{"id":6355,"date":"2012-06-16T17:00:00","date_gmt":"2012-06-16T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=6338"},"modified":"2012-06-16T17:00:00","modified_gmt":"2012-06-16T16:00:00","slug":"legal-5","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/06\/16\/legal-5\/","title":{"rendered":"LEGAL 5."},"content":{"rendered":"
autor: Fabiana<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
1. 1., 14:30<\/p>\n

<\/strong> Tom otev\u0159el o\u010di. Prot\u00e1hl se, vd\u011b\u010dn\u00fd za svou pohodlnou pohovku. Koupil ji p\u0159ed dv\u011bma lety v nov\u011b otev\u0159en\u00e9m obchod\u011b s n\u00e1bytkem a byla p\u011bkn\u011b drah\u00e1, ale jakmile se na ni v prodejn\u011b posadil, v\u011bd\u011bl, \u017ee to je p\u0159esn\u011b to, co cel\u00fd \u017eivot hledal. Na v\u00fdb\u011bru pohovky z\u00e1le\u017e\u00ed v\u00edc, ne\u017e si v\u011bt\u0161ina lid\u00ed mysl\u00ed – Tom to v\u011bd\u011bl, a tak mu nebylo l\u00edto \u017e\u00e1dn\u00e9ho eura, kter\u00e9 za ni dal.<\/p>\n

Postavil se – deka, kterou byl p\u0159ikryt\u00fd, p\u0159itom spadla na podlahu – a obl\u00e9kl si kalhoty. Necht\u011bl j\u00edt do lo\u017enice nah\u00fd, r\u00e1d by Billovi nechal n\u011bjak\u00e9 p\u0159ekvapen\u00ed do budoucna. P\u0159i my\u0161lence na Billa se proti sv\u00e9 v\u016fli musel usm\u00e1t. M\u011bl pocit, \u017ee se mu o n\u011bm snad i zd\u00e1lo. Jako by se od n\u011bj u\u017e nedok\u00e1zal odpoutat, jako by z n\u011bj Billovy o\u010di vys\u00e1ly \u010d\u00e1st du\u0161e, bez kter\u00e9 nem\u016f\u017ee \u017e\u00edt. Aby se s n\u00ed dostal do kontaktu, mus\u00ed se dostat do kontaktu s Billem. Mrzut\u00e9, ale kouzeln\u00e9 jedin\u00e9 \u0159e\u0161en\u00ed.<\/div>\n

Nat\u00e1hl si pono\u017eky a vydal se do lo\u017enice.<\/p>\n

„Chyb\u011bl jsem ti?“ zahlaholil, kdy\u017e otev\u00edral dve\u0159e, okam\u017eit\u011b se ale zarazil. Pokr\u00fdvky na posteli, je\u017e byly v\u010dera tak kr\u00e1sn\u011b ustlan\u00e9, se povalovaly na podlaze a na posteli nele\u017eelo nic jin\u00e9ho ne\u017e jeden konec \u017eelezn\u00fdch pout. Okov byl otev\u0159en\u00fd a po Billovi nebylo nikde ani stopy. Okno naproti dve\u0159\u00edm zelo doko\u0159\u00e1n, z\u00e1clona se t\u0159epotala ve v\u011btru – mot\u00fdl chycen\u00fd za k\u0159\u00eddlo na garn\u00fd\u017ei. Na podlahu se sn\u00e1\u0161ely sn\u011bhov\u00e9 vlo\u010dky.<\/div>\n

\n
\n

Cht\u011bl pokoj dlouh\u00fdmi kroky p\u0159ej\u00edt a okno r\u00e1zn\u011b p\u0159ibouchnout – kdyby to ud\u011blal, zachoval by si d\u016fstojnost alespo\u0148 s\u00e1m p\u0159ed tebou. Ale nedok\u00e1zal se hnout. Ve\u0161ker\u00e9 dobr\u00e9 pocity, kter\u00e9 m\u011bl pot\u00e9, co se probudil, byly r\u00e1zem pry\u010d a on se c\u00edtil slab\u0161\u00ed, ne\u017e kdy\u017e \u0161el ve\u010der sp\u00e1t. Pomal\u00fdmi kroky se vr\u00e1til do kuchyn\u011b a ze sk\u0159\u00ed\u0148ky pod pultem vyt\u00e1hl sklen\u011bnou lahev, zpola napln\u011bnou \u010dirou tekutinou, a z poli\u010dky sebral pan\u00e1ka. Chv\u00edli si skleni\u010dku prohl\u00ed\u017eel; po p\u00e1r minut\u00e1ch ji vym\u011bnil za p\u016fllitr, kter\u00fd mu v\u011bnoval v\u00fd\u010depn\u00ed z jeho obl\u00edben\u00e9 hospody, kdy\u017e ji p\u0159ed t\u0159emi lety ru\u0161il. Byl to Tom\u016fv kamar\u00e1d.<\/p>\n

Po p\u00e1r minut\u00e1ch p\u016fllitr vr\u00e1til na polici za p\u016fldec\u00e1kem, z lahve od\u0161rouboval uz\u00e1v\u011br a napil se rovnou. Na\u010d \u0161pinit sklenice.<\/div>\n

Svalil se do k\u0159esla a znovu si p\u0159ihnul. Kdyby dok\u00e1zal plakat, te\u010f by byla p\u0159\u00edhodn\u00e1 chv\u00edle s t\u00edm za\u010d\u00edt. Co si pamatoval, nikdy pro n\u011bj nebylo jednoduch\u00e9 se rozplakat. V\u017edycky byl tak pln\u00fd emoc\u00ed; hrudn\u00edk se mu nap\u00ednal, a\u017e m\u011bl pocit, \u017ee praskne, \u017ee se rozlet\u00ed na miliardy mal\u00fdch kousk\u016f a zaplav\u00ed sv\u011bt nekon\u010d\u00edc\u00ed vlnou bolesti. Ale nikdy se nedostavily slzy, kter\u00e9 by mu ulevily od jeho tr\u00e1pen\u00ed. Tak snadn\u00e9 to on m\u00edt nemohl. Bylo mu souzeno, aby trp\u011bl. Nikdy nem\u011bl nikoho, komu by se mohl sv\u011b\u0159it a od koho by dostal radu nebo odpu\u0161t\u011bn\u00ed. Byl na v\u0161echno s\u00e1m.<\/p>\n

Zaslechl \u0161ramot. Bylo to jen tich\u00e9 za\u0161ust\u011bn\u00ed, kter\u00e9 nemuselo nic znamenat; p\u0159esto se v prvn\u00ed chv\u00edli vyd\u011bsil tak, a\u017e upustil lahev na podlahu. Rozlet\u011bla se na drobn\u00e9 st\u0159epy a jej\u00ed obsah se rozprskl po cel\u00e9 m\u00edstnosti. Vte\u0159inu pot\u00e9 Tomovi svitla jiskra nad\u011bje. \u0160ramot v lo\u017enici by teoreticky mohl znamenat, \u017ee tu Bill je\u0161t\u011b je.<\/div>\n

Vymr\u0161til se z k\u0159esla – m\u011bl pocit, \u017ee se mu n\u011bkolik st\u0159ep\u016f zabodlo do nohou, ale ignoroval je – a rozb\u011bhl se do lo\u017enice. Reaguje\u0161 p\u0159ehnan\u011b<\/em>, sp\u00edlal si v duchu. Rozrazil dve\u0159e – na podlaze pod oknem se za dobu, kterou str\u00e1vil v kuchyni pop\u00edjen\u00edm, vytvo\u0159ila lou\u017ei\u010dka vody z rozpu\u0161t\u011bn\u00e9ho sn\u011bhu. V t\u00e9 kalu\u017ei le\u017eela \u010dern\u00e1 sportovn\u00ed ta\u0161ka a z okna koukal Bill. Zven\u010d\u00ed dovnit\u0159. Tom vyt\u0159e\u0161til o\u010di, kdy\u017e uvid\u011bl jeho \u00fasm\u011bv.<\/p>\n

„Dobr\u00e9 r\u00e1no!“ k\u0159ikl Bill a zam\u00e1val. V tu chv\u00edli se okna dr\u017eel jen jednou rukou a Tom m\u011bl strach, \u017ee spadne; ud\u011blal k n\u011bmu krok, ale Bill se okam\u017eit\u011b zase chytil a bez sebemen\u0161\u00edch probl\u00e9m\u016f se vyt\u00e1hl do pokoje.<\/div>\n

„Kde jsi byl?“ zeptal se Tom. Sna\u017eil se udr\u017eet klidn\u00fd hlas, aby Bill nepoznal, jak moc ho bol\u00ed st\u0159epy zabodnut\u00e9 v chodidlech.<\/div>\n
„Vstal jsem brzy, necht\u011bl jsem t\u011b budit. Za\u0161el jsem si jen dom\u016f pro n\u011bjak\u00e9 oble\u010den\u00ed a hygienick\u00e9 pot\u0159eby. A cestou jsem sko\u010dil na n\u00e1kup,“ shodil ze zad \u010dern\u00fd batoh.<\/div>\n
„Chce\u0161 mi \u0159\u00edct, \u017ee jsi se\u0161plhal z \u0161est\u00e9ho patra, \u0161el dom\u016f, sbalil si v\u011bci, nakoupil a vy\u0161plhal zp\u00e1tky? D\u011bl\u00e1\u0161 si ze m\u011b srandu?“<\/div>\n
„Kdybys m\u011b znal, v\u011bd\u011bl bys, \u017ee si nikdy ned\u011bl\u00e1m srandu,“ pokr\u010dil rameny Bill, posadil se na postel a zul si boty. Pono\u017eky samoz\u0159ejm\u011b nem\u011bl.<\/div>\n
„Ale jak ses dostal z pout?“<\/div>\n
„Kouzlo,“ mrknul na n\u011bj Bill. Otev\u0159el svou sportovn\u00ed ta\u0161ku, vyt\u00e1hl kosmetickou ta\u0161ti\u010dku a z n\u00ed pinzetu. Volnou rukou pak poklepal na m\u00edsto vedle sebe.<\/div>\n
„Sedni, a\u0165 ti m\u016f\u017eu vyt\u00e1hnout z nohou ty st\u0159epy.“<\/div>\n
„Jak jsi-„, za\u010dal Tom, ale nedo\u0159ekl. Za\u010d\u00ednal m\u00edt pocit, \u017ee je v jedn\u00e9 m\u00edstnosti s jasnovidcem. Do \u010deho jsem se to zase zapletl?<\/p>\n

<\/em> „Prost\u00e1 dedukce. M\u00e1\u0161 na sob\u011b b\u00edl\u00e9 pono\u017eky s \u010derstv\u00fdmi skvrnami od krve. Kdy\u017e jsem h\u00e1zel dovnit\u0159 ta\u0161ku, sly\u0161el jsem t\u0159\u00ed\u0161t\u011bn\u00ed skla. Taky z tebe t\u00e1hne vodka, tak\u017ee to byla lahev a tys ji nejsp\u00ed\u0161 upustil omylem a \u0161l\u00e1pl na ni, proto\u017ee jsi sp\u011bchal sem. Tak u\u017e si sedni.“<\/p>\n

Tom se posadil, zdvihl nohy a polo\u017eil je Billovi do kl\u00edna. Nechal si od n\u011bj st\u00e1hnout pono\u017eky. Nejprve se chopil jeho lev\u00e9 nohy, chv\u00edli ji pohledem zkoumal – Tom doufal, \u017ee mu po noci moc nep\u00e1chnou, nesta\u010dil se je\u0161t\u011b um\u00fdt a nerad by se p\u0159ed Billem shodil – a pak zavrt\u011bl hlavou.<\/div>\n

„Bude\u0161 si muset lehnout. Lehni si na b\u0159icho,“ navigoval Toma, kter\u00fd v tu chv\u00edli nedok\u00e1zal ud\u011blat nic jin\u00e9ho ne\u017e poslechnout. V hlav\u011b mu hu\u010delo.<\/p>\n

Kdy\u017e le\u017eel tak, jak si Bill p\u0159\u00e1l, zdvihl zm\u00edn\u011bn\u00fd jeho levou nohu, polo\u017eil si ji do kl\u00edna a vyhnul Tomovi kalhoty a\u017e ke kolenu. B\u0159\u00ed\u0161ky prst\u016f p\u0159itom pohladil jeho l\u00fdtko, a\u0165 u\u017e z\u00e1m\u011brn\u011b nebo omylem, a Tom \u017easnul nad jemnost\u00ed jeho k\u016f\u017ee. P\u0159i tom dotyku mu p\u0159eb\u011bhl mr\u00e1z po z\u00e1dech, ani n\u00e1hodou ale nebyl nep\u0159\u00edjemn\u00fd.<\/p>\n

„M\u00e1\u0161 jich tu docela dost,“ \u0159ekl Bill m\u011bkce. „Bude to bolet. Za\u010d\u00edn\u00e1m.“<\/div>\n

Tom za\u0165al zuby, ale kdy\u017e prvn\u00ed ze st\u0159ep\u016f opou\u0161t\u011bl svou polohu, uniklo mu bolestn\u00e9 syknut\u00ed.<\/div>\n
„\u0160\u0161\u0161,“ konej\u0161il ho Bill. Znovu ho pohladil po l\u00fdtku, tentokr\u00e1t se z\u0159ejm\u00fdm z\u00e1m\u011brem. „Nebude to trvat dlouho.“<\/p>\n

Netrvalo. Kdy\u017e pominul tu bolest, p\u0159\u00e1l by si Tom, aby mu Bill vytahoval st\u0159epy z k\u016f\u017ee nav\u017edy. Ka\u017ed\u00fd jeho dotek mu byl p\u0159\u00edjemn\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e p\u0159edchoz\u00ed. N\u011bkdy se Bill sklonil bl\u00edzko k chodidlu, hledaje pohledem drobn\u00e9 st\u0159epy; to pak c\u00edtil jeho hork\u00fd, klidn\u00fd dech. N\u011bkdy mu po chodidle p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl prsty, aby je na\u0161el hmatem. Pot\u0159eba tlumit bolestn\u00e9 steny se z Tomovy hlavy d\u00e1vno vytratila; ob\u010das zasku\u010del c\u00edlen\u011b, jen aby si vyslou\u017eil pohlazen\u00ed nav\u00edc. Na prchav\u00fd okam\u017eik zalitoval, \u017ee na tu lahev nespadl t\u0159eba z\u00e1dy.<\/p>\n

„Hotovo,“ \u0159ekl Bill. „M\u00e1\u0161 desinfekci?“<\/div>\n

„V koupeln\u011b, v horn\u00ed polici l\u00e9k\u00e1rni\u010dky.“<\/div>\n
Za p\u00e1r vte\u0159in byl zp\u00e1tky. Nalil trochu roztoku na vatov\u00fd tamponek a za\u010dal Tomovy r\u00e1ny o\u0161et\u0159ovat s d\u016fkladnost\u00ed zdravotn\u00ed sestry a n\u011bhou d\u00edt\u011bte, konej\u0161\u00edc\u00edho zran\u011bn\u00e9 zv\u00ed\u0159\u00e1tko. Ani trochu to nep\u00e1lilo; jako desinfekce nejsp\u00ed\u0161 poslou\u017eila u\u017e samotn\u00e1 vodka.<\/p>\n

Kdy\u017e byl hotov, ov\u00e1zal Tomovi chodidla a povolil mu lehnout si na z\u00e1da. Tom byl te\u010f ten, kdo popl\u00e1c\u00e1n\u00edm druh\u00e9ho zval k p\u0159isednut\u00ed. Bill usedl na kraj postele, p\u0159esn\u011b na m\u00edsto, kde p\u0159edt\u00edm spo\u010d\u00edvala Tomova ruka, a naklonil se k n\u011bmu.<\/div>\n

„D\u011bkuju,“ \u0159ekl Tom. Ani\u017e p\u0159em\u00fd\u0161lel o tom, co d\u011bl\u00e1, ovinul Billovi ruce kolem krku a za\u010dal si ho p\u0159itahovat k sob\u011b. Jeho dech te\u010f c\u00edtil na tv\u00e1\u0159i, vid\u011bl jeho o\u010di ze vzd\u00e1lenosti, o jak\u00e9 se mu ani nesnilo, pohledem laskal jeho rty. Ta chv\u00edle trvala jen n\u011bkolik milisekund.<\/div>\n
Bill sev\u0159el Tomova p\u0159edlokt\u00ed, bez sebemen\u0161\u00ed n\u00e1mahy ze sebe jeho ruce sundal a p\u0159itla\u010dil je k pol\u0161t\u00e1\u0159i nad Tomovou hlavou.<\/div>\n
„Mus\u00ed\u0161 odpo\u010d\u00edvat,“ \u0159ekl ti\u0161e. „Ud\u011bl\u00e1m n\u011bco k ob\u011bdu.“<\/p>\n

Ne\u017e Tom v\u016fbec sta\u010dil otev\u0159\u00edt \u00fasta, zvedl se a jako st\u00edn zmizel ve vedlej\u0161\u00ed m\u00edstnosti. Kdy\u017e se pokusil vst\u00e1t, zjistil, \u017ee mu v tom n\u011bco br\u00e1n\u00ed; \u0159in\u010den\u00ed \u0159et\u011bzu \u017eel\u00edzek o pelest postele ho utvrdilo v domn\u011bnce, \u017ee je Bill kouzeln\u00edk. A kdy\u017e ne kouzeln\u00edk, rozhodn\u011b manipul\u00e1tor. Kluk, kter\u00fd dok\u00e1\u017ee n\u011bkomu p\u0159ipoutat ruku k posteli, ani\u017e by si toho doty\u010dn\u00fd v\u0161iml. Fascinoval ho a trochu d\u011bsil.<\/div>\n

Lehl si; pohled mu sklouzl na plastovou lahev, stoj\u00edc\u00ed na zemi vedle no\u010dn\u00edho stolku. Byla pr\u00e1zdn\u00e1.<\/p>\n

autor: Fabiana<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Fabiana 1. 1., 14:30 Tom otev\u0159el o\u010di. Prot\u00e1hl se, vd\u011b\u010dn\u00fd za svou pohodlnou pohovku. Koupil ji p\u0159ed dv\u011bma lety v nov\u011b otev\u0159en\u00e9m obchod\u011b s n\u00e1bytkem a byla p\u011bkn\u011b drah\u00e1, ale jakmile se na ni v prodejn\u011b posadil, v\u011bd\u011bl, \u017ee to je<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[502],"tags":[],"class_list":["post-6355","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-legal"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6355","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=6355"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6355\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=6355"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=6355"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=6355"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}