{"id":6368,"date":"2012-06-14T15:00:00","date_gmt":"2012-06-14T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=6351"},"modified":"2012-06-14T15:00:00","modified_gmt":"2012-06-14T14:00:00","slug":"someone-like-you-34","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/06\/14\/someone-like-you-34\/","title":{"rendered":"Someone like you 34."},"content":{"rendered":"
autor: B-kay<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
„Bille\u2026 j\u00e1\u2026 nem\u00e1m… slov,“ Tom ud\u011blal za ka\u017ed\u00fdm dal\u0161\u00edm slovem men\u0161\u00ed pauzu, jako by cht\u011bl s\u00e1m sebe p\u0159esv\u011bd\u010dit, \u017ee to, co se kolem n\u011bj odehr\u00e1valo, bylo opravdu skute\u010dn\u00e9. N\u011b\u017en\u00fdm pohledem se rozhl\u00ed\u017eel kolem sebe, pohledem prozkoumal ka\u017ed\u00e9 z\u00e1kout\u00ed Billova pokoje, a pot\u00e9 se op\u011bt obr\u00e1til k n\u011bmu. Kr\u010dil se u dve\u0159\u00ed a s o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00edm, vepsan\u00fdm ve tv\u00e1\u0159i, jej s \u00fasm\u011bvem pozoroval.<\/div>\n
„M\u00e1\u0161 opravdu kr\u00e1sn\u00fd pokoj,“ promluvil nakonec a je\u0161t\u011b jednou se kolem sebe rozhl\u00e9dl.<\/div>\n
„Opravdu se ti l\u00edb\u00ed?“ Bill si vesele skousl rty a p\u0159istoupil k n\u011bmu.<\/div>\n
„Moc se mi l\u00edb\u00ed. Je jednoduch\u00fd a ta jednoduchost p\u0159erostla v kr\u00e1su. Je odrazem tebe samotn\u00e9ho,“ zhluboka se nadechl a v\u016fbec jej nep\u0159ekvapilo, \u017ee uc\u00edtil pouze zn\u00e1mou v\u016fni. Pro n\u011bj tu nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed v\u016fni na cel\u00e9m sv\u011bt\u011b.<\/div>\n
Cel\u00fd pokoj byl p\u0159\u00edmo nas\u00e1kl\u00fd Billovou v\u016fn\u00ed a sv\u011btlem, kter\u00e9 dovnit\u0159 proudilo skrz velik\u00e1 okna.<\/p>\n

„B\u00e1l jsem se, \u017ee se ti tady nebude l\u00edbit. N\u00e1\u0161 d\u016fm je tolik jin\u00fd od toho Andreasova,“ Bill dlouhou chv\u00edli utkv\u011bl pohledem na Tomov\u00fdch pootev\u0159en\u00fdch rtech, a vz\u00e1p\u011bt\u00ed sklonil tv\u00e1\u0159. Teprve Tomova slova jej donutila zvednout tv\u00e1\u0159 a zad\u00edvat se mu t\u00e1zav\u011b do o\u010d\u00ed.<\/div>\n

„Cht\u011bl bych ti n\u011bco \u0159\u00edct,“ \u0161eptl, kousaj\u00edc se do spodn\u00edho rtu. Opravdu se sna\u017eil p\u0159ij\u00edt na to, jak by m\u011bl vlastn\u011b za\u010d\u00edt, ale jeliko\u017e rozhovory tohohle typu nebyly pr\u00e1v\u011b jeho silnou str\u00e1nkou, nechal Billa, aby to t\u00ed\u017eiv\u00e9 ticho rozlouskl. Nemohl si pomoct, ale musel se pousm\u00e1t p\u0159i pomy\u0161len\u00ed na to, \u017ee se jeho p\u0159\u00edtel z\u0159ejm\u011b nikdy nezm\u011bn\u00ed a v\u017edy bude t\u00edm v\u00fd\u0159e\u010dn\u011bj\u0161\u00edm, t\u00edm, kter\u00fd p\u0159esn\u011b v\u00ed, co se m\u00e1 v takov\u00e9 situaci \u0159\u00edct, a jak to \u0159\u00edct.<\/div>\n
\n
„V\u00ed\u0161, \u017ee mi m\u016f\u017ee\u0161 \u0159\u00edct v\u0161echno, hm?“ zlehka jej vzal za ruku a spole\u010dn\u011b do\u0161li k posteli. Tom se posadil jako prvn\u00ed, nat\u00e1hl ruce po Billovi, a ten se mu pohodln\u011b usadil na kl\u00edn\u011b.<\/div>\n
„P\u0159em\u00fd\u0161lel jsem. O tomhle m\u00edst\u011b, o tv\u00e9 rodin\u011b, o v\u0161em, co se te\u010f d\u011bje,“ za\u010dal tich\u00fdm hlasem.<\/div>\n
„M\u00e1 rodina je i tv\u00e1 rodina,“ dodal Bill t\u00e9m\u011b\u0159 nesly\u0161n\u011b. Za\u010d\u00ednal se b\u00e1t. Myslel si, \u017ee si spolu jenom tro\u0161ku popov\u00eddaj\u00ed, ale Tom se netv\u00e1\u0159il tak jako poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e spolu vedli oby\u010dejn\u00fd rozhovor. I kdy\u017e se sna\u017eil na rtech udr\u017eet alespo\u0148 n\u00e1znak \u00fasm\u011bvu, jeho o\u010di se nesm\u00e1ly s n\u00edm.<\/div>\n
„Zn\u00ed to opravdu kr\u00e1sn\u011b. Tv\u00e9 rodi\u010de jsem si skute\u010dn\u011b obl\u00edbil a v\u011b\u0159 mi, \u017ee to pro m\u011b nen\u00ed lehk\u00e9, ale nem\u016f\u017eu jim vz\u00edt to nejcenn\u011bj\u0161\u00ed, co jim \u017eivot p\u0159inesl,“ smutn\u00fdm pohledem prol\u00e9tl jeho smetanovou tv\u00e1\u0159, kone\u010dky prst\u016f jej pohladil po \u010delisti.<\/p>\n

„Tome,“ nedovolil Billovi promluvit. Vn\u00edmal, jak byl jeho hlas n\u00e1hle rozt\u0159esen\u00fd a nejist\u00fd. Bill se za\u010d\u00ednal v jeho n\u00e1ru\u010d\u00ed nepatrn\u011b t\u0159\u00e1st, a pr\u00e1v\u011b proto se sna\u017eil v\u00e1\u017eit sv\u00e1 slova. Necht\u011bl mu ubl\u00ed\u017eit. Necht\u011bl, aby byl kv\u016fli n\u011bmu smutn\u00fd, ale kdyby mu ne\u0159ekl to, co m\u011bl v tu chv\u00edli na srdci, pova\u017eoval by se za pouh\u00e9ho zbab\u011blce.<\/div>\n

„Chod\u00edme spolu. Tvo\u0159\u00edme p\u00e1r a bylo by ode m\u011b sobeck\u00e9, kdyby ses musel jakkoliv ob\u011btovat. Kdy\u017e jsme sem p\u0159ijeli, doslova jsi z\u00e1\u0159il. Miluje\u0161 sv\u00e9 rodi\u010de, miluje\u0161 tohle m\u00edsto a neb\u00fdt m\u011b, jist\u011b by ses sem s radost\u00ed vr\u00e1til a nad jinou mo\u017enost\u00ed ani nep\u0159em\u00fd\u0161lel,“ Bill si nemohl pomoct, ale za\u010d\u00ednalo mu b\u00fdt ze vznikl\u00e9 situace do pl\u00e1\u010de. N\u011bco takov\u00e9ho v\u016fbec ne\u010dekal.<\/p>\n

Jist\u011b, na jednu stranu Tomovi rozum\u011bl, z\u0159ejm\u011b by reagoval podobn\u00fdm zp\u016fsobem, kdyby mu Tom ozn\u00e1mil, \u017ee se kv\u016fli n\u011bmu vzd\u00e1 sv\u00e9ho d\u0159\u00edv\u011bj\u0161\u00edho \u017eivota. Na druhou stranu jej v\u0161ak bolelo poslouchat n\u011bco takov\u00e9ho z \u00fast \u010dlov\u011bka, kter\u00fd pro v\u00e1s znamenal cel\u00fd sv\u011bt. Bolelo jej poslouchat o tom, \u017ee nakonec mo\u017en\u00e1 p\u0159eci jen Toma ztrat\u00ed a z\u016fstane s\u00e1m.<\/p>\n

„Ale v\u011bci se m\u011bn\u00ed. N\u011bkdy se prost\u011b ned\u011bj\u00ed jenom tak, jak bychom si to p\u0159\u00e1li, ale mn\u011b to v\u016fbec nevad\u00ed. Nevad\u00ed mi, \u017ee je v\u0161echno \u00fapln\u011b jinak, ne\u017e jsem si to napl\u00e1noval. Mo\u017en\u00e1 jsem do m\u011bsta p\u0159i\u0161el s jasn\u00fdm a jedin\u00fdm c\u00edlem, ale nyn\u00ed je m\u016fj c\u00edl \u00fapln\u011b jin\u00fd. Jedin\u00e9, po \u010dem tou\u017e\u00edm, je b\u00fdt s tebou. V\u00edm, \u017ee kr\u00e1\u010d\u00edm spr\u00e1vn\u00fdm sm\u011brem a jsem pouze kr\u016f\u010dek od sv\u00e9ho c\u00edle, ale z\u0159ejm\u011b jej nikdy nedos\u00e1hnu, proto\u017ee se mi neust\u00e1le vzdaluje,“ ve chv\u00edli, kdy mu po tv\u00e1\u0159i pomalu stekla drobn\u00e1 slza, Tom litoval, \u017ee s t\u00edmhle rozhovorem v\u016fbec za\u010dal.<\/div>\n

Nedok\u00e1zal promluvit. Sledoval Billovu ne\u0161\u0165astnou tv\u00e1\u0159, c\u00edtil neuv\u011b\u0159itelnou zodpov\u011bdnost za ka\u017edou jednu slzu, kter\u00e1 po n\u00ed st\u00e9kala. Necht\u011bl mu ubl\u00ed\u017eit.<\/p>\n

„L\u00e1sko… j-j\u00e1\u2026 necht\u011bl jsem t\u011b rozplakat,“ jeho hlas se zd\u00e1l b\u00fdt n\u00e1hle rozechv\u011bl\u00fdm. Pohled na pla\u010d\u00edc\u00edho Billa jej rozl\u00edtostnil natolik, \u017ee netu\u0161il, jak by m\u011bl pokra\u010dovat.<\/div>\n

„Nechci, abychom se roze\u0161li. Miluju t\u011b,“ Bill ti\u0161e vzlykl, bezmocn\u011b se k Tomovi p\u0159itulil a prsty sev\u0159el Tom\u016fv p\u0159\u00edv\u011b\u0161ek. Siln\u011b stiskl v\u00ed\u010dka, a stejn\u011b jako kdy\u017e byl mal\u00e9 d\u00edt\u011b, i te\u010f‘ v mysli ti\u0161e prosil, aby si to v\u0161echno Tom je\u0161t\u011b rozmyslel. U\u017e nedok\u00e1zal mluvit. V krku c\u00edtil obrovsk\u00fd knedl\u00edk a ka\u017ed\u00e1 dal\u0161\u00ed vte\u0159ina ticha jej p\u0159\u00edmo ni\u010dila.<\/div>\n
„Bille, tys m\u011b \u0161patn\u011b pochopil. Nemyslel jsem to tak, \u017ee se chci s tebou rozej\u00edt a odej\u00edt od tebe. N\u011bco takov\u00e9ho bych nikdy nedok\u00e1zal ud\u011blat,“ Tom si k sob\u011b rychle p\u0159it\u00e1hl Billovu tv\u00e1\u0159 a hlubok\u00fdm polibkem si p\u0159ivlastnil jeho poddajn\u00e9 rty. D\u00edky slz\u00e1m byla jejich chu\u0165 slan\u00e1, p\u0159esto po\u0159\u00e1d kouzeln\u00e1 a pro Toma p\u0159\u00edmo vysoce n\u00e1vykov\u00e1. „Cht\u011bl jsem ti t\u00edm v\u0161\u00edm jenom \u0159\u00edct, \u017ee nechci, abys opustil svou rodinu. Na m\u011b ve m\u011bst\u011b nikdo ne\u010dek\u00e1. Jsi t\u00edm jedin\u00fdm, co mi z\u016fstalo a co m\u011b dr\u017e\u00ed p\u0159i \u017eivot\u011b. Ale ty tady m\u00e1\u0161 svou rodinu. Rodi\u010de, kte\u0159\u00ed t\u011b nadev\u0161e miluj\u00ed a moc pot\u0159ebuj\u00ed. Pr\u00e1v\u011b proto budu j\u00e1 t\u00edm, kdo t\u011b ke tv\u00e9mu c\u00edli dovede,“ n\u011b\u017en\u011b brnkl Billovi do \u0161pi\u010dky nosu a v\u00e1hal, zdali by nem\u011bl Billovi ut\u00edkat pro inhal\u00e1tor.<\/p>\n

D\u00edval se na n\u011bj p\u0159\u00edmo \u0161okovan\u00fdm pohledem, neschopen promluvit nebo dokonce jak\u00e9hokoliv pohybu. Jeho strnulost se v\u0161ak je\u0161t\u011b v\u00edce zn\u00e1sobila ve chv\u00edli, kdy Tom pokra\u010doval.<\/p>\n

„Pokud bych mohl, nast\u011bhoval bych se k tob\u011b. M\u00e1m n\u011bjak\u00e9 \u00faspory a ty bych s velikou radost\u00ed daroval tv\u00fdm rodi\u010d\u016fm, pokud by mi tady dovolili z\u016fstat. V\u00edm, \u017ee je velik\u00fd probl\u00e9m, naj\u00edt si v okol\u00ed dob\u0159e placenou pr\u00e1ci, ale ud\u011blal bych pro to v\u0161echno. V\u0161echno jenom pro to, abychom mohli b\u00fdt spolu, stovky kilometr\u016f od Andrease a jeho rodiny,“ pomalu, t\u00e9m\u011b\u0159 neznateln\u011b se dot\u00fdkal Billov\u00fdch pootev\u0159en\u00fdch rt\u016f, o\u010dek\u00e1vaj\u00edc n\u011bjakou reakci.<\/div>\n

„Ale co Geo?“ jist\u011b, tohle z\u0159ejm\u011b nebyla reakce, s jakou Tom po\u010d\u00edtal, ale bylo to prvn\u00ed, na co se Bill zmohl. Prvn\u00ed slova, kter\u00e1 dok\u00e1zal vyslovit pot\u00e9, co mu Tom zp\u016fsobil p\u0159\u00edmo \u0161ok.<\/div>\n
„Geo je m\u016fj nejlep\u0161\u00ed p\u0159\u00edtel a pochop\u00ed to. Dokonce jsme spolu o n\u011b\u010dem podobn\u00e9m mluvili a sl\u00edbil, \u017ee by za n\u00e1ma i s Alwinem jezdili tak \u010dasto, jak by jen mohli.“<\/div>\n
„J\u00e1 v\u016fbec nev\u00edm, co na to \u0159\u00edct. M-myslel jsem, \u017ee se chce\u0161 se mnou rozej\u00edt. Tohle jsem opravdu ne\u010dekal,“ Billov\u00fdmi rty se prodral posledn\u00ed tich\u00fd vzlyk.<\/p>\n

P\u0159estal drtit mezi prsty Tom\u016fv p\u0159\u00edv\u011b\u0161ek a nesm\u011ble mu pohl\u00e9dl do o\u010d\u00ed. Zat\u00edmco ty jeho se p\u0159\u00edmo ut\u00e1p\u011bly v slz\u00e1ch, Tomovy jej sledovaly s l\u00e1skou a pochopen\u00edm.<\/div>\n

„Neum\u00edm se spr\u00e1vn\u011b vyjad\u0159ovat. Poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e se sna\u017e\u00edm \u0159\u00edct n\u011bco d\u016fle\u017eit\u00e9ho, zamot\u00e1m se a neum\u00edm pokra\u010dovat. Pr\u00e1v\u011b proto jsem tak r\u00e1d, \u017ee jsi \u00fapln\u011b jin\u00fd. Dokonale m\u011b dopl\u0148uje\u0161.“<\/div>\n
Bill se po dlouh\u00e9 dob\u011b kone\u010dn\u011b pousm\u00e1l.<\/div>\n
„Je\u0161t\u011b p\u0159ed n\u011bkolika t\u00fddny, jsem byl a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 zv\u011bdav\u00fd a nev\u011bd\u011bl, kdy p\u0159estat mluvit,“ Bill citoval p\u0159esn\u011b ta slova, kter\u00e1 Tom pou\u017eil v prvn\u00ed den, co se potkali. Vesele si skousl rty p\u0159i pohledu na Toma, kter\u00e9mu m\u00edrn\u011b zr\u016f\u017eov\u011bly tv\u00e1\u0159e a poklesla ramena.<\/div>\n
„Ale to se mi na tob\u011b stra\u0161n\u011b moc l\u00edbilo. V\u016fbec jsme se neznali, a ty jsi byl \u00fa\u017easn\u011b otev\u0159en\u00fd. Kdy\u017e jsem si nebyl jist\u00fd t\u00edm, co \u0159\u00edct, vy\u0159e\u0161il jsi to za m\u011b. Opravdu se mi tahle tvoje vlastnost moc l\u00edb\u00ed,“ pohled mu padl na Billovy pootev\u0159en\u00e9 rty.<\/div>\n
Nedok\u00e1zal si pomoct, ale nic tak v\u00e1biv\u00e9ho je\u0161t\u011b nevid\u011bl. Sledoval je pohledem mal\u00e9ho d\u00edt\u011bte, vzhl\u00ed\u017eej\u00edc\u00edho k t\u00e9 nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed hra\u010dce. Trvalo n\u011bkolik \u0161\u00edlen\u00fdch vte\u0159in, ne\u017e kone\u010dn\u011b op\u011bt okusil jejich p\u0159\u00edchu\u0165. Pomalu se na n\u011b p\u0159itiskl t\u011bmi sv\u00fdmi, vydechl do jejich hloubky a st\u00e1hl Billa do sv\u00e9ho objet\u00ed. P\u0159ipadal si jako v kr\u00e1sn\u00e9m snu. Nedok\u00e1zal se soust\u0159edit na nic jin\u00e9ho, krom\u011b pomal\u00fdch, t\u00e9m\u011b\u0159 neznateln\u00fdch pohyb\u016f Billova jazyka a jemn\u00e9ho \u0161imr\u00e1n\u00ed \u010dern\u00fdch vlas\u016f na sv\u00e9 tv\u00e1\u0159i. V tu chv\u00edli mu ji\u017e nic jin\u00e9ho ke \u0161t\u011bst\u00ed nechyb\u011blo. Dr\u017eel v n\u00e1ru\u010d\u00ed sv\u016fj poklad. Ten nejvz\u00e1cn\u011bj\u0161\u00ed ze v\u0161ech poklad\u016f, dokonce mnohem vz\u00e1cn\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e ty, o kter\u00fdch se dozv\u00eddal z d\u011btsk\u00fdch poh\u00e1dek.<\/div>\n
Hus\u00ed k\u016f\u017ee pomalounku pokr\u00fdvala jednotliv\u00e9 \u010d\u00e1sti jeho t\u011bla. Jeho srdce tlouklo tak divoce, jako by mu cht\u011blo vysko\u010dit z hrudi a setkat se s t\u00edm Billov\u00fdm, kter\u00e9 tak\u00e9 tlouklo jako o z\u00e1vod.<\/p>\n

„Bille, Tome!“ Alwin vb\u011bhl do pokoje p\u0159\u00edmo rychlost\u00ed blesku a sv\u00fdm vesel\u00fdm \u00fasm\u011bvem a energi\u00ed dal ob\u011bma jasn\u011b najevo, \u017ee na spole\u010dn\u00e9 chv\u00edle budou muset rychle zapomenout. Poskakuj\u00edc a tahaj\u00edc je do kuchyn\u011b, Tomovi p\u0159ipomn\u011bl Gea. To d\u00edt\u011b z n\u011bj m\u011blo mnohem v\u00edc, ne\u017e se Geo odv\u00e1\u017eil p\u0159ipustit, a Tom si byl jist\u00fd, \u017ee z n\u011bj vyroste stejn\u011b tak \u00fa\u017easn\u00fd a spr\u00e1vn\u00fd kluk\u2026<\/div>\n

Bylo zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, \u017ee dny ve m\u011bst\u011b ub\u00edhaly jako ve zpomalen\u00e9m filmu a u Billov\u00fdch rodi\u010d\u016f mu cel\u00fd den p\u0159i\u0161el jako chvilka. A nebyl s\u00e1m. Dokonce i Bill si, i kdy\u017e nerad, uv\u011bdomil, jak rychle \u010das v rozkvetl\u00e9, sluncem zahalen\u00e9 vesnici ub\u00edh\u00e1. Spole\u010dn\u011b s rodi\u010di, mal\u00fdm Alwinem a se svou l\u00e1skou pro\u017eil jeden z nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00edch dn\u016f sv\u00e9ho \u017eivota.<\/p>\n

Noc v\u0161ak s sebou p\u0159inesla zvl\u00e1\u0161tn\u00ed kouzeln\u00fd n\u00e1dech n\u011bhy a intimity.<\/div>\n

Jakmile byl Alwin napapan\u00fd, okoupan\u00fd, a kone\u010dn\u011b se odebral do \u0159\u00ed\u0161e sn\u016f, nastala jejich vytou\u017een\u00e1 chvilka, kdy se mohli v\u011bnovat pouze jeden druh\u00e9mu. Zabaleni pouze v tenk\u00e9 dece, sed\u011bli u okna a mazl\u00edc se, spole\u010dn\u011b sledovali \u010dern\u00e9 nebe poset\u00e9 miliony drobn\u00fdch hv\u011bzd.<\/div>\n
Nemluvili. Bill se beze sl\u016fvka op\u00edral o Tom\u016fv hol\u00fd hrudn\u00edk, zhluboka vdechoval v\u016fni jeho hork\u00e9 k\u016f\u017ee, u\u017e\u00edval si drobn\u00fdch polibk\u016f na sv\u00fdch ramenou. Ve chv\u00edli, kde ticho linouc\u00ed se pokojem, naru\u0161ila Tomova nejist\u00e1 slova, Bill otev\u0159el o\u010di a oto\u010dil se v jeho n\u00e1ru\u010d\u00ed tak, aby mu mohl vid\u011bt do tv\u00e1\u0159e. Tom mu za n\u011bco \u0161eptem d\u011bkoval.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Op\u011bt pat\u0159\u00edm do rodiny\u2026“<\/p>\n

autor: B-kay<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B-kay „Bille\u2026 j\u00e1\u2026 nem\u00e1m… slov,“ Tom ud\u011blal za ka\u017ed\u00fdm dal\u0161\u00edm slovem men\u0161\u00ed pauzu, jako by cht\u011bl s\u00e1m sebe p\u0159esv\u011bd\u010dit, \u017ee to, co se kolem n\u011bj odehr\u00e1valo, bylo opravdu skute\u010dn\u00e9. N\u011b\u017en\u00fdm pohledem se rozhl\u00ed\u017eel kolem sebe, pohledem prozkoumal ka\u017ed\u00e9 z\u00e1kout\u00ed Billova pokoje,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[474],"tags":[],"class_list":["post-6368","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-someone-like-you"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6368","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=6368"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6368\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=6368"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=6368"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=6368"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}