{"id":6387,"date":"2012-06-11T15:00:00","date_gmt":"2012-06-11T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=6370"},"modified":"2012-06-11T15:00:00","modified_gmt":"2012-06-11T14:00:00","slug":"haus-fur-ungewollt-21","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/06\/11\/haus-fur-ungewollt-21\/","title":{"rendered":"Haus F\u00fcr Ungewollt 21."},"content":{"rendered":"
autor: Saline A.<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Druh\u00fd den po probuzen\u00ed jsem se c\u00edtil mnohem l\u00e9pe ne\u017e v\u010dera, a po zji\u0161t\u011bn\u00ed, \u017ee m\u00e1 ka\u017edou chv\u00edli p\u0159ijet Tom, mi bylo je\u0161t\u011b l\u00e9pe. Spolu s Anisem jsme spole\u010dn\u011b v klidu posn\u00eddali a nad hrnkem hork\u00e9ho kakaa \u010dekali na Toma. Sotva jsem zaslechl auto na p\u0159\u00edjezdov\u00e9 cest\u011b, vyst\u0159elil jsem ke dve\u0159\u00edm jako namydlen\u00fd blesk.<\/p>\n

„Ahoj Tomi!“ sko\u010dil jsem mu do n\u00e1ru\u010de.<\/div>\n

„To je mi uv\u00edt\u00e1n\u00ed,“ rozesm\u00e1l se, ale pevn\u011b m\u011b objal kolem pasu, abych neupadl. „St\u00fdskalo se mi,“ zamumlal mi do krku.<\/div>\n
„Mn\u011b taky, hrozn\u011b moc!“ \u0161\u0165astn\u011b jsem zafun\u011bl a vz\u00e1p\u011bt\u00ed poprosil: „Dej mi pusu“. Tom mi m\u00e9 p\u0159\u00e1n\u00ed splnil t\u00e9m\u011b\u0159 okam\u017eit\u011b, n\u011b\u017en\u011b m\u011b l\u00edbal. Prsty jsem ho \u0161imral na z\u00e1tylku, zat\u00edmco on m\u011b jemn\u011b hladil v pase.<\/p>\n

„Tome, v\u00edt\u00e1m t\u011b!“ ozvalo se za n\u00e1mi. Rychle jsem sesko\u010dil z Tomovy n\u00e1ru\u010de a oba jsme se oto\u010dili k Anisovi.<\/div>\n

„\u010cau,“ neochotn\u011b, ale p\u0159eci pot\u0159\u00e1sl Tom Anisovi rukou. „D\u00edk, \u017ee jsem mohl p\u0159ijet.“<\/div>\n
„Bez probl\u00e9m\u016f. Ale poj\u010fme dovnit\u0159, nebudeme to \u0159e\u0161it na ulici,“ pokynul hlavou, abychom ho n\u00e1sledovali. T\u00e1zav\u011b jsem vzhl\u00e9dl k Tomovi, ale i on pouze pokynul hlavou na znamen\u00ed, \u017ee to v\u0161echno vysv\u011btl\u00ed uvnit\u0159. Napjat\u00fd jako k\u0161andy jsem je tedy oba n\u00e1sledoval. V kuchyni se oba posadili k pultu, tak jsem je napodobil a sedl si proti nim. Kone\u010dn\u011b na m\u011b d\u00fdchla v\u00e1\u017en\u00e1 atmosf\u00e9ra pl\u00ed\u017e\u00edc\u00ed se kolem.<\/p>\n<\/div>\n
\n
„Co se d\u011bje?“ ustra\u0161en\u011b jsem pohledem l\u00e9tal z jednoho na druh\u00e9ho.<\/div>\n
„P\u0159i\u0161lo ti p\u0159edvol\u00e1n\u00ed k soudu, Bille. Proti na\u0161emu otci je vedeno trestn\u00ed st\u00edh\u00e1n\u00ed za ubl\u00ed\u017een\u00ed na zdrav\u00ed a poru\u0161en\u00ed povinnost\u00ed v\u016f\u010di vy\u017eivovan\u00e9 osob\u011b,“ zamumlal Tom.<\/div>\n
„Co\u017ee? To u\u017e? Ale v\u017edy\u0165…“ vyhrkl jsem. Jak jsem se za posledn\u00ed t\u00fdden uklidnil, te\u010f na m\u011b padla hysterie a strach. Co se bude d\u00edt?<\/div>\n
„Zatahal jsem za p\u00e1r nitek,“ neochotn\u011b p\u0159iznal Anis. „\u010c\u00edm d\u0159\u00edv to bude ukon\u010den\u00e9, t\u00edm l\u00edp. Nikomu z n\u00e1s by n\u011bjak\u00e9 protahov\u00e1n\u00ed nesv\u011bd\u010dilo. Nehled\u011b na to, mysl\u00edm, \u017ee tv\u016fj otec ani te\u010f nep\u016fjde pro r\u00e1nu daleko.“<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm, \u017ee je otec svin\u011b, ale te\u010f u\u017e mi neubl\u00ed\u017e\u00ed, bude se b\u00e1t,“ odv\u011btil jsem. St\u00e1le se nehodl\u00e1m schov\u00e1vat a nebudu chodit ani s ochrankou, co\u017e byl z\u0159ejm\u011b Anis\u016fv pl\u00e1n.<\/div>\n
„Dob\u0159e, kdy\u017e mysl\u00ed\u0161,“ pokr\u010dil rameny Tom, ale s Anisem si vym\u011bnil v\u00fdznamn\u00fd pohled. „Ka\u017edop\u00e1dn\u011b, to p\u0159edvol\u00e1n\u00ed pro tebe znamen\u00e1, \u017ee jsi hlavn\u00ed sv\u011bdek a k soudu j\u00edt mus\u00ed\u0161, mus\u00ed\u0161 i vypov\u00eddat. Budou se soudci p\u0159edkl\u00e1dat d\u016fkazy, kter\u00e9 pro tebe z\u0159ejm\u011b nebudou dvakr\u00e1t p\u0159\u00edjemn\u011b, ale podstoupit to mus\u00ed\u0161. Bude t\u011b zastupovat st\u00e1tn\u00ed z\u00e1stupce, ale k dispozici bude m\u00edt Bushidova pr\u00e1vn\u00edka, kter\u00fd mu bude hodn\u011b pom\u00e1hat.“<\/div>\n
„My s Tomem jsme p\u0159edvol\u00e1ni tak\u00e9, tak\u017ee s tebou budeme b\u011bhem cel\u00e9ho procesu. Proti tv\u00e9mu otci sice budeme vypov\u00eddat, ale ob\u00e1v\u00e1m se, \u017ee si Gordon se\u017eene n\u011bkoho, kdo bude sv\u011bd\u010dit v jeho prosp\u011bch, s t\u00edm se mus\u00ed tak\u00e9 po\u010d\u00edtat,“ jemn\u011b m\u011b chytil za ruku Anis.<\/p>\n

„Nem\u011blo se to v\u016fbec \u0159e\u0161it,“ povzdechl jsem si a sklopil pohled.<\/div>\n

„Bille, d\u011bl\u00e1me to pro tvoje dobro,“ p\u0159ipomn\u011bl mi Tom, jako bych snad na to mohl zapomenout.<\/div>\n
„Zeptali jste se m\u011b alespo\u0148 jednou jedinkr\u00e1t, jestli s t\u00edm souhlas\u00edm?“ vytrhl jsem ruku z Anisova sev\u0159en\u00ed. „Ne. Nezeptali jste se m\u011b ani jednou, proto\u017ee jste v\u011bd\u011bli, \u017ee bych to zam\u00edtl!“<\/div>\n
„Na to u\u017e je pozd\u011b, Bille. Te\u010f u\u017e to nejde vz\u00edt zp\u00e1tky,“ zavr\u010del Anis.<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm,“ ch\u00e1pav\u011b jsem p\u0159ik\u00fdvl. „Ale jakmile bude po v\u0161em, kon\u010d\u00edm,“ rozhodn\u011b jsem prohl\u00e1sil.<\/p>\n

„O \u010dem to mluv\u00ed\u0161?“ vyd\u011b\u0161en\u011b za\u0161eptal Anis.<\/div>\n

„O tom, \u017ee jakmile bude po soudu, kon\u010d\u00edm, Anisi. Cel\u00fd \u017eivot za m\u011b rozhodovali druz\u00ed a sotva jsem se dok\u00e1zal postavit za sv\u00e9 n\u00e1zory, u\u017e za m\u011b zase n\u011bkdo rozhodoval. Oba v\u00e1s neuv\u011b\u0159iteln\u011b miluju, ale sv\u016fj \u017eivot mus\u00edm \u017e\u00edt j\u00e1, ne vy,“ \u0159ekl jsem s pohledem pevn\u011b zap\u00edchnut\u00fdm do jeho o\u010d\u00ed. S\u00e1m nev\u00edm, kde se ve mn\u011b sebralo tolik s\u00edly a p\u0159esv\u011bd\u010den\u00ed, \u017ee to zvl\u00e1dnu, ale jakmile slova opustila m\u00e9 rty, v\u011bd\u011bl jsem, \u017ee to zvl\u00e1dnu, a\u0165 to bude bolet sebev\u00edc. Pomalu jsem vstal ze sv\u00e9ho m\u00edsta a obl\u00e9kl si svetr.<\/div>\n
„Kam jde\u0161?“ povzdechl si Tom.<\/p>\n

„Nev\u00edm,“ popravd\u011b jsem p\u0159iznal. „Ale ani jeden m\u011b nehledejte. A\u017e se vr\u00e1t\u00edm, tak se vr\u00e1t\u00edm,“ zamumlal jsem, a ani\u017e bych jim v\u011bnoval sebemen\u0161\u00ed pohled, roze\u0161el jsem se z domu ven. Nijak hloub\u011bji jsem nad sm\u011brem sv\u00e9 cesty nep\u0159em\u00fd\u0161lel, nohy samy volily cestu, a tak jsem asi po p\u016flhodin\u011b zastavil p\u0159ed pizzeri\u00ed. Zv\u011bdav\u011b jsem nakouknul dovnit\u0159, abych zjistil, jestli m\u00e1 dnes Lukas sm\u011bnu. Jakmile jsem vid\u011bl jeho obli\u010dej za barem, s \u00fasm\u011bvem jsem si k n\u011bmu p\u0159isedl.<\/p>\n

„Douf\u00e1m, \u017ee mi nejde\u0161 vr\u00e1tit psa,“ pobaven\u011b se u\u0161kl\u00edbl.<\/div>\n

„Ne,“ zasm\u00e1l jsem se. „Vlastn\u011b jsem se p\u0159i\u0161el odreagovat. M\u011bl bys b\u00fdt poct\u011bn\u00fd, \u017ee jsem si vybral pr\u00e1v\u011b tebe.“<\/div>\n
„To bezpochyby samoz\u0159ejm\u011b jsem,“ se sm\u00edchem p\u0159ede m\u011b polo\u017eil stejn\u00e9 pit\u00ed jako naposledy. „V r\u00e1ji v\u0161echno v po\u0159\u00e1dku?“<\/div>\n
„Nev\u00edm, nem\u016f\u017eu o tom p\u0159em\u00fd\u0161let,“ odfrkl jsem si. „Promi\u0148, jsem rozru\u0161en\u00fd. Chci si naj\u00edt pr\u00e1ci, abych se mohl odst\u011bhovat, ale v\u016fbec nev\u00edm, kde bych m\u011bl bez vzd\u011bl\u00e1n\u00ed hledat. Bo\u017ee, j\u00e1 jsem idiot,“ sv\u011bsil jsem hlavu mezi ramena a vlo\u017eil ji do dlan\u00ed.<\/div>\n
„To chce klid, Bille,“ popl\u00e1cal m\u011b po rameni. „Jestli chce\u0161, m\u016f\u017eu se zkusit p\u0159imluvit u \u0161\u00e9fa, \u017ee bys mi tu d\u011blal pomocn\u00edka. Vzal bych tvoje zau\u010den\u00ed na sebe.“<\/p>\n

„To bys pro m\u011b ud\u011blal?“ p\u0159ekvapen\u011b jsem k n\u011bmu vzhl\u00e9dl.<\/div>\n

„Jsem u\u010din\u011bn\u00fd and\u011bl,“ se sm\u00edchem k\u00fdvnul. „Uvid\u00edm, co zm\u016f\u017eu, ale \u0161\u00e9f u\u017e dlouho mluv\u00ed o v\u00fdpomoci, tak\u017ee ho to alespo\u0148 trochu nakopne. Ale nepo\u010d\u00edtej s n\u011bjak\u00fdm p\u011btim\u00edstn\u00fdm \u010d\u00edslem na v\u00fdplatn\u00ed p\u00e1sce. Bude\u0161 r\u00e1d za t\u0159\u00edm\u00edstnou.“<\/div>\n
„To nevad\u00ed. Hlavn\u011b, \u017ee si za to budu moct pronajmout n\u011bjak\u00fd malink\u00fd byt,“ pokr\u010dil jsem rameny. „Ty \u017eije\u0161 s rodi\u010di?“<\/div>\n
„D\u00edkybohu ne,“ okam\u017eit\u011b se rozesm\u00e1l. „V devaten\u00e1cti jsem se odst\u011bhoval a s p\u0159\u00edtelem jsme si na\u0161li bydlen\u00ed kousek odtud. Bohu\u017eel, nebo bohud\u00edk, jak se to vezme, jsme se po dvou letech spole\u010dn\u00e9ho bydlen\u00ed roze\u0161li a on se odst\u011bhoval do Francie, za Pierrem,“ pokr\u010dil rameny. „Od t\u00e9 doby poustevni\u010d\u00edm, nejsem schopn\u00fd naj\u00edt si n\u011bkoho, kdo bude tolerovat mou ob\u010dasnou oprsklost, sarkasmus a dal\u0161\u00edch milion negativn\u00edch vlastnost\u00ed.“<\/div>\n
„To m\u011b mrz\u00ed. Ale jsem si jist\u00fd, \u017ee d\u0159\u00edv nebo pozd\u011bji pozn\u00e1\u0161 n\u011bkoho, kdo si v\u0161ech tv\u00fdch milion negativn\u00edch vlastnost\u00ed up\u0159\u00edmn\u011b zamiluje. V\u011b\u0159 mi, n\u011bkdo v\u00e1\u017en\u011b p\u0159ijde. I j\u00e1 se do\u010dkal sv\u00e9ho prince na b\u00edl\u00e9m koni,“ pousm\u00e1l jsem se. „Prince, kter\u00fd pod prachem ulice dok\u00e1zal naj\u00edt m\u011b, Billa Kaulitze, a i p\u0159esto v\u0161echno, co m\u00e9 jm\u00e9no obn\u00e1\u0161\u00ed, se do m\u011b dok\u00e1zal zamilovat.“<\/div>\n
„Tak pro\u010d od n\u011bj odch\u00e1z\u00ed\u0161?“ zv\u011bdav\u011b se op\u0159el o pult hned proti mn\u011b.<\/p>\n

„Proto\u017ee se pro m\u011b s m\u00fdm bratrem sna\u017e\u00ed ud\u011blat to nejlep\u0161\u00ed, ale ani jeden z nich se nezept\u00e1 nebo nerespektuje to, co si p\u0159eju j\u00e1. Samoz\u0159ejm\u011b ch\u00e1pu, \u017ee se o m\u011b boj\u00ed, ale u\u017e nejsem d\u00edt\u011b, abych za sebe nemohl rozhodovat s\u00e1m.“<\/div>\n

„Ty jsi v n\u011bjak\u00e9m mal\u00e9ru, Bille?“<\/div>\n
„Jde o m\u00e9ho otce,“ neochotn\u011b jsem p\u0159ik\u00fdvl. „Vyhodil m\u011b z domu kv\u016fli m\u00e9 sexualit\u011b, a kdy\u017e zjistil, \u017ee jsem pr\u00e1v\u011b s Anisem, zu\u0159il. Asi p\u0159ed \u010dtrn\u00e1cti dny m\u011b zbil. Anis s m\u00fdm bratrem to p\u0159edali policii, ta to p\u0159edala soudu a mn\u011b dnes p\u0159i\u0161lo p\u0159edvol\u00e1n\u00ed.“<\/div>\n
„Po\u010dkej, to by ale m\u011blo b\u00fdt dob\u0159e pro tebe, ne? Bude\u0161 v bezpe\u010d\u00ed,“ nech\u00e1pav\u011b nakr\u010dil obo\u010d\u00ed, p\u0159i\u010dem\u017e bleskov\u011b p\u0159ipravil drink jak\u00e9si sle\u010dn\u011b. „M\u011bl by ses radovat.“<\/p>\n

„J\u00e1 v\u00edm,“ s povzdechem jsem slo\u017eil hlavu do dlan\u00ed. „Ale nikdy jsem proti otci necht\u011bl bojovat. A\u0165 u\u017e mi za cel\u00fd \u017eivot provedl spoustu ohavnost\u00ed, po\u0159\u00e1d je to m\u016fj otec, v\u00ed\u0161? Nav\u00edc j\u00e1 rozhodn\u011b nejsem z t\u011bch, kdo chce n\u011bjakou odplatu. Bratr o mn\u011b \u0159\u00edk\u00e1, \u017ee jsem otlouk\u00e1nek,“ odfrkl jsem si. „Ale mn\u011b to v\u017edycky vyhovovalo. P\u0159esto\u017ee jsem otci ani matce nikdy ne\u0159ekl, co k nim opravdu c\u00edt\u00edm, nic v sob\u011b nedus\u00edm. V\u017edycky jsem za\u0161el za roh, pobre\u010del si, zanad\u00e1val do pol\u0161t\u00e1\u0159e a v\u0161echno bylo v pohod\u011b, byl jsem uklidn\u011bn\u00fd a za\u010d\u00ednal s nimi s \u010dist\u00fdm \u0161t\u00edtem z m\u00e9 strany. Ne\u0159\u00edk\u00e1m, nikdy jsem svoje n\u00e1zory ned\u00e1val nijak extra najevo, ale te\u010f, kdy\u017e jsem v sob\u011b na\u0161el s\u00edlu a odvahu projevit se, chci, aby to bylo br\u00e1no v\u00e1\u017eno,“ vzhl\u00e9dl jsem k Lukasovi, kter\u00fd na m\u011b nepokryt\u011b z\u00edral s otev\u0159enou pusou. „Co?“<\/p>\n

„Jsem ohromen\u00fd,“ za\u0161eptal. „U\u017e ti n\u011bkdy n\u011bkdo \u0159ekl, \u017ee vypad\u00e1\u0161 jako b\u016fh, kdy\u017e o n\u011b\u010dem zap\u00e1len\u011b mluv\u00ed\u0161?“<\/div>\n

„Lukasi,“ zamumlal jsem, zaznamen\u00e1vaj\u00edc \u010dervenaj\u00edc\u00ed se l\u00edc. „Pr\u00e1v\u011b jsem ti tu odvykl\u00e1dal proslov a ty…“<\/div>\n
„Mysl\u00edm na to, jak jsi bo\u017esk\u00fd, j\u00e1 v\u00edm!“ sko\u010dil mi do \u0159e\u010di. „Omlouv\u00e1m se, ale tohle prost\u011b… Pot\u0159ebuju pan\u00e1ka,“ zahuhlal a u\u017e se skl\u00e1n\u011bl pod pult, odkud vyt\u00e1hl cosi jasn\u011b oran\u017eov\u00e9ho. Za\u0161klebil jsem se, kdy\u017e do sebe obr\u00e1til pan\u00e1ka.<\/div>\n
„M\u011bl bych j\u00edt,“ pousm\u00e1l jsem se, vylovil z kapsy drobn\u00e9 za drink a postavil se. „D\u011bkuju, \u017ee jsi m\u011b tak trp\u011bliv\u011b poslouchal, m\u00e1\u0161 m\u016fj obdiv,“ naklonil jsem se a vtiskl mu polibek na tv\u00e1\u0159. „Zavol\u00e1m ti, v\u010dera jsem na\u0161el tvoje \u010d\u00edslo,“ s \u00fasm\u011bvem jsem mu zam\u00e1val, ne\u017e jsem skrz mohutn\u00e9 dve\u0159e vstoupil do chladn\u00e9ho ve\u010dern\u00edho Berl\u00edna.<\/p>\n

<\/div>\n

*<\/div>\n
\n

„Ahoj,“ za\u0161eptal jsem do ztmavl\u00e9 kuchyn\u011b, v n\u00ed\u017e u ostr\u016fvku sed\u011bl Anis nad sklenkou n\u011b\u010deho, co p\u0159ipom\u00ednalo whisky.<\/p><\/div>\n

„M\u011bl jsem strach,“ za\u0161eptal, ale ani se na m\u011b nepod\u00edval, jen si loknul. „M\u011bl jsem o tebe tak zatracen\u011b velk\u00fd strach, Bille!“ vyk\u0159ikl, a\u017e jsem nadsko\u010dil leknut\u00edm.<\/div>\n
„Jsi opil\u00fd, Anisi,“ o krok jsem vyd\u011b\u0161en\u011b ustoupil, kdy\u017e se postavil.<\/div>\n
„\u010cekal jsi, \u017ee budu slavit, pot\u00e9, co mi m\u016fj p\u0159\u00edtel ozn\u00e1m\u00ed, \u017ee ode m\u011b p\u0159i prvn\u00ed p\u0159\u00edle\u017eitosti odejde? J\u00e1 t\u011b miluju, Bille, rozum\u00ed\u0161 tomu? Miluju t\u011b!“ do\u0161el a\u017e ke mn\u011b a nam\u00e1\u010dknul m\u011b na ze\u010f.<\/div>\n
„Boj\u00edm se, Anisi,“ rozt\u0159esen\u00fdma rukama jsem se mu zap\u0159el o hrudn\u00edk a vyd\u011b\u0161en\u011b na n\u011bj z\u00edral.<\/div>\n
„J\u00e1 bych ti nikdy neubl\u00ed\u017eil,“ p\u0159ekvapen\u011b se ode m\u011b odt\u00e1hnul. „Nikdy, nikdy, nikdy, nikdy bych ti neubl\u00ed\u017eil,“ prstem m\u011b pohladil po tv\u00e1\u0159i. „Tak hrozn\u011b moc t\u011b miluju, nem\u016f\u017ee\u0161 ode m\u011b odej\u00edt. Zem\u0159u bez tebe,“ op\u0159el si hlavu o m\u00e9 rameno, pevn\u011b m\u011b obj\u00edmaj\u00edc kolem pasu.<\/p>\n

„M\u011bl by sis j\u00edt lehnout, mil\u00e1\u010dku,“ konej\u0161iv\u011b jsem ho pohladil po z\u00e1dech. „Poj\u010f, odvedu t\u011b do postele,“ ti\u0161e jsem ho pob\u00eddl, nab\u00edzej\u00edc mu ruku. Jakmile m\u011b za ni chytil, pomalu jsem se roze\u0161el do lo\u017enice, ve kter\u00e9 jsem ho ulo\u017eil do postele. Ne\u010dekanou silou m\u011b ale st\u00e1hnul k sob\u011b, a\u017e jsem p\u0159ekvapen\u011b vyp\u00edskl.<\/div>\n

„Necho\u010f nikam, pros\u00edm,“ \u017eadonil.<\/div>\n
„Pot\u0159ebuju se svl\u00e9knout,“ pohladil jsem ho po tv\u00e1\u0159i a kousek se odt\u00e1hl. Svl\u00e9kl jsem sebe i jeho do boxerek, na\u010de\u017e jsem se op\u0159el o pelest postele a p\u0159it\u00e1hl si ho k sob\u011b do n\u00e1ru\u010de, hlad\u00edc ho po z\u00e1dech. „Spi.“<\/div>\n
„M\u00e1\u0161 m\u011b r\u00e1d?“ vzhl\u00e9dl ke mn\u011b s pohledem mal\u00e9ho d\u00edt\u011bte, kter\u00e9mu jste pr\u00e1v\u011b \u0159ekli, \u017ee jeho obl\u00edben\u00e1 poh\u00e1dka je u konce.<\/div>\n
„Miluju t\u011b, Anisi,“ pol\u00edbil jsem ho na \u010delo s \u00fasm\u011bvem.<\/div>\n
„Tak pro\u010d m\u011b chce\u0161 opustit?“<\/div>\n
„Promluv\u00edme si r\u00e1no,“ povzdychl jsem si. „Te\u010f spi, budu tu s tebou, neboj se,“ nep\u0159est\u00e1val jsem ho hladit, dokud neupadl do neklidn\u00e9ho sp\u00e1nku.<\/p>\n

<\/div>\n

*<\/div>\n
\n

Chv\u00edli pot\u00e9, co Anis usnul, jsem se \u0161ikovn\u011b vytratil z postele i lo\u017enice a posadil se k obrovsk\u00e9mu stolu v kuchyni s hrnkem \u010daje, pozoruj\u00edc no\u010dn\u00ed oblohu posetou hv\u011bzdami. P\u0159esto\u017ee jsem byl z cel\u00e9ho d\u011bn\u00ed kolem m\u011b vy\u010derpan\u00fd, celou noc se mi nepoda\u0159ilo zamhou\u0159it oka, a tak jsem r\u00e1no nedobrovoln\u011b, ale okouzlen\u011b, pozoroval n\u00e1dhern\u00fd v\u00fdchod slunce nad zahradou. P\u0159esto\u017ee jsem milovn\u00edk z\u00e1pad\u016f, u\u017e kv\u016fli m\u00e9 neochot\u011b vst\u00e1vat, tenhle v\u00fdchod ve mn\u011b zanechal hlubok\u00fd pocit, \u017ee v\u0161echno nakonec dopadne dob\u0159e. Otev\u0159el jsem dve\u0159e na terasu, aby se domem prohnal \u010derstv\u00fd vzduch, p\u0159i\u010dem\u017e se mi mezi nohama neohraban\u011b a rozespale vybatolil Kuli\u010dka, celou noc posp\u00e1vaj\u00edc\u00ed u m\u00fdch nohou.<\/p>\n

„Bille,“ zaslechl jsem za sebou Anis\u016fv tich\u00fd has, tak jsem se ml\u010dky oto\u010dil. Beze slov jsme se na sebe d\u00edvali, ne\u017e ud\u011blal p\u00e1r krok\u016f ke mn\u011b a p\u0159it\u00e1hl si m\u011b do sv\u00e9ho objet\u00ed. „V noci jsi nespal v posteli, kde jsi byl?“ obj\u00edmal m\u011b kolem ramen.<\/div>\n

„Tady, nemohl jsem sp\u00e1t,“ lehce jsem ho objal kolem pasu.<\/div>\n
„Tys byl celou noc tady? Pro\u010d sis nesedl do ob\u00fdv\u00e1ku a nepustil si televizi?“<\/div>\n
„D\u00edval jsem se na hv\u011bzdy a pak na v\u00fdchod slunce,“ pokr\u010dil jsem rameny. „Kupodivu se c\u00edt\u00edm odpo\u010dat\u00fd a psychicky v pohod\u011b. Asi m\u00e1\u0161 n\u011bjak\u00e9 zvl\u00e1\u0161tn\u00ed nebo kouzeln\u00e9 bylinkov\u00e9 \u010daje,“ s \u00fasm\u011bvem jsem k n\u011bmu vzhl\u00e9dl. „Nebol\u00ed t\u011b hlava? Na\u0161el bych ti n\u011bjak\u00fd pr\u00e1\u0161ek.“<\/div>\n
„Ne, d\u011bkuju,“ zasm\u00e1l se. „A omlouv\u00e1m se, v\u010dera jsem to s t\u00edm pit\u00edm p\u0159ehnal. Nem\u011bl bych nikdy dopustit, aby se mi to takhle vymklo z rukou. V\u00e1\u017en\u011b m\u011b to moc mrz\u00ed,“ hladil m\u011b na krku.<\/p>\n

„Neomlouvej se, j\u00e1 to ch\u00e1pu, Anisi. Jen m\u011b mrz\u00ed, \u017ee jsi nepo\u010dkal na to, \u017ee si spolu promluv\u00edme a rozumn\u011b to probereme, proto\u017ee mysl\u00edm, \u017ee pak by ses ani op\u00edjet necht\u011bl. V\u00edm, \u017ee jsem t\u011b vyd\u011bsil, kdy\u017e jsem \u0159ekl, \u017ee odejdu, ale rozhodn\u011b jsem t\u00edm nemyslel, \u017ee se s tebou rozejdu, Anisi. Jen si prost\u011b nemysl\u00edm, \u017ee je spr\u00e1vn\u00e9 a dobr\u00e9 \u017e\u00edt spolu po tak kr\u00e1tk\u00e9 chv\u00edli vztahu. U\u017e te\u010f v\u00edm, \u017ee bychom to brzy museli ukon\u010dit naprosto cel\u00e9, proto\u017ee by to neklapalo, Anisi. Nem\u016f\u017eeme spolu \u017e\u00edt, dokud se nenau\u010d\u00ed\u0161 respektovat m\u00e9 n\u00e1zory. V\u00edm, \u017ee m\u011b miluje\u0161, a \u017ee to s Tomem d\u011bl\u00e1te pro moje dobro, ale m\u011bl bych to b\u00fdt j\u00e1, kdo rozhodne, co je pro m\u011b spr\u00e1vn\u00e9 a co nen\u00ed. Nejsi m\u016fj otec, mil\u00e1\u010dku. To si mus\u00ed\u0161 uv\u011bdomit. Jsi m\u016fj partner,“ n\u011b\u017en\u011b jsem mu t\u0159el pa\u017ei.<\/p>\n

„Omlouv\u00e1m se. Asi t\u011b chci chr\u00e1nit a\u017e moc,“ pol\u00edbil m\u011b na \u010delo. „D\u00e1m si na to pozor.“<\/div>\n

„To bys m\u011bl,“ souhlasn\u011b jsem p\u0159ik\u00fdvl a o krok od n\u011bj odstoupil. „Ale to st\u011bhov\u00e1n\u00ed jsem myslel v\u00e1\u017en\u011b. Mluvil jsem s Lukasem a p\u0159imluv\u00ed se mi u \u0161\u00e9fa, aby m\u011b tam vzal jako barmana.“<\/div>\n
„Po\u010dkej, Lukas? Jak\u00fd Lukas?“<\/div>\n
„Oh,“ zasekl jsem se. „Barman z pizzerie? M\u00e1me od n\u011bj Kuli\u010dku, ur\u010dit\u011b jsem ti o n\u011bm \u0159\u00edkal!“<\/div>\n
„N\u011bjak si nevybavuju,“ p\u0159imhou\u0159il o\u010di. „Po\u010dkej, ten sam\u00fd barman, co ti tak rval sv\u00e9 \u010d\u00edslo?“ n\u00e1hle mu svitlo.<\/div>\n
„To je p\u0159esn\u011b ten Lukas,“ se sm\u00edchem jsem k\u00fdvnul. „Kdy\u017e jsi byl pry\u010d, byl jsem tam na ob\u011bd\u011b a n\u011bjak se n\u00e1m poda\u0159ilo sp\u0159\u00e1telit. Vlastn\u011b jsem s n\u00edm byl i v\u010dera, je to hodn\u00fd kluk.“<\/div>\n
„Kluk, kter\u00fd se t\u011b sna\u017e\u00ed sbalit, pamatuje\u0161?“ nespokojen\u011b zamumlal.<\/div>\n
„V\u0161echno jsem s n\u00edm probral, Anisi, a u\u017e se o to nepokus\u00ed, dob\u0159e? Je to kamar\u00e1d,“ zd\u016fraznil jsem slovo „kamar\u00e1d“ a p\u0159e\u0161el k lednici. „Tak, te\u010f zaho\u010f v\u0161echny negativn\u00ed my\u0161lenky a \u0159ekni mi, co chce\u0161 na sn\u00eddani, a\u0165 v\u00edm, co ud\u011blat,“ obda\u0159il jsem \u00fasm\u011bvem jeho zasmu\u0161ilou tv\u00e1\u0159, z\u0159ejm\u011b o n\u011b\u010dem zap\u00e1len\u011b p\u0159em\u00fd\u0161lel.<\/p>\n

autor: Saline A.<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Saline A. Druh\u00fd den po probuzen\u00ed jsem se c\u00edtil mnohem l\u00e9pe ne\u017e v\u010dera, a po zji\u0161t\u011bn\u00ed, \u017ee m\u00e1 ka\u017edou chv\u00edli p\u0159ijet Tom, mi bylo je\u0161t\u011b l\u00e9pe. Spolu s Anisem jsme spole\u010dn\u011b v klidu posn\u00eddali a nad hrnkem hork\u00e9ho kakaa \u010dekali na<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[481],"tags":[],"class_list":["post-6387","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-haus-fur-ungewollt"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6387","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=6387"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6387\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=6387"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=6387"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=6387"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}