{"id":6470,"date":"2012-05-24T17:00:00","date_gmt":"2012-05-24T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=6452"},"modified":"2012-05-24T17:00:00","modified_gmt":"2012-05-24T16:00:00","slug":"novel-of-dreams-my-nightmare-7","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/05\/24\/novel-of-dreams-my-nightmare-7\/","title":{"rendered":"Novel of Dreams – My Nightmare 7."},"content":{"rendered":"
<\/div>\n
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
BILL<\/p>\n

<\/strong> Hned druh\u00fd den jsem za Tomem jel i se Simone. Byl jsem hrozn\u011b r\u00e1d, \u017ee to vy\u0161lo. Nechal jsem je o samot\u011b, aby si mohli popov\u00eddat. Pro n\u011b oba to byl velmi d\u016fle\u017eit\u00fd okam\u017eik, sice hodn\u011b emo\u010dn\u00ed, ale oba to zvl\u00e1dli, jak \u0159\u00edkal doktor, a pot\u00e9 i Simone. I j\u00e1 jsem se za n\u00edm stavil, ale ne na dlouho, jeliko\u017e se potom u\u017e musel vr\u00e1tit zase do l\u00e9\u010debny. Jeho stav se lep\u0161il a bylo to vid\u011bt. Po\u0159\u00e1d mi psal, vypt\u00e1val se, dokonce se i v\u00edc sm\u00e1l. Bylo to pro m\u011b tak moc d\u016fle\u017eit\u00e9. Vid\u011bl jsem v tom obrovskou nad\u011bji. D\u011blal velk\u00e9 pokroky. Sice si zat\u00edm bohu\u017eel na nic nevzpomn\u011bl, ale za\u010dal v\u00e1\u017en\u011b spolupracovat s l\u00e9ka\u0159i, jedl, spal a vypl\u0148oval formul\u00e1\u0159e, kter\u00e9 bohu\u017eel je\u0161t\u011b st\u00e1le dost\u00e1val.<\/p>\n

T\u00fdden ub\u011bhl jako voda. Na dne\u0161ek jsem byl s Tomem i s doktorem domluven\u00fd, \u017ee si ho sm\u00edm vyzvednout a do 17 hodin ho mus\u00edm ov\u0161em zase p\u0159iv\u00e9st. Byl jsem r\u00e1d i za t\u011bch n\u011bkolik hodin. Simone se tak\u00e9 moc t\u011b\u0161ila, proto\u017ee jsem j\u00ed sl\u00edbil, \u017ee Toma dovezu i k n\u00ed. \u0158\u00edkal jsem j\u00ed, jak moc r\u00e1d by to vid\u011bl doma. Sob\u011b jsem dal tak\u00e9 malou nad\u011bji, \u017ee bych ho mohl vz\u00edt k n\u00e1m dom\u016f, do na\u0161eho bytu. Uklidil jsem a v\u0161e nechal tak, jako jsme to v\u017edycky spolu m\u011bli, jak jsme byli zvykl\u00ed.<\/div>\n

P\u0159esn\u011b v jednu hodinu jsem si Toma vyzvedl.<\/div>\n
\n
„Tak, kam bys cht\u011bl j\u00edt jako prvn\u00ed?“ usm\u011bju se na n\u011bj, kdy\u017e vyjdeme p\u0159ed l\u00e9\u010debnu ven a rozejdeme se sm\u011brem k m\u011bstu.<\/div>\n
Uk\u00e1zal mi mobil, kde bylo velk\u00fdmi p\u00edsmeny: „DOM\u016e =)“. Vypadal nadm\u00edru spokojen\u011b. Sladce jsem se usm\u00e1l. Tohle m\u011b tak t\u011b\u0161\u00ed. M\u00e1 radost, je spokojen\u00fd, a to m\u011b t\u011b\u0161\u00ed.<\/em><\/div>\n
„Tak poj\u010f. Jo, a pojedeme autobusem nebo m\u00e1m zavolat taxi?“ zept\u00e1m se.<\/div>\n
„Chci si zkusit jet autobusem, bude to sranda. Je\u0161t\u011b nem\u00e1\u0161 auto?“ Pod\u00edval se na m\u011b zv\u00eddav\u011b.<\/div>\n
„No tak dob\u0159e,“ rozejdu se s n\u00edm k nejbli\u017e\u0161\u00ed zast\u00e1vce. „Bohu\u017eel ne, je st\u00e1le v opravn\u011b. Bylo na \u0161rot\u2026“ povzdechnu smutn\u011b.<\/div>\n
Na\u0161pulil rty. „A j\u00e1 m\u00e1m auto?“<\/div>\n
„Ano,“ usm\u011bju se.<\/div>\n
„Jak\u00fd?“ nap\u00ed\u0161e hned a usm\u011bje se.<\/div>\n
„Audi R8,“ brouknu s \u00fasm\u011bvem.<\/div>\n
Zamra\u010dil se a tro\u0161ku na\u0161pulil rty. Po chvilce mi uk\u00e1zal displej, kde bylo: „Nev\u00edm, jak vypad\u00e1.“<\/div>\n
„Je to sp\u00ed\u0161 sportovn\u00ed auto, n\u00edzk\u00e9 a dost rychl\u00e9,“ sna\u017e\u00edm se mu ho popsat. „Mo\u017en\u00e1 ho uvid\u00ed\u0161,“ usm\u011bju se.<\/div>\n
To v\u0161ak posmutn\u011bl. Chv\u00edli psal. „J\u00e1 bych rad\u011bji jel jenom k n\u00e1m. M\u00e1m k Simone mnohem hor\u0161\u00ed pocity, c\u00edt\u00edm se v\u00edc\u2026 provinile. Je to moje matka, tr\u00e1vil jsem s n\u00ed \u010das od d\u011btstv\u00ed, a te\u010f ani nev\u00edm, zda m\u00e1 r\u00e1da kytky. Nev\u00edm o n\u00ed nic.“ Pohl\u00e9dnul jsem na n\u011bj. Simone bude zklaman\u00e1, kdy\u017e k n\u00ed nep\u016fjde, ale mysl\u00edm, \u017ee to pochop\u00ed.<\/p>\n

<\/em> „Tomi, nebudu t\u011b nutit, ale to je pr\u00e1v\u011b u\u017e ten d\u016fvod. Je to tvoje matka, ona tohle ch\u00e1pe. M\u011bla hroznou radost, kdy\u017e jsem j\u00ed \u0159ekl, \u017ee se k n\u00ed p\u016fjdeme pod\u00edvat. Miluje\u2026 b\u00edl\u00e9 r\u016f\u017ee,“ p\u0159ipomenu jemu i s\u00e1m sob\u011b. „Ale je to na tob\u011b, jak chce\u0161,“ usm\u011bju se vl\u00eddn\u011b. Povzdechl, ale p\u0159ik\u00fdvl. Nebyl z toho nad\u0161en\u00fd.<\/div>\n

„Pokud nechce\u0161 a nec\u00edt\u00ed\u0161 se na to, tak tam j\u00edt nemus\u00edme, dob\u0159e? M\u016f\u017eeme j\u00edt jen do toho na\u0161eho bytu nebo se n\u011bkam proj\u00edt. Jak si \u0159ekne\u0161.“ Pokr\u010dil rameny na znamen\u00ed, \u017ee mu na tom nesejde, ale j\u00e1 moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl, co chce.<\/div>\n
„Chce\u0161 j\u00edt pouze k n\u00e1m?“ zept\u00e1m se narovinu. Nechci ho tr\u00e1pit t\u00edm, \u017ee bude muset povinn\u011b dom\u016f.<\/em> Nepatrn\u011b p\u0159ik\u00fdvne, na\u010de\u017e provinile sklop\u00ed hlavu.<\/div>\n
„Tak tedy pojedeme jenom k n\u00e1m. Nic se ned\u011bje, nebu\u010f smutn\u00fd,“ usm\u011bju se. Dojdeme a\u017e na zast\u00e1vku. Budu to muset Simone n\u011bjak vl\u00eddn\u011b vysv\u011btlit.<\/em> K\u00fdvne, sedne si na lavi\u010dku a p\u0159ek\u0159\u00ed\u017e\u00ed si nohy. Prohl\u00ed\u017eel si okol\u00ed s nevinn\u00fdm v\u00fdrazem ve tv\u00e1\u0159i. Pod\u00edval jsem se na j\u00edzdn\u00ed \u0159\u00e1d.<\/div>\n
„Za p\u00e1r minut u\u017e n\u00e1m to pojede,“ dojdu k n\u011bmu a usm\u011bju se. Pok\u00fdval hlavou, p\u0159i\u010dem\u017e se na m\u011b usm\u00e1l. Po chvilce u\u017e autobus p\u0159ijel. Nastoupili jsme.<\/p>\n

„Posad\u00edme se?“ zept\u00e1m se, kdy\u017e proch\u00e1z\u00edm autobusem. Uvnit\u0159 bylo p\u00e1r lid\u00ed, po kter\u00fdch se Tom ohl\u00e9dl. Byli jsme jedin\u00ed, co nastupovali, tak\u017ee se autobus u\u017e rozjel. Pomalu \u0161el za mnou. N\u00e1hle se m\u011b chytil za ruku. Hned jsem ho chytnul a pooto\u010dil se na n\u011bj. Jeho obli\u010dej se stahoval \u00fazkost\u00ed.<\/div>\n

„Poj\u010f ke mn\u011b,“ po\u0161ept\u00e1m a p\u0159it\u00e1hnu ho tro\u0161ku v\u00edc k sob\u011b. Za\u0161el jsem s n\u00edm dozadu, kde t\u00e9m\u011b\u0159 nikdo nesed\u011bl. „Budeme tady spolu, hm?“<\/div>\n
K\u00fdvne na souhlas a posad\u00ed se k oknu. St\u00e1hl si m\u011b vedle sebe, jako bych byl n\u011bjak\u00fd jeho ochrann\u00fd \u0161t\u00edt. Hned mi vyndal z kapsy mobil a napsal: „Autobusy nejsou a\u017e tak z\u00e1bavn\u00fd, jak jsem si myslel.“<\/div>\n
Jen jsem si to v rychlosti p\u0159e\u010detl. „O nic nejde, jen klid, jsem tu s tebou,“ usm\u011bju se na n\u011bj. „V\u00ed\u0161, b\u00e1l jsem se, \u017ee spadnu a st\u00e1hnu t\u011b je\u0161t\u011b s sebou,“ zacul\u00edm se. Nad t\u00edm se usm\u00e1l a objal moji ruku. Mo\u017en\u00e1 se tak c\u00edtil bezpe\u010dn\u011bji. Op\u0159el si mi tv\u00e1\u0159 o rameno a v tichosti si v\u0161echny ty lidi prohl\u00ed\u017eel. Vypadal jako mal\u00e9 vypla\u0161en\u00e9 d\u00edt\u011b. Je mi ho tak stra\u0161n\u011b l\u00edto, ale to mu nesm\u00edm d\u00e1t zn\u00e1t.<\/em> Druhou rukou jsem ho hladil po ruce, kterou m\u011b dr\u017eel. P\u0159i\u0161lo mi, \u017ee ho to tro\u0161ku uklid\u0148uje. Byl jsem vd\u011b\u010dn\u00fd za to, jak se ke mn\u011b tul\u00ed, \u017ee se u m\u011b c\u00edt\u00ed dob\u0159e.<\/p>\n

„Za chvilku tam budeme,“ \u0161eptnu mu.<\/div>\n

„Je to tak bl\u00edzko?“ napsal mi.<\/div>\n
„No, tenhle autobus tro\u0161ku objede m\u011bsto, proto tam budeme d\u0159\u00edv. Ale p\u0159\u00edli\u0161 daleko to zase nen\u00ed,“ po\u0161ept\u00e1m mu potichu. Jen p\u0159ik\u00fdvl, polo\u017eil si na m\u011b hlavu a d\u00edval se z okna. Vypadal p\u0159i tom zaujat\u011b. Prakticky to pro n\u011bj bylo nov\u00e9 prost\u0159ed\u00ed. Ti\u0161e jsem ho sledoval. P\u0159i\u0161el mi tak bezbrann\u00fd a k\u0159ehk\u00fd.<\/div>\n
„Kdybychom jeli t\u00e1mhle,“ uk\u00e1zal jsem mu, „tak dojedeme k tomu d\u011btsk\u00e9mu domovu.“<\/div>\n
Pod\u00edval se na m\u011b. „Vezme\u0161 m\u011b tam n\u011bkdy?“ uk\u00e1zal mi displej mobilu.<\/div>\n
„Pokud si to bude\u0161 p\u0159\u00e1t,“ usm\u011bju se sladce. „Pokud to p\u016fjde, vyhov\u00edm ka\u017ed\u00e9mu tv\u00e9mu p\u0159\u00e1n\u00ed.“<\/div>\n
D\u011bkovn\u011b m\u011b pohladil po pa\u017ei, a pot\u00e9 m\u011b rukou objal kolem pasu. Pod\u00edval jsem se na n\u011bj a pootev\u0159el rty. Usm\u00e1l jsem se na n\u011bj a sklopil s \u00fasm\u011bvem zrak. Spokojen\u011b zav\u0159el o\u010di. Bylo mu u m\u011b o\u010dividn\u011b dob\u0159e.
„Ani nev\u00ed\u0161, jak jsem za tohle hrozn\u011b moc r\u00e1d,“ p\u0159izn\u00e1m se mu. „Mm, je\u0161t\u011b jedna zast\u00e1vka,“ usm\u011bju se. Pok\u00fdv\u00e1 hlavi\u010dkou, \u017ee rozum\u00ed. Jen jsem se nad t\u00edm pousm\u00e1l a d\u00e1l v klidu sed\u011bl. Po chvilce jsme u\u017e vystoupili. Cesta od zast\u00e1vky k na\u0161emu bytu nebyla p\u0159\u00edli\u0161 dlouh\u00e1, ale \u0161li jsme pomalu. Nebylo kam sp\u011bchat. Zd\u00e1lo se, \u017ee jsme si jeden druh\u00e9ho cht\u011bli u\u017e\u00edt. Z m\u00e9 strany to bylo naprosto jist\u00e9, ale z t\u00e9 jeho jsem si t\u00edm u\u017e tak jist\u00fd ov\u0161em nebyl.<\/p>\n

Do\u0161li jsme a\u017e na m\u00edsto. P\u0159ivolal jsem v\u00fdtah ,a potom u\u017e s n\u00edm jen rychle pro\u0161el chodbu. Vyhrabal jsem z ta\u0161ky kl\u00ed\u010de a odemknul jsem dve\u0159e od na\u0161eho bytu a poodstoupil.<\/div>\n

„Pros\u00edm,“ uk\u00e1\u017eu mu s \u00fasm\u011bvem, aby \u0161el d\u00e1l. Zhluboka se nadechl, ohl\u00e9dl se po mn\u011b a nerv\u00f3zn\u011b ve\u0161el. Hned se rozhl\u00e9dl po chodb\u011b. Vid\u00edm, jak je chud\u00e1\u010dek nejist\u00fd. Kdyby si jen dok\u00e1zal uv\u011bdomit, \u017ee je tu doma.<\/em><\/div>\n
„Neboj se, jen v klidu b\u011b\u017e,“ \u0161eptnul jsem a \u0161el za n\u00edm. Zav\u0159el jsem za n\u00e1mi. \u0160el klidn\u011b d\u00e1l, ale n\u00e1hle se zastavil. Oto\u010dil se ke mn\u011b se st\u00e1hnut\u00fdm obo\u010d\u00edm. Ud\u011blal ke mn\u011b krok zp\u00e1tky. Ano, zapomn\u011bl se zout. Ale m\u00e1m pocit, \u017ee na to p\u0159i\u0161el. Nejde o to, \u017ee by si \u0159ekl, \u017ee se z\u0159ejm\u011b zouv\u00e1m, podle m\u011b to vyc\u00edtil, \u017ee to tak v\u017edy b\u00fdvalo.<\/em> Jen jsem ho v naprost\u00e9 tichosti sledoval a usm\u00edval se. Zamy\u0161len\u011b se kousnul do rtu. Pot\u00e9 se za\u010dal zouvat. Nezm\u00fdlil jsem se. \u0160ikula m\u016fj.<\/em> Jen jsem tro\u0161ku k\u00fdvnul hlavou a zul se tak\u00e9. Pot\u00e9, co si sundal i bundu, pomalu se roze\u0161el d\u00e1l. V p\u016fli chodby se v\u0161ak znovu zastavil. Vzt\u00e1hl ke mn\u011b ruku. Cht\u011bl, abych \u0161el s n\u00edm. Nastavil jsem mu hned ruku, aby m\u011bl lep\u0161\u00ed pocit. Chytil se m\u011b a nechal m\u011b j\u00edt prvn\u00edho.<\/p>\n

„Tak tedy poj\u010f,“ usm\u011bju se na n\u011bj sladce a vedu ho za sebou do ob\u00fdv\u00e1ku. Docela se loudal, jako by se b\u00e1l. Kdy\u017e jsme ve\u0161li, z\u016fstal st\u00e1t ve dve\u0159\u00edch.<\/div>\n

„Poj\u010f d\u00e1l, neboj se,“ up\u0159el jsem k n\u011bmu o\u010di. Je tak plach\u00fd, drobe\u010dek m\u016fj.<\/em> Jen se na m\u011b pod\u00edval a odvr\u00e1til pohled ke gau\u010di. Na \u010dele se mu ud\u011blala mal\u00e1 vr\u00e1ska. Nech\u00e1val jsem ho v\u0161echno si ti\u0161e prohl\u00ed\u017eet. Necht\u011bl jsem naru\u0161ovat jeho my\u0161lenky. Pustil se m\u011b a pomalu se k n\u011bmu roze\u0161el. P\u0159ejel prsty po potahu, a pot\u00e9 se usadil na sv\u00e9 obl\u00edben\u00e9 m\u00edsto. Zav\u0159el o\u010di a vydechl.<\/div>\n
„\u2026tvoje m\u00edsto,“ pok\u00fdv\u00e1m hlavou a dojdu k pohovce. Jsem v \u0161oku. On si to mus\u00ed pamatovat. Nebo to mus\u00ed za ka\u017edou cenu c\u00edtit.<\/em> Usadil jsem se na jej\u00ed op\u011bradlo. „D\u00e1\u0161 si n\u011bco k pit\u00ed nebo k j\u00eddlu?“ nab\u00eddnu mu hned. Nevn\u00edmal m\u011b. St\u00e1le m\u011bl zav\u0159en\u00e9 o\u010di a rukou hladil l\u00e1tku vedle sebe. Proto jsem ztichnul a jen se na n\u011bj d\u00edval. Otev\u0159el o\u010di, poposedl si a sklonil se, jako by si cht\u011bl lehnout. Jen se v\u0161ak zhluboka nadechl a op\u011bt zav\u0159el o\u010di. Nev\u011bd\u011bl jsem, co m\u00e1m d\u011blat. Rad\u011bji jsem ho nech\u00e1val b\u00fdt, aby byl v klidu a v\u0161e si prom\u00fd\u0161lel a objevoval pocity, kter\u00e9 z toho m\u00edsta pro n\u011bj vych\u00e1zej\u00ed. Po chvilce se narovnal. Omluvn\u011b se na m\u011b usm\u00e1l a nastavil ruku.<\/p>\n

„M\u00e1m j\u00edt k tob\u011b?“ usm\u011bju se. Pobaven\u011b zavrt\u011bl hlavou. S\u00e1hl mi do kapsy pro mobil a n\u011bco za\u010dal ps\u00e1t. Ro\u0161\u0165\u00e1k. Hlavn\u011b, \u017ee se u\u017e usm\u00edv\u00e1.<\/em><\/div>\n

„Ah ty jeden,“ usm\u011bju se a vy\u010dk\u00e1m na jeho zpr\u00e1vu.<\/div>\n
Po chvilce mi mobil podal. „Promi\u0148, cht\u011bl jsem b\u00fdt zdvo\u0159il\u00fd, ale nepochopils. Cht\u011bl jsem ti ale \u0159\u00edct, \u017ee\u2026 tu v\u016fni zn\u00e1m. Pozn\u00e1v\u00e1m ji.“<\/div>\n
Pod\u00edv\u00e1m se na n\u011bj a pootev\u0159u rty. „V\u00e1\u017en\u011b?“ po\u0161ept\u00e1m potichu, ani\u017e bych dbal na jeho p\u0159ede\u0161l\u00e1 slova. S \u00fasm\u011bvem p\u0159itak\u00e1. Pod\u00edv\u00e1m se s pusou doko\u0159\u00e1n kamsi do koberce a ol\u00edznu si rty. Chce se mi bre\u010det radost\u00ed. Je to pro m\u011b \u0161ok. Nev\u00edm, ale te\u010f na m\u011b v\u0161echny ty jeho pokroky dosedly. A tohle? Tohle nejv\u00edc.<\/em> Jemn\u011b m\u011b k sob\u011b p\u0159it\u00e1hl za ruku a za\u010dal m\u011b hladit konej\u0161iv\u011b po stehn\u011b.<\/div>\n
„M\u016f\u017eu se pod\u00edvat do lo\u017enice?“ nap\u00ed\u0161e mi.<\/div>\n
„Ahm, samoz\u0159ejm\u011b,“ p\u0159ik\u00fdvnu hned a upnu k n\u011bmu o\u010di. „Zkus\u00ed\u0161 j\u00edt s\u00e1m nebo m\u00e1m j\u00edt s tebou?“ S\u00e1m se zvedl a s\u00e1m tak\u00e9 ode\u0161el.<\/p>\n

Sly\u0161el jsem otev\u0159\u00edt dve\u0159e. Ani nezkou\u0161el jin\u00e9. D\u00edval jsem se za n\u00edm. On v\u00ed, kudy j\u00edt.<\/em> Byl jsem ti\u0161e a jen se d\u00edval. Necht\u011bl jsem ho ru\u0161it nebo za n\u00edm l\u00edtat jako hl\u00eddac\u00ed pes, ale nakonec jsem se p\u0159ece jen zvednul a \u0161el za n\u00edm. Otev\u0159el jsem p\u0159iv\u0159en\u00e9 dve\u0159e a ve\u0161el. Sed\u011bl na m\u00e9 polovin\u011b postele. Obj\u00edmal rukama m\u016fj pol\u0161t\u00e1\u0159 a se zav\u0159en\u00fdma o\u010dima k n\u011bmu \u010dichal. Z\u016fstal jsem se na n\u011bj d\u00edvat. P\u0159i\u0161lo mi to v ten okam\u017eik tak stra\u0161n\u011b intimn\u00ed. Bylo to tak n\u00e1dhern\u00e9 gesto. Vyhled\u00e1val m\u011b. Vypadalo to jako cel\u00e1 v\u011b\u010dnost, ne\u017e otev\u0159el o\u010di a neodlo\u017eil ho. Vzal v\u0161ak triko, kter\u00e9 jsem m\u011bl pod pol\u0161t\u00e1\u0159em. P\u0159ivon\u011bl k n\u011bmu a usm\u00e1l se. Tro\u0161ku se usm\u011bju.<\/div>\n

„Von\u00ed ti to snad?“ zacul\u00edm se. Pod\u00edval se na m\u011b a s \u00fasm\u011bvem k\u00fdvl na souhlas. Zase vzal m\u016fj pol\u0161t\u00e1\u0159, objal ho a polo\u017eil si na n\u011bj hlavu. Spokojen\u011b na m\u011b hled\u011bl. Musel jsem se usm\u00edvat jako idiot, ale on je tak roztomil\u00fd.<\/p>\n

„D\u00e1\u0161 si n\u011bco k pit\u00ed nebo j\u00eddlu?“ zept\u00e1m se ho dnes u\u017e podruh\u00e9. Tentokr\u00e1t odsouhlasil. I s pol\u0161t\u00e1\u0159em se zvedl a vydal se za mnou. Nakr\u010dil jsem nos a podzvednul obo\u010d\u00ed, ale nakonec jsem s \u00fasm\u011bvem \u0161el do kuchyn\u011b. Dovedl jsem ho tam.<\/div>\n

„Tak\u017ee,“ otev\u0159u ledni\u010dku a uk\u00e1\u017eu mu je\u0161t\u011b potravinovou sk\u0159\u00ed\u0148, „vezmi si, na cokoli m\u00e1\u0161 chu\u0165,“ usm\u011bju se. V\u0161echno si to prohl\u00e9dl, ale vypadal nespokojen\u011b. Nic z toho necht\u011bl.<\/div>\n
„Kakao?“ \u0159eknu najednou. Jestli odm\u00edtne, tak mu napl\u00e1c\u00e1m.<\/em> Nap\u0159ed se zamra\u010dil, av\u0161ak hned na to se na m\u011b sladce a nevinn\u011b usm\u00e1l.<\/div>\n
„Ano \u010di ne?“ usm\u011bju se a polocht\u00e1m ho na b\u0159\u00ed\u0161ku. Pobaven\u011b ucukl a odsouhlasil.<\/div>\n
„Dob\u0159e, hned jdu na to,“ usm\u011bju se. Ud\u011bl\u00e1m mu kakao do hrne\u010dku, do kter\u00e9ho jsem mu ho v\u017edy d\u011bl\u00e1val. B\u011bhem p\u00e1r minut mu ho u\u017e pod\u00e1m. „A neost\u00fdchej se. Ber si, co chce\u0161.“<\/div>\n
D\u011bkovn\u011b si ho ode m\u011b vzal a usadil se na barovou \u017eidli. Pol\u0161t\u00e1\u0159 si polo\u017eil vedle sebe. To mu v\u00e1\u017en\u011b tak von\u00edm?<\/em> Kakao za\u010dal ti\u0161e usrk\u00e1vat, jen\u017ee bylo hork\u00e9, tak to po chvilce vzdal a prohl\u00ed\u017eel si m\u00edsto toho hrnek.<\/p>\n

„Mm, kam bys cht\u011bl je\u0161t\u011b dnes j\u00edt?“ op\u0159u se lokty o pult a usm\u011bju se na n\u011bj. Mo\u017en\u00e1 chce z\u016fstat jen tady, kdo v\u00ed.<\/em>Nev\u011bdoucn\u011b pokr\u010dil rameny, p\u0159i\u010dem\u017e m\u011b nevinn\u011b pozoroval. Hm, tak co na n\u011bj vymysl\u00edm. Nechci, aby se nudil.<\/em><\/div>\n

„Cht\u011bl bys uk\u00e1zat je\u0161t\u011b fotky z toho Berl\u00edna, jak se ti l\u00edbily?“ usm\u011bju se na n\u011bj po chvilce. P\u0159itak\u00e1 mi na souhlas, vezme si do ruky m\u016fj pol\u0161t\u00e1\u0159, do druh\u00e9 hrne\u010dek a sleze ze \u017eidle. Sledoval m\u011b jako mal\u00e9 d\u00edt\u011b.<\/div>\n
„Poj\u010f se posadit, j\u00e1 zat\u00edm dojdu pro fo\u0165\u00e1k,“ brouknu. Rozejdu se do lo\u017enice, na\u010de\u017e poslu\u0161n\u011b ode\u0161el do ob\u00fdv\u00e1ku. Vezmu si fo\u0165\u00e1k i s pam\u011btovkou. Ahm, jak tehdy nad\u00e1val a zlobil se, \u017ee nem\u00e1 pam\u011b\u0165. A j\u00e1 mu ji pak v\u00edt\u011bzn\u011b dal. Ani mi ne\u0159ekl skoro d\u00edky, ale byl spokojen\u00fd. To pro m\u011b bylo hlavn\u00ed. Potom jsme\u2026 \u0161li do toho obchodu a milovali se.<\/em> Zavrt\u00edm tro\u0161ku hlavou, abych se probral, a jdu zp\u00e1tky za n\u00edm.<\/div>\n
„Tak,“ usm\u011bju se na n\u011bj. Zase sed\u00ed na tom ‚sv\u00e9m‘ m\u00edst\u011b. Posad\u00edm se k n\u011bmu a hned fo\u0165\u00e1k zapnu.<\/p>\n

Polo\u017eil si pol\u0161t\u00e1\u0159 do kl\u00edna a nastavil ruku. Podal jsem mu ho a sesunul se po pohovce tro\u0161ku n\u00ed\u017e, abych vid\u011bl na display i j\u00e1. Za\u010dal si jednotliv\u00e9 fotky prohl\u00ed\u017eet. Byl t\u00edm tak zaujat\u00fd, \u017ee jsem jen sly\u0161el, jak vydechoval nosem. Ob\u010das tro\u0161ku zafun\u011bl. Usm\u00edval jsem se nad t\u00edm. Bylo vid\u011bt, \u017ee se soust\u0159ed\u00ed. Zastavil se u fotky, kde sed\u00edm na font\u00e1n\u011b a usm\u00edv\u00e1m se. Fotil ji samoz\u0159ejm\u011b on. S \u00fasm\u011bvem ke mn\u011b vzhl\u00e9dl a zase p\u0159epnul na dal\u0161\u00ed fotku. Dal jsem mu ruku kolem ramen a d\u00e1l se s n\u00edm d\u00edval. Je mi s n\u00edm tak dob\u0159e. V\u017edycky jsem si t\u00edm byl jist\u00fd, ale te\u010f jsem snad je\u0161t\u011b v\u00edc. T\u00e9m\u011b\u0159 spolu nemluv\u00edme, jen mi p\u00ed\u0161e, ale i tak v\u00edm, \u017ee je mi s n\u00edm dob\u0159e. Sta\u010d\u00ed, aby se na m\u011b usm\u00e1l, p\u0159itulil se ke mn\u011b, a j\u00e1 se c\u00edt\u00edm jako v sedm\u00e9m nebi.<\/em><\/div>\n

„Jede\u0161 u\u017e od znova?“<\/div>\n
K\u00fdvne na souhlas a fo\u0165\u00e1k mi pod\u00e1. Vlo\u017e\u00edm do n\u011bj hned druhou pam\u011b\u0165ovou kartu a zase mu ho pod\u00e1m s \u00fasm\u011bvem zp\u011bt. Kdy\u017e si za\u010dal fotky prohl\u00ed\u017eet, zamra\u010dil se. Jel d\u00e1l a d\u00e1l, ale byl st\u00e1le nespokojen\u011bj\u0161\u00ed. Nech\u00e1pav\u011b se na m\u011b pod\u00edval.<\/div>\n
„Pob\u00edhal jsi po n\u00e1m\u011bst\u00ed a fotil jsi v\u0161e, co ti padlo do oka,“ vysv\u011btl\u00edm mu. Nakr\u010dil nos i obo\u010d\u00ed a s \u00fasm\u011bvem zakroutil hlavou. Proj\u00ed\u017ed\u011bl fotky d\u00e1l a d\u00e1l, a\u017e se zastavil u t\u00e9, jak fotil lidi v \u010d\u00ednsk\u00e9 restauraci. Nad t\u00edm se za\u010dal sm\u00e1t. Jo, kdo by se nesm\u00e1l. Nezapomenu, jak tup\u011b na n\u011bj ti lid\u00e9 koukali.<\/em><\/div>\n
„Koukali na tebe dost nech\u00e1pav\u011b,“ zasm\u011bju se s n\u00edm. „Ale bylo to hezk\u00e9, byl jsi tak roztomil\u00fd, jak jsi tam pob\u00edhal,“ usm\u011bju se. Op\u0159el se trochu o m\u011b a prohl\u00ed\u017eel si dal\u0161\u00ed fotky. Proj\u00ed\u017ed\u011bl to celkem rychle, nebyly nijak zaj\u00edmav\u00e9. Jen letmo jsem to sledoval s n\u00edm. M\u016fj pohled st\u00e1le sklouz\u00e1val na n\u011bj. V\u011bt\u0161inu \u010dasu se lehce mra\u010dil, av\u0161ak z\u00e1rove\u0148 usm\u00edval.<\/p>\n

Kdy\u017e si to doprohl\u00e9dl, fo\u0165\u00e1k mi vr\u00e1til.<\/div>\n

„L\u00edbilo?“ usm\u011bju se a fo\u0165\u00e1k odlo\u017e\u00edm na st\u016fl. Lehce p\u0159ik\u00fdvne, posmutn\u011ble se usm\u011bje a polo\u017e\u00ed mi hlavu na rameno, p\u0159i\u010dem\u017e m\u011b obejme kolem pasu. Pohlad\u00edm ho jemn\u011b po \u0161\u00edji. P\u0159iv\u0159el jsem tro\u0161ku o\u010di a u\u017e\u00edval si jeho p\u0159\u00edtomnosti. Takhle se c\u00edt\u00edm doopravdy sv\u016fj, ve sv\u00e9 k\u016f\u017ei.<\/em><\/div>\n
„Copak je?“<\/div>\n
Nadechl se, jako by mi to cht\u011bl pov\u011bd\u011bt, ale nakonec ti\u0161e vydechl a zakroutil hlavou. N\u011bco ho tr\u00e1p\u00ed. Ach, tohle bude velmi \u010dast\u00e9.<\/em><\/div>\n
„Nechce\u0161 mi to pov\u011bd\u011bt? Napsat?“ p\u0159ivinu se k n\u011bmu a jemn\u011b ho l\u00edbnu do vlas\u016f. Znovu zam\u00edtl a p\u0159itisknul se ke mn\u011b je\u0161t\u011b o trochu v\u00edc. Hlavi\u010dku si polo\u017eil mezi m\u016fj krk a rameno. Volnou rukou jsem ho pohladil po hlav\u011b a hned pot\u00e9 po tv\u00e1\u0159i. „Dob\u0159e,“ po\u0161ept\u00e1m mu a p\u0159itul\u00edm si ho k sob\u011b. C\u00edtil jsem, jak mi vydechoval hork\u00fd vzduch na krk, jak klidn\u011b oddechoval. Bylo to pro m\u011b tak intenzivn\u00ed.<\/p>\n

„C\u00edt\u00ed\u0161 se tu dob\u0159e nebo ne?“ zept\u00e1m se po chvilce ticha nep\u0159est\u00e1vaje ho hladit. K\u00fdvl hlavou a sjel mi rukou po boku. Semknul jsem rty k sob\u011b a u\u017e\u00edval si toho doteku. „To m\u011b t\u011b\u0161\u00ed.“<\/div>\n

Za\u0161imraly m\u011b na poko\u017ece jeho \u0159asy, kdy\u017e zav\u0159el o\u010di a spokojen\u011b vydechl. Tohle jsem v\u017edycky miloval. Jak vid\u00edm, nezm\u011bnilo se to.<\/em> Nepot\u0159eboval jsem snad ani mluvit. U\u017e\u00edval jsem si toho, jak je u m\u011b, \u017ee ho m\u00e1m zase pro sebe a u sebe. Hladil jsem ho, jemn\u011b ob\u010das zatnul prsty do jeho tri\u010dka.<\/div>\n
„Hm,“ vy\u0161lo z n\u011bj ti\u0161e, kdy\u017e se ke mn\u011b je\u0161t\u011b v\u00edce p\u0159ivinul. P\u0159i\u0161lo mi, jako by se u m\u011b cht\u011bl schovat. Tro\u0161ku jsem k n\u011bmu sklonil hlavu. V tichosti sledoval moji bradu. Dal jsem mu znovu tak drobnou pusinku na tv\u00e1\u0159, jako tehdy v parku u l\u00e9\u010debny. V ten okam\u017eik se usm\u00e1l stejn\u011b sladce jako p\u0159edt\u00edm.<\/div>\n
„Jak se cul\u00ed,“ pohlad\u00edm ho po boku a d\u00e1m mu pusinku znovu. Slun\u00ed\u010dko moje. Je rozko\u0161n\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e kdejak\u00e9 d\u00edt\u011b.<\/em> S \u00fasm\u011bvem se odt\u00e1hl. Napil se kakaa, sebral ze stolu pap\u00edry, co jsem tu m\u011bl, a rozhl\u00e9dl se po propisce.<\/div>\n
„Donesu ti propisku,“ usm\u011bju se. Zvedl jsem se a hned \u0161el do sk\u0159\u00ednky, kde jsem m\u011bl \u0161upl\u00ed\u010dky. Vyndal jsem propisku a vzal mu i \u010dist\u00e9 pap\u00edry. „Tohle je asi u\u017e tro\u0161ku popsan\u00e9,“ pod\u00e1m mu ty \u010dist\u00e9 pap\u00edry i s propiskou. D\u011bkovn\u011b si to ode m\u011b vzal, a kdy\u017e jsem se k n\u011bmu usadil zp\u00e1tky a on se ke mn\u011b p\u0159ivinul, za\u010dal ps\u00e1t.<\/p>\n

„U\u017e se nechci vracet do l\u00e9\u010debny.“<\/div>\n

„To ti v\u011b\u0159\u00edm,“ po\u0161ept\u00e1m a pohlad\u00edm ho, „ale asi zat\u00edm bude\u0161 muset,“ povzdechnu. „Cht\u011bl bys chodit odpoledne takhle ke mn\u011b? Nebo se n\u011bkam proj\u00edt?“<\/div>\n
„Cht\u011bl bych tu z\u016fstat. Tady jsem doma.“ Byl smutn\u00fd. Pod\u00edval jsem se mu do o\u010d\u00ed. Co\u017ee? V\u00e1\u017en\u011b \u0159ekl, \u017ee je tady doma?!<\/em><\/div>\n
„C\u00edt\u00ed\u0161 se tu jako doma?“<\/div>\n
P\u0159ik\u00fdvl.<\/div>\n
„V\u00edm, \u017ee jsem tu doma.“<\/div>\n
Zhluboka jsem se nadechl, polkl jsem, a hned pot\u00e9 p\u00e1rkr\u00e1t zamrkal. „J\u00e1\u2026 d\u011bkuju,“ vyhrknu. Bo\u017ee m\u016fj. On by tu se mnou snad v\u00e1\u017en\u011b cht\u011bl b\u00fdt. Mus\u00edm se zeptat doktora.<\/em> „Promluv\u00edm si s doktorem, ano?“<\/div>\n
Hned se sladce usm\u00e1l a nad\u0161en\u011b se ke mn\u011b p\u0159itiskl.<\/div>\n
„Ud\u011blal jsi mi radost, v\u00ed\u0161 to?“ po\u0161ept\u00e1m a semknu o\u010dn\u00ed v\u00ed\u010dka pevn\u011b k sob\u011b. P\u0159itakal, t\u00edm p\u00e1dem ano. Pohlad\u00edm ho hned po z\u00e1dech a tisknu ho k sob\u011b.<\/div>\n
„Je\u0161t\u011b dnes si s doktorem promluv\u00edm, ano?“<\/div>\n
„J\u00e1 taky. Mus\u00edm b\u00fdt sv\u011bdek,“ nap\u00ed\u0161e mi.<\/div>\n
„Dob\u0159e,“ usm\u011bju se a pod\u00edv\u00e1m se mu pak do o\u010d\u00ed. Pohled mi za\u010dal opl\u00e1cet. Pohlad\u00edm ho po tv\u00e1\u0159i\u010dce.<\/div>\n
„Tak co, co bys r\u00e1d je\u0161t\u011b d\u011blal, hm?“ usm\u011bju se. Rad\u011bji to zakec\u00e1m. J\u00e1 v\u00edm, \u017ee bych se mohl jen naklonit, a hned by se lekl, a to bych nerad. Nechci ho n\u011bjak rozru\u0161ovat. Jsem na to jen\u2026 zvykl\u00fd.<\/em> Sklopil po chvilce pohled a nesm\u011ble se pousm\u00e1l.<\/p>\n

„Nesty\u010f se, pov\u011bz mi to, hm?“ \u0161eptnu. P\u0159ivinul se ke mn\u011b, hlavi\u010dku si mi polo\u017eil na p\u016fvodn\u00ed m\u00edsto mezi krk a rameno a dal si moji ruku na z\u00e1da. Cht\u011bl, abych ho hladil. Tak se mi to l\u00edb\u00ed, kdy\u017e si o to \u0159ekne.<\/em><\/div>\n

„Ah tak,“ usm\u011bju se a hned mu vyhov\u00edm v jeho p\u0159\u00e1n\u00ed. Dlan\u00ed mu za\u010dnu vyj\u00ed\u017ed\u011bt jemn\u011b po cel\u00fdch z\u00e1dech. „Nen\u00ed ti zima?“<\/div>\n
Zakrout\u00ed hlavou a za\u010dne m\u011b jemn\u011b hladit prsty po \u017eebrech. Na rozd\u00edl od n\u011bj hlavou pok\u00fdv\u00e1m na souhlas, a potom se u\u017e soust\u0159ed\u00edm na jeho prsty.<\/div>\n
Je\u0161t\u011b n\u011bjakou dobu jsme jen takhle sed\u011bli, ale po \u010dtvrt\u00e9 hodin\u011b odpoledne jsme se rozhodli, \u017ee u\u017e se vyd\u00e1me na cestu do l\u00e9\u010debny. Tentokr\u00e1t jsem zavolal taxi, aby se Tom nemusel rozru\u0161ovat v autobuse. Kousek jsme \u0161li p\u011b\u0161ky, jen abychom se je\u0161t\u011b prov\u011btrali. Spole\u010dn\u011b jsme za\u0161li za doktorem, kter\u00fd usoudil, \u017ee tohle v\u0161echno Tomovi sv\u011bd\u010d\u00ed, za co\u017e jsem byl velmi r\u00e1d. Dovolil Tomovi, aby se mnou p\u0159es odpoledne byl, mohl chodit ke mn\u011b, ven se mnou, dost\u00e1val u\u017e ur\u010ditou volnost. A tak dny plynuly.<\/p>\n

autor: *Mischa* :o* & Turmawenne<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: *Mischa* :o* & Turmawenne BILL Hned druh\u00fd den jsem za Tomem jel i se Simone. Byl jsem hrozn\u011b r\u00e1d, \u017ee to vy\u0161lo. Nechal jsem je o samot\u011b, aby si mohli popov\u00eddat. Pro n\u011b oba to byl velmi d\u016fle\u017eit\u00fd okam\u017eik, sice hodn\u011b<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[497],"tags":[],"class_list":["post-6470","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-novel-of-dreams-my-nightmare"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6470","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=6470"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6470\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=6470"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=6470"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=6470"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}