{"id":6404,"date":"2012-06-08T17:00:00","date_gmt":"2012-06-08T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=6387"},"modified":"2012-06-08T17:00:00","modified_gmt":"2012-06-08T16:00:00","slug":"legal-3","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/06\/08\/legal-3\/","title":{"rendered":"LEGAL 3."},"content":{"rendered":"
autor: Fabiana<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
1. 1., 5:15<\/p>\n

<\/strong> „Je v\u00e1\u017en\u011b zima,“ \u0159ekl Tom a p\u0159it\u00e1hl si kab\u00e1t bl\u00ed\u017e ke krku. Dlouh\u00fdmi kroky kr\u00e1\u010del po namrzl\u00e9m chodn\u00edku pod\u00e9l hlavn\u00ed silnice. Po autech nebylo ani pam\u00e1tky, stejn\u011b tak po lidech. V\u0161echny oslavy u\u017e byly zjevn\u011b ukon\u010deny a v\u0161ichni ti, kdo nov\u00fd rok je\u0161t\u011b p\u0159ed n\u011bkolika hodinami tak nad\u0161en\u011b slavili a v\u00edtali, u\u017e asi v\u0161ichni doma d\u00e1vno sp\u00ed, aby se na Nov\u00fd rok m\u011bli dob\u0159e a aby jim to po cel\u00fd rok vydr\u017eelo. Pohrdal jejich d\u016fv\u011b\u0159ivost\u00ed. V\u00edrou v p\u0159\u00edslov\u00ed. Kdyby jen jeho rok mohl b\u00fdt takov\u00fd jako dne\u0161n\u00ed den.<\/p>\n

Zastavil. Felix, jen\u017e celou dobu cupital t\u011bsn\u011b za n\u00edm, to ne\u010dekal a narazil do n\u011bj. Tom m\u00e1vnut\u00edm ruky utnul jeho omluvy.<\/div>\n

„Sn\u011b\u017e\u00ed,“ uk\u00e1zal nahoru. Felix zaklonil hlavu a nechal n\u011bkolik vlo\u010dek, aby mu dopadly na tv\u00e1\u0159. Tom si op\u011bt uv\u011bdomil, jak je oproti n\u011bmu vysok\u00fd. „Nen\u00ed ti zima?“ zeptal se, a ani\u017e \u010dekal na odpov\u011b\u010f, p\u0159it\u00e1hl Felixe k sob\u011b a objal ho tak prudce, a\u017e mu z rukou vypadly desky s pl\u00e1ny z cel\u00e9 akce. DVD se z\u00e1znamy z kamer se uvolnilo a vypadlo do sn\u011bhu.<\/div>\n
Felix se pro n\u011b sehnul a vr\u00e1til ho do slo\u017eky ke v\u0161em pap\u00edr\u016fm.<\/div>\n
„Mus\u00edme j\u00edt,“ \u0159ekl. Tom p\u0159ik\u00fdvl. Na chv\u00edli ho zamrzelo, \u017ee nem\u016f\u017ee Felixe obj\u00edmat, jak dlouho by cht\u011bl. V\u00fd\u010ditku ale spolkl a op\u011bt se roze\u0161el ur\u010den\u00fdm sm\u011brem.<\/p>\n<\/div>\n
\n
Pod jeho t\u011b\u017ek\u00fdmi botami led na chodn\u00edku hlasit\u011b k\u0159upal, a st\u0159epy, je\u017e za sebou nech\u00e1val, se ve sv\u011btle pouli\u010dn\u00edch lamp p\u0159\u00edzra\u010dn\u011b bly\u0161t\u011bly. Felix led ani neprolomil – Toma to nutilo p\u0159em\u00fd\u0161let, kolik tenhle kluk asi v\u00e1\u017e\u00ed. Vzpomn\u011bl si na jeho vyhubl\u00e9 t\u011blo, na n\u011b\u017e se je\u0161t\u011b p\u0159ed n\u011bkolika hodinami d\u00edval, a napadlo ho, jestli nem\u00e1 n\u011bjakou poruchu p\u0159\u00edjmu potravy. Vlastn\u011b ho nikdy nevid\u011bl j\u00edst. N\u011bkdy se ho na to zept\u00e1. A taky mu n\u011bkdy \u0159ekne, a\u0165 nenos\u00ed tu ko\u017eenou bundu, \u017ee v n\u00ed vypad\u00e1 jako patn\u00e1ctilet\u00fd kluk, kter\u00fd si hraje na drs\u0148\u00e1ka, ale rozbre\u010d\u00ed ho ka\u017ed\u00fd romantick\u00fd film.<\/p>\n

Po n\u011bkolika minut\u00e1ch ch\u016fze zahnuli doleva na p\u011b\u0161\u00ed z\u00f3nu. Chodn\u00edk zde nebyl osv\u011btlen tak dob\u0159e, jako u hlavn\u00ed silnice; n\u011bkter\u00e9 \u00faseky se no\u0159ily do \u00fapln\u00e9 tmy. V ka\u017ed\u00e9m takov\u00e9m \u00faseku se Felix k Tomovi o kousek p\u0159ibl\u00ed\u017eil. Snad se je\u0161t\u011b boj\u00ed tmy<\/em>, pomyslel si Tom. To z n\u011bj budu muset dostat. M\u016fj asistent nem\u016f\u017ee m\u00edt strach z n\u011b\u010deho tak ban\u00e1ln\u00edho, jako je tma.<\/p>\n

Dorazili a\u017e k zahr\u00e1dk\u00e1\u0159sk\u00e9 kolonii, nepokra\u010dovali ale d\u00e1l po chodn\u00edku mezi zahradami, chr\u00e1n\u011bn\u00fdmi ploty a zam\u010den\u00fdmi brankami. Nam\u00edsto toho zahnuli doprava a chv\u00edli \u0161li jen tak po tr\u00e1v\u011b, dokud se nedostali na dal\u0161\u00ed chodn\u00edk, star\u0161\u00ed, rozbit\u00fd. Museli proj\u00edt kolem t\u0159ech \u0159ad zahr\u00e1dek, ne\u017e ho dos\u00e1hli. Lampa tu nebyla ani jedna a jedin\u00e9, co naru\u0161ovalo tmu, byl odraz m\u011bs\u00edce na hladin\u011b \u0159eky. Jej\u00ed \u0161um\u011bn\u00ed bylo tich\u00e9, jako by se i sama voda sna\u017eila zachov\u00e1vat no\u010dn\u00ed klid.<\/p>\n

Minuli n\u011bkolik des\u00edtek zahr\u00e1dek; na rostliny nevid\u011bli, u zadn\u00edch plot\u016f st\u00e1ly v\u011bt\u0161inou st\u011bny chalup nebo prost\u011b jen zdi. Za koloni\u00ed se chodn\u00edk prudce st\u00e1\u010del doprava a vedl p\u0159es chatrn\u00fd, \u00fazk\u00fd most na druhou stranu \u0159eky. Kdy\u017e ho p\u0159ekonali, sta\u010dilo uj\u00edt u\u017e jen n\u011bkolik des\u00edtek metr\u016f a dostali se ke vstupu do star\u00e9 pr\u016fmyslov\u00e9 z\u00f3ny \u010d\u00edtaj\u00edc\u00ed n\u011bkolik hang\u00e1r\u016f. Tov\u00e1rny, kter\u00e9 zde fungovaly, byly zbour\u00e1ny p\u0159ed n\u011bkolika lety, a cel\u00fd are\u00e1l skladi\u0161\u0165 byl obehn\u00e1n vysokou zd\u00ed s ostnat\u00fdmi dr\u00e1ty naho\u0159e. M\u011bsto na to dostalo dotaci od st\u00e1tu; bylo to v\u00fdhodn\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e skladi\u0161t\u011b vykl\u00edzet a bourat, n\u011bkter\u00e1 nav\u00edc obsahovala nebezpe\u010dn\u00fd materi\u00e1l. Tomovi tento jejich \u00fastupek vyhovoval.<\/p>\n

P\u0159\u00edmo u chodn\u00edku se ve zdi ty\u010dila br\u00e1na z kovov\u00fdch panel\u016f. Tom p\u0159istoupil ke dve\u0159\u00edm u kraje jej\u00edho prav\u00e9ho k\u0159\u00eddla, vyt\u00e1hl z kapsy svazek kl\u00ed\u010d\u016f a odemkl. Kdy\u017e oba vstoupili, zase za sebou zamkl a ujistil se, \u017ee jsou dve\u0159e dob\u0159e zaji\u0161t\u011bny. Z\u00e1mek ob\u010das selh\u00e1val.<\/div>\n

Octli se na voln\u00e9m prostranstv\u00ed mezi dv\u011bma hang\u00e1ry. Rychle kr\u00e1\u010deli po panelech; dorazit k hlavn\u00ed br\u00e1n\u011b jim nezabralo \u017e\u00e1dn\u00fd \u010das. Nach\u00e1zela se p\u0159esn\u011b naproti t\u00e9 zadn\u00ed a moment\u00e1ln\u011b byla bezpe\u010dn\u011b zam\u010den\u00e1 a zaji\u0161t\u011bn\u00e1 \u0159et\u011bzy. Na provizorn\u00edm parkovi\u0161ti nalevo se v m\u011bs\u00ed\u010dn\u00edm sv\u011btle bly\u0161tila dv\u011b \u010dern\u00e1 sportovn\u00ed auta. Pro\u0161li kolem nich a zahnuli doleva, Tom kr\u00e1\u010del zvolna a klidn\u011b, Felix zrychlen\u011b d\u00fdchal. Byl trochu nerv\u00f3zn\u00ed.<\/p>\n

Minuli dva hang\u00e1ry; u dve\u0159\u00ed t\u0159et\u00edho, p\u0159edposledn\u00edho na t\u00e9to stran\u011b, se Tom sehnul a zdvihl ze zem\u011b k\u00e1men. Zaklepal j\u00edm na dve\u0159e p\u0159edem smluven\u00fd sign\u00e1l, kter\u00fd se pro ka\u017edou misi m\u011bnil, aby nebylo mo\u017en\u00e9 ho vysledovat. Bouch\u00e1n\u00ed se v\u017edycky spolehliv\u011b rozlehlo po cel\u00e9m hang\u00e1ru a Tom tak m\u011bl jistotu, \u017ee mu p\u0159ijde n\u011bkdo otev\u0159\u00edt.<\/div>\n

Odstoupil od dve\u0159\u00ed, aby ho jimi p\u0159\u00edchoz\u00ed nepra\u0161til do hlavy. Otev\u0159ely se ti\u0161e, na st\u00e9bla tr\u00e1vy, pror\u016fstaj\u00edc\u00ed panelem, dopadlo mal\u00e9 mno\u017estv\u00ed nazl\u00e1tl\u00e9ho sv\u011btla.<\/p>\n

„Georgu,“ k\u00fdvl Tom na pozdrav.<\/div>\n

„Pane,“ Georg sklonil hlavu o n\u011bco v\u00edc – na znamen\u00ed \u00facty – a nechal Toma proj\u00edt. Felix se rovn\u011b\u017e chystal vstoupit, ale Georg mu zastoupil cestu.<\/div>\n
„Nech ho, je zima,“ zamumlal Tom, polo\u017eiv ruku na Georgovo rameno. Georg neochotn\u011b ustoupil a s m\u00edrn\u011b pohrdav\u00fdm v\u00fdrazem ve tv\u00e1\u0159i nechal Tomova asistenta vej\u00edt, ne\u017e zav\u0159el dve\u0159e. Tom nikdy po\u0159\u00e1dn\u011b nepochopil, pro\u010d Felixe v\u011bt\u0161ina jeho zam\u011bstnanc\u016f nem\u00e1 r\u00e1da.<\/div>\n
Rozepnul si knofl\u00edky na kab\u00e1tu, Georg mu ho st\u00e1hl z ramen a pov\u011bsil ho na v\u011b\u0161\u00e1k. Felix se musel svl\u00e9knout s\u00e1m; Georg ho ale p\u0159eochotn\u011b pro\u0161acoval, aby se ujistil, \u017ee s sebou nem\u00e1 zbra\u0148.<\/p>\n

„Blbe\u010dku, p\u0159i\u0161el se mnou. Nic u sebe nem\u00e1,“ ohradil se Tom. Ve skute\u010dnosti se mu pohled na jednoho z jeho agent\u016f, sahaj\u00edc\u00edho jeho vlastn\u00ed sekret\u00e1\u0159ce do (mimo jin\u00e9) rozkroku, docela zamlouval.<\/div>\n

„Pardon,“ zamumlal Georg a pokynul jim, aby \u0161li za n\u00edm. N\u00e1sledovali ho chodbou, vytvo\u0159enou z cihlov\u00fdch zd\u00ed. Minuli n\u011bkolik d\u0159ev\u011bn\u00fdch dve\u0159\u00ed a vstoupili a\u017e do t\u011bch na \u00fapln\u00e9m konci chodby. Dostali se tak do nejv\u011bt\u0161\u00edho pokoje v cel\u00e9m hang\u00e1ru – z\u00e1rove\u0148 ale do nejm\u00e9n\u011b za\u0159\u00edzen\u00e9ho. U jedn\u00e9 ze zd\u00ed st\u00e1lo n\u011bkolik sk\u0159\u00edn\u00ed a uprost\u0159ed m\u00edstnosti p\u00e1r \u017eidl\u00ed, jinak nikde nic. M\u00edstnost byla pou\u017e\u00edv\u00e1na na v\u00fdslechy a jako jednac\u00ed m\u00edstnost p\u0159i prodeji n\u011bkter\u00e9ho druhu zbo\u017e\u00ed. Sk\u0159\u00edn\u011b byly p\u0159epln\u011bny u\u017eite\u010dn\u00fdmi pom\u016fckami k v\u00fdslech\u016fm.<\/p>\n

V\u011bt\u0161ina ostatn\u00edch pokoj\u016f se podobala kancel\u00e1\u0159\u00edm, v ka\u017ed\u00e9m byl st\u016fl a pohovka. V jednom nebo ve dvou pokoj\u00edch byla dokonce postel – kdyby n\u011bkdo pot\u0159eboval na n\u011bjak\u00fd \u010das zmizet, bylo tohle nejp\u0159\u00edhodn\u011bj\u0161\u00ed m\u00edsto pro \u00fakryt. Jeden pokoj fungoval jako kuchyn\u011b a v mal\u00e9 m\u00edstnosti hned vedle byla provizorn\u00ed koupelna. Voda zde tekla jen studen\u00e1.<\/p>\n

Vnit\u0159n\u00ed prostory hang\u00e1ru byly produktem Tomovy pr\u00e1ce, s\u00e1m zhotovil n\u00e1vrhy a s pomoc\u00ed sv\u00fdch zam\u011bstnanc\u016f je uskute\u010dnil. Ne\u017e mohli za\u010d\u00edt s p\u0159estavbou, bylo t\u0159eba cel\u00fd hang\u00e1r vyklidit; trvalo t\u00fddny, ne\u017e v\u0161echno haramp\u00e1d\u00ed odnosili do vedlej\u0161\u00edho skladi\u0161t\u011b. Tom si p\u0159itom p\u0159\u00edsahal, \u017ee to jednou po\u0159\u00e1dn\u011b vyt\u0159\u00edd\u00ed a kovy odveze do sb\u011brn\u00fdch surovin. Byl by z n\u011bj ur\u010dit\u011b milion\u00e1\u0159. A kdy\u017e ne, ur\u010dit\u011b aspo\u0148 tis\u00edcovk\u00e1\u0159. Ale nikdy nena\u0161el \u010das.<\/p>\n

Nejv\u011bt\u0161\u00edm probl\u00e9mem pro n\u011b byla pr\u00e1v\u011b stavba on\u00e9 zdi, jeliko\u017e mezi sebou nem\u011bli \u017e\u00e1dn\u00e9 zedn\u00edky (kde by se takov\u00ed vzali v nevinn\u00e9 spole\u010dnosti skv\u011bl\u00fdch pr\u00e1vn\u00edk\u016f) a kontaktovat stavebn\u00ed firmu nep\u0159ipadalo v \u00favahu, ale nakonec ji postavit dok\u00e1zali a mohli za\u0159\u00eddit zbytek cel\u00e9ho doup\u011bte.<\/p>\n

Tom za sebou zav\u0159el vstupn\u00ed dve\u0159e a pozdravil se s ostatn\u00edmi p\u0159\u00edtomn\u00fdmi. Krom\u011b Georga tu byl Micke, Adam a Erik, tedy t\u00e9m\u011b\u0159 v\u0161ichni \u010dlenov\u00e9 Beta<\/em> skupiny. Ze vstupn\u00edch dve\u0159\u00ed se po p\u00e1r vte\u0159in\u00e1ch vyno\u0159ila Odette, co\u017e byla ze v\u0161ech nejlep\u0161\u00ed pr\u00e1vni\u010dka a shodou okolnost\u00ed jedin\u00e1 \u017eena. Jako jedin\u00e1 m\u011bla skute\u010dn\u00fd diplom, ne fale\u0161n\u00fd jako v\u0161ichni ostatn\u00ed. Tomov\u011b firm\u011b dod\u00e1vala d\u016fv\u011bryhodnost. Taky byla p\u011bkn\u011b drz\u00e1. Ale moment\u00e1ln\u011b zapadla jako posledn\u00ed d\u00edlek do puzzle s textem Beta<\/em>.<\/p>\n

„Nazdar \u0161\u00e9fe,“ mrkla na Toma a svalila se rovnou na jednu z \u017eidl\u00ed pro vysl\u00fdchan\u00e9.<\/div>\n

„Co Alfa<\/em>? Kde v\u0161ichni jsou?“ zeptal se Tom.<\/div>\n
„Maj\u00ed trochu zpo\u017ed\u011bn\u00ed,“ \u0159ekl Micke (kter\u00fd jako jedin\u00fd nosil hodinky). „Ka\u017edou chv\u00edli by tu m\u011bli b\u00fdt.“<\/div>\n
Jako na povel se zven\u010d\u00ed ozvalo \u0159in\u010den\u00ed plechu – manu\u00e1ln\u00ed otev\u00edr\u00e1n\u00ed br\u00e1ny – a utichaj\u00edc\u00ed motor t\u0159et\u00edho \u010dern\u00e9ho auta. Za malou chv\u00edli se plech roz\u0159in\u010del dal\u0161\u00edm mohutn\u00fdm klep\u00e1n\u00edm. Georg ud\u011blal krok ke dve\u0159\u00edm, ale Tom ho m\u00e1vnut\u00edm ruky zastavil. Oto\u010dil se k Felixovi.<\/div>\n
„B\u011b\u017e otev\u0159\u00edt. A bu\u010f zdvo\u0159il\u00fd,“ upozornil ho. Felix p\u0159ik\u00fdvl a zmizel v chodb\u011b. Na Georgov\u011b tv\u00e1\u0159i se objevil neobvykle pot\u011b\u0161en\u00fd \u00fa\u0161klebek.<\/div>\n
Za chv\u00edli ve\u0161el do pokoje Fritz, v\u016fdce Alfa<\/em> skupiny. Sotva uvid\u011bl Toma, rozp\u0159\u00e1hl omluvn\u011b ruce.<\/div>\n
„Sor\u00e1\u010d \u0161\u00e9fe, u v\u00fdchodu n\u00e1s p\u0159epad’ n\u011bjakej ninja. Ale zm\u00e1kli jsme ho.“<\/div>\n
„A zbo\u017e\u00ed?“<\/div>\n
„V\u0161echno m\u00e1me, i toho asas\u00edna,“ k\u00fdval Fritz horliv\u011b hlavou, ustoupiv, aby mohli ostatn\u00ed proj\u00edt.<\/p>\n

Willi a Konrad skute\u010dn\u011b vlekli vysok\u00e9ho, huben\u00e9ho t\u00fdpka v \u010dern\u00e9m oble\u010den\u00ed a s \u010dernou kuklou na hlav\u011b, kter\u00fd vypadal, \u017ee je nap\u016fl v bezv\u011bdom\u00ed. T\u011bsn\u011b za nimi se dr\u017eel Delf; tajemn\u00e9mu ninjovi tiskl na z\u00e1da hlave\u0148 sv\u00e9ho „kapesn\u00edho“ revolveru. Skupinu uzav\u00edral Peter, v jeho\u017e ruk\u00e1ch Tom kone\u010dn\u011b uvid\u011bl to, na co celou dobu \u010dekal. Nep\u0159\u00edli\u0161 velkou d\u0159ev\u011bnou truhli\u010dku. A zat\u00edmco se ostatn\u00ed chopili ninji a jali se ho poutat k jedn\u00e9 z \u017eidl\u00ed (k t\u00e9, na n\u00ed\u017e nesed\u011bla Odette), Tom truhlu p\u0159evzal a nahl\u00e9dl dovnit\u0159. Byla pln\u00e1 drobn\u00fdch, rud\u00fdch kam\u00ednk\u016f. Kdy\u017e od nich vzhl\u00e9dl, spokojen\u011b se usm\u00edval.<\/p>\n

„Velmi dob\u0159e,“ popl\u00e1cal Petera po rameni. Pak truhli\u010dku zav\u0159el a zase mu ji vr\u00e1til.<\/div>\n

„Bude\u0161 ji hl\u00eddat, dokud je neprod\u00e1me,“ p\u0159ik\u00e1zal. „Te\u010f se b\u011b\u017e um\u00fdt a vezmi si s sebou, co j\u00e1 v\u00edm, t\u0159eba Delfa. Postarejte se o to, aby nebyly ani chv\u00edli bez dozoru.“ Peter p\u0159ik\u00fdvl a spole\u010dn\u011b s druh\u00fdm jmenovan\u00fdm opustil m\u00edstnost. St\u0159e\u017een\u00ed aktu\u00e1ln\u00edho zbo\u017e\u00ed se nyn\u00ed stalo jeho nejv\u011bt\u0161\u00ed prioritou. V\u011bd\u011bl sice, \u017ee to znamen\u00e1 vydr\u017eet dal\u0161\u00edch t\u0159icet hodin beze sp\u00e1nku, zato ho za to ale \u010dek\u00e1 uzn\u00e1n\u00ed od \u0161\u00e9fa, kter\u00e9ho obdivuje. Zam\u00ed\u0159ili rovnou do koupelny.<\/p>\n

Tom se zat\u00edm p\u0159esunul k \u017eidli, na n\u00ed\u017e sed\u011bl ten pseudoninja. Ruce m\u011bl spoutan\u00e9 za jej\u00edm op\u011bradlem a nohy p\u0159iv\u00e1zan\u00e9 k jej\u00edm noh\u00e1m, hlavu sv\u011b\u0161enou. Chv\u00edli si ho prohl\u00ed\u017eel – mus\u00ed to b\u00fdt p\u011bkn\u011b uboh\u00fd ninja, kdy\u017e se nech\u00e1 chytit bandou tlu\u010dhub\u016f, jako jsou ti moji<\/em>.<\/p>\n

„Jak\u00e9 m\u00e1\u0161 jm\u00e9no?“ zeptal se ho. Ve skute\u010dnosti ne\u010dekal, \u017ee se do\u010dk\u00e1 odpov\u011bdi, v n\u011bjakou reakci ale p\u0159ece doufal. Lidi na tomhle m\u00edst\u011b v\u017edycky bu\u010f k\u0159i\u010deli, \u017ee za nic nemohou, nebo mu plivali na boty a cukali sebou. Tenhle se ani nehnul.<\/div>\n

„Hej, sly\u0161\u00ed\u0161?“ zkusil to Tom znovu; ani tentokr\u00e1t se nedo\u010dkal pohybu. P\u0159itom si byl jist\u00fd, \u017ee ho ten \u010dlov\u011bk sly\u0161\u00ed, \u017ee nen\u00ed v bezv\u011bdom\u00ed.<\/div>\n
Zdvihl ruku – uchopil jeho bradu a tlakem ho p\u0159inutil ji zvednout. Mezerou v jeho kukle na n\u011bj z\u00edraly dv\u011b uhran\u010div\u00e9, \u010dern\u011b or\u00e1movan\u00e9 o\u010di.<\/p>\n

autor: Fabiana<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Fabiana 1. 1., 5:15 „Je v\u00e1\u017en\u011b zima,“ \u0159ekl Tom a p\u0159it\u00e1hl si kab\u00e1t bl\u00ed\u017e ke krku. Dlouh\u00fdmi kroky kr\u00e1\u010del po namrzl\u00e9m chodn\u00edku pod\u00e9l hlavn\u00ed silnice. Po autech nebylo ani pam\u00e1tky, stejn\u011b tak po lidech. V\u0161echny oslavy u\u017e byly zjevn\u011b ukon\u010deny a<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[502],"tags":[],"class_list":["post-6404","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-legal"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6404","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=6404"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6404\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=6404"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=6404"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=6404"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}