{"id":6462,"date":"2012-05-26T17:00:00","date_gmt":"2012-05-26T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=6444"},"modified":"2012-05-26T17:00:00","modified_gmt":"2012-05-26T16:00:00","slug":"profesor-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/05\/26\/profesor-2\/","title":{"rendered":"Profesor 2."},"content":{"rendered":"
autor: Tina<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
„Z\u016fstane\u0161 p\u0159es noc?“ zeptal se \u010dernovlas\u00fd mu\u017e, kdy\u017e p\u0159ipravoval ve\u010de\u0159i. Moment\u00e1ln\u011b se nach\u00e1zel ve stavu, kdy byl zcela a pln\u011b \u0161\u0165astn\u00fd. M\u011bl po boku jednoho zt\u0159e\u0161t\u011bn\u00e9ho puber\u0165\u00e1ka, kter\u00fd mu v\u0161ak neskute\u010dn\u011b p\u0159irostl k srdci. Je\u0161t\u011b nebyl zcela schopen \u0159\u00edct, \u017ee ho skute\u010dn\u011b miluje, ale n\u011bco ho k n\u011bmu t\u00e1hlo a m\u011bl ho moc r\u00e1d.<\/div>\n
„Jo, to bych r\u00e1d,“ ozvalo se z ob\u00fdv\u00e1ku. Bill byl moment\u00e1ln\u011b hrozn\u011b zanepr\u00e1zdn\u011bn \u010dten\u00edm m\u00f3dn\u00edho \u010dasopisu Vogue.<\/p>\n

„A nebude tvoje m\u00e1ma vy\u0161ilovat, \u017ee nejsi doma?“ optal se je\u0161t\u011b Will, to posledn\u00ed, co cht\u011bl, je m\u00edt probl\u00e9m s jeho rodi\u010di, ale tak Bill u\u017e je t\u00e9m\u011b\u0159 dosp\u011bl\u00fd, tak\u017ee to snad probl\u00e9m nebude.<\/div>\n

„M\u016f\u017ee\u0161 b\u00fdt naprosto v klidu, psal jsem j\u00ed zpr\u00e1vu, \u017ee sp\u00edm u kamar\u00e1da.“ William se s\u00e1m pro sebe zazubil a nesl ve\u010de\u0159i do ob\u00fdv\u00e1ku. Tam se mu naskytl pohled na Billa, jak je rozvalen\u00fd na gau\u010di, nohy m\u00e1 hozen\u00e9 na op\u011bradle a listuje \u010dasopisem.<\/div>\n
„Tak\u017ee u kamar\u00e1da, jo?“ zazubil se li\u0161\u00e1cky jeho u\u010ditel, polo\u017eil ve\u010de\u0159i na st\u016fl a naklonil se nad Billa. Ten zvedl pohled od \u010dl\u00e1nku a zad\u00edval se na sv\u00e9ho prince.<\/div>\n
„M\u011bl bych rad\u011bji napsat, \u017ee budu sp\u00e1t u sv\u00e9ho profesora matematiky a nejsem si jist\u00fd, jak tahle noc dopadne?“ u\u0161kl\u00edbl se a \u010dasopis zav\u0159el.<\/div>\n
„Mysl\u00edm, \u017ee kamar\u00e1d je vyhovuj\u00edc\u00ed,“ zasm\u00e1l se William a pol\u00edbil toho sla\u010fou\u0161e na jeho kr\u00e1sn\u011b nar\u016f\u017eov\u011bl\u00e9 rty.<\/div>\n
„Douf\u00e1m, \u017ee j\u00ed\u0161 tousty?“ zeptal se profesor po tom, co se od polibku odt\u00e1hl.<\/div>\n
„Jist\u011b\u017ee jo, ty p\u0159\u00edmo zbo\u017e\u0148uju,“ zaj\u00e1sal \u010dernovl\u00e1sek a posadil se.<\/p>\n<\/div>\n
\n
Oba se pustili do j\u00eddla a k tomu si pustili televizi. Na mnoha programech jako obvykle nebylo nic, tak\u017ee to trochu projeli, ne\u017e to nakonec nechali na zpr\u00e1v\u00e1ch. Will se na n\u011b ka\u017ed\u00fd ve\u010der d\u00edval a Bill to prost\u011b musel p\u0159ekousnout. Rad\u011bji se v\u011bnoval sv\u00e9 ve\u010de\u0159i a ob\u010das se zad\u00edval na televizi, kdy\u017e ho n\u011bjak\u00e1 aktualita zaujala.<\/div>\n
Pak tam ale nasko\u010dila zpr\u00e1va o tom, jak n\u011bjak\u00fd mu\u017e ob\u011bsil sv\u00e9ho psa, a n\u00e1sledn\u011b do n\u011bj za\u010dal sekat sekerou. Byly tam jenom fotky toho mrtv\u00e9ho psa, ale stejn\u011b tohle nebylo nic pro Billa, d\u011blalo se mu z toho zle. M\u011bl toti\u017e pro zv\u00ed\u0159ata zvl\u00e1\u0161tn\u00ed cit a doslova by kastroval lidi, kte\u0159\u00ed jsou n\u011b\u010deho takov\u00e9ho schopni.<\/div>\n
„Mus\u00edme se na to d\u00edvat?“ zak\u0148u\u010del a d\u00edval se na Willa.<\/div>\n
„Jasn\u011b, \u017ee ne.“ Vzal hned ovlada\u010d a p\u0159epnul to na n\u011bco jin\u00e9ho, up\u0159\u00edmn\u011b, taky nebyl z t\u011bch lid\u00ed, co m\u011bli siln\u00fd \u017ealudek.<\/div>\n
„J\u00e1 bych tyhle lidi upaloval. Naprost\u00ed idioti! Jak n\u011bkdo m\u016f\u017ee ob\u011bsit psa? Co mu to neboh\u00e9 zv\u00ed\u0159e ud\u011blalo?“ vztekal se Bill, tohle mu v\u00e1\u017en\u011b cuchalo nervy a \u0161lo na n\u011bm vid\u011bt, \u017ee ho ta zpr\u00e1va opravdu rozho\u0159\u010dila.<\/div>\n
„Jo, pravda, n\u011bkte\u0159\u00ed lidi zkr\u00e1tka moc inteligence nepobrali,“ pokr\u010dil Will rameny a dojedl svou ve\u010de\u0159i.<\/p>\n

Kdy\u017e u\u017e bylo asi kolem dev\u00e1t\u00e9 hodiny, \u0161el se Bill um\u00fdt. Nechal na sebe padat proud p\u0159\u00edjemn\u011b hork\u00e9 vody, kter\u00e1 mu zjem\u0148ovala a mas\u00edrovala k\u016f\u017ei. Rovnou si umyl i vlasy, a\u0165 to m\u00e1 v\u0161echno p\u0159i jednom. St\u00e1le musel uva\u017eovat nad tou zpr\u00e1vu, co byla v televizi. Lid\u00e9 jsou opravdu bezcitn\u00ed, kdy\u017e si svou zlost vyl\u00edvaj\u00ed na n\u011bm\u00fdch tv\u00e1\u0159\u00edch, kter\u00e9 za nic nemohou. Tohle je typick\u00fd znak ubohosti. Rad\u011bji u\u017e nad t\u00edm nep\u0159em\u00fd\u0161lel, jinak by vzteky zdevastoval Willovu koupelnu, a ten by mu asi moc nepod\u011bkoval.<\/div>\n

Kdy\u017e byl umyt\u00fd a usu\u0161en\u00fd, hodil na sebe profesorovo voln\u00e9 tri\u010dko, kter\u00e9 mu p\u016fj\u010dil. Bylo mu nad kolena. Potom se vydal za n\u00edm, pod\u00edvat se, co vlastn\u011b d\u011bl\u00e1.<\/p>\n

Zastavil se ve dve\u0159\u00edch a sledoval Williama, kter\u00fd opravoval p\u00edsemky. Vypadal tak soust\u0159ed\u011bn\u011b a d\u016fle\u017eit\u011b. Na nose m\u011bl elegantn\u00ed br\u00fdle a trochu byl shrben\u00fd. Ob\u010das nesouhlasn\u011b zakroutil hlavou a n\u011bco tam za\u0161krtal a opravil. Bill si pamatoval, \u017ee u\u017e ty p\u00edsemky opravoval, jakmile skon\u010dily zpr\u00e1vy, co\u017e znamen\u00e1, \u017ee dobrou hodinu u\u017e nad t\u00edm sed\u011bl. \u010cernovl\u00e1sek se vydal k n\u011bmu a nakoukl mu p\u0159es rameno.<\/div>\n

„J\u00e1 n\u011bkdy \u017easnu, co vy mi tady dok\u00e1\u017eete napsat,“ \u0159ekl \u010dernovlas\u00fd mu\u017e. Intuitivn\u011b vyc\u00edtil Billovu p\u0159\u00edtomnost, tak\u017ee se nemusel ani ot\u00e1\u010det.<\/div>\n
„Jak my?“ ot\u00e1zal se Bill a hled\u011bl mu p\u0159es rameno.<\/div>\n
„Mysl\u00edm vy<\/em>, jako studenti. Tak si poslechni tohle. Zadal jsem jim tady p\u00e1r p\u0159\u00edklad\u016f a teoretick\u00fdch ot\u00e1zek a jeden chytr\u00e1k mi tady napsal. Je\u0161t\u011b p\u0159ed p\u00edsemkou jsem to v\u011bd\u011bl, ale te\u010f si jako na potvoru na to nem\u016f\u017eu vzpomenout.<\/em>“ Jakmile to p\u0159e\u010detl, oto\u010dil se na Billa, kter\u00fd se jenom od srdce sm\u00e1l.<\/div>\n
„No to v\u00ed\u0161, asi se mu necht\u011blo u\u010dit, nebo prost\u011b stres a v\u0161echno mu vypadlo z hlavy.“<\/div>\n
„D\u00e1v\u00e1m p\u0159ednost t\u00e9 prvn\u00ed mo\u017enosti,“ \u0159ekl Will, oto\u010dil se k p\u00edsemce a napsal mu tam velkou p\u011btku, proto\u017ee ten student tam nem\u011bl prakticky nic.<\/p>\n

„M\u00e1\u0161 toho je\u0161t\u011b hodn\u011b?“ za\u0161eptal mu Bill svou ot\u00e1zku, naklonil se p\u0159es gau\u010d a zezadu ho objal. William se jenom usm\u00e1l a pohladil ho po jeho \u0161t\u00edhl\u00fdch rukou.<\/div>\n

„U\u017e jenom posledn\u00ed dv\u011b. Neboj, pak se ti budu v\u011bnovat,“ usm\u00e1l se, nato\u010dil hlavu a pol\u00edbil ho.<\/div>\n
„V pohod\u011b, nejsem a\u017e tak z\u00e1visl\u00fd, \u017ee bych pot\u0159eboval tvou pozornost 24 hodin denn\u011b sedm dn\u00ed v t\u00fddnu,“ vr\u00e1til mu polibek a sedl si do k\u0159esla. „Bude ti vadit, kdy\u017e si pust\u00edm televizi? Nebude t\u011b to ru\u0161it?“ ot\u00e1zal se \u010dernovl\u00e1sek a nat\u00e1hl se pro m\u011bkkou deku, aby si mohl p\u0159ikr\u00fdt hol\u00e9 nohy.<\/div>\n
„Klidn\u011b si to pus\u0165,“ zak\u0159enil se na n\u011bj jeho u\u010ditel a vr\u00e1til se k opravov\u00e1n\u00ed. Bill se mezit\u00edm nat\u00e1hl po ovlada\u010di a pustil televizi. Na jednom programu na\u0161el jeho obl\u00edben\u00fd film a blahem se zatetelil. Zrovna d\u00e1vali, Tan\u010d\u00edm, abych \u017eil<\/em>, kde hr\u00e1l hlavn\u00ed roli Antonio Banderas. Jeden z Billov\u00fdch obl\u00edben\u00fdch herc\u016f. Nejen, \u017ee byl hezk\u00fd, ale taky i skv\u011ble hr\u00e1l.<\/div>\n
Pohodln\u011b se usadil v k\u0159esle a d\u00edval se.<\/p>\n

„Tohle si poslechni,“ \u0159ekl Will a jenom \u017easnul, „co mi tady jeden student napsal k p\u0159\u00edkladu. V\u00edm to, ale nechce se mi to po\u010d\u00edtat\u2026<\/em>„<\/div>\n

„No to v\u00ed\u0161, asi sis vybral \u0161patn\u00fd den na p\u00edsemku,“ zazubil se \u010dernovl\u00e1sek.<\/div>\n
„To, co vy mlad\u00fd jste schopni napsat, n\u00e1s ani nenapadlo,“ zavrt\u011bl hlavou Will a p\u0159\u00edklad p\u0159e\u0161krtnul a ohodnotil ty zbyl\u00e9, a pak mu tam napsal sv\u00e9 hodnocen\u00ed. Vid\u011bl, \u017ee jeho mal\u00fd puber\u0165\u00e1k je moment\u00e1ln\u011b zam\u011bstnan\u00fd, a tak se pustil do opravov\u00e1n\u00ed dal\u0161\u00edch p\u00edsemek, a\u0165 to m\u00e1 v\u0161echno za sebou.<\/p>\n

Hodiny ub\u00edhaly rychle a za chv\u00edli bylo \u010dtvrt na jeden\u00e1ct. Williama u\u017e z toho opravov\u00e1n\u00ed bolely o\u010di a vid\u011bl, \u017ee jeho \u010dernovlas\u00fd bonb\u00f3nek pr\u00e1v\u011b usnul. Proto vypnul televizi a vzal Billa do n\u00e1ru\u010de. Opatrn\u011b ho vynesl a\u017e do lo\u017enice. Jedin\u00e9 \u0161t\u011bst\u00ed bylo, \u017ee Bill byl tak lehk\u00fd. Polo\u017eil ho do postele a p\u0159ikryl ho. S\u00e1m se potom za\u0161el rychle um\u00fdt a lehl si k n\u011bmu.<\/div>\n

\u010cernovl\u00e1sek se k n\u011bmu p\u0159itulil a poslepu vyhledal jeho rty. St\u00e1hl si sv\u00e9ho p\u0159\u00edtele na sebe a l\u00edbal ho s n\u011bhou a v\u00e1\u0161n\u00ed z\u00e1rove\u0148. William mu polibky ochotn\u011b opl\u00e1cel a hladil ho pod jeho dlouh\u00fdm tri\u010dkem na stehn\u011b a na boc\u00edch. Potom sjel polibky na jeho krk, kde za\u010dal s\u00e1t a chutnat jeho k\u016f\u017ei. Z Billova hrdla se dostal jeden tich\u00fd sten a hladil sv\u00e9ho matematick\u00e9ho prince ve vlasech a na z\u00e1dech.<\/p>\n

Brzy se v\u0161ak i t\u011bmito polibky a doteky oba unavili a jenom se k sob\u011b p\u0159itiskli a postupn\u011b oba upadli do \u0159\u00ed\u0161e sn\u016f. Kdy\u017e Bill c\u00edtil Willovu bl\u00edzkost, c\u00edtil se v bezpe\u010d\u00ed a mohl tak i klidn\u011b a neru\u0161en\u011b sp\u00e1t.<\/p>\n

R\u00e1no bylo nev\u00fdslovn\u011b krut\u00e9. Protivn\u00fd zvuk bud\u00edku je nemilosrdn\u011b vyrval ze sn\u016f. Ten, kdo ho vypnul, byl star\u0161\u00ed z ml\u00e1denc\u016f, a otev\u0159el sv\u00e1 mandlov\u00e1 kukadla. Pod\u00edval se na \u010dernovl\u00e1ska, jak st\u00e1le sp\u00ed.<\/div>\n

„Bille, zlato, vst\u00e1vej, mus\u00edme do \u0161koly,“ \u0159ekl polohlasem a pol\u00edbil ho na \u010delo. Prohraboval se mu ve vlasech a pov\u00eddal takov\u00e1 slova, aby se jeho mal\u00fd puber\u0165\u00e1k probudil.<\/div>\n
„Nikam nejdu, je to \u00fastav, j\u00e1 nejsem du\u0161evn\u011b chor\u00fd,“ zamumlal Bill a odm\u00edtal otev\u0159\u00edt o\u010di. William se jenom zasm\u00e1l.<\/div>\n
„No tak to p\u011bkn\u011b d\u011bkuju, j\u00e1 jsem teda du\u0161evn\u011b chor\u00fd?“ zeptal se a st\u00e1le ho hladil v jeho jemn\u00fdch \u010dern\u00fdch vlasech.<\/div>\n
„Jo, kdy\u017e m\u011b bud\u00ed\u0161 v takovouto nek\u0159es\u0165anskou hodinu,“ \u0159ekl Billa a neochotn\u011b otev\u0159el o\u010di.<\/div>\n
„Ale, nep\u0159eh\u00e1n\u011bj, je p\u016fl sedm\u00e9. Takhle kdybych t\u011b budil u\u017e ve \u010dty\u0159i, to si nad\u00e1vej.“<\/div>\n
„Jo, ty m\u00e1\u0161 p\u016fl sedm\u00e9, j\u00e1 m\u00e1m p\u016flnoc,“ uculil se \u010dernovl\u00e1sek a pol\u00edbil sv\u00e9ho otravn\u00e9ho profesora. „Dobr\u00e9 r\u00e1no, m\u016fj matematick\u00fd princi.“<\/p>\n

autor: Tina<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Tina „Z\u016fstane\u0161 p\u0159es noc?“ zeptal se \u010dernovlas\u00fd mu\u017e, kdy\u017e p\u0159ipravoval ve\u010de\u0159i. Moment\u00e1ln\u011b se nach\u00e1zel ve stavu, kdy byl zcela a pln\u011b \u0161\u0165astn\u00fd. M\u011bl po boku jednoho zt\u0159e\u0161t\u011bn\u00e9ho puber\u0165\u00e1ka, kter\u00fd mu v\u0161ak neskute\u010dn\u011b p\u0159irostl k srdci. Je\u0161t\u011b nebyl zcela schopen \u0159\u00edct, \u017ee<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[501],"tags":[],"class_list":["post-6462","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-profesor"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6462","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=6462"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6462\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=6462"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=6462"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=6462"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}