{"id":6427,"date":"2012-06-03T15:00:00","date_gmt":"2012-06-03T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=6409"},"modified":"2012-06-03T15:00:00","modified_gmt":"2012-06-03T14:00:00","slug":"novel-of-dreams-my-nightmare-12","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/06\/03\/novel-of-dreams-my-nightmare-12\/","title":{"rendered":"Novel of Dreams – My Nightmare 12."},"content":{"rendered":"
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
TOM<\/p>\n

<\/strong> Loudal jsem se chodbami k doktorov\u011b kancel\u00e1\u0159i. P\u0159i tom jsem uva\u017eoval nad Billem, sv\u00fdm \u017eivotem a budoucnost\u00ed. Bill mi v\u011b\u0159\u00ed a j\u00e1 ho nechci zklamat. V\u011b\u0159\u00ed, \u017ee si opravdu vzpomenu. J\u00e1 si t\u00edm ov\u0161em tak jist\u00fd nejsem. Ale mo\u017en\u00e1 \u010das opravdu nakonec uk\u00e1\u017ee. Jen\u017ee co budu d\u011blat? Do pr\u00e1ce nem\u016f\u017eu, \u017e\u00e1dnou nem\u00e1m. Do \u0161koly taky nem\u016f\u017eu\u2026 Co bych tam asi tak d\u011blal? V\u017edy\u0165 v\u016fbec nic nev\u00edm. Nepamatuju si ani v\u011bci ze z\u00e1kladky\u2026 I kdy\u017e\u2026 vlastn\u011b jsem to ani nezkoumal. Mluvit – mluv\u00edm, ps\u00e1t – p\u00ed\u0161u, n\u011bmecky um\u00edm dob\u0159e. V\u00edm, co se jak p\u00ed\u0161e. Hm\u2026 Angli\u010dtina\u2026 I am, you are, she is, he is, it is\u2026 Ty vole, j\u00e1 si to pamatuju. Tak n\u011bjak\u00fd slov\u00ed\u010dka\u2026 N\u011bco t\u011b\u017e\u0161\u00edho\u2026 Hmm\u2026 Disgusting, suffer, comprehend, figure out, foolish\u2026 Huh\u2026 V\u00edm, kde se p\u00ed\u0161e any, some, kde je ever a never, dokonce i either a neither\u2026 Pamatuju si v\u0161echny \u010dasy i tvary nepravideln\u00fdch sloves.<\/p>\n

<\/em> Vyjdu na dal\u0161\u00ed patro a zamy\u0161len\u011b si zalo\u017e\u00edm ruce na hrudi. Tak matika\u2026 6×5=30, 8×7=56\u2026 Fajn, mal\u00e1 n\u00e1sobilka dobr\u00fd. 12×12=144, 14×14=196. Velk\u00e1 taky v pohod\u011b. Zlomky, line\u00e1rn\u00ed rovnice, funkce, intervaly\u2026 To si sice nepamatuju, ale matika mi ne\u0161la nikdy, to stejn\u011b k \u017eivotu nepot\u0159ebuju\u2026\u2026\u2026 Po\u010dkat, jak v\u00edm, \u017ee mi matika nikdy ne\u0161la? Fakt jsem to \u0159ekl? Hmmm\u2026<\/em><\/div>\n

Je\u0161t\u011b psychologii, ta je pro m\u011b nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed. Co t\u0159eba\u2026 Psychologie osobnosti? Vlastnosti jsou – aktiva\u010dn\u011b-motiva\u010dn\u00ed, vztahov\u011b-postojov\u00e9, v\u00fdkonov\u00e9, seberegula\u010dn\u00ed, dynamick\u00e9\u2026 Dynamick\u00e9, to je temperament. Cholerik, flegmatik, melancholik a sangvinik. N\u00e1zvy ur\u010dil Hippocrates podle t\u011bln\u00edch tekutin\u2026 Rysy osobnosti – extroverze x introverze, dominance x submise, vytrvalost x jej\u00ed nedostatek, stabilita x labilita, taktnost x netaktnost, sv\u011bdomitost x nesv\u011bdomitost, sebed\u016fv\u011bra x sebepodce\u0148ov\u00e1n\u00ed, afilace x hostilita. Z\u00e1klady um\u00edm, fajn.<\/p>\n

<\/em><\/div>\n

\n

<\/em> Rychle vyb\u011bhnu je\u0161t\u011b jedno patro a t\u00e9m\u011b\u0159 dob\u011bhnu ke dve\u0159\u00edm od Eisenhowerovy kancel\u00e1\u0159e, na kter\u00e9 zaklepu.<\/div>\n
„D\u00e1le,“ ozve se zevnit\u0159. Vejdu, zav\u0159u za sebou a rozejdu se k doktorovu stolu.<\/div>\n
„Dobrej, znovu. Cht\u011bl jste se mnou d\u011blat n\u011bjak\u00e9 testy, tak jsem tu,“ usm\u011bju se, usad\u00edm se v k\u0159esle a zalo\u017e\u00edm si ruce mezi stehna. Pozorn\u011b ho sleduji.<\/div>\n
„Tome,“ usm\u011bje se na m\u011b pobaven\u011b, nad \u010d\u00edm\u017e pozvednu obo\u010d\u00ed. „Ani nev\u00edte, jak jsem r\u00e1d, \u017ee mluv\u00edte. D\u011bl\u00e1te obrovsk\u00e9 pokroky.“<\/div>\n
„Jo, asi d\u011bl\u00e1m,“ p\u0159ipust\u00edm. Vlastn\u011b je to v\u0161echno d\u00edky Billovi. To kv\u016fli n\u011bmu jsem se tolik sna\u017eil\u2026<\/em> „Oba m\u016f\u017eeme pod\u011bkovat Billovi.“<\/div>\n
„Billovi, hm?“ op\u0159e se pobaven\u011b do k\u0159esla. „Jak se v\u00e1m jev\u00ed, Tome?“<\/div>\n
„\u2026jako m\u016fj p\u0159\u00edtel,“ pokr\u010d\u00edm rameny. Netu\u0161\u00edm, co ode m\u011b chce p\u0159esn\u011b sly\u0161et.<\/div>\n
„Mysl\u00edm, co se v\u00e1m na n\u011bm l\u00edb\u00ed a co ne, jak ho vn\u00edm\u00e1te. Popi\u0161te mi ho z va\u0161eho pohledu. Co k n\u011bmu c\u00edt\u00edte?“ zaj\u00edm\u00e1 se. „A nemus\u00edte se styd\u011bt, te\u010f jsem sice sp\u00ed\u0161 doktor, ale d\u0159\u00edv jsem byl norm\u00e1ln\u00ed psycholog, ke kter\u00e9mu se lidi chodili zpov\u00eddat.“<\/div>\n
„To jsem taky cht\u011bl d\u011blat,“ pousm\u011bji se.<\/div>\n
„Ano? Pamatujete si to? Pro\u010d jste cht\u011bl nebo chcete b\u00fdt psycholog?“ zept\u00e1 se zaujat\u011b.<\/div>\n
„No\u2026“ st\u00e1hnu obo\u010d\u00ed a sjedu pohledem ke stolu, „l\u00edb\u00ed se mi, kdy\u017e m\u016f\u017eu lidem pom\u00e1hat. A mysl\u00edm, \u017ee nem\u00e1m r\u00e1d krev. Asi proto psycholog.“ D\u00e1v\u00e1 to smysl. Jen nev\u00edm, kde se to ve mn\u011b bere.<\/p>\n

<\/em> „Aha, to je p\u011bkn\u00fd d\u016fvod. To si pamatujete nebo to tak c\u00edt\u00edte te\u010f?“<\/div>\n

„J\u00e1\u2026 nev\u00edm,“ p\u0159izn\u00e1m nejist\u011b a vzhl\u00e9dnu k n\u011bmu. „M\u00e1m pocit, \u017ee to ze m\u011b jde samo.“<\/div>\n
„To je dob\u0159e. To znamen\u00e1, \u017ee m\u00e1te st\u00e1le stejn\u00e9 instinkty. Kdy\u017e jsem mluvil s va\u0161\u00edm p\u0159\u00edtelem, kter\u00fd v\u00e1s znal u\u017e p\u0159edt\u00edm, \u0159ekl mi, \u017ee povahu i n\u00e1zory m\u00e1te stejn\u00e9. To beru jako velk\u00e9 plus,“ usm\u011bje se.<\/div>\n
„Jo, mysl\u00edm, \u017ee to je dob\u0159e,“ odsouhlas\u00edm.<\/div>\n
„A te\u010f se vra\u0165me k Billovi,“ pob\u00eddne m\u011b.<\/div>\n
„No\u2026 Bill\u2026“ vydechnu a promnu si \u010delo. Na chv\u00edli zav\u0159u o\u010di.<\/p>\n

Jak nejl\u00e9pe ho popsat? M\u011bl bych mu \u0159\u00edct pravdu, pr\u00e1v\u011b m\u00e1m v rukou svoji budoucnost. Mo\u017en\u00e1 m\u011b d\u00edky tomuhle s n\u00edm pust\u00ed kone\u010dn\u011b dom\u016f. Sice nev\u00edm, jak to bude prob\u00edhat, ale j\u00e1 to zvl\u00e1dnu. Je pro m\u011b prakticky ciz\u00ed \u010dlov\u011bk, i kdy\u017e uvnit\u0159 c\u00edt\u00edm n\u011bco v\u00edc\u2026<\/em><\/p>\n

Hned jsem chytil nit.<\/div>\n

„Je pro m\u011b prakticky ciz\u00ed, i kdy\u017e uvnit\u0159 c\u00edt\u00edm, \u017ee m\u011b k n\u011bmu n\u011bco v\u00e1\u017ee. Od prvn\u00ed chv\u00edle, co jsem ho vid\u011bl, jsem n\u011bco c\u00edtil. Jeho obli\u010dej i v\u016fn\u011b, v\u0161echno na n\u011bm mi bylo pov\u011bdom\u00e9, jako bych to u\u017e n\u011bkdy vid\u011bl, c\u00edtil, dot\u00fdkal se toho. Kdy\u017e ve\u0161el do toho b\u00edl\u00e9ho pokoje, v\u011bd\u011bl jsem, \u017ee k tomu \u010dlov\u011bku m\u00e1m vztah, i kdy\u017e jsem nem\u011bl nejmen\u0161\u00ed tu\u0161en\u00ed, kdo to je. A pak jsem ho v\u00edc pozn\u00e1val. Vid\u011bl jsem, vid\u00edm, \u017ee m\u011b miluje. C\u00edt\u00edm, \u017ee mu na mn\u011b z\u00e1le\u017e\u00ed a ud\u011blal by pro m\u011b snad cokoli. Bol\u00ed m\u011b, kdy\u017e mu ubli\u017euju\u2026 Nechci mu ubli\u017eovat\u2026 N\u011bco uvnit\u0159 m\u011b\u2026 Nev\u00edm, jak to popsat. N\u011bco uvnit\u0159 m\u011b\u2026 mi \u0159\u00edk\u00e1, co bych m\u011bl a nem\u011bl d\u011blat v\u016f\u010di n\u011bmu. M\u00e1m pocit, \u017ee ho zn\u00e1m, \u017ee k n\u011bmu n\u011bco c\u00edt\u00edm, i kdy\u017e si t\u00edm nejsem jist\u00fd\u2026 Zeza\u010d\u00e1tku jsem byl zmaten\u00fd. Nev\u011b\u0159il jsem, \u017ee bych snad mohl b\u00fdt gay, ale pak kdy\u017e jsem ho vid\u011bl, zjistil jsem, \u017ee m\u011b p\u0159itahuje\u2026 J\u00e1\u2026 Asi to bude zn\u00edt divn\u011b\u2026“ pod\u00edv\u00e1m se na pozorn\u011b naslouchaj\u00edc\u00edho doktora, „\u2026ale kdy\u017e jsem s n\u00edm, m\u00e1m pocit, \u017ee jsem n\u011bco. V\u00edte, jak to mysl\u00edm? Jeho bl\u00edzkost ve mn\u011b vyvol\u00e1v\u00e1 zvl\u00e1\u0161tn\u00ed hezk\u00e9 pocity. Kdy\u017e jsem s n\u00edm, \u010dasto m\u00e1m tendenci ho obj\u00edmat a l\u00edbat ho.“<\/div>\n
„\u2026aha,“ \u0159ekne ti\u0161e doktor a lehce p\u0159ik\u00fdvne. Sklon\u00ed pohled k n\u011bjak\u00e9 slo\u017ece pap\u00edru a d\u00e1l zamy\u0161len\u011b p\u0159ikyvuje.<\/p>\n

„M\u00e1m ho r\u00e1d a\u2026 kdy\u017e ne kv\u016fli sob\u011b, alespo\u0148 kv\u016fli n\u011bmu si chci vzpomenout. Poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e ho vid\u00edm, v jeho o\u010d\u00edch\u2026 je n\u011bco\u2026 n\u011bco, co mi ubli\u017euje. On je\u2026 je stra\u0161n\u011b citliv\u00fd. P\u0159ipad\u00e1 mi, \u017ee st\u00e1le vid\u00ed m\u011b, na\u0161i minulost a to, co miloval. Jen\u017ee pak si uv\u011bdom\u00ed realitu, \u017ee j\u00e1 u\u017e skoro ani netu\u0161\u00edm, kdo on je. Nepamatuju si t\u00e9m\u011b\u0159 nic, co jsme spolu d\u011blali, jak jsme se poznali, co jsme si kdy \u0159ekli. Chvilkami mi p\u0159ijde, \u017ee m\u00e1 maniodepresivn\u00ed psych\u00f3zu,“ zasm\u011bji se nad t\u00edm. „Chv\u00edli se se mnou sm\u011bje a pak bre\u010d\u00ed. Jenom\u017ee\u2026 mi do\u0161lo, \u017ee to je kv\u016fli mn\u011b. Asi ho to v\u0161echno dost deprimuje a j\u00e1 se mu nediv\u00edm. Nav\u00edc maniodepresivn\u00ed psych\u00f3za je z\u00e1le\u017eitost na del\u0161\u00ed dobu. A o pubert\u011b se ned\u00e1 mluvit, kdy\u017e mu je 24\u2026“ 24? 23\u2026 Narozeniny\u2026 Nem\u011bl Bill narozeniny?<\/em> Zamra\u010d\u00edm se a kousnu se do rtu.<\/div>\n

„Tome, zadr\u017ete,“ zastav\u00ed m\u011b zasko\u010den\u011b doktor. „J\u00e1 v\u00edm, \u017ee jste studoval psychologii, ale netu\u0161il jsem, \u017ee si n\u011bco pamatujete. Mluv\u00edte, jako byste analyzoval pacienta.“<\/div>\n
„Bill nen\u00ed pacient, je v po\u0159\u00e1dku,“ zasm\u011bji se. Je\u0161t\u011b by chyb\u011blo, aby ho kv\u016fli m\u00fdm blb\u00fdm kec\u016fm zav\u0159eli.<\/em><\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm, \u017ee je, ale\u2026 te\u010f jde o v\u00e1s. Pamatujete si n\u011bco z u\u010diva? Je to dost d\u016fle\u017eit\u00e9\u2026“ zept\u00e1 se nal\u00e9hav\u011b.<\/div>\n
„P\u0159em\u00fd\u0161lel jsem nad t\u00edm, kdy\u017e jsem sem \u0161el za v\u00e1mi. Pamatuju si skoro v\u0161echno u\u010divo ze z\u00e1kladky i st\u0159edn\u00ed. Psan\u00ed, mluven\u00ed, pravopis, matika i ciz\u00ed jazyky mi p\u0159ipad\u00e1 naprosto p\u0159irozen\u00fd. A n\u011bjak\u00e9 pojmy z psychologie si pamatuju taky. Ty z\u00e1klady v\u00edm, ale v\u0161echno asi ne\u2026 Kdybych ale to u\u010divo vid\u011bl, t\u0159eba bych si n\u011bco je\u0161t\u011b vybavil,“ k\u00fdvnu. „Podle m\u011b jsem pam\u011b\u0165 neztratil. Mysl\u00edm, \u017ee to je n\u011bjak\u00fd blok, kter\u00fd mi br\u00e1n\u00ed vzpomenout si na v\u011bci, kter\u00e9 pro m\u011b d\u0159\u00edv byly citovou z\u00e1le\u017eitost\u00ed. Pro\u010d bych si jinak pamatoval u\u010divo a nepodstatn\u00e9 v\u011bci pot\u0159ebn\u00e9 k \u017eivotu, ani\u017e bych si nepamatoval lidi, kte\u0159\u00ed mi byli d\u0159\u00edve bl\u00edzc\u00ed,“ pov\u00edm mu svoji teorii. On si v\u0161ak hr\u00e1l s propiskou a n\u011bjakou dobu ml\u010del, jako by p\u0159em\u00edtal nad m\u00fdmi slovy.<\/div>\n
Kdy\u017e promluvil, jeho hlas byl sp\u00ed\u0161 zamy\u0161len\u00fd, ne\u017e soucitn\u00fd jako dote\u010f: „Pamatujete si n\u011bco z doby, kdy zem\u0159ela Va\u0161e sestra? Cokoli? Vybavuje se v\u00e1m n\u011bco?“<\/p>\n

N\u011bjakou dobu jsem ml\u010del a v hrudi poci\u0165oval zvl\u00e1\u0161tn\u00ed p\u00e1len\u00ed. V krku se mi d\u011blal knedl\u00edk, kter\u00e9ho jsem si v\u0161iml, a\u017e kdy\u017e jsem v o\u010d\u00edch c\u00edtil slzy. Rychle jsem o\u010di zav\u0159el, sklopil hlavu a na chv\u00edli zadr\u017eel dech.<\/div>\n

„Tome\u2026“ oslov\u00ed m\u011b starostliv\u011b.<\/div>\n
„J\u00e1\u2026“ polknu a nadechnu se, „zd\u00e1lo se mi o mal\u00e9 hol\u010di\u010dce, co le\u017eela v nemocnici. M\u011bla\u2026 hn\u011bd\u00e9 o\u010di jako j\u00e1 a taky hn\u011bd\u00e9 vlasy. Bylo j\u00ed asi\u2026 9 let,“ vydechnu a promnu si sp\u00e1nek. „Sed\u011bl jsem na chodb\u011b p\u0159ed t\u00edm pokojem a bre\u010del. N\u011bkdo mi ji bral\u2026 Necht\u011bli m\u011b do toho pokoje pustit. N\u011bco tam po\u0159\u00e1d pi\u0161t\u011blo\u2026 N\u011bkdo se mnou na t\u00fd chodb\u011b byl a dr\u017eel m\u011b. Necht\u011bl m\u011b dovnit\u0159 pustit\u2026 Nemohl jsem za n\u00ed a pomoct j\u00ed\u2026“ Uc\u00edtil jsem, jak mi po tv\u00e1\u0159\u00edch sklouzla slza. Rychle jsem ji set\u0159el a p\u0159ejel prsty po n\u00e1ramku na m\u00e9m lev\u00e9m z\u00e1p\u011bst\u00ed, kde jsem m\u011bl tetov\u00e1n\u00ed se jm\u00e9nem Molly. „Tohle m\u011bla na ruce\u2026 Byla to Molly\u2026“ vzhl\u00e9dnu k n\u011bmu se slzami v o\u010d\u00edch.<\/div>\n
„Tome\u2026“ \u0159ekne mi znovu soucitn\u00fdm t\u00f3nem a zvedne se z k\u0159esla. Pomalu ke mn\u011b p\u0159ijde, polo\u017e\u00ed mi ruku na rameno a klekne si. „Opravdu si pomalu vzpom\u00edn\u00e1te, vi\u010fte? C\u00edt\u00edte n\u00e1tlak, tu bolest a\u2026“<\/div>\n
„Jo, hlavn\u011b bolest a zmaten\u00ed. Kdy\u017e se mi n\u011bco zd\u00e1, nev\u00edm, jestli je to vzpom\u00ednka nebo jenom sen. J\u00e1\u2026 jak jsem p\u0159edt\u00edm p\u0159espal u Billa, tak jsme se l\u00edbali v kuchyni a j\u00e1\u2026 vzpomn\u011bl jsem si na n\u00e1\u0161 prvn\u00ed polibek u n\u011bj v kancel\u00e1\u0159i. Byl jsem\u2026 zmaten\u00fd. Myslel jsem si, \u017ee u\u017e opravdu bl\u00e1zn\u00edm. Nev\u011bd\u011bl jsem, co se d\u011bje, co si o tom m\u00e1m myslet. Pot\u0159eboval jsem zp\u00e1tky sem, b\u00fdt v klidu a bez Billa,“ \u0159eknu mu pravdu, jak to cel\u00e9 bylo a ot\u0159u si o\u010di od slan\u00fdch slz.<\/p>\n

„Tome, pro\u010d jste mi n\u011bco ne\u0159ekl?“ povzdechne.<\/div>\n

„B\u00e1l jsem se, co z toho bude\u2026 Ur\u010dit\u011b byste se m\u011b hned ptali na milion v\u011bc\u00ed a bylo by to je\u0161t\u011b hor\u0161\u00ed. Pot\u0159eboval jsem to nechat ule\u017eet, pop\u0159em\u00fd\u0161let o tom v klidu, ani\u017e by o tom n\u011bkdo n\u011bco v\u011bd\u011bl a p\u00e1\u010dil to ze m\u011b. Zkr\u00e1tka\u2026 jsem pot\u0159eboval b\u00fdt s\u00e1m\u2026“ vydechnu a zavrt\u00edm hlavou.<\/div>\n
„Aha\u2026 Ch\u00e1pu,“ p\u0159ik\u00fdvne a pomalu se narovn\u00e1. „Budete jednou skv\u011bl\u00fd doktor. D\u00edky tomu, \u017ee m\u00e1te vlastn\u00ed zku\u0161enosti, l\u00e9pe pacient\u016fm porozum\u00edte. Kdybyste sh\u00e1n\u011bl pr\u00e1ci, ur\u010dit\u011b mi dejte v\u011bd\u011bt. R\u00e1d bych v\u00e1s tu vid\u011bl, a\u017e se v\u00e1\u0161 \u017eivot vr\u00e1t\u00ed do norm\u00e1lu,“ \u0159ekne s \u00fasm\u011bvem.<\/div>\n
„Ahm\u2026 To d\u011bkuju, jen\u2026 zn\u00ed to, \u017ee m\u011b v\u00e1\u017en\u011b chcete pustit,“ pod\u00edv\u00e1m se na n\u011bj p\u0159ekvapen\u011b.<\/div>\n
„Ano, chci v\u00e1s pustit. V\u011b\u0159\u00edm, \u017ee si vzpomenete na v\u0161echno a vr\u00e1t\u00ed se v\u00e1m \u017eivot, kter\u00fd jste \u017eil do t\u00e9 nehody,“ p\u0159ik\u00fdvne, kdy\u017e se usad\u00ed zp\u011bt do k\u0159esla. Wow\u2026 No, tak pokud to \u0159\u00edk\u00e1 doktor, tak na tom n\u011bco bude\u2026 Moc bych si to p\u0159\u00e1l.<\/em><\/div>\n
„Tak mi \u0159ekn\u011bte posledn\u00ed v\u011bc, Tome\u2026“ Huh?<\/em><\/div>\n
„Jakou?“<\/div>\n
„Um\u00edte si p\u0159edstavit, \u017ee s Billem zase \u017eijete? Mysl\u00edte, \u017ee to p\u016fjde?“<\/div>\n
„P\u0159edstavit si to n\u011bjak neum\u00edm, ale je mi u n\u011bj doma s n\u00edm dob\u0159e\u2026 vlastn\u011b u n\u00e1s doma,“ pousm\u011bji se. „J\u00e1 v\u011b\u0159\u00edm, \u017ee to spolu n\u011bjak zvl\u00e1dneme.“<\/div>\n
„Dob\u0159e,“ usm\u011bje se. „Tak se b\u011b\u017ete rozlou\u010dit s va\u0161imi p\u0159\u00e1teli a j\u00e1 z\u00edtra zavol\u00e1m va\u0161emu p\u0159\u00edteli, \u017ee si pro v\u00e1s z\u00edtra m\u016f\u017ee p\u0159ijet. Dnes v\u00e1m uspo\u0159\u00e1d\u00e1me oslavu na rozlou\u010denou. D\u00e1te ostatn\u00edm dobr\u00fd p\u0159\u00edklad,“ \u0159ekne pot\u011b\u0161en\u011b a vezme do ruky telefon.<\/div>\n
„J\u00e1-j\u00e1\u2026 D\u011bkuju, d\u011bkuju moc, tak zat\u00edm nashle,“ pod\u011bkuju a odejdu z jeho kancel\u00e1\u0159e. Zav\u0159u za sebou a om\u00e1men\u011b se vyd\u00e1m chodbou.<\/p>\n

Nem\u016f\u017eu tomu uv\u011b\u0159it. Opravdu m\u011b odtud pust\u00ed, pust\u00ed m\u011b dom\u016f. Budu doma s Billem. Budu Doma. Bo\u017ee m\u016fj\u2026 Sice nev\u00edm, jak\u00e9 to bude, ale i ten jeden den s n\u00edm mi dok\u00e1zal, \u017ee to m\u016f\u017eu zvl\u00e1dnout. Spal jsem s n\u00edm v jedn\u00e9 posteli, ani\u017e by mi to vadilo. Naopak se mi s n\u00edm dob\u0159e us\u00ednalo. C\u00edtil jsem se u n\u011bj v bezpe\u010d\u00ed. Jedli jsme spolu, byli spolu venku, d\u00edvali se spole\u010dn\u011b na televizi\u2026 J\u00e1 v\u011b\u0159\u00edm, \u017ee to dok\u00e1\u017eu. Vzpomenu si, alespo\u0148 se o to rozhodn\u011b budu d\u00e1l pokou\u0161et. A i kdyby se to nepoda\u0159ilo, budu se v\u011bnovat alespo\u0148 jemu. On m\u011b pot\u0159ebuje a j\u00e1 rozhodn\u011b pot\u0159ebuju jeho. V\u017edy\u0165 j\u00e1 toho kluka m\u00e1m doopravdy r\u00e1d\u2026 Mo\u017en\u00e1 ho i miluju\u2026<\/p>\n

<\/em> U\u017e bylo p\u016fl jeden\u00e1ct\u00e9 dopoledne a j\u00e1 s doktorem nad\u0161en\u011b \u010dekal p\u0159ed l\u00e9\u010debnou na parkovi\u0161ti. T\u011b\u0161il jsem se, a\u017e odtud kone\u010dn\u011b odejdu, a taky jsem se t\u011b\u0161il na Billa. V n\u00e1ru\u010di jsem dr\u017eel pap\u00edrovou krabici, v n\u00ed\u017e jsem m\u011bl dort, kter\u00fd mi ud\u011blali na rozlou\u010denou. Je celej jenom \u010dokol\u00e1dovej. M\u0148am, m\u0148am. Tolik se na n\u011bj t\u011b\u0161\u00edm. Pr\u00fd ho sm\u00edm sn\u00edst ale a\u017e doma. Chmpf.<\/em> Jenom\u017ee Bill po\u0159\u00e1d nikde.<\/div>\n

„Co kdy\u017e nep\u0159ijede?“ zept\u00e1m se s obavami doktora.<\/div>\n
„R\u00e1no jsem s n\u00edm mluvil a \u0159ekl, \u017ee p\u0159ijede,“ ujist\u00ed m\u011b.<\/div>\n
„\u2026asi nebyl moc nad\u0161en\u00fd,“ usoud\u00edm podle doktorova t\u00f3nu.<\/div>\n
„\u2026to v\u00edte, \u017ee byl,“ usm\u011bje se a odvr\u00e1t\u00ed pohled. Jasn\u011b\u2026 Je\u0161t\u011b pozn\u00e1m, kdy\u017e mi \u010dlov\u011bk l\u017ee.<\/em> Posmutn\u00edm a zad\u00edv\u00e1m se do zem\u011b. Ale v\u017edy\u0165 Bill \u0159ekl, \u017ee m\u011b doma chce. Pro\u010d z toho najednou nebyl nad\u0161en\u00fd?<\/em> M\u016fj pochod my\u0161lenek ov\u0161em p\u0159eru\u0161ilo p\u0159ij\u00ed\u017ed\u011bj\u00edc\u00ed auto. Tak jsem vzhl\u00e9dl. Byla to b\u00edl\u00e1 Audi Q7. Semknu rty k sob\u011b a nerv\u00f3zn\u011b se p\u0159enesu na druhou nohu. Zastavil p\u0159\u00edmo p\u0159ed n\u00e1mi. Hned vypnul motor a vystoupil. Roze\u0161el se s lehk\u00fdm \u00fasm\u011bvem na rtech k n\u00e1m.<\/p>\n

„Ahoj Tomi,“ pod\u00edval se na m\u011b, jako by doktor ani neexistoval. Usm\u00edv\u00e1 se\u2026<\/em> „Ahm, dobr\u00fd den,“ pozdravil pot\u00e9 doktora.<\/div>\n

„Dobr\u00fd den,“ k\u00fdvne na n\u011bj doktor a pod\u00edv\u00e1 se na hodinky.<\/div>\n
„\u2026ahoj,“ brouknu. T\u011b\u0161il jsem se, ale te\u010f nev\u00edm, jestli m\u011b v\u016fbec chce.<\/div>\n
„J\u00e1 se moc omlouv\u00e1m, \u017ee jsem p\u0159ijel pozd\u011b, ale bohu\u017eel jsem chytnul kolonu,“ omluvn\u011b se usm\u011bje.<\/div>\n
„M\u016f\u017eeme si, pane Tr\u00fcmpere, promluvit? Po\u010dkejte chvilku, Tome,“ usm\u011bje se na m\u011b. Pohlad\u00ed m\u011b po ramen\u011b a p\u0159ejde k Billovi, jeho\u017e chyt\u00ed za p\u0159edlokt\u00ed a odvede ho o kus d\u00e1l. Co se d\u011bje? N\u011bco, co nesm\u00edm sly\u0161et? Nesn\u00e1\u0161\u00edm tajnosti!<\/em> Jen jsem je ti\u0161e pozoroval a sna\u017eil se zaslechnout alespo\u0148 \u010d\u00e1st rozhovoru v domn\u011bn\u00ed, \u017ee bych si z toho mohl n\u011bco vydedukovat. Jedin\u00e9, co jsem v\u0161ak rozum\u011bl, bylo – „Jestli to s Tomem nemysl\u00edte v\u00e1\u017en\u011b\u2026“ Pak u\u017e se mi vzd\u00e1lili p\u0159esp\u0159\u00edli\u0161. Podle doktorova t\u00f3nu a postoje mi ov\u0161em do\u0161lo, \u017ee byl pon\u011bkud roz\u010d\u00edlen\u00fd. Bill chv\u00edli jen p\u0159ikyvoval, jako by vst\u0159eb\u00e1val v\u0161echno to, co mu doktor \u0159\u00edk\u00e1, ale pot\u00e9 tro\u0161ku rozhodil rukama.<\/div>\n
„\u2026miluju a vy to\u2026“ zaslechnul jsem \u010d\u00e1st jeho v\u011bty. Je mi trapn\u011b. Chovaj\u00ed se, jako bych byl snad retardovan\u00fd a nebyl schopn\u00fd vn\u00edmat lidi kolem. Copak jsem idiot nebo co? P\u011bkn\u011b m\u011b oba dva \u0161tvou\u2026<\/em> Povzdechnu, sednu si na obrubn\u00edk a otev\u0159u krabici s dortem. B\u016fhv\u00ed, jak dlouho jim to bude trvat. Mo\u017en\u00e1 mi alespo\u0148 tohle zp\u0159\u00edjemn\u00ed n\u00e1ladu.<\/em> Po n\u011bjak\u00e9 chv\u00edli se za\u010dali vracet. Ani dort m\u011b nenechaj\u00ed sn\u00edst. C\u00edt\u00edm se jako zv\u00ed\u0159e.<\/em> Zase krabici zav\u0159u a zvednu se. Opr\u00e1\u0161\u00edm si zadek. Bill se na m\u011b usm\u011bje.<\/p>\n

„Tak\u2026 pojedeme?“ urovn\u00e1 si p\u00e1sek.<\/div>\n

„Hm,“ k\u00fdvnu na souhlas a ud\u011bl\u00e1m k n\u011bmu krok.<\/div>\n
„Tak se n\u011bkdy uka\u017ete, Tome, r\u00e1d v\u00e1s tu uvid\u00edm. A vy,“ pod\u00edv\u00e1 se p\u0159\u00edsn\u011b na Billa, „Vy ho p\u0159ivezte, kdyby se n\u011bco d\u011blo, ano?“ Nev\u00edm, pro\u010d s n\u00edm tak jedn\u00e1, ale asi m\u00e1 d\u016fvod. Mo\u017en\u00e1 m\u011b Bill u sebe opravdu nechce\u2026 C\u00edt\u00edm se tak hrozn\u011b\u2026<\/em><\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b,“ k\u00fdvne hlavou sm\u011brem k doktorovi. „Mnohokr\u00e1t v\u00e1m za v\u0161e d\u011bkuji,“ pod\u00e1 doktorovi ruku. Ten mu ji s k\u00fdvnut\u00edm stiskne a zase ho pust\u00ed. Pod\u00edv\u00e1 se na m\u011b. Fajn, te\u010f je \u0159ada asi na m\u011b.<\/em><\/div>\n
„J\u00e1 v\u00e1m taky d\u011bkuju\u2026 za v\u0161echno,“ usm\u011bji se na n\u011bj a obejmu ho.<\/div>\n
Doktor se zasm\u011bje a pohlad\u00ed m\u011b po z\u00e1dech. „Uva\u017eujte o m\u00e9 nab\u00eddce, Tome\u2026“<\/div>\n
„Jo, ur\u010dit\u011b budu. Ale chce to je\u0161t\u011b n\u011bjak\u00fd \u010das,“ odt\u00e1hnu se s \u00fasm\u011bvem. „Tak se m\u011bjte\u2026“<\/div>\n
„Vy taky, Tome. P\u0159eji v\u00e1m hodn\u011b \u0161t\u011bst\u00ed. Nashle,“ k\u00fdvne pot\u00e9 i na Billa. J\u00e1 doktorovi je\u0161t\u011b kr\u00e1tce m\u00e1vnu a rozejdu se s Billem spole\u010dn\u011b k autu. M\u00e1m toho doktora r\u00e1d, ud\u011blal toho pro m\u011b tolik a v\u017edycky byl mil\u00fd. Te\u010f u\u017e ale \u017e\u00e1dn\u00fd doktor, te\u010f budu s Billem\u2026 A z toho m\u00e1m strach.<\/em> P\u0159ivinu si krabici k hrudi a ti\u0161e vedle n\u011bj kr\u00e1\u010d\u00edm.<\/div>\n
„Jsi r\u00e1d\u2026?“ zept\u00e1 se, kdy\u017e m\u011b pohlad\u00ed po p\u0159edlokt\u00ed. Byl jsem, ale te\u010f si u\u017e tak jist\u00fd nejsem\u2026<\/em><\/div>\n
„\u2026docela,“ k\u00fdvnu neur\u010dit\u011b a dojdu ke dve\u0159\u00edm spolujezdce. Hned mi otev\u0159e a podr\u017e\u00ed mi dve\u0159e.<\/div>\n
„Co to m\u00e1\u0161?“ usm\u011bje se.<\/div>\n
„Co?“ vzhl\u00e9dnu k n\u011bmu. „Tohle?“ uk\u00e1\u017eu krabici. „To je dort na rozlou\u010denou\u2026“<\/div>\n
„Aha,“ pok\u00fdv\u00e1 hlavou. „M\u00e1m to d\u00e1t dozadu?“ zept\u00e1 se.<\/div>\n
„Ne, j\u00e1\u2026 nech\u00e1m si ho u sebe, jestli ti to nebude vadit. On by se asi rozbil,“ sklon\u00edm pohled ke krabici.<\/div>\n
„Jo, jo v po\u0159\u00e1dku, jen se pt\u00e1m,“ ol\u00edzne se.<\/p>\n

Jakmile si nastoup\u00edm, zav\u0159e za mnou dve\u0159e a nastoup\u00ed si tak\u00e9. Zhluboka se nadechne a koukne se na m\u011b. „Jsem moc r\u00e1d, \u017ee t\u011b vezu dom\u016f,“ \u0159ekne naprosto zjihle. Asi je opravdu r\u00e1d\u2026 T\u00edmhle pohledem na m\u011b \u010dasto nekouk\u00e1.<\/em><\/div>\n

„J\u00e1\u2026 taky,“ pousm\u011bji se. Polo\u017e\u00edm si dort na stehna a p\u0159ipout\u00e1m se. „U\u017e ti vr\u00e1tili auto nebo m\u00e1\u0161 nov\u00fd?“ sna\u017e\u00edm se alespo\u0148 o n\u011bjakou konverzaci.<\/div>\n
„Vr\u00e1tili,“ broukne a p\u0159ipout\u00e1 se. „Ale up\u0159\u00edmn\u011b jsem si myslel, \u017ee to u\u017e dohromady nedaj\u00ed,“ zavrt\u00ed hlavou. Kdy\u017e si p\u0159edstav\u00edm, \u017ee v tomhle aut\u011b m\u00e1lem um\u0159el, \u017ealudek mi d\u011bl\u00e1 kotrmelce.<\/em><\/div>\n
„Nen\u00ed divn\u00fd v tom jet?“ pod\u00edv\u00e1m se na n\u011bj.<\/div>\n
„Tro\u0161ku ano,“ k\u00fdvne a trochu se prot\u00e1hne. „Sna\u017e\u00edm si to nep\u0159ipou\u0161t\u011bt. Nav\u00edc, n\u011bjak jsem to te\u010f nevn\u00edmal.“<\/div>\n
„\u2026aha.“<\/div>\n
„Cht\u011bl bys n\u011bkam zajet, nebo bys r\u00e1d rovnou dom\u016f?“ p\u0159ejede mi po ruce.<\/div>\n
„To je jedno,“ vydechnu. Tro\u0161ku povzdechne.<\/div>\n
„Moc se omlouv\u00e1m, \u017ee jsem p\u0159ijel tak pozd\u011b. Mrz\u00ed m\u011b to,“ sklop\u00ed o\u010di.<\/div>\n
„To nevad\u00ed, o nic nejde,“ pod\u00edv\u00e1m se tak\u00e9 k podlaze.<\/div>\n
„Ale ano, jde o tebe. Promi\u0148 mi to, ale nemohl jsem nic d\u011blat.“<\/div>\n
„Byla z\u00e1cpa, nic se ned\u011bje,“ zopakuji.<\/p>\n

Nev\u00edm, pro\u010d se po\u0159\u00e1d omlouv\u00e1. Te\u010f u\u017e s t\u00edm stejn\u011b nic neud\u011bl\u00e1.<\/em> Jen pok\u00fdval hlavou, a nakonec se u\u017e chopil volantu. P\u0159iv\u0159u o\u010di, vydechnu nosem a odvr\u00e1t\u00edm pohled z okna. A je to tady\u2026 Jedu dom\u016f\u2026 Jak\u00e9 asi bude bydlet s Billem? M\u00e1m z toho docela strach, ale z\u00e1rove\u0148 se i t\u011b\u0161\u00edm. Budu moct chodit ven, ani\u017e bych pot\u0159eboval svolen\u00ed. Budu voln\u00fd\u2026<\/p>\n

<\/em> „\u2026zlob\u00ed\u0161 se na m\u011b, vi\u010f?“ p\u00edpne, kdy\u017e vyjede z parkovi\u0161t\u011b.<\/div>\n

„Pro\u010d bych m\u011bl?“ udiv\u00edm se a kouknu se na n\u011bj. Semkne rty k sob\u011b.<\/div>\n
„P\u0159ipad\u00e1 mi to tak,“ broukne.<\/div>\n
„Ne, j\u00e1 se nezlob\u00edm. Jen p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm, jak\u00e9\u2026 to asi bude, v\u00ed\u0161,“ pousm\u011bji se.<\/div>\n
„To ch\u00e1pu,“ usm\u011bje se tro\u0161ku tak. „Kdyby se ti doma cokoli nel\u00edbilo a n\u011bco jsi pot\u0159eboval, tak mi hned \u0159ekni.“<\/div>\n
„Toho se nemus\u00ed\u0161 b\u00e1t. L\u00edb\u00ed se mi tam,“ ujist\u00edm ho.<\/div>\n
„To m\u011b t\u011b\u0161\u00ed,“ usm\u011bje se. Nad t\u00edm se jen usm\u011bji. Je\u0161t\u011b chvilku ho pozoruji a pot\u00e9 u\u017e se za\u010dnu d\u00edvat z okna. No\u2026 to bude n\u011bco.<\/em><\/div>\n
„Nem\u00e1\u0161 hlad nebo na n\u011bco jen chu\u0165? Sice jsem nakoupil, ale jestli by sis nedal n\u011bco konkr\u00e9tn\u00edho,“ koukne se na m\u011b, kdy\u017e stoj\u00edme na semaforech.<\/div>\n
„Ne, ne, d\u00edky,“ odm\u00edtnu a rozhl\u00e9dnu se kolem.<\/div>\n
„Dob\u0159e,“ znovu se rozejde. Po zbytek cesty u\u017e vl\u00e1dlo trapn\u00e9 ticho.<\/p>\n

autor: *Mischa* :o* & Turmawenne<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: *Mischa* :o* & Turmawenne TOM Loudal jsem se chodbami k doktorov\u011b kancel\u00e1\u0159i. P\u0159i tom jsem uva\u017eoval nad Billem, sv\u00fdm \u017eivotem a budoucnost\u00ed. Bill mi v\u011b\u0159\u00ed a j\u00e1 ho nechci zklamat. V\u011b\u0159\u00ed, \u017ee si opravdu vzpomenu. J\u00e1 si t\u00edm ov\u0161em tak jist\u00fd<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[497],"tags":[],"class_list":["post-6427","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-novel-of-dreams-my-nightmare"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6427","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=6427"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6427\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=6427"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=6427"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=6427"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}