{"id":6480,"date":"2012-05-22T15:00:00","date_gmt":"2012-05-22T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=6462"},"modified":"2012-05-22T15:00:00","modified_gmt":"2012-05-22T14:00:00","slug":"the-only-light-in-darkness-1-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/05\/22\/the-only-light-in-darkness-1-2\/","title":{"rendered":"The only light in darkness 1\/2"},"content":{"rendered":"
autor: Iveth Biersack<\/p>\n

<\/strong> \u010caulitz d\u011bcka \ud83d\ude42 Tahle mo\u017en\u00e1 ze za\u010d\u00e1tku trochu depresivn\u00ed pov\u00eddka vznikla p\u0159ed p\u00e1r dny jednoho de\u0161tiv\u00e9ho ve\u010dera… M\u011bla jsem prost\u011b chu\u0165 n\u011bco takov\u00e9ho stvo\u0159it… ten n\u00e1pad tu byl ji\u017e dlouho… takov\u00e9 odreagov\u00e1n\u00ed od Dark Hill Academy:) Docela p\u0159\u00edjemn\u00e1 zm\u011bna od up\u00edr\u016f a spol :D:) A ano, v\u00edm, \u017ee v t\u00e9hle \u010d\u00e1sti nen\u00ed \u017e\u00e1dn\u00e1 akce, ale o to v\u00edce se m\u016f\u017eete t\u011b\u0161it na druhou \u010d\u00e1st \ud83d\ude09 Ta bude o pozn\u00e1n\u00ed \u017eiv\u011bj\u0161\u00ed \ud83d\ude1b Op\u011bt budu r\u00e1da za va\u0161e reakce ^^
S l\u00e1skou,
Iveth B.<3<\/p>\n

<\/em> Bill<\/p>\n

Ji\u017e n\u011bkolik\u00e1t\u00fd den jsem sed\u011bl zav\u0159en\u00fd ve sv\u00e9m pokoji a vych\u00e1zel jen minim\u00e1ln\u011b. V posledn\u00edch n\u011bkolika dnech vl\u00e1dlo za okny pochmurn\u00e9 po\u010das\u00ed. Jen pr\u0161elo, bl\u00fdskalo se a h\u0159m\u011blo. Jako by si p\u0159\u00edroda umanula, \u017ee mi nebude na m\u00e9 n\u00e1lad\u011b nijak p\u0159id\u00e1vat. A da\u0159ilo se j\u00ed to sakra dob\u0159e.<\/p>\n

S tich\u00fdm povzdechem se zvednu a zase jednou se vyd\u00e1m na v\u00fdpravu sm\u011br ledni\u010dka. Hezky potichu se vykradu z pokoje a rozhl\u00e9dnu se po chodb\u011b. Vzhledem k tomu, \u017ee je p\u016fl osm\u00e9 ve\u010der, je mi jasn\u00e9, \u017ee Tom je n\u011bkde pry\u010d. Sklop\u00edm smutn\u011b hlavu a kr\u00e1tk\u00fdm zamrk\u00e1n\u00edm za\u017eenu p\u0159ich\u00e1zej\u00edc\u00ed slzy. Sejdu schody do na\u0161eho prostorn\u00e9ho ob\u00fdv\u00e1ku a stisknu vyp\u00edna\u010d. M\u00edstnost okam\u017eit\u011b zalije ostr\u00e9 sv\u011btlo, \u017ee mus\u00edm p\u0159imhou\u0159it o\u010di. Co m\u011b p\u0159ekvap\u00ed v\u00edc, tak tich\u00e9 oddechov\u00e1n\u00ed a muml\u00e1n\u00ed ze seda\u010dky. \u017de by Tom nikam ne\u0161el? Vykul\u00edm o\u010di a po \u0161pi\u010dk\u00e1ch jdu k seda\u010dce. Nem\u00fdlil jsem se. Je sobota a on je doma. Jako v\u017edy v jeho p\u0159\u00edtomnosti se mi zataj\u00ed dech. P\u0159i pohledu na jeho pootev\u0159en\u00e9 rty c\u00edt\u00edm, jak se hejno mot\u00fdlk\u016f rozl\u00e9tne po cel\u00e9m m\u00e9m t\u011ble.<\/p>\n<\/div>\n

\n
Tom<\/p>\n

Je sobota ve\u010der. Jindy bych okam\u017eit\u011b vypadl n\u011bkam do klubu sbalit p\u00e1r holek, ale dnes je to jin\u00e9. Sed\u00edm u po\u010d\u00edta\u010de a prohl\u00ed\u017e\u00edm si na\u0161e spole\u010dn\u00e9 fotky. Fotky, na kter\u00fdch jsem s m\u00fdm mal\u00fdm br\u00e1\u0161kou. S m\u00fdm br\u00e1\u0161kou, kter\u00fd je pro m\u011b jedin\u00fd na cel\u00e9m sv\u011bt\u011b. V posledn\u00ed dob\u011b se mi ale b\u016fhv\u00edpro\u010d vyh\u00fdb\u00e1 a m\u011b to d\u011bsn\u011b \u0161tve. Ne, \u0161tve ne… sp\u00ed\u0161 m\u011b mrz\u00ed, \u017ee mu nem\u016f\u017eu pomoct, jako tomu b\u00fdvalo, kdy\u017e jsme byli je\u0161t\u011b d\u011bti. Pom\u00e1hali jsme si ve v\u0161em. Sv\u011b\u0159ovali jsme se navz\u00e1jem. Kam se to pod\u011blo? Cht\u011bl bych ty star\u00e9 dobr\u00e9 \u010dasy vr\u00e1tit zp\u011bt. N\u00e1\u0161 sen o \u017eivot\u011b slavn\u00fdch stars se za\u010dal napl\u0148ovat, a t\u00edm v\u00edc se mi zd\u00e1, \u017ee se mi Bill vzdaluje. Zaklapnu notec a potichu se vykradu dol\u016f do ob\u00fdv\u00e1ku. Lehnu na seda\u010dku a kouk\u00e1m na film. Po chvilce m\u011b to p\u0159estane bavit, tak to vypnu a jen kouk\u00e1m do stropu. Pak pomalu us\u00edn\u00e1m.<\/p>\n

Nev\u00edm, jak dlouho jsem spal, ale probud\u00ed m\u011b zask\u0159\u00edp\u00e1n\u00ed schod\u016f. N\u00e1sledn\u011b m\u011b ovane sladk\u00e1, neodolateln\u00e1 v\u016fn\u011b m\u00e9ho br\u00e1\u0161ky. Po\u010dkej, Tome, nebl\u00e1zn\u00ed, co t\u011b to napadlo?! P\u0159eto\u010d\u00edm se rad\u0161i na druh\u00fd bok a p\u0159edst\u00edr\u00e1m sp\u00e1nek d\u00e1l.<\/p>\n

Bill<\/p>\n

P\u0159eval\u00ed se na druh\u00fd bok a sp\u00ed d\u00e1l. Povzdechnu si a p\u0159ehod\u00edm p\u0159es n\u011bj deku. P\u0159ece jen je tu trochu zima. Pohlad\u00edm po tv\u00e1\u0159i a hned rukou ucuknu, abych ho nevzbudil. Odporou\u010d\u00edm se k ledni\u010dce, kam jsem m\u011bl d\u0159\u00edve nam\u00ed\u0159eno. Ukucht\u00edm si n\u011bco lehk\u00e9ho k ve\u010de\u0159i, a pak se stejn\u011b ti\u0161e odporou\u010d\u00edm zase nahoru do pokoje. Posad\u00edm se na okno mezi ozdobn\u00e9 pol\u0161t\u00e1\u0159ky a kouk\u00e1m na oblohu. Ani jedin\u00e1 hv\u011bzda dnes nen\u00ed vid\u011bt. Dnes jako by na sebe p\u0159\u00edroda obl\u00e9kla \u010dern\u00fd pl\u00e1\u0161\u0165, kter\u00fdm nepronikne jedin\u00e9 sv\u011bt\u00fdlko. Jedin\u00fd n\u00e1znak toho, \u017ee by mohly nastat sv\u011btlej\u0161\u00ed z\u00edt\u0159ky. Povzdechnu si a pust\u00edm se pomalu do j\u00eddla. Odlo\u017e\u00edm tal\u00ed\u0159 a rozhodnu se, \u017ee si d\u00e1m sprchu. Popadnu sv\u016fj ru\u010dn\u00edk s PlayBoyem a vyraz\u00edm sm\u011br koupelna. Nane\u0161t\u011bst\u00ed m\u00e1me jenom jednu. Sice velkou, ale jenom jednu. K\u00e1men \u00farazu je v\u017edy v tom, \u017ee kdy\u017e n\u011bkam jdeme, Tom se tam skoro nedostane, proto\u017ee na cel\u00fd den je to moje \u00fato\u010di\u0161t\u011b. Otev\u0159u zprudka dve\u0159e, kdy\u017e se p\u0159ede mnou zjev\u00ed Tom, jak ho B\u016fh stvo\u0159il, ve spr\u0161e. Vykul\u00edm o\u010di a z\u016fstanu jen strnule st\u00e1t mezi dve\u0159ma.
„J\u00e1… j\u00e1… promi\u0148…“ dostanu ze sebe akor\u00e1t a zase zabouchnu. Nem\u016f\u017eu uv\u011b\u0159it tomu, co jsem pr\u00e1v\u011b vid\u011bl. Tom je je\u0161t\u011b n\u00e1dhern\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e jsem si dok\u00e1zal p\u0159edstavit. N\u011bco za mnou volal, ale nevn\u00edmal jsem ho. Ute\u010du zp\u00e1tky do pokoje a zamknu za sebou. Op\u0159u se o dve\u0159e a po\u0159\u00e1d s do\u0161iroka otev\u0159en\u00fdma o\u010dima a zrychlen\u00fdm dechem \u010du\u010dim p\u0159ed sebe.<\/p>\n

Tom<\/p>\n

Kdy\u017e Bill zmiz\u00ed zase nahoru, seberu se a jdu si d\u00e1t horkou sprchu, ne\u017e ji zabere on. To bych se tam dostal nejd\u0159\u00edve r\u00e1no. A to jenom mo\u017en\u00e1. Z pokoje vezmu p\u0159\u00edslu\u0161n\u00e9 v\u011bci a zav\u0159u se v koupeln\u011b. Ihned na sebe pust\u00edm proud hork\u00e9 vody a nastav\u00edm mu sv\u00e9 pol\u00e1man\u00e9 t\u011blo. V posledn\u00edch dnech toho bylo dost. Sam\u00e1 vystoupen\u00ed, rozhovory, h\u00e1dky, a hlavn\u011b to ve\u0161ker\u00e9 Billovo vyh\u00fdb\u00e1n\u00ed. To bolelo asi nejv\u00edc. Vezmu sv\u016fj Axe sprch\u00e1\u010d a za\u010dnu ho rozt\u00edrat po t\u011ble.N\u00e1dhern\u011b to von\u00ed! Miluju to. Pak zav\u0159u o\u010di a u\u017e\u00edv\u00e1m si jen horkost vody v\u0161ude kolem m\u011b. Jsem skoro jako v tranzu, a\u017e kdy\u017e m\u011b probere otev\u0159en\u00ed dve\u0159\u00ed a n\u00e1sledn\u00e9 omluvy m\u00e9ho bratra.<\/p>\n

„Co… co tu d\u011bl\u00e1\u0161?!“ vyjeknu o n\u011bkolik okt\u00e1v v\u00fd\u0161, ne\u017e je m\u016fj p\u0159irozen\u00fd hlas.
„J\u00e1… j\u00e1… promi\u0148…“ omluv\u00ed se sp\u011b\u0161n\u011b Bill a vypadne ven. Nech\u00e1pav\u011b je\u0161t\u011b n\u011bkolik vte\u0159in kouk\u00e1m na zav\u0159en\u00e9 dve\u0159e, a pak nad t\u00edm jenom zavrt\u00edm hlavou a pokra\u010duju v u\u017e\u00edv\u00e1n\u00ed si hork\u00e9 sprchy. Po\u0159\u00e1d mi ale nejde z hlavy Bill. Nev\u00edm. Pak za n\u00edm mus\u00edm zaj\u00edt a promluvit si o tom v\u0161em. U\u017e m\u011b unavuje, jak se p\u0159ede mnou po\u0159\u00e1d schov\u00e1v\u00e1. Po n\u011bkolika dal\u0161\u00edch slastn\u00fdch minut\u00e1ch uvoln\u011bn\u00ed vypnu vodu a jen tak zb\u011b\u017en\u011b se osu\u0161\u00edm. Hod\u00edm si na hlavu ru\u010dn\u00edk, oble\u010du si tepl\u00e1ky a vyjdu za doprovodu hust\u00e9 p\u00e1ry z koupelny. Zaklepu na jeho dve\u0159e a vy\u010dk\u00e1v\u00e1m.
„Billy, pros\u00edm, otev\u0159i… mus\u00edme si promluvit,“ za\u010dnu opatrn\u011b a znovu zaklepu, kdy\u017e se nic neoz\u00fdv\u00e1. P\u0159ece by za tak kr\u00e1tkou dobu n\u011bkam ne\u0161el…?<\/p>\n

Bill<\/p>\n

Po chv\u00edli sly\u0161\u00edm klep\u00e1n\u00ed na dve\u0159e a n\u00e1sledn\u011b Tom\u016fv hlas. Pak znovu a nal\u00e9hav\u011bji. Nechci s n\u00edm mluvit. V\u00edm, jak to dopadne. Bude se m\u011b vypt\u00e1vat, co mi je, co mi ud\u011blal, co mi ud\u011blali v\u0161ichni a podobn\u011b. Le\u017e\u00edm na posteli a obj\u00edm\u00e1m ply\u0161\u00e1ka, co mi dala m\u00e1ma, kdy\u017e jsem byl jako mal\u00fd nemocn\u00fd. Tak n\u011bjak mi vynahrazuje Toma. Toho Toma, co te\u010f stoj\u00ed za dve\u0159ma. Toho Toma, co mi v\u017edy pomohl, kdy\u017e mi bylo nejh\u016f\u0159. Toho Toma, kter\u00e9ho miluju nadev\u0161echno. S dal\u0161\u00edm povzdechem se p\u0159eval\u00edm na bok a p\u0159ipl\u00e1cnu si pol\u0161t\u00e1\u0159 na hlavu.
„Nechci s tebou mluvit!“ k\u0159iknu pla\u010dtiv\u011b a svou hubenou rukou fl\u00e1knu do matrace. Zpoza dve\u0159\u00ed \u0161lo sly\u0161et z\u0159eteln\u00fd povzdech.
„Bille, pros\u00edm… pak se mi m\u016f\u017ee\u0161 zase vyh\u00fdbat… m\u016f\u017ee\u0161 d\u011blat cokoliv… jen chci v\u011bd\u011bt, co je s tebou,“ tentokr\u00e1t zn\u00ed n\u011bjak zlomen\u011b. Derou se mi znovu slzy do o\u010d\u00ed. Nakonec se zvednu a od\u0161our\u00e1m se ke dve\u0159\u00edm. Odemknu a hod\u00edm \u0161ipku zp\u00e1tky do postele. Obejmu m\u00e9\u010fu a kouk\u00e1m z okna.<\/p>\n

Tom<\/p>\n

„Nechci s tebou mluvit!“ ozve se tlumen\u011b z pokoje a p\u0159\u00edsahal bych, \u017ee zase bre\u010d\u00ed. L\u00e1me mi to srdce na kous\u00ed\u010dky.
„Bille, pros\u00edm… pak se mi m\u016f\u017ee\u0161 zase vyh\u00fdbat… m\u016f\u017ee\u0161 d\u011blat cokoliv… jen chci v\u011bd\u011bt, co je s tebou,“ v polovin\u011b v\u011bty se mi zlom\u00ed hlas. Mus\u00edm s n\u00edm mluvit! Kdy\u017e chci zkusit svoji dal\u0161\u00ed p\u0159emlouvac\u00ed techniku, cvakne z\u00e1mek. \u017de by dostal rozum? Nadechnu se a pomalu vejdu do pokoje. Prvn\u00ed, co vid\u00edm, je m\u016fj smutn\u00fd br\u00e1\u0161ka, le\u017e\u00edc\u00ed na posteli a obj\u00edmaj\u00edc sv\u00e9ho medv\u011bda. Najednou mi vypadne cel\u00e1 \u0159e\u010d, co jsem m\u011bl nachystanou. Zav\u0159u za sebou a sednu si k n\u011bmu na postel. „Bille, tak co je s tebou?“ za\u010dnu ti\u0161e a d\u00e1m mu ruku na rameno. Jen se zavrt\u00ed a moji ruku set\u0159ese. Smutn\u011b se na n\u011bj zad\u00edv\u00e1m. Po\u0159\u00e1d kouk\u00e1 z okna. Zad\u00edv\u00e1m se stejn\u00fdm sm\u011brem. „Pamatuje\u0161, jak jsme byli mal\u00ed? Byla p\u0159esn\u011b takov\u00e1hle noc a koukali jsme na horory… ty ses hrozn\u011b b\u00e1l a cht\u011bl jsi sp\u00e1t u m\u011b v pokoji… nechal jsem t\u011b a uklid\u0148oval… nebo kdy\u017e t\u011b ve \u0161kole pron\u00e1sledovali ti pitomci z dev\u00edtky? Taky jsem ti pomohl… Bille, jsem tv\u016fj br\u00e1cha… v\u017edy jsem tu byl pro tebe, a to plat\u00ed i te\u010f… not\u00e1\u00e1\u00e1k, sv\u011b\u0159 se mi,“ pohlad\u00edm ho po tv\u00e1\u0159i a pousm\u011bju se. Bill se na m\u011b kone\u010dn\u011b oto\u010d\u00ed. Z\u0159eteln\u011b vid\u00edm slzy v jeho o\u010d\u00edch. Set\u0159u mu je a sna\u017e\u00edm se pohledem donutit k tomu, aby n\u011bco \u0159ekl. Jen ale sklop\u00ed hlavu a obejme m\u011b.
„J\u00e1 to p\u0159ece v\u00edm, Tome… m\u00e1m… m\u00e1m t\u011b r\u00e1d… a omlouv\u00e1m se…“ vypadne z n\u011bj ti\u0161e a vzlykne.<\/div>\n

Pevn\u011b ho obejmu a zav\u0159u o\u010di. „U\u017e bude dob\u0159e… slibuju… a\u0165 se d\u011bje cokoliv…“ \u0161eptnu. C\u00edt\u00edm, jak se usm\u00e1l. Hned mi to rozjasn\u00ed my\u0161lenky. Jedin\u00fd jeho \u00fasm\u011bv zm\u011bn\u00ed z vte\u0159iny na vte\u0159inu sv\u011bt kolem m\u011b. Zvl\u00e1\u0161tn\u00ed.<\/p>\n

Bill<\/p>\n

Kdy\u017e ho tak poslouch\u00e1m, vybavuje se mi snad v\u0161echno zl\u00e9, co se mi kdy stalo. V\u0161echno. A za v\u0161\u00edm potom st\u00e1l ochr\u00e1nce Tom.
„J\u00e1 to p\u0159ece v\u00edm, Tome… m\u00e1m… m\u00e1m t\u011b r\u00e1d… a omlouv\u00e1m se…“ je to jedin\u00e9, co ze sebe dostanu, a obejmu ho. Jeho slova mi po\u0159\u00e1d zn\u00ed v hlav\u011b a donut\u00ed m\u011b to usm\u00e1t se. Po tak dlouh\u00e9 dob\u011b up\u0159\u00edmn\u00fd \u00fasm\u011bv. Z t\u011bch v\u0161ech p\u0159etv\u00e1\u0159ek pro m\u00e9dia mi u\u017e akor\u00e1t tak b\u011bh\u00e1 mr\u00e1z po z\u00e1dech. Pevn\u011b se k Tomovi p\u0159itisknu a zav\u0159u o\u010di. Tolik bych mu cht\u011bl \u0159\u00edct v\u0161echno, co m\u00e1m na srdci. Tolik bych to cht\u011bl vyk\u0159i\u010det do cel\u00e9ho sv\u011bta. Ale nem\u00e1m odvahu ani na jedno. Nakonec m\u011b jeho neodolateln\u00e1 v\u016fn\u011b ukol\u00e9b\u00e1 a j\u00e1 usnu.
Druh\u00fd den se vzbud\u00edm a m\u00e1lem leknut\u00edm nadsko\u010d\u00edm. Tom je\u0161t\u011b spokojen\u011b sp\u00ed a po\u0159\u00e1d m\u00e1 pa\u017ee obmotan\u00e9 kolem m\u00e9ho pasu. Celou noc m\u011b… dr\u017eel? Celou noc byl u m\u011b? Usm\u011bju se a r\u00e1zem m\u011b na tv\u00e1\u0159i za\u0161imraj\u00ed slune\u010dn\u00ed paprsky. Slunce? Co se stalo, \u017ee nepr\u0161\u00ed? Ale to je mi v tuhle chv\u00edli jedno. „Tome, zlato… vst\u00e1vej…“ po\u0161ept\u00e1m mu do ou\u0161ka a lehce ho pol\u00edb\u00edm na jeho pootev\u0159en\u00e9 rty. Jen n\u011bco nesrozumiteln\u011b zamuml\u00e1 a p\u0159i\u0161mudl\u00ed m\u011b v\u00edc k sob\u011b. Usm\u011bju se a opatrn\u011b se vymot\u00e1m z jeho n\u00e1ru\u010de. Mus\u00edm ze sebe j\u00edt ud\u011blat \u010dlov\u011bka. Poberu p\u00e1r v\u011bc\u00ed a zmiz\u00edm v koupeln\u011b.<\/p>\n

Tom<\/p>\n

Ve\u010der mi Bill usnul v n\u00e1ru\u010d\u00ed a j\u00e1 nem\u011bl prost\u011b to srdce odej\u00edt a nechat ho tam. P\u0159em\u00fd\u0161lel jsem dlouho do noci, ne\u017e m\u011b p\u0159emohl sp\u00e1nek. Nevymyslel jsem skoro nic, mo\u017en\u00e1 jenom to, \u017ee Bill je pro m\u011b nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00edm \u010dlov\u011bkem na Zemi. Je to druh\u00e1 polovina. Polovina m\u00e9ho srdce. M\u00e9ho j\u00e1. V\u017edycky byl, ale nikdy jsem si neuv\u011bdomil, jak je ve skute\u010dnosti stra\u0161n\u011b moc d\u016fle\u017eit\u00fd pro mou existenci, jako za posledn\u00edch n\u011bkolik dn\u00ed, kdy se mi vyh\u00fdbal. Bylo to doslova mu\u010den\u00ed! Probud\u00ed m\u011b zhoupnut\u00ed postele, to, jak se Bill zvedl. Nem\u00e1m na to otev\u0159\u00edt o\u010di, tak se jenom p\u0159eval\u00edm a zaberu znova. Jo, to jsem cel\u00fd j\u00e1. Kdybych mohl, prosp\u00edm v\u011b\u010dnost. Po\u0159\u00e1d na tom nejsem ale tak \u0161patn\u011b jako Georg. Ob\u010das nech\u00e1pu, jak m\u016f\u017ee prospat cel\u00fd den v tourbuse. J\u00e1 usnu sotva na hodinku, a to m\u011b pak stejn\u011b n\u011bjakej magor probud\u00ed trouben\u00edm. Proto si tolik cen\u00edm dn\u00ed, kdy m\u00e1me klid a jsme jenom doma.<\/p>\n

Za n\u011bjakou tu hodinku se vzbud\u00edm a spokojen\u011b se prot\u00e1hnu. Kdy\u017e zjist\u00edm, \u017ee Bill se ji\u017e nenach\u00e1z\u00ed v pokoji, je mi jasn\u00e9, \u017ee bu\u010f u\u017e n\u011bkam zmizel, nebo je v koupeln\u011b. Vol\u00edm druhou mo\u017enost. A tak\u00e9 \u017ee jsem se nem\u00fdlil. Vejdu do koupelny a zahal\u00ed m\u011b v\u016fn\u011b vanilky a dal\u0161\u00edch n\u011bkolik opojn\u00fdch, do sebe se m\u00eds\u00edc\u00edch v\u016fn\u00ed. Bill se na m\u011b z\u00e1\u0159iv\u011b usm\u011bje jako slun\u00ed\u010dko. To donut\u00ed m\u00e9 srdce vynechat p\u00e1r \u017eivotn\u011b d\u016fle\u017eit\u00fdch \u00fader\u016f a m\u00e1lem se mi podlom\u00ed kolena. Kouk\u00e1m na n\u011bj jak na svat\u00fd obr\u00e1zek. Vypad\u00e1 tak n\u00e1dhern\u011b. Sv\u00e9 dlouh\u00e9 \u010dern\u00e9 vlasy m\u00e1 spu\u0161t\u011bn\u00e9 voln\u011b na z\u00e1da, nenal\u00ed\u010den\u00fd a jen v dom\u00e1c\u00edm oble\u010den\u00ed. A bonusem je jeho n\u00e1dhern\u00fd \u00fasm\u011bv.
„Takov\u00e9ho Billa jsem si p\u0159\u00e1l vid\u011bt,“ usm\u011bju se na n\u011bj a obejmu ho zezadu kolem pasu.<\/p>\n

Bill<\/p>\n

Zrovna kdy\u017e si do\u017eehl\u00edm vlasy, do koupelny vejde Tom. S \u00fasm\u011bvem se op\u0159e o futra a sj\u00ed\u017ed\u00ed m\u011b pohledem. Usm\u011bju se na n\u011bj a popadnu jeden z mnoha p\u0159\u00edpravk\u016f na vlasy. Pe\u010dovat o sebe jsem nezapomn\u011bl.
„Takov\u00e9ho Billa jsem si p\u0159\u00e1l vid\u011bt,“ \u0159ekne najednou. Nech\u00e1pav\u011b se na n\u011bj pod\u00edv\u00e1m a pozvednu svoje pe\u010dliv\u011b upraven\u00e9 obo\u010d\u00ed.<\/div>\n

„Nebl\u00e1zni,“ zahih\u0148\u00e1m se a m\u00edrn\u011b mi zr\u016f\u017eov\u00ed tv\u00e1\u0159e. Obejme m\u011b kolem pasu. Usm\u011bju se na n\u011bj do zrcadla a chytnu jeho ruce na m\u00e9m b\u0159\u00ed\u0161ku. Je vid\u011bt, \u017ee ho t\u011b\u0161\u00ed, \u017ee se mu u\u017e nevyh\u00fdb\u00e1m. \u017de s n\u00edm norm\u00e1ln\u011b mluv\u00edm. V\u010dera mi do\u0161lo, jak hloup\u011b jsem se choval. Vyh\u00fdbat se mu nebylo \u0159e\u0161en\u00ed. On mi taky moc chyb\u011bl.<\/div>\n
„V\u00ed\u0161… necht\u011bl bys dneska n\u011bco podniknout?“ za\u0161ept\u00e1 mi do ucha a stiskne m\u011b pevn\u011bji kolem pasu. Usm\u011bju se.
„Hmmmm, klidn\u011b… p\u016fjdeme do m\u011bsta!“ navrhnu hned a zasm\u011bju se. Tom k\u00fdvne a pust\u00ed m\u011b.
„Tak \u0161up chystat… v\u00edm, jak dlouho ti to trv\u00e1!“ zasm\u011bje se a pl\u00e1cne m\u011b pes zadek. Naoko ubl\u00ed\u017een\u011b se na n\u011bj pod\u00edv\u00e1m a se sm\u00edchem se rozb\u011bhnu do pokoje. Tom m\u011bl jako v\u017edy pravdu. Trv\u00e1 mi v\u00edce ne\u017e hodinu, ne\u017e si vyberu, co na sebe. Nakonec skon\u010d\u00edm u sv\u00fdch obl\u00edben\u00fdch d\u017e\u00edn a b\u00edl\u00e9ho tri\u010dka s jak\u00fdmsi potiskem. Ov\u011bs\u00edm se dopl\u0148kama, a nakonec nal\u00ed\u010dit a vlasy. Po dal\u0161\u00ed p\u016flhodin\u011b \u010dek\u00e1m dole a nedo\u010dkav\u011b p\u0159e\u0161lapuju. Tom se p\u0159i\u0159\u00edt\u00ed t\u00e9m\u011b\u0159 po mn\u011b. M\u00e1 zase ty svoje voln\u00e9 kalhoty a XXL tri\u010dko. Nev\u00edm, ale na n\u011bm je to d\u011bsn\u011b sexy. Ol\u00edznu si rty a sv\u016fdn\u011b na n\u011bj mrknu. Zd\u00e1 se, \u017ee to zaregistroval, proto\u017ee znejist\u00ed. Nazuje se do sv\u00fdch bot a vyjdeme ven. M\u00e1m jen lehk\u00fd kab\u00e1tek, proto\u017ee dnes je v\u00e1\u017en\u011b teplo. Tom m\u00e1 sovu mikinu, co jsem mu dal k narozenin\u00e1m. L\u00edb\u00ed se mu, a to jsem r\u00e1d.<\/p>\n

Tom<\/p>\n

Ve m\u011bst\u011b str\u00e1v\u00edme zase cel\u00fd den, p\u0159esn\u011b jak jsem p\u0159edpokl\u00e1dal. Bill m\u011b tah\u00e1 z jednoho obchodu do druh\u00e9ho a mn\u011b nezb\u00fdv\u00e1, ne\u017e jenom p\u0159ihl\u00ed\u017eet tomu, jak se v jeho rukou hromad\u00ed ta\u0161ky se zna\u010dkov\u00fdm oble\u010den\u00edm. Taky si koup\u00edm p\u00e1r kousk\u016f pro sebe, ale Billovi se nem\u016f\u017eu rovnat. Nakonec asi kolem sedm\u00e9 ve\u010der skon\u010d\u00edme v na\u0161\u00ed obl\u00edben\u00e9 kav\u00e1rn\u011b a pov\u00edd\u00e1me si. C\u00edt\u00edm ale, \u017ee je n\u011bco \u0161patn\u011b. Bill mi n\u011bco taj\u00ed. B\u011bhem hovoru o na\u0161em posledn\u00edm vystoupen\u00ed ho p\u0159es st\u016fl chytnu za ruku. Bill se zasekne uprost\u0159ed vypr\u00e1v\u011bn\u00ed a kouk\u00e1 na m\u011b.<\/p>\n

„Tomi, co…“ nedo\u0159ekne, proto\u017ee ho nenech\u00e1m.<\/div>\n

„Billy, posly\u0161, \u0159ekni mi to… v\u00edm, \u017ee mi n\u011bco taj\u00ed\u0161… pozn\u00e1m to na tob\u011b…“ povzbudiv\u011b se na n\u011bj usm\u011bju a \u010dek\u00e1m, co z n\u011bj vypadne. Bill sklop\u00ed hlavu. Vypad\u00e1, jako by nad n\u011b\u010d\u00edm p\u0159em\u00fd\u0161lel. Snad i v\u00e1hal. Pak se rozmluv\u00ed.
„V\u00ed\u0161, Tomi… je to… divn\u00e9… a zak\u00e1zan\u00e9 a… j\u00e1 prost\u011b… agrrh, ka\u0161lu na to… miluju t\u011b!“ vyhrkne najednou a zad\u00edv\u00e1 se mi do o\u010d\u00ed. V t\u011bch jeho jsou znateln\u00e9 zn\u00e1mky od p\u0159ich\u00e1zej\u00edc\u00edch slz. Po jeho slovech se zaseknu. Zapomenu snad i d\u00fdchat. Jen na n\u011bj z\u00edr\u00e1m, jako by byl z jin\u00e9 planety.
„Co… co\u017ee?! Ty… miluje\u0161 m\u011b?“ opakuju po n\u011bm jako mal\u00e9 d\u011bcko, co se pr\u00e1v\u011b nau\u010dilo mluvit. M\u016fj mal\u00fd br\u00e1\u0161ka jen sklop\u00ed hlavu a vykrout\u00ed ruku z m\u00e9ho sev\u0159en\u00ed s t\u00edm, \u017ee mus\u00ed j\u00edt na z\u00e1chod. Chvilku je\u0161t\u011b \u010du\u010dim na pr\u00e1zdnou \u017eidli a rovn\u00e1m si to v\u0161echno v hlav\u011b. Pomalu mi ale doch\u00e1z\u00ed, \u017ee to c\u00edt\u00edm stejn\u011b jako on. Ten pocit bez n\u011bj to… nebyl jenom stesk… Bylo to n\u011bco hlub\u0161\u00edho. N\u011bco, co jsem a\u017e dote\u010f neum\u011bl popsat. A\u017e dote\u010f. Hodil jsem p\u00e1r drobn\u00fdch na st\u016fl a rozeb\u011bhl se za n\u00edm.<\/p>\n

Bill<\/p>\n

Bav\u00edme se o koncert\u011b, kdy\u017e m\u011b najednou chytne za ruku. M\u00fdm t\u011blem projede vlna o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00ed. M\u00edsto v\u0161eho mo\u017en\u00e9ho na sv\u011bt\u011b, co bych mu te\u010f mohl \u0159\u00edct, ze m\u011b vypadne jenom: „Tomi co…“ d\u00e1l se nedostanu, proto\u017ee m\u011b p\u0159eru\u0161\u00ed.<\/div>\n

„Billy, posly\u0161, \u0159ekni mi to… v\u00edm, \u017ee mi n\u011bco taj\u00ed\u0161… pozn\u00e1m to na tob\u011b…“ po t\u011bchhle jeho slovech v\u00edm, \u017ee m\u011b nic nezachr\u00e1n\u00ed od toho, se p\u0159iznat. Tak mu to jednodu\u0161e vyklop\u00edm.<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, Tomi… je to… divn\u00e9… a zak\u00e1zan\u00e9 a… j\u00e1 prost\u011b… agrrh, ka\u0161lu na to… miluju t\u011b!“ d\u00edv\u00e1m se mu po\u0159\u00e1d do o\u010d\u00ed a srdce mi spla\u0161en\u011b bije. Pak… se mi ud\u011bl\u00e1 \u0161patn\u011b a mus\u00edm let\u011bt na z\u00e1chod. Nev\u00edm, co se stalo, ale najednou jsem se c\u00edtil n\u011bjak… slab\u00fd. Op\u0159u se o umyvadlo a p\u0159ilo\u017e\u00edm si studenou ruku na \u010delo. Fuj, co to bylo?! Kouk\u00e1m na sebe s vykulen\u00fdma o\u010dima do zrcadla a nech\u00e1pu. Najednou sem p\u0159ilet\u00ed Tom.<\/div>\n
„Billy, je ti n\u011bco?! J\u00e1… promi\u0148, necht\u011bl jsem, abys…“ p\u0159eru\u0161\u00edm ho prstem na jeho p\u0159ekr\u00e1sn\u00fdch rtech.<\/div>\n
„Tomi, j\u00e1 v\u00edm, co chce\u0161 \u0159\u00edct… ale j\u00e1 nechci nic sly\u0161et… te\u010f ne,“ \u0159eknu mu ti\u0161e a p\u0159it\u00e1hnu si ho k sob\u011b. Obejmu ho kolem krku a kouk\u00e1m zbl\u00edzka do o\u010d\u00ed. Je na n\u011bm vid\u011bt, jak je zasko\u010den\u00fd. Zasko\u010d\u00edm ho je\u0161t\u011b v\u00edc a n\u011b\u017en\u011b ho pol\u00edb\u00edm. Zav\u0159u o\u010di a vn\u00edm\u00e1m jenom chu\u0165 jeho rt\u016f a jeho v\u016fni. Kupodivu m\u011b neodstr\u010d\u00ed ani nic podobn\u00e9ho. J\u00e1 to v\u011bd\u011bl. Oplat\u00ed mi polibek a s\u00e1m m\u011b za\u010dne l\u00edbat. Miler\u00e1d mu to opl\u00e1c\u00edm.
„Miluju t\u011b, Bille!“ za\u0161ept\u00e1 mi do polibku a usm\u011bje se. Seberem se a Tom zavol\u00e1 tax\u00edka. Ruku v ruce vyjdeme i s ta\u0161kama ven a \u010dek\u00e1me. T\u011b\u0161\u00edm se dom\u016f v\u00edc ne\u017e kdy jindy!<\/p>\n

autor: Iveth Biersack<\/strong><\/div>\n

betaread J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Iveth Biersack \u010caulitz d\u011bcka \ud83d\ude42 Tahle mo\u017en\u00e1 ze za\u010d\u00e1tku trochu depresivn\u00ed pov\u00eddka vznikla p\u0159ed p\u00e1r dny jednoho de\u0161tiv\u00e9ho ve\u010dera… M\u011bla jsem prost\u011b chu\u0165 n\u011bco takov\u00e9ho stvo\u0159it… ten n\u00e1pad tu byl ji\u017e dlouho… takov\u00e9 odreagov\u00e1n\u00ed od Dark Hill Academy:) Docela p\u0159\u00edjemn\u00e1 zm\u011bna<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-6480","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6480","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=6480"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6480\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=6480"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=6480"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=6480"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}