{"id":6332,"date":"2012-06-20T18:00:00","date_gmt":"2012-06-20T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=6315"},"modified":"2012-06-20T18:00:00","modified_gmt":"2012-06-20T17:00:00","slug":"the-movie-on-your-eyelids-25","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/06\/20\/the-movie-on-your-eyelids-25\/","title":{"rendered":"The Movie On Your Eyelids 25."},"content":{"rendered":"
autor: Fee<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\" <\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
pairing: Bill\/Brian Molko<\/p>\n

Bill<\/p>\n

<\/strong> Osack\u00e1 nemocnice byla jist\u011b supermodern\u00ed, luxusn\u00ed, designov\u00e1 a tohle v\u0161echno, ale m\u011b zaj\u00edmaly jen konkr\u00e9tn\u00ed dve\u0159e jednoho soukrom\u00e9ho pokoje. Ve\u0161el jsem jako my\u0161ka pro p\u0159\u00edpad, \u017ee by spal. Zbyte\u010dn\u011b v\u0161ak.<\/a><\/p>\n

„Ahoj\u2026“ zamumlal jsem rozt\u0159esen\u011b, ta\u0161ku pustil na zem a po dvou m\u011bs\u00edc\u00edch jej objal. M\u016fj mozek k\u0159i\u010del ‚kone\u010dn\u011b‘ a j\u00e1 se cht\u011bl hloup\u011b rozplakat \u00falevou. Jeho t\u011blo ke mn\u011b ov\u0161em nep\u0159ilnulo tak dychtiv\u011b jako oby\u010dejn\u011b. Poodt\u00e1hl jsem se a l\u00edtostiv\u011b jej pohladil v rozcuchan\u00fdch vlasech.<\/p>\n

„Pr\u00fd se zlob\u00ed\u0161.“<\/div>\n

„Jo, zlob\u00edm se. Bylo to od tebe prchliv\u00e9, zbrkl\u00e9 a zbyte\u010dn\u00e9,“ smetl m\u011b nel\u00edtostn\u011b. „Myslel jsem si, \u017ee jsi zodpov\u011bdn\u011bj\u0161\u00ed.“<\/div>\n
Klesla mi \u010delist a jen jsem na n\u011bj zara\u017een\u011b hled\u011bl.<\/div>\n
„Ale-„<\/div>\n
Ud\u011blal netrp\u011bliv\u00e9 gesto rukou a demonstrativn\u011b oto\u010dil hlavu na druhou stranu. Nam\u00edchnul jsem se.<\/div>\n
„Kv\u016fli strachu o tebe jsem str\u00e1vil 13 hodin v letadle, i s mou f\u00f3bi\u00ed, a dal\u0161\u00edch 13 jich p\u0159i cest\u011b zp\u00e1tky je\u0161t\u011b str\u00e1v\u00edm. Pravd\u011bpodobn\u011b m\u011b se\u0159vou \u00fapln\u011b v\u0161ichni, kdo k tomu budou m\u00edt p\u0159\u00edle\u017eitost. M\u011bl jsem b\u00fdt doma a odpo\u010d\u00edvat p\u0159ed nat\u00e1\u010den\u00edm klipu a m\u00edsto toho jsem tady. A ty jsi nad to v\u0161echno hezky povznesen\u00fd. Trhni si,“ zvedl jsem se z postele a p\u0159i odchodu za sebou \u0159\u00e1dn\u011b t\u0159\u00edsknul dve\u0159mi.<\/p>\n

Bezc\u00edln\u011b jsem z\u016fstal na chodb\u011b, ne\u017e jsem zaregistroval zn\u00e1m\u00e9 tv\u00e1\u0159e ve vypr\u00e1zdn\u011bn\u00e9 n\u00e1v\u0161t\u011bvn\u00ed m\u00edstnosti. Stef, Steve a Lisa. Ani jsem je nepozdravil, jak jsem byl na\u0161tvan\u00fd, a na jejich p\u0159iv\u00edt\u00e1n\u00ed odpov\u011bd\u011bl pouze rozmrzel\u00fdm k\u00fdvnut\u00edm.<\/div>\n

\n
„On mi vynadal!“ post\u011b\u017eoval jsem si Stefanovi vypjat\u00fdm hlasem a kecnul sebou na tvrdou plastovou \u017eidli. „Nech\u00e1pu, pro\u010d to ud\u011blal! Tohle nen\u00ed on, nepozn\u00e1v\u00e1m ho,“ zabru\u010del jsem a zalo\u017eil si pa\u017ee na prsou. Na\u0161e prvn\u00ed h\u00e1dka v historii. „Vysv\u011btli mi to, Stefe, zn\u00e1\u0161 ho nejl\u00edp ze v\u0161ech,“ up\u0159el jsem na n\u011bj o\u010di, kter\u00e9 prosily.<\/div>\n
„No,“ usedl vedle m\u011b a spiklenecky p\u0159imhou\u0159il zrak „Podle m\u011b je to tak, \u017ee je Brian ve skute\u010dnosti konsternovan\u00fd t\u00edm, jak l\u00e1skyplnou v\u011bc jsi pro n\u011bj ud\u011blal, a tahle reaguje proto, \u017ee na to nen\u00ed zvykl\u00fd a rozhodilo ho to. Jemu jednodu\u0161e nep\u0159ipad\u00e1, \u017ee stoj\u00ed za to, abys kv\u016fli n\u011bmu investoval tolik \u010dasu, pen\u011bz za letenky a tak d\u00e1le.“<\/div>\n
„Bo\u017ee, j\u00e1 z n\u011bj um\u0159u,“ rozn\u011b\u017en\u011ble, p\u0159esto r\u00e1zn\u011b jsem odpov\u011bd\u011bl. Ta jeho nenorm\u00e1ln\u00ed vlastnost nev\u00e1\u017eit si sebe sam\u00e9ho. Kdy u\u017e ho to odnau\u010d\u00edm. Ne\u010dekal jsem na nic v\u00edc a vr\u00e1til se zp\u00e1tky za n\u00edm. Srazili jsme se ve dve\u0159\u00edch, tak\u00e9 byl na cest\u011b za mnou. Cht\u011bl to se mnou urovnat.<\/p>\n

„Promi\u0148,“ vyhrkl jsem.<\/div>\n

„Ne, ty promi\u0148. Jsem \u0161\u0165astn\u00fd, \u017ee jsi p\u0159ilet\u011bl. Nikdo pro m\u011b n\u011bco tak ob\u011btav\u00e9ho je\u0161t\u011b neud\u011blal,“ jemn\u011b se dotkl m\u00e9 l\u00edce. Nesm\u011ble jsem povyt\u00e1hnul koutky. Zacouval a j\u00e1 zav\u0159el dve\u0159e, na n\u011b\u017e m\u011b z\u00e1hy \u0161etrn\u011b slisoval. Polo\u017eil mi dlan\u011b na ramena a p\u0159itla\u010dil, sjel jsem trochu n\u00ed\u017e, aby se k m\u00fdm rt\u016fm nemusel vytahovat na \u0161pi\u010dky. S t\u0159epot\u00e1n\u00edm jsem zav\u0159el o\u010di. \u00dasta se hledala. Kdy\u017e se st\u0159etla, poslepu jsme propletli prsty. Na\u0161e pol\u00edben\u00ed bylo opatrn\u00e9 a poh\u00e1dkov\u011b kr\u00e1sn\u00e9.<\/p>\n

„P\u016fsob\u00ed\u0161 je\u0161t\u011b v\u00edc nemocn\u011b ne\u017e j\u00e1,“ poznamenal, jakmile le\u017eel znovu v posteli a j\u00e1 kolem n\u011bj d\u016fkladn\u011b ut\u011bsnil deku, ne\u017e jsem si p\u0159isedl.<\/div>\n

„To je t\u00edm stresem, v noci jsem nezamhou\u0159il oka. M\u00e1m se j\u00edt namalovat, abych se ti aspo\u0148 trochu l\u00edbil?“<\/div>\n
„Bl\u00e1zne, l\u00edb\u00ed\u0161 se mi i tak. Tak\u017ee, vzal jsi do zaje\u010d\u00edch bez povolen\u00ed?“<\/div>\n
„Musel jsem – nikdy bych ho nedostal.“<\/div>\n
„Tom mus\u00ed um\u00edrat hr\u016fzou.“<\/div>\n
„Ten sp\u00ed\u0161 bude um\u00edrat hn\u011bvem. M\u011bl bych mu zavolat, ale nechce se mi do toho. Neobejde se to bez ti\u00e1tru. J\u00e1 v\u00edm, m\u016f\u017eu si za to s\u00e1m,“ dodal jsem a vyndal z kapsy telefon. Brian m\u011b zezadu chytil kolem pasu a mazliv\u011b mi p\u0159ilo\u017eil obli\u010dej k lopatk\u00e1m. Musel jsem se nadechnout, abych tohle dojemn\u00e9 gesto ust\u00e1l. P\u0159ekryl jsem jeho z\u00e1p\u011bst\u00ed dlan\u00ed a vyto\u010dil Toma. J\u00e1 i Brian jsme sebou trhli, kdy\u017e se z reproduktoru spustil k\u0159ik.<\/p>\n

„Co si mysl\u00ed\u0161, \u017ee d\u011bl\u00e1\u0161, ty idiote?! P\u0159ijdu dom\u016f, psi uk\u0148u\u010den\u00fd, a najdu jenom n\u011bjakej posranej pap\u00edr s je\u0161t\u011b posran\u011bj\u0161\u00edm vysv\u011btlen\u00edm! Kde kurva jsi? David je naprosto hysterickej a hodl\u00e1 t\u011b do konce \u017eivota dr\u017eet na obojku, abys u\u017e nemohl vyv\u00e9st n\u011bco podobn\u00fdho! A j\u00e1 jsem asi vosk, co!“<\/div>\n

„Jsem v Japonsku,“ \u0161pitnul jsem nen\u00e1padn\u011b. C\u00edtil jsem se jako zpr\u00e1skan\u00fd pes. Na druh\u00e9 stran\u011b se ozval hroziv\u011b zn\u011bj\u00edc\u00ed p\u0159eru\u0161ovan\u00fd v\u00fddech.<\/div>\n
„Ty opravdu nem\u00e1\u0161 soudnost. Ale za to m\u016f\u017ee on, zmanipuloval t\u011b. Ud\u011bl\u00e1 se mu \u0161patn\u011b a ty mu jde\u0161 pofoukat bol\u00edstku na druhej konec sv\u011bta!“<\/div>\n
„Brian s t\u00edm nem\u00e1 nic spole\u010dn\u00e9ho, s\u00e1m byl proti tomu, abych sem jezdil! Tak\u017ee zlost si laskav\u011b vylej na m\u011b!“ \u0161t\u011bknul jsem.<\/div>\n
„N\u011bco takov\u00fdho jsi ud\u011blal naposledy. Z\u00edtra nasedne\u0161 na letadlo a vr\u00e1t\u00ed\u0161 se zp\u00e1tky, je ti to jasn\u00fd?! David ti zabukuje letenku.“<\/div>\n
„Ne, nebudu se vracet, sotva jsem dorazil! Nem\u016f\u017eu ho vid\u011bt jen na p\u00e1r hodin, ty to nech\u00e1pe\u0161!“<\/div>\n
„A ty jsi asi zapomn\u011bl, \u017ee let\u00edme do Afriky! Mus\u00ed\u0161 se vr\u00e1tit. Tak\u017ee z\u00edtra nastoup\u00ed\u0161 do toho letadla, jinak si m\u011b nep\u0159ej. A sakra se modli, abych zat\u00edm vychladl, proto\u017ee m\u00e1m sto chut\u00ed Davidovi ten obojek koupit!“<\/p>\n

Jeho proslov zakon\u010dilo nep\u0159\u00edjemn\u00e9 p\u00edp\u00e1n\u00ed ve sluch\u00e1tku. Mobil jsem odhodil a se za\u00fap\u011bn\u00edm skryl tv\u00e1\u0159 v dlan\u00edch. Brian se ke mn\u011b p\u0159itulil.<\/div>\n

„Co \u0159\u00edkal?“<\/div>\n
„Sam\u00e9 hnusn\u00e9 v\u011bci. Z\u00edtra se mus\u00edm vr\u00e1tit.“<\/div>\n
Sundal mi ruce, pol\u00edbil m\u011b na o\u010dn\u00ed v\u00ed\u010dka a choval m\u011b v n\u00e1ru\u010d\u00ed jako d\u00edt\u011b.<\/div>\n
„P\u016fvodn\u011b jsme se nem\u011bli vid\u011bt v\u016fbec. Tak aspo\u0148 n\u011bkolik hodin, mhm?“<\/div>\n
Dovnit\u0159 nakouknul Stefan.<\/div>\n
„Bille, jdeme na ob\u011bd. P\u0159id\u00e1\u0161 se?“<\/div>\n
B\u0159\u00ed\u0161ko se mi sev\u0159elo hlady, ale necht\u011blo se mi odej\u00edt od Briana.<\/div>\n
„Mohli byste mi n\u011bco don\u00e9st? Cokoliv bez masa,“ po\u017e\u00e1dal jsem.<\/div>\n
„\u017d\u00e1dnej probl\u00e9m,“ s ch\u00e1pav\u00fdm \u00fasm\u011bvem na n\u00e1s zamrkal a zase se vytratil. Z\u00e1hy p\u0159ivezli j\u00eddlo i Brianovi.<\/p>\n

Zbytek dne ub\u011bhl z\u00e1vratn\u00fdm tempem. K ve\u010deru mi sem nechali p\u0159in\u00e9st provizorn\u00ed l\u016f\u017eko, abych nemusel j\u00edt s ostatn\u00edmi p\u0159espat do hotelu, ale v\u011bd\u011bl jsem, \u017ee na n\u011bm rozhodn\u011b nocovat nebudu.<\/div>\n

N\u011bkdy kolem sedm\u00e9 jsem navrhnul, \u017ee bychom se mohli j\u00edt vykoupat, nebo\u0165 jsme hodlali j\u00edt brzy do postele.<\/div>\n
„Bude lep\u0161\u00ed, kdy\u017e p\u016fjdeme zvl\u00e1\u0161\u0165. Jsem moc slab\u00fd na sex, a kdybys tam byl se mnou, nedok\u00e1zal bych nic ned\u011blat,“ zklamal m\u011b. Ud\u011blal jsem na n\u011bj o\u010di, ale v\u011bd\u011bl jsem, \u017ee m\u00e1 pravdu. Necht\u011bl jsem to pokou\u0161et. Poslal jsem ho prvn\u00edho. P\u0159e\u010detl jsem si textovku od Toma ohledn\u011b \u010dasu z\u00edt\u0159ej\u0161\u00edho p\u0159ik\u00e1zan\u00e9ho odletu a postavil se k oknu, kter\u00e9 se sest\u00e1valo z obrovsk\u00e9 sklen\u011bn\u00e9 tabule p\u0159es celou ze\u010f. Japonsk\u00e1 metropole ve tm\u011b vypadala p\u0159esn\u011b podle m\u00e9ho o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00ed. Miliony r\u016fznobarevn\u00fdch sv\u011btel a neon\u016f, proj\u00ed\u017ed\u011bj\u00edc\u00ed auta, mrakodrapy, \u017eivot. Jedno velik\u00e9 hektick\u00e9 mraveni\u0161t\u011b. Zasekl jsem se u toho a z pohnut\u00ed m\u011b rozpt\u00fdlila a\u017e Brianova bl\u00edzkost po m\u00e9m boku.<\/p>\n

„Tohle je vlastn\u011b tv\u00e9 prvn\u00ed Japonsko, vi\u010f?“<\/div>\n

„Mmm, pr\u00e1v\u011b nad t\u00edm p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm. Kdo by to byl \u010dekal, \u017ee se sem dostanu d\u00edky takov\u00fdm okolnostem\u2026 Cht\u011bl jsem to za\u017e\u00edt s klukama, v\u0161ichni spole\u010dn\u011b, tak, jak jsme si to ustanovili. Ale v\u00edc by m\u011b to mrzelo, kdyby \u0161lo o Tokio, tohle je\u2026 jen Japonsko.“<\/div>\n
„Pro\u010d jste si dali za c\u00edl zrovna Japonsko?“<\/div>\n
„Tehdy n\u00e1m p\u0159i\u0161lo hrozn\u011b cool. A hlavn\u011b pro n\u00e1s bylo nejv\u00edc nedosa\u017eiteln\u00e9. Kluci z n\u011bmeck\u00e9ho venkova a Tokio. V\u00fdrazn\u011bj\u0161\u00ed rozd\u00edl snad neexistuje,“ pousm\u00e1l jsem se nad sv\u00fdmi vzpom\u00ednkami. M\u011bli jsme t\u011b\u017eko uv\u011b\u0159iteln\u00e9 \u0161t\u011bst\u00ed, \u017ee na\u0161e pou\u0165 neskon\u010dila jen u tou\u017een\u00ed.<\/div>\n
S po\u017eitkem jsem zalezl pod sprchu, ale o\u010distu jsem vykonal v kr\u00e1tkosti, abych mohl co nejv\u00edc vyu\u017e\u00edt zb\u00fdvaj\u00edc\u00ed \u010das s Brianem. Ledabyle jsem se osu\u0161il, nat\u00e1hnul si boxerky, vy\u010distil zuby a vr\u00e1til se do pokoje. Trochu jsem se ob\u00e1val toho, aby nespal, ale \u010dekal na m\u011b. Vklouznul jsem k n\u011bmu pod deku. Obr\u00e1til se ke mn\u011b \u010delem a horkou dla\u0148 mi polo\u017eil na bok. Chystal se promluvit.<\/p>\n

„Don’t say anything,“ za\u0161eptal jsem a p\u0159ilo\u017eil mu prst na rty. Pot\u00e9 jsem je zlehka pohladil. Jako mot\u00fdl\u00edm k\u0159id\u00e9lkem. Srdce se mi sv\u00edralo n\u00e1bo\u017enou l\u00e1skou k n\u011bmu. M\u011bkce m\u011b uchopil za loket. M\u00edrn\u011b jsem pohnul hlavou a zasn\u011bn\u011b se na n\u011bj usm\u00e1l, ne\u017e jsem po\u010dal \u0161pi\u010dkou ukazov\u00e1\u010dku mapovat linii jeho nosu. „Dlouho jsme se nevid\u011bli, mus\u00edm si v\u0161echno p\u0159ipomenout,“ objasnil jsem sv\u00e9 po\u010d\u00edn\u00e1n\u00ed, i kdy\u017e to bylo z\u0159ejm\u00e9. V Brianov\u00fdch m\u00e1tov\u00fdch o\u010d\u00edch se zra\u010dila nekone\u010dn\u00e1 n\u011bha. Obkreslil jsem tvar jeho kr\u00e1sn\u00e9ho obo\u010d\u00ed, n\u00e1sledn\u011b op\u011bt konturu rt\u016f. Vysunul jsem jazyk a nepatrn\u011b rozpustile j\u00edm okusil dol\u00ed\u010dek nad jeho horn\u00edm rtem. Podle o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00ed, vyu\u017eil toho. Jako obvykle ve\u0161kerou mou rozvernost obratem vyst\u0159\u00eddala nal\u00e9hav\u00e1 pot\u0159eba a j\u00e1 se hladov\u011b tisknul proti jeho \u00fast\u016fm. P\u0159evzal kontrolu nad m\u00fdm t\u011blem, p\u0159evalil se na m\u011b a vyj\u00e1d\u0159il tak nutnost m\u00edt veden\u00ed. Zano\u0159il mi ruce do vlas\u016f a hluboce se mi vp\u00edjel do rt\u016f. B\u011bhem n\u011bkolika okam\u017eik\u016f m\u011b do\u010dista zruinoval. Kdy\u017e jsme polibek prolomili, byl jsem cel\u00fd uzard\u011bl\u00fd a ud\u00fdchan\u00fd a chytil jsem si ho, aby se nikam neodtahoval.<\/p>\n

„Nut\u00ed\u0161 m\u011b myslet na bl\u00e1zniv\u00e9 v\u011bci. Zp\u016fsobuje\u0161, \u017ee sn\u00edm o tom, \u017ee nech\u00e1m kapelu kapelou a budu t\u011b doprov\u00e1zet, kam se jen pohne\u0161.“<\/div>\n

„Doopravdy?“ zjihnul.<\/div>\n
„Ano! D\u011bs\u00ed m\u011b, jak moc jsem na tob\u011b z\u00e1visl\u00fd. Den bez tebe je jako rok bez de\u0161t\u011b,“ \u0161eptnul jsem \u017ealostn\u011b. Citupln\u011b m\u011b pohladil pod\u00e9l \u010delisti a jal se laskat m\u016fj krk. Zachv\u011bl jsem se. Uzr\u00e1lo ve mn\u011b rozhodnut\u00ed.<\/div>\n
„Briane,“ tence jsem jej oslovil. R\u00e1zem mi pohl\u00e9dl do o\u010d\u00ed a j\u00e1 se neubr\u00e1nil a zatv\u00e1\u0159il se rozjit\u0159ele. V\u011bd\u011bl jsem to u\u017e d\u00e1vno, av\u0161ak teprve nyn\u011bj\u0161\u00ed ud\u00e1losti m\u011b ponoukly k tomu pov\u011bd\u011bt to nahlas.<\/div>\n
„Miluju t\u011b.“<\/div>\n
Podep\u0159el jsem se lokty a drobn\u011b ho l\u00edbnul, zat\u00edmco on uhnul o\u010dima, odt\u00e1hl se do sedu a zajel si rukou do vlas\u016f.<\/div>\n
„Shit,“ sly\u0161el jsem jej zamumlat. Trochu zmaten\u011b jsem se rovn\u011b\u017e nap\u0159\u00edmil a objal ho kolem ramen.<\/div>\n
„D\u011bje se n\u011bco?“<\/div>\n
„Ne, j\u00e1\u2026 mysl\u00ed\u0161 to v\u00e1\u017en\u011b?“<\/div>\n
„Ov\u0161em,“ pousm\u00e1l jsem se. Protnul m\u016fj pohled a j\u00e1 mohl na moment spat\u0159it slzy, ne\u017e je zamrkal pry\u010d. Lehce se zasm\u00e1l a p\u0159ivinul se ke mn\u011b.<\/div>\n
„Omlouv\u00e1m se\u2026 n\u011bjak m\u011b to vzalo.“<\/div>\n
Vzal m\u011b za ruku a palcem p\u0159ejel p\u0159es h\u0159bet dlan\u011b.<\/div>\n
„Jsi to nejlep\u0161\u00ed, co m\u011b mohlo potkat\u2026 Ale m\u011bj se mnou je\u0161t\u011b p\u00e1r t\u00fddn\u016f strpen\u00ed, chci o tom b\u00fdt stoprocentn\u011b p\u0159esv\u011bd\u010den\u00fd, a\u017e ti to \u0159eknu. Nechci zase \u0161l\u00e1pnout vedle\u2026“<\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b,“ pohladil jsem ho. „Nepot\u0159ebuju to sly\u0161et na opl\u00e1tku, nen\u00ed to n\u011bco, na \u010dem by mi smrteln\u011b z\u00e1le\u017eelo. V\u00edm, \u017ee m\u011b m\u00e1\u0161 r\u00e1d.“<\/div>\n
„\u2026 jsi b\u00e1je\u010dn\u00fd,“ vydechl a horliv\u011b m\u011b pol\u00edbil. Klesli jsme zp\u011bt na postel a m\u00edsto odpo\u010dinku, kter\u00fd jsme oba tolik pot\u0159ebovali, jsme se je\u0161t\u011b dlouho nechali op\u00e1jet vz\u00e1jemn\u00fdmi doteky a bl\u00edzkost\u00ed.<\/p>\n

Druh\u00e9ho r\u00e1na jsme v\u0161ichni spole\u010dn\u011b zapakovali n\u011bkolik Brianov\u00fdch v\u011bc\u00ed a opustili jsme tohle steriln\u00ed, ne\u00fatuln\u00e9 prost\u0159ed\u00ed. Do m\u00e9ho odletu zb\u00fdvalo n\u011bjak\u00fdch p\u011bt hodin, proto jsme se rozhodli str\u00e1vit je na hotelu. Oni sami se vraceli do Evropy z\u00edtra. Americk\u00e9 turn\u00e9 bylo k m\u00e9 spokojenosti zru\u0161eno.<\/div>\n

„Koukej v tom Lond\u00fdn\u011b po\u0159\u00e1dn\u011b odpo\u010d\u00edvat. Zab\u00fdvej se p\u011bkn\u011b jenom Codym a nic v\u00edc,“ napom\u00ednal jsem jej a pot\u00e9, co s hlavou v m\u00e9m kl\u00edn\u011b poslu\u0161n\u011b p\u0159ik\u00fdvl, jsem se sklonil a odm\u011bnil ho polibkem na sp\u00e1nek.<\/div>\n
„Chci se s tebou vid\u011bt, v mezi\u010dase,“ \u0161pitnul. Jeho unavenost ve mn\u011b podn\u011bcovala netu\u0161en\u00e9 ochranitelsk\u00e9 tendence.<\/div>\n
„Do narozenin m\u00e1m ale spoustu pr\u00e1ce\u2026 Ov\u0161em mohl bys p\u0159ijet toho prvn\u00edho, kdybys cht\u011bl\u2026 a nevadila by ti p\u0159\u00edtomnost moj\u00ed kapely, p\u0159\u00edbuzn\u00fdch a \u0161t\u00e1bu,“ zkusil jsem to, jeliko\u017e jsem skute\u010dn\u011b st\u00e1l o to, aby byl p\u0159i m\u00e9m d\u016fle\u017eit\u00e9m dni po m\u00e9m boku.<\/div>\n
„\u0160t\u00e1b?“ zpozorn\u011bl.<\/div>\n
„Ano, budeme nat\u00e1\u010det epizodu pro fanou\u0161ky. Jak jsem ti \u0159\u00edkal, slav\u00edme v z\u00e1bavn\u00edm parku, kter\u00fd jsme si cel\u00fd pronajali pro sebe. Budou z toho nad\u0161en\u00ed.“<\/div>\n
K m\u00e9mu zklam\u00e1n\u00ed od toho za\u010dal trochu ustupovat.<\/div>\n
„Aha\u2026 No, nechci se, by\u0165 jen omylem, ocitnout v n\u011bjak\u00e9m z\u00e1b\u011bru.“<\/div>\n
„To ti nemus\u00ed d\u011blat vr\u00e1sky, budou zab\u00edrat samoz\u0159ejm\u011b jen n\u00e1s \u010dty\u0159i. Nem\u00e1me \u017e\u00e1dn\u00fd z\u00e1jem na tom, aby p\u016flka sv\u011bta znala obli\u010deje na\u0161\u00ed rodiny,“ vysv\u011btloval jsem okam\u017eit\u011b.<\/div>\n
„Jo, o to taky jde. Asi bych se nejsp\u00ed\u0161 c\u00edtil nep\u0159\u00edjemn\u011b, jedin\u00fd ciz\u00ed mezi tolika lidmi, a je\u0161t\u011b nav\u00edc jazykov\u00e1 bari\u00e9ra.“<\/div>\n
„Hm. To m\u00e1\u0161 asi pravdu,“ sm\u00ed\u0159en\u011b jsem ho pohladil po vlasech. „Ono mi to zase tolik nevad\u00ed, hned dal\u0161\u00edho dne jedeme na promo do Pa\u0159\u00ed\u017ee, tak\u017ee\u2026“<\/div>\n
„\u2026bych mohl dorazit tam. Spolehni se. To bude lep\u0161\u00ed, u\u017eijeme si jeden druh\u00e9ho v soukrom\u00ed.“<\/p>\n

„Ale v pr\u016fb\u011bhu v\u0161ech dn\u00ed budu m\u00edt mnoho rozhovor\u016f a focen\u00ed,“ uv\u00e1d\u011bl jsem na pravou m\u00edru, aby si ned\u011blal iluze o tom, \u017ee tenhle pobyt bude stejn\u00fd jako ten p\u0159ede\u0161l\u00fd.<\/div>\n

„S t\u00edm po\u010d\u00edt\u00e1m.“<\/div>\n
Zamilovan\u011b jsem se na n\u011bj usm\u00e1l.<\/div>\n
„Budu \u0161\u0165astn\u00fd, i kdybych se k tob\u011b m\u011bl chodit jenom vyspat. Mus\u00edm se domluvit s Davidem, aby mi nezamlouval pokoj v hotelu.“<\/div>\n
Po za\u0165uk\u00e1n\u00ed na dve\u0159e jsme oba vzhl\u00e9dli. Lisa.<\/div>\n
„Bille, tady m\u00e1\u0161 ty pr\u00e1\u0161ky do letadla.“<\/div>\n
„D\u011bkuju, jsi stra\u0161n\u011b hodn\u00e1,“ zatrylkoval jsem l\u00edbezn\u011b. Po jej\u00edm odchodu jsem v\u0161ak zmo\u017een\u011b zafun\u011bl.<\/div>\n
„Je\u0161t\u011b p\u0159edt\u00edm ale budeme muset p\u0159e\u017e\u00edt tu mou Afriku. To\u010d\u00edme to v pou\u0161ti, des\u00edtky kilometr\u016f od civilizace. Nikde tam nen\u00ed sign\u00e1l, tak\u017ee na skypov\u00e1n\u00ed m\u016f\u017eeme zapomenout. Nebudeme si moct poslat ani pitomou textovku,“ roz\u010diloval jsem se.<\/div>\n
„Doprdele. To bude peklo.“<\/div>\n
„Hmm.“<\/div>\n
„Jak dlouho tam budete?“<\/div>\n
„P\u011bt dn\u00ed? Plus m\u00ednus.“<\/div>\n
Letargicky si prot\u0159el obli\u010dej.<\/div>\n
„Tohle m\u011b v\u00e1\u017en\u011b zni\u010d\u00ed. M\u00e1me zatracenej pech. Zrovna kdy\u017e bychom mohli na s\u00edti viset od r\u00e1na do ve\u010dera, ty mus\u00ed\u0161 m\u00edt tolik akc\u00ed,“ post\u011b\u017eoval si trucovit\u011b a pohladil m\u011b po b\u0159i\u0161e. V t\u00e9hle roli se mi d\u011bsn\u011b l\u00edbil.<\/div>\n
„Ne \u017ee se vr\u00e1t\u00edm a zjist\u00edm, \u017ee ses zas do n\u011b\u010deho lehkov\u00e1\u017en\u011b pustil. Relax, jasn\u00fd?“<\/div>\n
„Provedu,“ zaculil se.<\/p>\n

Na leti\u0161t\u011b m\u011b spolu s Brianem doprovodil Stef. Dal jsem mu pusu na tv\u00e1\u0159 a ze zvyku ho malinko zatahal za odst\u00e1t\u00e9 u\u0161i.<\/div>\n

„D\u011bkuju za pomoc. A p\u0159\u00ed\u0161t\u011b klidn\u011b zavolej i jen tak, kdy\u017e se ti bude cht\u00edt.“<\/div>\n
Lou\u010den\u00ed s Brianem jsem ale nijak protahovat necht\u011bl. Jako n\u00e1plast, rychle a co nejv\u00edc bezbolestn\u011b. Hodil jsem se mu kolem krku.<\/div>\n
„Tak se za m\u011bs\u00edc uvid\u00edme.“<\/div>\n
Na letoun jsem se tentokr\u00e1t zahled\u011bl v\u00edcem\u00e9n\u011b sm\u00ed\u0159liv\u011b. S l\u00e9ky v sob\u011b a Brianov\u00fdm l\u00e1skypln\u011b zap\u016fj\u010den\u00fdm iPodem v u\u0161\u00edch jsem beztak rychle usnul.<\/p>\n

autor: Fee<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Fee pairing: Bill\/Brian Molko Bill Osack\u00e1 nemocnice byla jist\u011b supermodern\u00ed, luxusn\u00ed, designov\u00e1 a tohle v\u0161echno, ale m\u011b zaj\u00edmaly jen konkr\u00e9tn\u00ed dve\u0159e jednoho soukrom\u00e9ho pokoje. Ve\u0161el jsem jako my\u0161ka pro p\u0159\u00edpad, \u017ee by spal. Zbyte\u010dn\u011b v\u0161ak. „Ahoj\u2026“ zamumlal jsem rozt\u0159esen\u011b, ta\u0161ku pustil<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[467],"tags":[],"class_list":["post-6332","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-the-movie-on-your-eyelids"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6332","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=6332"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6332\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=6332"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=6332"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=6332"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}