{"id":6312,"date":"2012-06-24T17:00:00","date_gmt":"2012-06-24T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=6295"},"modified":"2012-06-24T17:00:00","modified_gmt":"2012-06-24T16:00:00","slug":"genesis-60","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/06\/24\/genesis-60\/","title":{"rendered":"Genesis 60."},"content":{"rendered":"
autor: Janule<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Noe?“ zavolal pokusn\u011b Kat, kdy\u017e kolem sebe zaslechl n\u011bjak\u00e9 podez\u0159el\u00e9 muml\u00e1n\u00ed, zn\u011blo to jako nad\u00e1vka. Ne\u0161lo to od chl\u00e1pk\u016f, co st\u00e1li za dve\u0159mi do gar\u00e1\u017ee, t\u00edm si byl jist\u00fd, muselo to vych\u00e1zet z p\u0159echodov\u00e9 komory. „Noe! Co je s tebou?“ zkusil znovu zavolat, p\u0159itiskl ucho na ocelov\u00e9 dve\u0159e. „Nen\u00ed ti nic?“ Zabu\u0161il p\u011bst\u00ed na dve\u0159e. Napadlo ho, jestli \u0161\u00e9f d\u00edky ot\u0159esu mozku neupadl a nezranil se.<\/div>\n
<\/div>\n
Noe se zarazil. Byl asi uprost\u0159ed cesty k v\u00fdtahu, kdy\u017e zaslechl Katova starostliv\u00e1 slova. Zn\u011blo to up\u0159\u00edmn\u011b. Chvilku p\u0159em\u00fd\u0161lel, jestli mu odpov\u011bd\u011bt, ale byl to jen malink\u00fd moment. Ka\u0161le na toho zatracen\u00e9ho zr\u00e1dce, nestoj\u00ed mu za to. Jeho starost byla zcela jist\u011b hran\u00e1, a\u0165 se jde bodnout i s t\u011bma poldama, co m\u00e1 v z\u00e1dech. Odstr\u010dil se znovu, aby u\u017e byl co nejrychleji u v\u00fdtahu.<\/div>\n
<\/div>\n
„Noe,“ ozvalo se znovu z intercomu, tentokr\u00e1t sp\u00ed\u0161 na\u0161tvan\u011b, „poj\u010f mi otev\u0159\u00edt, je mi zima.“<\/div>\n
<\/div>\n
„Klidn\u011b si tam zmrzni, ty zmetku!“ ozvalo se kone\u010dn\u011b n\u011bco srozumiteln\u00e9ho. Noe to u\u017e nevydr\u017eel. Nejrad\u0161i by si za to hned nafackoval, ale Katova drzost ho roz\u010d\u00edlila. „Vypadni!“ dodal je\u0161t\u011b, pot\u0159eboval si na n\u011bkom vyl\u00edt vztek, te\u010f u\u017e to bylo stejn\u011b jedno. Za chv\u00edli bude konec v\u0161emu, tak co. Sna\u017eil se svou \u017eidli co nejrychleji dostrkat k v\u00fdtahu a zmizet.<\/div>\n
<\/div>\n
„Noe! No tak, poj\u010f mi otev\u0159\u00edt, v\u00e1\u017en\u011b je mi zima,“ sna\u017eil se Kat znovu, n\u011bjak mu nedoch\u00e1zelo, co pr\u00e1v\u011b sly\u0161el.<\/div>\n
„Jdi do prdele! I s nima!“<\/div>\n
„S k\u00fdm?“ Eberhard se ani nemusel sna\u017eit zn\u00edt p\u0159ekvapen\u011b, tohle u\u017e za\u010d\u00ednalo b\u00fdt srozumiteln\u011bj\u0161\u00ed. „Jsem tady s\u00e1m,“ dodal je\u0161t\u011b zmaten\u011b, ale za\u010d\u00ednalo mu doch\u00e1zet, \u017ee Noe n\u011bco tu\u0161\u00ed. Nebo snad dokonce v\u00ed. Sakra. No jasn\u011b\u2026 uv\u011bdomil si, \u017ee musel sly\u0161et, jak ho ti idioti napom\u00ednali\u2026 a jak mu pod fousy nad\u00e1val\u2026 byl tu n\u011bkde mikrofon, kter\u00fd spojoval m\u00edstnost za dve\u0159mi se skladem. Policajti za n\u00edm byli je\u0161t\u011b v\u011bt\u0161\u00ed kret\u00e9ni, ne\u017e si o nich u\u017e d\u00e1vno myslel. M\u011blo to napadnout p\u0159edev\u0161\u00edm je. Jeho vina to nebyla.<\/div>\n
„S t\u011bma policajtama, co m\u00e1\u0161 za prdel\u00ed!“ Potvrdil mu domn\u011bnku \u0161\u00e9f, zn\u011bl opravdu na\u0161tvan\u011b. A taky byl, je\u0161t\u011b o to v\u00edc, \u017ee s ka\u017ed\u00fdm dal\u0161\u00edm slovem se mu zd\u00e1lo, jako by mu hlavou proj\u00ed\u017ed\u011bl ostr\u00fd n\u016f\u017e.<\/div>\n
<\/div>\n
\n
Kat pochopil, \u017ee je po v\u0161em. Noe past odhalil. Rozhodl se zkusit vyjedn\u00e1vat.<\/div>\n
„Noe, nebl\u00e1zni a otev\u0159i. Bude to tak pro v\u0161echny lep\u0161\u00ed,“ za\u010dal ho p\u0159emlouvat, a\u010dkoliv moc nepo\u010d\u00edtal s \u00fasp\u011bchem. „Oni se dovnit\u0159 stejn\u011b dostanou, nem\u011bl jsem na vybranou, donutili m\u011b,“ omlouval s\u00e1m sebe. Trhnul sebou, kdy\u017e se vedle n\u011bj n\u00e1hle objevil velitel akce Svoboda.<\/div>\n
„Pane Winkle, tady velitel z\u00e1sahov\u00e9 jednotky policie spolkov\u00e9 republiky N\u011bmecko, otev\u0159ete, jinak budeme muset pou\u017e\u00edt n\u00e1sil\u00ed.“<\/div>\n
„Naser si!“ ozvala se stru\u010dn\u00e1 odpov\u011b\u010f, Noe fun\u011bl n\u00e1mahou a d\u00e1l man\u00e9vroval svou \u017eidli sm\u011brem k v\u00fdtahu.<\/div>\n
„Noe, nebl\u00e1zni, stejn\u011b dlouho nevydr\u017e\u00edte.“<\/div>\n
„Do toho ti nic nen\u00ed, u\u017e pat\u0159\u00ed\u0161 k nim,“ dozv\u011bd\u011bl se. „M\u011b\u2026 n\u00e1s nedostanete, parchanti.“ Zm\u00e1\u010dkl tla\u010d\u00edtko v\u00fdtahu a dve\u0159e se p\u0159ed n\u00edm otev\u0159ely. Kone\u010dn\u011b. Nebude se muset dohadovat s t\u011bmi, co p\u0159i\u0161li zni\u010dit jeho \u017eivot. A jeho spole\u010denstv\u00ed. Dve\u0159e se s cinknut\u00edm zav\u0159ely, kdy\u017e zm\u00e1\u010dkl m\u00ednus jedni\u010dku a v\u00fdtah se rozjel sm\u011brem dol\u016f. A\u0165 si tam hul\u00e1kaj\u00ed, co cht\u011bj\u00ed.<\/div>\n
<\/div>\n
„Noe?“ sna\u017eil se Kat znovu donutit \u0161\u00e9fa k rozhovoru, zabu\u0161il p\u011bst\u00ed na dve\u0159e, ale z p\u0159echodov\u00e9 komory se nic neoz\u00fdvalo.<\/div>\n
„Odjel v\u00fdtahem, \u0161\u00e9fe, u\u017e to nem\u00e1 cenu,“ ozvalo se za nimi, mu\u017e mezi dve\u0159mi dr\u017eel v ruce p\u0159ij\u00edma\u010d odposlechu, co byl namontovan\u00fd na dve\u0159\u00edch. Kat i velitel se k n\u011bmu nar\u00e1z oto\u010dili.<\/div>\n
„V\u00fdborn\u011b, tak\u017ee jsme op\u011bt v hajzlu,“ konstatoval velitel na\u0161tvan\u011b. „Nemohl jste dr\u017eet hubu?“ obo\u0159il se na Kata. „A vy? To jste se museli ozvat? Mohlo v\u00e1s napadnout, \u017ee tam bude m\u00edt n\u011bjak\u00fd sledovac\u00ed za\u0159\u00edzen\u00ed, vy idioti,“ vyl\u00e9val si sv\u016fj vztek na pod\u0159\u00edzen\u00fdch. Odpov\u011bd\u00ed mu bylo jen zara\u017een\u00e9 ticho, nikdo na to nem\u011bl co \u0159\u00edct. „Hl\u00eddejte dve\u0159e, kdyby se cokoliv uvnit\u0159 d\u011blo, okam\u017eit\u011b mi to hlaste,“ vydal rozkaz mu\u017ei s odposlechem, k\u00fdvl na Kata, \u017ee tady skon\u010dili, a vy\u0161el dve\u0159mi do gar\u00e1\u017ee.<\/div>\n
„Co te\u010f?“ zeptal se Kat, zv\u011bdavost mu nedala. Noe byl pry\u010d, te\u010f jim nem\u011bl kdo otev\u0159\u00edt.<\/div>\n
„Mus\u00edme se poradit,“ odpov\u011bd\u011bl jen stru\u010dn\u011b velitel a vydal se do kancel\u00e1\u0159e \u0161\u00e9fa ochranky. „Je\u0161t\u011b tak n\u011bkdy nasad\u00edm do akce amat\u00e9ra,“ brumlal si pod fousy, kdy\u017e vztekle pochodoval p\u0159es dv\u016fr s Katem v pat\u00e1ch. Nesn\u00e1\u0161el pocit ne\u00fasp\u011bchu, a tady se mu to zat\u00edm jen hroutilo pod rukama.<\/div>\n
<\/div>\n
~*~<\/div>\n
<\/div>\n
Tom pomalu otev\u0159el dve\u0159e laborato\u0159e. Vykoukl opatrn\u011b na chodbu, jestli je \u010dist\u00fd vzduch. U\u017e se chystal vyj\u00edt ven, kdy\u017e na chodb\u011b zaslechl hlasy.<\/div>\n
„Nev\u00edm, co se d\u011bje, ale vypad\u00e1 to zas na n\u011bjak\u00fd poplach,“ ozval se \u017eensk\u00fd hlas, Tom podle n\u011bj identifikoval sest\u0159i\u010dku, kter\u00e1 v\u010dera o\u0161et\u0159ovala Billovu nohu.<\/div>\n
„Nejsp\u00ed\u0161 sem zase vl\u00edtnul n\u011bjak\u00fd netop\u00fdr,“ odpov\u011bd\u011bl j\u00ed pobaven\u011b mu\u017esk\u00fd hlas, Tomovi nic ne\u0159\u00edkal. „Snad se to brzy sprav\u00ed, \u0161\u00e9f se o to postar\u00e1. Mn\u011b je to jedno, j\u00e1 jdu sp\u00e1t, m\u00e1m toho po no\u010dn\u00ed dost. Takhle dlouh\u00fd porod koncem p\u00e1nevn\u00edm jsme u\u017e dlouho nem\u011bli, ale zvl\u00e1dli jsme to par\u00e1dn\u011b, kluk nakonec vypad\u00e1 dob\u0159e.“<\/div>\n
„Jo, a matka snad taky. T\u011b\u0161\u00edm se do postele, sotva stoj\u00edm.“<\/div>\n
„Zaslou\u017e\u00edte si to, Helgo, byla to t\u011b\u017ek\u00e1 noc,“ odpov\u011bd\u011bl doktor. Mezit\u00edm se zjevili v Tomov\u011b zorn\u00e9m poli, proch\u00e1zeli kolem sm\u011brem k v\u00fdtah\u016fm, za nimi\u017e byly ubytovny sester a apartm\u00e1ny doktor\u016f. Bylo p\u016fl p\u00e1t\u00e9 pry\u010d, zrovna skon\u010dila no\u010dn\u00ed sm\u011bna, nastupovala rann\u00ed. Sakra, te\u010f bude probl\u00e9m nikoho nepotkat. Doktor se sest\u0159i\u010dkou pomalu mizeli a vypadalo to, \u017ee zase nastane klid. Tom p\u0159e\u0161l\u00e1pl z nohy na nohu, boty, co sehnal, nebyly zrovna pohodln\u00e9. Byly to d\u00e1msk\u00e9 pantofle s mal\u00fdm podpatkem a p\u00e1sky p\u0159es n\u00e1rt, jedin\u00e9, do kter\u00fdch se ve\u0161el. Lara m\u011bla tak o dv\u011b \u010d\u00edsla men\u0161\u00ed nohu ne\u017e on. P\u0159esto\u017ee mu z nich vykukovaly palce, cestou ke dve\u0159\u00edm se v nich je\u0161t\u011b nezabil, co\u017e byl v podstat\u011b z\u00e1zrak.<\/div>\n
<\/div>\n
Chvilku poslouchal ticho a zkusil znovu vykouknout. Vypadalo to dob\u0159e. Urovnal si v ruce mal\u00fd n\u016f\u017e, kter\u00fd sebral v La\u0159in\u011b kuchyni, zkontroloval, jestli je pod kor\u00e1lkov\u00fdm n\u00e1ramkem na vnit\u0159n\u00ed stran\u011b ruky dob\u0159e uchycen\u00fd, aby nebyl na prvn\u00ed pohled vid\u011bt, a doufal, \u017ee si j\u00edm s\u00e1m nepod\u0159e\u017ee \u017e\u00edly. Poloha ost\u0159\u00ed nebyla zrovna nejbezpe\u010dn\u011bj\u0161\u00ed, ale lep\u0161\u00ed, ne\u017e m\u00edt n\u016f\u017e v podprsence, co\u017e byl Tom\u016fv prvn\u00ed n\u00e1pad, kam zbra\u0148 schovat. \u0160at\u016fm jaksi chyb\u011bly kapsy, \u017eensk\u00e9 oble\u010den\u00ed bylo podle n\u011bj vrcholn\u011b nepraktick\u00e9. Pootev\u0159el znovu dve\u0159e, mus\u00ed vyrazit, aby se stihl co nejd\u0159\u00edv vr\u00e1tit, jinak Bill za chv\u00edli ze\u0161\u00edl\u00ed. Moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl, jak mu te\u010f mus\u00ed b\u00fdt, ale nedalo se nic d\u011blat. Nev\u011bdomost ho zab\u00edjela v\u00edc ne\u017e \u010dek\u00e1n\u00ed na David\u016fv n\u00e1vrat.<\/div>\n
Pomalu se prot\u00e1hl dve\u0159mi a d\u00e1val si pozor, aby za sebou nezaklapl, pot\u0159eboval se vr\u00e1tit, a zapomn\u011bl si La\u0159e \u0159\u00edct o kl\u00ed\u010de. Doufal, \u017ee sem nikdo nevleze ani dve\u0159e nezav\u0159e. Po p\u00e1r kroc\u00edch, kdy jeho podpatky vyd\u00e1valy tak hlasit\u00fd zvuk, \u017ee ho museli sly\u0161et a\u017e naho\u0159e v lese, se z pantofl\u00edk\u016f vyzul, vzal je do ruky a rozb\u011bhl se chodbou sm\u011brem k v\u00fdtahu. Pl\u00e1c\u00e1n\u00ed jeho bos\u00fdch chodidel o studenou podlahu nebylo zdaleka tak stra\u0161n\u00e9 jako klapot bot.<\/div>\n
<\/div>\n
~*~<\/div>\n
<\/div>\n
„Opova\u017ete se tam tohle napsat,“ zah\u0159m\u011bl rozzloben\u00fd velitel z\u00e1sahov\u00e9 jednotky, kdy\u017e si v\u0161iml Saschova hore\u010dn\u00e9ho psan\u00ed do bloku. Domlouvali v m\u00edstnosti \u0161\u00e9fa ochranky dal\u0161\u00ed postup akce. „Ne\u017e ten sv\u016fj pamflet otisknete, chci ho autorizovat,“ dodal je\u0161t\u011b, kdy\u017e novin\u00e1\u0159 dopsal v\u011btu a vzhl\u00e9dl k n\u011bmu.<\/div>\n
„Jist\u011b, veliteli,“ p\u0159ik\u00fdvl jen. Bylo mu od za\u010d\u00e1tku \u0159e\u010deno, \u017ee jeho \u010dl\u00e1nek bude muset proj\u00edt kontrolou, aby se mu nepovedlo vyn\u00e9st na ve\u0159ejnost v\u011bci, kter\u00e9 by v\u011bd\u011bt nem\u011bla.<\/div>\n
„Tak\u017ee jak\u00fd bude dal\u0161\u00ed postup?“ zah\u0159m\u011bl velitel, kolem n\u011bj st\u00e1li v\u0161ichni, kte\u0159\u00ed m\u011bli jak\u00e9koliv rozhodovac\u00ed pr\u00e1vo, tak\u017ee i Benedikt s Karlem.<\/div>\n
„Semtex,“ ozval se kolovr\u00e1tek Karl, ale tentokr\u00e1t u\u017e se s v\u00fdsm\u011bchem nesetkal.<\/div>\n
„Asi to bude jedin\u00e9 \u0159e\u0161en\u00ed,“ p\u0159idal se k n\u011bmu Polak. „Winkle v\u00ed, \u017ee jsme tady, nen\u00ed na co \u010dekat. M\u016f\u017ee se st\u00e1t cokoliv, a pak tam ty lidi dole budete m\u00edt v\u0161echny na sv\u011bdom\u00ed,“ nen\u00e1padn\u011b se k jejich t\u00fdmu nezapo\u010d\u00edtal. Te\u010f u\u017e se dalo vyjedn\u00e1vat jen t\u011b\u017eko. Cel\u00e9 to \u0161lo rychle do h\u00e1je.<\/div>\n
„Dob\u0159e,“ k\u00fdvl velitel akce. „Ale vy ne,“ uk\u00e1zal na Karla, kter\u00fd se u\u017e u\u017e chystal j\u00edt splnit rozkaz, kter\u00fd nedostal. „M\u00e1me tu na to specialisty, te\u010f u\u017e se nesm\u00ed nic pokazit.“ Karl se u\u0161kl\u00edbl. Jasn\u011b, najednou z\u00e1le\u017eelo na ka\u017ed\u00e9 minut\u011b, ale \u017ee p\u016fl hodiny ztratili nesmysln\u00fdmi pokusy o vyjedn\u00e1v\u00e1n\u00ed, to se u\u017e ne\u0159e\u0161\u00ed. M\u011bli to bouchnout hned, jak jim \u0159\u00edkal. Ale pros\u00edm, kdy\u017e o jeho zku\u0161enosti star\u00e9ho maz\u00e1ka nestoj\u00ed, jejich v\u011bc, a\u0165 si to pod\u011blaj\u00ed sami.<\/div>\n
<\/div>\n
~*~<\/div>\n
<\/div>\n
Noe vycouval z v\u00fdtahu na chodbu v prvn\u00edm podla\u017e\u00ed. Zjistil, \u017ee couv\u00e1n\u00ed je na tomhle vehiklu nejlep\u0161\u00ed zp\u016fsob pohybu. Jen nesm\u00ed nikde narazit do zdi. Odr\u00e1\u017eel se, jak to nejrychleji \u0161lo, a\u010dkoliv m\u011bl pocit, \u017ee mu upadne hlava bolest\u00ed. Nikdy si nemyslel, \u017ee konec jeho \u017eivota bude takov\u00fdhle. Doufal, \u017ee v klidu do\u017eije v nov\u00e9m lep\u0161\u00edm sv\u011bt\u011b, oslavov\u00e1n jako jeho zakladatel, cel\u00e9 spole\u010denstv\u00ed pro n\u011bj bude truchlit, plakat, pojmenov\u00e1vat po n\u011bm nov\u00e1 \u00fazem\u00ed… no… to u\u017e t\u011b\u017eko. Bude to jeho vlastn\u00ed ruka, kter\u00e1 je sprovod\u00ed ze sv\u011bta. Ano. Mus\u00ed to ud\u011blat. Sl\u00edbil to otci. Na nic jin\u00e9ho nesm\u00ed myslet, mus\u00ed se soust\u0159edit. Bolest tepala jeho hlavou, jako by ho popoh\u00e1n\u011bla. Mus\u00ed to stihnout, ne\u017e sem vtrhnou policajti. Pak u\u017e bude m\u00edt klid. Ne\u010dek\u00e1 ho \u017e\u00e1dn\u00e9 v\u011bzen\u00ed, \u017e\u00e1dn\u00fd soud, \u017e\u00e1dn\u00e1 potupa a ve\u0159ejn\u00e9 lyn\u010dov\u00e1n\u00ed, p\u0159\u00edpadn\u011b bl\u00e1zinec. Otec by mu to neodpustil, kdyby jeho d\u00edlo vydal dobrovoln\u011b nep\u0159\u00edteli. Dostane ur\u010dit\u011b pochvalu, a\u017e se s n\u00edm tam naho\u0159e za chv\u00edli setk\u00e1\u2026<\/div>\n
<\/div>\n
~*~<\/div>\n
<\/div>\n
Tom chvilku v\u00e1hal, jestli p\u0159ivolat v\u00fdtah a riskovat tak, \u017ee se v n\u011bm s n\u011bk\u00fdm potk\u00e1, nebo se pokusit vyp\u00e1\u010dit z\u00e1mek dve\u0159\u00ed a vz\u00edt to po schodi\u0161ti. Nakonec se rozhodl risknout v\u00fdtah. Ne\u017e by vyp\u00e1\u010dil z\u00e1mek, nejsp\u00ed\u0161 by se stejn\u011b n\u011bkdo ze zdravotn\u00edk\u016f objevil, nem\u011bli jinou trasu ne\u017e kolem v\u00fdtah\u016f, kudy mohli do pr\u00e1ce. Stiskl tla\u010d\u00edtko v\u00fdtahu a napjat\u011b sledoval displej. Oddychl si, kdy\u017e v\u00fdtah po chvilce cinkl a otev\u0159ela se pr\u00e1zdn\u00e1 kabina. Rychle do n\u00ed sko\u010dil, pantofle v ruce, zm\u00e1\u010dkl m\u00ednus jedni\u010dku a netrp\u011bliv\u011b popoh\u00e1n\u011bl o\u010dima dve\u0159e, aby se zav\u0159ely. „Je\u010f, no tak je\u010f,“ brumlal si pod vousy. Kdy\u017e se kone\u010dn\u011b dve\u0159e zaklaply, p\u0159edt\u00edm nedbaj\u00edce na jeho prosby ani vyhro\u017eov\u00e1n\u00ed, obul si znovu pantofle, kdyby n\u011bkdo st\u00e1l u v\u00fdtahu. Nech\u00e1pal, jak v takhle nepohodln\u00fdch bot\u00e1ch m\u016f\u017eou \u017eensk\u00e9 chodit. Jo, byly mu mal\u00e9, to byl probl\u00e9m, ale stejn\u011b… v\u00fdtah cinkl, dve\u0159e se otev\u0159ely a Tom vyklop\u00fdtal ven. Doslova a do p\u00edsmene. Rozhl\u00e9dl se po pat\u0159e, ticho, ani noha. Na prvn\u00edm podla\u017e\u00ed nikdo na sm\u011bny nepracoval, tud\u00ed\u017e tu b\u00fdval klid a\u017e do sedmi. Musel doufat, \u017ee ho \u0161t\u011bst\u00ed neopust\u00ed, ani kdy\u017e se vyd\u00e1 p\u0159\u00edmo do j\u00e1my lvov\u00e9. Nem\u011bl jinou \u0161anci, ne\u017e zkontrolovat Davidovo apartm\u00e1, jinak nezjist\u00ed, kde je. Vydal se na pr\u016fzkum, s pantofl\u00ed\u010dky op\u011bt v ruce.<\/div>\n
<\/div>\n
~*~<\/div>\n
<\/div>\n
Noe kone\u010dn\u011b dorazil k sob\u011b do kancel\u00e1\u0159e. M\u00edstnost s plynov\u00fdmi bombami byla za n\u00ed. Perfektn\u011b maskovan\u00e1, jako ostatn\u011b v\u0161echno, co cht\u011bl star\u00fd Garry skr\u00fdt p\u0159ed o\u010dima ostatn\u00edch. Zajel ke stolu, st\u00e1lo ho to chvilku man\u00e9vrov\u00e1n\u00ed a od n\u011bj zacouval do rohu kancel\u00e1\u0159e. Chvilku mu trvalo, ne\u017e nahm\u00e1tl spr\u00e1vn\u00e9 m\u00edsto v knihovn\u011b pln\u00e9 klasik\u016f, ale v okam\u017eiku, kdy se mu to poda\u0159ilo, trochu popojel, aby se knihovna mohla pohodln\u011b odsunout. P\u0159ed n\u00edm se objevily b\u00edl\u00e9 dve\u0159e. Nebyl tady u\u017e p\u00e1r m\u011bs\u00edc\u016f, nem\u011bl d\u016fvod. Krom pravideln\u00e9 kontroly elektroniky to nebylo t\u0159eba. Nikdy vlastn\u011b nev\u011b\u0159il, \u017ee tyhle dve\u0159e bude muset otev\u00edrat mimo pravideln\u00e9 revize. Te\u010f ale nade\u0161la chv\u00edle, kdy to bylo nezbytn\u00e9. Nama\u010dkal na mal\u00e9 kl\u00e1vesnici \u010dty\u0159m\u00edstn\u00fd k\u00f3d a dve\u0159e se s cvaknut\u00edm hladce otev\u0159ely. Sem u\u017e bohu\u017eel v \u017eidli vjet ne\u0161lo. M\u00edstnost byla postavena pouze pro dv\u011b velk\u00e9 plynov\u00e9 bomby v p\u0159\u00edstroji s elektronikou, kter\u00e9 tr\u016fnily v jej\u00edm prost\u0159edku. \u010cekaly, a\u017e je n\u011bkdo bude cht\u00edt pou\u017e\u00edt. Noe se zvedl ze \u017eidle, zachytil se futer, aby neupadl, to\u010dila se mu hlava, zvedal \u017ealudek a m\u011bl m\u017eitky p\u0159ed o\u010dima. Za chv\u00edli u\u017e bude m\u00edt pokoj, plyn v bomb\u00e1ch \u00fa\u010dinkuje rychle. Hadi\u010dky od bomb vedly p\u0159\u00edmo do klimatiza\u010dn\u00edho syst\u00e9mu, tud\u00ed\u017e nebude trvat dlouho a v\u0161ichni obyvatel\u00e9 vydechnou naposledy. V\u011bt\u0161ina se to ani nedozv\u00ed, je\u0161t\u011b sp\u00ed. Bude to klidn\u00e1 smrt.<\/div>\n
<\/div>\n
Crrrrrrrrrrrrrr! Ozvalo se naprosto tichou kancel\u00e1\u0159\u00ed. Crrrrrrrrrrrrrr! Noe myslel, \u017ee mu upadne hlava. Crrrrrrrrrrrrrrr! Znovu a znovu zvonil telefon na stole, Noe vy\u010derpan\u011b dopadl zp\u00e1tky do \u017eidle. Odrazil se co nejsiln\u011bji sm\u011brem ke stolu, aby telefon vyv\u011bsil, nemohl ten p\u0159\u00ed\u0161ern\u00fd zvuk sn\u00e9st. S\u00e1hl po sluch\u00e1tku uprost\u0159ed dal\u0161\u00edho t\u00e1hl\u00e9ho zvon\u011bn\u00ed, a zcela automaticky, ani\u017e by si to uv\u011bdomil, p\u0159itiskl sluch\u00e1tko k uchu.<\/div>\n
„Noe?“ ozvalo se z n\u011bj. Byl to Kat. „Noe, jsi to ty?“ Ml\u010del. Necht\u011bl s n\u00edm mluvit, ale sou\u010dasn\u011b mu cosi \u0159\u00edkalo, \u017ee by se m\u011bl alespo\u0148 s jedn\u00edm z lid\u00ed, kte\u0159\u00ed mu byli l\u00e9ta bl\u00edzc\u00ed, rozlou\u010dit. Nadechl se. „Noe, no tak, ozvi se, sly\u0161\u00edm, jak d\u00fdch\u00e1\u0161. Pros\u00edm,“ p\u0159emlouval ho Kat, sed\u011bl v kancel\u00e1\u0159i u stolu, a zat\u00edmco jednotka montovala na vstupn\u00ed dve\u0159e v\u00fdbu\u0161ninu, on se na rozkaz velitele sna\u017eil dr\u017eet sv\u00e9ho b\u00fdval\u00e9ho \u0161\u00e9fa u telefonu. Ani nepo\u010d\u00edtali s t\u00edm, \u017ee by jim telefon zvedl, ale povedlo se, a te\u010f bylo t\u0159eba vyu\u017e\u00edt \u0161ance. Dokud bude Noe u telefonu, nem\u016f\u017ee d\u011blat nic jin\u00e9ho, jak doufal Polak.<\/div>\n
„Zr\u00e1d\u010de,“ ozvalo se ze sluch\u00e1tka tich\u00e9 vydechnut\u00ed.<\/div>\n
„Noe,“ sna\u017eil se Kat mluvit klidn\u011b, „poslouchej m\u011b, j\u00e1 nejsem zr\u00e1dce, oni m\u011b donutili n\u00e1sil\u00edm. Nemohl jsem nic d\u011blat, prost\u011b maj\u00ed zbran\u011b, jsou to policajti.“<\/div>\n
„Nebudu se s tebou bavit. Nem\u00e1m na tebe \u010das ani n\u00e1ladu. U\u017eij si ten posranej zbytek sv\u00fdho v\u0161iv\u00fdho \u017eivota, stejn\u011b ti to nep\u0159inese nic dobr\u00fdho, shnij ve v\u011bzen\u00ed. Mohls m\u00edt klidnou a tichou smrt jako my, ale takhle u\u017e si nem\u00e1me co \u0159\u00edct. Sbohem, Kate,“ oslovil ho naposledy, ne\u017e t\u00edpl hovor a polo\u017eil sluch\u00e1tko na st\u016fl. V\u011bd\u011bl, \u017ee kdyby zav\u011bsil, to p\u0159\u00ed\u0161ern\u00e9 drn\u010den\u00ed se za chv\u00edli ozve znovu. Nem\u011bl \u010das se vykec\u00e1vat.<\/div>\n
<\/div>\n
Polak vedle Kata na \u017eidli zbledl a ud\u011blalo se mu \u0161patn\u011b. Do prdele! Necht\u011bl m\u00edt pravdu!<\/div>\n
<\/div>\n
~*~<\/div>\n
<\/div>\n
Tom se zastavil p\u0159ed Davidov\u00fdm pokojem. Dve\u0159e byly pootev\u0159en\u00e9, a kdy\u017e nakoukl dovnit\u0159, v\u0161echno na n\u011bj k\u0159i\u010delo informaci, \u017ee zdej\u0161\u00ed obyvatel m\u00edstnost ve sp\u011bchu opustil. L\u00e9pe \u0159e\u010deno utekl a vzal si s sebou to nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed. Takov\u00fd binec v Davidov\u011b pokoji je\u0161t\u011b nikdy nevid\u011bl. Sk\u0159\u00edn\u011b a \u0161upl\u00edky pozotv\u00edran\u00e9, spousta v\u011bc\u00ed poh\u00e1zen\u00fdch po zemi. „Hajzl zasranej,“ sykl Tom, kdy\u017e mu do\u0161lo, \u017ee jejich mana\u017eer se nejsp\u00ed\u0161 vypa\u0159il. To by na n\u011bj mohli dole \u010dekat taky sto let, a nikdy by se nedo\u010dkali. Parchant zatracenej zr\u00e1dcovskej, prej Laru miluju<\/em>. „Hovno miluje\u0161, ty \u0161mejde,“ ulevil si nahlas Tom. Co ale te\u010f? Rozhl\u00e9dl se po chodb\u011b. Nejbl\u00ed\u017e to odtud bylo k \u0161\u00e9fov\u011b kancel\u00e1\u0159i. U\u017e zd\u00e1lky bylo vid\u011bt, \u017ee jsou do n\u00ed otev\u0159en\u00e9 dve\u0159e. Potichu se bos vydal k nim. Bylo to ka\u017edop\u00e1dn\u011b podez\u0159el\u00e9, \u0161\u00e9f za sebou m\u00e1lokdy nezav\u0159el, nato\u017e aby nezamkl. Mus\u00ed b\u00fdt opatrn\u00fd, aby nepadl do jeho sp\u00e1r\u016f nebo nedejbo\u017ee do Katov\u00fdch. Ten mus\u00ed b\u00fdt hodn\u011b nasran\u00fd, kdy\u017e ho do koul\u00ed nakopal jeho z\u017een\u0161til\u00fd bratr na voz\u00edku, to je pro takov\u00e9ho chlapa dost velk\u00e1 potupa.<\/div>\n
<\/div>\n
P\u0159ibl\u00ed\u017eil se ke dve\u0159\u00edm. Sly\u0161el hlas, Noe telefonoval. Dostal se tak bl\u00edzko, jak jen to bylo je\u0161t\u011b bezpe\u010dn\u00e9, op\u0159el se z\u00e1dy o ze\u010f a napnul u\u0161i. „Mohls m\u00edt tichou a klidnou smrt jako my, ale takhle u\u017e si nem\u00e1me co \u0159\u00edct, sbohem, Kate.“ N\u011bco cvaklo, pak \u0165uklo o st\u016fl a nastalo ticho. Co to bylo? Jak to Noe myslel? Jakou tichou smrt jako my<\/em>? O kom to p\u0159esn\u011b mluvil? Kdo je my<\/em>? Nebo o sob\u011b Noe mluv\u00ed ve t\u0159et\u00ed osob\u011b? To asi t\u011b\u017eko. A kde je Kat? Tomovi v\u00ed\u0159ily hlavou ot\u00e1zky, ale p\u0159esto pe\u010dliv\u011b poslouchal, co se v m\u00edstnosti d\u011bje, aby mu neunikl sebemen\u0161\u00ed zvuk. Chvilku bylo absolutn\u00ed ticho, ale pak se ozvaly zvuky, jako kdy\u017e n\u011bkdo posunuje n\u00e1bytek na kole\u010dk\u00e1ch. B\u011bhem vte\u0159iny mu do\u0161lo, \u017ee je to nejsp\u00ed\u0161 \u017eidle, na kter\u00e9 Noe sed\u00ed. Zvuk nep\u0159est\u00e1val, a kdy\u017e v sob\u011b Tom sebral ve\u0161kerou odvahu, opatrn\u011b nahl\u00e9dl do m\u00edstnosti. Noe se odstrkoval na \u017eidli, v obli\u010deji bolestn\u00fd a soust\u0159ed\u011bn\u00fd v\u00fdraz, o\u010di p\u0159iv\u0159en\u00e9, sna\u017eil se dostat do rohu, kde byly otev\u0159en\u00e9 dve\u0159e. Tom chv\u00edli z\u016fstal nehybn\u011b civ\u011bt, ne\u017e si uv\u011bdomil, \u017ee tam ty dve\u0159e p\u0159edt\u00edm nebyly. Odsunut\u00e1 knihovna mu okam\u017eit\u011b napov\u011bd\u011bla. Byla to kamufl\u00e1\u017e, stejn\u00e1 jako dole. \u0160\u00e9f tu m\u011bl n\u011bco podobn\u00e9ho tajn\u00e9 laborato\u0159i.<\/div>\n
<\/div>\n
Tom ho pozoroval, jak se pomalu a obt\u00ed\u017en\u011b zved\u00e1 ze \u017eidle, dr\u017e\u00ed se p\u0159itom futer dve\u0159\u00ed, viditeln\u011b to pro n\u011bj bylo nam\u00e1hav\u00e9. Asi se mu ho povedlo t\u00edm kopancem dorazit opravdu po\u0159\u00e1dn\u011b. Co tam m\u00e1? Tom se pomalu pohnul, Noe k n\u011bmu byl z\u00e1dy, tak\u017ee pokud bude potichu, mohl by se k n\u011bmu dostat bl\u00ed\u017e. Byl napjat\u00fd jako struna, po z\u00e1dech mu st\u00e9kal \u010d\u016frek potu, a\u010dkoliv mu od bos\u00fdch nohou byla zima. V ruce sv\u00edral pantofl\u00ed\u010dky, ani ho nenapadlo je odlo\u017eit, ka\u017ed\u00fd pohyb nav\u00edc mohl zp\u016fsobit ne\u017e\u00e1douc\u00ed zvuk. Pl\u00ed\u017eil se jako ko\u010dka, nakr\u010den\u00fd, p\u0159ipraven\u00fd kdykoliv sko\u010dit, dlouh\u00e1 sukn\u011b se mu ot\u00edrala o chlupat\u00e1 l\u00fdtka, vyd\u00e1vala tich\u00fd \u0161ustiv\u00fd zvuk. Ten ov\u0161em vz\u00e1p\u011bt\u00ed p\u0159eru\u0161ilo hlasit\u00e9 p\u00edp\u00e1n\u00ed, Tomovi to p\u0159ipom\u00ednalo vy\u0165uk\u00e1v\u00e1n\u00ed pinu, kdy\u017e se z bankomatu vyzved\u00e1vaj\u00ed pen\u00edze. Co se tam, sakra, d\u011bje? Posledn\u00edch p\u00e1r krok\u016f nat\u00e1hl, aby byl u dve\u0159\u00ed co nejd\u0159\u00edv. To, co spat\u0159il, kdy\u017e se ocitl v nich, ho omr\u00e1\u010dilo. Uprost\u0159ed m\u00edstnosti st\u00e1ly v n\u011bjak\u00e9m za\u0159\u00edzen\u00ed dv\u011b obrovsk\u00e9 \u017eelezn\u00e9 bomby. Chvilku se mu zatajil dech, kdy\u017e si v\u0161iml n\u00e1lepky na ka\u017ed\u00e9 z nich – \u010dern\u00e9 lebky a zk\u0159\u00ed\u017een\u00fdch hn\u00e1t\u016f na \u017elut\u00e9m podklad\u011b. Vrcholek bomb byl zakon\u010den jak\u00fdmisi ventily, z kter\u00fdch vedly hadi\u010dky sm\u011b\u0159uj\u00edc\u00ed nahoru do stropu, kde byl klimatiza\u010dn\u00ed syst\u00e9m.<\/div>\n
<\/div>\n
V tu chv\u00edli Noe zvedl pohled od toho, co dote\u010f d\u011blal. Vyma\u010dkal k\u00f3d, jen\u017e otv\u00edral ventily bomb. U\u017e sta\u010dilo jen potvrdit, \u017ee chce akci opravdu zah\u00e1jit. V\u0161e bylo pe\u010dliv\u011b zabezpe\u010deno, aby nedo\u0161lo k n\u00e1hodn\u00e9mu spu\u0161t\u011bn\u00ed. Musel to je\u0161t\u011b potvrdit\u2026<\/div>\n
„Co?“ Vyhrkl Noe p\u0159ekvapen\u011b, kdy\u017e zahl\u00e9dl ve dve\u0159\u00edch do kamrl\u00edku n\u011bjakou \u017eenu. Vypadala jako divo\u017eenka, byla vysok\u00e1, \u0161t\u00edhl\u00e1, na sob\u011b \u0161aty, dlouh\u00e9 rozpu\u0161t\u011bn\u00e9 vlasy, sahaj\u00edc\u00ed pomalu do pasu, v ruce pantofle, jako by ji bolely nohy po n\u011bjak\u00e9m dlouh\u00e9m v\u00fd\u0161lapu. Noe nev\u011bd\u011bl, kam ji v tom zmatku za\u0159adit, a\u010dkoliv \u0161aty znal, ur\u010dit\u011b u\u017e je n\u011bkdy vid\u011bl\u2026 a ty vlasy\u2026 co mu jen p\u0159ipom\u00ednaly? Co tady chce? Uv\u011bdomil si, \u017ee za sebou zapomn\u011bl zav\u0159\u00edt dve\u0159e. Sakra.<\/div>\n
„Co to d\u011bl\u00e1\u0161?!“ ozval se m\u00edstnost\u00ed v\u00fdk\u0159ik, k Noeho p\u0159ekvapen\u00ed mu\u017esk\u00fdm hlasem. V tu chv\u00edli mu do\u0161lo, kdo to je. Ty divn\u00e9 vlasy ho m\u011bly trknout hned. \u017d\u00e1dn\u00e1 \u017eensk\u00e1, ale Tom. Do prdele\u2026 zase ten zasranej kytarista\u2026<\/em> bylo to posledn\u00ed, co \u0161\u00e9fovi Genesis prob\u011bhlo hlavou, ne\u017e se mu zatm\u011blo p\u0159ed o\u010dima novou bolest\u00ed.<\/div>\n
<\/div>\n
Tom sledoval, jak po jeho r\u00e1n\u011b podpatky La\u0159in\u00fdch pantofl\u00ed\u010dk\u016f Noe ztr\u00e1c\u00ed v\u011bdom\u00ed a pad\u00e1 na zem. Bylo to prvn\u00ed, co ho napadlo. Dal do t\u00e9 r\u00e1ny v\u0161echnu s\u00edlu, co v sob\u011b na\u0161el, a vypad\u00e1 to, \u017ee se trefil perfektn\u011b. Nesna\u017eil se ho zachytit, kdy\u017e padal na zem, nechal ho sv\u00e9mu osudu, jeho pozornost pln\u011b zam\u011bstn\u00e1val displej, na kter\u00fd \u0161\u00e9f p\u0159edt\u00edm n\u011bco vyma\u010dk\u00e1val, sna\u017eil se pochopit, o co jde. Na displeji sv\u00edtily \u010dty\u0159i hv\u011bzdi\u010dky, vyma\u010dkan\u00fd k\u00f3d. U\u017e zb\u00fdvalo jen zm\u00e1\u010dknout \u010derven\u00e9 tla\u010d\u00edtko OK, kter\u00e9 blikalo a vyb\u00edzelo k potvrzen\u00ed, to bylo Tomovi jasn\u00e9. Doufal, \u017ee se to po n\u011bjak\u00e9m \u010dasov\u00e9m intervalu nespust\u00ed samo, netu\u0161il, jak tenhle \u0161\u00edlen\u00fd stroj fungoval. Bylo mu jasn\u00e9 jen jedno. Noe je cht\u011bl v\u0161echny zab\u00edt. To byla ta zpr\u00e1va, co \u0159\u00edkal Katovi do telefonu, te\u010f to d\u00e1valo smysl. Tich\u00e1 a klidn\u00e1 smrt. Cht\u011bl je otr\u00e1vit n\u011bjak\u00fdm jedovat\u00fdm plynem, kter\u00e9ho jsou tu dv\u011b velk\u00e9 lahve. Hadi\u010dky vedouc\u00ed do klimatizace mluvily jasnou \u0159e\u010d\u00ed. B\u011bhem p\u00e1r okam\u017eik\u016f by se z tohohle spole\u010denstv\u00ed stal hromadn\u00fd hrob, co\u017e znamenalo jedin\u00e9. Noe v\u011bd\u011bl, \u017ee je konec. A Kat je n\u011bkde, kde se ho to net\u00fdk\u00e1, kde neum\u0159e. Tak\u017ee z\u0159ejm\u011b venku. A s n\u00edm, jak doufal, je tam i policie. Jinak by Noe nem\u011bl d\u016fvod vyvra\u017edit svoje spole\u010denstv\u00ed, na kter\u00e9m si l\u00e9ta tolik zakl\u00e1dal. Z\u00e1chrana je na cest\u011b, jak doufal. Budou svobodn\u00ed\u2026 Paul nakonec nezklamal.<\/div>\n
<\/div>\n
Tom se je\u0161t\u011b jednou pod\u00edval na displej, nic se nezm\u011bnilo, tla\u010d\u00edtko „OK“ st\u00e1le intenzivn\u011b blikalo a vyz\u00fdvalo k potvrzen\u00ed k\u00f3du. Mus\u00ed pry\u010d, za Billem. Tady u\u017e stejn\u011b nic nezachr\u00e1n\u00ed. Policajti si s t\u00edm porad\u00ed. Zkontroloval Noa le\u017e\u00edc\u00edho na zemi. S\u00e1hl mu na krk, c\u00edtil slab\u00fd pulz. Nem\u016f\u017ee ho tu jen tak nechat a riskovat, \u017ee by se mohl probrat a akci dokon\u010dit. Zahodil pantofle, na jejich\u017e podpatc\u00edch byla \u0161\u00e9fova krev – byly v\u00e1\u017en\u011b ostr\u00e9 – sehnul se k n\u011bmu, aby ho chytil v podpa\u017ed\u00ed a odt\u00e1hl odtud pry\u010d. Poda\u0159ilo se mu ho doslova dorvat do kancel\u00e1\u0159e, d\u00e1l u\u017e nemohl. Noe nebyl \u017e\u00e1dn\u00e1 huben\u00e1 hou\u017evi\u010dka, bylo to kus chlapa. Tom p\u0159em\u00fd\u0161lel, jak ho pokud mo\u017eno zne\u0161kodnit, aby ho tu mohl nechat. Provaz, pot\u0159eboval n\u011bjak\u00fd provaz, aby ho mohl sv\u00e1zat. T\u00edm by se nedostal znovu k bomb\u00e1m. Otev\u0159el prvn\u00ed \u0161upl\u00edk hn\u011bd\u00e9ho sekret\u00e1\u0159e, co mu p\u0159i\u0161el pod ruku, pak dal\u0161\u00ed, dokud nena\u0161el, co hledal. Prov\u00e1zek sice nebyl tak tlust\u00fd, jak by si p\u0159edstavoval, nicm\u00e9n\u011b na ruce a nohy to bude sta\u010dit.<\/div>\n
<\/div>\n
Ve chv\u00edli, kdy Noa obracel na b\u0159icho, aby mu za z\u00e1dy sv\u00e1zal ruce, se podzem\u00edm ozvala p\u0159\u00ed\u0161ern\u00e1 r\u00e1na\u2026<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
autor: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Janule „Noe?“ zavolal pokusn\u011b Kat, kdy\u017e kolem sebe zaslechl n\u011bjak\u00e9 podez\u0159el\u00e9 muml\u00e1n\u00ed, zn\u011blo to jako nad\u00e1vka. Ne\u0161lo to od chl\u00e1pk\u016f, co st\u00e1li za dve\u0159mi do gar\u00e1\u017ee, t\u00edm si byl jist\u00fd, muselo to vych\u00e1zet z p\u0159echodov\u00e9 komory. „Noe! Co je s tebou?“<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[428],"tags":[],"class_list":["post-6312","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-genesis"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6312","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=6312"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6312\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=6312"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=6312"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=6312"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}