{"id":6426,"date":"2012-06-03T16:00:00","date_gmt":"2012-06-03T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=6408"},"modified":"2012-06-03T16:00:00","modified_gmt":"2012-06-03T15:00:00","slug":"genesis-57","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/06\/03\/genesis-57\/","title":{"rendered":"Genesis 57."},"content":{"rendered":"
autor: Janule<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Tak\u017ee linka sto deset,“ pod\u00edval se Benedikt do pap\u00edrov\u00e9ho telefonn\u00edho seznamu, kter\u00fd visel – v igelitov\u00fdch desk\u00e1ch v rohu prop\u00edchnut\u00fd kancel\u00e1\u0159skou sponkou – na sto let nemalovan\u00e9 st\u011bn\u011b. Sed\u011bli na \u017eidl\u00edch kolem star\u00e9ho ot\u0159\u00edskan\u00e9ho stolu v m\u00edstnosti \u0161\u00e9fa ochranky. Volba spojit se s Noem Winklem padla na Bena. Po jeho prav\u00e9 ruce sed\u011bl Polak p\u0159ipraven\u00fd poslouchat, aby p\u0159\u00edpadn\u011b mohl poradit s vyjedn\u00e1v\u00e1n\u00edm, pak r\u016fzn\u011b kolem post\u00e1vali ostatn\u00ed v\u010detn\u011b Karla a Saschi.<\/p>\n

Ben se nadechl a zvedl \u010dern\u00e9 sluch\u00e1tko. Nejen m\u00edstnost, ale i ten telefon vypadal jako z druh\u00e9 sv\u011btov\u00e9 v\u00e1lky, Benedikt u\u017e dlouho nemusel vyt\u00e1\u010det \u010d\u00edsla klasick\u00fdm zp\u016fsobem. Mimod\u011bk mu to p\u0159ipomn\u011blo za\u010d\u00e1tky jeho kari\u00e9ry, kdy byl na vyt\u00e1\u010den\u00ed \u010d\u00edsel zvykl\u00fd pou\u017e\u00edvat m\u00edsto prstu tu\u017eku. V\u0161ude u\u017e d\u00e1vno tyhle star\u00e9 kancel\u00e1\u0159sk\u00e9 telefony nahradily tla\u010d\u00edtkov\u00e9 nebo nov\u011bj\u0161\u00ed bezdr\u00e1tov\u00e9, jen tady jako by se \u010das zastavil. „Sto deset,“ zamumlal si znovu pro sebe, ne\u017e vrazil prst do d\u00edrky s \u010d\u00edslem jedna, a u\u017e\u00edval si ten star\u00fd zn\u00e1m\u00fd pohyb doprava proti pru\u017ein\u011b, kter\u00fdm dovedl um\u011blohmotn\u00e9 kole\u010dko a\u017e k zar\u00e1\u017ece, aby ho pak pustil a sledoval, jak se vrac\u00ed na p\u016fvodn\u00ed m\u00edsto. Vyt\u00e1\u010den\u00ed vyd\u00e1valo sv\u016fj charakteristick\u00fd vr\u010div\u00fd zvuk, kter\u00fd se nesl naprosto tichou m\u00edstnost\u00ed, v n\u00ed\u017e doslova viselo nap\u011bt\u00ed. Nejv\u00edc si Ben u\u017eil posledn\u00ed nulu, ta pot\u0159ebovala dlouh\u00fd z\u00e1b\u011br, na rozd\u00edl od dvou jedni\u010dek. Zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, co takov\u00fd zd\u00e1nliv\u011b nepatrn\u00fd detail dok\u00e1\u017ee v \u010dlov\u011bku vyvolat. Vybavila se mu dokonce i kr\u00e1tk\u00e1 \u010derven\u00e1 sukn\u011b sekret\u00e1\u0159ky jeho tehdej\u0161\u00edho \u0161\u00e9fa Ully, je\u017e mu v n\u00ed ob\u010das vedle toho telefonu sed\u00e1vala na stole, tehdy se zrovna mini za\u010daly znovu nosit. Te\u010f se ale musel soust\u0159edit na pr\u00e1ci, a ne vzpom\u00ednat na stehna jedn\u00e9 z kolegy\u0148, kter\u00e1 u\u017e dnes nejsp\u00ed\u0161 nabyla dvojn\u00e1sobn\u00e9ho objemu.<\/p>\n

Telefon za\u010dal na druh\u00e9 stran\u011b vyzv\u00e1n\u011bt. Oby\u010dejn\u00fd klasick\u00fd t\u00f3n pravideln\u011b pro\u0159ez\u00e1val ticho v m\u00edstnosti, v\u0161ichni kolem ho mohli z\u0159eteln\u011b sly\u0161et. Sledovali akci s nap\u011bt\u00edm, m\u011bl to b\u00fdt prvn\u00ed kontakt s podzem\u00edm, a na n\u011bm z\u00e1le\u017eelo, jak se bude akce d\u00e1l vyv\u00edjet.<\/div>\n

„Nikdo to nebere,“ pokr\u010dil rameny Ben po des\u00e1t\u00e9m zazvon\u011bn\u00ed, u\u017e mu ten t\u00f3n lezl na nervy. Polo\u017eil sluch\u00e1tko a znovu vzal do ruky telefonn\u00ed seznam. U kolonky „\u0161\u00e9f“ tam byla je\u0161t\u011b jedna linka o \u010d\u00edslo vy\u0161\u0161\u00ed, ale kdy\u017e vyto\u010dil t\u0159i kr\u00e1tk\u00e9 jedni\u010dky, v\u00fdsledek byl stejn\u00fd. Nikdo se neoz\u00fdval. „Sakra,“ zamumlal Ben, kdy\u017e op\u011bt pokl\u00e1dal sluch\u00e1tko na vidlici. „Douf\u00e1m, \u017ee jste nem\u011bl pravdu,“ zvedl o\u010di k Polakovi, kter\u00fd na n\u011bj zara\u017een\u011b z\u00edral. Z\u0159ejm\u011b doufal v to sam\u00e9.<\/div>\n
\n
„No,“ ozval se Karl, „mysl\u00edm, \u017ee nejlep\u0161\u00ed bude-„<\/div>\n
„Na to zapome\u0148,“ p\u0159eru\u0161il ho Ben, bylo mu jasn\u00e9, \u017ee zase za\u010dne prosazovat sv\u016fj Semtex. Na ten byl \u010das. „Budu to je\u0161t\u011b chvilku zkou\u0161et,“ rozhodl, a popadl propisku, kterou vyt\u00e1hl z n\u00e1prsn\u00ed kapsy. Tentokr\u00e1t u\u017e se vr\u00e1til ke sv\u00e9mu star\u00e9mu zp\u016fsobu. Zabodl zav\u0159enou propisku do kole\u010dka telefonu a vyto\u010dil dal\u0161\u00ed t\u0159i \u010d\u00edsla, rozhodl se to vz\u00edt po jednom \u010d\u00edsle nahoru, dokud to dole n\u011bkdo nezvedne.<\/p>\n

<\/div>\n

~*~<\/div>\n
\n

„Co s n\u00edm pak ud\u011bl\u00e1me?“ zeptal se ti\u0161e David a k\u00fdvnul bradou k bezvl\u00e1dn\u00e9mu \u0161\u00e9fovi na \u017eidli. M\u011bl pocit, \u017ee kdyby v kabin\u011b v\u00fdtahu promluvil nahlas, vzbud\u00ed ho a bude po v\u0161em.<\/p><\/div>\n

„Nech\u00e1me ho tam, co jin\u00fdho?“ obr\u00e1til se k n\u011bmu Kat, ale v tom u\u017e cinkly dve\u0159e a p\u0159ed nimi se objevil prostor p\u0159echodov\u00e9 komory. „P\u0159idr\u017euj mu nohy,“ vydal pokyn sm\u011brem k Davidovi, kter\u00fd p\u0159edt\u00edm vyt\u00e1hl ven jejich zavazadla. Spole\u010dn\u011b dovezli Noa ke dve\u0159\u00edm, v\u00fdtah se za nimi zav\u0159el. Kat m\u011bl cuk\u00e1n\u00ed zajistit ho, aby jim je\u0161t\u011b nikdo zdola nemohl zabr\u00e1nit v \u00fat\u011bku, ale rozhodl se rad\u0161i v\u011bnovat pozornost tomu, co d\u011blal David. Dotla\u010dil \u0161\u00e9fa co nejbl\u00ed\u017e ke dve\u0159\u00edm, popadl jeho bezvl\u00e1dnou pravou ruku a p\u0159ilo\u017eil palec na panel. Chvilku oba ned\u00fdchali, kdy\u017e o\u010dima popoh\u00e1n\u011bli \u010dervenou kontrolku, aby se zm\u011bnila na zelenou, ale ta je ignorovala. Jako by jim to d\u011blala naschv\u00e1l.<\/p>\n

„Do prdele,“ zanad\u00e1val Kat, „co budeme d\u011blat?“ zn\u011bl skoro hystericky, tohle byla jejich jedin\u00e1 \u0161ance.<\/div>\n

„Zkus\u00edme druhou,“ dostal David sp\u00e1sn\u00fd n\u00e1pad, uv\u011bdomil si toti\u017e, \u017ee zvolil nejsp\u00ed\u0161 \u0161patnou ruku, on s\u00e1m m\u011bl v datab\u00e1zi registrovan\u00fd lev\u00fd palec. Oto\u010dil proto \u0161\u00e9fa i s \u017eidl\u00ed na druhou stranu a zopakoval operaci „\u0161\u00e9fov\u00fdm palcem ke svobod\u011b“. Tentokr\u00e1t se barva kontrolky po necel\u00e9 vte\u0159in\u011b k \u00falev\u011b obou mu\u017e\u016f zm\u011bnila na zelenou, dve\u0159e zavr\u010dely a cvakly. Cesta byla voln\u00e1.<\/p>\n

„Jdeme,“ pokynul David, kdy\u017e pustil \u0161\u00e9fovu ruku, popadl sv\u016fj kufr, p\u0159\u00edru\u010dn\u00ed ta\u0161ku si hodil p\u0159es rameno a po\u010dkal, a\u017e tot\u00e9\u017e ud\u011bl\u00e1 Kat. Ten je\u0161t\u011b n\u011bco za\u0161eptal do \u0161\u00e9fova ucha, nebylo sly\u0161et co, a n\u00e1sledoval mana\u017eera. David opatrn\u011b pootev\u0159el dve\u0159e. Reg\u00e1l s \u00faklidov\u00fdmi prost\u0159edky se mezit\u00edm ti\u0161e odsunul na stranu a oni mohli proj\u00edt do skladu. Prvn\u00ed kv\u00f3ta byla poko\u0159ena. David cht\u011bl u\u017e u\u017e vyt\u00e1hnout z kapsy oby\u010dejn\u00fd kl\u00ed\u010d, kter\u00fdm byly obvykle zaji\u0161t\u011bny dve\u0159e vedouc\u00ed ze skladu ven do gar\u00e1\u017ee, ale kdy\u017e se pozorn\u011bji pod\u00edval, zjistil, \u017ee ho nen\u00ed t\u0159eba. Z\u00e1mek byl rozbit\u00fd a dve\u0159e pootev\u0159en\u00e9. Rozhl\u00e9dl se kolem sebe a teprve te\u010f si uv\u011bdomil, \u017ee je tady neuv\u011b\u0159iteln\u00fd nepo\u0159\u00e1dek. Jako by tu n\u011bkdo n\u011bco hledal\u2026 Instinktivn\u011b s\u00e1hl po pistoli na sv\u00e9m prav\u00e9m boku. „St\u016fj,“ sykl za sebe, a\u017e o n\u011bj Kat t\u00e9m\u011b\u0159 zakopl, jak se sna\u017eil j\u00edt za n\u00edm. V tu samou chv\u00edli se za nimi definitivn\u011b zav\u0159ely automatick\u00e9 dve\u0159e do podzem\u00ed. Cesta zp\u011bt p\u0159estala existovat, nem\u011bli otisk palce, kter\u00fd by je pustil dovnit\u0159, ten sed\u011bl na \u017eidli za dve\u0159mi. Oba si to uv\u011bdomili sou\u010dasn\u011b a s panikou v o\u010d\u00edch se zad\u00edvali jeden na druh\u00e9ho ve sv\u011btle slab\u00e9ho no\u010dn\u00edho osv\u011btlen\u00ed. V tu chv\u00edli k nim taky poprv\u00e9 dolehl hluk zven\u010d\u00ed.<\/p>\n

„Jsou tady,“ zezelenal Kat. „Do hajzlu!“ \u0161eptal se strachem v hlase. „Co budeme d\u011blat?“<\/div>\n

David beze slova vyt\u00e1hl z pouzdra pod mikinou pistoli, odjistil ji a nat\u00e1hl kohoutek.<\/div>\n
„Budeme muset prob\u011bhnout k autu,“ za\u0161eptal sm\u011brem ke Katovi a p\u0159ibl\u00ed\u017eil se k pootev\u0159en\u00fdm dve\u0159\u00edm s pistol\u00ed ve zvednut\u00e9 ruce. Srdce mu tlouklo a\u017e v krku, ale ruku m\u011bl pevnou. Byl zvykl\u00fd ze st\u0159elnice, sna\u017eil se zachovat klid. V gar\u00e1\u017ei byla tma, sv\u00edtilo jen obvykl\u00e9 nouzov\u00e9 osv\u011btlen\u00ed jako v\u017edycky. Dup\u00e1n\u00ed a ob\u010dasn\u00e9 tlumen\u00e9 v\u00fdk\u0159iky ale jasn\u011b nazna\u010dovaly, \u017ee venku jsou poldov\u00e9. U\u017e o tom nebylo pochyb.<\/p>\n

Kat jen zara\u017een\u011b z\u00edral na mana\u017eera. Kde vzal pistoli? V\u017edy\u0165 ani on jako b\u00fdval\u00fd voj\u00e1k nesm\u011bl m\u00edt u sebe svou starou zbra\u0148, Garry mu ji hned na za\u010d\u00e1tku zabavil s t\u00edm, \u017ee zbran\u011b jsou p\u0159\u00edli\u0161 nebezpe\u010dn\u00e9 na tak mal\u00e9m a uzav\u0159en\u00e9m prostoru, a on se nebr\u00e1nil. Nep\u0159edpokl\u00e1dal, \u017ee by musel s n\u011bk\u00fdm bojovat, a te\u010f jen z\u00edral na automatickou pistoli v Davidov\u00fdch ruk\u00e1ch. Tenhle typ znal, m\u011bl ji v arm\u00e1d\u011b jeden \u010das taky.<\/p>\n

„Bude\u0161 st\u0159\u00edlet?“ zeptal se \u0161eptem Davida.<\/div>\n

„Kdy\u017e budu muset, tak jo,“ dostalo se mu odpov\u011bdi. Katovi se ud\u011blalo nevolno. Sakra, do \u010deho se to namo\u010dil? Co kdy\u017e David n\u011bkoho zabije? On v tom bude s n\u00edm, a pak u\u017e mu nepom\u016f\u017ee ani sv\u011bcen\u00e1 voda. Jen\u017ee couvnout u\u017e nebylo kam, dve\u0159e za nimi p\u0159ikryl zp\u00e1tky reg\u00e1l s \u010distic\u00edmi prost\u0159edky. Nezb\u00fdvalo, ne\u017e spolupracovat.<\/div>\n
„A um\u00ed\u0161 to?“ nep\u0159\u00edmo nab\u00eddl sv\u00e9 vojensk\u00e9 zku\u0161enosti Kat, ale jak se brzy uk\u00e1zalo, nevhodn\u00fdm zp\u016fsobem.<\/div>\n
„Nem\u011bj p\u00e9\u010di,“ odsekl mana\u017eer, nem\u011bl r\u00e1d, kdy\u017e ho n\u011bkdo podce\u0148oval. „Mus\u00edme b\u00fdt absolutn\u011b zticha,“ neomalen\u011b napomenul star\u0161\u00edho mu\u017ee za sebou a sledoval gar\u00e1\u017e. Zat\u00edm se zd\u00e1lo, \u017ee sklad, ve kter\u00e9m se skr\u00fdvali, u\u017e poldov\u00e9 prohledali, a podle v\u0161eho dve\u0159e do podzem\u00ed nena\u0161li. Garry to m\u011bl vymy\u0161len\u00e9 dokonale, ocenil David. Te\u010f se ale s Katem museli dostat do auta, aby mohli ut\u00e9ct. Uv\u011bdomil si, o co lep\u0161\u00ed by bylo, kdyby tu te\u010f byl s\u00e1m. V\u0161echno by bylo jednodu\u0161\u0161\u00ed, staral by se jen s\u00e1m o sebe. B\u016fhv\u00ed, co mu tenhle bacha\u0159 z m\u00ednus p\u011btky m\u016f\u017ee zp\u016fsobit za pot\u00ed\u017ee. Jen\u017ee te\u010f nebyl \u010das rozeb\u00edrat nesmysly, musel pracovat s t\u00edm, co m\u011bl.<\/p>\n

„\u010cistej vzduch,“ sykl za sebe ti\u0161e, kdy\u017e chv\u00edli z\u00edral do temn\u00e9ho prostoru gar\u00e1\u017ee a poslouchal zvuky. „Poj\u010f rychle za mnou,“ dodal sm\u011brem ke Katovi a vyrazil vp\u0159ed. M\u011bli obrovsk\u00e9 \u0161t\u011bst\u00ed, v gar\u00e1\u017ei skute\u010dn\u011b u\u017e nikdo z policajt\u016f nebyl, opustili ji p\u0159ed p\u00e1r minutami, kdy\u017e vchod do podzem\u00ed nena\u0161li, a p\u0159esunuli se hledat do vedlej\u0161\u00ed budovy. David ut\u00edkal s kufrem v lev\u00e9 a s pistol\u00ed v prav\u00e9 ruce ke sv\u00e9mu autu, oddechl si, kdy\u017e ho uvid\u011bl spolehliv\u011b zaparkovan\u00e9 na stejn\u00e9m m\u00edst\u011b, na jak\u00e9m ho nechal. Kat za n\u00edm sup\u011bl, nebyl zvykl\u00fd na b\u011bh\u00e1n\u00ed, cel\u00e1 l\u00e9ta tuhle discipl\u00ednu nepot\u0159eboval, a \u017ee by za\u0161el do posilovny, na to byl l\u00edn\u00fd. Taky v podzem\u00ed p\u0159ibral minim\u00e1ln\u011b dvacet kilo, jak si te\u010f pro sebe zhodnotil. To by mu v arm\u00e1d\u011b jen tak nepro\u0161lo, tam musel d\u011blat pravideln\u00e9 zkou\u0161ky fyzick\u00e9 zdatnosti. Nejsp\u00ed\u0161 u\u017e by dneska nepro\u0161el.<\/p>\n

Sotva d\u00fdchal, kdy\u017e se David p\u0159ed n\u00edm zastavil a rozechv\u011blou rukou se sna\u017eil zasunout kl\u00ed\u010dek do z\u00e1mku a odemknout sv\u00e9 auto. Za p\u00e1r vte\u0159in se mu to na\u0161t\u011bst\u00ed poda\u0159ilo, otev\u0159el sp\u00edna\u010dem ve dve\u0159\u00edch kufr auta, jen\u017e vz\u00e1p\u011bt\u00ed cvakl a vysko\u010dil o p\u00e1r centimetr\u016f nahoru. Kat nev\u00e1hal, oba jejich kufry nalo\u017eil do zavazadlov\u00e9ho prostoru, a kdy\u017e se soukal na sedadlo vedle \u0159idi\u010de, motor Davidova st\u0159\u00edbrn\u00e9ho mercedesu u\u017e ti\u0161e vrn\u011bl. Doufali oba, \u017ee se jim poda\u0159\u00ed dostat k vrat\u016fm z tov\u00e1rny d\u0159\u00edv, ne\u017e si jich n\u011bkdo v\u0161imne. Museli vyrazit rychle. Na dvo\u0159e byl \u010dil\u00fd ruch, policajti sami d\u011blali tolik hluku, \u017ee startov\u00e1n\u00ed jednoho tich\u00e9ho me\u010foura nem\u011bli \u0161anci sly\u0161et.<\/p>\n

„Um\u00ed\u0161 to s t\u00edm?“ pod\u00edval se mana\u017eer na Kata, a vz\u00e1p\u011bt\u00ed mu pod\u00e1val pistoli. S chut\u00ed mu vr\u00e1til jeho p\u0159ede\u0161lou kousavou nab\u00eddku. Do o\u010d\u00ed mu v tom \u0161eru nevid\u011bl, jen je tu\u0161il, ale doufal, \u017ee svou zbra\u0148 sv\u011b\u0159uje do spr\u00e1vn\u00fdch rukou. Nem\u011bl na vybranou, volant Katovi do ruky d\u00e1t nemohl, patn\u00e1ct let ne\u0159\u00eddil, a b\u016fhv\u00ed, jestli m\u011bl v\u016fbec \u0159idi\u010d\u00e1k, nikdy o tom spolu nemluvili.<\/div>\n

„Jo, bejval jsem voj\u00e1k,“ p\u0159ik\u00fdvl Eb a pistoli si od Davida vzal.<\/div>\n
„St\u0159\u00edlej, kdy\u017e budou st\u0159\u00edlet oni. Budu se sna\u017eit to rozp\u00e1lit, co budu moct. Skla jsou tvrzen\u00e1, tak\u017ee oby\u010dejn\u00e1 pistole je neproraz\u00ed, tak pootev\u0159i jen tak, aby se ti tam ve\u0161la hlave\u0148,“ d\u00e1val Katovi posledn\u00ed instrukce.<\/div>\n
„Jasn\u011b,“ p\u0159ik\u00fdvl Kat a pootev\u0159el ok\u00e9nko na sv\u00e9 stran\u011b, vyzkou\u0161el, jak se tam hlave\u0148 R-jedni\u010dky vejde. „Kam pojedeme?“ zeptal se, vlastn\u011b o tom je\u0161t\u011b ani nem\u011bli \u010das uva\u017eovat.<\/div>\n
„N\u011bkam daleko, uvid\u00edme,“ d\u00e1l u\u017e mana\u017eer rad\u0161i nic ne\u0159\u00edkal, nebylo jist\u00e9, \u017ee se v\u016fbec dostanou skrz dv\u016fr a br\u00e1nu na silnici, na to bylo \u010dasu dost. Ot\u0159el si zpocen\u00e9 \u010delo, byl nerv\u00f3zn\u00ed jako u\u017e dlouho ne, potily se mu dlan\u011b. „Tak jdeme na to,“ zamumlal sp\u00ed\u0161 pro sebe, malinko p\u0159idal plyn a rozjel se se zhasnut\u00fdmi sv\u011btly sm\u011brem k v\u00fdjezdu z gar\u00e1\u017ee. Br\u00e1na byla otev\u0159en\u00e1, nikdy ji nezav\u00edrali, nebylo pro\u010d. Te\u010f je \u010dekala t\u011b\u017ek\u00e1 cesta \u00fazem\u00edm nep\u0159\u00edtele.<\/p>\n

<\/div>\n

~*~<\/div>\n
\n

Sascha st\u00e1l u okna a d\u00edval se ven na prob\u00edhaj\u00edc\u00ed akci. Sledoval p\u00e1r \u010dern\u011b od\u011bn\u00fdch postav, jak podle jeho n\u00e1zoru chaoticky b\u011bhaj\u00ed sem a tam, aby vz\u00e1p\u011bt\u00ed zmizely v n\u011bkter\u00e9 z budov, a pak se zase objevily, nejsp\u00ed\u0161 na z\u00e1klad\u011b n\u011bjak\u00fdch rozkaz\u016f. Z\u00e1rove\u0148 s t\u00edm poslouchal, jak Ben st\u00e1le ne\u00fasp\u011b\u0161n\u011b vyt\u00e1\u010d\u00ed u\u017e asi p\u00e1t\u00e9 \u010d\u00edslo. Zat\u00edm to ani na jednom z nich nikdo nebral. P\u0159em\u00fd\u0161lel, co bude d\u011blat, jestli cel\u00e1 tahle akce sel\u017ee, a oni najdou podzemn\u00ed komplex skute\u010dn\u011b pln\u00fd mrtv\u00fdch lid\u00ed\u2026 kdy\u017e si odmyslel tu hr\u016fzu, co by je \u010dekala, hor\u0161\u00ed pro n\u011bj bylo, \u017ee by m\u011bl po sv\u00e9m \u010dl\u00e1nku. Tedy ne, nem\u011bl, ale takov\u00e1 trag\u00e9die by brzy zaplnila str\u00e1nky v\u0161ech novin a byly by j\u00ed pln\u00e9 televizn\u00ed zpr\u00e1vy, a n\u011bjak\u00fd jeho \u010dl\u00e1nek u\u017e by nejsp\u00ed\u0161 v tom mno\u017estv\u00ed zapadl. Ach jo\u2026<\/p>\n

Sledoval, jak z jedn\u00e9 budovy vyj\u00ed\u017ed\u00ed auto, st\u0159\u00edbrn\u00fd mercedes, jak brzy zjistil, kdy\u017e proj\u00ed\u017ed\u011blo pod jednou z lamp osv\u011btluj\u00edc\u00edch prostor dvora. N\u011bco mu na n\u011bm p\u0159i\u0161lo divn\u00e9\u2026 jasn\u011b, nem\u011blo rozsv\u00edcen\u00e1 sv\u011btla, do\u0161lo mu asi po dvou vte\u0159in\u00e1ch. Ten to nejsp\u00ed\u0161 brzy n\u011bkam nabo\u0159\u00ed<\/em>, \u0159ekl si je\u0161t\u011b v duchu, ne\u017e mu do\u0161lo, \u017ee tady n\u011bco nehraje.<\/p>\n

„Hej!“ vyk\u0159ikl, ani\u017e by odtrhl o\u010di od auta, kter\u00e9 se rychle bl\u00ed\u017eilo k br\u00e1n\u011b a chystalo se vyjet ven. Ukazoval zb\u011bsile rukou z okna. „Tam! Tam je auto, n\u011bkdo zdrh\u00e1!“ vym\u00e1\u010dkl se sebe kone\u010dn\u011b s \u00falevou, p\u0159ipadalo mu, \u017ee je jak ve zpomalen\u00e9m filmu. Mezit\u00edm u\u017e si auta na dvo\u0159e v\u0161imli i ti, co se zrovna vyno\u0159ili z jedn\u00e9 z budov. Dva \u010dernood\u011bnci, co s nimi do t\u00e9 doby byli v kancel\u00e1\u0159i, okam\u017eit\u011b vyb\u011bhli ven, a je\u0161t\u011b ne\u017e opustili budovu, n\u011bco \u0159vali do vys\u00edla\u010dek, nejsp\u00ed\u0161 d\u00e1vali pokyny sv\u00fdm mu\u017e\u016fm.<\/p>\n

Sascha sledoval sc\u00e9nu p\u0159ed sebou st\u00e1le ze stejn\u00e9ho m\u00edsta u okna, vypadalo to jako n\u011bjak\u00fd ak\u010dn\u00ed film, kter\u00fdch vid\u011bl u\u017e nespo\u010detn\u011b, ale jak si uv\u011bdomoval, n\u011bco tomu chyb\u011blo. Vid\u011bl mu\u017ee, kte\u0159\u00ed vyb\u011bhli z n\u011bkolika budov, sly\u0161el prvn\u00ed v\u00fdst\u0159ely, kdy\u017e auto nereagovalo na jejich gesta, d\u00e1vaj\u00edc\u00ed pokyn k zastaven\u00ed, a sledoval, jak jednoho z mu\u017e\u016f auto nabralo na kapotu, aby z n\u00ed jeho t\u011blo hned zase spadlo na tvrdou zem. Dokonce identifikoval podle zvuku i st\u0159ely, co se odr\u00e1\u017eely od kapoty uj\u00ed\u017ed\u011bj\u00edc\u00edho auta, v jeho\u017e ok\u00fdnku zahl\u00e9dl jiskru, jak z\u0159ejm\u011b n\u011bkdo zevnit\u0159 reagoval na st\u0159elbu odvetou. Perifern\u00edm zrakem vid\u011bl dva mu\u017ee, jak naskakuj\u00ed do vojensk\u00e9ho auta, a vyd\u00e1vaj\u00ed se uj\u00ed\u017ed\u011bj\u00edc\u00ed Mercedes pron\u00e1sledovat. Za chvilku bylo po v\u0161em. Na dvo\u0159e elektr\u00e1rny zavl\u00e1dla zase stejn\u00e1 atmosf\u00e9ra, ne\u017e se ak\u010dn\u00ed sc\u00e9nka rozehr\u00e1la, dva kamar\u00e1di pomohli sra\u017een\u00e9mu kolegovi a zji\u0161\u0165ovali rozsah jeho zran\u011bn\u00ed, a Saschovi do\u0161lo, co mu na n\u00ed chyb\u011blo. St\u0159ely m\u011bly \u00fapln\u011b jin\u00fd zvuk ne\u017e ve filmech, a hlavn\u011b, chyb\u011bla k tomu v\u0161emu dramatick\u00e1 hudba. Jo\u2026 to bylo ono.<\/p>\n

Probralo ho, a\u017e kdy\u017e mu Ben popl\u00e1cal na rameno, aby mu pod\u011bkoval za v\u010dasn\u00e9 upozorn\u011bn\u00ed. Nikdo nech\u00e1pal, jak se mohlo st\u00e1t, \u017ee jim m\u00e1lem p\u0159ed o\u010dima frnklo auto, ale v\u0161ichni mu\u017ei tak usilovn\u011b p\u00e1trali po vchodu do podzem\u00ed, \u017ee se v danou chv\u00edli shodou okolnost\u00ed na dvo\u0159e zrovna nikdo nenach\u00e1zel. Sascha se jen usm\u00e1l, byl r\u00e1d, \u017ee mohl pomoct, a d\u00e1l sledoval akci jako pozorovatel, aby mohl informovat svoje \u010dten\u00e1\u0159e o ka\u017ed\u00e9m d\u016fle\u017eit\u00e9m detailu akce s n\u00e1zvem Svoboda.<\/p>\n

<\/div>\n

~*~<\/div>\n
\n

Noe pomalu otev\u0159el t\u011b\u017ek\u00e1 v\u00ed\u010dka. Nev\u011bd\u011bl, co se d\u011bje, ale byla mu p\u0159\u00ed\u0161ern\u00e1 zima. Chv\u00edli uva\u017eoval, jestli se v jeho podzemn\u00edm komplexu nestala n\u011bjak\u00e1 hav\u00e1rie s topen\u00edm, kdy\u017e si uv\u011bdomil silnou bolest hlavy. Sna\u017eil se rozkoukat po slab\u011b osv\u011btlen\u00e9 m\u00edstnosti, ale n\u011bjak ji nemohl identifikovat. Sed\u011bl nebo sp\u00ed\u0161 polole\u017eel na \u017eidli, tak divn\u011b zkroucen\u011b, na sob\u011b m\u011bl jen kalhoty a triko, tak\u017ee nebylo divu, \u017ee mu byla takov\u00e1 zima. I p\u0159es nesnesitelnou bolest hlavy se sna\u017eil na \u017eidli narovnat, byl zkroucen\u00fd jako paragraf. Nejen hlava, ale i z\u00e1da ho za\u010d\u00ednala bolet. Malinko se na \u017eidli pooto\u010dil, a kdy\u017e jeho o\u010di padly na dve\u0159e, vedle nich\u017e se nach\u00e1zelo jeho moment\u00e1ln\u00ed stanovi\u0161t\u011b, do\u0161lo mu, kde je. P\u0159echodov\u00e1 komora. Sakra. Jak se sem dostal? Z\u00edral chv\u00edli nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b na dve\u0159e, pak hlavu opatrn\u011b oto\u010dil t\u00edm sm\u011brem, kde by m\u011bly b\u00fdt v\u00fdtahov\u00e9 dve\u0159e. Byly tam. Na displeji v\u00fdtahu sv\u00edtilo \u010d\u00edslo nula, tak\u017ee nejsp\u00ed\u0161 p\u0159ijel s n\u00edm. To ale nevysv\u011btlovalo, kde se tady vzal\u2026 a pro\u010d tu sed\u00ed na \u017eidli? Nikdy tu p\u0159ece \u017e\u00e1dn\u00e1 nebyla\u2026 Zad\u00edval se na jej\u00ed podru\u010dky a uv\u011bdomil si, \u017ee je to jeho vlastn\u00ed \u017eidle. Kupoval si ji ned\u00e1vno k pracovn\u00edmu stolu, m\u011bla \u00fa\u017easn\u00e9 polohov\u00e1n\u00ed, perfektn\u00ed design, no prost\u011b si dop\u0159\u00e1l luxus, ale co sakra d\u011blala tady? P\u0159ipadal si jako v n\u011bjak\u00e9m divn\u00e9m snu, a doufal, \u017ee a\u017e se z n\u011bj probud\u00ed, bude v\u0161echno v po\u0159\u00e1dku.<\/p>\n

Te\u010f ale musel zp\u00e1tky dol\u016f, aby zjistil, co se to tady sakra d\u011bje.<\/p>\n

<\/div>\n

~*~<\/div>\n
\n

„Jo!“ za\u0159val v\u00edt\u011bzn\u011b Kat, kdy\u017e se jim poda\u0159ilo projet br\u00e1nou elektr\u00e1rny bez v\u011bt\u0161\u00edch defekt\u016f. Dokonce ani pneumatiky se t\u011bm amat\u00e9r\u016fm nepovedlo jim prost\u0159elit, \u010deho\u017e se asi David b\u00e1l nejv\u00edc. Dupnul na to a vyrazil po okresn\u00ed silnici lemovan\u00e9 lesy tak rychle, jak jen mohl. Za chv\u00edli u\u017e to kalil stovkou a p\u0159em\u00fd\u0161lel, kudy nejl\u00e9pe ujedou sv\u00fdm pron\u00e1sledovatel\u016fm. Bohu\u017eel, byli jim v pat\u00e1ch, o tom nebylo pochyb, ale on doufal, \u017ee m\u00e1 v\u00fdhodu, zn\u00e1 m\u00edstn\u00ed krajinu a ter\u00e9n a dok\u00e1\u017ee je set\u0159\u00e1st. Rozsv\u00edtil sv\u011btla, tady u\u017e se nedalo jet bez nich, a sna\u017eil se dr\u017eet kola na silnici. V t\u00e9hle rychlosti a s kvalitou povrchu m\u00edstn\u00ed okresky to nebylo nic lehk\u00e9ho.<\/p>\n

„Je\u010f, je\u010f,“ povzbuzoval ho Kat oto\u010den\u00fd hlavou dozadu, sledoval sv\u011btla jejich pron\u00e1sledovatel\u016f, m\u011bli p\u0159ed nimi docela slu\u0161n\u00fd n\u00e1skok. Pistoli st\u00e1le je\u0161t\u011b dr\u017eel v ruce, u\u017e v n\u00ed zb\u00fdvaly jen t\u0159i n\u00e1boje. Dal\u0161\u00ed z\u00e1sobn\u00edk byl v Davidov\u011b kapse, ale jak doufal, u\u017e ho nebudou pot\u0159ebovat. Bl\u00ed\u017eili se toti\u017e k c\u00edli. Tady n\u011bkde za pravoto\u010divou zat\u00e1\u010dkou byla celkem slu\u0161n\u00e1 lesn\u00ed cesta, na kterou hodlal zahnout a ztratit se tak pron\u00e1sledovatel\u016fm v hust\u00e9m lesn\u00edm porostu. Sna\u017eil se o\u010dima prop\u00e1tr\u00e1vat les po sv\u00e9 prav\u00e9 ruce, kde tu\u0161il cestu, tady n\u011bkde to p\u0159ece u\u017e muselo b\u00fdt. Zpomalil a po chvilce prudce strhl volant doprava, kdy\u017e uvid\u011bl pozn\u00e1vac\u00ed znamen\u00ed, na kter\u00e9 \u010dekal. Na strom\u011b byla sm\u011brovka turistick\u00e9 cesty, to bylo ono. V\u0159\u00edtil se do lesa je\u0161t\u011b vra\u017eednou rychlost\u00ed, ale sna\u017eil se brzdit, ter\u00e9n byl tady hodn\u011b nerovn\u00fd. Asi po sto metrech vypnul sv\u011btla, aby nebyli ze silnice vid\u011bt, a jel po pam\u011bti je\u0161t\u011b p\u00e1r des\u00edtek metr\u016f, kdy\u017e zastavil a vypnul motor. Byli n\u00e1hle v tichu a naprost\u00e9 tm\u011b zhruba sto pades\u00e1t metr\u016f od silnice, a oba doufali, \u017ee je tu nikdo nenajde.<\/p>\n

<\/div>\n

~*~<\/div>\n
\n

„Co je nitendo?“ zopakoval Bill slovo, kter\u00e9 neznal. Ze hry na pravdu se brzy dostali k tomu, \u017ee Tom jim ob\u011bma, La\u0159e i Billovi, vypr\u00e1v\u011bl o sv\u00e9m \u017eivot\u011b na povrchu, co\u017e bylo pro v\u0161echny daleko zaj\u00edmav\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e se vz\u00e1jemn\u011b obelh\u00e1vat p\u0159i h\u0159e na pravdu. Moment\u00e1ln\u011b zrovna l\u00ed\u010dil, jak dostal ke t\u0159in\u00e1ct\u00fdm narozenin\u00e1m to z\u00e1hadn\u00e9 n\u011bco, co se Billovi neda\u0159ilo ani po\u0159\u00e1dn\u011b vyslovit.<\/p><\/div>\n

„Nintendo,“ opravil ho automaticky Tom. „To jsou hry. Je to takov\u00e1 krabi\u010dka, p\u0159ipoj\u00ed se k televizi a hraje\u0161,“ vzal to stru\u010dn\u011b. „A\u017e budeme naho\u0159e, tak ti to uk\u00e1\u017eu, zahrajem si, stejn\u011b ti nakopu prdel,“ zazubil se na sv\u00e9 dvoj\u010de. „Andyho jsem v\u017edycky rozsekal na mad\u011bru.“ Vytahoval se.<\/div>\n
„Co?“ udiven\u011b reagoval Bill. Netu\u0161il, jak to Tom mysl\u00ed, ale kdy\u017e vid\u011bl, \u017ee se na n\u011bj p\u0159itom sm\u011bje, nejsp\u00ed\u0161 to neznamenalo, \u017ee by se mu opravdu chystal nakopat zadek.<\/div>\n
„Jen\u017ee pak jsem k V\u00e1noc\u016fm dostal po\u010d\u00edta\u010d,“ nenechal se Tom vyru\u0161it z vypr\u00e1v\u011bn\u00ed, „a kdy\u017e mi zapojili internet, za\u010dali jsme s Andym pa\u0159it on-line hry, to bylo stokr\u00e1t lep\u0161\u00ed. Pak jsme ale jednou na\u0161li p\u00e9\u010dko, a to teprve za\u010dalo maso,“ zvedl o\u010di k Billovi se spikleneck\u00fdm jisk\u0159en\u00edm v o\u010d\u00edch. Ten jen nech\u00e1pav\u011b z\u00edral, netu\u0161il, o \u010dem je \u0159e\u010d, jen s nap\u016fl otev\u0159enou pusou poslouchal.<\/p>\n

Lara vedle Toma na seda\u010dce se malinko uchechtla, nejsp\u00ed\u0161 pochopila, co Tom na\u0161el jako posledn\u00ed, ale nehodlala to nijak rozeb\u00edrat. Zaj\u00edmalo ji, co Tom vypr\u00e1v\u00ed o realit\u011b, ve kter\u00e9 u\u017e patn\u00e1ct let nebyla.<\/div>\n

„D\u00e1vaj\u00ed je\u0161t\u011b Simpsonovy,“ zeptala se, kdy\u017e se Tom nadechoval mezi dv\u011bma v\u011btami. „M\u00edvali jsme na koleji televizi, sch\u00e1zeli jsme se u jednoho kolegy na pokoji,“ vysv\u011btlila Tomovi, kter\u00fd na ni chvilku p\u0159ekvapen\u011b z\u00edral. Ona zn\u00e1 Simpsonovy? To je tak star\u00fd seri\u00e1l?<\/div>\n
„Jo, je\u0161t\u011b je po\u0159\u00e1d d\u00e1vaj,“ p\u0159ik\u00fdvl s \u00fasm\u011bvem. „Ob\u010das jsem na to \u010dum\u011bl s na\u0161ima,“ dodal, aby to nevypadalo, \u017ee by ho snad n\u011bjak zvl\u00e1\u0161\u0165 zaj\u00edmal kreslen\u00fd seri\u00e1l se \u017elut\u00fdmi postavi\u010dkami. „Ale u\u017e m\u011b pak nezaj\u00edmalo nic jin\u00fdho ne\u017e kytara,“ pod\u00edval se na Billa. „Tu jsem dostal k V\u00e1noc\u016fm, kdy\u017e mi bylo patn\u00e1ct.“<\/div>\n
„K V\u00e1noc\u016fm?“ pozvedl obo\u010d\u00ed Bill. „Co to je?“<\/div>\n
„Ty nezn\u00e1\u0161 ani V\u00e1noce?“ pod\u00edval se na Billa a pak na Laru. Ta je zn\u00e1t musela, sakra, tak jak to, \u017ee Bill nem\u011bl pon\u011bt\u00ed, o co jde? Nejsp\u00ed\u0161 m\u011bli v Genesis jin\u00e1 bo\u017estva k uct\u00edv\u00e1n\u00ed, do\u0161lo mu vz\u00e1p\u011bt\u00ed. „Je\u017ei\u0161marj\u00e1,“ slo\u017eil Tom ne\u0161\u0165astn\u011b hlavu do dlan\u00ed. „To m\u011b teda \u010dek\u00e1 naho\u0159e p\u011bkn\u00e1 \u0159ehole,“ povzdychl si, ale z\u00e1rove\u0148 se na to nesm\u00edrn\u011b t\u011b\u0161il. „Nezd\u00e1 se v\u00e1m, \u017ee se ten David n\u011bjak dlouho neoz\u00fdv\u00e1?“<\/p>\n

autor: Janule<\/strong><\/div>\n

betaread: \u00c1\u010fa<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Janule „Tak\u017ee linka sto deset,“ pod\u00edval se Benedikt do pap\u00edrov\u00e9ho telefonn\u00edho seznamu, kter\u00fd visel – v igelitov\u00fdch desk\u00e1ch v rohu prop\u00edchnut\u00fd kancel\u00e1\u0159skou sponkou – na sto let nemalovan\u00e9 st\u011bn\u011b. Sed\u011bli na \u017eidl\u00edch kolem star\u00e9ho ot\u0159\u00edskan\u00e9ho stolu v m\u00edstnosti \u0161\u00e9fa ochranky. Volba<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[428],"tags":[],"class_list":["post-6426","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-genesis"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6426","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=6426"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6426\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=6426"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=6426"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=6426"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}