{"id":6274,"date":"2012-06-30T14:00:00","date_gmt":"2012-06-30T13:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=6257"},"modified":"2012-06-30T14:00:00","modified_gmt":"2012-06-30T13:00:00","slug":"wish-you-were-here-12","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/06\/30\/wish-you-were-here-12\/","title":{"rendered":"Wish you were here 12."},"content":{"rendered":"
autor: Kiki<\/p>\n

<\/strong> Tak, tady m\u00e1te d\u016fvod, pro\u010d se tato pov\u00eddka jmenuje zrovna takhle. Ostatn\u011b, d\u016fvody jsou dva, ale ten dal\u0161\u00ed se dozv\u00edte a\u017e v posledn\u00edm d\u00edle, kter\u00fd bude pom\u011brn\u011b za chv\u00edli. Pl\u00e1nuju je\u0161t\u011b tak… \u010dty\u0159i d\u00edly? Mo\u017en\u00e1, nev\u00edm, jestli se stane n\u011bco d\u016fle\u017eit\u00e9ho, co by se do pov\u00eddky hodilo. D\u011bje se snad ka\u017ed\u00fd den n\u011bco kr\u00e1sn\u00e9ho, ale kdyby se to v\u0161e m\u011blo ps\u00e1t… Bylo by to nekone\u010dn\u00fd! \ud83d\ude00 No nic, dejte se do \u010dten\u00ed a d\u011bkuju za ka\u017ed\u00fd koment\u00e1\u0159:) K.<\/em><\/div>\n


<\/em><\/div>\n
\"\" <\/em><\/div>\n
<\/em><\/div>\n

<\/em><\/div>\n
Bill poslu\u0161n\u011b sed\u011bl v tr\u00e1v\u011b p\u0159ed domem, ve kter\u00e9m bydlel, a \u010dekal, a\u017e se zpoza rohu objev\u00ed jeho p\u0159\u00edtel. \u010cekal na n\u011bj p\u0159ibli\u017en\u011b dvacet minut, doma necht\u011bl sed\u011bt, tak se vydal na \u010derstv\u00fd vzduch. V u\u0161\u00edch m\u011bl sluch\u00e1tka, ve kter\u00fdch mu hr\u00e1la jeho obl\u00edben\u00e1 hudba a jako v\u017edy, nahlas tak, \u017ee nesly\u0161el nic z okol\u00ed.<\/div>\n
Poslu\u0161n\u011b sed\u011bl, ani se nehnul z m\u00edsta. Ostatn\u011b, nohou si poklep\u00e1val do rytmu p\u00edsni\u010dky v\u017edy. \u010cekal u\u017e n\u011bjakou chv\u00edli, v\u011bd\u011bl, \u017ee Tom nep\u0159ijde p\u0159esn\u011b na \u010das, jako v\u017edy. Ale jemu to nevadilo, alespo\u0148 se na n\u011bj v\u00edce t\u011b\u0161il. Vlastn\u011b, i te\u010f, i po jejich… h\u00e1dce, jestli se to tak dalo nazvat. Polo\u017eil si hlavu na kolena, kter\u00e1 m\u011bl u t\u011bla a obj\u00edmal je sv\u00fdmi pa\u017eemi. Pomalu zav\u0159el o\u010di a zaposlouchal se do p\u00edsni\u010dky.<\/p>\n

Cause I was born to tell you I love you<\/em><\/div>\n

and I am torn to do what I have to, to make you mine<\/em><\/div>\n
Stay with me tonight…<\/p>\n

<\/em> Byl tak zaposlouchan\u00fd do textu, \u017ee si nev\u0161iml, kdy\u017e si n\u011bkdo sedl vedle n\u011bj a jemn\u011b jej zatla\u010dil, aby si lehnul do tr\u00e1vy. Otev\u0159el o\u010di, a jakmile zjistil, \u017ee se jedn\u00e1 o Toma, uklidnil se. Byl r\u00e1d, \u017ee je tady, ale po\u0159\u00e1d… byl na n\u011bj na\u0161tvan\u00fd, byl z n\u011bj zklaman\u00fd… Protestoval, cht\u011bl se posadit, jen\u017ee to mu nebylo nic platn\u00e9. Byl donucen polo\u017eit sv\u00e9 t\u011blo do zelen\u00e9 pokr\u00fdvky zem\u011b. Tom jej lehce hladil po mikin\u011b, kterou na sob\u011b m\u011bl, v\u011bnoval se jeho rt\u016fm. Mrzelo ho to, co ud\u011blal, ale to u\u017e bohu\u017eel nemohl vr\u00e1tit. Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee mu v\u011b\u0159il, on by jej s nik\u00fdm nepodvedl, t\u00edm si byl jist\u00fd v\u00edc ne\u017e \u010d\u00edmkoliv jin\u00fdm.<\/div>\n

\n
\n

„Tome, pus\u0165 m\u011b,“ kopal \u010dernovl\u00e1sek kolem sebe a rukama se sna\u017eil jej od sebe odstr\u010dit. N\u011bkde uvnit\u0159 jeho sobeck\u00e9 j\u00e1 \u0159\u00edkalo – „Nep\u0159est\u00e1vej!“<\/em>, ale na druhou stranu za to, co ud\u011blal, mu v\u011bt\u0161ina \u0159\u00edkala „P\u0159esta\u0148!“.<\/em> Anebo to bylo naopak? Netu\u0161il, s\u00e1m v sob\u011b se nevyznal. Te\u010f nad t\u00edm ani nepot\u0159eboval p\u0159em\u00fd\u0161let. Nakonec se poddal Tomov\u00fdm dotek\u016fm a jeho rt\u016fm. Nedok\u00e1zal odporovat. Snad ani necht\u011bl.<\/p>\n

„Omlouv\u00e1m se, promi\u0148,“ Lehce se Tom odt\u00e1hl. Av\u0161ak po\u0159\u00e1d si udr\u017eoval bl\u00edzkou vzd\u00e1lenost. Necht\u011bl se od n\u011bj odd\u00e1lit n\u011bjak moc. Mrzelo ho to.
Bill se rozhodl pro klasickou odpov\u011b\u010f. „To je dobr\u00fd.“ Nev\u011bd\u011bl, co na to m\u011bl pov\u011bd\u011bt v\u00edce. Po\u0159\u00e1d byl zklaman\u00fd, ale necht\u011bl, aby se tr\u00e1pil i Tom.
„Nen\u00ed to dobr\u00fd…“ op\u011bt se k n\u011bmu p\u0159it\u00e1hl a pokra\u010doval v udob\u0159ovac\u00ed \u010dinnosti. Hladil jej po t\u011ble a bylo mu \u00fapln\u011b jedno, \u017ee tady kolem chod\u00ed lidi.
„Je to dobr\u00fd, v\u00e1\u017en\u011b.“ Vedl si po\u0159\u00e1d svou \u010dernovl\u00e1sek. Necht\u011bl, aby to n\u011bjak po\u0159\u00e1d \u0159e\u0161il. Nem\u011bl r\u00e1d takov\u00e9 situace.
Tom si povzdechl. „V\u00e1\u017en\u011b?“ V\u011bd\u011bl, \u017ee tohle nebyla pravda, ale v\u00e1\u017en\u011b by bylo asi lep\u0161\u00ed to nechat b\u00fdt.
„V\u00e1\u017en\u011b.“ P\u0159ik\u00fdvl na souhlas. „P\u016fjdeme se proj\u00edt?“ Navrhnul. P\u0159ed domem na tr\u00e1v\u011b nebylo co d\u011blat.
„Fajn,“ Tom se postavil a pomohl Billovi na nohy. Nat\u00e1hl se po jeho dlani, kterou chytil do t\u00e9 sv\u00e9 a spole\u010dn\u011b se vydali na men\u0161\u00ed proch\u00e1zku.<\/p>\n

Po p\u0159ibli\u017en\u011b hodince skon\u010dili na lavi\u010dce pobl\u00ed\u017e zast\u00e1vky. Tom se Billovi opravdu v\u011bnoval a \u010dernovl\u00e1ska to samoz\u0159ejm\u011b t\u011b\u0161ilo. Taky je\u0161t\u011b aby mu to vadilo. Mohlo by to tak b\u00fdt v\u017edy, ale bez h\u00e1dek. To by bylo n\u011bco naprosto \u00fa\u017easn\u00e9ho.<\/div>\n

„Nohy,“ promluvil Tom a poklepal si na sv\u00e1 stehna. Bill poslechl a nohy si na n\u011b polo\u017eil, \u010d\u00edm\u017e byl dredovi je\u0161t\u011b bl\u00ed\u017e, a ten si jej mohl p\u0159it\u00e1hnout za krk a pol\u00edbit. Pov\u00eddali si o v\u0161em mo\u017en\u00fdm, hladili se… bylo jim jedno, \u017ee kolem nich chod\u00ed lid\u00e9, u\u017e\u00edvali si sami sebe, dokud mohli. Jen\u017ee \u010das je drah\u00fd a ut\u00edk\u00e1 stra\u0161n\u011b rychle… Jako v\u017edy.<\/div>\n
„J\u00e1 u\u017e mus\u00edm j\u00edt…“ za\u010dal op\u011bt Tom. Za chv\u00edli mu m\u011bl jet autobus, tak\u017ee p\u0159ed nimi bylo dal\u0161\u00ed lou\u010den\u00ed.
„Jo, j\u00e1 v\u00edm,“ povzdechl si Bill a postavil se na nohy. Byl opravdu \u010das j\u00edt, nebo jim autobus ujede. Ov\u0161em \u010dernovl\u00e1skovi by to v\u016fbec nevadilo, jen\u017ee dred by s t\u00edm probl\u00e9m asi m\u011bl.<\/p>\n

<\/div>\n

***<\/div>\n
\n

„Miluju t\u011b,“ st\u00e1la dvojice v objet\u00ed u zast\u00e1vky, kdy\u017e autobus byl u\u017e na obzoru.
„J\u00e1 tebe taky.“<\/div>\n

Posledn\u00ed polibek, posledn\u00ed objet\u00ed. A potom? Tak neobl\u00edben\u00e9 odlou\u010den\u00ed.<\/div>\n
Tom nastoupil do autobusu a Bill se roze\u0161el sm\u011brem ke sv\u00e9mu domu. M\u011bl to d\u00e1l ne\u017e jindy a vypadalo to, \u017ee bude pr\u0161et, tak se vydal hned. Ne\u010dekal, a\u017e se mu dopravn\u00ed prost\u0159edek ztrat\u00ed z dohledu jako v\u017edy, tentokr\u00e1t \u0161el opravdu dom\u016f.<\/p>\n

Doma se posadil na postel a koukal p\u0159ed sebe. Do o\u010d\u00ed se mu za\u010daly tla\u010dit slzy. Op\u011bt. Poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e odjede, byt se mu zd\u00e1 tak pr\u00e1zdn\u00fd, nikdo tu nemluv\u00ed, i kdy\u017e si pust\u00ed televizi, po\u0159\u00e1d tam to ticho bylo… nebyl tu on. A bylo to vid\u011bt… a hlavn\u011b on to c\u00edtil… K t\u011blu si p\u0159it\u00e1hl ply\u0161\u00e1ka, kter\u00e9ho od n\u011bj dostal a nechal slzy t\u00e9ct dol\u016f po tv\u00e1\u0159i.<\/p>\n

You’re always there, you’re everywhere<\/em><\/div>\n

But right now I wish you were here<\/p>\n

<\/em> autor:<\/strong> Kiki<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Kiki Tak, tady m\u00e1te d\u016fvod, pro\u010d se tato pov\u00eddka jmenuje zrovna takhle. Ostatn\u011b, d\u016fvody jsou dva, ale ten dal\u0161\u00ed se dozv\u00edte a\u017e v posledn\u00edm d\u00edle, kter\u00fd bude pom\u011brn\u011b za chv\u00edli. Pl\u00e1nuju je\u0161t\u011b tak… \u010dty\u0159i d\u00edly? Mo\u017en\u00e1, nev\u00edm, jestli se stane n\u011bco<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[495],"tags":[],"class_list":["post-6274","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-wish-you-were-here"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6274","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=6274"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6274\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=6274"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=6274"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=6274"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}