{"id":6345,"date":"2012-06-18T16:00:00","date_gmt":"2012-06-18T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=6328"},"modified":"2012-06-18T16:00:00","modified_gmt":"2012-06-18T15:00:00","slug":"haus-fur-ungewollt-22","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/06\/18\/haus-fur-ungewollt-22\/","title":{"rendered":"Haus F\u00fcr Ungewollt 22."},"content":{"rendered":"
autor: Saline A.<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Nerv\u00f3zn\u011b jsem si do kabelky narval prvn\u00ed blok a tu\u017eky, kter\u00e9 mi padly pod ruku. P\u0159ihodil jsem si tam i mal\u00e9 ob\u010derstven\u00ed, kdybych m\u011bl n\u00e1hodou hlad nebo \u017e\u00edze\u0148. Dnes m\u011b \u010dekala prvn\u00ed hodina zp\u011bvu na konzervato\u0159i, tak\u017ee j\u00e1 byl u\u017e od r\u00e1na samoz\u0159ejm\u011b jako na trn\u00ed, p\u0159esto\u017ee se m\u011b Anis sna\u017eil uklidnit snad v\u0161emi mo\u017en\u00fdmi i nemo\u017en\u00fdmi zp\u016fsoby.<\/p>\n<\/div>\n
„M\u011bli bychom j\u00edt, Bille, pot\u0159ebuju stihnout je\u0161t\u011b jednu sch\u016fzku,“ kouknul se Anis na hodinky, up\u00edjej\u00edc ze sv\u00e9 k\u00e1vy.<\/div>\n
„Jasn\u011b, u\u017e jdu,“ s k\u00fdvnut\u00edm jsem si do kabelky str\u010dil je\u0161t\u011b jakousi \u010dokol\u00e1dovou ty\u010dinku, na cestu. Jakmile tam byla, odcupital jsem k autu, do kter\u00e9ho jsem vz\u00e1p\u011bt\u00ed usedl a hbit\u011b se p\u0159ipoutal.<\/div>\n
„Okey,“ dosedl vedle m\u011b Anis s \u00fasm\u011bvem a rovnou vyjel. „Tak\u017ee, ty tvoje lekce jsou zhruba na dv\u011b hodiny, moje sch\u016fzka zhruba na p\u016fl, ale stav\u00edm se v kancel\u00e1\u0159i vy\u0159\u00eddit pap\u00edrov\u00e1n\u00ed a \u00fa\u010dty, tak\u017ee to skv\u011ble stihnu. Budu na tebe pak \u010dekat p\u0159ed \u0161kolou, dob\u0159e?“<\/div>\n
„Cokoli \u0159ekne\u0161,“ p\u0159ik\u00fdvl jsem, skous\u00e1vaje si ret, kdy\u017e jsem si v\u0161iml, \u017ee se bl\u00ed\u017e\u00edme ke \u0161kole. „Tak\u017ee, po \u0161kole tady?“<\/div>\n
„Po \u0161kole tady,“ elegantn\u011b zaparkoval a naklonil se ke mn\u011b. „V\u0161echno bude v pohod\u011b, uvid\u00ed\u0161. Jen se usm\u00edvej a uvid\u00ed\u0161, \u017ee ti v\u0161ichni padnou k noh\u00e1m,“ kr\u00e1tce m\u011b pol\u00edbil.<\/div>\n
„Miluju t\u011b,“ s povzdechem jsem za\u0161eptal, a ne\u010dekaj\u00edc na odpov\u011b\u010f, zam\u00ed\u0159il dovnit\u0159 budovy.<\/p>\n<\/div>\n
\n
Nem\u011bl jsem sebemen\u0161\u00ed pon\u011bt\u00ed, kde se nach\u00e1z\u00ed u\u010debna zp\u011bvu, jak se jmenuje m\u016fj profesor nebo cokoli jin\u00e9ho, tak jsem se postavil p\u0159ed ohromnou n\u00e1st\u011bnku v hale a sna\u017eil se vykoumat z n\u00ed alespo\u0148 sm\u011br, kudy j\u00edt.<\/div>\n
„Co hled\u00e1\u0161?“ ozval se vedle m\u011b hlubok\u00fd mu\u017esk\u00fd hlas. P\u0159ekvapen\u011b jsem se na n\u011bj pod\u00edval, ale vz\u00e1p\u011bt\u00ed obdivn\u011b pootev\u0159el pusu. Vedle m\u011b st\u00e1l kluk, kter\u00fd nemohl b\u00fdt o moc star\u0161\u00ed ne\u017e j\u00e1, se smaragdov\u011b zelen\u00fdma o\u010dima a ro\u0161\u0165\u00e1cky rozcuchan\u00fdmi blond vlasy, ale ten \u00fasm\u011bv!<\/div>\n
„Ehm, u\u010debnu zp\u011bvu,“ nejist\u011b jsem se na n\u011bj usm\u00e1l.<\/div>\n
„Myslel jsem si to,“ zasm\u00e1l se. „No, nevypad\u00e1\u0161 ani jako tane\u010dn\u00edk nebo socha\u0159 a dnes u\u017e je jen zp\u011bv, tak\u017ee…“ dodal vz\u00e1p\u011bt\u00ed, kdy\u017e si v\u0161iml m\u00e9ho nech\u00e1pav\u00e9ho v\u00fdrazu. „Tak\u017ee m\u011b n\u00e1sleduj,“ pokynul rukou a l\u00edn\u011b se roze\u0161el.<\/div>\n
„Tak\u017ee ty jde\u0161 na co?“ zv\u011bdav\u011b jsem se k n\u011bmu p\u0159ipojil.<\/div>\n
„Dnes zp\u011bv, p\u0159\u00ed\u0161t\u00ed t\u00fdden tanec,“ pousm\u00e1l se. „A ne, ofici\u00e1ln\u011b to nejde, ale ta \u0161kola je pod veden\u00edm m\u00e9ho bratra a ani na jedno nechod\u00edm \u00fapln\u011b dobrovoln\u011b.“<\/p>\n

„Nerad tan\u010d\u00ed\u0161 nebo zp\u00edv\u00e1\u0161?“<\/div>\n

„Kdepak, tanec miluju. Ale nesn\u00e1\u0161\u00edm studium techniky, v\u00fdvoje a tak. Mysl\u00edm, \u017ee se n\u011b\u010demu nau\u010d\u00ed\u0161 nejl\u00edp s\u00e1m, v pr\u016fb\u011bhu \u017eivota. J\u00e1 se nikdy nenau\u010dil tane\u010dn\u00ed kroky l\u00e9pe ne\u017e na ulici, a\u0165 si bratr \u0159\u00edk\u00e1, co chce. Ulice prost\u011b h\u00fd\u0159\u00ed inspiraci, m\u00e1 v sob\u011b ten spr\u00e1vn\u00fd n\u00e1boj, kter\u00fd ti \u0161kola ned\u00e1.“<\/div>\n
„To bohu\u017eel nem\u016f\u017eu posoudit, nikdy jsem tanec nijak bl\u00ed\u017e nesledoval,“ s \u00fasm\u011bvem jsem pokr\u010dil rameny. „Ale mluv\u00ed\u0161 o tom moc hezky.“<\/div>\n
„Jo, mluven\u00ed mi jde,“ znovu se zasm\u00e1l. „Mimochodem, j\u00e1 jsem Noah,“ nap\u0159\u00e1hl ke mn\u011b ruku.<\/div>\n
„Bill,“ jemn\u011b jsem mu ruku stisknul.<\/p>\n

„Tak\u017ee, Bille. Co t\u011b p\u0159iv\u00e1d\u00ed k n\u00e1m na \u0161kolu?“<\/div>\n

„M\u016fj bratr,“ zasm\u00e1l jsem se. „Spole\u010dn\u011b s p\u0159\u00edtelem mi domluvili hodiny zp\u011bvu, cht\u011bli, abych studoval to, co m\u011b bav\u00ed. Ov\u0161em nen\u00ed jist\u00e9, zda m\u011b to skute\u010dn\u011b bude bavit, a\u017e to budu i studovat a nebude to jen kon\u00ed\u010dek.“<\/div>\n
„Ze sobeck\u00fdch d\u016fvod\u016f douf\u00e1m, \u017ee ano,“ pousm\u00e1l se, ale to u\u017e jsme vstoupili do „t\u0159\u00eddy“. Bylo to men\u0161\u00ed vyv\u00fd\u0161en\u00e9 podium, n\u00e1stroje a kolem p\u00f3dia v p\u016flkruhu rozestav\u011bn\u00e9 \u017eidle se stole\u010dky. „Poj\u010f, tohle je nejlep\u0161\u00ed m\u00edsto na sezen\u00ed,“ pob\u00eddl m\u011b, abych ho n\u00e1sledoval. Ml\u010dky jsem za n\u00edm zam\u00ed\u0159il, propl\u00e9taj\u00edc se mezi ostatn\u00edmi studenty. Nakonec jsme skon\u010dili ve t\u0159et\u00ed \u0159ad\u011b zhruba uprost\u0159ed. Jakmile jsme se usadili, vyt\u00e1hl jsem si pit\u00ed a hltav\u011b se napil, nedbaje zv\u011bdav\u00fdch pohled\u016f ostatn\u00edch. „Nic si z nich ned\u011blej, p\u0159\u00ed\u0161t\u00ed hodinu u\u017e nebudou m\u00edt pon\u011bt\u00ed o tom, \u017ee jsi nov\u00fd,“ povzbudiv\u011b na m\u011b Noah mrknul.<\/div>\n
„Jo, to by bylo ka\u017edop\u00e1dn\u011b velmi mil\u00e9,“ pousm\u00e1l jsem se a p\u0159ik\u00fdvl. „Nesn\u00e1\u0161\u00edm, kdy\u017e se na m\u011b up\u00edraj\u00ed zv\u011bdav\u00e9 pohledy,“ p\u0159ehodil jsem si nohu p\u0159es nohu a slo\u017eil ruce do kl\u00edna.<\/div>\n
„V tom p\u0159\u00edpad\u011b bude\u0161 dne\u0161n\u00ed hodinu vylo\u017een\u011b nen\u00e1vid\u011bt, proto\u017ee jako\u017eto nov\u00e1\u010dek bude\u0161 muset n\u011bco zazp\u00edvat p\u0159ede v\u0161emi.“<\/p>\n

„Co\u017ee? Ale… Ale j\u00e1 nem\u00e1m nic p\u0159ipraven\u00e9ho, v\u016fbec jsem to nev\u011bd\u011bl!“<\/div>\n

„Klid, prost\u011b si vyber jednu z t\u011bchhle p\u00edsni\u010dek, k nim zn\u00e1 Maurius noty na klav\u00edr, doprovod\u00ed t\u011b,“ vylovil z ta\u0161ky seznam p\u00edsn\u00ed a vtiskl mi ho do ruky. Vd\u011b\u010dn\u011b jsem se na n\u011bj usm\u00e1l, na\u010de\u017e jsem se st\u0159elhbit\u011b prob\u00edral n\u00e1zvy p\u00edsn\u00ed, modl\u00edc se, abych na\u0161el alespo\u0148 jednu, u kter\u00e9 zn\u00e1m jej\u00ed text a dok\u00e1\u017eu ji vyzp\u00edvat.<\/div>\n
„D\u00edkybohu,“ s \u00falevou jsem vydechl, kdy\u017e jsem tam na\u0161el od Silbermond mou obl\u00edbenou p\u00edse\u0148 Symphonie. „D\u011bkuju,“ vr\u00e1til jsem Noahovi seznam.<\/div>\n
„Za nic,“ usm\u00e1l se. „P\u0159\u00ed\u0161t\u011b ale bude\u0161 muset nosit sv\u016fj seznam i s notami, vytahuje na podium nam\u00e1tkov\u011b, tak abys byl p\u0159ipraven\u00fd. Je jedno, jestli to budou noty na klav\u00edr nebo kytaru, ovl\u00e1d\u00e1 v\u0161echny n\u00e1stroje, okey?“<\/p>\n

„Kaulitz Bill?“ ozvalo se m\u00edstnost\u00ed r\u00e1zn\u011b, tak\u017ee jsem Noahovi neodpov\u011bd\u011bl, ale oto\u010dil se za hlasem.<\/div>\n

„Tady!“ k\u0159ikl jsem, nejist\u011b zvedaj\u00edc ruku a hled\u00edc na p\u0159\u00edsn\u011b vypadaj\u00edc\u00edho u\u010ditele.<\/div>\n
„Tak n\u00e1stup, nebudeme ztr\u00e1cet \u010das,“ pokynul mi hlavou. Postavil jsem se a roze\u0161el k podiu. Noah m\u011b pohladil povzbudiv\u011b po ruce, ale j\u00e1 se jen soust\u0159edil, abych n\u011bco nezvoral. „Jakou p\u00edse\u0148 a jak\u00fd doprovod?“<\/div>\n
„Symphonie od Silbermond a klav\u00edr,“ pousm\u00e1l jsem se. Odpov\u011bd\u011bl mi pouh\u00fdm k\u00fdvnut\u00edm, na\u010de\u017e se roze\u0161el ke klav\u00edru a bez zav\u00e1h\u00e1n\u00ed za\u010dal hr\u00e1t. Po p\u0159edeh\u0159e jsem se, se zav\u0159en\u00fdma o\u010dima, p\u0159idal k n\u011bmu, vn\u00edmaj\u00edc jen klav\u00edr a m\u011b. „Und es ist besser wenn du geht, denn es ist Zeit sich ein zu gestehen, dass es nicht geht. Es gibt nicht mehr zu reden, denn wenn es regnet, ist es besser aufzugeben,“ dozp\u00edval jsem posledn\u00ed sloku a s \u00fasm\u011bvem otev\u0159el o\u010di, pohledem jsem p\u0159el\u00e9tl t\u0159\u00eddu – p\u00e1r lid\u00ed na m\u011b p\u0159ekvapen\u011b z\u00edralo, p\u00e1r se jich usm\u00edvalo, ale v\u011bt\u0161ina z\u016fstala neutr\u00e1ln\u00ed, jen Noah se vylo\u017een\u011b nad\u0161en\u011b usm\u00edval.<\/div>\n
„To bylo dobr\u00e9,“ p\u0159ik\u00fdvl profesor. „Budeme muset zapracovat na v\u00fdslovnosti, intonaci a d\u00fdch\u00e1n\u00ed, ale pro za\u010d\u00e1tek to bylo dobr\u00e9, m\u016f\u017eete se posadit.“<\/div>\n
„D\u011bkuju,“ usm\u00e1l jsem se a trochu jist\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e p\u0159ed vystoupen\u00edm jsem se roze\u0161el ke sv\u00e9mu m\u00edstu.<\/div>\n
„Nev\u011b\u0159 mu ani slovo, byl jsi skv\u011bl\u00fd!“ ze\u0161iroka mi v\u011bnoval \u00fasm\u011bv Noah, jakmile jsem se posadil. „A j\u00e1 nikdy nel\u017eu.“<\/p>\n

<\/div>\n

*<\/div>\n
\n

Po m\u00e9m „vystoupen\u00ed“ hodina ut\u00edkala p\u0159ekvapiv\u011b celkem rychle, i kdy\u017e za to mo\u017en\u00e1 mohl tak trochu Noah, proto\u017ee mi celou dobu n\u011bco vypr\u00e1v\u011bl, d\u00edky \u010demu\u017e jsem m\u011bl zhruba jen polovinu pozn\u00e1mek. Nehled\u011b na to, \u017ee n\u011bkter\u00e9 kon\u010dily uprost\u0159ed v\u011bty.<\/p>\n

„Za ty pozn\u00e1mky t\u011b zabiju, Noahu!“ se sm\u00edchem jsem do n\u011bj pra\u0161til, kdy\u017e jsme vy\u0161li z budovy \u0161koly a zam\u00ed\u0159ili na parkovi\u0161t\u011b, Anisovo auto jsem je\u0161t\u011b nikde nevid\u011bl.<\/div>\n

„Ka\u017edou hodinu \u0159\u00edk\u00e1 v\u00edcem\u00e9n\u011b to sam\u00e9, klidn\u011b ti d\u00e1m svoje,“ pokr\u010dil rameny a usm\u00e1l se. „Nav\u00edc ho nemus\u00ed\u0161 moc vn\u00edmat, nezkou\u0161\u00ed, a pokud ano, d\u00e1 n\u00e1m to v\u011bd\u011bt minim\u00e1ln\u011b \u010dtrn\u00e1ct dn\u00ed p\u0159edem a my si mezi sebou povym\u011b\u0148ujeme z\u00e1pisky, kter\u00e9 m\u00e1me.“<\/div>\n
„Tomu \u0159\u00edk\u00e1m kolektivn\u00ed spolupr\u00e1ce,“ oplatil jsem mu \u00fasm\u011bv s k\u00fdvnut\u00edm, spokojen\u011b zaznamen\u00e1vaj\u00edc, \u017ee Anis p\u0159ijel. „J\u00e1 miz\u00edm, Noahu, m\u016fj odvoz je tady. Uvid\u00edme se poz\u00edt\u0159\u00ed, ahoj.“<\/div>\n
„M\u011bj se, Bille,“ houknul. Po cest\u011b k autu jsem se na n\u011bj je\u0161t\u011b s m\u00e1vnut\u00edm oto\u010dil, na\u010de\u017e jsem vz\u00e1p\u011bt\u00ed vlezl do auta.<\/p>\n

„Ahoj zla…“ ani jsem nesta\u010dil do\u0159\u00edct, Anis u\u017e m\u011b tvrd\u011b l\u00edbal, a\u017e m\u011b zatla\u010dil do seda\u010dky. „P\u00e1ni,“ ud\u00fdchan\u011b jsem se od n\u011bj po chv\u00edli odt\u00e1hl. „Za co to bylo?“<\/div>\n

„Za to, aby ten kluk t\u00e1mhle venku, co na tebe tak chtiv\u011b z\u00edr\u00e1, v\u011bd\u011bl, \u017ee nejsi k m\u00e1n\u00ed,“ zavr\u010del.<\/div>\n
„Ty jsi bl\u00e1zen, Anisi,“ zasm\u00e1l jsem se, ale p\u0159it\u00e1hl si ho pro dal\u0161\u00ed polibek, kter\u00fd byl sice leniv\u011bj\u0161\u00ed, ale zato hlubok\u00fd a dlouh\u00fd. „Poje\u010fme dom\u016f,“ zast\u00e9nal jsem mu do rt\u016f.<\/div>\n
„P\u0159esn\u011b tohle jsem cht\u011bl sly\u0161et,“ usm\u00e1l se, zat\u00edmco se odtahoval a okam\u017eit\u011b \u0161l\u00e1pnul na plyn. Proto\u010dil jsem o\u010dima s \u00fa\u0161klebkem nad jeho frajersk\u00fdm po\u010d\u00edn\u00e1n\u00edm, ale popravd\u011b jsem se neuv\u011b\u0159iteln\u011b t\u011b\u0161il, a\u017e za n\u00e1mi zapadnou dve\u0159e domu.<\/p>\n

Jen ml\u010dky jsem sledoval ub\u00edhaj\u00edc\u00ed krajinu, prsty si nerv\u00f3zn\u011b bubnoval o stehno. Sotva Anis zajel do gar\u00e1\u017ee a zaparkoval, oba jsme z auta bleskov\u011b vylezli a vystartovali po sob\u011b, ani jsme se nesna\u017eili dostat dom\u016f, Anis m\u011b prost\u011b op\u0159el o kapotu, jazykem hluboce pronikaj\u00edc do m\u00e9 pusy. P\u0159it\u00e1hl jsem si ho za pas nat\u011bsno k sob\u011b, hbit\u011b ho zbavuj\u00edc tri\u010dka, rukama mu zaj\u00ed\u017ed\u011bj\u00edc pod kalhoty.<\/p>\n

„Anisi,“ zak\u0148u\u010del jsem, kdy\u017e mi rukou stisknul rozkrok p\u0159es kalhoty a skousnul mi spodn\u00ed ret.<\/div>\n

„Neboj,“ zavr\u010del a bleskov\u011b n\u00e1s oba svl\u00e9kl. Ani jsem se nenad\u00e1l, kdy\u017e do m\u011b za\u010dal prudce pronikat. T\u00e1hle jsem zast\u00e9nal, pevn\u011b ho sv\u00edraj\u00edc kolem ramen, zat\u00edmco do m\u011b tvrd\u011b a rychle p\u0159ir\u00e1\u017eel, drt\u00edc moje rty v\u00e1\u0161niv\u00fdmi polibky.<\/div>\n
„Bo\u017ee m\u016fj, Anisi!“ vyk\u0159ikl jsem, jakmile jednou rukou zam\u00ed\u0159il mezi na\u0161e t\u011bla a p\u0159ejel j\u00ed po m\u00e9m rozkroku. Oproti p\u0159\u00edraz\u016fm byl na m\u00e9m penisu pomal\u00fd, jen l\u00edn\u011b palcem laskal m\u016fj \u017ealud, co\u017e m\u011b p\u0159iv\u00e1d\u011blo k \u0161\u00edlenstv\u00ed snad je\u0161t\u011b v\u00edc. Po kr\u00e1tk\u00e9 chv\u00edli, kdy jsem dok\u00e1zal ovl\u00e1dat sv\u00e9 d\u00fdch\u00e1n\u00ed natolik, \u017ee u\u017e jsem jen bezmocn\u011b nelapal po dechu, jsem se kolem Anise st\u00e1hnul, d\u00edky \u010demu\u017e hlasit\u011b zavr\u010del a za\u010dal do m\u011b p\u0159ir\u00e1\u017eet je\u0161t\u011b rychleji, p\u0159i\u010dem\u017e si m\u011b na krku ozna\u010dkoval, ale \u017e\u00e1dn\u00fdm nen\u00e1padn\u00fdm fl\u00ed\u010dkem, n\u00fdbr\u017e flekem, kter\u00fd v\u0161ichni uvid\u00ed kilometr daleko. Nedlouho po m\u00e9m, trochu hlasit\u00e9m, orgasmu, i Anis dos\u00e1hl sv\u00e9ho a s hrdeln\u00edm zast\u00e9n\u00e1n\u00edm se na m\u011b unaven\u011b polo\u017eil.<\/p>\n

„No, moje auto je ofici\u00e1ln\u011b pok\u0159t\u011bn\u00e9,“ pobaven\u011b se u\u0161kl\u00edbl.<\/div>\n

„A rozhodn\u011b naprosto \u00fa\u017easn\u011b pok\u0159t\u011bn\u00e9,“ zasm\u00e1l jsem se. „Poj\u010f, ud\u011bl\u00e1m n\u00e1m n\u011bco k ve\u010de\u0159i.“<\/div>\n
„M\u00e1\u0161 hlad? Proto\u017ee j\u00e1 ne, ale chce se mi \u0161\u00edlen\u011b sp\u00e1t, tak\u017ee m\u00e1m n\u00e1pad – seberu v sob\u011b v\u0161echny svoje s\u00edly a odnesu t\u011b do lo\u017enice, kde se zabal\u00edme do pe\u0159iny, chv\u00edli se budeme l\u00edbat a pak prost\u011b usneme.<\/div>\n
„J\u00e1 jsem spo\u0159\u00e1dal v\u0161echny svoje z\u00e1soby, kter\u00e9 jsem si vzal do \u0161koly, tak\u017ee budu jedin\u011b r\u00e1d, kdy\u017e m\u011b odnese\u0161 a j\u00e1 tak nebudu muset ud\u011blat ani krok,“ pohladil jsem ho po z\u00e1dech. Vz\u00e1p\u011bt\u00ed na to u\u017e jsem byl v jeho n\u00e1ru\u010d\u00ed, oble\u010den\u00ed i v\u011bci nech\u00e1vaje v gar\u00e1\u017ei, m\u011b Anis odn\u00e1\u0161el do lo\u017enice. Po cest\u011b jsem ho p\u00e1rkr\u00e1t pol\u00edbil, ale rad\u011bji jsem cestu moc nezdr\u017eoval, proto\u017ee bylo znateln\u00e9, \u017ee je Anis opravdu unaven\u00fd.<\/div>\n
Sotva jsem se ocitl v posteli, st\u00e1hl jsem si ho k sob\u011b, v\u011bnuj\u00edc mu dlouh\u00fd polibek.<\/p>\n

„Za co to bylo?“ usm\u00e1l se.<\/div>\n

„Za to, \u017ee jsem m\u011bl tu \u010dest pok\u0159t\u00edt ti rok star\u00e9 auto,“ \u00fasm\u011bv jsem mu oplatil. „A celkov\u011b tak n\u011bjak za v\u0161echno, za to, \u017ee jsem s tebou, a \u017ee je n\u00e1m spolu dob\u0159e.“<\/div>\n
„K tomu jsou v\u017edycky zapot\u0159eb\u00ed dva, zlato,“ pol\u00edbil m\u011b na \u010delo. „A my na to dva v\u017edycky budeme.“<\/div>\n
„Up\u0159\u00edmn\u011b v to douf\u00e1m. Je\u0161t\u011b nikdy jsem se s n\u011bk\u00fdm nec\u00edtil tak dob\u0159e. Chci \u0159\u00edct… P\u00e1r vztah\u016f u\u017e jsem p\u0159ed tebou pro\u017eil, ale nikdy jsem neza\u017eil ten h\u0159ejiv\u00fd pocit, kdy\u017e jsem se vedle nich probudil nebo s nimi us\u00ednal. S \u017e\u00e1dn\u00fdm z nich jsem nec\u00edtil, \u017ee by ten vztah mohl m\u00edt del\u0161\u00ed dobu trv\u00e1n\u00ed, ne\u017e p\u00e1r m\u011bs\u00edc\u016f, ale s tebou v\u0161echny tyhle pocity m\u00e1m a up\u0159\u00edmn\u011b se jich nem\u016f\u017eu naba\u017eit. C\u00edt\u00edm se s tebou v bezpe\u010d\u00ed, m\u00e1m jistotu, \u017ee m\u011b nep\u0159estane\u0161 m\u00edt r\u00e1d z hodiny na hodinu a opravdu miluju ten zp\u016fsob, jak\u00fdm se na m\u011b d\u00edv\u00e1\u0161, t\u0159eba jako pr\u00e1v\u011b te\u010f,“ prstem jsem ho s \u00fasm\u011bvem jemn\u011b pohladil na v\u011bj\u00ed\u0159c\u00edch kolem o\u010d\u00ed. „M\u00e1\u0161 v o\u010d\u00edch jiskry a ty jsou \u00fa\u017easn\u00e9, a taky miluju to, jak m\u011b r\u00e1no hned po probuzen\u00ed pol\u00edb\u00ed\u0161 pro celodenn\u00ed dobrou n\u00e1ladu. Mohl bych takhle pokra\u010dovat donekone\u010dna a stejn\u011b bych m\u011bl pocit, \u017ee jsem ti toho zapomn\u011bl spoustu \u0159\u00edct, ale… V\u00e1\u017en\u011b jsem vd\u011b\u010dn\u00fd osudu, \u017ee jsme spolu, a\u0165 tomu p\u0159edch\u00e1zelo.<\/p>\n

„Tak te\u010f j\u00e1, dob\u0159e?“ usm\u00e1l se. „P\u0159esto\u017ee tv\u00e9ho otce bych nejrad\u011bji zabil kv\u016fli v\u0161emu, co ti provedl, nikdy mu nep\u0159estanu b\u00fdt vd\u011b\u010dn\u00fd za to, \u017ee t\u011b zplodil, proto\u017ee jinak bych ka\u017ed\u00e9 r\u00e1no nemohl vst\u00e1vat s \u00fasm\u011bvem p\u0159i pohledu na tebe, jak se mi spokojen\u011b rozvaluje\u0161 na hrudn\u00edku a sladce oddechuje\u0161, zat\u00edmco se ti ze sp\u00e1nku t\u0159epotaj\u00ed \u0159asy jako mot\u00fdl\u00ed k\u0159\u00eddla. Miluju, jak se kouzeln\u011b usm\u00edv\u00e1\u0161 p\u0159i zcela oby\u010dejn\u00fdch a \u010dasto nudn\u00fdch ud\u00e1lostech jen proto, \u017ee tob\u011b se prost\u011b l\u00edb\u00ed. Taky miluju, jak se ve tv\u00fdch o\u010d\u00edch, ve kter\u00fdch m\u00e1m chu\u0165 utopit se poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e do nich pohl\u00e9dnu, jak se ti v nich objev\u00ed jiskra v\u017edy, kdy\u017e mluv\u00ed\u0161 o tom, co m\u00e1\u0161 r\u00e1d, co\u017e m\u011b p\u0159iv\u00e1d\u00ed k tomu, \u017ee opravdu zbo\u017e\u0148uju, jak dok\u00e1\u017ee\u0161 o n\u011b\u010dem zap\u00e1len\u011b mluvit klidn\u011b i hodinu bez zastaven\u00ed. To, jak si ti\u0161e zp\u00edv\u00e1\u0161, kdy\u017e va\u0159\u00ed\u0161, ukl\u00edz\u00ed\u0161 nebo si hraje\u0161 se psy. To, jak s l\u00e1skou a d\u016frazem na detail zkou\u0161\u00ed\u0161 p\u00e9ct podle ka\u017ed\u00e9ho nov\u00e9ho receptu, kter\u00fd ti p\u0159ivezu od m\u00e1my. A v neposledn\u00ed \u0159ad\u011b miluju to, jak se proti mn\u011b sv\u00edj\u00ed\u0161 poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e spolu sp\u00edme, proto\u017ee pak nab\u00fdv\u00e1m dojmu, jako by snad na\u0161e t\u011bla pro sebe byla stvo\u0159ena.“<\/p>\n

„A taky byla,“ dojat\u011b jsem ho n\u011b\u017en\u011b pol\u00edbil. Opravdu bych ne\u010dekal, \u017ee se n\u011b\u010deho takov\u00e9ho do\u010dk\u00e1m, proto\u017ee Anis nebyl \u017e\u00e1dn\u00fd velk\u00fd p\u0159\u00edznivec romantiky ani rozs\u00e1hl\u00e9ho vyzn\u00e1v\u00e1n\u00ed cit\u016f, ale o to v\u00edc jsem si toho, co \u0159ekl, v\u00e1\u017eil.<\/div>\n

„Miluju t\u011b, Bille.“<\/div>\n
„A j\u00e1 tebe,“ usm\u00e1l jsem se. P\u0159eto\u010dil jsem se na bok na znamen\u00ed toho, \u017ee u\u017e bychom v\u00e1\u017en\u011b m\u011bli j\u00edt sp\u00e1t, na\u010de\u017e kolem m\u011b Anis okam\u017eit\u011b omotal ruku a p\u0159itiskl se na m\u011b. Chytil jsem ho s \u00fasm\u011bvem za ruku, pomalu upadaj\u00edc do spokojen\u00e9ho sp\u00e1nku.<\/p>\n

autor: Saline A.<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Saline A. Nerv\u00f3zn\u011b jsem si do kabelky narval prvn\u00ed blok a tu\u017eky, kter\u00e9 mi padly pod ruku. P\u0159ihodil jsem si tam i mal\u00e9 ob\u010derstven\u00ed, kdybych m\u011bl n\u00e1hodou hlad nebo \u017e\u00edze\u0148. Dnes m\u011b \u010dekala prvn\u00ed hodina zp\u011bvu na konzervato\u0159i, tak\u017ee j\u00e1 byl<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[481],"tags":[],"class_list":["post-6345","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-haus-fur-ungewollt"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6345","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=6345"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6345\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=6345"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=6345"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=6345"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}