{"id":6478,"date":"2012-05-22T17:00:00","date_gmt":"2012-05-22T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=6460"},"modified":"2012-05-22T17:00:00","modified_gmt":"2012-05-22T16:00:00","slug":"zeiten-andern-dich-72","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/05\/22\/zeiten-andern-dich-72\/","title":{"rendered":"Zeiten \u00e4ndern dich 72."},"content":{"rendered":"
autor: Mintam<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n

\"\"
<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n

<\/strong> „V\u00edm, \u017ee jsem \u0159ekl odpoledne a je skoro ve\u010der, ale n\u011bco mi do toho vlezlo.“
„Andreas,“ dopln\u00edm ho spr\u00e1vn\u011b, ale pak pokr\u010d\u00edm rameny a pokra\u010duju, „ale v\u016fbec to nevad\u00ed. Dal jsi mi alespo\u0148 v\u011bd\u011bt a j\u00e1 to ch\u00e1pu.“
„Jak v\u00ed\u0161, \u017ee Andreas?“
„Sly\u0161el jsem ho v tom telefonu.“
„P\u0159i\u0161lo to ne\u010dekan\u011b. Zlob\u00ed\u0161 se?“
„Nemohl bych se p\u0159ece zlobit, kdy\u017e na m\u011b kouk\u00e1\u0161 takhle,“ pousm\u011bju se, „a pak, nen\u00ed tak pozd\u011b p\u0159ece, st\u00e1le je odpoledne, le\u010d pozdn\u00ed.“ Jdeme z p\u0159ed\u010dasn\u00e9 ve\u010de\u0159e v jedn\u00e9 z m\u00edstn\u00edch restaurac\u00ed a m\u00ed\u0159\u00edme ani nev\u00edm kam, a\u010dkoliv cestu tudy zn\u00e1m.
„Stejn\u011b nastal men\u0161\u00ed probl\u00e9m, proto\u017ee nev\u00edm, na co jsem myslel, ale zapomn\u011bl jsem d\u00e1rek pro tebe doma.“
„D\u00e1rek?“
„Cht\u011bl jsem ti ho d\u00e1t te\u010f, ale to bych nesm\u011bl b\u00fdt blbej.“
„Tome,“ zasm\u011bju se nad n\u00edm, „myslel jsem to tak, \u017ee nic v\u00edc nepot\u0159ebuju ne\u017e tebe. A pak, nev\u00edm, co by mohlo b\u00fdt v\u00edc ne\u017e to, co jsi mi ozn\u00e1mil r\u00e1no.“
„To se teprve uvid\u00ed,“ mrkne s \u00fasm\u011bvem.<\/p>\n<\/div>\n
\n
Kdy\u017e na\u0161e spole\u010dn\u00e9 kroky, nasm\u011brovan\u00e9 tedy k bytu Toma, dojdou do c\u00edle, pojmu podez\u0159en\u00ed, zda to stejn\u011b Tom nem\u011bl v pl\u00e1nu. Nejen\u017ee jeho ruce jsou u\u017e n\u00e1padn\u011b dlouho na m\u00e9m zadku, ale hlavn\u011b by mu tyto z\u00e1m\u011bry byly prost\u011b podobn\u00e9.
„Zn\u00e1m t\u011b v\u00edc, ne\u017e bys s\u00e1m cht\u011bl,“ sm\u011bju se, kdy\u017e mne podle o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00ed Tom jemn\u011b donut\u00ed op\u0159\u00edt se o zav\u0159en\u00e9 dve\u0159e jeho bytu a sna\u017e\u00ed se m\u011b sv\u00fdmi rty dov\u00e9st k \u0161\u00edlenstv\u00ed.
„P\u0159\u00edsah\u00e1m, \u017ee za to v\u00e1\u017en\u011b nem\u016f\u017eu, tohle nebylo v pl\u00e1nu,“ koukne naprosto nevinn\u00fdm pohledem, a\u017e m\u011b donut\u00ed rozesm\u00e1t se znova.
„Jasn\u011b, jasn\u011b,“ odk\u00fdvnu mu to a lehce p\u0159iv\u0159u o\u010di, kdy\u017e jeho rty sjedou na m\u016fj krk a rukama nep\u0159est\u00e1v\u00e1 jemn\u011b hladit m\u016fj zadek.
„Stejn\u011b mi neuv\u011b\u0159\u00ed\u0161, tak co se sna\u017e\u00edm,“ \u0159ekne se sm\u00edchem a j\u00e1 si jen jeho obli\u010dej vezmu do dlan\u00ed a za\u010dnu si ho prohl\u00ed\u017eet. Mysl\u00edm, \u017ee \u00fapln\u011b \u0161\u00edl\u00edm, jen si ho prohl\u00ed\u017e\u00edm! Ml\u010dky p\u0159ejedu pohledem jeho rty a jemn\u011b prsty pohlad\u00edm jeho tv\u00e1\u0159e. K nakousnut\u00ed \u00fapln\u011b cel\u00fd.<\/p>\n

„Ale jo, j\u00e1 ti v\u011b\u0159\u00edm,“ \u0159eknu s \u00fasm\u011bvem a p\u0159ivlastn\u00edm si jeho rty.
„V\u00ed\u0161, \u017ee jsme sem p\u0159i\u0161li jen kv\u016fli tomu d\u00e1rku, \u017ee?“ zept\u00e1 se Tom se zasm\u00e1n\u00edm proti m\u00fdm rt\u016fm, kdy\u017e se ho n\u00e1padn\u011b sna\u017e\u00edm dotla\u010dit k posteli.
„Jist\u011b\u017ee,“ mrknu a jemn\u011b skousnu jeho spodn\u00ed ret. Pokus\u00edm se ho povalit na postel, ale Tom m\u011b zastav\u00ed.
„Ned\u011blal bych to.“
„Hm?“ pozvednu s \u00fasm\u011bvem obo\u010d\u00ed. Upozorn\u00ed mne na bal\u00ed\u010dek le\u017e\u00edc\u00ed na posteli. „Uhm, tak\u017ee si st\u00e1le stoj\u00ed\u0161 za t\u00edm, \u017ee je norm\u00e1ln\u00ed, \u017ee se ti zrovna n\u00e1hodou ten bal\u00ed\u010dek v\u00e1l\u00ed na posteli…?“
„Pro\u010d v tom hled\u00e1\u0161 z\u00e1m\u011br?“ prohl\u00eddne si mne se sm\u00edchem.
„Kdy\u017e si jednou vezmu n\u011bco do hlavy,“ pokr\u010d\u00edm rameny se sm\u00edchem, lehce se sklon\u00edm, abych bal\u00ed\u010dek posunul, a pak skute\u010dn\u011b Toma sval\u00edm do postele.
„J\u00e1 m\u00e1m s tebou ale je\u0161t\u011b jin\u00e9 z\u00e1m\u011bry,“ upozorn\u00ed m\u011b s \u00fasm\u011bvem.
„A to?“ zept\u00e1m se, lehce o\u017edibuj\u00edc jeho rty.
„A to nemus\u00ed\u0161 v\u016fbec v\u011bd\u011bt.“
„Mhm,“ nespokojen\u011b brouknu.<\/p>\n

„M\u011bl by sis to rozbalit,“ s\u00e1hne pro odstr\u010den\u00fd bal\u00ed\u010dek a ne\u017e mi ho p\u0159ed\u00e1, hrav\u011b m\u011b pol\u00edb\u00ed. „M\u016f\u017eu ti pop\u0159\u00e1t v\u0161echno nejlep\u0161\u00ed a\u017e te\u010f?“
„V\u0161echno nejlep\u0161\u00ed,“ zvol\u00e1m vesele m\u00edsto n\u011bho, abych to usp\u011bchal, a vezmu si od n\u011bho s d\u011btskou radost\u00ed bal\u00ed\u010dek. Tom m\u011b z\u016fstane pobaven\u011b pozorovat, a rad\u011bji to u\u017e jen ml\u010dky p\u0159ejde. Pracn\u011b se probojuji a\u017e dovnit\u0159 a v\u00edt\u011bzn\u011b se na Toma za\u0161kleb\u00edm, kdy\u017e mu jasn\u011b na o\u010d\u00edch vid\u00edm v\u00fdsm\u011bch, \u017ee mi trv\u00e1 dlouho roztrhnout pouh\u00fd pap\u00edr. Jen\u017ee pak se m\u016fj \u00fasm\u011bv roz\u0161\u00ed\u0159\u00ed.
„Mohl by ses m\u011b zeptat, jestli v\u011b\u0159\u00edm na z\u00e1zraky?“ vydechnu.
„A v\u011b\u0159\u00ed\u0161?“
Pevn\u011b Toma s \u00fasm\u011bvem obejmu. „Tomi, v\u00ed\u0161, cos pr\u00e1v\u011b zp\u016fsobil?“
„Boj\u00edm se zeptat.“
„V\u00ed\u0161, co byl m\u016fj prvn\u00ed a posledn\u00ed koncert?“
„No, Rammstein to asi nebyli?“ zasm\u011bje se lehce Tom, a kdy\u017e se odd\u00e1l\u00edm a zad\u00edv\u00e1m se mu do o\u010d\u00ed, pol\u00edb\u00ed mne na \u010delo. „Co jsem zp\u016fsobil?“
„M\u016fj prvn\u00ed a posledn\u00ed koncert byli Coldplay. Byl jsem tam s mamkou a v\u00edm, \u017ee jsem pak prohl\u00e1sil, \u017ee u\u017e v \u017eivot\u011b neza\u017eiju nic tak kr\u00e1sn\u00fdho, vedle tak milovan\u00fd osoby. Zp\u016fsobils, \u017ee to budu muset vz\u00edt zp\u011bt,“ m\u00e1vnu lehce p\u0159ed jeho obli\u010dejem l\u00edstky na Coldplay. „Je\u0161t\u011b ke v\u0161emu je tohle Mylo Xyloto.“
„J\u00e1 v\u00edm,“ usm\u011bje se.
„Nikdy ti nebudu moct dostate\u010dn\u011b pod\u011bkovat,“ \u0161pitnu a obejmu ho je\u0161t\u011b pevn\u011bji, „d\u011bkuju.“
„M\u00e1 to ale malou chybu. Doufal jsem, \u017ee se mi poda\u0159\u00ed sehnat l\u00edstky k dne\u0161n\u00edmu datu, jenom\u017ee oni prost\u011b mus\u00ed m\u00edt zrovna pauzu a\u017e do p\u00e1tku.“
Rozesm\u011bju se a pol\u00edb\u00edm ho. „I kdyby to m\u011blo b\u00fdt za rok, ani do t\u00fd doby bych ti nedok\u00e1zal pod\u011bkovat.“
„To p\u0159ece nemus\u00ed\u0161.“
„Mus\u00edm, proto\u017ee jsi to nej\u00fa\u017easn\u011bj\u0161\u00ed, nejlep\u0161\u00ed, nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed, nej…“ Uml\u010d\u00ed mne polibkem. „…hodn\u011bj\u0161\u00ed stvo\u0159en\u00ed,“ dokon\u010d\u00edm vesele svou v\u011btu, kdy\u017e se jeho rty by\u0165 na milimetr vzd\u00e1l\u00ed.<\/p>\n

„Hele, sko\u010d\u00edm se jen nap\u00edt a vyraz\u00edme, hm? Nechce\u0161 n\u011bco?“
„Chci tebe,“ zak\u0148our\u00e1m t\u00e9m\u011b\u0159. Jen\u017ee ani to Toma nezastav\u00ed v cest\u011b. Poda\u0159\u00ed se mu dostat na nohy a m\u011b tam prost\u011b jen tak nech\u00e1, nedbaje m\u00e9 \u017e\u00e1dosti. Vyd\u00e1 se do kuchyn\u011b a v\u011bnuje mi jeden jedin\u00fd kr\u00e1tk\u00fd pohled. Budu k\u0148u\u010det! „Tome, sly\u0161\u00ed\u0161?!“ zavol\u00e1m za n\u00edm nepochopen\u011b. Ten se vz\u00e1p\u011bt\u00ed na to objev\u00ed se skleni\u010dkou vody ve dve\u0159\u00edch od kuchyn\u011b a jen si m\u011b vesele z\u016fstane prohl\u00ed\u017eet. Zamra\u010d\u00edm se, zavrt\u00edm hlavou a pak prudce vstanu. M\u00e1m jedin\u00fd c\u00edl. Na vte\u0159inu mne poraz\u00ed vlastn\u00ed hra na v\u00e1\u017enost, a mus\u00edm se uchechtnout. St\u00e1le nez\u00fa\u010dastn\u011bn\u00e9ho Toma lehce nam\u00e1\u010dknu na ze\u010f a pe\u010dliv\u011b si ho prohl\u00e9dnu.
„O co se sna\u017e\u00ed\u0161?“ zasm\u011bje se Tom a pobaven\u011b si upije ze sv\u00e9 skleni\u010dky.
„Klidn\u011b ml\u010d jako doposud,“ tvrd\u011b si ukradnu jeho rty.
„Bille,“ lehce mne od sebe po chvilce odt\u00e1hne a nat\u00e1hne se ke stolku, aby odlo\u017eil svou skleni\u010dku, „v\u00e1\u017en\u011b jsem m\u011bl jin\u00e9 z\u00e1m\u011bry.“
„Ale j\u00e1 ne,“ \u0159eknu s pousm\u00e1n\u00edm. „Nic co by nevydr\u017eelo je\u0161t\u011b p\u00e1r minut?“
Tom si jazykem lehce p\u0159ejede horn\u00ed ret a jen si mne ml\u010dky prohl\u00e9dne.<\/p>\n

„Sakra, Tome!“ zvol\u00e1m t\u011bsn\u011b p\u0159ed t\u00edm, ne\u017e si ho p\u0159it\u00e1hnu pevn\u011b a t\u011bsn\u011b k sob\u011b a nehodl\u00e1m u\u017e uvolnit jeho rty ani na okam\u017eik. Tom mi stejn\u011b tak n\u00e1ru\u017eiv\u011b za\u010dne na polibky odpov\u00eddat. L\u00edb\u00ed se mi, jak k tomu oba p\u0159istupujeme bez okolk\u016f, bez v\u00e1h\u00e1n\u00ed a ne\u010dekan\u011b tvrd\u011b. Nev\u00edm p\u0159esn\u011b, kde v sob\u011b beru tu chu\u0165 na \u010dist\u011b tvrd\u00fd sex! T\u00e9m\u011b\u0159 se za takovou touhu styd\u00edm i s\u00e1m p\u0159ed sebou, ale nemohu si pomoci. C\u00edt\u00edm se o to l\u00e9pe, \u017ee Tom p\u0159esn\u011b vyc\u00edt\u00ed, co v danou chv\u00edli pot\u0159ebuji, a hodl\u00e1 mi to d\u00e1t. T\u00e9m\u011b\u0159 n\u00e1sil\u00edm z Toma strhnu triko a t\u00e9m\u011b\u0159 okam\u017eit\u011b se oba vrhneme na kalhoty toho druh\u00e9ho. Kdy\u017e se ale u dve\u0159\u00ed ozve zvonek, strneme, hlavn\u011b leknut\u00edm. Lehce frustrovan\u011b kn\u00edknu a ml\u010dky zadouf\u00e1m, \u017ee Tom bude zvonek ignorovat. Na druhou stranu zase ale ch\u00e1pu, \u017ee chce v\u011bd\u011bt, kdo to je.<\/p>\n

„Jestli je to ta, co mysl\u00edm, tak budu u\u017e pon\u011bkolik\u00e1t\u00e9 litovat, \u017ee nem\u00e1m u dve\u0159\u00ed n\u011bco, \u010d\u00edm j\u00ed m\u016f\u017eu pra\u0161tit.“ Do toho se zvonek ozve znovu.
„Uhm, kdo?“
„Otravn\u00e1 sousedka, kter\u00e1 v\u017edycky \u010d\u00edh\u00e1 za dve\u0159ma, aby m\u011b neprome\u0161kala, aby hned jak doraz\u00edm, m\u011b mohla otravovat. Proto sem chod\u00edm p\u0159ev\u00e1\u017en\u011b po noc\u00edch, to sp\u00ed,“ usm\u011bje se a zapne si kalhoty. „Dej mi vte\u0159inku,“ pol\u00edb\u00ed mne a odejde ke dve\u0159\u00edm.
„Co mi zb\u00fdv\u00e1,“ \u0159eknu si u\u017e v\u00edcem\u00e9n\u011b pro sebe a zaposlouch\u00e1m se do tich\u00fdch hlas\u016f z p\u0159eds\u00edn\u011b. Jenom\u017ee kdy\u017e u\u017e n\u011bkolik minut jen tak poslouch\u00e1m ten \u017eensk\u00fd vlezl\u00fd hlas, kter\u00fd mus\u00ed pat\u0159it jedin\u011b otravn\u00e9 sousedce, rozhodnu se k \u010dinu, kter\u00fd nev\u00edm, jak\u00fd bude m\u00edt v\u00fdsledek, ale douf\u00e1m, \u017ee dobr\u00fd. Nehodl\u00e1m tu ale u\u017e d\u00e9le \u010dekat. Nakr\u00e1\u010d\u00edm k nim do p\u0159eds\u00ed\u0148ky a obejmu Toma zezadu.<\/p>\n

„Dobr\u00fd den,“ usm\u011bju se na tu \u017eenu ve dve\u0159\u00edch a l\u00edpnu Toma na tv\u00e1\u0159, „u\u017e p\u016fjde\u0161, zlato?“
„Dobr\u00fd den,“ z\u016fstane st\u00e1t zasko\u010den\u011b a pak nasad\u00ed fale\u0161n\u00fd \u00fasm\u011bv, „to jste m\u011bl \u0159\u00edct, \u017ee tu nejste s\u00e1m, to j\u00e1 bych neru\u0161ila.“
„Nicm\u00e9n\u011b d\u011bkuji za informov\u00e1n\u00ed a p\u0159eji v\u00e1m kr\u00e1sn\u00fd den,“ zazub\u00ed se Tom a zav\u0159e p\u0159ekvapen\u00e9 sousedce, kter\u00e1 nejsp\u00ed\u0161 doufala, \u017ee j\u00ed budu p\u0159edstaven, dve\u0159e p\u0159ed nosem. „J\u00e1 t\u011b zbo\u017e\u0148uju,“ oto\u010d\u00ed se ke mn\u011b Tom okam\u017eit\u011b se sm\u00edchem a vezme mne do n\u00e1ru\u010d\u00ed.
Chytnu se ho pevn\u011b kolem krku a se sm\u00edchem ho pol\u00edb\u00edm na tv\u00e1\u0159. „Douf\u00e1m, \u017ee jsem ti nezp\u016fsobil n\u011bjak\u00e9 pot\u00ed\u017ee.“ Nech\u00e1m se v Tomov\u011b n\u00e1ru\u010di don\u00e9st a\u017e do ob\u00fdv\u00e1ku na gau\u010d, kde mne polo\u017e\u00ed a j\u00e1 si jeho polonah\u00e9 t\u011blo p\u0159it\u00e1hnu okam\u017eit\u011b k sob\u011b. „T\u011b zdr\u017eovala, proto\u017ee si t\u011b cht\u011bla prohl\u00ed\u017eet, pff.“
„Nepov\u00eddej,“ ot\u0159e se sv\u00fdm nosem o m\u016fj.
„No to teda jo, pozoroval jsem ji,“ se zasm\u00e1n\u00edm si majetnicky pohlad\u00edm jeho b\u0159\u00ed\u0161ko.
„Zlato, m\u016f\u017ee\u0161 mi objasnit jednu v\u011bc? Kde v\u017edycky schov\u00e1v\u00e1\u0161 toho Billa, kter\u00fd si jde p\u0159es mrtvoly pro to, co chce?“
„To je…“ zamysl\u00edm se naoko, „ten nadr\u017eenej Bill,“ dokon\u010d\u00edm se sm\u00edchem.
Tom se rozesm\u011bje. „L\u00edb\u00ed se mi tyhle tvoje dv\u011b str\u00e1nky.“
„Mn\u011b se moc l\u00edb\u00ed\u0161 ze v\u0161ech stran,“ zasm\u011bju se a jemn\u011b ho pol\u00edb\u00edm, „\u0148u\u0148u.“
„\u0147u\u0148u,“ zopakuje po m\u011b pobaven\u011b a zad\u00edv\u00e1 se mi jen do o\u010d\u00ed.
„Jak\u00e9 jsi m\u011bl z\u00e1m\u011bry?“
„Co\u017ee?“
„Kdepak jsi my\u0161lenkama?“
„Uhm, tak,“ usm\u011bje se.
„Ptal jsem se, jak\u00e9 jsi m\u011bl z\u00e1m\u011bry.“
„Chce\u0161 vyrazit?“
„Nev\u00edm, co m\u011b \u010dek\u00e1.“
„Kdy\u017e bych ti to \u0159ekl, v\u00edm u\u017e p\u0159edem, \u017ee bys j\u00edt necht\u011bl.“
„Co\u017ee?“
„Neboj se, nebudu t\u011b ani mu\u010dit, ani nutit do ni\u010deho, co bys necht\u011bl, uvid\u00ed\u0161.“
„No ale jak se m\u00e1m neb\u00e1t, kdy\u017e mi \u0159ekne\u0161 tohle?“
„Bude\u0161 mi muset v\u011b\u0159it,“ mrkne a n\u011b\u017en\u011b m\u011b pol\u00edb\u00ed.<\/p>\n

autor: Mintam<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/p>\n<\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Mintam „V\u00edm, \u017ee jsem \u0159ekl odpoledne a je skoro ve\u010der, ale n\u011bco mi do toho vlezlo.“„Andreas,“ dopln\u00edm ho spr\u00e1vn\u011b, ale pak pokr\u010d\u00edm rameny a pokra\u010duju, „ale v\u016fbec to nevad\u00ed. Dal jsi mi alespo\u0148 v\u011bd\u011bt a j\u00e1 to ch\u00e1pu.“„Jak v\u00ed\u0161, \u017ee Andreas?“„Sly\u0161el<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[462],"tags":[],"class_list":["post-6478","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-zeiten-andern-dich"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6478","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=6478"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6478\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=6478"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=6478"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=6478"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}