{"id":6392,"date":"2012-06-10T17:00:00","date_gmt":"2012-06-10T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=6375"},"modified":"2012-06-10T17:00:00","modified_gmt":"2012-06-10T16:00:00","slug":"genesis-58","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/06\/10\/genesis-58\/","title":{"rendered":"Genesis 58."},"content":{"rendered":"
autor: Janule<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„D\u00edk,“ k\u00fdvnul David, kdy\u017e mu Kat vr\u00e1til jeho zbra\u0148. Zajistil ji a zastr\u010dil do ko\u017een\u00e9ho pouzdra u pasu.<\/div>\n
„Nikoho jsem nezabil, m\u00ed\u0159il jsem na nohy,“ dodal po chvilce Kat, aby David v\u011bd\u011bl. P\u0159esto nezapomn\u011bl nen\u00e1padn\u011b ut\u0159\u00edt z pa\u017eby svoje otisky, ne\u017e zbra\u0148 mana\u017eerovi vr\u00e1til, ve tm\u011b si toho nem\u011bl \u0161anci v\u0161imnout. \u010clov\u011bk nikdy nev\u00ed. B\u016fhv\u00edjak dopadl ten, co ho David nabral autem, Kat ho vid\u011bl u\u017e jen le\u017eet na zemi, ne\u017e se vy\u0159\u00edtili z br\u00e1ny. P\u0159esto\u017ee byl schopen lidi mu\u010dit, vrah nebyl a necht\u011bl b\u00fdt.<\/div>\n
<\/div>\n
Chv\u00edli ml\u010deli, z\u00edrali oba do tmy p\u0159ed sebou. David sed\u011bl jako za\u0159ezan\u00fd, ruce na volantu, a hore\u010dn\u011b p\u0159em\u00fd\u0161lel, co d\u00e1l. Do prdele, co d\u00e1l? Jsou tady uprost\u0159ed lesa. Netu\u0161il, kam cesta p\u0159ed nimi vede, zp\u00e1tky se vr\u00e1tit nemohli, tam ur\u010dit\u011b hledaj\u00ed poldov\u00e9 jejich auto. Skoro sebou \u0161kubnul, kdy\u017e se ozval jeho spolujezdec.<\/div>\n
„Sly\u0161els to? Co to bylo?“ za\u0161eptal Kat do naprost\u00e9ho ticha kabiny mercedesu.<\/div>\n
„Co?“ oto\u010dil k n\u011bmu hlavu David.<\/div>\n
„Poslouchej,“ za\u0161eptal jen Kat a pootev\u0159el ok\u00fdnko elektrick\u00fdm ovl\u00e1d\u00e1n\u00edm.<\/div>\n
„Do hajzlu!“ vydechl David, kdy\u017e mu do\u0161lo, co ten zvuk znamen\u00e1. „To je vrtuln\u00edk!“<\/div>\n
„Hledaj\u00ed n\u00e1s ze vzduchu,“ zkonstatoval Kat. Tahle mo\u017enost ho opravdu nenapadla, kdy\u017e ut\u00edkali. „To jsme p\u011bkn\u011b v prdeli.“ Zn\u011bl sp\u00ed\u0161 rezignovan\u011b ne\u017e vypla\u0161en\u011b jako David.<\/div>\n
„Zdrh\u00e1me, jsme moc snadnej ter\u010d,“ otev\u0159el mana\u017eer dve\u0159e auta a vysko\u010dil ven do tmy. Nedr\u017eet se, m\u00e1lem sebou pr\u00e1skl, kdy\u017e zakopl o zvln\u011bn\u00fd ter\u00e9n rozje\u017ed\u011bn\u00e9 lesn\u00ed cesty.<\/div>\n
„Kam si jako mysl\u00ed\u0161, \u017ee tady ute\u010dem?“ Zavolal na n\u011bj z kabiny auta Kat.<\/div>\n
„Nev\u00edm, ale aspo\u0148 to zkus\u00edm, nenech\u00e1m se chytit a zav\u0159\u00edt,“ otev\u0159el David zavazadlov\u00fd prostor, kdy\u017e k n\u011bmu tmou pod\u00e9l auta dot\u00e1pal. Kufr tady nemohl nechat, m\u011bl v n\u011bm v\u0161echno, musel ho vz\u00edt s sebou. Sice se mu s n\u00edm bude \u0161patn\u011b ut\u00edkat, ale nedalo se nic d\u011blat, nen\u00ed \u010das vynd\u00e1vat to nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed, co pot\u0159eboval, stejn\u011b na to nevid\u011bl. Helikopt\u00e9ra se podle zvuku rychle bl\u00ed\u017eila, b\u011bhem p\u00e1r minut je najde a bude po v\u0161em.<\/div>\n
\n
<\/div>\n
Kat sed\u011bl d\u00e1l na sedadle spolujezdce. V t\u00e9hle tm\u011b nem\u011bli nejmen\u0161\u00ed \u0161anci. Na rozd\u00edl od Davida, kter\u00e9ho poh\u00e1n\u011bl strach z v\u011bzen\u00ed, Kat to vzdal. Byl to pokus, selhal, a on u\u017e to nehodlal d\u00e1l protahovat. V\u011bd\u011bl, \u017ee \u00fat\u011bkem do lesa v\u016fbec nic nez\u00edsk\u00e1, naopak. Najdou je tak jako tak, a on u\u017e toho m\u011bl dost. Fyzicky ani psychicky by takov\u00fd \u00fat\u011bk nezvl\u00e1dl, na rozd\u00edl od mlad\u0161\u00edho Davida, ten m\u011bl ur\u010dit\u011b energie na rozd\u00e1v\u00e1n\u00ed. A o dvacet kilo m\u00ed\u0148, ne-li o t\u0159icet.<\/div>\n
<\/div>\n
„Ty nejde\u0161?“ ozvalo se vedle n\u011bj, kdy\u017e David str\u010dil hlavu do kabiny auta.<\/div>\n
„Ne, po\u010dk\u00e1m, a\u017e p\u0159ijdou,“ odpov\u011bd\u011bl klidn\u00fdm hlasem.<\/div>\n
„Jak mysl\u00ed\u0161,“ zkonstatoval jen David. „Ne\u0159\u00edkej jim o mn\u011b, dej mi \u0161anci,“ po\u017e\u00e1dal je\u0161t\u011b sv\u00e9ho spolu-uprchl\u00edka. „T\u0159eba si nev\u0161imli, \u017ee jsme dva. Pot\u0159ebuju se dostat co nejd\u00e1l. Tak sbohem,“ dodal je\u0161t\u011b a rozb\u011bhl se sm\u011brem do lesa. S\u00e1m nev\u011bd\u011bl, kam b\u011b\u017e\u00ed, ale musel to alespo\u0148 zkusit.<\/div>\n
„Hodn\u011b \u0161t\u011bst\u00ed,“ zavolal za n\u00edm Kat, bylo mu jasn\u00e9, \u017ee David nem\u00e1 \u0161anci, ale nem\u011blo cenu ho p\u0159emlouvat. P\u0159esedl si na m\u00edsto \u0159idi\u010de, zabouchl dve\u0159e a se\u0161l\u00e1pl spojku. Nastartoval, chvilku mu trvalo, ne\u017e ve slab\u00e9m sv\u011btle stropn\u00edho osv\u011btlen\u00ed z n\u00e1kresu na \u0159adic\u00ed p\u00e1ce pochopil, jak se v tomhle aut\u011b d\u00e1v\u00e1 zp\u00e1te\u010dka, a za\u0159adil. Patn\u00e1ct let byla sice dlouh\u00e1 doba, ale \u0159\u00edzen\u00ed se nezapom\u00edn\u00e1, stejn\u011b jako j\u00edzda na kole nebo bruslen\u00ed. Ku\u017eely sv\u011btla protnuly prostor p\u0159ed n\u00edm, kdy\u017e rozsv\u00edtil a oto\u010dil hlavu dozadu, aby zkontroloval ter\u00e9n. Za\u010dal couvat. Doufal, \u017ee to nenapere do nejbli\u017e\u0161\u00edho stromu.<\/div>\n
<\/div>\n
~*~<\/div>\n
<\/div>\n
„M\u00e1me ho,“ ozvalo se m\u00edstnost\u00ed z vys\u00edla\u010dky velitele akce. „Vr\u00e1til se s\u00e1m na silnici a vzdal se, za chv\u00edli ho m\u00e1te k dispozici, veliteli.“<\/div>\n
„No kone\u010dn\u011b,“ nijak zvl\u00e1\u0161\u0165 nepochv\u00e1lil sv\u00e9ho pod\u0159\u00edzen\u00e9ho \u0161\u00e9f akce Svoboda, t\u00edm v\u017edycky \u0161et\u0159il. „Ztoto\u017en\u011bte ho a dopravte co nejd\u0159\u00edv sem, konec.“ Ukon\u010dil relaci a oto\u010dil se na Bena. „Vypad\u00e1 to, \u017ee se kone\u010dn\u011b dozv\u00edme, kudy se do t\u00fd my\u0161\u00ed d\u00edry leze.“<\/div>\n
<\/div>\n
~*~<\/div>\n
<\/div>\n
Noe se vypot\u00e1cel z v\u00fdtahu a m\u00e1lem se znovu pozvracel, kdy\u017e si na podlaze v\u0161iml poz\u016fstatk\u016f sv\u00e9 d\u0159\u00edv\u011bj\u0161\u00ed nevolnosti, mimod\u011bk si s\u00e1hl na hlavu, kde nahmatal obrovskou bouli. Bolela ho po\u0159\u00e1d \u0161\u00edlen\u011b, ale u\u017e si alespo\u0148 vzpomn\u011bl, jak se mu to stalo. Nech\u00e1pal, co d\u011blal naho\u0159e v p\u0159echodov\u00e9 komo\u0159e a jak se tam vlastn\u011b dostal. M\u00ed\u0159il ke sv\u00e9 kancel\u00e1\u0159i a doufal, \u017ee tam najde n\u011bjakou n\u00e1pov\u011bdu. Pamatoval si, \u017ee naposledy mu d\u011blal spole\u010dnost Kat. Zarazil se v p\u016fli kroku, kdy\u017e mu bleskla hlavou vzpom\u00ednka, jak ho po\u017e\u00e1dal o hypn\u00f3zu. Absolutn\u011b mu nepomohla, zkonstatoval, kdy\u017e bral za kliku kancel\u00e1\u0159e. Bylo zam\u010deno, tak\u017ee kdy\u017e ji opou\u0161t\u011bl, byl norm\u00e1ln\u011b p\u0159i smyslech. Ani se neobt\u011b\u017eoval odemykat a nam\u00ed\u0159il si to o p\u00e1r dve\u0159\u00ed d\u00e1l k sob\u011b do apartm\u00e1nu. Ten byl odem\u010den\u00fd a vypadalo to tu sice malinko jinak, ale byla to jen chyb\u011bj\u00edc\u00ed \u017eidle, na kter\u00e9 se naho\u0159e vzbudil, jinak se nic nezm\u011bnilo. Sakra. Kde je Kat? M\u011bl by ho naj\u00edt. Zvedl sluch\u00e1tko telefonu na stole, vyma\u010dkal linku 501 a \u010dekal, a\u017e telefon jeho pod\u0159\u00edzen\u00fd zvedne. Nedo\u010dkal se. Sakra\u2026 nic nefungovalo, jak m\u011blo.<\/div>\n
<\/div>\n
~*~<\/div>\n
<\/div>\n
Tom nerv\u00f3zn\u011b podup\u00e1val nohou. Bill s Larou si pov\u00eddali o ud\u00e1lostech ve spole\u010denstv\u00ed, kter\u00e9 za\u017eili jen oni dva, kytarista poslouchal na p\u016fl ucha a hypnotizoval telefon na zdi. Pro\u010d, sakra, ten David nevol\u00e1? Nem\u011bl hodinky, z\u016fstaly le\u017eet na jeho no\u010dn\u00edm stolku, a ani v laborato\u0159i \u017e\u00e1dn\u00e9 hodiny nevid\u011bl, tak\u017ee nem\u011bl p\u0159ehled o \u010dase. M\u011bl nutk\u00e1n\u00ed se zvednout a vyto\u010dit mana\u017eerovo \u010d\u00edslo, ale necht\u011bl nic usp\u011bchat. Nejsp\u00ed\u0161 stejn\u011b v\u016fbec nebyl ve sv\u00e9m apartm\u00e1nu, jestli zji\u0161\u0165uje, jak to vypad\u00e1. Ale ozvat by se u\u017e sakra mohl\u2026<\/div>\n
<\/div>\n
„Byl jsi roztomil\u00fd klu\u010dina,“ usm\u00e1la se Lara na Billa, kdy\u017e zabrousili k t\u00e9matu, kter\u00e9 zp\u011bv\u00e1ka posledn\u00ed dobou zaj\u00edmalo. Cht\u011bl v\u011bd\u011bt, jak\u00fd byl, kdy\u017e ho unesli a zav\u0159eli sem. „P\u0159i\u0161la jsem do spole\u010denstv\u00ed jen p\u00e1r dn\u016f p\u0159ed tebou, bylo mi p\u011btadvacet, absolvovala jsem univerzitu,“ za\u010dala vzpom\u00ednat Lara. Cht\u011bla Billovi odpov\u011bd\u011bt, ale rozm\u00fd\u0161lela se, co \u0159\u00edct m\u016f\u017ee, a co by bylo lep\u0161\u00ed, aby ti dva nev\u011bd\u011bli. Jestli opravdu p\u0159ijde policie, budou zajist\u00e9 v\u0161echny vysl\u00fdchat, a ka\u017ed\u00e1 podrobnost bude d\u016fle\u017eit\u00e1. Pamatovala se, jak rozhodovala o tom, kter\u00e9 z d\u011bt\u00ed je geneticky vhodn\u00e9 a kter\u00e9 ne. Nev\u011bd\u011bla tehdy, kde se d\u011bti ve spole\u010denstv\u00ed vzaly, a\u010dkoliv tu\u0161ila, \u017ee to asi nebyl zcela leg\u00e1ln\u00ed zp\u016fsob, ale rad\u0161i se ani neptala, bylo to jednodu\u0161\u0161\u00ed. Stejn\u011b by s t\u00edm nemohla ze sv\u00e9 pozice nic ud\u011blat, v\u0161emu velel Garry, ona byla jen dal\u0161\u00ed \u0159adov\u00fd \u010dlen, i kdy\u017e s vlastn\u00ed laborato\u0159\u00ed. Rad\u0161i se ani nestarala, co se stalo s t\u011bmi, na jejich\u017e kartu dala raz\u00edtko „nevhodn\u00fd“. Byla mlad\u00e1, zap\u00e1len\u00e1 hlavn\u011b pro svou pr\u00e1ci, a nic jin\u00e9ho ji nezaj\u00edmalo.<\/div>\n
<\/div>\n
„Tebe si pamatuju moc dob\u0159e,“ pokra\u010dovala Lara, \u010dernovlas\u00fd zp\u011bv\u00e1k na n\u00ed visel o\u010dima. Existovalo jen p\u00e1r fotek z doby, kdy byl mal\u00fd, a ty m\u011bla Mira n\u011bkde schovan\u00e9, u\u017e je l\u00e9ta nevid\u011bl. Lara ne\u0159ekla, pro\u010d j\u00ed zrovna Bill tak uv\u00edzl v pam\u011bti, ale pamatovala si to moc dob\u0159e. Jeho genetick\u00e9 v\u00fdsledky nebyly jednozna\u010dn\u00e9, m\u011bla pochybnosti, a tak si \u0161la d\u00edt\u011b osobn\u011b prohl\u00e9dnout, aby se mohla rozhodnout. „M\u011bl jsi sv\u011btlehn\u011bd\u00e9 kr\u00e1tk\u00e9 vl\u00e1sky, a kdy\u017e jsme se poprv\u00e9 setkali, dr\u017eel ses Miry za sukni a nejd\u0159\u00edv jsi ke mn\u011b necht\u011bl, b\u00e1l ses. Kdy\u017e jsem ti ale nab\u00eddla l\u00edz\u00e1tko, byl jsi okam\u017eit\u011b m\u016fj,“ culila se p\u0159i t\u00e9 vzpom\u00ednce. Kdyby na ni tehdy kr\u00e1sn\u00fd sv\u011btlovlas\u00fd chlape\u010dek nevykulil sv\u00e9 velk\u00e9 hn\u011bd\u00e9 o\u010di, nejsp\u00ed\u0161 by jeho kartu ozna\u010dila zam\u00edtav\u00fdm raz\u00edtkem, ale jako ka\u017ed\u00e9ho, i ji si okam\u017eit\u011b z\u00edskal, kdy\u017e se na ni usm\u00e1l a pozd\u011bji k n\u00ed nat\u00e1hl ruce, aby ho vzala na kl\u00edn. Nechala ho proto ve spole\u010denstv\u00ed a pozd\u011bji sledovala s obdivem jeho kari\u00e9ru zp\u011bv\u00e1ka.<\/div>\n
<\/div>\n
„\u0160koda, \u017ee si to nepamatuju,“ usm\u00e1l se Bill, „jakou m\u011blo p\u0159\u00edchu\u0165?“<\/div>\n
„Mysl\u00edm, \u017ee jahodovou,“ odpov\u011bd\u011bla Lara. „Sakra, dala bych si \u010derstv\u00e9 jahody,“ povzdechla si. Jako mal\u00e1 je milovala, jednou se jich tak p\u0159ejedla, \u017ee dostala kop\u0159ivku. Mimod\u011bk se p\u0159i t\u00e9 vzpom\u00ednce podrbala na ruce, jako by j\u00ed ty nep\u0159\u00edjemn\u00e9 pup\u00ednky znovu nask\u00e1kaly.<\/div>\n
„Ty jsem m\u011bl jen jednou,“ poznamenal Bill. „David mi je p\u0159ivezl z povrchu, a byly naprosto \u00fa\u017easn\u00fd. V\u00edc se mi l\u00edbilo, jak vypadaly, ne\u017e nakonec chutnaly. V kompotu jsou z nich pak takov\u00fd hnusn\u00fd patlav\u00fd cucky,“ povzdychl zklaman\u011b. „Nebo meloun, nikdy nezapomenu na tu nadpozemskou chu\u0165,“ zasnil se. \u010cerstv\u00e9 ovoce a zelenina tu byly vz\u00e1cnost, v\u0161echno ve zdej\u0161\u00ed kuchyni zava\u0159ovali a ukl\u00e1dali do podzemn\u00edch sklad\u016f na dobu, kdy se naho\u0159e u\u017e nic p\u011bstovat nebude. Jedli jen to, co u\u017e m\u011blo t\u00e9m\u011b\u0159 pro\u0161lou trvanlivost, museli si zvykat na skromn\u00e9 p\u0159\u00edd\u011bly. Noe byl v tomhle nekompromisn\u00ed, nikdo nem\u011bl v\u00fdjimku.<\/div>\n
„Naho\u0159e ti jich koup\u00edm klidn\u011b sto,“ vlo\u017eil se do toho Tom s \u00fasm\u011bvem na tv\u00e1\u0159i, kdy\u017e pozoroval Billa. Melouny taky miloval, ka\u017ed\u00e9 l\u00e9to jich spo\u0159\u00e1dal spoustu, ale ur\u010dit\u011b p\u0159i vzpom\u00ednce na jejich chu\u0165 nem\u011bl podobn\u00fd v\u00fdraz jako Bill. Ten vypadal jako p\u0159i orgasmu. Tom u\u017e se nemohl do\u010dkat, a\u017e cel\u00e1 tahle podzemn\u00ed \u0161ar\u00e1da skon\u010d\u00ed a oni budou naho\u0159e, voln\u00ed a svobodn\u00ed. Znovu se zad\u00edval na ml\u010d\u00edc\u00ed telefon. Sakra\u2026 takhle to vypad\u00e1, jako by to nem\u011blo skon\u010dit nikdy.<\/div>\n
<\/div>\n
~*~<\/div>\n
<\/div>\n
„No vida, takovou velkou rybu jsme chytili,“ liboval si Ben, kdy\u017e vy\u0161lo najevo, \u017ee uprchl\u00edk je Paul\u016fv u\u010ditel Kat. „Ani nevypad\u00e1 tak hroziv\u011b,“ zad\u00edval se na zhruba pades\u00e1tilet\u00e9ho mohutn\u00e9ho mu\u017ee na \u017eidli, jevil se klidn\u011b a sm\u00ed\u0159en\u011b. V\u0161echno to \u0161eptal do ucha Saschovi, kter\u00fd dostal povolen\u00ed b\u00fdt p\u0159\u00edtomen v\u00fdslechu s podm\u00ednkou odchodu, kdy\u017e se bude prob\u00edrat cokoliv nevhodn\u00e9ho pro ucho novin\u00e1\u0159e. Velitel a Polak, kte\u0159\u00ed u\u017e v\u00fdslech zah\u00e1jili, stejn\u011b pot\u0159ebovali sv\u011bdky. Pr\u00e1v\u011b se sna\u017eili z Kata dostat, jak mohl \u0159\u00eddit auto, a z\u00e1rove\u0148 st\u0159\u00edlet z opa\u010dn\u00e9ho ok\u00fdnka, co\u017e vypov\u011bd\u011bli mu\u017ei, kte\u0159\u00ed se auto sna\u017eili zastavit. Jen kr\u010dil rameny a ml\u010del.<\/div>\n
<\/div>\n
„L\u017eete, mil\u00fd pane, sv\u011bdci vid\u011bli v aut\u011b dva mu\u017ee.“<\/div>\n
„Byl jsem v aut\u011b s\u00e1m.“<\/div>\n
„Nebyl, jeden mu\u017e \u0159\u00eddil, druh\u00fd st\u0159\u00edlel, kdo to byl?“<\/div>\n
„Byl jsem v aut\u011b s\u00e1m.“<\/div>\n
„Va\u0161e lhan\u00ed ni\u010demu nepom\u016f\u017ee, stejn\u011b p\u0159ijdeme na to, kdo byl s v\u00e1mi, helikopt\u00e9ra po n\u011bm p\u00e1tr\u00e1, a v\u011b\u0159te, \u017ee pak v\u00e1m tohle lhan\u00ed p\u0159ip\u00ed\u0161eme na \u00fa\u010det. Tak\u017ee znovu. Kdo s v\u00e1mi byl v aut\u011b!“<\/div>\n
„…“<\/div>\n
„Jestli va\u0161eho komplice nechyt\u00edme, budete m\u00edt na triku jak st\u0159elbu, tak toho mu\u017ee, kter\u00e9ho jste srazili. Tak\u017ee je\u0161t\u011b jednou a naposledy. Kdo to byl?!“<\/div>\n
„David, n\u00e1\u0161 mana\u017eer.“<\/div>\n
„P\u0159\u00edjmen\u00ed?“<\/div>\n
„Nezn\u00e1m, nikdy m\u011b to nezaj\u00edmalo, odjak\u017eiva to pro m\u011b byl jen David.“<\/div>\n
„Dob\u0159e, my u\u017e se ho zept\u00e1me, a\u017e ho chyt\u00edme,“ prohl\u00e1sil velitel.<\/div>\n
<\/div>\n
„To bude Jost,“ vlo\u017eil se do toho Ben.<\/div>\n
„Jasn\u011b, to si ov\u011b\u0159\u00edme. Tak\u017ee te\u010f k dal\u0161\u00ed v\u011bci. \u0158ekn\u011bte n\u00e1m, kde je vchod do podzem\u00ed.“<\/div>\n
„Najd\u011bte si ho sami,“ u\u0161kl\u00edbl se zlomysln\u011b Kat, necht\u011bl jim d\u00e1t nic zadarmo, nem\u011bl d\u016fvod. Oni mu taky nic nedaj\u00ed, a je\u0161t\u011b ho navrch za\u0161ijou do v\u011bzen\u00ed. Pro\u010d by jim to m\u011bl uleh\u010dovat? Kdy\u017e neodpov\u011bd\u011bl na tut\u00e9\u017e ot\u00e1zku u\u017e pot\u0159et\u00ed, zvedl velitel o\u010di k Saschovi a k\u00fdvnut\u00edm hlavy ho vyzval k odchodu. Sascha jen povzdychl a b\u011bhem chvilky zmizel za dve\u0159mi. P\u0159idal se tak ke Karlovi, kter\u00fd byl vyk\u00e1z\u00e1n u\u017e p\u0159ed v\u00fdslechem.<\/div>\n
<\/div>\n
„Pane Weigande,“ za\u010dal znovu velitel, kdy\u017e za Saschou zapadly dve\u0159e. „My ten vchod samoz\u0159ejm\u011b d\u0159\u00edve \u010di pozd\u011bji najdeme, ale to u\u017e pak nebude m\u00edt pro v\u00e1\u0161 \u017e\u00e1dnou v\u00fdhodu.“<\/div>\n
„O jak\u00e9 v\u00fdhod\u011b p\u0159esn\u011b mluv\u00edme?“ zpozorn\u011bl Kat, na tohle v podstat\u011b celou dobu \u010dekal, tu\u0161il, \u017ee to p\u0159ijde, kdy\u017e vydr\u017e\u00ed.<\/div>\n
„My moc dob\u0159e v\u00edme, kdo jste, \u010d\u00edm jste byl p\u0159edt\u00edm a co jste v podzem\u00ed d\u011blal. Nebudeme pot\u0159ebovat ani tolik sv\u011bdk\u016f, kolik jich v t\u00e9 d\u00ed\u0159e je, abychom v\u00e1s za\u0161ili na do\u017eivot\u00ed. Jako b\u00fdval\u00fd voj\u00e1k ur\u010dit\u011b v\u00edte, \u017ee ka\u017ed\u00e1 informace m\u00e1 svou cenu. Pokud vy n\u00e1m poskytnete informaci, kterou pot\u0159ebujeme, my v\u00e1m zaru\u010d\u00edme ur\u010ditou benevolenci pozd\u011bji. M\u016f\u017eeme se domluvit, jist\u00e9 slo\u017eky r\u00e1dy vyu\u017eij\u00ed va\u0161e letit\u00e9 zku\u0161enosti z va\u0161eho oboru, praxi, kterou jste v podzem\u00ed nasb\u00edral, tak\u017ee pokud vy n\u00e1m te\u010f pom\u016f\u017eete, mo\u017en\u00e1 se v\u00e1m poda\u0159\u00ed odkroutit si jen to nejnutn\u011bj\u0161\u00ed a pak pracovat znovu pro st\u00e1t. Je jen na v\u00e1s, jak chcete str\u00e1vit zbytek sv\u00e9ho \u017eivota. Samoz\u0159ejm\u011b v\u00e1m nebr\u00e1n\u00edme pohodln\u011b do\u017e\u00edt za m\u0159\u00ed\u017eemi, to je jasn\u00e9.“<\/div>\n
„Jakou m\u00e1m z\u00e1ruku?“<\/div>\n
„\u017d\u00e1dnou, budete mi muset v\u011b\u0159it, p\u00edsemn\u011b v\u00e1m to d\u00e1t nem\u016f\u017eu. Tak\u017ee znovu, kde je vchod do podzem\u00ed\u2026“<\/div>\n
„Skladem \u010distic\u00edch prost\u0159edk\u016f v gar\u00e1\u017ei. Ale dve\u0159e jsou dost masivn\u00ed a fungujou na otisk palce, tak\u017ee se tam stejn\u011b nem\u00e1te jak dostat.“<\/div>\n
„To u\u017e nechte na n\u00e1s, my u\u017e si n\u011bjak porad\u00edme.“ Velitel se o kousek vzd\u00e1lil a d\u00e1val pokyny mu\u017e\u016fm venku.<\/div>\n
<\/div>\n
„Moment, moment,“ vlo\u017eil se do toho Polak. „Je\u0161t\u011b tam nikoho nepos\u00edlejte, nebo provedou n\u011bjakou blbost,“ oto\u010dil se na velitele. „Mus\u00edme nejd\u0159\u00edv zjistit, jestli se nelze dovnit\u0159 dostat bez pomoci n\u00e1sil\u00ed.“<\/div>\n
„Dob\u0159e, ale posp\u011b\u0161te si,“ nerad mu umo\u017enil v\u00fdslech velitel. Cht\u011bl co nejd\u0159\u00edv dokon\u010dit \u00fakol, kter\u00fd mu byl zad\u00e1n, a to bylo osvobozen\u00ed lid\u00ed z podzem\u00ed.<\/div>\n
„M\u016f\u017eeme se dostat do podzem\u00ed pomoc\u00ed va\u0161eho otisku palce?“ za\u010dal odborn\u00edk na sekty. Celou dobu Kata pe\u010dliv\u011b poslouchal a d\u011blal si pozn\u00e1mky.<\/div>\n
„Ne. M\u016fj palec nefunguje, nem\u011bl jsem pr\u00e1vo odch\u00e1zet ven.“<\/div>\n
„Tak pomoc\u00ed palce va\u0161eho komplice, a\u017e ho chyt\u00edme?“<\/div>\n
„Ne, jeho otisk taky nefunguje, jde to jen se \u0161\u00e9fov\u00fdm palcem.“<\/div>\n
„Aha, tak\u017ee on v\u00e1s pustil ven?“<\/div>\n
„Ne, nev\u011bd\u011bl, \u017ee n\u00e1s pou\u0161t\u00ed, byl v hlubok\u00e9m hypnotick\u00e9m sp\u00e1nku, jen jsme ho pou\u017eili.“<\/div>\n
„A kde je te\u010f?“<\/div>\n
„Bu\u010f sed\u00ed po\u0159\u00e1d je\u0161t\u011b na \u017eidli za t\u011bmi dve\u0159mi, nebo se probudil. Ale kam pak ode\u0161el, to nem\u00e1m pon\u011bt\u00ed. Nejsp\u00ed\u0161 zp\u00e1tky dol\u016f, jestli je\u0161t\u011b nevylezl ven.“<\/div>\n
„Ne, zat\u00edm nikdo jin\u00fd ne\u017e vy z podzem\u00ed nevych\u00e1zel. Jak v\u00edte, \u017ee se probudil, kdy\u017e byl podle v\u00e1s v hypnotick\u00e9m sp\u00e1nku?“<\/div>\n
„Dal jsem mu pokyn t\u011bsn\u011b p\u0159edt\u00edm, ne\u017e jsme odch\u00e1zeli. Ostatn\u00ed by si s n\u00edm nev\u011bd\u011bli rady, a on je p\u0159ece jen v podzem\u00ed \u0161\u00e9f,“ pokr\u010dil rameny Kat. S\u00e1m nev\u011bd\u011bl, co ho k tomu p\u0159im\u011blo, ale nejsp\u00ed\u0161 lidsk\u00fd soucit. V t\u00e9 komo\u0159e byla \u0161\u00edlen\u00e1 zima, a \u0161\u00e9f byl jen v tri\u010dku a d\u017e\u00edn\u00e1ch. Necht\u011bl ho m\u00edt na sv\u011bdom\u00ed.<\/div>\n
„Kam mysl\u00edte, \u017ee \u0161el? Zkou\u0161eli jsme mu toti\u017e volat, a nikdo to nebral. Na n\u011bkolika telefonech.“<\/div>\n
„P\u0159edpokl\u00e1d\u00e1m, \u017ee jestli se vr\u00e1til, tak bu\u010f k sob\u011b, nebo do sv\u00e9 kancel\u00e1\u0159e. Linky 110 a 111. M\u011bl ot\u0159es mozku, tak\u017ee je v podstat\u011b nap\u016fl ochromen\u00fd, bol\u00ed ho hlava. Po\u017e\u00e1dal m\u011b, abych mu ud\u011blal hypn\u00f3zu a bolest zastavil, proto tak\u00e9 byl v hypnotick\u00e9m sp\u00e1nku.“<\/div>\n
<\/div>\n
„Tam jsem to zkou\u0161el a nic,“ upozornil Ben. „Zkou\u0161el jsem i linky 112, 113, 114, ale ani tam se nikdo nehl\u00e1sil.“<\/div>\n
„To je jasn\u00e9. Jsou to apartm\u00e1ny Billa a Toma, ti jsou n\u011bkde v m\u00ednus \u010dty\u0159ce, pak David\u016fv, ten moment\u00e1ln\u011b l\u00edt\u00e1 n\u011bkde po lese, tak\u017ee v\u00e1m to ani nikdo vz\u00edt nemohl. Linky maj\u00ed po\u010d\u00e1te\u010dn\u00ed \u010d\u00edslo podle pater, tak\u017ee moje linka je nap\u0159\u00edklad 501.“<\/div>\n
„Mysl\u00edte, \u017ee kdybyste promluvil se \u0161\u00e9fem, \u017ee by byl ochoten dobrovoln\u011b otev\u0159\u00edt vstup do podzem\u00ed?“ zeptal se Polak. Kat jen pokr\u010dil rameny. Nem\u011bl p\u0159edstavu, hlavn\u011b jak by \u0161\u00e9fovi vysv\u011btlil, \u017ee je venku.<\/div>\n
„Zkusit to m\u016f\u017eu, ale jakmile se o va\u0161em mo\u017en\u00e9m p\u0159\u00edchodu dozv\u011bd\u011bl, vyhl\u00e1sil \u010derven\u00fd k\u00f3d, co\u017e je to nejvy\u0161\u0161\u00ed bezpe\u010dnostn\u00ed opat\u0159en\u00ed, v podstat\u011b je cel\u00fd komplex zablokovan\u00fd v\u016f\u010di v\u0161emu zven\u010d\u00ed. Pochybuju, \u017ee by na to reagoval dob\u0159e. Aby mi otev\u0159el, musel bych n\u011bjak vysv\u011btlit, jak jsem se dostal ven. A o v\u00e1s bych nesm\u011bl ani p\u00edpnout,“ uva\u017eoval Kat nahlas. Zvedl o\u010di k Polakovi, kter\u00fd na n\u011bm visel pohledem.<\/div>\n
„Mysl\u00edte, \u017ee by Noe pou\u017eil proti sv\u00fdm lidem jak\u00e9koliv mo\u017en\u00e9 n\u00e1sil\u00ed nebo cokoliv, co by je mohlo po\u0161kodit, kdyby v\u011bd\u011bl, \u017ee jsme tady?“<\/div>\n
„No, nev\u00edm, ale sp\u00ed\u0161 ne, \u0159ekl bych. Jeho otec mo\u017en\u00e1, to byl fanatik, ale Noe snad ne.“<\/div>\n
„Snad?“<\/div>\n
„Nikdy nev\u00edte, co \u010dlov\u011bk pod n\u00e1tlakem situace ud\u011bl\u00e1. Nejsem psycholog, abych ho zkoumal. Ale v\u017edycky mi p\u0159i\u0161lo, \u017ee v podstat\u011b to v\u0161echno d\u011bl\u00e1 jen kv\u016fli tomu, \u017ee to sl\u00edbil sv\u00e9mu otci, ne\u017e um\u0159el. Nem\u011bl jinou \u0161anci, vyrostl v tom cel\u00e9m odmalinka a vlastn\u011b to po n\u011bm zd\u011bdil.“<\/div>\n
„A dosud plnil v\u0161echno, co mu sl\u00edbil?“<\/div>\n
„Snad ano, nev\u00edm. Nebyl jsem u toho, kdy\u017e star\u00fd Garry um\u00edral, tak\u017ee nem\u016f\u017eu slou\u017eit.“<\/div>\n
„Dob\u0159e, tak\u017ee vy si mysl\u00edte, \u017ee by sv\u00fdm lidem sp\u00ed\u0161e neubl\u00ed\u017eil.“<\/div>\n
„Leda by ze\u0161\u00edlel. Ale jak by mohl v\u0161em najednou n\u011bco ud\u011blat, to si nedovedu p\u0159edstavit. Mo\u017en\u00e1 kdyby vypnul klimatizaci, tak se tam za p\u00e1r hodin v\u0161ichni udus\u00ed, ale v\u010detn\u011b jeho.“<\/div>\n
<\/div>\n
To u\u017e Polak nekomentoval, jen k\u00fdvl hlavou, necht\u011bl zbyte\u010dn\u011b stra\u0161it dal\u0161\u00edmi mo\u017enostmi, museli zkusit ka\u017edou variantu, jak se k ob\u00e1van\u00e9mu v\u016fdci sekty dostat, ne\u017e budou nuceni pou\u017e\u00edt Karl\u016fv Semtex. Te\u010f u\u017e bylo jen pot\u0159eba v\u0161echno s Katem do detailu vymyslet a domluvit.<\/div>\n
<\/div>\n
~*~<\/div>\n
<\/div>\n
Noa probudil telefon. Nep\u0159\u00edjemn\u00e9 \u0159ezav\u00e9 vyzv\u00e1n\u011bn\u00ed, kter\u00e9 jako by mu p\u016flilo u\u017e tak bolavou hlavu, ho donutilo vst\u00e1t a rychle sluch\u00e1tko zvednout. Uv\u011bdomil si, \u017ee usnul d\u0159\u00edv, ne\u017e sta\u010dil cokoliv zjistit o Katovi. O to rad\u0161i byl, kdy\u017e se ze sluch\u00e1tka ozval jeho hlas.<\/div>\n
„Ahoj \u0161\u00e9fe.“<\/div>\n
„Ebe, kde jsi? U\u017e jsem t\u011b cht\u011bl j\u00edt hledat dol\u016f,“ zn\u011bl \u00falevn\u011b Noe.<\/div>\n
„Tam bys m\u011b stejn\u011b nena\u0161el,“ za\u010dal Kat s p\u0159edem nau\u010denou historkou. „Jsem venku, pot\u0159ebuju, abys pro m\u011b nahoru dojel, nem\u016f\u017eu se dostat zp\u00e1tky.“<\/div>\n
Noe z\u016fstal v \u0161oku.<\/div>\n
„Co\u017ee jsi? Venku? Jak ses tam dostal p\u0159es \u010derven\u00fd k\u00f3d?!“<\/div>\n
„To je dlouh\u00e1 historie, ale zkr\u00e1t\u00edm to, je mi p\u0159\u00ed\u0161ern\u00e1 zima,“ lhal Kat, jako kdy\u017e kr\u00e1j\u00ed m\u00e1slo. Nesm\u00ed pak zapomenout sundat dv\u011b mikiny, kter\u00e9 na sebe v rychlosti narval, proto\u017ee jeho star\u00e1 zimn\u00ed bunda mu po patn\u00e1cti letech byla beznad\u011bjn\u011b mal\u00e1. Pokra\u010doval d\u00e1l, nesm\u011bl ud\u011blat \u017e\u00e1dnou chybu.<\/div>\n
<\/div>\n
„Kdy\u017e jsem t\u011b hypnotizoval, abych t\u011b zbavil bolesti hlavy, p\u0159i\u0161el k tob\u011b do apartm\u00e1 David. Ptal se, jestli jsme u\u017e na\u0161li Paula, a pro\u010d je v\u0161ude nap\u016fl sv\u011btlo. \u0158ekl jsem mu o policii a \u010derven\u00e9m k\u00f3du, a on se sebral a beze slova ode\u0161el. Asi po dvaceti minut\u00e1ch se vr\u00e1til, m\u011bl na sob\u011b zimn\u00ed bundu a vypadal roz\u010d\u00edlen\u011b. Zeptal jsem se ho, co blbne, a on na m\u011b najednou vyt\u00e1hl pistoli, m\u00ed\u0159il mi j\u00ed p\u0159\u00edmo na sp\u00e1nek, a donutil m\u011b t\u011b nalo\u017eit na \u017eidli a vyv\u00e9zt nahoru. Cht\u011bl za ka\u017edou cenu ut\u00e9ct, a proto\u017ee se nemohl dostat ven s\u00e1m, pot\u0159eboval tv\u016fj palec, aby otev\u0159el dve\u0159e. Proto\u017ee se b\u00e1l, \u017ee jsou naho\u0159e policajti, vzal si m\u011b jako rukojm\u00ed s sebou. Nezbylo mi, ne\u017e se pod\u0159\u00eddit. M\u016f\u017ee\u0161 mi vysv\u011btlit, kde tu pistoli vzal? Mn\u011b tu mou tv\u016fj otec rovnou sebral,“ trochu za\u00fato\u010dil, aby Noa zm\u00e1tl, v podstat\u011b ho m\u011bl v pl\u00e1nu vmanipulovat postupn\u011b do role pod\u0159\u00edzen\u00e9ho, kter\u00fd ud\u011blal chybu, a donutit ho tak k tomu, co pot\u0159eboval.<\/div>\n
„Panebo\u017ee… no, David m\u011bl pistoli kv\u016fli sv\u00fdm cest\u00e1m na povrch, aby m\u011bl obranu. P\u0159inesl si ji s sebou, tak jsem mu ji nechal. Nikdy by m\u011b nenapadlo, \u017ee ji pou\u017eije na n\u011bco takov\u00e9ho.“<\/div>\n
„Byl p\u011bkn\u011b vostrej, b\u00e1l jsem se, \u017ee m\u011b zabije, ale kdy\u017e zjistil, \u017ee naho\u0159e nikdo nen\u00ed, nasedl do n\u011bjak\u00e9ho auta a odjel. M\u011b tady nechal a j\u00e1 bych nerad zmrznul. Poj\u010f m\u011b vyzvednout, pros\u00edm t\u011b.“ Kat hr\u00e1l drkot\u00e1n\u00ed zubama, aby byl v\u011brohodn\u011bj\u0161\u00ed.<\/div>\n
<\/div>\n
„Odkud vol\u00e1\u0161?“ zazn\u011bl dotaz, Kat se pod\u00edval na Polaka, kter\u00fd poslouchal t\u011bsn\u011b vedle n\u011bj, proto\u017ee tenhle star\u00fd telefon nem\u011bl hlasit\u00fd odposlech. Polak jen zlehka k\u00fdvl, \u017ee nem\u00e1 lh\u00e1t, na\u010de\u017e Kat pokra\u010doval.<\/div>\n
„Jsem v kanclu \u0161\u00e9fa ochranky.“<\/div>\n
„Tak mu \u0159ekni, a\u0165 ti p\u016fj\u010d\u00ed n\u011bco na sebe. Dej mi ho k telefonu, pros\u00edm t\u011b.“ Kat op\u011bt zabrousil pohledem k Polakovi, jen\u017e zcela realisticky zahr\u00e1l pantomimu, kter\u00e1 mu napov\u011bd\u011bla, co m\u00e1 \u0159\u00edct.<\/div>\n
„Te\u010f zrovna tu nen\u00ed, musel na z\u00e1chod, m\u00e1 b\u011bhavku,“ div se nerozesm\u00e1l Kat, Polakova sc\u00e9nka byla opravdu poda\u0159en\u00e1. Musel se ale krotit, aby mu Noe v\u011b\u0159il.<\/div>\n
„Tak si tam najdi n\u011bco v jeho sk\u0159\u00edni. Kone\u010dn\u011b jsem pochopil, pro\u010d jsem se probral v p\u0159echodov\u00fd komo\u0159e. S Davidem si to vy\u0159\u00edd\u00edm, a\u017e ho chlapi chyt\u00ed. Je to zkurvenej srab, ale co se taky dalo \u010dekat od b\u00fdval\u00fdho fe\u0165\u00e1ka,“ roz\u010diloval se Noe.<\/div>\n
„M\u016f\u017ee\u0161 p\u0159ij\u00edt, pros\u00edm t\u011b?“ nal\u00e9hal na Polak\u016fv pokyn znovu Kat, nesm\u011bl d\u00e1t \u0161\u00e9fovi prostor pro dal\u0161\u00ed ot\u00e1zky.<\/div>\n
„Jo, za chv\u00edli jsem tam, bu\u010f p\u0159ipraven\u00fd u dve\u0159\u00ed, poru\u0161\u00edm kv\u016fli tob\u011b \u010derven\u00fd k\u00f3d, tak a\u0165 se nic nesemele. Jsi si jist\u00fd, \u017ee tam nejsou policajti, jo?“<\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b, jinak bych ti t\u011b\u017eko mohl volat. \u0160\u00e9f ochranky \u0159\u00edkal, \u017ee je v\u0161ude klid jako v hrob\u011b.“<\/div>\n
„Dob\u0159e, dob\u0159e, jdu ti otev\u0159\u00edt.“<\/div>\n
Ve sluch\u00e1tku cvaklo, jak Noe zav\u011bsil. Ve chv\u00edli, kdy to sam\u00e9 ud\u011blal Kat, vypukl v kancel\u00e1\u0159i \u0161\u00e9fa ochranky v\u00edt\u011bzn\u00fd j\u00e1sot. Semtex snad opravdu nebude t\u0159eba.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
autor: Janule<\/strong><\/div>\n
betaread: \u00c1\u010fa<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Janule „D\u00edk,“ k\u00fdvnul David, kdy\u017e mu Kat vr\u00e1til jeho zbra\u0148. Zajistil ji a zastr\u010dil do ko\u017een\u00e9ho pouzdra u pasu. „Nikoho jsem nezabil, m\u00ed\u0159il jsem na nohy,“ dodal po chvilce Kat, aby David v\u011bd\u011bl. P\u0159esto nezapomn\u011bl nen\u00e1padn\u011b ut\u0159\u00edt z pa\u017eby svoje otisky,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[428],"tags":[],"class_list":["post-6392","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-genesis"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6392","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=6392"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6392\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=6392"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=6392"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=6392"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}