{"id":6350,"date":"2012-06-17T17:00:00","date_gmt":"2012-06-17T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=6333"},"modified":"2012-06-17T17:00:00","modified_gmt":"2012-06-17T16:00:00","slug":"novel-of-dreams-my-nightmare-19","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/06\/17\/novel-of-dreams-my-nightmare-19\/","title":{"rendered":"Novel of Dreams – My Nightmare 19."},"content":{"rendered":"
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
BILL<\/p>\n

<\/strong> Ani ne za dvacet minut jsme st\u00e1li p\u0159ed jeho \u0161kolou. Zaparkoval jsem. Za celou cestu jsme spolu s Tomem skoro nepromluvili.<\/div>\n

„M\u00e1\u0161 strach?“ \u0161eptnu, kdy\u017e se odpout\u00e1v\u00e1m.<\/div>\n
„Ne\u2026“ oplatil mi tak\u00e9 \u0161eptem. Odpoutal se a bez dal\u0161\u00edho slova vystoupil. Vystoupil jsem tak\u00e9 a auto za n\u00e1mi zamkl.<\/div>\n
„\u2026Tomi,“ vydechnu. Pro\u010d to vlastn\u011b d\u011bl\u00e1m, ani nev\u00edm, co bych mu m\u011bl \u0159\u00edct.<\/em><\/div>\n
„Hm?“ kouk\u00e1 sm\u011brem ke \u0161kole. Nechce se na m\u011b pod\u00edvat snad ani jednou za cel\u00fd den nebo co?<\/em> Do\u0161el jsem a\u017e k n\u011bmu a stoupnul si p\u0159ed n\u011bj.<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm, \u017ee\u2026 jsem t\u011b na\u0161tval, ubl\u00ed\u017eil ti, ale rozhodn\u011b jsem to nemyslel \u0161patn\u011b. Sna\u017e se m\u011b pros\u00edm pochopit. Z\u00e1le\u017e\u00ed mi na tob\u011b, j\u00e1\u2026“ kouk\u00e1m mu do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Jo, j\u00e1 v\u00edm\u2026 Pr\u00e1v\u011b proto,“ sklopil hlavu. Naprosto m\u011b p\u0159ehl\u00ed\u017eel. „Tak poj\u010f\u2026 Nebo m\u00e1m j\u00edt s\u00e1m? Mn\u011b to nevad\u00ed,“ obejde m\u011b klidn\u011b.<\/div>\n
„Pokud dovol\u00ed\u0161, \u0161el bych s tebou,“ \u0159eknu u\u017e tro\u0161ku rozho\u0159\u010den\u011b. I ta om\u00edtka na t\u00e9 \u0161kole je mu snad p\u0159edn\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e j\u00e1.<\/p>\n

<\/em> „J\u00e1 ti nebr\u00e1n\u00edm\u2026 Bere\u0161 za m\u011b zodpov\u011bdnost, tak\u017ee na to m\u00e1\u0161 pr\u00e1vo. Jsi prakticky skoro jako m\u016fj rodi\u010d,“ rozejde se po schodech, ani\u017e by na m\u011b po\u010dkal. Zalapal jsem doslovn\u011b po dechu. Rad\u011bji jsem napr\u00e1zdno polkl a \u0161el za n\u00edm. Zaryl jsem si nehty do dlan\u011b. To nem\u016f\u017ee myslet v\u00e1\u017en\u011b, sakra, jsem n\u011bjak\u00fd tyran nebo co?! M\u00e1m o n\u011bj jen starost. Nic v\u00edc. Jak ho m\u00e1m pustit do \u0161koly, kde na n\u011bj p\u0159\u00edmo \u010dek\u00e1 jeho bejvalej s otev\u0159enou n\u00e1ru\u010d\u00ed mi ho vz\u00edt? Hah, pro\u010d mi ho vz\u00edt. J\u00e1 ho vlastn\u011b ani nem\u00e1m. J\u00e1 jsem p\u0159ece jen jako jeho rodi\u010d, \u017e\u00e1dnej p\u0159\u00edtel, kterej by pro n\u011bj ud\u011blal cokoli na sv\u011bt\u011b. Jestli se chov\u00e1m jako rodi\u010d, fajn. P\u0159estanu, ale a\u017e se on p\u0159estane chovat jako puber\u0165\u00e1k!<\/em> Zhruba v polovin\u011b se na m\u011b ur\u00e1\u010dil po\u010dkat. Do\u0161el jsem ho a tentokr\u00e1t jsem mu nev\u011bnoval jedin\u00fd pohled j\u00e1. Nezd\u00e1lo se, \u017ee by mu to vadilo, co\u017e mi ubli\u017eovalo snad je\u0161t\u011b v\u00edc. Ve\u0161li jsme do \u0161koly, a hned pro\u0161li chodbou, kde byla i men\u0161\u00ed recepce.<\/div>\n

\n
„Zn\u00e1\u0161 to tu?“ zept\u00e1 se lhostejn\u011b.<\/div>\n
„Jen zb\u011b\u017en\u011b,“ brouknu. Jdu chodbou d\u00e1l. Pokr\u010dil rameny a loudal se za mnou jako neposlu\u0161n\u00e9 d\u011bcko.<\/div>\n
„Pro\u010d\u2026 jsi na m\u011b takov\u00fd?“ vydechnu, kdy\u017e vystoup\u00edm na druh\u00fd schod schodi\u0161t\u011b.<\/div>\n
„Jak\u00fd?“ vystoup\u00ed o schod v\u00fd\u0161 nade mnou.<\/div>\n
„Tak odta\u017eit\u00fd a\u2026 j\u00e1 nev\u00edm, jak to nazvat.“ Ud\u011blal jsem chybu, to ano, ale nemusel by se ke mn\u011b chovat jako ke kusu hadru.<\/em><\/div>\n
„A jak se m\u00e1m chovat? M\u00e1m ti sko\u010dit kolem krku?“ jde se zakroucen\u00edm hlavy d\u00e1l. Pro\u010d by on m\u011bl pochopit m\u011b, moje probl\u00e9my, kdy\u017e sta\u010d\u00ed, \u017ee j\u00e1 zase ch\u00e1pu ty jeho pubert\u00e1ln\u00ed v\u00fdlevy\u2026<\/em><\/div>\n
„To nemus\u00ed\u0161,“ povzdechnu. „Jen jsem mo\u017en\u00e1 \u010dekal, \u017ee tam p\u016fjdeme spolu, ne kilometr od sebe.“<\/div>\n
„To teda nev\u00edm pro\u010d,“ utrous\u00ed. Pro\u010d, to je ot\u00e1zka.<\/p>\n

<\/em> N\u00e1hle se naho\u0159e objev\u00ed Brian. P\u0159ekvapen\u011b si n\u00e1s prohl\u00e9dne.<\/div>\n

„Ah, co vy dva tady? H\u00e1d\u00e1te se jak sta\u0159\u00ed man\u017eel\u00e9,“ pronese pobaven\u011b. Tys mi tu chyb\u011bl, ty\u2026 uhm. Kdyby rad\u0161i sklapnul a ten sv\u016fj zob\u00e1k str\u010dil do knihy v\u00fdvojov\u00e9 psychologie.<\/em><\/div>\n
„Ahoj, Briane,“ pozdrav\u00ed ho Tom hned vesele. On mu \u00fasm\u011bv oplat\u00ed. Jako opa\u0159en\u00fd tam z\u016fstanu st\u00e1t a d\u00edvat se na n\u011b. On\u2026 si ho pamatuje? Nebo, jak\u2026 tohle v\u00ed a\u2026<\/em><\/div>\n
„Ahoj,“ vydechnu a skousnu si piercing mezi zuby tak, jako bych tu ocelovou kuli\u010dku cht\u011bl rozkousat na milion kous\u00ed\u010dk\u016f. Ne, ne, ne. V\u0161echny ty mo\u017enosti, co se mi r\u00fdsuj\u00ed v hlav\u011b, jsou jen v\u00fdplody moj\u00ed fantazie, nic v\u00edc.<\/em><\/div>\n
„Tak co, jak \u017eijete?“ zept\u00e1 se se z\u00e1jmem. D\u00e1 Tomovi ruku kolem ramen. „Co ty? U\u017e sis na n\u011bco vzpomn\u011bl?“ usm\u011bje se na n\u011bj sladce jako na d\u00edt\u011b. Dej z n\u011bj tu svoj\u00ed profesorskou pracku! Ihned!<\/em><\/div>\n
„Jo, na p\u00e1r v\u011bc\u00ed jo. A zjistil jsem, \u017ee si pamatuju i z\u00e1kladn\u00ed u\u010divo,“ pochlub\u00ed se mu. „Myslel jsem, \u017ee bych n\u011bjak dokon\u010dil \u0161kolu, v\u00ed\u0161. Nechci z\u016fstat Billovi do smrti na krku.“ Jo, jasn\u011b, jako by mi hrozn\u011b vadilo, \u017ee t\u011b m\u00e1m u sebe. Uhm, kdyby sis tak n\u011bkdy uv\u011bdomil, co \u0159\u00edk\u00e1\u0161, Tome.<\/p>\n

<\/em> „Ah\u2026 No o tom si ur\u010dit\u011b promluv\u00edme,“ pod\u00edv\u00e1 se na m\u011b. „A ty? Jak to sn\u00e1\u0161\u00ed\u0161?“ Kupodivu v jeho o\u010d\u00edch nebyla ani ta nejmen\u0161\u00ed nen\u00e1vist. Je to v\u016fbec mo\u017en\u00e9? Nemysl\u00ed to jako n\u011bjak\u00fd \u010dern\u00fd humor?<\/em><\/div>\n

„V po\u0159\u00e1dku, d\u00edky,“ k\u00fdvnu lehce hlavou a vyjdu p\u00e1r zbyl\u00fdch schod\u016f. Z\u00e1zrak. Bu\u010f spadl na hlavu, nebo nev\u00edm.<\/em><\/div>\n
„No, a co byste pot\u0159ebovali?“ zept\u00e1 se Brian sp\u00ed\u0161 m\u011b. P\u0159ekvapen\u011b se na n\u011bj pod\u00edv\u00e1m. \u017de by boje ustaly?<\/em><\/div>\n
„Jde tu o Toma,“ vydechnu a semknu rty k sob\u011b. I p\u0159esto, jak se sna\u017e\u00edm, tak v\u00edm, \u017ee na mn\u011b pozn\u00e1, \u017ee jsem v h\u00e1ji. Je to zn\u00e1t, i kdybych byl asi americk\u00fd herec.<\/div>\n
„Aha,“ pok\u00fdv\u00e1 hlavou. V jeho o\u010d\u00edch bylo jist\u00e9 porozum\u011bn\u00ed. „Tak poj\u010f se mnou za poradcem a uvid\u00edme,“ \u0159ekne jemu a nasm\u011bruje ho kamsi. Pot\u00e9 odvr\u00e1t\u00ed pohled zp\u011bt ke mn\u011b. „Tak poj\u010f\u2026“ pob\u00eddne m\u011b tak\u00e9 a \u010dek\u00e1 na m\u011b. Byl jsem mu za to snad i vd\u011b\u010dn\u00fd. P\u0159ipadal jsem si tu jako pouh\u00e1 v\u011bc, kter\u00e1 je tu stejn\u011b nav\u00edc. Roze\u0161el jsem se s d\u011bkovn\u00fdm pohledem v o\u010d\u00edch za n\u00edm a tro\u0161ku pokynul hlavou. A\u0165 to bylo jakkoli, asi tu\u0161il, v jak\u00e9 jsem situaci a \u017ee to lehk\u00e9 nebude. Tom \u0161el kus p\u0159ed n\u00e1mi a prohl\u00ed\u017eel si na n\u00e1st\u011bnk\u00e1ch r\u016fzn\u00e9 diplomy. Brian \u0161el vedle m\u011b.<\/p>\n

„Vypad\u00e1\u0161 docela ztrhan\u011b,“ pronese, kdy\u017e si m\u011b prohl\u00e9dne. Popravd\u011b, v\u00edm o tom a je mi to trapn\u00fd.<\/em> „Nen\u00ed to s n\u00edm lehk\u00e9, vi\u010f?“<\/div>\n

Pod\u00edval jsem se na n\u011bj. Nebyl jsem si zcela jist\u00fd, jak moc up\u0159\u00edmn\u011b to mysl\u00ed, nedok\u00e1zal jsem se v n\u011bm vyznat. „No,“ odka\u0161lu si. Mo\u017en\u00e1 se mi vysm\u011bje, kdy\u017e \u0159eknu, \u017ee ano. Naopak je tu i mo\u017enost, \u017ee m\u011b pochop\u00ed a porad\u00ed mi. Nechci b\u00fdt v tenhle okam\u017eik hrd\u00fd, nem\u00e1m ani pro\u010d. Tak\u017ee ven s t\u00edm.<\/em><\/div>\n
„\u0158\u00edkal, \u017ee si na n\u011bco vzpomn\u011bl, ale i tak se k tob\u011b nem\u00e1\u2026 Nebo to je jenom m\u016fj pocit?“ zept\u00e1 se, zat\u00edmco m\u011b pozorn\u011b sleduje. D\u011bl\u00e1 mu to tak dob\u0159e do m\u011b rejpat, nebo je to jen a\u017e tak up\u0159\u00edmn\u00fd, \u017ee m\u011b to jednodu\u0161e bol\u00ed\u2026<\/em><\/div>\n
„O co jde, Briane?“ pod\u00edv\u00e1m se na n\u011bj. Okay, hrdost stranou.<\/em> „Ano, na n\u011bco si vzpomn\u011bl. M\u00e1 se ke mn\u011b, ale\u2026 nen\u00ed to zat\u00edm jako p\u0159edt\u00edm a je tu p\u00e1r v\u011bc\u00ed, kter\u00e9 se\u2026 sn\u00e9st prost\u011b nedaj\u00ed,“ \u0159eknu naprosto up\u0159\u00edmn\u011b a t\u011b\u017ece povzdechnu. Jsem citliv\u00fd, snad a\u017e p\u0159\u00edli\u0161.<\/div>\n
„Hodn\u011b se zm\u011bnil\u2026?“ \u0159ekne sp\u00ed\u0161 ti\u0161eji p\u0159i pohledu na n\u011bj. „Jak se chov\u00e1 v soukrom\u00ed? Jak to doma prob\u00edh\u00e1? Bydl\u00ed u tebe, ne?“ vypt\u00e1v\u00e1 se d\u00e1l se z\u00e1jmem.<\/div>\n
„Jo, bydl\u00edme spolu,“ pok\u00fdv\u00e1m hlavou. P\u0159ipad\u00e1m si tak hloup\u011b. Jde p\u0159ede mnou a j\u00e1 se o n\u011bm za jeho z\u00e1dy bav\u00edm.<\/em><\/div>\n
„A\u2026?“ povyt\u00e1hne obo\u010d\u00ed. V\u00e1\u017en\u011b nev\u00edm, co od n\u011bj \u010dekat.<\/em><\/div>\n
„J\u00e1\u2026 nen\u00ed te\u010f vhodn\u00e9 o tom mluvit,“ nazna\u010d\u00edm mu, \u017ee je p\u0159ed n\u00e1mi.<\/div>\n
„Promluv\u00edme si pak. Sedni si tu,“ k\u00fdvne ke k\u0159eslu a zavede usm\u011bvav\u00e9ho Toma do n\u011bjak\u00e9 kancel\u00e1\u0159e.<\/div>\n
„D\u00edky,“ vydechnu. Usad\u00edm se tam a sv\u011bs\u00edm hlavu.<\/p>\n

Aspo\u0148, \u017ee Tom se usm\u00edv\u00e1. V\u017edy\u0165 to je pro m\u011b vlastn\u011b to hlavn\u00ed, nem\u00e1m pr\u00e1vo si snad ani st\u011b\u017eovat. Cht\u011bl jsem to, m\u00e1m to. Brian by mi mohl ale poradit. Jen\u017ee co kdy\u017e se za t\u00edm schov\u00e1v\u00e1 jen zv\u011bdavost a v\u00fdsm\u011bch. Po tom v\u0161em bych se nedivil snad ni\u010demu. Ale nechci ho zase a\u017e tak odsuzovat. Nen\u00ed to takov\u00fd\u2026 hajzl. Mo\u017en\u00e1.<\/p>\n

<\/em> Netrvalo dlouho, ne\u017e Brian op\u011bt vy\u0161el. Zav\u0159el dve\u0159e od kancel\u00e1\u0159e, vyt\u00e1hl z kapsy cigarety a posadil se do druh\u00e9ho k\u0159esla.<\/div>\n

„Hm?“ nab\u00eddne mi cigaretu z krabi\u010dky, zat\u00edmco si s\u00e1m zapaluje.<\/div>\n
„Ahm, ne, d\u00edky,“ odm\u00edtnu a pod\u00edv\u00e1m se na n\u011bj. Nervozitou bych vykou\u0159il celou krabi\u010dku, ale tohle mi p\u0159i\u0161lo nevhodn\u00e9.<\/em><\/div>\n
„Poradce mu uk\u00e1\u017ee n\u011bjak\u00fd v\u011bci, abychom zjistili, jak je na tom,“ \u0159ekne mi, kdy\u017e vyfoukne kou\u0159. St\u00e1le si m\u011b zvl\u00e1\u0161tn\u011b prohl\u00ed\u017eel. „Vypad\u00e1\u0161 fakt hrozn\u011b, v\u00ed\u0161 o tom? Neber to n\u011bjak zle, ale mus\u00ed t\u011b hodn\u011b vys\u00e1vat\u2026 Jak moc zl\u00fd je to?“ \u0161eptne.<\/div>\n
„To je dob\u0159e, snad bude moct zase studovat,“ k\u00fdvnu lehce hlavou a zad\u00edv\u00e1m se do potahu k\u0159esla. „\u2026je to tolik vid\u011bt?“<\/div>\n
„J\u00e1 to vid\u00edm. Pamatuju si t\u011b, kdy\u017e jsi byl je\u0161t\u011b celkem v r\u00e1\u017ei,“ broukne pobaven\u011b, na\u010de\u017e si pot\u00e1hne z cigarety. Skv\u011ble. Vlastn\u011b m\u011b to i \u0161tve, \u017ee jsme spolu m\u011bli tak \u0161patn\u00e9 vztahy. Choval jsem se jako idiot.<\/p>\n

<\/em> „V\u00ed\u0161, \u010dlov\u011bka ur\u010dit\u00e9 okam\u017eiky zm\u011bn\u00ed. Nap\u0159ed um\u0159ela Molly, pak jsem skoro um\u0159el j\u00e1 p\u0159i t\u00e9 nehod\u011b, nakonec se stalo Tomovi tohle. Je na\u010dase v\u0161echno p\u0159ehodnotit. M\u011b mrz\u00ed to, jak to bylo d\u0159\u00edv. Nemysl\u00ed\u0161, \u017ee by bylo na \u010dase to zl\u00fd prost\u011b hodit za hlavu? Stejn\u011b to nezm\u011bn\u00edme a Tom je toho te\u010f pro m\u011b jasn\u00fdm p\u0159\u00edkladem. Jo, p\u0159izn\u00e1v\u00e1m, i kdy\u017e je to mo\u017en\u00e1 poni\u017euj\u00edc\u00ed, \u017ee jsem v hajzlu. Bol\u00ed to, stra\u0161n\u011b to bol\u00ed. V\u0161echno bych vydr\u017eel a vydr\u017e\u00edm a v\u00ed\u0161 pro\u010d? Proto\u017ee nechci nic jin\u00e9ho, ne\u017e aby byl spokojen\u00fd. Nechci ho omezovat. D\u00e1v\u00e1m mu volnost, nijak ho nepout\u00e1m, jen ze sebe nenech\u00e1m i p\u0159es tohle v\u0161e d\u011blat hra\u010dku,“ povzdechnu a promnu si prst\u00fdnek. „J\u00e1 bych pro n\u011bj dal i \u017eivot,“ po\u0161ept\u00e1m zt\u011b\u017eka. Chv\u00edli ml\u010del a nejsp\u00ed\u0161 si moje slova p\u0159eb\u00edral. Je mi to u\u017e jedno, jestli se mu sv\u011b\u0159uju nebo ne. Je to chlap. Je to snad i psycholog a Toma zn\u00e1. Taky si s n\u00edm pro\u017eil to svoje.<\/em><\/div>\n

„V tom s tebou souhlas\u00edm\u2026“ pok\u00fdv\u00e1 hlavou. „N\u011bjak jsem ale nepochopil tu \u010d\u00e1st s tou volnost\u00ed. Jak to mysl\u00ed\u0161, \u017ee ho nijak nepout\u00e1\u0161?“<\/div>\n
„Cht\u011bl volnost, m\u00e1 ji m\u00edt\u2026“ pokr\u010d\u00edm rameny. „\u2026no co mysl\u00ed\u0161? Sed\u00edm doma, \u010dek\u00e1m, kdy a v jak\u00e9m stavu se v noci vr\u00e1t\u00ed,“ vydechnu.<\/p>\n

„A nezbl\u00e1znil ses tak n\u00e1hodou?“ zvedne se n\u00e1hle nech\u00e1pav\u011b. Nech\u00e1pe to nebo co\u2026<\/em><\/div>\n

„A co m\u00e1m d\u011blat? Jednodu\u0161e\u2026 jsem ho odm\u00edtl. M\u011bl pocit, \u017ee kdy\u017e si\u2026 uh, vlezu s n\u00edm do postele, \u017ee si vzpomene, co\u017e jsem zam\u00edtnul. Asi si chlapec neuv\u011bdomil, \u017ee k n\u011bmu taky chov\u00e1m n\u011bjak\u00fd city,“ pod\u00edv\u00e1m se na n\u011bj. Nemluv\u00ed se mi o tom zrovna lehce. P\u0159ipad\u00e1m si jako krypl.<\/em><\/div>\n
„No dob\u0159e, to bych ho taky poslal n\u011bkam, ale ty si mus\u00ed\u0161 uv\u011bdomit, \u017ee je na \u00farovni puber\u0165\u00e1ka. Nic si nepamatuje, a proto to chce v\u0161echno za\u017e\u00edt. Jenom\u017ee pr\u00e1v\u011b o to v\u00edc se mu mus\u00ed\u0161 ty v\u011bnovat. Ty mu mus\u00ed\u0161 d\u00e1t najevo, \u017ee a\u0165 p\u0159ijde s \u010d\u00edmkoliv, ty tam se\u0161 pro n\u011bj,“ zakrout\u00ed hlavou. „Takhle t\u011b bere jen jako samoz\u0159ejmost. Dej mu najevo, \u017ee ti tohle ubli\u017euje a \u017ee u tebe bydl\u00ed, tak a\u0165 se sm\u00ed\u0159\u00ed bu\u010f s tebou, nebo vypadne\u2026 On si mus\u00ed uv\u011bdomit n\u011bjak\u00e9 meze a priority.“ Chvilku jsem ho v tichosti pozoroval a vst\u0159eb\u00e1val jeho slova. M\u00e1 pravdu, ale j\u00e1 nem\u00e1m na tohle jednodu\u0161e s\u00edlu.<\/p>\n

<\/em> „To-to nejde,“ vydechnu. „J\u00e1 jsem mu to \u0159ekl, \u017ee mi to ubli\u017euje. On mi navrhl, \u017ee odejde, ale to j\u00e1 nedopust\u00edm. Rad\u0161i si tohle vytrp\u00edm. Cht\u011bl\u2026 t\u00fdden volnosti, \u0159ekl jsem si fajn, ale netu\u0161il jsem, \u017ee to bude takhle. On m\u011b bere jako n\u011bjakou autoritu, jako rodi\u010de, u\u017e mi to i \u0159ekl. V\u00ed\u0161, jak m\u011b na\u0161tval? Sna\u017e\u00edm se mu d\u00e1vat najevo, jak ho miluju, \u017ee bych mu dal, co mu na o\u010d\u00edch vid\u00edm, po\u0159\u00e1d jsem s n\u00edm, a\u0165 se d\u011bje cokoli, ale on\u2026 cel\u00fd den je se mnou, mazl\u00ed se se mnou, to ano. Jen\u2026 dnes to nedopadlo zrovna dob\u0159e. A pak ve\u010der se sebere a jde. V\u00ed\u0161, co je hor\u0161\u00ed? \u017de j\u00e1 na n\u011bj nem\u00e1m \u017e\u00e1dn\u00e9 pr\u00e1vo. On\u2026 on zapomn\u011bl, co ke mn\u011b c\u00edt\u00ed. Ano, v\u00ed to, ale nen\u00ed to zat\u00edm tak siln\u00e9\u2026 J\u00e1\u2026“ zabo\u0159\u00edm obli\u010dej do dlan\u00ed. Rad\u0161i bych se nevid\u011bl. Blekot\u00e1m tady jak n\u011bjak\u00e1 m\u011bkota.<\/em> Brian se n\u00e1hle usadil na op\u011brku m\u00e9ho k\u0159esla a polo\u017eil mi dla\u0148 na rameno.<\/div>\n

„J\u00e1 ch\u00e1pu, \u017ee to je t\u011b\u017ek\u00fd, ale musel jsi s t\u00edm po\u010d\u00edtat\u2026 V\u00ed\u0161, co nech\u00e1pu? Pro\u010d se takhle chov\u00e1\u2026 On nebyl ani v pubert\u011b takov\u00fd. Skoro nikam nechodil, a u\u017e v\u016fbec se neop\u00edjel nebo n\u011bco podobn\u00e9ho. V\u017edycky pro n\u011bj byla prioritou Molly,“ vydechne a jemn\u011b mi rameno promne. „Kdyby tu byla, v\u0161echno by bylo leh\u010d\u00ed. Mus\u00ed\u0161 ho nav\u00e9st na spr\u00e1vnou cestu, dokud je \u010das, Bille. Pokud se m\u011bn\u00ed jeho osobnost, u\u017e nikdy si nemus\u00ed vzpomenout a ani to u\u017e nebude ten Tom, kter\u00e9ho jsme znali. Mus\u00ed\u0161 ho zastavit d\u0159\u00edv, ne\u017e se tenhle styl \u017eivota pro n\u011bj stane samoz\u0159ejmost\u00ed. P\u0159ece nechce\u0161, aby se chytil n\u011bjak\u00e9ho fe\u0165\u00e1ka a skon\u010dil b\u016fhv\u00edkde\u2026“ povzdechne. „V\u00e1\u017en\u011b ch\u00e1pu, jak je to pro tebe t\u011b\u017ek\u00fd, ale mus\u00ed\u0161 projevit autoritu. On mus\u00ed v\u011bd\u011bt, co je spr\u00e1vn\u00e9 a co ne. Uka\u017e mu, \u017ee se takhle nem\u016f\u017ee chovat\u2026“ Autorita. Zase si bude p\u0159ipadat, jako bych byl jeho rodi\u010d.<\/em> Sna\u017eil jsem se rozehnat slzy. Semknul jsem rty pevn\u011b k sob\u011b a sklopil hlavu. Bylo mi trapn\u011b, c\u00edtil jsem se jako hlup\u00e1k.<\/p>\n

„J\u00e1 v\u00edm. M\u00e1\u0161 v tomhle v\u0161em pravdu, ale j\u00e1 nev\u00edm, jak to ud\u011blat. Zak\u00e1zat mu to nem\u016f\u017eu. Kdy\u017e to ud\u011bl\u00e1m, tak si sbal\u00ed v\u011bci a p\u016fjde a kam, to ani j\u00e1 nev\u00edm. J\u00e1 v\u00edm, \u017ee takov\u00fd nen\u00ed. P\u0159ipad\u00e1 mi to, jako by si vyb\u00edjel to, co neza\u017eil. Molly ho od tohohle zdr\u017eela. P\u0159iznejme si, tohle d\u011bl\u00e1 skoro ka\u017ed\u00fd puber\u0165\u00e1k. J\u00e1 bych v\u00e1\u017en\u011b zakro\u010dil. Nechci, aby se tahal s kdek\u00fdm a pil, ale v\u011b\u0159 mi, \u017ee j\u00e1 nev\u00edm, jak mu to \u0159\u00edct,“ povzdechnu.<\/div>\n

„\u0158ekni mu to narovinu. Up\u0159\u00edmnost je nejlep\u0161\u00ed cesta. On v\u00ed, \u017ee to s n\u00edm mysl\u00ed\u0161 dob\u0159e. Nav\u00edc, i kdyby ode\u0161el, zase by se vr\u00e1til. M\u00e1 t\u011b r\u00e1d. Kdyby ne, nedo\u0161li byste spole\u010dn\u011b u\u017e tak daleko, hm?“ \u0159ekne mi povzbudiv\u011b. „Hlavn\u011b bu\u010f klidn\u00fd, ale uka\u017e mu sv\u00e9 emoce. On mus\u00ed v\u011bd\u011bt, co se v tob\u011b odehr\u00e1v\u00e1. Pot\u0159ebuje t\u011b zn\u00e1t, zase si t\u011b vybavit\u2026“ Pot\u0159eboval jsem p\u0159esn\u011b tohle. Otev\u0159\u00edt o\u010di. P\u0159estat se na to d\u00edvat takhle. Pot\u0159eboval jsem zn\u00e1t n\u00e1zor n\u011bkoho, kdo tomu nejen rozum\u00ed, ale je nestrann\u00fd, dalo by se \u0159\u00edct. Vlastn\u011b jsem r\u00e1d, \u017ee mi to \u0159ekl zrovna on. Je chytrej a prost\u011b\u2026 v\u00ed, o\u010d jde.<\/p>\n

<\/em> „Briane,“ pod\u00edv\u00e1m se na n\u011bj a nasucho polknu. Je na \u010dase.<\/em><\/div>\n

„Hm?“ pohl\u00e9dne mi do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Mockr\u00e1t d\u011bkuju,“ vydechnu naprosto up\u0159\u00edmn\u011b.<\/div>\n
Nad t\u00edm se usm\u00e1l. „Pro\u010d se mi zd\u00e1, \u017ee jsi p\u0159ekvapen\u00fd, \u017ee ze m\u011b vypadlo v\u016fbec n\u011bco rozumn\u00e9ho?“ Ahm, p\u0159etva\u0159ovat se nebudu. M\u011bl jsem proti n\u011bmu hodn\u011b, ale te\u010f taky vid\u00edm, \u017ee je v n\u011bm i to dobr\u00e9. Na\u010d mu k\u0159ivdit.<\/em><\/div>\n
„Ne, tak to nen\u00ed. J\u00e1 v\u00edm, \u017ee jsi inteligentn\u00ed \u010dlov\u011bk,“ brouknu.<\/div>\n
„Jo,“ zasm\u00e1l se, „ty taky nejse\u0161 a\u017e takovej mamlas. Jen \u0161koda, \u017ee jsme to nezjistili d\u0159\u00edv, ne\u017e jsme si m\u00e1lem rozbili dr\u017eky kv\u016fli tomu ne\u0161\u0165astn\u00fdmu stvo\u0159en\u00ed, vi\u010f?“<\/div>\n
Mus\u00edm se nad t\u00edm usm\u00e1t. Je to vlastn\u011b fajn mu\u017e. Tom si nevybral \u0161patn\u011b. Potom ale nech\u00e1pu, jak mohl hodit oko n\u011bkdy v\u016fbec po mn\u011b.<\/em> „Asi tak. M\u011b to up\u0159\u00edmn\u011b i \u0161tve, \u017ee byly takov\u00e9 probl\u00e9my, ale j\u00e1 si nemohl pomoct,“ \u0161eptnu se sm\u00edchem. „Tak\u2026 snad u\u017e to bude jen okay, hm?“<\/div>\n
„Jo, bude. Pokud ho p\u0159ijmou, m\u016f\u017ee\u0161 se spolehnout, \u017ee se tu o n\u011bj postar\u00e1m. A jinak ne\u017e d\u0159\u00edv ve sv\u00e9m kabinetu,“ \u0159ekne se sm\u00edchem. Na okam\u017eik se odml\u010del. „Choval jsem se d\u0159\u00edv jako idiot, ale je t\u011b\u017ek\u00fd sledovat, jak ti n\u011bkdo jin\u00fd odv\u00e1d\u00ed \u010dlov\u011bka, kter\u00e9ho m\u00e1\u0161 r\u00e1d,“ pousm\u011bje se smutn\u011b, „ale m\u016f\u017eu si za to s\u00e1m. Nechoval jsem se k n\u011bmu tak, jak si zaslou\u017eil\u2026“<\/p>\n

Semknu rty k sob\u011b a pod\u00edv\u00e1m se kamsi do pr\u00e1zdna. Zrovna tohle nen\u00ed to nejlep\u0161\u00ed t\u00e9ma, \u0159ekl bych. Jak pro n\u011bj, tak pro m\u011b. Mrz\u00ed m\u011b, \u017ee jsem mu ho tak odvlekl, ale on mu ned\u00e1val to, co jsem mu pot\u00e9 nab\u00eddnul j\u00e1. Bylo to cel\u00e9\u2026 slo\u017eit\u00e9.<\/em><\/div>\n

„M\u011b to mrz\u00ed, Briane. J\u00e1 jsem necht\u011bl zni\u010dit v\u00e1\u0161 vztah. Je pravda, \u017ee jsem ho cht\u011bl, ale on si vybral i m\u011b. Bylo to vz\u00e1jemn\u00e9. K ni\u010demu jsem ho nenutil, to bych nikdy neud\u011blal. Ani j\u00e1 se k n\u011bmu nechoval nejl\u00e9pe a v\u00edm o tom. Stra\u0161n\u011b m\u011b to mrz\u00ed a nejrad\u0161i bych si za to nafackoval. A\u2026 jak se v\u016fbec m\u00e1\u0161? M\u00e1\u0161 n\u011bkoho?“ svra\u0161t\u00edm tro\u0161ku obo\u010d\u00ed a pokus\u00edm se lehce usm\u00e1t, abych odleh\u010dil situaci.<\/div>\n
„M\u00e1m Toma r\u00e1d, on je hodnej kluk. Jsem r\u00e1d, \u017ee si vybral n\u011bkoho, jako jsi ty. Zaslou\u017e\u00ed si n\u011bkoho, kdo ho bude milovat. A j\u00e1 v\u011b\u0159\u00edm, \u017ee ty si ho zaslou\u017e\u00ed\u0161. U\u017e jsi toho pro n\u011bj ud\u011blal v\u00edc ne\u017e dost,“ pousm\u011bje se. „A j\u00e1? Zat\u00edm ne, nem\u00e1m\u2026 M\u00e1m hodn\u011b pr\u00e1ce, tak\u017ee\u2026“ pokr\u010d\u00ed rameny. Eh, tak tohle jsem ne\u010dekal. Jestli m\u011b n\u011bkdo v t\u00e9hle dob\u011b dok\u00e1zal hodn\u011b p\u0159ekvapit, tak je to moment\u00e1ln\u011b Brian. Jsem v \u0161oku.<\/p>\n

<\/em> „Ahm, d\u011bkuju. Tohle jsem ne\u010dekal, to p\u0159izn\u00e1v\u00e1m. J\u00e1 si naopak mysl\u00edm, \u017ee j\u00e1 jsem pro n\u011bj\u2026 zlo, nebo n\u011bco \u0161patn\u00e9ho,“ zakrout\u00edm hlavou. „To m\u011b mrz\u00ed. Mus\u00ed\u0161 tu pr\u00e1ci na chvilku taky odlo\u017eit,“ mrknu na n\u011bj. Brian se nadechl, ale v ten sam\u00fd okam\u017eik se otev\u0159ely dve\u0159e od kancel\u00e1\u0159e, odkud vy\u0161el Tom. V ruce nesl slo\u017eku pap\u00edr\u016f. Hned se ke mn\u011b nad\u0161en\u011b p\u0159ihnal a d\u0159epnul si mi na kl\u00edn, div Briana neshodil.<\/div>\n

„Hele, Bille, koukej\u2026“ za\u010dal mi hned ukazovat n\u011bjak\u00e9 pap\u00edry. „Pr\u00fd mi daj\u00ed je\u0161t\u011b n\u011bjakou dobu, jestli se mi nevr\u00e1t\u00ed pam\u011b\u0165. Kdy\u017e tak budu moct nastoupit p\u0159\u00ed\u0161t\u00ed rok znovu do posledn\u00edho ro\u010dn\u00edku. Ud\u011blaj\u00ed pr\u00fd v\u00fdjimku. Ukazovali mi tam m\u00e9 v\u00fdsledky a n\u011bjak\u00e9 m\u00e9 pr\u00e1ce. Musel jsem bejt fakt chytrej.“ Vypadal n\u00e1hle tak vesele. Brian se pomalu zvedl a usm\u00edval se.<\/div>\n
„To je skv\u011bl\u00e9, m\u00e1m radost i za tebe,“ usm\u011bju se na n\u011bj radostn\u011b a obejmu ho. Za ty jeho rozz\u00e1\u0159en\u00e9 o\u010di a \u00fasm\u011bv bych dal cokoli. To m\u011b p\u0159ejde i ta ve\u0161ker\u00e1 nasranost.<\/em> „J\u00e1 ti \u0159\u00edkal, \u017ee to bude dobr\u00e9. Vyjde to, uvid\u00ed\u0161,“ usm\u011bju se a pohlad\u00edm ho po z\u00e1dech. Zvednu pot\u00e9 pohled k Brianovi. „Moc d\u011bkuju,“ \u0159eknu naprosto up\u0159\u00edmn\u011b a usm\u011bju se na n\u011bj tak\u00e9. Zaslou\u017e\u00ed si to. Mus\u00edm si s n\u00edm je\u0161t\u011b promluvit. Aspo\u0148 v\u00edm, \u017ee je tu n\u011bkdo, kdo mi rozum\u00ed.<\/em><\/div>\n
„Bude dobrej, neboj,“ oplat\u00ed mi \u00fasm\u011bv. „Tak se m\u011bjte, a na tebe se budu t\u011b\u0161it, studente,“ \u0161\u0165ouchne pobaven\u011b do Toma. „A chovej se slu\u0161n\u011b,“ dodal, je\u0161t\u011b na n\u00e1s k\u00fdvnul a ode\u0161el dlouhou chodbou. Pod\u00edv\u00e1m se na Toma a usm\u011bju se.
„Zvl\u00e1dne\u0161 to,“ \u0161eptnu.<\/div>\n
„Jo\u2026 I kdybych si nevzpomn\u011bl, m\u00e1m dost \u010dasu se v\u0161echno dou\u010dit,“ p\u0159ik\u00fdvne se sladk\u00fdm \u00fasm\u011bvem a v\u00edc se ke mn\u011b p\u0159itul\u00ed, p\u0159i\u010dem\u017e st\u00e1le dr\u017eel sv\u00e9 pap\u00edry. Hm, najednou se tul\u00ed.<\/em><\/div>\n
„Tak vid\u00ed\u0161. Spr\u00e1vn\u00fd p\u0159\u00edstup,“ pochv\u00e1l\u00edm ho a je\u0161t\u011b pevn\u011bji ho obejmu. Nezaslou\u017e\u00ed si to, abych ho tu tak obj\u00edmal.<\/em> „V\u00e1\u017en\u011b jsem za tebe moc r\u00e1d. Tohle jsem si p\u0159\u00e1l.“<\/div>\n
Usm\u00e1l se na m\u011b a vl\u00edpnul mi polibek na tv\u00e1\u0159. „P\u016fjdeme?“ Zmetek, jak si to \u017eehl\u00ed. Nasrat.<\/em><\/div>\n
„Pokud chce\u0161,“ vydechnu a usm\u011bju se. Zvedl se ze m\u011b a sebral mi ta\u0161ku ze zem\u011b.<\/p>\n

„A p\u016fjdeme se n\u011bkam naj\u00edst? M\u00e1m u\u017e docela hlad,“ zept\u00e1 se. Zvedl jsem se tak\u00e9 a vzal si od n\u011bj tu ta\u0161ku.<\/div>\n

„Ur\u010dit\u011b,“ k\u00fdvnu a usm\u011bju se. „Na co bys m\u011bl chu\u0165?“ zept\u00e1m se p\u0159i cest\u011b ze \u0161koly. Jak ty ke mn\u011b p\u0159edt\u00edm, tak j\u00e1 k tob\u011b te\u010f, l\u00e1sko.<\/em><\/div>\n
„Dal bych si pizzu, colu, a na to po\u0159\u00e1dnou porci \u010dokol\u00e1dov\u00e9 zmrzliny,“ zasm\u011bje se, p\u0159i\u010dem\u017e m\u011b pozoruje. N\u00e1hle se m\u011b chytil za ruku. Jindy bych ho u\u017e objal a tiskl mu dla\u0148 tak oddan\u011b, jak by to jen \u0161lo. Dnes? Ne.<\/em> Chytnul jsem ho tak\u00e9, ale moc jsem ho nezm\u00e1\u010dknul. D\u00e1val jsem mu najevo, \u017ee m\u011b to mrz\u00ed.<\/div>\n
„Dob\u0159e, to nen\u00ed \u017e\u00e1dn\u00fd probl\u00e9m. V\u00edm ve m\u011bst\u011b o jedn\u00e9 dobr\u00e9 pizzerii,“ prohod\u00edm.<\/div>\n
„A maj\u00ed tam i vegetari\u00e1nsk\u00fd j\u00eddlo?“ zept\u00e1 se, \u010d\u00edm\u017e mi d\u00e1 jasn\u011b najevo, \u017ee na m\u011b bere ohled.<\/div>\n
„Mysl\u00edm, \u017ee jo,“ k\u00fdvnu, ani\u017e bych si byl odpov\u011bd\u00ed jist\u00fd. Hlavn\u011b, aby si pochutnal on, to je hlavn\u00ed.<\/em><\/div>\n
„Kdy\u017e tak p\u016fjdeme jinam,“ v\u011bnuje mi dal\u0161\u00ed \u00fasm\u011bv. Jsi sladk\u00fd, jsi m\u016fj milovan\u00fd, ale ne, tohle ti neprojde.<\/em><\/div>\n
„Ne, ne, ur\u010dit\u011b tam n\u011bco budou m\u00edt,“ k\u00fdvnu zlehka. „Ned\u011blej si starost.“<\/div>\n
„D\u011bl\u00e1m\u2026“ broukne a posmutn\u011ble se koukne jinam.<\/div>\n
„Ned\u011blej,“ stisknu mu s hlubok\u00fdm n\u00e1dechem tu jeho packu a tro\u0161ku se na n\u011bj usm\u011bju. No, copak to jde, koukat se na ten jeho smutnej medv\u011bd\u00ed pohled? Ne, aspo\u0148 j\u00e1 to nedok\u00e1\u017eu.<\/em><\/div>\n
„D\u011bkuju, \u017ee jsi \u0161el se mnou,“ vzhl\u00e9dne ke mn\u011b s vd\u011bkem vepsan\u00fdm v o\u010d\u00edch.<\/div>\n
„Ned\u011bkuj, nen\u00ed za co,“ odv\u011bt\u00edm a otev\u0159u dve\u0159e od hlavn\u00edho v\u00fdchodu a nech\u00e1m ho proj\u00edt.<\/div>\n
„D\u00edky,“ zachichot\u00e1 se roztomile a prob\u011bhne. Jen se nad t\u00edm lehce usm\u011bju a jdu za n\u00edm. Jen co dojdeme bl\u00ed\u017e k autu, tak odemknu d\u00e1lkov\u00fdm ovl\u00e1d\u00e1n\u00edm. Nastoup\u00edme si. Jen jsem se na n\u011bj lehce usm\u00e1l, aby ne\u0159ekl, \u017ee jsem na n\u011bj zlej, a rozjel jsem se hned do m\u011bsta. C\u00edtil jsem na sob\u011b Tom\u016fv pohled. Chv\u00edli sledoval m\u011b, pak jak \u0159\u00edd\u00edm, ale nic ne\u0159\u00edkal.<\/p>\n

„Copak?“ \u0161eptnu po chvilce a polo\u017e\u00edm si dla\u0148 na \u0159adic\u00ed p\u00e1ku.<\/div>\n

„Nic\u2026“ broukne. N\u00e1hle pozvedne ruku a prsty m\u011b po t\u00e9 ruce pohlad\u00ed. Ti\u0161e oddechnu a pod\u00edv\u00e1m se kr\u00e1tce na ty jeho prst\u00edky.<\/div>\n
„Promi\u0148,“ \u0161eptne a ruku st\u00e1hne. Zalo\u017e\u00ed si ji spole\u010dn\u011b s druhou rukou mezi stehna.<\/div>\n
„Ale mn\u011b to nevadilo, sp\u00ed\u0161 naopak,“ brouknu a p\u0159e\u0159ad\u00edm. Uv\u011bdomuje si to. To jsem cht\u011bl, sp\u00ed\u0161 to byla pot\u0159eba.<\/em> Jen se lehce pousm\u00e1l.<\/div>\n
„Tak, to se mi l\u00edb\u00ed,“ brouknu a pod\u00edv\u00e1m se na n\u011bj, kdy\u017e zastav\u00edm na semaforech.<\/div>\n
„Se\u0161 hroznej. Moc to se mnou um\u00ed\u0161,“ zasm\u011bje se sladce a tentokr\u00e1t m\u011b za ruku n\u011b\u017en\u011b chyt\u00ed. Propletu si s n\u00edm na okam\u017eik prsty a usm\u011bju se. Nejrad\u0161i bych ho ul\u00edbal. Ale ne, nezaslou\u017e\u00ed si to. Sice na m\u011b te\u010f bude cukrovat, ale j\u00e1 mu na to hned nesko\u010d\u00edm. Ahm, aspo\u0148 z poloviny.<\/em><\/div>\n
„N\u00e1podobn\u011b,“ vydechnu a ol\u00edznu si rty. Pohladil m\u011b druhou rukou po z\u00e1p\u011bst\u00ed a pot\u00e9 mi ruku pol\u00edbil.<\/div>\n
„Je\u010f, m\u00e1\u0161 zelenou,“ pust\u00ed m\u011b s \u00fasm\u011bvem.<\/div>\n
„Mmm, jo,“ vydechnu a hned se rozjedu. Byl bych schopn\u00fd st\u00e1t p\u016fl hodiny a vn\u00edmat jen to, co ud\u011blal.<\/p>\n

„M\u00e1m t\u011b moc r\u00e1d. V\u00ed\u0161 to?“ usm\u011bje se na m\u011b nesm\u011ble, na\u010de\u017e si ruku polo\u017e\u00ed na moji na \u0159adic\u00ed p\u00e1ce. Pootev\u0159u rty. On to se mnou v\u00e1\u017en\u011b um\u00ed. Nemohl mi to \u0159\u00edct doma v klidu. On mi to mus\u00ed \u0159\u00edct v aut\u011b, v tomhle provozu, kdy\u017e se na n\u011bj nem\u016f\u017eu vrhnout a alespo\u0148 ho obejmout.<\/em><\/div>\n

„\u2026d\u011bkuju, Tomi,“ \u0161eptnu a alespo\u0148 se dlan\u00ed mazliv\u011b ot\u0159u o tu jeho. Nem\u016f\u017eu se na n\u011bj te\u010f d\u00edvat, je tu \u0161\u00edlen\u00fd provoz. Jen sklonil hlavu a hr\u00e1l si s m\u00fdmi prsty. Po chv\u00edli si ale uv\u011bdomil, \u017ee se to moc nehod\u00ed, tak m\u011b s omluvn\u00fdm v\u00fdrazem pustil.<\/div>\n
„Kam mi ut\u00edk\u00e1\u0161?“ podzvednu k n\u011bmu ruku a pohlad\u00edm ho po stehn\u011b. To nejde neud\u011blat.<\/em><\/div>\n
„Nebudu t\u011b ru\u0161it. Je tu docela provoz,“ vydechne, ale trochu se p\u0159i m\u00e9m dotyku sesune po sedadle.<\/div>\n
„Zvl\u00e1d\u00e1m to, Tomi,“ usm\u011bju se tro\u0161ku a pohlad\u00edm ho znovu.<\/div>\n
„Ahm\u2026 Tohle\u2026 ne,“ oddechne a ruku mi jemn\u011b sund\u00e1. Aha, tak te\u010f odm\u00edt\u00e1 on. P\u0159itom jsem ho jen pohladil, sakra.<\/em><\/div>\n
„Promi\u0148,“ st\u00e1hnu ruku k sob\u011b.<\/div>\n
„Mn\u011b to nevad\u00ed. Jen\u2026 je to nebezpe\u010dn\u00fd,“ \u0161eptne a odvr\u00e1t\u00ed pohled z okna. \u017de by se vzru\u0161il? Jasn\u011b, pro\u010d ne. V klubu si ve\u010der\u2026 ulev\u00ed!<\/em><\/div>\n
„J\u00e1-j\u00e1\u2026“ nadechnu se a odbo\u010d\u00edm rad\u011bji u\u017e do m\u011bsta. Nic ne\u0159ekl. Jen se kousnul do rtu.<\/p>\n

„P\u016fjde\u0161 dnes?“ zept\u00e1m se naprosto narovinu.<\/div>\n

„Pro\u010d ne,“ pokr\u010d\u00ed jen posmutn\u011ble rameny. „Oslav\u00edm sv\u016fj \u00fasp\u011bch\u2026“<\/div>\n
„Dob\u0159e,“ k\u00fdvnu a zajedu k t\u00e9 pizzerii. Jasn\u011b. Jen to oslav, je to na m\u00edst\u011b. J\u00e1 si to taky oslav\u00edm.<\/em> Jakmile zaparkuji, pod\u00edv\u00e1m se na n\u011bj. „Nechci, aby ses tr\u00e1pil,“ pohlad\u00edm ho po tv\u00e1\u0159i, kdy\u017e se odpout\u00e1m. Ne\u0159ekl ani slovo. Naopak se zd\u00e1lo, \u017ee jeho n\u00e1lada je\u0161t\u011b v\u00edc poklesla. Odpoutal se a vystoupil. Vztekle jsem stiskl sedadlo v dlani, a pot\u00e9 jsem vystoupil tak\u00e9. Jestli jsem m\u011bl v\u016fbec hlad, tak te\u010f m\u011b p\u0159e\u0161el.<\/p>\n

<\/em> autor: *Mischa* :o* & Turmawenne<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: *Mischa* :o* & Turmawenne BILL Ani ne za dvacet minut jsme st\u00e1li p\u0159ed jeho \u0161kolou. Zaparkoval jsem. Za celou cestu jsme spolu s Tomem skoro nepromluvili. „M\u00e1\u0161 strach?“ \u0161eptnu, kdy\u017e se odpout\u00e1v\u00e1m. „Ne\u2026“ oplatil mi tak\u00e9 \u0161eptem. Odpoutal se a bez<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[497],"tags":[],"class_list":["post-6350","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-novel-of-dreams-my-nightmare"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6350","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=6350"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6350\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=6350"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=6350"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=6350"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}