{"id":6321,"date":"2012-06-22T18:00:00","date_gmt":"2012-06-22T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=6304"},"modified":"2012-06-22T18:00:00","modified_gmt":"2012-06-22T17:00:00","slug":"profesor-8","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/06\/22\/profesor-8\/","title":{"rendered":"Profesor 8."},"content":{"rendered":"
autor: Tina<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Spole\u010dn\u011b dojeli do Williamova bytu. Staral se o sv\u00e9ho mal\u00e9ho puber\u0165\u00e1ka jako o nap\u016fl rozbitou porcel\u00e1novou panenku. Po\u0159\u00e1d se vypt\u00e1val, zdali m\u00e1 pohodl\u00ed a jestli mu n\u011bco nechyb\u00ed. Tak moc se o Billa b\u00e1l.<\/div>\n
„Neboj se, Wille, j\u00e1 nejsem z cukru,“ usm\u00e1l se na \u010dernovlas\u00e9ho mu\u017ee, kter\u00fd ho po\u0159\u00e1d obskakoval.<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm, ale stejn\u011b. Tak nehor\u00e1zn\u011b jsem se vylekal, kdy\u017e jsem se to dozv\u011bd\u011bl. Nechci prost\u011b, aby t\u011b n\u011bco bolelo a\u2026“ u\u017e nesta\u010dil dopov\u011bd\u011bt, co cht\u011bl, proto\u017ee si jej Bill za tv\u00e1\u0159e p\u0159it\u00e1hl a uml\u010del ho dlouh\u00fdm polibkem, kter\u00fd profesora uklidnil.<\/div>\n
„Jsem v pohod\u011b, nem\u011bj obavy, m\u016fj matematick\u00fd princi. Ale m\u00e1m docela hlad,“ nevinn\u011b pokr\u010dil rameny a doplnil to kouzeln\u00fdm \u00fasm\u011bvem. William se hned hrnul do kuchyn\u011b za \u00fa\u010delem uspokojit Bill\u016fv \u017ealudek n\u011bjakou dobrotou, kterou s\u00e1m ukucht\u00ed.<\/p>\n

Byla sobota, tak\u017ee mohli spolu cel\u00fd den b\u00fdt a u\u017e\u00edvat si p\u0159\u00edtomnost toho druh\u00e9ho. Navz\u00e1jem se rozesm\u00edvat a l\u00edbat se. Taky se dot\u00fdkat toho druh\u00e9ho, i kdy\u017e Will m\u011bl doteky dost omezen\u00e9, vzhledem k tomu, \u017ee Billovo t\u011blo byla jedna velk\u00e1 mod\u0159ina. Tak n\u011b\u017en\u011b se ho dot\u00fdkal, aby ho n\u00e1hodou n\u011bco nezabolelo, \u017ee to n\u011bkdy Bill skoro nec\u00edtil.<\/div>\n

„U\u017e jsem se cht\u011bl dlouho zeptat. V\u0161iml jsem si, \u017ee tady m\u00e1\u0161 klav\u00edr. Ty na n\u011bj um\u00ed\u0161 hr\u00e1t?“ zeptal se Bill, kdy\u017e zrovna le\u017eeli v posteli a tulili se k sob\u011b.<\/div>\n
„U\u017e dlouho jsem na n\u011bj nehr\u00e1l, tak\u017ee nev\u00edm, jestli bych je\u0161t\u011b n\u011bco svedl. M\u00e1ma m\u011b nutila od dev\u00edti chodit na hodiny klav\u00edru. Mus\u00edm uznat, \u017ee i kdy\u017e jsem m\u011bl hodn\u011b p\u0159ipom\u00ednek, je to celkem dobr\u00e1 zku\u0161enost, a pro\u010d se na m\u011b tak d\u00edv\u00e1\u0161?“ nadzvedl t\u00e1zav\u011b obo\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Zahraje\u0161 mi n\u011bco? Pros\u00edm!“ ud\u011blal na n\u011bj ps\u00ed o\u010di.<\/div>\n
„Oh\u2026 tu\u0161il jsem to. Sakra, \u0159\u00edk\u00e1m, u\u017e dlouho jsem na n\u011bj nehr\u00e1l a asi jsem to zapomn\u011bl,“ sna\u017eil se z toho n\u011bjak vykroutit.<\/div>\n
„Ale no tak, rovnic a vzorc\u016f se neboj\u00ed\u0161 a jednoho hudebn\u00edho n\u00e1stroje jo?“ zasm\u00e1l se Bill a stiskl mu polibek na tv\u00e1\u0159.<\/div>\n
„Tak dob\u0159e, ale nesm\u011bj se, pokud budu d\u011blat chyby, ano?“ ohl\u00e9dl na n\u011bj a potom vstal z postele a \u0161el ke sv\u00e9mu d\u00e1vn\u00e9mu d\u0159ev\u011bn\u00e9mu kamar\u00e1dovi.<\/p>\n<\/div>\n
\n
Posadil se na \u017eidli, kterou si p\u0159isunul a sundal poklop z kl\u00e1ves. P\u0159ejel po \u010dern\u00fdch a b\u00edl\u00fdch klapk\u00e1ch. Tak se s n\u00e1stroje pozdravil, v\u017edycky to tak d\u011blal. Sledoval tmav\u011b hn\u011bd\u00e9 nalakovan\u00e9 d\u0159evo. St\u00e1le m\u011blo sv\u016fj lesk, svou kr\u00e1su. Dlouze se nadechl a p\u0159em\u00fd\u0161lel, co by Billovi mohl zahr\u00e1t. Nakonec na to p\u0159i\u0161el a polo\u017eil prsty na kl\u00e1vesy. Celou lo\u017enic\u00ed se rozezn\u011bly prvn\u00ed t\u00f3ny p\u00edsn\u011b.<\/div>\n
<\/div>\n