{"id":6434,"date":"2012-06-01T17:00:00","date_gmt":"2012-06-01T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=6416"},"modified":"2012-06-01T17:00:00","modified_gmt":"2012-06-01T16:00:00","slug":"novel-of-dreams-my-nightmare-11","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/06\/01\/novel-of-dreams-my-nightmare-11\/","title":{"rendered":"Novel of Dreams – My Nightmare 11."},"content":{"rendered":"
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
BILL<\/p>\n

<\/strong> Ka\u017ed\u00fd den byl napln\u011bn minutami, kter\u00e9 byly dlouh\u00e9 jako hodiny, snad i m\u011bs\u00edce \u010di dokonce roky. St\u00e1le doufaj\u00edc, \u017ee mi doktor zavol\u00e1, \u017ee je s Tomem n\u011bco nov\u00e9ho, jsem vy\u010dk\u00e1val, ale marn\u011b. Doktor se neoz\u00fdval. Tak jsem mu tedy zhruba po t\u0159ech dnech zavolal s\u00e1m. Jeho odpov\u011b\u010f v\u0161ak byla negativn\u00ed – Tom je na tom st\u00e1le stejn\u011b, bez zm\u011bn a reakc\u00ed. A to jsem po\u0159\u00e1d tak doufal, \u017ee ten dopis s n\u00edm aspo\u0148 mali\u010dko pohne, ov\u0161em marn\u011b.<\/p>\n

Pro\u010d se tak v\u016fbec zachoval? Zlob\u00ed se na m\u011b, ubl\u00ed\u017eil jsem mu, urazil ho? Ale \u010d\u00edm, jak a pro\u010d? Denn\u011b si p\u0159em\u00edt\u00e1m cel\u00fd ten ve\u010der a r\u00e1no, ale nic m\u011b nenapad\u00e1, \u017e\u00e1dn\u00fd okam\u017eik, kter\u00fdm bych ho mohl tolik ranit. Snad jen\u2026 ten polibek, kter\u00fd si ale vy\u017e\u00e1dal s\u00e1m. J\u00e1 ho k ni\u010demu nenutil. Sice by to stra\u0161n\u011b bolelo, kdyby m\u011b u\u017e necht\u011bl, ale sm\u00ed\u0159il bych se s t\u00edm, kdybych v\u011bd\u011bl, \u017ee bude d\u00e1l \u017e\u00edt norm\u00e1ln\u00edm \u017eivotem. Mo\u017en\u00e1 by si na v\u0161echno vzpomn\u011bl, jen se k tomu p\u0159edchoz\u00edmu \u017eivotu se mnou u\u017e necht\u011bl vracet, naopak mo\u017en\u00e1 cht\u011bl, kdo v\u00ed.<\/p>\n

<\/em> V\u011bt\u0161inu \u010dasu jsem str\u00e1vil doma. Nem\u011bl jsem chu\u0165 se pou\u0161t\u011bt do \u010dehokoli. Byl jsem jako zv\u00ed\u0159e zav\u0159en\u00e9 v kleci, ov\u0161em dobrovoln\u011b. Trestem pro m\u011b bylo, kdy\u017e jsem musel vyj\u00edt na ulici, a\u0165 \u0161lo o n\u00e1kup nebo n\u011bjak\u00e9 za\u0159izov\u00e1n\u00ed. Musel jsem si nap\u0159\u00edklad za\u0159\u00eddit n\u011bco v pr\u00e1ci. Byl jsem doma u\u017e dost dlouhou dobu a \u010dekal jsem sp\u00ed\u0161, kdy mi \u0159editel zavol\u00e1, a\u0165 si p\u0159ijdu pro v\u00fdpov\u011b\u010f. Av\u0161ak \u0159editel mi dal volno a \u0159ekl mi, a\u0165 jsem v klidu doma. Hah, te\u010f jsou mi ty dny a noci pln\u00e9 pr\u00e1ce p\u0159ece jen k n\u011b\u010demu dobr\u00e9.<\/em> Kone\u010dn\u011b se mi vr\u00e1tilo auto, ze kter\u00e9ho bych m\u011bl za b\u011b\u017en\u00e9 situace obrovskou radost. Te\u010f jsem nad t\u00edm ov\u0161em jen pokr\u010dil rameny a v duchu si \u0159\u00edkal, \u017ee je celkem fajn, \u017ee do l\u00e9\u010debny budu moct zajet bez ohledu na MHD.<\/p>\n

Po t\u00fddnu, kdy jsem u\u017e v\u00e1\u017en\u011b nemohl vydr\u017eet tu nejistotu, jsem se do l\u00e9\u010debny prost\u011b rozjel. Nem\u011bl jsem ani p\u0159\u00edli\u0161 \u0161patn\u00fd pocit z toho, \u017ee znovu sed\u00edm v aut\u011b, ve kter\u00e9m jsem m\u00e1lem zem\u0159el. V hlav\u011b jsem m\u011bl Toma jako tehdy. Tolik jsem si p\u0159\u00e1l, aby mi doktor \u0159ekl, \u017ee\u2026 \u017ee cokoli. Hlavn\u011b nic \u0161patn\u00e9ho, pokud alespo\u0148 tro\u0161ku mo\u017eno.<\/div>\n

\n
\n

Bylo kolem t\u0159et\u00ed odpoledne, kdy\u017e jsem zaparkoval nedaleko l\u00e9\u010debny. Hned jsem se tam roze\u0161el. Nepot\u0159eboval jsem u\u017e nikoho, aby mi poradil. Vyb\u011bhnul jsem schody, pro\u0161el p\u00e1r chodbami a u\u017e \u0165ukal doktorovi na dve\u0159e. Nikdo mi v\u0161ak neotev\u0159el, ani se neozval. Zkusil jsem to znovu. Bez v\u00fdsledku. Zhluboka se nadechnu a rozejdu se chodbou zp\u011bt. Vydal jsem se sm\u011brem k Tomovu pokoji. Ne, \u017ee bych doufal, \u017ee m\u011b k n\u011bmu pust\u00ed, ale snad tam n\u011bkoho najdu.<\/em> Pro\u0161el jsem n\u011bkolik chodeb a vy\u0161el o patro v\u00fd\u0161. Narazil jsem tam na n\u011bjak\u00e9ho z\u0159\u00edzence. Hned jsem se ho ptal, kde bych na\u0161el doktora, kter\u00fd m\u00e1 Toma na starost.<\/div>\n

„Nem\u00e1m nejmen\u0161\u00ed tu\u0161en\u00ed, kde by doktor mohl b\u00fdt. Mysl\u00edm, \u017ee m\u011bli n\u011bjak\u00fd probl\u00e9m v sektoru C. Pokud ale chcete za Tomem, je na h\u0159i\u0161ti,“ sd\u011bl\u00ed mi s \u00fasm\u011bvem. Uvid\u00edm ho\u2026<\/em><\/div>\n
„\u2026na h\u0159i\u0161ti,“ \u0161eptnu ti\u0161e, a\u017e zat\u0159epu hlavou. „D\u011bkuju moc, j\u00e1\u2026 najdu si ho, d\u00edky,“ vydechnu a rozejdu se okam\u017eit\u011b po schodech dol\u016f, jako by m\u011b trefil kulov\u00fd blesk. Hned jsem seb\u011bhl do p\u0159\u00edzem\u00ed a roze\u0161el se dlouhou b\u00edlou chodbou s velk\u00fdmi okny sm\u011brem do are\u00e1lu, kde byl park i h\u0159i\u0161t\u011b. Tady jsem se u\u017e na\u0161t\u011bst\u00ed vyznal. \u0160el jsem jako spla\u0161en\u00fd, jako by m\u011b n\u011bco hnalo. A j\u00e1 v\u00edm, \u017ee to n\u011bco byl on.<\/p>\n

Do\u0161el jsem a\u017e na h\u0159i\u0161t\u011b. Bylo celkem velk\u00e9. Rozhl\u00ed\u017eel jsem se a sna\u017eil se ho v davu lid\u00ed naj\u00edt. A\u017e pot\u00e9 jsem ho zahl\u00e9dl s basketbalov\u00fdm m\u00ed\u010dem v rukou, jak m\u00ed\u0159\u00ed na ko\u0161. Chv\u00edli ho jen tak pozoroval, a\u017e hodil. Neminul, nad \u010d\u00edm\u017e se lehce usm\u00e1l. Ani nev\u00edm, jestli n\u011bkdy hr\u00e1l.<\/em> Nasucho jsem polknul a vydal se bl\u00ed\u017e k n\u011bmu. Nechci, aby se na\u0161tval nebo polekal a ode\u0161el, ale\u2026 j\u00e1 to mus\u00edm zkusit.<\/em> L\u00edn\u00fdm krokem si pro m\u00ed\u010d do\u0161el, a kdy\u017e se vracel k \u010d\u00e1\u0159e, aby znovu hodil, padnul jeho pohled na m\u011b. V tu chv\u00edli se zastavil a z\u016fstal na mn\u011b viset pohledem. M\u00ed\u010d mu vypadl z rukou a kut\u00e1lel se p\u0159\u00edmo ke mn\u011b. Pootev\u0159el jsem rty. Na\u0161e pohledy se st\u0159etly, snad ani\u017e bychom cht\u011bli. Sehnul jsem se pro m\u00ed\u010d, a\u010d jsem se na n\u011bj st\u00e1le d\u00edval. Je to bu\u010f a nebo. Nem\u016f\u017eu u\u017e asi nic ztratit.<\/em> On v\u0161ak pohled sklonil k zemi a bezradn\u011b se rozhl\u00e9dl kolem. Vzal jsem m\u00ed\u010d do dlan\u011b. Jen zlehka jsem po n\u011bm p\u0159ejel prsty, jako bych si z n\u011bj cht\u011bl vz\u00edt ka\u017edi\u010dk\u00fd jeho dotek, kter\u00fd mu v\u011bnoval. Pot\u00e9 jsem ho dal ale znovu na zem a lehce do n\u011bj kopnul sm\u011brem k n\u011bmu, i kdy\u017e to fotbalov\u00fd m\u00ed\u010d nebyl.<\/p>\n

Okay, m\u011bl bych zase j\u00edt. Je zmaten\u00fd a to nechci.<\/em> U\u017e si ho ani nev\u0161iml. Objal si rukama hrudn\u00edk, kr\u00e1tce ke mn\u011b vzhl\u00e9dl a znovu pohled sklopil. N\u00e1hle se oto\u010dil a \u0161el pomalu pry\u010d. Sakra!<\/em> Bezmocn\u011b jsem vydechnul a nat\u00e1hnul k n\u011bmu ruku. Bylo to sice jen bezv\u00fdznamn\u00e9 gesto, ale neslo p\u0159itom tolik bolesti. Rychle jsem se roze\u0161el pry\u010d, abych byl nap\u0159ed. Cht\u011bl jsem, aby vid\u011bl, \u017ee odch\u00e1z\u00edm, \u017ee on nen\u00ed ten, kdo m\u00e1 odej\u00edt. To j\u00e1 jsem ten, kdo u\u017e tady z\u0159ejm\u011b nem\u00e1 co d\u011blat. Tak stra\u0161n\u011b to bol\u00ed. On m\u011b naprosto odm\u00edt\u00e1.<\/em> Jakmile m\u011b zahl\u00e9dl, zastavil a smutn\u011b se za mnou d\u00edval. Ani\u017e jsem cht\u011bl, tak mi tekly slzy. Rychle jsem je set\u0159el a \u0161el d\u00e1l vst\u0159\u00edc v\u011btru, kter\u00fd mi \u010dechral vlasy. Nesm\u00ed\u0161 se vracet. U\u017e ne. O\u010dividn\u011b jsem u\u017e jen ten, kdo mu ubli\u017euje, a to je p\u0159esn\u011b to, co nechci. Proto je na\u010dase odej\u00edt odsud, ale z\u0159ejm\u011b i z jeho \u017eivota. Miluju ho a\u017e moc na to, abych mu jakkoli ubl\u00ed\u017eil.<\/p>\n

<\/em> Odch\u00e1zel jsem chodbami stejn\u011b tak rychle, jak jsem jimi p\u0159edt\u00edm p\u0159ich\u00e1zel. Do\u0161el jsem po p\u00e1r minut\u00e1ch a\u017e na druhou stranu l\u00e9\u010debny, k v\u00fdchodu. N\u00e1hle jsem v\u0161ak zaslechl rychl\u00e9 kroky, kter\u00e9 se nesly p\u0159es celou chodbu. N\u011bkdo b\u011b\u017eel. Ne, nen\u00ed to on.<\/em> V tu chv\u00edli do m\u011b zezadu n\u011bkdo vrazil, div jsem neupadl, a hned na to se mi ovinuly pa\u017ee kolem pasu spole\u010dn\u011b se zn\u00e1mou v\u016fn\u00ed. Majetnicky m\u011b zezadu objal, p\u0159itiskl si m\u011b k sob\u011b a spla\u0161en\u011b oddechoval. Bo\u017ee m\u016fj, pro\u010d mi tohle d\u011bl\u00e1.<\/em> Zav\u0159el jsem hned o\u010di a z\u016fstal klidn\u011b v jeho n\u00e1ru\u010d\u00ed. Sklopil jsem tro\u0161ku hlavu a jen zt\u011b\u017eka oddechl. A\u017e po chv\u00edli se moje dlan\u011b zmocnily t\u011bch jeho. Ne\u0161lo to jinak. On m\u011b nenechal odej\u00edt, v\u00e1\u017en\u011b ne.<\/em> Jenom\u017ee Tom m\u011b k sob\u011b oto\u010dil. Vyhledal si m\u00e9 o\u010di a p\u0159istoupil a\u017e ke mn\u011b. Vzal mi se zoufal\u00fdm pohledem tv\u00e1\u0159 do obou dlan\u00ed, postavil se na \u0161pi\u010dky a nal\u00e9hav\u011b m\u011b pol\u00edbil.<\/p>\n

Z\u016fstal jsem jen bezvl\u00e1dn\u011b st\u00e1t. Nedok\u00e1zal jsem ud\u011blat v\u016fbec nic, jen pootev\u0159\u00edt rty a n\u011b\u017en\u011b jimi pohnout proti t\u011bm jeho. Nejrad\u0161i bych ho k sob\u011b p\u0159itiskl a u\u017e ho nepustil, nebo ho naopak odstr\u010dil. Nechci, aby se kv\u016fli tomu znovu tak rozru\u0161il.<\/em> P\u0159ejel mi palcem po tv\u00e1\u0159i a n\u011b\u017en\u011b se ot\u0159el nosem o m\u016fj, na\u010de\u017e se mi vpil do rt\u016f a za\u010dal m\u011b s ve\u0161kerou n\u011bhou l\u00edbat. Opl\u00e1cel jsem mu to tak vroucn\u011b. D\u00e1val jsem do toho v\u0161echnu l\u00e1sku, kterou jsem k n\u011bmu kdy c\u00edtil. Sjel jsem mu dlan\u011bmi po pa\u017e\u00edch. Ale j\u00e1 bych tohle nem\u011bl, zatracen\u011b. Jsem tak ztracen\u00fd, jen kdy\u017e je u m\u011b.<\/em> Pustil mi obli\u010dej a m\u00edsto toho ruce p\u0159esunul na m\u016fj krk, kter\u00fd jimi hned ovinul, a tak se ke mn\u011b p\u0159itiskl je\u0161t\u011b v\u00edc. Oddechl a s tich\u00fdm mlasknut\u00edm na\u0161ich rt\u016f se odtrhl. Jakmile polknul a pohl\u00e9dl mi do o\u010d\u00ed, znovu se n\u011b\u017en\u011b p\u0159is\u00e1l k m\u00fdm rt\u016fm.<\/div>\n

„Mmm,“ oddechnu potichu a semknu o\u010dn\u00ed v\u00ed\u010dka pevn\u011bji k sob\u011b. T\u0159esouc\u00edmi prsty mu sjedu po tv\u00e1\u0159i a l\u00edb\u00e1m ho d\u00e1l. A\u017e po n\u011bkolik\u00e1t\u00e9m polibku se poodt\u00e1hnu a sklop\u00edm tro\u0161ku hlavu. Ne, nejde to. Takhle to prost\u011b nejde.<\/em> Chv\u00edli m\u011b ti\u0161e pozoruje, a\u017e se ode m\u011b za\u010dne oddalovat.<\/p>\n

„Promi\u0148. Asi\u2026 jsem to trochu p\u0159ehnal,“ promluv\u00ed ti\u0161e.<\/div>\n

„Ne, ne, ne,“ vydechnu okam\u017eit\u011b a p\u0159idr\u017e\u00edm si ho u sebe. „Nep\u0159ehnal, jen\u2026 Tomi, j\u00e1 tomu nerozum\u00edm,“ pod\u00edv\u00e1m se mu do o\u010d\u00ed. J\u00e1 mu nechci a nebudu lh\u00e1t. Sice bych za jeho polibky dal v\u0161echno, ale pravda je te\u010f snad i d\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed.<\/em><\/div>\n
„\u2026\u010demu?“ opl\u00e1c\u00ed mi pohled.<\/div>\n
„\u2026m\u00e1m strach tohle d\u011blat, kdy\u017e v\u00edm, jak jsi reagoval naposledy,“ semknu rty k sob\u011b a ol\u00edznu si je. Ta jeho chu\u0165\u2026<\/em> Bolestn\u011b vydechne, uhne pohledem a znovu se za\u010dne odtahovat.<\/div>\n
„Ale\u2026 ale dob\u0159e,“ chytnu ho za ruku. „Nebudeme se k tomu vracet, dob\u0159e?“ Jednodu\u0161e nesnesu ten pocit, \u017ee se mi vzdaluje. Nadechne se, ale nakonec pusu zav\u0159e a odsouhlas\u00ed pouh\u00fdm k\u00fdvnut\u00edm. Pohlad\u00ed m\u011b po ramen\u011b, p\u0159i\u010dem\u017e se mi pod\u00edv\u00e1 do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„\u2026jak se c\u00edt\u00ed\u0161, Tomi?“ po\u0161ept\u00e1m.<\/div>\n
„Nic moc, je tu docela nuda,“ pousm\u011bje se a sklouzne mi pohledem na rty. Rychle ale zase vzhl\u00e9dne k m\u00fdm o\u010d\u00edm. Rty si ol\u00edznu a k\u00fdvnu lehce hlavou.<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm,“ brouknu potichu. „L\u00edbal jsi tak dokonale,“ sklop\u00edm tro\u0161ku hlavu a trhan\u011b se nadechnu. Nedok\u00e1\u017eu mu to nep\u0159iznat. Jen kdy\u017e ho u sebe m\u00e1m tak bl\u00edzko.<\/em><\/div>\n
„Jo?“ zasm\u011bje se ti\u0161e. Tro\u0161ku se sklon\u00ed a ot\u0159e se mi o nos sv\u00fdm, aby mi zvedl hlavu.<\/div>\n
„Jo,“ usm\u011bju se tro\u0161i\u010dku a vzhl\u00e9dnu mu do o\u010d\u00ed. Tro\u0161ku se ot\u0159e rty o m\u00e9 a pohlad\u00ed m\u011b po uchu, jako to i d\u0159\u00edv \u010dasto d\u011bl\u00e1val. P\u0159iv\u0159u o\u010di a s\u00e1m se k n\u011bmu tro\u0161ku nahnu.<\/div>\n
N\u011b\u017en\u011b m\u011b l\u00edbne a pohlad\u00ed m\u011b po vlasech. „Chyb\u011bl jsi mi, Bille\u2026“<\/div>\n
Ot\u0159u se mu nosem o ten jeho. Je to tak dokonal\u00e9 sly\u0161et.<\/em> „Ty mn\u011b taky,“ po\u0161ept\u00e1m a pohlad\u00edm ho po z\u00e1dech. N\u00e1hle si v na\u0161\u00ed bl\u00edzkosti n\u011bkdo odka\u0161le.<\/p>\n

„Jen mi \u0159ekni, \u017ee to neni prezident Eisenhower,“ zasm\u011bje se Tom a d\u00e1 mi pusu. Pot\u00e9 si polo\u017e\u00ed hlavu na m\u00e9 rameno. Donut\u00ed m\u011b to zasm\u00e1t se taky.<\/div>\n

„Ano, a\u017e na to, \u017ee pan doktor Eisenhower,“ usm\u011bju se a d\u00e1m mu drobnou pusinku. Je dobr\u00e9, \u017ee n\u00e1s spolu uvid\u00ed a Toma snad i sly\u0161el.<\/em><\/div>\n
„Doktor, ale tv\u00e1\u0159\u00ed se jako ten prezident,“ po\u0161ept\u00e1 mi a odt\u00e1hne se. Pod\u00edv\u00e1 se na doktora, ale ovine si moji ruku kolem pasu. Doktor tam tak st\u00e1l se zalo\u017een\u00fdma rukama na hrudi a v\u00edt\u011bzn\u011b se usm\u00edval. P\u0159i tom pokyvoval hlavou. Sladce jsem se usm\u00e1l a p\u0159itulil se k Tomovi.<\/p>\n

„Dobr\u00fd den, pane doktore,“ \u0159eknu. Jsem sice m\u00edrn\u011b v \u0161oku z t\u011bch n\u011bkolika z\u00e1\u017eitk\u016f, ale i tak se tro\u0161ku usm\u00edv\u00e1m.<\/div>\n

„Dobr\u00fd den, Bille. R\u00e1d v\u00e1s tady vid\u00edm, a je\u0161t\u011b rad\u011bji v\u00e1s dva pohromad\u011b,“ k\u00fdvne i k Tomovi. Ten se jen tro\u0161ku pousm\u011bje, ale ml\u010d\u00ed. Pohlad\u00edm ho po boku a kouknu se na n\u011bj. Tolik bych si p\u0159\u00e1l, aby promluvil. Doktor by mi kone\u010dn\u011b uv\u011b\u0159il.<\/em><\/div>\n
„D\u011bkujeme,“ k\u00fdvnu sm\u011brem k doktorovi. Tom to z\u0159ejm\u011b vyc\u00edt\u00ed. Pod\u00edv\u00e1 se na m\u011b a povzdechne. Sklop\u00ed pohled. Nebudu ho nutit.<\/em><\/div>\n
„A jak se m\u00e1te?“ zept\u00e1 se m\u011b doktor, p\u0159i\u010dem\u017e ale pozoruje Toma.<\/div>\n
Jen ho konej\u0161iv\u011b pohlad\u00edm a pousm\u011bju se. „Moment\u00e1ln\u011b dob\u0159e a vy?“<\/div>\n
„No\u2026 nest\u011b\u017euju si,“ ud\u011bl\u00e1 k n\u00e1m krok bl\u00ed\u017e. St\u00e1le Toma pozoruje jako n\u011bjak\u00e9 sv\u00e9 zv\u00ed\u0159e, na kter\u00e9m prov\u00e1d\u00ed pokus. „A jak se m\u00e1te vy, Tome?“ zept\u00e1 se ho z\u00e1ludn\u011b.<\/div>\n
Tom polkne, vzhl\u00e9dne a v\u00edc se ke mn\u011b p\u0159ivine. Hned ho chytnu za ruku a tro\u0161ku mu ji stisknu. Tohle pro n\u011bj nen\u00ed p\u0159\u00edli\u0161 p\u0159\u00edjemn\u00e9, podle toho, jak se ke mn\u011b tiskne. Jen ho ti\u0161e sleduji. Proplete si se mnou prsty, jako by se b\u00e1l. Byl op\u011bt tak zraniteln\u00fd jako d\u0159\u00edv poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e se v jeho bl\u00edzkosti objevil Brian. I p\u0159esto ale pootev\u0159el pusu a nadechl se. Tomi, Tomi\u2026<\/em><\/div>\n
„M\u00e1m se dob\u0159e,“ promluv\u00ed ti\u0161e. Ohm\u2026<\/em> Kdyby to bylo mo\u017en\u00e9, v tu chv\u00edli by m\u011bl doktor spodn\u00ed \u010delist a\u017e na podlaze. Pod\u00edv\u00e1m se na n\u011bj a radostn\u011b se usm\u011bju. Hned mu stisknu dla\u0148 ve sv\u00e9 a oddechnu. Tohle pro m\u011b znamen\u00e1 tak moc. Kone\u010dn\u011b mi doktor uv\u011b\u0159\u00ed a kone\u010dn\u011b bude vid\u011bt jeho pokrok.<\/p>\n

<\/em> „Tome, pro\u010d jste nepromluvil u\u017e d\u0159\u00edv? Ptal jsem se v\u00e1s na to a po\u0159\u00e1d jste zap\u00edral. Pro\u010d?“ p\u0159ijde doktor nech\u00e1pav\u011b a\u017e k n\u011bmu. Vypadal, \u017ee si ka\u017edou chv\u00edli vyt\u00e1hne skalpel a za\u010dne do n\u011bj p\u00edchat jako do sv\u00e9ho experimentu. Nejrad\u0161i bych za to p\u00edchnul do n\u011bj. Nem\u016f\u017ee se aspo\u0148 tro\u0161ku sna\u017eit tak blb\u011b ne\u010dum\u011bt?<\/em><\/div>\n

„Proto\u017ee jsem necht\u011bl. Byl jsem zmaten\u00fd, nebyl jsem si jist\u00fd s\u00e1m sebou. Ale te\u010f u\u017e je to v po\u0159\u00e1dku. Kdy m\u011b pust\u00edte, doktore?“ zept\u00e1 se ho hned Tom napjat\u011b. Nejsp\u00ed\u0161 \u010dek\u00e1 z\u00e1zraky, kdy\u017e na n\u011bj kone\u010dn\u011b promluvil. Doktorovi v\u0161ak sv\u00edtily o\u010di tak, \u017ee by pro n\u011bj nejsp\u00ed\u0161 cokoli opravdu ud\u011blal. K\u00e9\u017e by\u2026<\/em><\/div>\n
„J\u00e1-j\u00e1 nev\u00edm\u2026“ vykokt\u00e1 Eisenhower trochu zasko\u010den\u011b a pohl\u00e9dne na m\u011b t\u00e9m\u011b\u0159 prosebn\u00fdm pohledem, abych mu pomohl.<\/div>\n
„Mysl\u00edm, \u017ee te\u010f u\u017e jasn\u011b vid\u00edte, \u017ee ud\u011blal velk\u00fd pokrok a j\u00e1\u2026 j\u00e1 jsem v\u00e1m \u0159ekl, jak to bylo,“ \u0161eptnu a pod\u00edv\u00e1m se na n\u011bj. Snad u\u017e ch\u00e1pe, \u017ee jsem mu nelhal.<\/em> P\u0159ivinu Toma v\u00edc k sob\u011b.<\/div>\n
„A vy byste si ho vzal dom\u016f?“ vyzv\u00edd\u00e1. Uhm, jak se v\u016fbec m\u016f\u017ee pt\u00e1t.<\/em><\/div>\n
„Na to se pt\u00e1te? Pokud by Tom cht\u011bl, tak samoz\u0159ejm\u011b a velmi r\u00e1d.“<\/div>\n
„J\u00e1 jsem tady, mimochodem,“ utrous\u00ed Tom. Usm\u011bju se. To je spr\u00e1vn\u00e9!<\/em><\/div>\n
„P\u0159esn\u011b tak. Cht\u011bl bys ke mn\u011b j\u00edt?“ pod\u00edv\u00e1m se na n\u011bj. Jestli ke mn\u011b p\u016fjde, tak jsem snad ten nej\u0161\u0165astn\u011bj\u0161\u00ed \u010dlov\u011bk.<\/em><\/div>\n
„No, tak j\u00e1 tam bydl\u00edm, \u017ee jo. Ale to by m\u011b musel tady pan Eisenhower pustit,“ u\u0161kl\u00edbne se pobaven\u011b.<\/div>\n
„No vy jste se mi n\u011bjak rozpov\u00eddal,“ zabru\u010d\u00ed doktor nep\u0159\u00edjemn\u011b se sta\u017een\u00fdm obo\u010d\u00edm.<\/div>\n
„Bu\u010fte r\u00e1d,“ kouknu se na n\u011bj p\u0159\u00edsn\u011b. Je\u0161t\u011b ho snad bude k\u00e1rat. To bych mu jednu fl\u00e1knul.<\/em><\/div>\n
„Ka\u017edop\u00e1dn\u011b\u2026 Dnes v\u00e1s nem\u016f\u017eu pustit, Tome. Budu si s v\u00e1mi pot\u0159ebovat promluvit a sepsat zpr\u00e1vu. Z\u00edtra u\u017e by to ale mo\u017en\u00e1 \u0161lo,“ pod\u00edv\u00e1 se na m\u011b s povyt\u00e1hnut\u00fdm obo\u010d\u00edm. „Vy se mi za n\u011bj ov\u0161em zaru\u010d\u00edte. Z\u00edtra mi podep\u00ed\u0161ete n\u011bjak\u00e9 pap\u00edry.“<\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b,“ k\u00fdvnu hlavou.<\/p>\n

Mrz\u00ed m\u011b, \u017ee by to bylo a\u017e z\u00edtra, ale\u2026 on v\u00e1\u017en\u011b p\u016fjde ke mn\u011b. Zase u m\u011b bude bydlet.<\/em> „Kdyby se cokoli d\u011blo, j\u00e1 v\u00e1m d\u00e1m v\u011bd\u011bt nebo ho p\u0159ivezu,“ \u0161eptnu.<\/div>\n

„Tak\u017ee m\u011b opravdu pust\u00edte?“ zept\u00e1 se Tom polohlasem, p\u0159i\u010dem\u017e se ke mn\u011b v\u00edc p\u0159ivine.<\/div>\n
„Ud\u011bl\u00e1m s v\u00e1mi je\u0161t\u011b n\u011bjak\u00e9 testy a uvid\u00edme,“ usm\u011bje se povzbudiv\u011b doktor. Usm\u011bju se na Toma a obejmu ho kolem ramen. Pohlad\u00edm ho po z\u00e1dech a p\u0159ivinu ho k sob\u011b je\u0161t\u011b o tro\u0161ku v\u00edc.<\/div>\n
„Tak j\u00e1 v\u00e1s te\u010f nech\u00e1m, m\u011bjte se,“ k\u00fdvne na n\u00e1s doktor a odebere se pry\u010d. Tom se za n\u00edm ti\u0161e d\u00edv\u00e1. Nespust\u00edm z n\u011bj o\u010di. Pohlad\u00edm ho hned druhou rukou po tv\u00e1\u0159i.<\/div>\n
„P\u016fjde\u0161 odsud,“ po\u0161ept\u00e1m a usm\u011bju se. Kdybych to ne\u0159ekl nahlas, snad bych tomu ani nev\u011b\u0159il.<\/em><\/div>\n
„\u2026k tob\u011b dom\u016f,“ dopln\u00ed m\u011b s drobn\u00fdm \u00fasm\u011bvem, na\u010de\u017e se ke mn\u011b oto\u010d\u00ed \u010delem, aby na m\u011b z\u0159ejm\u011b dob\u0159e vid\u011bl.<\/div>\n
„K n\u00e1m dom\u016f,“ oprav\u00edm ho. Sjedu mu dlan\u011bmi po lopatk\u00e1ch a obejmu ho. Schov\u00e1 se mi do n\u00e1ru\u010de a ruce si mi polo\u017e\u00ed na hru\u010f.<\/div>\n
„K n\u00e1m dom\u016f\u2026“ zopakuje po mn\u011b \u0161eptem.<\/div>\n
„Ano,“ usm\u011bju se a l\u00edbnu ho n\u011b\u017en\u011b na sp\u00e1nek.<\/p>\n

Nato\u010d\u00ed ke mn\u011b hlavu rovn\u011b. Vyjede mi dlan\u011bmi na ramena a p\u0159ichyt\u00ed se, aby se mohl l\u00e9pe vyt\u00e1hnout na \u0161pi\u010dky. P\u0159ece jen je o n\u011bco men\u0161\u00ed. P\u0159ibl\u00ed\u017e\u00ed se k m\u00fdm rt\u016fm a jen tro\u0161ku se o n\u011b ot\u0159e sv\u00fdmi. P\u0159iv\u0159u o\u010di a zlehka \u0161\u0165ouchnu do jeho nosu t\u00edm sv\u00fdm. Povyt\u00e1hnu si ho tak je\u0161t\u011b v\u00fd\u0161 a n\u011b\u017en\u011b ho pol\u00edb\u00edm. Trhan\u011b oddechne, p\u0159ejede mi dlan\u00ed po kl\u00ed\u010dn\u00ed kosti a polibek mi se stejnou n\u011bhou oplat\u00ed.<\/div>\n

„Mmm,“ nahnu hlavu tro\u0161ku ke stran\u011b. Pol\u00edb\u00edm ho znovu. Op\u011btuje mi to. Uc\u00edt\u00edm, jak se lehce zachv\u011bje. Vz\u00e1p\u011bt\u00ed na to se ke mn\u011b p\u0159itiskne je\u0161t\u011b v\u00edc. Sjedu mu po \u017eebrech dlan\u011bmi a tro\u0161ku ho k sob\u011b s\u00e1m natisknu. Tentokr\u00e1t ho pol\u00edb\u00edm u\u017e tro\u0161ku odv\u00e1\u017en\u011bji. Sna\u017e\u00edm se b\u00fdt co nejn\u011b\u017en\u011bj\u0161\u00ed. Nechci na n\u011bj sp\u011bchat. On mus\u00ed cht\u00edt s\u00e1m, ale zat\u00edm mi to opl\u00e1c\u00ed, co\u017e je dobr\u00e9 znamen\u00ed. Uh, ale tohle mi tak chyb\u011blo.<\/em> Ti\u0161e vydechne nosem a polibek mi oplat\u00ed. Jen\u017ee m\u011b pol\u00edb\u00ed znovu a znovu.<\/div>\n
„Hmmm,“ pootev\u0159u rty v\u00edc a vyb\u00eddnu ho n\u011b\u017en\u011b jazykem. Rozezn\u00e1m na jeho rtech drobn\u00fd \u00fasm\u011bv. Jazyk v\u0161ak nezapoj\u00ed. P\u0159idr\u017e\u00ed si m\u011b za tv\u00e1\u0159 a za\u010dne mi n\u011b\u017en\u011b s\u00e1t spodn\u00ed ret. Naprosto uvoln\u011bn\u011b oddechnu a nech\u00e1m ho. Jen horn\u00ed ret p\u0159isaju tro\u0161ku k tomu jeho. Je\u0161t\u011b chvilku si s n\u00edm hr\u00e1l. Pot\u00e9 m\u011b pol\u00edbil a poodt\u00e1hl se. Sladce jsem se usm\u00e1l a pohladil ho po tv\u00e1\u0159i. Nejrad\u0161i bych mu te\u010f \u0159ekl, jak moc ho miluju, ale to by asi nebylo to nejlep\u0161\u00ed.<\/p>\n

<\/em> „Promi\u0148, asi jsem nem\u011bl\u2026“ po\u0161ept\u00e1 provinile.<\/div>\n

„Copak?“ podzvednu obo\u010d\u00ed. „Cos nem\u011bl, brou\u010dku?“ Nic jsem nepost\u0159ehl.<\/em><\/div>\n
„Takhle\u2026 t\u011b tu za\u010d\u00edt jen tak\u2026 l\u00edbat,“ vydechne. Do\u0161l\u00e1pne na paty a sjede mi dlan\u011bmi po hrudi, jak se m\u011b pust\u00ed.<\/div>\n
„Ale j\u00e1 jsem za to r\u00e1d,“ p\u0159izn\u00e1m a usm\u011bju se. „Naopak, j\u00e1\u2026 d\u011bkuju.“<\/div>\n
„Cht\u011bl jsem to ud\u011blat,“ \u0161eptne, p\u0159i\u010dem\u017e vzhl\u00e9dne k m\u00fdm o\u010d\u00edm. Taky jsem pomyslel na to, \u017ee to d\u011bl\u00e1 jen proto, \u017ee se mu to zal\u00edb\u00ed anebo z l\u00edtosti, ale on\u2026 to cht\u011bl.<\/em><\/div>\n
„To m\u011b\u2026 stra\u0161n\u011b t\u011b\u0161\u00ed,“ pod\u00edv\u00e1m se mu do o\u010d\u00ed a pootev\u0159u rty. „L\u00edb\u00ed se ti l\u00edbat m\u011b?“<\/div>\n
„\u2026docela,“ p\u0159ipust\u00ed nesm\u011ble. Pok\u00fdv\u00e1m hlavou.<\/div>\n
„D\u011bkuju,“ pousm\u011bju se tro\u0161ku.<\/div>\n
„Jen bych byl nerad, kdybych ti doma n\u011bjak p\u0159ek\u00e1\u017eel. Nev\u00edm, jak to v\u0161echno bylo d\u0159\u00edv,“ povzdechne.<\/div>\n
„Tome,“ \u0159eknu t\u00e9m\u011b\u0159 jako opa\u0159en\u00fd. Dok\u00e1\u017ee to tak zabolet.<\/em> „P\u0159ek\u00e1\u017eet? Tohle u\u017e ne\u0159\u00edkej. Beru si t\u011b k n\u00e1m dom\u016f. V\u00ed\u0161, co to znamen\u00e1? Jsi tam doma,“ sklop\u00edm tro\u0161ku o\u010di.<\/div>\n
„Dob\u0159e, ale sna\u017e se m\u011b pochopit\u2026 J\u00e1 si nic nepamatuju. Nem\u00e1m v\u016fbec p\u0159edstavu, jak to mezi n\u00e1mi d\u0159\u00edv chodilo.“<\/div>\n
„J\u00e1 to v\u00edm. Omlouv\u00e1m se ti, ale\u2026 ty v\u00ed\u0161, co k tob\u011b c\u00edt\u00edm. Z toho plyne, \u017ee n\u011bjak\u00e9 p\u0159ek\u00e1\u017een\u00ed sem v\u016fbec nepat\u0159\u00ed,“ pohlad\u00edm ho po pa\u017ei. Sjedu mu dlan\u00ed a\u017e k z\u00e1p\u011bst\u00ed, a nakonec ho chytnu za ruku.<\/div>\n
„Jo\u2026 Tak promi\u0148,“ broukne a sklon\u00ed pohled k na\u0161im ruk\u00e1m.<\/p>\n

„Neomlouvej se, to j\u00e1 se omlouv\u00e1m. Jen nechci, abys takhle uva\u017eoval. Kdybych t\u011b u sebe necht\u011bl, nikdy bych ne\u0159ekl ani se nezeptal, zda bys ke mn\u011b v\u016fbec \u0161el,“ pousm\u011bju se. Je tak starostliv\u00fd, ale zbyte\u010dn\u011b. Nejhor\u0161\u00ed je, \u017ee on netu\u0161\u00ed, do \u010deho jde.<\/em><\/div>\n

„Nejhor\u0161\u00ed je, \u017ee\u2026 vlastn\u011b nev\u00edm, co budu d\u011blat\u2026“<\/div>\n
„N\u011bco vymysl\u00edme, neboj,“ usm\u011bju se vl\u00eddn\u011b.<\/div>\n
„V\u017edy\u0165 jsem \u00fapln\u011b nepou\u017eitelnej,“ povzdechne utr\u00e1pen\u011b. Odstoup\u00ed ode m\u011b a kousek poodejde. N\u00e1sledn\u011b si rukou p\u0159ikryje obli\u010dej.<\/div>\n
„Ale no tak, pro\u010d?“ rozejdu se za n\u00edm. „Tak to nen\u00ed.“<\/div>\n
„Ale ano, je. Co asi tak m\u016f\u017eu d\u011blat? V\u016fbec nic nev\u00edm, nic si nepamatuju\u2026“ rozhod\u00ed rukama.<\/div>\n
„Promluv\u00edme si. Je\u0161t\u011b ti pov\u00edm spoustu v\u011bc\u00ed, t\u0159eba co se t\u00fdk\u00e1 \u0161koly a tak,“ nab\u00eddnu mu.<\/div>\n
„Nem\u016f\u017eu chodit do \u0161koly! Copak nech\u00e1pe\u0161, \u017ee si absolutn\u011b nic nepamatuju?!“ rozk\u0159ikne se zoufale. Vrhnul jsem pohled ke zdi a byl ticho. Nem\u011bl jsem o tom v\u016fbec mluvit. Myslel jsem si, \u017ee bychom mohli n\u011bkam jet, j\u00edt se pod\u00edvat.<\/p>\n

<\/em> „Nem\u016f\u017eu chodit do \u0161koly, nem\u016f\u017eu chodit do pr\u00e1ce. V\u0161ude po mn\u011b budou cht\u00edt vzd\u011bl\u00e1n\u00ed, kter\u00fd j\u00e1 nem\u00e1m. Jsem \u00fapln\u011b k ni\u010demu. Nejsem schopn\u00fd \u017e\u00edt v norm\u00e1ln\u00edm sv\u011bt\u011b, Bille\u2026 M\u011bl bych\u2026 M\u011bl bych z\u016fstat tady, m\u011bl bych se s t\u00edm sm\u00ed\u0159it. Tady to je pro m\u011b nejlep\u0161\u00ed,“ do\u0159ekne t\u00e9m\u011b\u0159 \u0161eptem. Obli\u010dej m\u011bl schovan\u00fd v dlan\u00edch a kle\u010del na podlaze. Pod\u00edval jsem se na n\u011bj. V o\u010d\u00edch m\u011b u\u017e zase p\u00e1lily slzy. Bylo to jako na koloto\u010di. Jednou jsem se sm\u00e1l, podruh\u00e9 bre\u010del a byl \u0161\u0165astn\u00fd za to, jak to je.<\/div>\n

„Ne, tak to nen\u00ed. I-i kdyby sis nevzpomn\u011bl, tak m\u016f\u017ee\u0161 za\u010d\u00edt prost\u011b znovu, i kdy\u017e by to nebylo jednoduch\u00e9. Sakra, nesm\u00ed\u0161 to vzd\u00e1vat. J\u00e1 t\u011b k ni\u010demu nutit nebudu, ale alespo\u0148 p\u0159ijmi moji pomocnou ruku, nic v\u00edc,“ \u0159eknu potichu. „V\u0161echno, naprosto v\u0161echno to chce \u010das,“ vzhl\u00e9dnu k n\u011bmu.<\/div>\n
„Kolik mi je? 21? Mysl\u00ed\u0161, \u017ee bych za\u010dal znovu?“ pod\u00edv\u00e1 se na m\u011b zvl\u00e1\u0161tn\u00edm pohledem. „V\u011b\u0159 mi, \u017ee to\u2026 v\u00e1\u017en\u011b ne,“ uhne pohledem a za\u010dne se kousat do rtu.<\/div>\n
„Mus\u00ed\u0161 tro\u0161ku v\u011b\u0159it. V\u011b\u0159 tomu, \u017ee nebude\u0161 muset za\u010d\u00ednat znovu,“ \u0159eknu. Pomalu se narovnal a st\u00e1le hled\u011bl kamsi do pr\u00e1zdna, sm\u011brem k zemi.<\/div>\n
„Rad\u011bji bych se zabil, ne\u017e abych za\u010d\u00ednal znovu,“ po\u0161ept\u00e1. Copak si neuv\u011bdomuje, \u017ee tohle mohlo b\u00fdt jinak? On tu v\u00e1\u017en\u011b mohl z\u016fstat a nevyhrabat se z toho. Nem\u00e1 z toho radost. On to bere jako n\u011bjakou\u2026 povinnost, trest, j\u00e1 nev\u00edm!<\/p>\n

<\/em> „Takhle nemluv, pros\u00edm,“ \u0159eknu hned. „Nebude\u0161 za\u010d\u00ednat znovu, j\u00e1 to v\u00edm,“ p\u0159iv\u0159u o\u010di.<\/div>\n

„To nem\u016f\u017ee\u0161 v\u011bd\u011bt,“ zavrt\u00ed hlavou. Pod\u00edv\u00e1 se na m\u011b a odejde je\u0161t\u011b o kus d\u00e1l.<\/div>\n
„J\u00e1 v to hlavn\u011b v\u011b\u0159\u00edm a ze srdce si to p\u0159eju.“<\/div>\n
„\u2026m\u011bl bys u\u017e j\u00edt. A j\u00e1 taky. Za doktorem. Chci to m\u00edt u\u017e za sebou. T\u0159eba m\u011b nakonec nepust\u00ed,“ \u0159ekne podivn\u00fdm t\u00f3nem. Skv\u011ble. Tohle jsem v\u00e1\u017en\u011b pot\u0159eboval.<\/em><\/div>\n
„Nebudu t\u011b u\u017e ru\u0161it,“ pok\u00fdv\u00e1m hlavou a semknu rty k sob\u011b.<\/div>\n
„Jo\u2026“ p\u0159iv\u0159e na chvilku o\u010di. „Tak\u2026 se m\u011bj.“ Spoj\u00ed ruce dohromady a couvne.<\/div>\n
„Tome,“ \u0161eptnu a ud\u011bl\u00e1m krok k n\u011bmu. Nem\u016f\u017ee jen tak odej\u00edt.<\/em><\/div>\n
„Hm?“ broukne. Nadechnul jsem se, ale nakonec jsem \u00fasta napr\u00e1zdno zav\u0159el a sv\u011bsil hlavu. Ne, nebudu mu \u0159\u00edkat, jak moc ho miluju. M\u011b to od n\u011bj taky bol\u00ed.<\/em><\/div>\n
„M\u011bj se hezky a\u2026 budu na tebe myslet,“ ud\u011bl\u00e1m s\u00e1m p\u00e1r krok\u016f vzad.<\/div>\n
„Ahoj,“ vydechne. Pomalu se oto\u010d\u00ed a \u0161ourav\u00fdm krokem se rozejde pry\u010d.<\/div>\n
„\u2026ahoj,“ d\u00edv\u00e1m se za n\u00edm a couv\u00e1m d\u00e1l. Je\u0161t\u011b jednou se za mnou oto\u010dil, povzdechl a ode\u0161el. N\u011bkolikr\u00e1t jsem vzlyknul, ale slzy jsem zat\u00edm dr\u017eel. Oto\u010dil jsem se a roze\u0161el se ihned a\u017e k v\u00fdchodu. K autu jsem t\u00e9m\u011b\u0159 dob\u011bhl a nasednul si. Tam jsem ov\u0161em z\u00e1brany povolil, op\u0159el si hlavu o volant a bre\u010del, jako bych snad doufal, \u017ee mi ty slzy pomohou.<\/p>\n

autor: *Mischa* :o* & Turmawenne<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: *Mischa* :o* & Turmawenne BILL Ka\u017ed\u00fd den byl napln\u011bn minutami, kter\u00e9 byly dlouh\u00e9 jako hodiny, snad i m\u011bs\u00edce \u010di dokonce roky. St\u00e1le doufaj\u00edc, \u017ee mi doktor zavol\u00e1, \u017ee je s Tomem n\u011bco nov\u00e9ho, jsem vy\u010dk\u00e1val, ale marn\u011b. Doktor se neoz\u00fdval. Tak<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[497],"tags":[],"class_list":["post-6434","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-novel-of-dreams-my-nightmare"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6434","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=6434"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6434\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=6434"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=6434"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=6434"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}