{"id":6477,"date":"2012-05-22T18:00:00","date_gmt":"2012-05-22T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=6459"},"modified":"2012-05-22T18:00:00","modified_gmt":"2012-05-22T17:00:00","slug":"novel-of-dreams-my-nightmare-6","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/05\/22\/novel-of-dreams-my-nightmare-6\/","title":{"rendered":"Novel of Dreams – My Nightmare 6."},"content":{"rendered":"
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne<\/strong><\/div>\n

\"\"
<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n

BILL<\/p>\n

<\/strong> Dal\u0161\u00ed den jsem byl celkem odpo\u010dat\u00fd. Po n\u011bkolika dnech jsem se tro\u0161ku vyspal, ale to jen d\u00edky t\u00e9 \u00fanav\u011b, kter\u00e1 na m\u011b padala jako balvan. Ale nen\u00ed se \u010demu divit. Komu by v tomhle stavu chutnalo j\u00edst, p\u00edt, sp\u00e1t nebo se snad n\u011b\u010d\u00edm odreagovat.<\/div>\n

Dlouho jsem p\u0159em\u00fd\u0161lel, zda za Tomem m\u00e1m j\u00edt, ale nakonec jsem usoudil, \u017ee za zkou\u0161ku nic ned\u00e1m. Dnes by pro n\u011bj m\u011bl b\u00fdt dobr\u00fd den, tak snad bude i tro\u0161ku vyrovnan\u011bj\u0161\u00ed.<\/p>\n

Bylo p\u00e1r minut po jedn\u00e9 hodin\u011b, kdy\u017e jsem se dostavil do l\u00e9\u010debny. Nedbal jsem na nikoho a nic a nechal si rovnou zavolat l\u00e9ka\u0159e Eisenhowera. Ten m\u011b informoval o tom, \u017ee Toma u\u017e p\u0159elo\u017eili. \u0158ekl mi, jak je na tom, a hlavn\u011b mi za n\u00edm dovolil j\u00edt. Sestra m\u011b pot\u00e9 navedla na h\u0159i\u0161t\u011b, kde m\u011bl Tom b\u00fdt. Mo\u017en\u00e1 tu budou n\u011bjak\u00e9 d\u011bti. On m\u011bl d\u011bti r\u00e1d, vyhled\u00e1val je, mo\u017en\u00e1 ho to sem t\u00e1hne.<\/em> Pomalu jsem se k h\u0159i\u0161ti roze\u0161el a sna\u017eil se ho mezi ostatn\u00edmi lidmi, ale i p\u00e1r d\u011btmi, naj\u00edt. A\u017e pot\u00e9 jsem ho zahl\u00e9dl u jednoho ze stol\u016f. Sed\u011bl tam s n\u011bjakou d\u00edvkou, kter\u00e9 mohlo b\u00fdt p\u0159ibli\u017en\u011b 17 let, a hr\u00e1li spolu pexeso. Zastavil jsem se. Nem\u011bl bych ho ru\u0161it. Je dob\u0159e, \u017ee tu m\u00e1 n\u011bjakou spole\u010dnost. Nebudu tvrdit, \u017ee ne\u017e\u00e1rl\u00edm, \u017ee nem\u00e1m strach, \u017ee\u2026 Sakra. Jsem vlastn\u011b r\u00e1d, \u017ee je tu s n\u011bk\u00fdm. A i kdyby\u2026 pot\u00e9 byl v \u017eivot\u011b s n\u011bk\u00fdm jin\u00fdm, j\u00e1 to mus\u00edm respektovat, te\u010dka.<\/p>\n

<\/em><\/div>\n

\n

<\/em> Chv\u00edli jsem na n\u011b jen tak ti\u0161e hled\u011bl, ale pot\u00e9 jsem se zase roze\u0161el sm\u011brem k n\u011bmu. Vypadal pom\u011brn\u011b spokojen\u011b, a\u010dkoli ne\u0159ekli ani slovo. Mo\u017en\u00e1 tak\u00e9 nemluvila. V tichosti jsem do\u0161el t\u00e9m\u011b\u0159 k jejich stolu. Jen jsem se na n\u011bj zad\u00edval. Mo\u017en\u00e1 mi nebude v\u011bnovat pozornost a nebude cht\u00edt, abych tu byl. Je to jen na n\u011bm. Vzhl\u00e9dl a hned se na m\u011b usm\u00e1l jako slun\u00ed\u010dko. Byl \u0161\u0165astn\u00fd, \u017ee m\u011b zde vid\u00ed. K\u00fdvnul na tu holku, ona na n\u011bj taky a zvedl se. Hned m\u011b vzal za ruku a n\u011bkam m\u011b vedl. Byl jsem t\u00edm velmi mile p\u0159ekvapen\u00fd. Na tv\u00e1\u0159i se mi rozlil lehk\u00fd \u00fasm\u011bv a s t\u00edm jsem se j\u00edm nechal kamsi v\u00e9st. Jsem za tohle tak moc r\u00e1d.<\/em> Druhou rukou napodobil psan\u00ed pera, ale blok po ruce nem\u011bl ani on, ani j\u00e1. Zastavil se a zad\u00edval se na m\u00e1 stehna.<\/div>\n
„Ahoj,“ pozdrav\u00edm ho nap\u0159ed a pousm\u011bju se. „J\u00e1\u2026 ahm, j\u00e1 tu nem\u00e1m blok, promi\u0148 mi to,“ povzdechnu. Z\u016fstanu se d\u00edvat na to, jak se mi d\u00edv\u00e1 na nohy. Eh?<\/em> „Copak je?“<\/div>\n
Vzt\u00e1hl ke mn\u011b ruku a opatrn\u011b mi z kapsy vyt\u00e1hl mobil. Nesm\u011ble se usm\u011bje. Chytr\u00fd. To by m\u011b ani snad nenapadlo.<\/p>\n

<\/em> „Aha, dob\u0159e,“ \u0161eptnu. „Tomi,“ oslov\u00edm ho pot\u00e9. U\u017e mi n\u011bco psal na mobilu, ale poslouchal.<\/div>\n

„Nezlob\u00ed\u0161 se na m\u011b? J\u00e1\u2026 nevad\u00ed ti, \u017ee jsem p\u0159i\u0161el?“ zept\u00e1m se, i kdy\u017e ho nerad ru\u0161\u00edm. Ihned zakroutil hlavou a st\u00e1hnul m\u011b na lavi\u010dku. Pot\u00e9 mi podal mobil, kde bylo naps\u00e1no – „Omlouv\u00e1m se za v\u010derej\u0161ek, bylo toho na m\u011b moc. Jsem moc r\u00e1d, \u017ee tu jsi se mnou =)“<\/div>\n
„Tomi,“ \u0159eknu hned radostn\u011b. I ten jeden jednoduch\u00fd smajl\u00edk a p\u00e1r jeho slov mi um\u00ed ud\u011blat takovou radost. Neodm\u00edtl m\u011b.<\/em> Nat\u00e1hnu se k n\u011bmu, jako bych ho cht\u011bl obejmout. „Moc d\u011bkuju, jsem taky moc r\u00e1d, \u017ee jsem tu s tebou. P\u0159elo\u017eili t\u011b u\u017e do sektoru A, \u017ee?“ usm\u011bju se vl\u00eddn\u011b.<\/div>\n
Ihned spokojen\u011b p\u0159ik\u00fdvnul. Smazal dosavadn\u00ed text a znovu se rozepsal. Bylo to mnohem rychlej\u0161\u00ed, ne\u017e kdy\u017e psal na pap\u00edr.<\/div>\n
„Jo, u\u017e jo. Je to mnohem lep\u0161\u00ed, kdy\u017e m\u016f\u017eu mezi lidi a ven. Tohle jsem pot\u0159eboval. M\u011bl jsem u\u017e pocit, \u017ee mi za\u010d\u00edn\u00e1 hrabat, a\u010dkoli je paradox, \u017ee u\u017e na psychiatrii zav\u0159en\u00fd jsem. Co jsi dnes d\u011blal a jak ses m\u011bl?“<\/div>\n
Sklonil jsem pohled k mobilu a hltal text. Jakmile jsem o\u010di od mobilu odlepil, vzhl\u00e9dl jsem znovu k n\u011bmu.<\/div>\n
„Jsem moc r\u00e1d i za tebe, \u017ee t\u011b p\u0159elo\u017eili sem. Je to pro tebe lep\u0161\u00ed. J\u00e1\u2026 no, dneska jsem toho moc neud\u011blal, jen v\u010dera jsem byl na kontrole v nemocnici, vyndali mi stehy,“ brouknu.<\/div>\n
„Kde to m\u00e1\u0161? M\u016f\u017eu to vid\u011bt?“ napsal mi v m\u017eiku. Jakmile jsem si to p\u0159e\u010detl, tak jsem si rozepnul bundu. Tro\u0161ku jsem si vyhrnul tri\u010dko a uk\u00e1zal mu jizvu, kterou jsem m\u011bl na b\u0159i\u0161e.<\/div>\n
„Ale ono to \u010dasem zmiz\u00ed, nic to nen\u00ed,“ usm\u011bju se tro\u0161ku. „A pak m\u00e1m na ruce, u loktu.“<\/div>\n
Starostliv\u011b se mi pod\u00edval do o\u010d\u00ed, na\u010de\u017e m\u011b n\u011b\u017en\u011b vzal za loket. Byl to v\u0161ak ten druh\u00fd, tak si p\u0159esedl. Chvilku si moje zran\u011bn\u00ed prohl\u00ed\u017eel, a\u017e m\u011b po n\u011bm jemn\u011b pohladil b\u0159\u00ed\u0161kem prstu. Je to st\u00e1le tak hodn\u00fd a starostliv\u00fd and\u00edlek.<\/p>\n

<\/em> „D\u011bkuju, hned to bol\u00ed m\u00e9n\u011b,“ usm\u011bju se na n\u011bj sladce.<\/div>\n

Nad t\u00edm pobaven\u011b zakroutil hlavou a op\u011bt se chopil mobilu. „M\u016f\u017eu m\u00edt ot\u00e1zku?“<\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b, ptej se,“ usm\u011bju se.<\/div>\n
Semknul rty k sob\u011b a n\u011bco na mobilu na\u0165ukal. V\u00e1hal, ne\u017e mi to uk\u00e1zal. \u010cervenal se. „Spali jsme spolu?“<\/div>\n
Sklopil jsem s \u00fasm\u011bvem pohled. P\u0159ijde mi to tak roztomil\u00e9, jak se \u010derven\u00e1 a je stydliv\u00fd. Ne\u010dekal jsem tuhle ot\u00e1zku.<\/em><\/div>\n
„Co mysl\u00ed\u0161?“ \u0161eptnu ti\u0161e. „Ahm, nebudu t\u011b nap\u00ednat. Ano, spali.“<\/div>\n
„A kdo koho\u2026?“ uk\u00e1\u017ee mi displej mobilu.<\/div>\n
Skousnu na okam\u017eik piercing mezi zuby. „J\u00e1 tebe,“ k\u00fdvnu kr\u00e1tce hlavou. „A\u2026 ty\u2026 nedovedli jsme to do konce, ale\u2026 byl jsi ve mn\u011b\u2026 ahm, prsty,“ brouknu. Lituju toho, \u017ee jsem mu to tehdy nedovolil. V\u00e1\u017en\u011b m\u011b to\u2026 mrz\u00ed.<\/em><\/div>\n
Kousnul se do rtu, jako by mu bylo trapn\u011b. Pak se zase obr\u00e1til k mobilu. „Ani si nejsem jist\u00fd, jestli si pamatuju pocity p\u0159i orgasmu. Vtipn\u00fd, vi\u010f?“ uk\u00e1zal mi mobil se smutn\u00fdm \u00fasm\u011bvem.<\/div>\n
Pohl\u00e9dnul jsem po p\u0159e\u010dten\u00ed textu na n\u011bj a lehce se usm\u00e1l. J\u00e1 v\u011b\u0159\u00edm tomu, \u017ee si ty pocity jednou zase vybav\u00ed.<\/em> Pohladil jsem ho po p\u0159edlokt\u00ed.<\/div>\n
„O nic nejde, dej tomu \u010das. A pokud chce\u0161, klidn\u011b se ptej d\u00e1l.“<\/p>\n

Pok\u00fdval hlavou a chv\u00edli mi zamy\u0161len\u011b hled\u011bl na b\u0159icho. Pot\u00e9 zvolil svoji klasickou konverzaci p\u0159es mobil. „Nechci, aby sis celou tu nehodu bral na sebe. Nev\u00edm podrobnosti, ale m\u00e1m pocit, \u017ee t\u011b to tr\u00e1p\u00ed. Tak ti chci \u0159\u00edct, \u017ee nemus\u00ed. Nic z toho nen\u00ed tvoje vina.“ Podal mi mobil a upnul ke mn\u011b pronikav\u00fd \u010dokol\u00e1dov\u00fd pohled. Sklonil jsem pohled k mobilu. Tenhle text jsem si \u010detl n\u011bkolikr\u00e1t. Je velmi \u0161lechetn\u00fd, kdy\u017e takhle sm\u00fd\u0161l\u00ed, ale j\u00e1 si tohle neodpust\u00edm nikdy.<\/em><\/div>\n

„Tomi, tohle je\u2026 moc t\u011b\u017ek\u00e9, ale j\u00e1 jsem si v\u011bdom toho, \u017ee to moje vina je. Nechci, abys nad t\u00edm p\u0159em\u00fd\u0161lel. Sna\u017e se myslet na hezk\u00e9 v\u011bci, kter\u00e9 zat\u00edm v\u00ed\u0161. Sna\u017e se vzpom\u00ednat i na to hezk\u00e9, pokud to \u010dasem p\u016fjde. Ale tohle si j\u00e1 v\u017edycky za vinu d\u00e1vat budu,“ p\u0159ilo\u017e\u00edm si dla\u0148 k hrudi, „\u2026stra\u0161n\u011b m\u011b to t\u00ed\u017e\u00ed.“<\/div>\n
„Ale j\u00e1 to tak nechci. Pros\u00edm,“ nap\u00ed\u0161e mi smutn\u011b.<\/div>\n
„J\u00e1 se m\u016f\u017eu pokusit to p\u0159ehodnotit, ale tu vinu si neodp\u00e1\u0159u. Tohle nedok\u00e1\u017eu, promi\u0148 mi to. Jen se t\u00edm TY,“ zd\u016frazn\u00edm to slovo, „\u2026netrap.“<\/div>\n
Zklaman\u011b povzdechl a sedl si do tureck\u00e9ho sedu.<\/div>\n
„Ale te\u010f na to nemysli. J\u00e1 bych byl r\u00e1d, kdybychom si dne\u0161n\u00ed odpoledne tro\u0161ku u\u017eili, pov\u00eddali si, o \u010demkoli jen bude\u0161 cht\u00edt, ale nechci, aby ses tr\u00e1pil, pros\u00edm,“ upnu k n\u011bmu o\u010di.<\/div>\n
Smutn\u011b p\u0159ik\u00fdvl.<\/p>\n

„M\u00e1\u0161 n\u011bjak\u00fd na\u0161e fotky v mobilu?“ nap\u00ed\u0161e mi, kdy\u017e si ke mn\u011b p\u0159isedne bl\u00ed\u017e. Aspo\u0148 n\u011bjak\u00e1 pam\u00e1tka na ty p\u0159ekr\u00e1sn\u00e9 \u010dasy.<\/em><\/div>\n

„No, v\u011bt\u0161inu m\u00e1m ve fo\u0165\u00e1ku, ale n\u011bco m\u00e1m i v mobilu. D\u00e1val jsem si je tam,“ usm\u011bju se. „M\u016f\u017eu t\u011b tro\u0161ku obejmout?“ ujist\u00edm se. P\u0159ik\u00fdvl a podal mi mobil, abych mu to na\u0161el. S radost\u00ed jsem ho objal kolem ramen a p\u0159isedl si tak\u00e9 o n\u011bco bl\u00ed\u017e k n\u011bmu. Na\u0161el jsem v mobilu slo\u017eku s fotkami, jak jeho, tak na\u0161imi spole\u010dn\u00fdmi, a potom mu dal mobil zp\u011bt do ruky. Za\u010dal si je pomalu prohl\u00ed\u017eet. Kdy\u017e narazil na tu, kde je svle\u010den\u00fd do boxerek a s\u00e1m se fot\u00ed, se sm\u00edchem vykulil o\u010di. Zasm\u00e1l jsem se. Jak dlouho j\u00e1 tohle m\u011bl na tapet\u011b. St\u00e1le m\u011b to nut\u00ed vzpom\u00ednat. K\u00e9\u017e by to \u0161lo vr\u00e1tit.<\/em><\/div>\n
„To jsme spolu tak n\u011bjak za\u010d\u00ednali. J\u00e1 jsem ti tehdy taky poslal takovou\u2026 erotickou fotku,“ usm\u011bju se. Usm\u00e1l se, p\u0159isedl si ke mn\u011b bl\u00ed\u017e a proj\u00ed\u017ed\u011bl je d\u00e1l. M\u011bl jsem tam jednu z t\u011bch fotek, kdy\u017e jsme se fotili v Berl\u00edn\u011b. L\u00edbali jsme se. Dlouho j\u00ed ti\u0161e pozoroval. D\u00edval jsem se na tu fotku n\u011bjakou dobu s n\u00edm, ale po chvilce jsem sklopil zrak a za\u010dal si pohr\u00e1vat s prst\u00fdnkem.<\/p>\n

„Byli jsme\u2026 na v\u00edkend v Berl\u00edn\u011b. Jen tak jsme si vyjeli. Po\u0159\u00e1d jsi tam v\u0161echno fotil, b\u011bhal jsi po n\u00e1m\u011bst\u00ed a v\u0161echno dokumentoval,“ usm\u011bju se bolestn\u011b nad tou vzpom\u00ednkou. Tehdy m\u011b na\u0161tval. V\u0161ude l\u00edtal beze m\u011b a j\u00e1 jen sed\u011bl a koukal na n\u011bj\u2026 Co bych dal te\u010f za to, kdyby kolem m\u011b poletoval. V\u011bd\u011bl bych, \u017ee m\u011b miluje, \u017ee je st\u00e1le se mnou a\u2026 Ach jo.<\/em> S \u00fasm\u011bvem ke mn\u011b vzhl\u00e9dl a pokra\u010doval v prohl\u00ed\u017een\u00ed fotek, dokud se nezastavil na del\u0161\u00ed dobu u fotky, kde spal. Semknul jsem rty k sob\u011b a znovu se ti\u0161e zasm\u00e1l.<\/div>\n

„No a takhle spink\u00e1\u0161. J\u00e1 nev\u00edm pro\u010d, ale\u2026 p\u0159i\u0161el jsi mi v\u017edycky tak sladk\u00fd a roztomil\u00fd, kdy\u017e jsi spal. Oddechoval jsi tak klidn\u011b, ob\u010das se ti jen lehce zat\u0159epotaly \u0159asy nebo jsi n\u011bco zabru\u010del. Neodolal jsem a fotil si t\u011b,“ dost\u00e1v\u00e1m ze sebe v\u0161echny svoje pocity.<\/div>\n
Pohladil m\u011b po boku a polo\u017eil si mi hlavu na rameno. Vylezl z fotek a chvilku psal. „P\u0159\u00e1l bych si vzpomenout. Vypad\u00e1 to jako poh\u00e1dka. =(„<\/p>\n

Pod\u00edval jsem se na n\u011bj. Zahled\u011bl jsem se mu do t\u011bch n\u00e1dhern\u00fdch \u010dokol\u00e1d a jen se na n\u011bj d\u00edval.<\/div>\n

„Taky bych si to p\u0159\u00e1l, ale\u2026 j\u00e1 c\u00edt\u00edm, \u017ee si vzpomene\u0161. I kdybys to necht\u011bl vr\u00e1tit, v\u00edm, \u017ee si vzpomene\u0161, Tomi. Bude to chv\u00edli trvat, ale\u2026 ty vzpom\u00ednky se ti vr\u00e1t\u00ed,“ po\u0161ept\u00e1m a pohlad\u00edm ho po ramenu. Smutn\u011b se usm\u00e1l a sklopil pohled. N\u011bco ho o\u010dividn\u011b tr\u00e1pilo.<\/div>\n
„Copak je?“ za\u0161ept\u00e1m a zvednu mu tro\u0161ku hlavu, abych na n\u011bj l\u00e9pe vid\u011bl.<\/div>\n
Pohl\u00e9dl na mobil a napsal mi: „\u0158ekni mi o mn\u011b n\u011bco, cokoli. \u0158ekni mi m\u00e9 vlastnosti, to, co t\u011b napadne, co jsi na mn\u011b m\u011bl r\u00e1d.“ Smutn\u011b sledoval moji bundu. Sladce jsem se nad t\u00edm usm\u00e1l.<\/div>\n
„R\u00e1d,“ \u0161eptnu a pohlad\u00edm ho po z\u00e1dech. „Studuje\u0161 vysokou \u0161kolu zam\u011b\u0159enou na psychologii,“ sd\u011bl\u00edm mu prvn\u00ed informaci. Dob\u0159e, na Briana myslet nebudu a ani o n\u011bm zat\u00edm nebudu vypr\u00e1v\u011bt. Rozru\u0161en\u00fd je z toho v\u0161eho dost.<\/em> Tro\u0161ku si poodka\u0161lu a pokra\u010duju. „Jsi velmi vn\u00edmav\u00fd a citliv\u00fd. I p\u0159esto, \u017ee jsi stydliv\u00fd, dok\u00e1\u017ee\u0161 b\u00fdt p\u011bkn\u011b v\u00e1\u0161niv\u00fd a bou\u0159liv\u00fd, v dobr\u00e9m slova smyslu. Jsi neuv\u011b\u0159iteln\u011b hodn\u00fd, ochotn\u00fd a starostliv\u00fd. V\u017edycky jsem na tob\u011b miloval tvou roztomilost, smysl pro humor, i to tvoje neust\u00e1l\u00e9 \u0161k\u00e1dlen\u00ed,“ \u0161ept\u00e1m.<\/p>\n

Nad t\u00edm se tro\u0161ku usm\u00edval. Chvilku n\u011bco psal, a\u017e mi mobil dal do ruky. „Mysl\u00edm, \u017ee m\u00e1m r\u00e1d d\u011bti. =) M\u00e1m?“<\/div>\n

„Tome,“ vydechnu p\u0159ekvapen\u011b, ale radostn\u011b. Tohle je tak v\u00fdborn\u00e9 znamen\u00ed. C\u00edt\u00ed to, on si vzpomene, j\u00e1 to v\u00edm!<\/em> „Ano, miluje\u0161 d\u011bti. Pracoval jsi v d\u011btsk\u00e9m domov\u011b.“<\/div>\n
Zmaten\u011b se zamra\u010dil a t\u00e9m\u011b\u0159 mi mobil vyrval z ruky. „Pr\u00e1v\u011b jsi \u0159ekl, \u017ee jsem chodil na vysokou!“<\/div>\n
„Zvl\u00e1dal jsi oboje. R\u00e1no jsi chodil na p\u0159edn\u00e1\u0161ky a ob\u010das, ne ka\u017ed\u00fd den, jsi chodil odpoledne do d\u011btsk\u00e9ho domova,“ vysv\u011btl\u00edm mu hned.<\/div>\n
„Unesl jsi m\u011b n\u011bkdy ze \u0161koly?“ nap\u00ed\u0161e mi s pobaven\u00edm. L\u00edb\u00ed se mi, \u017ee se pt\u00e1 i na tak jednoduch\u00e9 ot\u00e1zky. Ten jeho z\u00e1jem a touha po tom v\u011bd\u011bt v\u00edc, je roztomil\u00e1.<\/em><\/div>\n
„Mm, \u010dekal jsem na tebe v\u011bt\u0161inou p\u0159ed \u0161kolou. \u010casto se st\u00e1valo, \u017ee jsi za mnou s\u00e1m z ni\u010deho nic p\u0159i\u0161el do kancel\u00e1\u0159e,“ usm\u011bju se.<\/div>\n
„M\u00e1\u0161 vlastn\u00ed kancel\u00e1\u0159? Jsi boss?“ uk\u00e1\u017ee mi se sm\u00edchem displej. Za\u010dnu se ti\u0161e sm\u00e1t.<\/div>\n
„Ne to ne, ale m\u00e1m svou kancel\u00e1\u0159, ano. D\u011bl\u00e1m v jedn\u00e9 firm\u011b ten design, jak jsem ti u\u017e \u0159\u00edkal.“<\/p>\n

Zkroutil rty, jako by p\u0159em\u00fd\u0161lel, a\u017e se znovu rozepsal. „Co moje rodina a p\u0159\u00e1tel\u00e9?“<\/div>\n

„Moc jsi mi o sv\u00fdch p\u0159\u00e1tel\u00edch ne\u0159\u00edkal, ale v\u00edm, \u017ee m\u00e1\u0161 kamar\u00e1da Bena, se kter\u00fdm chod\u00ed\u0161 do \u0161koly. A rodina,“ povzdechnu ti\u0161e. „M\u00e1\u0161\u2026 skv\u011blou mamku a m\u011bl jsi i sestru, Tomi.“ V\u016fbec nev\u00edm, jak mu to jen \u0159\u00edct. Nem\u016f\u017eu na n\u011bj vybafnout, \u017ee mu um\u0159ela sestra na Pompeho chorobu.<\/em><\/div>\n
„Pr\u00fd\u2026 um\u0159ela?“ nap\u00ed\u0161e pon\u011bkud rozru\u0161en\u011b.<\/div>\n
„Ano,“ pok\u00fdv\u00e1m hlavou. „Je to v\u00edc jak\u2026 m\u011bs\u00edc,“ \u0161eptnu ti\u0161e.<\/div>\n
„Pov\u011bz mi o n\u00ed n\u011bco\u2026“ uk\u00e1\u017ee mi displej.<\/div>\n
„Molly\u2026 byla kr\u00e1sn\u00e1 hol\u010di\u010dka, bylo j\u00ed 9 let. M\u011bla Pompeho chorobu, na kterou bohu\u017eel te\u010f zem\u0159ela. M\u011bli jste spolu hrozn\u011b kr\u00e1sn\u00fd vztah. Vlastn\u011b\u2026 n\u00e1s dva Molly tak\u0159ka dala dohromady. J\u00e1 jsem za n\u00ed chodil k v\u00e1m dom\u016f, i kdy\u017e tomu bylo tak, \u017ee jsem chodil hlavn\u011b i za tebou,“ p\u0159izn\u00e1m. I mn\u011b se o tom t\u011b\u017ece mluv\u00ed. Je to po\u0159\u00e1d tak \u010derstv\u00e9. Stalo se toho tak stra\u0161n\u011b moc.<\/p>\n

<\/em> Se sklon\u011bnou hlavou se kousal do rtu, lehce se u toho mra\u010dil. N\u011bco se uvnit\u0159 n\u011bj odehr\u00e1valo. Byl mimo dimenzi. Proto jsem si \u0159ekl, \u017ee mu o n\u00ed budu je\u0161t\u011b chvilku pov\u00eddat, mo\u017en\u00e1 si ji dok\u00e1\u017ee p\u0159edstavit.<\/div>\n

„\u2026byla ti velmi podobn\u00e1, byla v\u00e1\u017en\u011b moc hezk\u00e1. Kr\u00e1sn\u00e9 d\u011bv\u010de. M\u011bla hn\u011bd\u00e9 o\u010di, o tro\u0161ku sv\u011btlej\u0161\u00ed ne\u017e ty. Vl\u00e1sky sv\u011btle hn\u011bd\u00e9, vlnit\u00e9. Stejn\u011b z\u00e1\u0159iv\u00fd \u00fasm\u011bv jako nos\u00ed\u0161 ty i tv\u00e1 mamka.“<\/div>\n
Zalo\u017eil si ruku mezi stehna a druhou si za\u010dal mnout \u010delo. Nepravideln\u011b d\u00fdchal.<\/div>\n
„Tomi, co se d\u011bje?“ kouknu se na n\u011bj starostliv\u011b. Naklonil hlavu ke stran\u011b a zav\u0159el o\u010di, na\u010de\u017e si dlan\u00ed p\u0159ikryl obli\u010dej. „Tomi,“ za\u0161ept\u00e1m a opatrn\u011b mu sjedu dlan\u00ed po z\u00e1dech. M\u00e1m o n\u011bj strach. Zhluboka se nadechl a zase vydechl. Kdy\u017e otev\u0159el o\u010di a dal ruku ze sv\u00e9ho obli\u010deje, zad\u00edval se kamsi do pr\u00e1zdna.<\/div>\n
„Vzpomn\u011bl sis na n\u011bco?“ zept\u00e1m se opatrn\u011b. Nejsem si t\u00edm jist\u00fd, ale vypad\u00e1, jako by m\u011bl n\u011bjak\u00fd\u2026 kr\u00e1tk\u00fd \u00fasek p\u0159ed o\u010dima, jako by si na n\u011bco vzpomn\u011bl.<\/em> Nepatrn\u011b zavrt\u011bl hlavou a odvr\u00e1til ji ode m\u011b.<\/div>\n
„Dob\u0159e, v po\u0159\u00e1dku,“ semknu rty k sob\u011b a tro\u0161ku si ho k sob\u011b p\u0159ivinu, r\u00e1d bych ho ukonej\u0161il.<\/div>\n
„Projdeme se?“ nap\u00ed\u0161e mi.<\/div>\n
„Pokud chce\u0161, tak klidn\u011b,“ \u0161eptnu a nab\u00eddnu mu svou ruku. P\u0159ichytil si m\u011b, a kdy\u017e jsme se spole\u010dn\u011b zvedli, \u0161li jsme kamsi do parku. \u0160el asi p\u016fl metru ode m\u011b, st\u00e1le si udr\u017eoval jist\u00fd odstup. Mrzelo m\u011b to, ale musel jsem to respektovat. Jsem pro n\u011bj st\u00e1le ciz\u00ed.<\/p>\n

\u0160li jsme d\u00e1l, nechal jsem se j\u00edm v\u00e9st. Nic ne\u0159\u00edkal, vlastn\u011b necht\u011bl nebo nemohl. Sp\u00ed\u0161 se st\u00e1le tak zamy\u0161len\u011b ohl\u00ed\u017eel. Vtisknul jsem mu mobil do ruky, kdyby mi cht\u011bl cokoli \u0159\u00edct.<\/div>\n

„Pokud mi bude\u0161 cht\u00edt n\u011bco pov\u011bd\u011bt, kdykoli m\u016f\u017ee\u0161. Jen\u2026 na\u0161tval jsem t\u011b?“<\/div>\n
Zakroutil hlavou a rad\u011bji za\u010dal ps\u00e1t. Po chvilce mi ho podal zp\u00e1tky.<\/div>\n
„Chci se s tebou jen proch\u00e1zet\u2026 Doktor \u0159\u00edkal, \u017ee by m\u011b s tebou n\u011bkdy n\u011bkam pustil. Kam bychom \u0161li nebo jeli?“<\/div>\n
„Ano, to \u0159\u00edkal. Nev\u00edm, jestli hned dnes, ale brzo ur\u010dit\u011b ano. Mm, kam bys cht\u011bl,“ usm\u011bju se tro\u0161ku.<\/div>\n
„Cht\u011bl bych vid\u011bt d\u016fm,“ nap\u00ed\u0161e mi.<\/div>\n
„Kter\u00fd m\u00e1\u0161 na mysli p\u0159esn\u011b?“ zaj\u00edm\u00e1m se.<\/div>\n
„\u2026nev\u00edm. Nev\u00edm, kde jsem bydlel.“<\/div>\n
„Ah, takhle. R\u00e1d t\u011b tam zavedu. Uk\u00e1\u017eu ti d\u016fm, ve kter\u00e9m jsi bydlel se svou mamkou a m\u016f\u017eu ti uk\u00e1zat i d\u016fm, kde je n\u00e1\u0161\u2026 byt,“ nasucho polknu. N\u00e1\u0161. Stejn\u011b pro m\u011b bude st\u00e1le n\u00e1\u0161.<\/em><\/div>\n
„N\u00e1\u0161 byt?“ dot\u00e1\u017ee se.<\/div>\n
Ti\u0161e povzdechnu. Jako by mi snad \u010detl my\u0161lenky.<\/em> „Jsi u m\u011b \u010d\u00e1ste\u010dn\u011b nast\u011bhovan\u00fd, za\u010dal jsi u m\u011b tro\u0161ku\u2026 bydlet.“<\/div>\n
„Jak dlouho?“ nap\u00ed\u0161e se z\u00e1jmem.<\/div>\n
„Bylo to, kdy\u017e Molly um\u0159ela, tak\u017ee\u2026 n\u011bkolik dn\u016f,“ vydechnu.<\/div>\n
Zamra\u010dil se a povzdechl. Pak napsal: „To nen\u00ed tak dlouho.“<\/div>\n
„Ne, nen\u00ed. Pl\u00e1novali jsme si, jak spolu budeme bydlet, aspo\u0148 \u010d\u00e1ste\u010dn\u011b a\u2026 jak-jak spolu jednodu\u0161e budeme.“ Nechci mu je\u0161t\u011b v\u00edc motat n\u011b\u010d\u00edm hlavu.<\/p>\n

Pod\u00e1 mi mobil. „Jak dlouho jsme spolu byli? Jak jsme se poznali?“<\/div>\n

„Tome, to je hodn\u011b slo\u017eit\u00fd p\u0159\u00edb\u011bh,“ zakrout\u00edm hlavou. „Byli jsme spolu p\u00e1r m\u011bs\u00edc\u016f,“ zaokrouhl\u00edm. Pokyne rukou, abych pokra\u010doval.<\/div>\n
„No, jednou jsme se potkali na ulici, vrazili jsme do sebe,“ usm\u011bju se nad tou vzpom\u00ednkou. „A pot\u00e9 v nemocnici, kdy\u017e jsi tam byl s Molly. Potom se to u\u017e v\u0161echno pomalu rozv\u00edjelo.“ Nebudu mu vypr\u00e1v\u011bt o jeho snech. Pletl bych mu t\u00edm hlavu, zat\u011b\u017eoval bych ho, a to bych nerad.<\/em><\/div>\n
„Kde jsme si dali prvn\u00ed pusu?“ nap\u00ed\u0161e s nesm\u011bl\u00fdm \u00fasm\u011bvem.<\/div>\n
„No, to bylo celkem komplikovan\u00e9. M\u011bli jsme spolu p\u00e1r neshod a u t\u011bch jsi m\u011b poprv\u00e9 pol\u00edbil, ale opravdu na\u0161e prvn\u00ed spole\u010dn\u00e1 pusa byla u m\u011b v kancel\u00e1\u0159i na stole,“ usm\u011bju se. „Dlouho jsme se tam spolu l\u00edbali.“ Tenhle okam\u017eik uvid\u00edm p\u0159ed o\u010dima z\u0159ejm\u011b u\u017e do smrti. Bylo to tak n\u00e1dhern\u00e9.<\/em><\/div>\n
Nad t\u00edm se zasm\u00e1l a znovu se rozepsal. „P\u0159edstavuju si n\u00e1s jako p\u00e1rek \u0161\u00edlenc\u016f. Spr\u00e1vn\u011b?“<\/div>\n
„Jasn\u011b,“ zasm\u011bju se ti\u0161e s n\u00edm. „Ale ne, j\u00e1 bych \u0159ekl, \u017ee jsme m\u011bli hrozn\u011b hezk\u00fd rozv\u00edjej\u00edc\u00ed se vztah. Aspo\u0148 j\u00e1 to tak po celou dobu c\u00edtil.“<\/p>\n

Nad t\u00edm ov\u0161em u\u017e posmutn\u011bl. Chvilku n\u011bco psal, ale pot\u00e9 to smazal, jako by nev\u011bd\u011bl, zda je spr\u00e1vn\u00e9 se o tom bavit. I on o\u010dividn\u011b znal n\u011bjak\u00e9 meze. Napsal mi pot\u00e9 ot\u00e1zku: „Pl\u00e1novali jsme si spole\u010dnou budoucnost? Jak by vypadala?“<\/div>\n

P\u0159e\u010detl jsem si to asi t\u0159ikr\u00e1t. Pot\u00e9 jsem k n\u011bmu zvedl pohled.<\/div>\n
„J\u00e1\u2026“ vydechnu a semknu rty k sob\u011b.<\/div>\n
\u00dazkostliv\u011b m\u011b pozoroval, a\u017e st\u00e1hl ruku s mobilem a napsal: „Nech to b\u00fdt.“<\/div>\n
„Dob\u0159e, ale klidn\u011b se ptej d\u00e1l,“ pousm\u011bju se vl\u00eddn\u011b. Nasucho polknu pod p\u0159edstavou, co v\u0161echno jsem si s n\u00edm pl\u00e1noval. On v\u0161ak zastavil. Dlouho jen n\u011bco psal. Jen jsem vedle n\u011bj post\u00e1val a \u010dekal, a\u017e dop\u00ed\u0161e.<\/div>\n
Pot\u00e9 mi mobil p\u0159edal. „U\u017e budu muset j\u00edt. Doktor mi sl\u00edbil, \u017ee kdy\u017e budu spolupracovat, n\u011bkam m\u011b s tebou pust\u00ed. Jen jsem se cht\u011bl ujistit, zda by sis m\u011b opravdu vzal s sebou dom\u016f. D\u011bkuju, \u017ee jsi zase p\u0159i\u0161el.“<\/div>\n
Pok\u00fdv\u00e1m hlavou. „Tomi, vzal a kdykoli bys jen cht\u011bl. J\u00e1 v\u00edm, \u017ee\u2026 to bude pro tebe zn\u00edt te\u010f zvl\u00e1\u0161tn\u011b, ale u m\u011b doma je po\u0159\u00e1d a st\u00e1le i pro tebe doma, st\u00e1le jsou tam pro tebe dve\u0159e otev\u0159en\u00e9. Ned\u011bkuj, p\u0159i\u0161el jsem r\u00e1d. Ahm\u2026 m\u00e1m zase p\u0159ij\u00edt?“<\/div>\n
Vzal si mobil k sob\u011b a chvilku op\u011bt psal, p\u0159i\u010dem\u017e roztomile kr\u010dil nos. Pot\u00e9 mi uk\u00e1zal displej. „Budu r\u00e1d, kdy\u017e p\u0159ijde\u0161. M\u00e1m jen jednu prosbu\u2026 Cht\u011bl bych poznat m\u00e1mu\u2026“<\/div>\n
„Dob\u0159e, p\u0159ijdu,“ usm\u011bju se. „Poznat mamku? Bude m\u00edt velkou radost, Tome. Samoz\u0159ejm\u011b j\u00ed o tom \u0159eknu a domluv\u00edm to s n\u00ed, aby s t\u00edm po\u010d\u00edtala. Potom u\u017e sta\u010d\u00ed jen souhlas doktora,“ brouknu.<\/p>\n

„Sl\u00edbil mi, \u017ee m\u016f\u017ee p\u0159ij\u00edt. Je to moje m\u00e1ma.“ D\u00edval se na m\u011b smutn\u011b, a\u010dkoli jeho pohled byl pln\u00fd s\u00edly, stejn\u011b jako on. Byl mi oddan\u00fd, opravdu mi v\u011b\u0159il. U\u017e jen proto bych pro n\u011bj ud\u011blal cokoli. Je tak hodn\u00fd a oddan\u00fd. Z\u00edskal jsem si z\u0159ejm\u011b jeho d\u016fv\u011bru.<\/em><\/div>\n

„V tom p\u0159\u00edpad\u011b, hned jak p\u0159ijdu dom\u016f, tak zavol\u00e1m Simone, aby sem p\u0159i\u0161la, kdy jen bude moci,“ usm\u011bju se na n\u011bj a jemn\u011b ho pohlad\u00edm po ramenu. Ud\u011bl\u00e1m v\u0161e, jen aby za n\u00edm Simone mohla. Ur\u010dit\u011b ho r\u00e1da uvid\u00ed.<\/em> P\u0159istoupil ke mn\u011b. St\u00e1le si t\u00edm v\u0161\u00edm nebyl jist\u00fd, nebyl na to zvykl\u00fd, ale i p\u0159esto m\u011b m\u011bkce objal kolem pasu. Kdyby jen v\u011bd\u011bl, jak pro m\u011b tohle moc znamen\u00e1.<\/em> Spokojen\u011b jsem p\u0159iv\u0159el o\u010di a hned ho k sob\u011b p\u0159ivinul. Vl\u00eddn\u011b jsem ho pohladil po z\u00e1dech, aby nem\u011bl strach, a oddechnul mu do vlas\u016f. Polo\u017eil si bradu na m\u00e9 rameno a ti\u0161e mi oddechoval na krk. O\u010di jsem aspo\u0148 na ten okam\u017eik zav\u0159el.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Mockr\u00e1t d\u011bkuju,“ po\u0161ept\u00e1m mu a polo\u017e\u00edm mu dla\u0148 mezi lopatky. Pohladil m\u011b po bedrech, jako by se mi sna\u017eil \u0159\u00edct, \u017ee nen\u00ed za\u010d d\u011bkovat. Ale kdy\u017e kolem mne st\u00e1hl pa\u017ee t\u011bsn\u011bji, donutilo m\u011b to p\u0159em\u00edtat, zda m\u011b prost\u011b jen nepohladil, proto\u017ee to tak cht\u011bl. Proto jsem mu dal najevo, jak je mi to p\u0159\u00edjemn\u00e9 t\u00edm, \u017ee jsem mu p\u0159ejel opatrn\u011b po linii p\u00e1te\u0159e a vydechnul. Tro\u0161ku jsem se chv\u011bl, bylo to pro m\u011b n\u00e1dhern\u00e9. C\u00edtil jsem, jak mu nasko\u010dila hus\u00ed k\u016f\u017ee a on se jemn\u011b zachv\u011bl. Projel mnou pocit naprost\u00e9 bla\u017eenosti a spokojenosti. Tro\u0161ku v\u00edc jsem ho k sob\u011b p\u0159itisknul a opravdu s ve\u0161kerou n\u011bhou a citem jsem mu sjel po z\u00e1dech. Mo\u017en\u00e1 se mu to v\u00e1\u017en\u011b l\u00edb\u00ed a c\u00edt\u00ed to. Ned\u011bl\u00e1 to jen kv\u016fli mn\u011b, ale proto\u017ee to chce.<\/em> N\u011b\u017en\u011b mi stisknul boky a pohladil m\u011b po nich. Za\u010dal se pomalinku odtahovat. Nechal jsem ho a jen lehce se usm\u00e1l. Pohladil jsem ho naposledy po z\u00e1dech, p\u0159i\u010dem\u017e jsem se k n\u011bmu nahnul. Bylo to pro m\u011b p\u0159irozen\u00e9 gesto. Dal jsem mu hodn\u011b n\u011b\u017enou pusinku na tv\u00e1\u0159 a pot\u00e9 semknul rty k sob\u011b.<\/div>\n
„Budu se na tebe t\u011b\u0161it.“<\/div>\n
Sladce se usm\u00e1l, je\u0161t\u011b m\u011b pohladil po pa\u017ei, a pak u\u017e se roze\u0161el zp\u011bt k l\u00e9\u010debn\u011b. S \u00fasm\u011bvem jsem se za n\u00edm d\u00edval, dokud neza\u0161el dovnit\u0159. A\u017e potom jsem se roze\u0161el ven z are\u00e1lu. Neodm\u00edtnul m\u011b, nec\u00edtil se rozru\u0161en\u00fd ani po t\u00e9 puse. Ah, k\u00e9\u017e by se tohle takhle lep\u0161ilo den ode dne.<\/p>\n

<\/em> autor: *Mischa* :o* & Turmawenne<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: *Mischa* :o* & Turmawenne BILL Dal\u0161\u00ed den jsem byl celkem odpo\u010dat\u00fd. Po n\u011bkolika dnech jsem se tro\u0161ku vyspal, ale to jen d\u00edky t\u00e9 \u00fanav\u011b, kter\u00e1 na m\u011b padala jako balvan. Ale nen\u00ed se \u010demu divit. Komu by v tomhle stavu chutnalo<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[497],"tags":[],"class_list":["post-6477","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-novel-of-dreams-my-nightmare"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6477","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=6477"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6477\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=6477"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=6477"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=6477"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}