivotem korupce, \u017eivotem osam\u011bn\u00ed na k\u0159\u00eddlech svobody a volnosti. Zlat\u00e1 klec. Neust\u00e1l\u00e9 p\u0159ech\u00e1zen\u00ed z klece do klece.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Bill odt\u00e1hl svou nohu, p\u0159ehodil si ji p\u0159es tu druhou, a Tom byl znenad\u00e1n\u00ed ponech\u00e1n napospas samot\u011b – v sev\u0159en\u00ed sv\u00e9 ruky t\u0159\u00edmal probouzej\u00edc\u00ed se erekci, polapen do ko\u010di\u010d\u00edho zlata snu v\u0161ech sn\u016f. A \u010das se kolem nich zastavil. Tom to c\u00edtil, kdy\u017e vn\u00edmal zpomalen\u00fd tok sv\u00e9 krve koluj\u00edc\u00ed loudav\u011b v \u017eil\u00e1ch. Povzdechl si a bylo to vzdychnut\u00ed unaven\u00e9ho starce. Toho, kter\u00fd se u\u017e sm\u00ed\u0159il, a kter\u00fd se u\u017e poddal.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„To si ho tu bude\u0161 vedle m\u011b honit? To mysl\u00ed\u0161 v\u00e1\u017en\u011b?“ Zeptal se ho potichu Bill a z jeho hlasu bylo sly\u0161et, jak je pobaven ale i otr\u00e1ven.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Ale ne…“ \u0159ekl Tom a op\u011bt zmlkl. U\u017e to bylo pry\u010d. U\u017e necht\u011bl.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Dok\u00e1zali by takhle setrvat na v\u011bky; navz\u00e1jem si dr\u00e1saj\u00edc\u00ed nitro v okam\u017eiku absolutn\u00edho \u0161t\u011bst\u00ed a neskonal\u00e9ho smutku. Sladkoho\u0159k\u00fdm bylo to, jak kr\u00e1su dok\u00e1zali spat\u0159it i ve smutku, v zouf\u00e1n\u00ed si. Sladkoho\u0159kost byla definic\u00ed jich sam\u00fdch. A jejich l\u00e1sky. Tom si byl jist, \u017ee je to jednoho dne oba zabije. P\u0159ib\u00fdvaj\u00edc\u00ed roky je poh\u0159b\u00ed. Jejich milenky je poh\u0159b\u00ed, jejich d\u011bti, stejn\u011b tak jako jejich kari\u00e9ra.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Co jim bylo jedenkr\u00e1te souzeno, a pro co st\u00e1lo za to bojovat, se te\u010f stalo jen kr\u00e1snou vzpom\u00ednkou, bolav\u00fdm tou\u017een\u00edm, ukr\u00fdvaj\u00edc\u00edm se za zav\u0159en\u00fdmi dve\u0159mi, v z\u00e1kout\u00edch jejich mysl\u00ed.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
V tom dobr\u00e9m i v tom \u0161patn\u00e9m, dokud je smrt nerozd\u011bl\u00ed.<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„M\u00e1me z\u00edtra n\u011bco p\u0159ed tou akc\u00ed pro Audi?“ Ot\u00e1zka byla sm\u011b\u0159ov\u00e1na Tomovi, kter\u00fd se k Billovi obr\u00e1til, aby se zad\u00edval na soust\u0159ed\u011bn\u00fd v\u00fdraz tv\u00e1\u0159e sv\u00e9ho bratra. Bolelo ho v t\u00e9 poloze za krkem, ale on i tak ochotn\u011b setrval.<\/div>\n
Na mal\u00fd okam\u017eik se zd\u00e1lo, \u017ee Bill je op\u011bt mlad\u00fdm klukem. Vypadal tak na sedmn\u00e1ct. Jim ob\u011bma bylo sedmn\u00e1ct. Na Tomov\u011b tv\u00e1\u0159i se objevil drobn\u00fd \u00fasm\u011bv.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Interview.“<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Ksakru. Jsem utahan\u00fd jako k\u016f\u0148.“<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Bill zav\u0159el s klapnut\u00edm v\u00edko Macbooku a nat\u00e1hl se s n\u00edm k no\u010dn\u00edmu stolku. N\u011bkdo pr\u00e1v\u011b pro\u0161el kolem jejich dve\u0159\u00ed. Nehybn\u00fdm, mrtv\u00fdm tichem se k nim donesly ozvy krok\u016f na chodb\u011b a p\u0159ipomn\u011bly jim existenci venkovn\u00edho sv\u011bta, nach\u00e1zej\u00edc\u00edho se hned za d\u0159evem dve\u0159\u00ed jejich pokoje, a bez dechu p\u00e1d\u00edc\u00edho vp\u0159ed.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Co si po\u010d\u00edt se \u017eivotem, co?<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Tom uc\u00edtil pohyb na matraci a slab\u00fd z\u00e1chv\u011bv ovzdu\u0161\u00ed. St\u00e1le se d\u00edval do stropu, o\u010di slep\u011b z\u00edraj\u00edc\u00ed do pr\u00e1zdnoty p\u0159ed sebou, jeho t\u011blo zmo\u017eeno, z\u00e1rove\u0148 v\u0161ak lehk\u00e9 jako p\u00edrko.<\/div>\n
Ten pocit v n\u011bm vyvolal nenad\u00e1lou chu\u0165 n\u011b\u010d\u00edm se sjet, d\u00e1t si tr\u00e1vu.<\/div>\n
Vs\u00e1t do sebe op\u011bt v\u016fni toho m\u00edsta v ohb\u00ed Billova t\u0159\u00edsla, m\u00edsta mezi bokem a stehnem.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Tom sp\u00ed\u0161e c\u00edtil, ne\u017e vid\u011bl, jak se Bill p\u0159esouv\u00e1 k oknu. Bylo tam zimn\u00ed kluzi\u0161t\u011b, p\u0159\u00edmo p\u0159ed hotelem, mohli ho spat\u0159it z okna hotelov\u00e9ho pokoje. Uprost\u0159ed \u010dervnov\u00e9ho dusna na n\u011b z\u00edralo sv\u00fdm \u010dern\u00fdm, ob\u0159\u00edm, plastikov\u00fdm okem. V zim\u011b se \u010der\u0148 ztratila, prom\u011bnila se na studenou, opu\u0161t\u011bnou n\u00e1dr\u017e, \u010dekaj\u00edc\u00ed na to, a\u017e zamrzne. Na ledu toho kluzi\u0161t\u011b si u\u017eili tolik legrace a z\u00e1bavy.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Sladk\u00e9 vzpom\u00ednan\u00ed.<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
M\u011bnili se stejn\u011b, jako i rok proch\u00e1z\u00ed nekone\u010dn\u00fdm cyklem ro\u010dn\u00edch dob. Lehkost\u00ed zimy a pr\u00e1zdnotou l\u00e9ta. Jas rozsv\u00edcen\u00e9 lampi\u010dky na no\u010dn\u00edm stolku svou teplou z\u00e1\u0159\u00ed pohladil bicepsy Billov\u00fdch pa\u017e\u00ed, tvar teprve ned\u00e1vno zformovan\u00fdch ramen. Bill chodil plavat mnohem rad\u0161i, ne\u017e tr\u00e1vil \u010das v posilovn\u011b. Tom byl v tomhle prav\u00fd opak. Nikdy nebyli \u00fapln\u011b stejn\u00ed, identi\u010dt\u00ed snad jen jak kdy, a v tomhle rozhodn\u011b ne. A Bill byl se sebou jednozna\u010dn\u011b spokojen. Tom byl t\u00edm p\u00e1dem taky.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Nebyl \u010das smutnit nad ztr\u00e1tami, oplak\u00e1vat v\u011bci minul\u00e9.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
A Bill nebyl m\u00e9n\u011b kr\u00e1sn\u00fdm. Jen jin\u00fdm. Ve fin\u00e1le Tom ani nev\u011bd\u011bl, kter\u00e1 z obou variant byla hor\u0161\u00ed. V\u011b\u0159il, \u017ee v \u017eivot\u011b ka\u017ed\u00e9ho mu\u017ee nastane doba, kdy je \u010das nechat si nar\u016fst vousy, zapomenout na dar zvoniv\u00e9ho sm\u00edchu, usadit se a za\u010d\u00edt plnit o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00ed, kter\u00e1 jsou v n\u00e1s zako\u0159en\u011bna tradicemi stalet\u00ed. Vstoupit do dosp\u011blosti. Je mo\u017en\u00e9, \u017ee nakonec do\u0161lo i na n\u011b?<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
S\u00edla prom\u011bny nabyla v Billov\u011b nov\u00e9, statn\u011bj\u0161\u00ed postav\u011b. Nebyla ani v tom, jak tam tak st\u00e1l, nic na sob\u011b, co by jej mohlo zakr\u00fdt, a nechal po sob\u011b bezosty\u0161n\u011b klouzat o\u010di sv\u00e9ho dvoj\u010dete. Byla v tom, jak na sebe reagovali. U\u017e to nebylo s nespoutanou v\u00e1\u0161n\u00ed, v nen\u00e1vratnu byla neohraban\u00e1 p\u0159ekotnost. M\u00edsto n\u00ed se dostavil hlas neutichaj\u00edc\u00edho, slab\u011b, zato vytrvale pulsuj\u00edc\u00edho ran\u011bn\u00e9ho nitra, kter\u00fd by se snad omylem dal nazvat du\u0161evn\u00ed tr\u00fdzn\u00ed. Tak to v\u0161ak nebylo.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Cht\u011bl bych se s tebou milovat.“ Nadhodil Tom opatrn\u011b.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Ach, ty skvostn\u011b tvarovan\u00e9 p\u016flky pozad\u00ed jeho bratra, jemu tak dob\u0159e zn\u00e1m\u00e9, natrvalo zaneseny do arch\u00edvu t\u011bch nejposv\u00e1tn\u011bj\u0161\u00edch Tomov\u00fdch vzpom\u00ednek. Rozta\u017een\u00e9 a nab\u00edzej\u00edc\u00ed se, zp\u0159\u00edstupn\u011bn\u00e9 jen pro n\u011bj… Tomovo ztopo\u0159en\u00e9 mu\u017estv\u00ed ve v\u0161eobj\u00edmaj\u00edc\u00edm, t\u011bsn\u00e9m a brut\u00e1ln\u00edm kontaktu, zapasovan\u00e9 mezi nimi. Prsty rukou zaryt\u00e9 do masa a k\u016f\u017ee.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Ach ano, sladk\u00e9 vzpom\u00edn\u00e1n\u00ed.<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Te\u010f ne, Tome. Nem\u00e1m n\u00e1ladu.“ Billova odpov\u011b\u010f byla stejn\u011b opatrn\u00e1, tich\u00e1, kdy\u017e se nat\u00e1hl po krabi\u010dce cigaret, le\u017e\u00edc\u00edch na parapetu pod ob\u0159\u00ed okenn\u00ed tabul\u00ed. Sklonil se dol\u016f a st\u00edny na jeho k\u016f\u017ei pozm\u011bnily tvar. Na k\u016f\u017ei, jej\u00ed\u017e bronzov\u00fd n\u00e1dech op\u00e1len\u00ed Tom nevid\u011bl po cel\u00e9 roky. Naposledy tomu bylo, kdy\u017e byli je\u0161t\u011b d\u011btmi, a kdy\u017e cel\u00e9 dny str\u00e1vili venku hran\u00edm si na slunci. Tom se za n\u00edm roze\u0161el, nic ne\u0159\u00edkaj\u00edc, v\u011bdom si toho, \u017ee odpov\u011b\u010f by byla stejn\u011b zbyte\u010dn\u00e1. Tom Billovi rozum\u011bl. Stejn\u011b na sex s\u00e1m nem\u011bl ani pomy\u0161len\u00ed. Jen by tak mohl ut\u00e9ct p\u0159ed sv\u011btem, nab\u00eddla by se mu v\u00fdmluva.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Hust\u00fd kou\u0159 cigarety se vp\u00edjel do vzduchu pokoje a Tom si p\u0159edstavoval, jak se Billovy rty pozvolna otv\u00edraj\u00ed, jak pou\u0161t\u00ed filtr cigarety, jak z nich unikaj\u00ed tenk\u00e9 prst\u00fdnky kou\u0159e. Stoupl si vedle bratra, m\u011bkk\u00fd koberec pod bos\u00fdma ploskama jeho nohou. A noc byla tak tmav\u00e1, \u017eivot pod nimi na ulic\u00edch Tokia tak plytk\u00fd a povrchn\u00ed – neutichaj\u00edc\u00ed tepot srdce metropole. Hv\u011bzdy tu ke spat\u0159en\u00ed nebyly.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Obloha bez hv\u011bzd v z\u00f3n\u011b sv\u011btla m\u00eds\u00edc\u00edho se s temnotou. \u0160t\u011bst\u00ed a smutku.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„P\u0159edstav si, \u017ee by naproti n\u00e1m st\u00e1l jin\u00fd hotel nebo n\u011bjak\u00e1 budova. My bychom mohli sledovat je a oni zase n\u00e1s,“ vypadlo ne\u010dekan\u011b z Billa. Jeho hlas byl tak n\u011b\u017en\u00fd. N\u011b\u017en\u00fd a mazliv\u00fd jako sny, jako chom\u00e1\u010de vaty, jako jejich prvn\u00ed polibky nad r\u00e1nem.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
V okenn\u00edch tabul\u00edch se odr\u00e1\u017eely siluety jejich postav. St\u00e1li tak bl\u00edzko u sebe.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Jako tenkr\u00e1t, kdy\u017e jsme…,“ Tom se usm\u00e1l. V\u011bd\u011bl, na co Bill nar\u00e1\u017eel, proto\u017ee jejich vzpom\u00ednky, ty se vymazat nedaly, bez rozd\u00edlu na to, jak\u00fdmi zm\u011bnami si pro\u0161li oni sami.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Uhm…, to bylo tenkr\u00e1t, kdy\u017e jsi mi to d\u00e1val zezadu, “ Billovy rty se povyt\u00e1hly do la\u0161kovn\u00e9ho \u00fasm\u011bvu.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„P\u0159esn\u011b tak…“ odk\u00fdvl mu Tom pobaven\u011b.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Pohrou\u017eili se zp\u011bt do ml\u010den\u00ed, vykou\u0159ili spolu dal\u0161\u00ed cigaretu, str\u00e1vili spolu celou noc. Pa\u017ee se dot\u00fdkala druh\u00e9 pa\u017ee, loket se ot\u00edral o loket, t\u011blo vedle t\u011bla, st\u00e1li vedle sebe, dosp\u011bl\u00ed, dva mu\u017ei.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Kreslili si navz\u00e1jem kruhy po k\u016f\u017ei nah\u00fdch zad.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
autor: Amdee<\/strong><\/div>\n
p\u0159eklad: modrozelen\u00e1<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
original<\/strong> <\/a><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Amdee Datum publikace na THF: 17.7.2011 Hl\u00e1s\u00edm se s dal\u0161\u00edm p\u0159elo\u017een\u00fdm kouskem z Amdeeiny d\u00edlny. M\u00e1m radost, stejn\u011b tak jako samotn\u00e1 autorka, \u017ee se jej\u00ed pov\u00eddky na twincestblogu l\u00edb\u00ed, a \u017ee si na\u0161ly sv\u00e9 \u010dten\u00e1\u0159e. Proto p\u0159ich\u00e1z\u00ed dal\u0161\u00ed, op\u011bt \u010dist\u011b twincestn\u00ed<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-6268","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6268","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=6268"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6268\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=6268"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=6268"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=6268"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}