{"id":6359,"date":"2012-06-15T18:00:00","date_gmt":"2012-06-15T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=6342"},"modified":"2012-06-15T18:00:00","modified_gmt":"2012-06-15T17:00:00","slug":"wenn-es-manchmal-regnet-18","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/06\/15\/wenn-es-manchmal-regnet-18\/","title":{"rendered":"Wenn es manchmal regnet 18."},"content":{"rendered":"
autor: Lisa<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Wow, ty teda vypad\u00e1\u0161!“ hv\u00edzdl Dan obdivn\u011b, kdy\u017e si k n\u011bmu Bill sedal na mal\u00fd pol\u0161t\u00e1\u0159ek na zem. „To ti zase ud\u011blal fotr?“ vzal jeho tv\u00e1\u0159 mezi prsty a nato\u010dil si ho k sob\u011b, aby l\u00e9pe vid\u011bl na \u0161r\u00e1m na jeho tv\u00e1\u0159i.<\/em><\/div>\n
„Nic to nen\u00ed, nech to b\u00fdt,“ vykroutil se mu Bill a zahanben\u011b sklopil zarudl\u00e9 o\u010di.<\/em><\/div>\n
„Jo, vsad\u00edm se, \u017ee to sam\u00fd by ti \u0159ekla i tvoje matka, kdyby to v\u011bd\u011bla,“ u\u0161kl\u00edbl se jeho spole\u010dn\u00edk a pot\u00e1hl si z jointa, kter\u00e9ho si zap\u00e1lil, ne\u017e Bill p\u0159i\u0161el.<\/em><\/div>\n
„Nen\u00ed to jej\u00ed starost. A tvoje u\u017e v\u016fbec ne, tak se do toho neser!“ odsekl mu.<\/em><\/div>\n
„A naval to sem, ne\u017e to zase zhul\u00ed\u0161 v\u0161echno s\u00e1m jako posledn\u011b, kdy na m\u011b zbylo tak akor\u00e1t hovno,“ dodal po chv\u00edli nabru\u010den\u00e9ho ticha a natahoval ke sv\u00e9mu kamar\u00e1dovi netrp\u011bliv\u011b ruku.<\/em><\/div>\n
„No jo, no jo, vid\u00edm, \u017ee to budu m\u00edt na tal\u00ed\u0159i je\u0161t\u011b dlouho, co? Jen si poslu\u017e. Stejn\u011b je hulen\u00ed tak akor\u00e1t pro mimina.“ Podal mu nap\u016fl zkou\u0159en\u00e9ho \u0161peka a p\u0159it\u00e1hl si k sob\u011b svou ta\u0161ku, kter\u00e1 se v\u00e1lela na zemi. „J\u00e1 si aspo\u0148 d\u00e1m n\u011bco po\u0159\u00e1dn\u00fdho.“ Spokojen\u011b si pomlaskl, kdy\u017e si vytahoval mal\u00fd bal\u00ed\u010dek heroinu a zrc\u00e1tko. Bill se na n\u011bj zamra\u010dil, ale brko si od n\u011bj vzal a okam\u017eit\u011b si vd\u011b\u010dn\u011b pot\u00e1hl.<\/p>\n

„M\u011bl bys to taky zkusit. Je to n\u011bco \u00fapln\u011b jin\u00fdho. To si ani nedok\u00e1\u017ee\u0161 p\u0159edstavit,“ zad\u00edval se mu Dan do tv\u00e1\u0159e.<\/em><\/div>\n

„Ne d\u00edky, je\u0161t\u011b r\u00e1d bych chv\u00edli po\u017eil,“ za\u0161klebil se Bill a znovu si pot\u00e1hnul.<\/em><\/div>\n
„Jo, proto\u017ee \u017eivot je jedna velk\u00e1 krasoj\u00edzda, co?“ up\u0159en\u011b se mu zahled\u011bl do o\u010d\u00ed, a\u017e se Bill o\u0161il.<\/em><\/div>\n
„Hele, o co ti jde?“ vyjel na n\u011bj. N\u011bkdy p\u0159\u00edmo nesn\u00e1\u0161el Danovu up\u0159\u00edmnost a schopnost mluvit o \u010demkoli naprosto bez z\u00e1bran. Byl vlastn\u011b jedin\u00fd, kdo v\u011bd\u011bl o tom, co se s Billem d\u011bje, co\u017e bylo sv\u00fdm zp\u016fsobem sm\u011b\u0161n\u00e9, proto\u017ee byl v podstat\u011b ciz\u00ed \u010dlov\u011bk a jeho vlastn\u00ed matka ani dvoj\u010de nic netu\u0161ili. – Nebo necht\u011bli.<\/em><\/div>\n
„O nic. Jen ti chci pomoct,“ pokr\u010dil Dan rameny a zase se v\u011bnoval sv\u00e9 d\u00e1vce. Pe\u010dliv\u011b rozbaloval ro\u017eky bal\u00ed\u010dku a vyklep\u00e1val si pr\u00e1\u0161ek na zrc\u00e1tko.<\/em><\/div>\n
„S \u010d\u00edm, kurva? Nepot\u0159ebuju \u017e\u00e1dnou pomoc!“<\/em><\/div>\n
„\u0158\u00edk\u00e1 \u010dlov\u011bk, kter\u00fdho po ve\u010derech \u0161oust\u00e1 vlastn\u00ed otec,“ zabroukal si zrzav\u00fd mlad\u00edk pod vousy.<\/em><\/div>\n
„Dr\u017e kurva hubu!“ zaje\u010del na n\u011bj Bill, ale vyslou\u017eil si od n\u011bj jen zachecht\u00e1n\u00ed. Jedna v\u011bc byla, \u017ee to Dan v\u011bd\u011bl, ale druh\u00e1, \u017ee o tom mluvil. Proto\u017ee Bill nest\u00e1l o to, aby si na tohle t\u00e9ma mohl s n\u011bk\u00fdm pokl\u00e1bosit. Jedin\u00e9, co cht\u011bl, bylo, na to nemyslet.<\/em><\/div>\n
\n
<\/p>\n

„Hej, v klidu. Nem\u00e1\u0161 pro\u010d, se vztekat. Jen jsem ti to cht\u011bl nab\u00eddnout. Se\u0161 m\u016fj k\u00e1mo\u0161, nepot\u0159ebuju se d\u00edvat na tv\u016fj dorasovan\u00fd a ubre\u010den\u00fd ksicht po ka\u017ed\u00e9m no\u010dn\u00edm n\u00e1letu tv\u00fdho fotra. A kdy\u017e to odm\u00edt\u00e1\u0161 komukoli \u0159\u00edct, tak by ti s t\u00edm h\u00e1\u010dko aspo\u0148 pomohlo. Pom\u016f\u017ee ti to, se s ur\u010dit\u00fdma v\u011bcma l\u00edp vyrovnat – v\u0161ak v\u00ed\u0161, bejt nad v\u011bc\u00ed.“<\/em><\/div>\n

„J\u00e1 jsem nad v\u011bc\u00ed,“ odsekl mu Bill.<\/em><\/div>\n
„Jasn\u011b, \u017ee jo. Vlastn\u011b se\u0161 \u00fapln\u011b v pohod\u011b s t\u00edm, \u017ee t\u011b \u0161oust\u00e1 vlastn\u00ed otec, \u017ee, Bille?“ Jeho \u010dernovlas\u00fd kamar\u00e1d se zakuckal kou\u0159em a \u0161okovan\u011b ho probodl pohledem.<\/em><\/div>\n
„Kdy\u017e to zkus\u00edm, zav\u0159e\u0161 tu svoji hubu?“<\/em><\/div>\n
Dan se u\u0161kl\u00edbl a sm\u00ed\u0159liv\u011b zvedl ruce. „Do ni\u010deho t\u011b nenut\u00edm, jen \u0159\u00edk\u00e1m, \u017ee by ti to mohlo p\u0159ij\u00edt k chuti. Nav\u00edc po tob\u011b nikdo nechce, aby ses t\u00edm hned p\u0159est\u0159elil – i kdy\u017e by to v tv\u00e9 situaci taky bylo \u0159e\u0161en\u00ed. Ale sem tam si d\u00e1t, je v pohod\u011b. Pod\u00edvej se na m\u011b, j\u00e1 jsem taky v pohod\u011b.“<\/em><\/div>\n
„Jo, asi m\u00e1\u0161 pravdu,“ pokr\u010dil Bill rameny.<\/p>\n

Vlastn\u011b to, co mu \u0159\u00edkal, d\u00e1valo smysl. V\u00edd\u00e1val Dana \u010das od \u010dasu si trochu h\u00e1\u010dka \u0161\u0148upnout a nebylo na tom nic stra\u0161n\u00e9ho. Vlastn\u011b si s n\u00edm pak mnohem l\u00edp rozum\u011bl. Rozhodn\u011b nem\u011bl aspo\u0148 tak pitom\u00e9 promluvy do du\u0161e, jako kdy\u017e si dal tr\u00e1vu. Daniel v\u016fbec nem\u011bl tak bezstarostn\u00fd \u017eivot, jak by se z jeho chov\u00e1n\u00ed dalo usoudit. Vlastn\u011b to m\u011bl doma podobn\u011b k uzouf\u00e1n\u00ed jako Bill. Ne snad, \u017ee by se pot\u00fdkal s t\u00edm sam\u00fdm. \u017d\u00e1dn\u00e9 zneu\u017e\u00edv\u00e1n\u00ed a tak podobn\u011b, vlastn\u011b nic. A Bill si myslel, \u017ee to je to, p\u0159ed \u010d\u00edm Dan ut\u00edk\u00e1. – Jeho rodi\u010de ho necht\u011bli. Nem\u011bli o n\u011bj z\u00e1jem. A tak se tu pr\u00e1zdnotu sna\u017eil vyplnit n\u011b\u010d\u00edm jin\u00fdm. A drogy se zd\u00e1ly b\u00fdt velmi n\u00e1pomocn\u00e9. Jako hojiv\u00e1 n\u00e1plast na bolav\u00e9 r\u00e1ny.<\/em><\/div>\n

A pravda byla, \u017ee Bill p\u0159\u00edmo um\u00edral touhou po n\u011b\u010dem, co by mu umo\u017enilo v noci klidn\u011b sp\u00e1t, ani\u017e by musel myslet na to, co se v jeho \u017eivot\u011b doopravdy d\u011blo. Ale m\u011bl strach to zkusit. Ale kdy\u017e te\u010f vid\u011bl d\u016fkaz, \u017ee si m\u016f\u017ee ob\u010das trochu h\u00e1\u010dka d\u00e1t, ani\u017e by mu to ubl\u00ed\u017eilo – stejn\u011b jako Dan, tak to najednou vypadalo jako sp\u00e1sn\u00e9 \u0159e\u0161en\u00ed.<\/p>\n

Daniel ho po\u010dastoval je\u0161t\u011b jedn\u00edm ze sv\u00fdch rentgenov\u00fdch pohled\u016f a pak bez dal\u0161\u00edch zbyte\u010dn\u00fdch ot\u00e1zek z d\u00e1vky trochu odd\u011blil a ud\u011blal lajny dv\u011b. Ta pro Billa byla o n\u011bco men\u0161\u00ed.<\/em><\/div>\n

„Tak na zdrav\u00ed!“ usm\u00e1l se na n\u011bj zrzek a sklonil se ke sv\u00e9 d\u00e1vce.<\/em><\/div>\n
V\u00e1hav\u011b si od Dana p\u0159evzal \u0161\u0148up\u00e1tko a kroutil s n\u00edm mezi prsty. Pozoroval jeho tv\u00e1\u0159, a kdy\u017e se mu na n\u00ed po n\u011bjak\u00e9 chv\u00edli za\u010dal rozl\u00e9vat uvoln\u011bn\u00fd v\u00fdraz, rozhodl se. Karti\u010dkou si srovnal fet do pe\u010dliv\u011bj\u0161\u00ed lajny, ne\u017e kterou mu nachystal jeho spole\u010dn\u00edk a najednou ji \u0161\u0148upnul.<\/em><\/div>\n
Za\u0161klebil se, kdy\u017e ho jemn\u00fd pr\u00e1\u0161ek nep\u0159\u00edjemn\u011b \u0161kr\u00e1bal a on mohl c\u00edtit jeho ho\u0159kou p\u0159\u00edchu\u0165. Nebylo to nic moc p\u0159\u00edjemn\u00e9ho. Pohodil \u0161\u0148up\u00e1tko n\u011bkam na zem a usadil se zp\u00e1tky na pol\u0161t\u00e1\u0159. Byl vlastn\u011b trochu na\u0161tvan\u00fd, \u017ee se nechal Danem p\u0159emluvit, proto\u017ee krom toho, \u017ee m\u011bl nutk\u00e1n\u00ed neust\u00e1le popotahovat, se zat\u00edm nic ned\u011blo.<\/p>\n

„Ohh,“ vyrazil ze sebe p\u0159ekvapen\u011b a zad\u00edval se na Daniela, kter\u00fd pouze \u00fa\u010dastn\u011b k\u00fdval hlavou.<\/em><\/div>\n

„J\u00e1 ti to \u0159\u00edkal,“ usm\u00e1l se na n\u011bj. „Lep\u0161\u00ed ne\u017e brko, hm?“ nat\u00e1hl se l\u00edn\u011b pro bal\u00ed\u010dek cigaret, kter\u00fd le\u017eel na stole, a jednu si zap\u00e1lil. „A rozhodn\u011b lep\u0161\u00ed ne\u017e brko tv\u00fdho fotra,“ uchechtl se nad sv\u00fdm d\u016fvtipem.<\/em><\/div>\n
Bill se jen u\u0161kl\u00edbl, nat\u00e1hl se na z\u00e1da na zem a zav\u0159el o\u010di. C\u00edtil se p\u0159esn\u011b tak uvoln\u011bn\u00fd, jako si p\u0159\u00e1l u\u017e dlouhou dobu, a najednou mu probl\u00e9my s jeho otcem nep\u0159i\u0161ly tak p\u0159\u00ed\u0161ern\u00e9.<\/em><\/div>\n
No, tak ho p\u00e1rkr\u00e1t op\u00edchal. A co? Lidem se d\u011bj\u00ed hor\u0161\u00ed v\u011bci. Nebylo to a\u017e tak stra\u0161n\u00e9. – Nemohlo b\u00fdt, kdy\u017e jemu bylo moment\u00e1ln\u011b tak dob\u0159e.<\/em><\/div>\n
– Jo, tohle rozhodn\u011b bylo lep\u0161\u00ed ne\u017e brko jeho otce. Pomyslel si v duchu a nepatrn\u011b se usm\u00e1l.<\/p>\n

<\/em><\/div>\n

*<\/em><\/div>\n
\n

Unaven\u011b si prot\u0159el o\u010di a zamrkal, aby zaost\u0159il. Nebyl si jist\u00fd, jestli je\u0161t\u011b snil, nebo se jeho mysl vydala na men\u0161\u00ed v\u00fdlet do minulosti, ale rozhodn\u011b mu nebylo p\u0159\u00edjemn\u011b.<\/p><\/div>\n

Rozl\u00e1man\u011b se posadil na posteli a sna\u017eil se z hlavy vyhnat vzpom\u00ednku na jeho prvn\u00ed kontakt s heroinem. Jako by po\u0159\u00e1d c\u00edtil tu zvl\u00e1\u0161tn\u00ed chu\u0165 na jazyku. Patro se mu lepilo, a najednou se v n\u011bm vzedmula naprosto p\u0159\u00ed\u0161ern\u00e1 touha po d\u00e1vce.<\/div>\n
Ani\u017e by nad t\u00edm n\u011bjak p\u0159em\u00fd\u0161lel, zvedl se z postele a zam\u00ed\u0159il do koupelny. Nem\u011bl tu\u0161en\u00ed, co chce d\u011blat. \u017d\u00e1dn\u00fd heroin u\u017e nem\u011bl, ale kdy\u017e nad t\u00edm p\u0159em\u00fd\u0161lel, mohl by se sjet subutexem. Nebude to sice tak dobr\u00e9, ale bude to sta\u010dit.<\/div>\n
Za\u010dal se rozhl\u00ed\u017eet po sv\u00fdch v\u011bcech a po chv\u00edli svou ta\u0161ku na\u0161el na zemi. Radostn\u011b ji zvedl a vysypal na pult, aby si mohl vz\u00edt n\u00e1dob\u00ed\u010dko.<\/p>\n

Bylo mu naprosto jedno, \u017ee je je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d nah\u00fd a neumyt\u00fd od milov\u00e1n\u00ed s jeho bratrem. V\u016fbec nep\u0159em\u00fd\u0161lel, kde vlastn\u011b Tom je, kdy\u017e ho nena\u0161el sp\u00edc\u00edho vedle sebe. Jedin\u00e9 na co myslel, bylo to, jak se na\u0161lehnout. Ne snad, \u017ee by to pot\u0159eboval fyzicky. Subutex po\u0159\u00e1d p\u016fsobil a dr\u017eel od n\u011bj abs\u0165\u00e1k pry\u010d, ale nijak nep\u016fsobil na jeho hlavu. A Bill se c\u00edtil zmaten\u00fd. Zmaten\u00fd ze vzpom\u00ednky, kterou si myslel, \u017ee u\u017e d\u00e1vno ztratil. Zmaten\u00fd z toho, jak\u00e9 v n\u011bm vyvolalo pocity v\u011bdom\u00ed, \u017ee Dan, se kter\u00fdm za\u010dal br\u00e1t, u\u017e je mrtv\u00fd. V\u0161echno se mu to najednou tla\u010dilo do hlavy a on se polekal. Bylo to jako otravn\u00e9 bzu\u010den\u00ed. Nebyl zvykl\u00fd b\u00fdt nap\u011bchovan\u00fd tolika v\u011bcma a rozhodn\u011b na to nebyl p\u0159ipraven\u00fd.<\/div>\n

P\u0159ehraboval se v t\u00e9 zm\u011bti, kter\u00e1 vypadla z jeho ta\u0161ky, ale za\u010d\u00ednala ho p\u0159epadat \u010d\u00edm d\u00e1l v\u011bt\u0161\u00ed panika. Nemohl naj\u00edt svoji jehlu, stahovadlo – nic! Zd\u011b\u0161en\u011b zalapal po dechu a za\u010dal se v hrom\u00e1dce p\u0159ehrabovat je\u0161t\u011b zb\u011bsileji, i kdy\u017e mu bylo jasn\u00e9, \u017ee tam ty v\u011bci prost\u011b nejsou.<\/p>\n

„Hled\u00e1\u0161 n\u011bco?“ ozval se od dve\u0159\u00ed chraplav\u00fd hlas jeho bratra.<\/div>\n

„Svoje v\u011bci! Kde jsou moje v\u011bci, Tome?!“ oto\u010dil se na n\u011bj nech\u00e1pav\u011b. Tom malinko zrudnul ve tv\u00e1\u0159i, kdy\u017e si uv\u011bdomil, \u017ee je jeho bratr nah\u00fd, ale ned\u011blalo mu probl\u00e9m soust\u0159edit se na jeho o\u010di, kter\u00e9 na n\u011bj moment\u00e1ln\u011b k\u0159i\u010dely obrovsk\u00e9 otazn\u00edky.<\/div>\n
„Jestli mysl\u00ed\u0161 v\u011bci na fet,“ odfrknul si Tom znechucen\u011b, „tak to jsem vyhodil.“<\/div>\n
„Vy- co? Tys co? Vyhodil?!“ zakoktal se Bill a vyt\u0159e\u0161til na n\u011bj o\u010di je\u0161t\u011b v\u00edce, i kdy\u017e si Tom myslel, \u017ee u\u017e to nejde.<\/div>\n
„U\u017e to nebude\u0161 pot\u0159ebovat, Bille,“ p\u0159istoupil k n\u011bmu a jeho hlas zn\u011bl o mnoho jemn\u011bji ne\u017e p\u0159ed okam\u017eikem. Jeho bratr zmaten\u011b zamrkal a zav\u0159el o\u010di.<\/div>\n
„Ne-“ zarazil se a znovu se mu zad\u00edval do o\u010d\u00ed. „Nebudu. Samoz\u0159ejm\u011b, j\u00e1-“ nerv\u00f3zn\u011b si k\u0159upal klouby na prstech a zad\u00edval se na sebe do zrcadla, aby se nemusel d\u00edvat na Toma. Najednou se c\u00edtil zahanben\u011b. Vzpomn\u011bl si na v\u0161echno to, co Tomovi p\u0159\u00edsahal, a nech\u00e1pal, co to do n\u011bj vjelo.<\/p>\n

„J\u00e1 jen – n\u011bco se mi zd\u00e1lo a vyd\u011bsilo m\u011b to a j\u00e1-, omlouv\u00e1m se, Tome.“ Sice nic neud\u011blal, ale bylo to tak<\/em> bl\u00edzko, aby zase poru\u0161il slib, kter\u00fd mu jen p\u0159ed p\u00e1r hodinami dal.<\/div>\n

„J\u00e1<\/em> se omlouv\u00e1m. Mo\u017en\u00e1 jsem ti to m\u011bl \u0159\u00edct, ale myslel jsem, \u017ee to tak pro tebe bude snaz\u0161\u00ed,“ vysv\u011btloval Tom omluvn\u011b. „Chce\u0161 mluvit o tom snu?“ nel\u00edbilo se mu, jak je jeho bratr roztr\u017eit\u00fd a zmaten\u00fd. Byl samoz\u0159ejm\u011b p\u0159ipraven\u00fd na mo\u017enost, \u017ee Bill se bude cht\u00edt k fetu n\u011bjak dostat, ale tak brzy? Mo\u017en\u00e1 to byl jen zvyk, nebo impulzivn\u00ed jedn\u00e1n\u00ed, ale byl z toho nerv\u00f3zn\u00ed.<\/div>\n
„Nebyl to sen. Teda byl. Byla to vzpom\u00ednka. Vzpom\u00ednka, kter\u00e1 se mi zd\u00e1la. Mo\u017en\u00e1.“ Nebyl si s\u00e1m jist\u00fd. Ale m\u011bl strach. Nest\u00e1l o svoje vzpom\u00ednky. Nem\u011bl nejmen\u0161\u00ed z\u00e1jem, aby se mu te\u010f za\u010daly vracet a on se s nimi musel vypo\u0159\u00e1d\u00e1vat. Vynalo\u017eil tolik \u00fasil\u00ed a \u010dasu, aby mohl zapomenout, \u017ee si te\u010f nemohl dovolit, aby se ta hr\u00e1z probo\u0159ila a v\u0161echno se to na n\u011bj sesypalo.<\/div>\n
„Byl\u2026“ Tom si odka\u0161lal. „Byl to \u0161patn\u00fd sen?“ nemohl se donutit zeptat se p\u0159\u00edmo – zd\u00e1lo se ti o otci? Bill zamy\u0161len\u011b zakroutil hlavou.<\/div>\n
„Ne. Jen m\u00e1m stra\u0161nou chu\u0165<\/em>, Tome.“ Bolestn\u011b se za\u0161klebil a vypadal, \u017ee se s\u00e1m za sebe styd\u00ed, ale nemohl si pomoct. Kousal si ret a z\u00edral na sebe do zrcadla. Nemohl uv\u011b\u0159it, \u017ee je to v\u0161echno pry\u010d. Ale mo\u017en\u00e1 m\u011bl Tom pravdu. Mo\u017en\u00e1 by se on s\u00e1m neodhodlal sv\u00e9 v\u011bci vyhodit, tak bylo lep\u0161\u00ed, kdy\u017e to ud\u011blal za n\u011bj. M\u011bl pocit, jako by mu n\u011bkdo u\u0159ezal ruku, nebo jinou d\u016fle\u017eitou \u010d\u00e1st t\u011bla. Pro n\u011bj bylo n\u00e1dob\u00ed\u010dko jako jeho neodd\u011bliteln\u00e1 \u010d\u00e1st, kter\u00e1 ho doprov\u00e1zela tak dlouho, a te\u010f kdy\u017e to bylo pry\u010d, se c\u00edtil nejist\u011b.<\/p>\n

„Jsi v po\u0159\u00e1dku?“ pohladil ho Tom po pa\u017ei a jemu ten dotek p\u0159i\u0161el a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 intimn\u00ed. Oto\u010dil se na n\u011bj a dovolil mu, a\u0165 ho obejme. Zabo\u0159il svou tv\u00e1\u0159 do jeho krku a d\u00fdchal jeho v\u016fni, kter\u00e1 mu p\u0159ipom\u00ednala v\u0161echno to, co se mezi nimi stalo. Ten pocit, jak se c\u00edtil, kdy\u017e le\u017eel pod bratrem, kter\u00fd ho l\u00edbal. Pohled v Tomov\u00fdch o\u010d\u00edch. Jeho ruce na cel\u00e9m jeho t\u011ble. Zhluboka d\u00fdchal a pomalu se uklid\u0148oval.<\/div>\n

„Ne,“ vydechl mu do k\u016f\u017ee. „Ale mysl\u00edm, \u017ee budu.“ Tom ho hladil po cel\u00e9 d\u00e9lce jeho zad a tiskl ho k sob\u011b pr\u00e1v\u011b tak akor\u00e1t, aby si p\u0159ipadal v bezpe\u010d\u00ed. Von\u011bl po spr\u0161e a \u010dist\u00e9m oble\u010den\u00ed. Ale pod t\u00edm von\u011bl prost\u011b s\u00e1m sebou a to Billovi p\u0159ipom\u00ednalo domov a l\u00e1sku. V jeho objet\u00ed bylo lehk\u00e9 ignorovat to nutk\u00e1n\u00ed, kter\u00e9 c\u00edtil.<\/div>\n
A kdy\u017e pohl\u00e9dl bratrovi do o\u010d\u00ed, bylo lehk\u00e9 pamatovat si, pro\u010d se rozhodl s t\u00edm p\u0159estat. Doufal jen, \u017ee tady bude bratr poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e si nebude moct vzpomenout, aby mu to p\u0159ipomn\u011bl.<\/p>\n

„Jak se c\u00edt\u00ed\u0161?“ zastr\u010dil mu Tom vlasy za ucho a zad\u00edval se mu zkoumav\u011b do tv\u00e1\u0159e. Bill jen nicne\u0159\u00edkaj\u00edc pokr\u010dil rameny.<\/div>\n

„Nev\u00edm. Nen\u00ed mi \u0161patn\u011b nebo tak. Jen se c\u00edt\u00edm divn\u011b<\/em>,“ pot\u0159\u00e1sl hlavou, tak\u017ee mu vlasy zase spadly do obli\u010deje. Tom jen zamru\u010del a odhrnul mu je pry\u010d. Ale bylo to sp\u00ed\u0161 jen proto, aby se mohl dot\u00fdkat jeho tv\u00e1\u0159e.<\/div>\n
„M\u011bl bych si d\u00e1t sprchu,“ konstatoval Bill, kdy\u017e si uv\u011bdomil, jak moment\u00e1ln\u011b vypad\u00e1. Tom se jen uchechtl a p\u0159ik\u00fdvnul.<\/div>\n
„Budu v kuchyni.“<\/p>\n

<\/div>\n

*<\/div>\n
\n

Z\u016fstal ve spr\u0161e o n\u011bco d\u00e9le, proto\u017ee dostal z\u00e1chvat paniky, kdy\u017e mu p\u0159i\u0161lo, \u017ee se pohybuje p\u0159\u00edli\u0161 rychle. Jeho ruce byly jako dva zmaten\u00ed pavouci, kte\u0159\u00ed b\u011bhali kolem jeho t\u011bla, a jemu se z toho d\u011blalo \u0161patn\u011b. Musel se op\u0159\u00edt o mokr\u00e9 kachli\u010dky a za\u010d\u00edt zhluboka d\u00fdchat, aby se zase uklidnil. M\u011bl pocit, \u017ee s n\u00edm nen\u00ed nic spr\u00e1vn\u011b. Tu\u0161il, \u017ee takhle to vypad\u00e1, kdy\u017e \u010dlov\u011bk nen\u00ed sjet\u00fd, ale nemohl si vzpomenout. Nemohl si vzpomenout, jak\u00e9 to vlastn\u011b je, b\u00fdt bez heroinu. Sta\u010dilo mu v duchu jen pomyslet na drogu a zase v \u00fastech c\u00edtil ten divn\u00fd pocit. Jako by mu zd\u0159ev\u011bn\u011bl jazyk, a z\u00e1rove\u0148 se mu sb\u00edhaly sliny.<\/p><\/div>\n

Silou v\u016fle se donutil ze sprchy kone\u010dn\u011b vyl\u00e9zt, a kdy\u017e se obl\u00e9kl, zam\u00ed\u0159il dol\u016f do kuchyn\u011b. Doufal, \u017ee kdy\u017e si d\u00e1 dal\u0161\u00ed tabletu subutexu, tak se to mo\u017en\u00e1 zlep\u0161\u00ed a nebude se c\u00edtit tak nepat\u0159i\u010dn\u011b ve sv\u00e9m vlastn\u00edm t\u011ble.<\/div>\n
Nad\u0161en\u011b se nat\u00e1hl po krabi\u010dce, kterou na\u0161el na stole a vyloupl si jednu tabletu do dlan\u011b.<\/p>\n

„Co to d\u011bl\u00e1\u0161?“ dnes u\u017e ho podruh\u00e9 bratr p\u0159ekvapil, kdy\u017e ve\u0161el do dve\u0159\u00ed.<\/div>\n

„Beru si subutex,“ odpov\u011bd\u011bl p\u0159es rameno. Ani si nev\u0161iml, jak se k n\u011bmu Tom dostal, ale v n\u00e1sleduj\u00edc\u00ed vte\u0159in\u011b byl vedle n\u011bj a sebral mu pr\u00e1\u0161ek z dlan\u011b.<\/div>\n
„Na to zapome\u0148.“<\/div>\n
„Co\u017ee? Pro\u010d si nem\u016f\u017eu vz\u00edt dal\u0161\u00ed? Mus\u00edm si vz\u00edt dal\u0161\u00ed!“ vyjeknul zd\u011b\u0161en\u011b. P\u0159ece ho Tom nenech\u00e1 v tomhle stavu!<\/div>\n
„Ne, Bille! S\u00e1m jsi \u0159\u00edkal, \u017ee ti nen\u00ed \u0161patn\u011b.“<\/div>\n
„Fyzicky mi nen\u00ed \u0161patn\u011b! Ale \u0159\u00edkal jsem ti, \u017ee se c\u00edt\u00edm divn\u011b. Kdy\u017e si vezmu dal\u0161\u00ed, bude to lep\u0161\u00ed. Tome, pros\u00edm,“ zkusil \u0161kemr\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
„Ale to je p\u0159esn\u011b to, co to m\u00e1 d\u011blat, Bille! Fyzicky je ti dob\u0159e, tak\u017ee nepot\u0159ebuje\u0161 a ani nedostane\u0161 dal\u0161\u00ed. Nebere\u0161 to proto, aby ses t\u00edm sj\u00ed\u017ed\u011bl, copak to nech\u00e1pe\u0161? Rozhodl ses odvykat! To znamen\u00e1 p\u0159estat br\u00e1t drogy. \u00dapln\u011b! Postupn\u011b vysad\u00ed\u0161 i subutex.“<\/div>\n
Bill na n\u011bj zara\u017een\u011b z\u00edral. Ano, rozhodl se, \u017ee bude odvykat. Ale kdy\u017e to bylo tady, po\u0159\u00e1d si na ten pocit nemohl zvyknout.<\/p>\n

„Bille, pros\u00edm,“ p\u0159istoupil k n\u011bmu Tom a zad\u00edval se mu do o\u010d\u00ed. Bylo to tu zase. Jako by ho t\u00edm pohledem kopl do b\u0159icha. Bill za\u010d\u00ednal b\u00fdt podr\u00e1\u017ed\u011bn\u00fd. Nem\u011bl pon\u011bt\u00ed, co se to s n\u00edm d\u011bje a nedok\u00e1zal to kontrolovat. V\u017edy\u0165 si byl tak jist\u00fd! Tak jist\u00fd, \u017ee tentokr\u00e1t je p\u0159ipraven\u00fd a v\u0161echno to zvl\u00e1dne. Byl na\u0161tvan\u00fd s\u00e1m na sebe, \u017ee byl tak naivn\u00ed a myslel si, jak snadn\u00e9 to bude. – Jak skv\u011ble jsou p\u0159ipraveni se z\u00e1sobou subutexu, kter\u00fd mu ulev\u00ed od fyzick\u00e9 bolesti.<\/div>\n

Ale v tom to pr\u00e1v\u011b bylo. Rad\u011bji by vym\u011bnil tenhle stav rozpolcenosti za abs\u0165\u00e1k. Rad\u011bji se bude n\u011bkde sv\u00edjet v bolestech, ne\u017e muset vzpom\u00ednat na v\u0161echno to, co se stalo. A muset p\u0159em\u00fd\u0161let nad v\u0161\u00edm, co se stane<\/em>. On p\u0159ece neza\u010dal<\/em> br\u00e1t kv\u016fli fyzick\u00fdm probl\u00e9m\u016fm. Za\u010dal br\u00e1t heroin kv\u016fli t\u011bm psychick\u00fdm. A ty z\u016fst\u00e1valy po\u0159\u00e1d zakopan\u00e9 hluboko v n\u011bm. A jak se zd\u00e1lo, te\u010f kdy\u017e m\u011bly mo\u017enost, za\u010daly se dr\u00e1t na povrch.<\/div>\n
Jedna v\u011bc byla o odvyk\u00e1n\u00ed mluvit. Druh\u00e1 v\u011bc byla opravdu<\/em> odvykat. A tohle byl teprve za\u010d\u00e1tek. Jak se bude c\u00edtit, a\u017e ho Tom donut\u00ed vysadit \u00fapln\u011b i subutex? Nemyslel si, \u017ee by to mohl vydr\u017eet. Mo\u017en\u00e1 u\u017e jeho hlava nebyla stav\u011bn\u00e1 na to, aby fungovala bez drog. Mo\u017en\u00e1 u\u017e nebyl schopn\u00fd norm\u00e1ln\u011b \u017e\u00edt.<\/p>\n

Tohle m\u011bl b\u00fdt jeho \u010das. \u010cas z\u00fa\u010dtov\u00e1n\u00ed a odpu\u0161t\u011bn\u00ed a ospravedln\u011bn\u00ed se. A mo\u017en\u00e1 to byl jeden z d\u016fvod\u016f, pro\u010d se b\u00e1l heroinu vzd\u00e1t. Proto\u017ee odte\u010f je ji\u017e zcela zodpov\u011bdn\u00fd za sv\u00e9 \u010diny. U\u017e tady nebyly \u017e\u00e1dn\u00e9 poleh\u010duj\u00edc\u00ed okolnosti. Nic, na co by pozd\u011bji mohl svalovat vinu.<\/div>\n

Nerv\u00f3zn\u011b t\u011bkal o\u010dima po m\u00edstnosti. Nebyl si jist\u00fd, co m\u00e1 te\u010f ud\u011blat.<\/div>\n
M\u00e1 bratrovi \u0159\u00edct, jak se c\u00edt\u00ed? Nebo bude lep\u0161\u00ed ml\u010det a pokusit se s t\u00edm vyrovnat s\u00e1m? – Ale jak se u\u017e mnohokr\u00e1t p\u0159esv\u011bd\u010dil, nebyl v tomhle dobr\u00fd. Nebyl v\u016fbec dobr\u00fd ve vyrovn\u00e1v\u00e1n\u00ed se s \u010d\u00edmkoli<\/em>. Ale copak se mu mohl pod\u00edvat do o\u010d\u00ed a \u0159\u00edct mu, \u017ee to nezvl\u00e1dne? \u017de netou\u017e\u00ed po ni\u010dem jin\u00e9m, ne\u017e si te\u010f prost\u011b jen st\u0159elit do \u017e\u00edly?<\/div>\n
Nadechl se a otev\u0159el \u00fasta, ani\u017e si byl jist\u00fd, co bratrovi \u0159ekne. Ale ne\u017e se sta\u010dil rozhodnout, zaujalo ho n\u011bco jin\u00e9ho.<\/p>\n

„Co to je?“ zad\u00edval se nech\u00e1pav\u011b na tabulku p\u0159ichycenou k lednici.<\/div>\n

„Hmh?“ zad\u00edval se na n\u011bj Tom nech\u00e1pav\u011b. „To je tv\u016fj odvykac\u00ed pl\u00e1n,“ \u0159ekl potom, kdy\u017e si uv\u011bdomil, na co se Bill d\u00edv\u00e1.<\/div>\n
„M\u016fj co<\/em>?“ nech\u00e1pav\u011b na n\u011bj Bill vyvalil o\u010di a p\u0159i\u0161el bl\u00ed\u017e, aby se mohl na ten – podle n\u011bj- c\u00e1r pap\u00edru, pod\u00edvat. Zab\u00edral t\u00e9m\u011b\u0159 celou plochu lednice na \u0161\u00ed\u0159ku a byl rozd\u011blen\u00fd na mal\u00e9 kolonky. Byly tam rozeps\u00e1ny jeho d\u00e1vky subutexu, co\u017e mu nep\u0159i\u0161lo zase tak divn\u00e9. Ale kdy\u017e se pod\u00edval bl\u00ed\u017e a na\u0161el tam \u010dasovou osu a v jednotliv\u00fdch kolonk\u00e1ch naps\u00e1no: bud\u00ed\u010dek, ve\u010derka, proch\u00e1zka, p\u0159\u00edprava ob\u011bdu a spoustu dal\u0161\u00edch podobn\u00fdch v\u011bc\u00ed, z\u016fstal jen st\u00e1t s pootev\u0159enou pusou.<\/div>\n
„Tome?“ oto\u010dil se na bratra, kter\u00fd st\u00e1l t\u011bsn\u011b za jeho z\u00e1dy.<\/div>\n
„Ano?“ p\u0159istoupil k n\u011bmu bl\u00ed\u017e a zad\u00edval se na pl\u00e1nek, aby na\u0161el to, co se Billovi nezd\u00e1lo. „Uhm, ty d\u00e1vky asi je\u0161t\u011b budeme upravovat, mus\u00edme spolu p\u0159ij\u00edt na optim\u00e1ln\u00ed velikost, ale doktor \u0159\u00edkal, \u017ee to zat\u00edm m\u016f\u017eeme vyzkou\u0161et takhle. Vych\u00e1zeli jsme z toho, cos mi \u0159\u00edkal o sv\u00fdch d\u00e1vk\u00e1ch. Pomohl mi sestavit ten pl\u00e1n,“ za\u010dal vysv\u011btlovat, jako by se bavil o po\u010das\u00ed.<\/div>\n
„O \u010dem to doprdele mluv\u00ed\u0161, Tome?“ nevydr\u017eel to Bill a vyjel na n\u011bj. Byl podr\u00e1\u017ed\u011bn\u00fd a to, jak samoz\u0159ejm\u011b o v\u0161em jeho bratr mluvil, i kdy\u017e se mu p\u0159edt\u00edm o \u017e\u00e1dn\u00e9m pl\u00e1nu<\/em> ani sl\u016fvkem nezm\u00ednil, ho vyt\u00e1\u010delo. „Jak\u00fd doktor, kurva? A to si opravdu mysl\u00ed\u0161, \u017ee budu m\u00edt n\u011bjak\u00fd posran\u00fd bud\u00ed\u010dek? Nem\u011bl jsem nato\u010den\u00fd bud\u00edk od \u0161koly!“<\/p>\n

„Ten, kurva dokor se jmenuje Meier, a je to ten sam\u00fd doktor, d\u00edky kter\u00e9mu m\u00e1\u0161 subutex,“ u\u0161kl\u00edbnul se na n\u011bj. „A tenhle pl\u00e1n budeme dodr\u017eovat oba dva. Tak\u017ee ano, opravdu si mysl\u00edm, \u017ee bude\u0161 vst\u00e1vat p\u0159esn\u011b v tolik, kolik je tady naps\u00e1no a bude\u0161 j\u00edst p\u0159esn\u011b to, co spolu sami uva\u0159\u00edme a budeme chodit sp\u00e1t p\u0159esn\u011b v tolik, v kolik je ve\u010derka. Pod\u00edvej, mus\u00edme ze za\u010d\u00e1tku m\u00edt n\u011bjak\u00fd re\u017eim. Nen\u00ed to p\u0159ece tak, \u017ee bych ti cht\u011bl v\u0161echno napo\u0159\u00e1d lajnovat. Tohle n\u00e1m jen pom\u016f\u017ee v\u011bci usnadnit. V\u00ed\u0161, ne\u017e se do toho zase zp\u00e1tky dostane\u0161.“ Bill je\u0161t\u011b chv\u00edli t\u011bkal pohledem mezi Tomem a sv\u00fdm nov\u00fdm re\u017eimem, ne\u017e pokr\u010dil rameny a usadil se ke stolu.<\/div>\n

„Fajn,“ bylo jedin\u00e9, co \u0159ekl. Vlastn\u011b ho uklidnilo to, jak o tom jeho bratr mluvil – \u017ee t\u00edm v\u0161\u00edm budou proch\u00e1zet spolu. A popravd\u011b – nem\u011bl tu\u0161en\u00ed, co vlastn\u011b d\u011blat. Bylo snaz\u0161\u00ed prost\u011b tyhle v\u011bci nechat na Tomovi a doufat, \u017ee aspo\u0148 on v\u00ed, jak si po\u010d\u00ednat.<\/div>\n
„A tohle je co?“ zad\u00edval se zase na sv\u00e9 dvoj\u010de nech\u00e1pav\u011b, kdy\u017e mu na st\u016fl vyskl\u00e1dalo barevn\u00e9 tabletky, kter\u00e9 rozhodn\u011b nebyly subutex.<\/div>\n
„To jsou vitam\u00edny, Bille. Bude\u0161 je br\u00e1t pravideln\u011b. Jsou taky v rozpisu – d\u00edvej,“ p\u0159istr\u010dil mu pap\u00edr k nosu a uk\u00e1zal na kolonku, kter\u00e9 si p\u0159edt\u00edm Bill nev\u0161iml. Asi si ji bude muset p\u0159e\u010d\u00edst d\u016fkladn\u011bji, aby se dozv\u011bd\u011bl, kdy m\u00e1 dovoleno j\u00edt na z\u00e1chod, aby to n\u00e1hodou neud\u011blal p\u0159\u00edli\u0161 brzy. Pomyslel si v duchu trpce, ne\u017e s\u00e1hnul po prvn\u00edm barevn\u00e9m vitam\u00ednu.<\/p>\n

<\/div>\n

*<\/div>\n
\n

„Kdy jsi, pros\u00edm t\u011b, tohle v\u0161echno stihl?“ neudr\u017eel svou zv\u011bdavost Bill, zat\u00edmco cumlal posledn\u00ed z vitam\u00edn\u016f, kter\u00e9 mu bratr dal.<\/p><\/div>\n

„Vlastn\u011b jsem se p\u0159ipravoval u\u017e del\u0161\u00ed dobu,“ p\u0159iznal Tom. Byla to pravda. U\u017e tenkr\u00e1t, kdy\u017e se Bill rozhodl, \u017ee bude odvykat, spoustu v\u011bc\u00ed si zjistil a tak te\u010f mohl b\u00fdt alespo\u0148 p\u0159ipraven\u00fd.<\/div>\n
„A ten pl\u00e1n jsem dod\u011blal p\u0159ed chv\u00edl\u00ed. \u0160patn\u011b se mi spalo.“ Vlastn\u011b se po\u0159\u00e1d budil, proto\u017ee se mu do snu prom\u00edtal obraz kle\u010d\u00edc\u00edho bratra, jak k n\u011bmu vzhl\u00ed\u017e\u00ed ubl\u00ed\u017een\u00fdma hn\u011bd\u00fdma o\u010dima.<\/div>\n
„Hmm,“ p\u0159ik\u00fdvnul jen Bill. „Co je v rozpisu te\u010f?“ neudr\u017eel se a ironicky se u\u0161kl\u00edbl.<\/div>\n
„P\u0159\u00edprava ve\u010de\u0159e,“ konstatoval su\u0161e jeho bratr a zvedl se od stolu. Bill si povzdechl. Necht\u011bl, a\u0165 je na n\u011bj Tom na\u0161tvan\u00fd. C\u00edtil se dost na hovno i bez dal\u0161\u00edch h\u00e1dek.<\/div>\n
„Omlouv\u00e1m se, Tome.“<\/div>\n
Jeho dvoj\u010de se zap\u0159elo rukama o kuchy\u0148skou linku, z\u00e1dy k n\u011bmu.<\/div>\n
„Myslel jsem, \u017ee to je to, co chce\u0161. Je to tvoje<\/em> volba.“ M\u011bl takov\u00fd strach, \u017ee mu te\u010f bratr \u0159ekne, \u017ee si to rozmyslel. \u017de vlastn\u011b v\u016fbec odvykat nechce. Srdce mu v hrudi bu\u0161ilo a potily se mu dlan\u011b.<\/div>\n
„J\u00e1 chci, Tome. J\u00e1 chci<\/em>.“ Bratrovy ruce se mu ovinuly kolem pasu, jak se mu natiskl na z\u00e1da. „Nen\u00ed to tak, \u017ee bych si to rozmyslel. Jen, nejde to vypnout ze dne na den. M\u00e1m takovou<\/em> chu\u0165. Nebudu ti lh\u00e1t. Kdybych mohl, tak u\u017e d\u00e1vno b\u011b\u017e\u00edm na plac.“ Bylo leh\u010d\u00ed, kdy\u017e se mu nemusel d\u00edvat do tv\u00e1\u0159e, kdy\u017e tohle \u0159\u00edkal. Nemyslel si, \u017ee by zvl\u00e1dl bratr\u016fv zklaman\u00fd v\u00fdraz. C\u00edtil, jak se Tom prudce nadechl a zadr\u017eel dech.<\/p>\n

„Ale ty m\u016f\u017ee\u0161<\/em>. Nedr\u017e\u00edm t\u011b tady,“ za\u0161eptal Tom a m\u011bl pocit, \u017ee cel\u00e9 jeho t\u011blo je v k\u0159e\u010di, jak se b\u00e1l, co mu bratr \u0159ekne. Byl r\u00e1d, \u017ee se mu sv\u011b\u0159il s t\u00edm, jak se c\u00edt\u00ed, ale nemohl \u0159\u00edct, \u017ee by to, co sly\u0161el, bylo pot\u011b\u0161uj\u00edc\u00ed. \u010cekal, \u017ee ho Billovy ruce pust\u00ed, jak se bratr rozb\u011bhne ke dve\u0159\u00edm a ud\u011bl\u00e1 tak to, po \u010dem te\u010f tou\u017e\u00ed nejv\u00edc.<\/div>\n

„Nem\u016f\u017eu,“ zakroutil Bill hlavou a ot\u00edral se tv\u00e1\u0159emi o jeho z\u00e1da. „P\u0159\u00edsahal jsem.“ Vz\u00e1p\u011bt\u00ed se ocitl v Tomov\u011b n\u00e1ru\u010d\u00ed, kdy\u017e ho bratr vd\u011b\u010dn\u011b l\u00edbal do vlas\u016f a obj\u00edmal ho.<\/div>\n
St\u00e1li takhle je\u0161t\u011b dlouho. S ka\u017ed\u00fdm dal\u0161\u00edm Tomov\u00fdm dotekem a pol\u00edben\u00edm stoupalo jeho odhodl\u00e1n\u00ed. – Jako by v bratrov\u011b n\u00e1ru\u010di nebylo nic nemo\u017en\u00e9.<\/p>\n

<\/div>\n

*<\/div>\n
\n

„Dobrou chu\u0165,“ usm\u00e1l se na Toma p\u0159es sv\u016fj tal\u00ed\u0159 se \u0161pagetami. Po\u0159\u00e1d nev\u011b\u0159il, \u017ee spolu opravdu byli schopn\u00ed n\u011bco uva\u0159it. Sice to bylo asi to nejoby\u010dejn\u011bj\u0161\u00ed j\u00eddlo na sv\u011bt\u011b, ale i tak byl py\u0161n\u00fd. L\u00edbil se mu ten pocit, \u017ee spolu n\u011bco tvo\u0159ili. Nav\u00edc to nezam\u011bstn\u00e1valo jen jeho ruce, ale i hlavu, a to mu p\u0159i\u0161lo vhod. C\u00edtil se u\u017e l\u00e9pe, ne\u017e kdy\u017e se probudil a najednou se nezd\u00e1lo nic b\u00fdt tak stra\u0161n\u00e9, kdy\u017e \u0161lo v\u0161echno podle pl\u00e1nu<\/em>.<\/p>\n

<\/div>\n

*<\/div>\n
\n

Potom, co dojedl posledn\u00ed sousto, trvalo asi dv\u011b minuty, ne\u017e se vymr\u0161til ze \u017eidle a b\u011b\u017eel do koupelny, kde v\u0161echno n\u00e1le\u017eit\u011b vyzvracel.<\/p><\/div>\n

„Bylo to opravdu tak \u0161patn\u00e9?“ usly\u0161el bratr\u016fv hlas za sv\u00fdmi z\u00e1dy. Tom se to sna\u017eil br\u00e1t s humorem a nenechat paniku, aby ho p\u0159emohla. V b\u0159i\u0161e se mu taky rozl\u00e9val nep\u0159\u00edjemn\u00fd pocit, ale v\u011bd\u011bl, \u017ee mu nen\u00ed \u0161patn\u011b z j\u00eddla jako bratrovi.<\/div>\n
„Omlouv\u00e1m se,“ zopakoval dnes u\u017e pon\u011bkolik\u00e1t\u00e9 Bill. „Je mi to l\u00edto, vlastn\u011b to bylo p\u0159ekvapiv\u011b dobr\u00e9, na to, \u017ee ani jeden z n\u00e1s neum\u00ed va\u0159it. Jen – nejsem na to zvykl\u00fd,“ rozt\u0159esen\u011b se postavil na nohy a vypl\u00e1chl si \u00fasta. „Asi to bylo na za\u010d\u00e1tek v\u00edc, ne\u017e jsem mohl zvl\u00e1dnout.“ Tom se na n\u011bj pousm\u00e1l a podal mu ru\u010dn\u00edk.<\/div>\n
„Fajn, m\u016f\u017eeme va\u0159it n\u011bco leh\u010d\u00edho,“ pokr\u010dil rameny, i kdy\u017e si nedok\u00e1zal p\u0159edstavit, co leh\u010d\u00edho ne\u017e \u0161pagety, se d\u00e1 uva\u0159it. „Ale m\u011bli bychom zajet co nejd\u0159\u00edve k doktorovi, Bille. M\u016f\u017ee to b\u00fdt n\u011bco mnohem hor\u0161\u00edho.“ Byl si jist\u00fd, \u017ee to je<\/em> n\u011bco mnohem hor\u0161\u00edho.<\/div>\n
„Nen\u00ed, Tome!“ vyjeknul prosebn\u011b Bill a kroutil hlavou. „P\u0159\u00edsah\u00e1m! Jen nejsem zvykl\u00fd. Nem\u011bl jsem opravdovou ve\u010de\u0159i u\u017e tak sto let. Nic to nen\u00ed, opravdu!“ sna\u017eil se ho p\u0159esv\u011bd\u010dit. Ne, snad, \u017ee by jeho slova dok\u00e1zala Tomovi ulevit, ale rozhodl se, \u017ee nebude na bratra zat\u00edm tla\u010dit. U\u017e tak toho na n\u011bj bylo hodn\u011b. – Ale pokud se to stane zase, sl\u00edbil s\u00e1m sob\u011b, \u017ee Billa odt\u00e1hne k doktorovi klidn\u011b za vlasy, bude-li to nutn\u00e9.<\/p>\n

<\/div>\n

*<\/div>\n
\n<\/div>\n
„O \u010dem se ti zd\u00e1lo, Bille?“ Tom si prost\u011b nemohl pomoct a po\u0159\u00e1d na to musel myslet. U\u017e m\u011bli po „ve\u010derce“, a tak le\u017eeli vedle sebe, v Tomov\u011b posteli, ale ani jeden nemohl usnout. Tom proto, \u017ee se b\u00e1l, \u017ee se mu bude zase zd\u00e1t o bratrovi a tom, \u010deho se na n\u011bm dopustil, a Bill proto, \u017ee se b\u00e1l z\u00edt\u0159ka, kter\u00fd m\u011bl znamenat dal\u0161\u00ed den bez heroinu.<\/div>\n
„O Danovi,“ vydechl po chv\u00edli.<\/div>\n
„To je ten, co je-“ zarazil se Tom a odka\u0161lal si.<\/div>\n
„Mrtv\u00fd, ano.“ Bill byl pom\u011brn\u011b p\u0159ekvapen\u00fd, jak si jeho bratr pamatoval v\u0161echno to, co mu vypravoval.<\/div>\n
„Byli jste si bl\u00edzc\u00ed?“ Tom necht\u011bl bratra n\u011bjak rozru\u0161it, ale byl \u010das, aby za\u010dal o v\u011bcech, kter\u00e9 ho tr\u00e1pily, mluvit. Pokud se opravdu n\u011bco m\u011blo zm\u011bnit, bude se muset nau\u010dit, jak se s t\u00edm vyrovnat.<\/div>\n
„Byli jsme si bl\u00edzc\u00ed, pokud \u0161lo o drogy,“ \u0159ekl zamy\u0161len\u011b. A byla to pravda. A\u010dkoli spolu tr\u00e1vili pom\u011brn\u011b dost \u010dasu, nikdy ho nepokl\u00e1dal za opravdov\u00e9ho p\u0159\u00edtele. V\u011bt\u0161inou spolu byli zhulen\u00ed a pozd\u011bji sjet\u00ed h\u00e1\u010dkem. Bylo to pro n\u011b v\u00fdhodn\u00e9 spojenectv\u00ed, proto\u017ee kdy\u017e se ob\u010das stalo, \u017ee Bill nesehnal d\u00e1vku, tak mu Dan n\u011bco dal a naopak.<\/div>\n
„Chyb\u00ed ti?“<\/div>\n
„J\u00e1 nev\u00edm,“ pokr\u010dil Bill rameny a z\u00edral do tmy, kter\u00e1 mu tla\u010dila do o\u010d\u00ed. To, \u017ee na bratra nevid\u011bl, mu dod\u00e1valo odvahu, aby mohl o v\u011bcech mluvit. „Mysl\u00edm si, \u017ee by m\u011bl. Ale ve skute\u010dnosti jedin\u00e9, na co m\u016f\u017eu myslet, je to, \u017ee mi chyb\u00ed heroin.“<\/p>\n

„A\u0165 se sna\u017e\u00edm sebev\u00edc, po\u0159\u00e1d to nem\u016f\u017eu pochopit, Bille. V\u017edy\u0165 – pod\u00edvej se, kam t\u011b to dostalo. Co t\u011b to donutilo d\u011blat,“ jeho hlas byl trochu pohor\u0161en\u00fd, ale Billa to nijak nena\u0161tvalo. V\u011bd\u011bl, \u017ee kdy\u017e to Tom nikdy nezkusil, nem\u00e1 p\u0159edstavu, co to pro n\u011bj znamenalo.<\/div>\n

„J\u00e1 v\u00edm. Te\u010f u\u017e ano. Ale ty za\u010d\u00e1tky!“ povzdechl si a vybavil si zase ten pocit absolutn\u00edho klidu, kter\u00fd se mu rozl\u00e9val \u017eilami a vypl\u0148oval ka\u017edou jeho \u010d\u00e1st, tak\u017ee pro \u017e\u00e1dn\u00e9 starosti nezbylo m\u00edsto. „P\u0159ipadal jsem si tak nedotknuteln\u00fd<\/em>. Nic na sv\u011bt\u011b mi nemohlo ubl\u00ed\u017eit. Ani otec ne.“ C\u00edtil, \u017ee se Tom k n\u011bmu p\u0159isunul bl\u00ed\u017e a za chv\u00edli u\u017e ho jeho ruce obj\u00edmaly.<\/div>\n
„Je mi tak l\u00edto, co se stalo,“ vydechl Tom do jeho vlas\u016f.<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm. Mn\u011b taky. A v\u00edm, \u017ee heroin nen\u00ed to, co m\u011b m\u016f\u017ee zachr\u00e1nit. V\u00edm, \u017ee to za m\u011b nic nevy\u0159e\u0161\u00ed. Ale je to tak snadn\u00e9, Tome. Je tak snadn\u00e9 tomu uv\u011b\u0159it a podlehnout.“<\/div>\n
„U\u017e jenom to, \u017ee mi tohle \u0159\u00edk\u00e1\u0161, je obrovsk\u00fd pokrok, Bille. Chce to \u010das. J\u00e1 v\u00edm, \u017ee to spolu zvl\u00e1dneme. Budu tady pro tebe celou tu dobu. Slibuju, \u017ee to bude dobr\u00e9.“ A Bill tomu v\u011b\u0159il. Proto\u017ee v\u011bd\u011bl, \u017ee Tom dodr\u017e\u00ed to, co sl\u00edb\u00ed. <\/p>\n

<\/div>\n

*<\/div>\n
\n

Kdy\u017e us\u00ednali, hr\u00e1l jim na tv\u00e1\u0159i \u00falevn\u00fd \u00fasm\u011bv. Tom byl hrd\u00fd. Nebylo to perfektn\u00ed a je\u0161t\u011b toho bylo p\u0159ed nimi mnoho, ale byl si jist\u00fd, \u017ee se to \u010dasem zlep\u0161\u00ed.<\/p><\/div>\n

Vlastn\u011b si myslel, \u017ee prvn\u00ed den zvl\u00e1dli obstojn\u011b.<\/div>\n
No, p\u0159e\u017eili to a Bill byl po\u0159\u00e1d odhodlan\u00fd pokra\u010dovat. Co\u017e jist\u011b \u00fasp\u011bch byl.<\/div>\n
Tak\u017ee i kdy\u017e to nebylo dokonal\u00e9 a oba byli v mnoha v\u011bcech po\u0159\u00e1d nejist\u00ed, bylo to aspo\u0148 n\u011bco.<\/div>\n
Byl to za\u010d\u00e1tek.<\/p>\n

<\/em>autor: Lisa<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Lisa „Wow, ty teda vypad\u00e1\u0161!“ hv\u00edzdl Dan obdivn\u011b, kdy\u017e si k n\u011bmu Bill sedal na mal\u00fd pol\u0161t\u00e1\u0159ek na zem. „To ti zase ud\u011blal fotr?“ vzal jeho tv\u00e1\u0159 mezi prsty a nato\u010dil si ho k sob\u011b, aby l\u00e9pe vid\u011bl na \u0161r\u00e1m na<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[483],"tags":[],"class_list":["post-6359","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-wenn-es-manchmal-regnet"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6359","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=6359"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6359\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=6359"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=6359"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=6359"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}