{"id":6367,"date":"2012-06-14T16:00:00","date_gmt":"2012-06-14T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=6350"},"modified":"2012-06-14T16:00:00","modified_gmt":"2012-06-14T15:00:00","slug":"my-student-11","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/06\/14\/my-student-11\/","title":{"rendered":"My student 11."},"content":{"rendered":"
autor: B\u00edna<\/strong><\/p>\n

Ahojky,<\/em><\/div>\n

ano jsem zp\u011bt. Trvalo to, ale kone\u010dn\u011b m\u00e1m funk\u010dn\u00ed po\u010d\u00edta\u010d, a dokonce i uzav\u0159en\u00e9 zn\u00e1mky ve \u0161kole, tak jsem kone\u010dn\u011b m\u011bla mo\u017enost dopsat kapitolu. I kdy\u017e je velice kr\u00e1tk\u00e1. A taky, jak asi pochop\u00edte, jedna z posledn\u00edch, proto\u017ee se bl\u00ed\u017e\u00edme ke konci. M\u011bla jsem v pl\u00e1nu napsat kolem 20-ti kapitol, ale nakonec jsem se rozhodla rozd\u011blit pov\u00eddku na dv\u011b. Tak\u017ee za\u010d\u00e1tkem pr\u00e1zdnin se do\u010dk\u00e1te druh\u00e9 \u0159ady =o). B\u00edna<\/em><\/div>\n

<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\" <\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Tom<\/p>\n

Bylo to u\u017e neuv\u011b\u0159iteln\u00fdch dvacet minut a Bill se neprobouzel.<\/div>\n

„Pane doktore?“ Ozval se jeden z policajt\u016f.<\/div>\n
„Ano?“<\/div>\n
„Mysl\u00edm, \u017ee je mrtv\u00fd.“<\/div>\n
„N\u00e9, Bille, ne! On nen\u00ed!“ Rozb\u011bhl jsem se k n\u011bmu, ale dva z policist\u016f m\u011b zachytili.<\/div>\n
„N\u00e9\u00e9, pros\u00edm, Bille, pros\u00ed\u00edm! Neum\u00edrej mi, pros\u00edm.“ Po tv\u00e1\u0159\u00edch mi tekly slzy a sna\u017eil jsem se dostat k n\u011bmu. On nesm\u00ed um\u0159\u00edt.<\/div>\n
„POKRA\u010cUJTE! NA CO \u010cEK\u00c1TE? ON NEUM\u0158E!“ Zak\u0159i\u010del Andreas. Doktor nem\u011bl odvahu mu vzdorovat, tak pokra\u010doval v o\u017eivov\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
„Pros\u00edm, pros\u00edm, pros\u00edm. Bille, mil\u00e1\u010dku. Probu\u010f se, nesm\u00ed\u0161 mi um\u0159\u00edt. J\u00e1 t\u011b miluju.“ \u0160eptal jsem a up\u00edral zrak k Billovi. Modlil jsem se za z\u00e1zrak.<\/p>\n

Doktor pokra\u010doval v resuscitaci, ale v\u0161em v m\u00edstnosti za\u010d\u00ednalo b\u00fdt jasn\u00e9, \u017ee Bill je opravdu mrtv\u00fd. Bezmocn\u011b jsem se d\u00edval na jeho t\u011blo a st\u00e1le doufal, \u017ee otev\u0159e o\u010di.<\/div>\n

„D\u00fdchej, pros\u00edm. Bille. Pros\u00edm.“ \u0160eptal jsem a up\u00ednal k n\u011bmu zrak.<\/div>\n
„Rychle! D\u00fdchac\u00ed p\u0159\u00edstroj!“ Bill se nadechl! Nadechl se, on bude \u017e\u00edt!<\/div>\n
\n
Okam\u017eit\u011b Billa p\u0159evezli do nemocnice a m\u011b s Andreasem tak\u00e9. Po o\u0161et\u0159en\u00ed jsem \u010dekal na chodb\u011b. Nikdo m\u011b k Billovi necht\u011bl pustit. Pr\u00fd nejsem rodina. Zav\u0159el jsem o\u010di a vzpom\u00ednal, jak jsem ho potkal poprv\u00e9.<\/p>\n

<\/div>\n

Flashback<\/strong><\/div>\n
<\/p>\n

Debiln\u00ed \u0161kola, fakt m\u00e1m radost, \u017ee tady budu hn\u00edt a\u017e do odpoledne! Pro\u0161el jsem kolem n\u011bjak\u00e9ho po\u0161uka a on do m\u011b vrazil.<\/em><\/div>\n

„Tepolou\u0161i.“ \u0158ekl jsem je\u0161t\u011b za n\u00edm a pokra\u010doval do t\u0159\u00eddy. Dnes n\u00e1m p\u0159ijde nov\u00fd u\u010ditel na matiku. Douf\u00e1m, \u017ee si ho omot\u00e1m kolem prstu jako na\u0161\u00ed starou u\u010ditelku.<\/p>\n

<\/em><\/div>\n

Konec flashbacku<\/em><\/strong><\/div>\n
\n

Pod\u00edval jsem se na hodiny a povzdechl si. Chci, aby m\u011b za Billem pustili. Chci, aby byl v po\u0159\u00e1dku a my mohly b\u00fdt kone\u010dn\u011b \u0161\u0165astn\u00ed. Zad\u00edval jsem se na hodiny a povzdechl si. Vedle m\u011b si p\u0159isedl star\u0161\u00ed man\u017eelsk\u00fd p\u00e1r. Ani bych si jich nev\u0161iml, kdyby nevypadali tak zvl\u00e1\u0161tn\u011b. \u017dena m\u011bla dlouho \u010dern\u00e9 \u0161aty s l\u00edme\u010dkem a\u017e ke krku, vlasy sepnut\u00e9 do drdolu a v rukou sv\u00edrala k\u0159\u00ed\u017eek. Mu\u017e vedle n\u00ed m\u011bl \u010dern\u00fd oblek, na kr\u00e1tko st\u0159i\u017een\u00e9 vlasy, kotlety a hust\u00e9 vousy, takt\u00e9\u017e sv\u00edral v rukou k\u0159\u00ed\u017eek. Oba od\u0159\u00edk\u00e1vali n\u011bjakou modlitbu. Pod\u00edval jsem se na hodiny a povzdechl si. Andreas byl st\u00e1le na vy\u0161et\u0159en\u00ed, i kdy\u017e si mysl\u00edm, \u017ee se sp\u00ed\u0161 dohaduje s doktory. Jeden z doktor\u016f vy\u0161el na chodbu a \u0161el za star\u0161\u00edm, man\u017eelsk\u00fdm p\u00e1rem. U\u017e jsem doufal\u2026<\/p><\/div>\n

Doktor s nimi ode\u0161el a Andreas se vr\u00e1til, vypadal smutn\u011b.<\/p>\n

„Andreasi?“ On um\u0159el. Bill je mrtv\u00fd, ur\u010dit\u011b ano. „On\u2026 on um\u0159el?“ Vzlykl jsem.<\/div>\n

„Ne, je\u0161t\u011b ne.“ Posadil se vedle m\u011b a sv\u011bsil hlavu.<\/div>\n
„Jak je\u0161t\u011b ne?“<\/div>\n
„Ti lid\u00e9, co tu vedle tebe sed\u011bli, jsou jeho rodi\u010de, oni nedovol\u00ed, aby jejich syna udr\u017eovali p\u0159i \u017eivot\u011b p\u0159\u00edstroje. Bill takov\u00fd nen\u00ed, ale oni to nesnesou.“ Vzlykl.<\/div>\n
„Ne, oni\u2026 ne, to nesm\u00ed! NESM\u00cd ZAB\u00cdT M\u00ddHO BILLA!“ Rozk\u0159i\u010del jsem se, ale vz\u00e1p\u011bt\u00ed se rozvzlykal.<\/div>\n
„Jak tomu\u2026 co m\u00e1m ud\u011blat?“ Pod\u00edval jsem se na n\u011bj a \u010dekal odpov\u011b\u010f. I kdy\u017e on ji asi nezn\u00e1.<\/div>\n
„J\u00e1 nev\u00edm, boj\u00edm se, \u017ee nen\u00ed co d\u011blat.“ Pod\u00edval se na dve\u0159e vedouc\u00ed k Billovi. Zad\u00edval jsem se stejn\u00fdm sm\u011brem a rozb\u011bhl se k n\u011bmu. Andreas m\u011b n\u00e1sledoval. Rozrazil jsem dve\u0159e do pokoje a doufal, \u017ee nen\u00ed p\u0159\u00edli\u0161 pozd\u011b. Billovi rodi\u010de a doktor st\u00e1li u postele. Bill vypadal stejn\u011b jako p\u0159edt\u00edm.<\/p>\n

„Nesm\u00edte ho odpojit!“ Vydal jsem ze sebe a p\u0159i\u0161el bl\u00ed\u017e.<\/div>\n

„Kdo jste?“ \u0160t\u011bkl po mn\u011b jeho otec.<\/div>\n
„Jeho p\u0159\u00edtel a nenech\u00e1m v\u00e1s ho zab\u00edt. Se v\u0161\u00ed \u00factou, j\u00e1 va\u0161eho syna miluju a nikdo na sv\u011bt\u011b mi ho nevezme! Ani vy!“<\/div>\n
„To je snad na n\u00e1s. Okam\u017eit\u011b odejd\u011bte a nechte na\u0161eho syna zem\u0159\u00edt.“ Postavil se p\u0159ed Billovu postel, jako by ho cht\u011bl chr\u00e1nit.<\/div>\n
„Nesm\u00edte mi ho vz\u00edt, ch\u00e1pete? Nedok\u00e1\u017eu bez n\u011bj b\u00fdt. Jestli zabijete jeho, tak i m\u011b.“ Te\u010f jsem si p\u0159ipadal jak pubert\u00e1ln\u00ed holka, kter\u00e1 p\u0159emlouv\u00e1 kluka, aby se s n\u00ed neroze\u0161el. Jak sm\u011b\u0161n\u00e9, ale pro n\u011bj cokoli.<\/div>\n
„Vypadn\u011bte!“<\/div>\n
„Tome, pros\u00edm, jd\u011bte.“ Promluvil na m\u011b l\u00e9ka\u0159.<\/div>\n
„Ale\u2026“<\/div>\n
„Tome!“ Sv\u011bsil jsem ramena a ode\u0161el. Nem\u00e1m \u0161anci zachr\u00e1nit Billa, stejn\u011b tak jako nem\u00e1m \u0161anci bez n\u011bj pokra\u010dovat d\u00e1l. V\u00edm, \u017ee mezi n\u00e1mi skoro nic nebylo, ale i za tu kr\u00e1tkou chv\u00edli jsem se do toho kluka zamiloval, a te\u010f u\u017e v\u00edm, \u017ee ani minutu nechci \u017e\u00edt bez n\u011bj.<\/p>\n

Roze\u0161el jsem se z nemocnice do centra m\u011bsta. Tenhle boj jsem prohr\u00e1l. Mohl jsem tam j\u00edt a Billa un\u00e9st, ale k \u010demu by to bylo, kdy\u017e by mi stejn\u011b um\u0159el? Pro m\u011b \u017eivot ztratil smysl. Jak jsem \u0161el m\u011bstem, uv\u011bdomoval jsem si, \u017ee jsme \u010d\u00edm d\u00e1l bl\u00ed\u017e lesu. Proch\u00e1zel jsem polem, kolem rybn\u00edka a zastavil jsem se u stavidla. D\u00edval jsem se na sebe v hladin\u011b vody a st\u00edral si slzy.<\/div>\n

„Bille, v\u017edy t\u011b budu milovat.“ Za\u0161eptal jsem- a sko\u010dil.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
autor: B\u00edna<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B\u00edna Ahojky, ano jsem zp\u011bt. Trvalo to, ale kone\u010dn\u011b m\u00e1m funk\u010dn\u00ed po\u010d\u00edta\u010d, a dokonce i uzav\u0159en\u00e9 zn\u00e1mky ve \u0161kole, tak jsem kone\u010dn\u011b m\u011bla mo\u017enost dopsat kapitolu. I kdy\u017e je velice kr\u00e1tk\u00e1. A taky, jak asi pochop\u00edte, jedna z posledn\u00edch, proto\u017ee se<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[490],"tags":[],"class_list":["post-6367","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-my-student"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6367","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=6367"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6367\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=6367"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=6367"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=6367"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}