{"id":6482,"date":"2012-05-21T17:00:00","date_gmt":"2012-05-21T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=6464"},"modified":"2012-05-21T17:00:00","modified_gmt":"2012-05-21T16:00:00","slug":"haus-fur-ungewollt-18","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/05\/21\/haus-fur-ungewollt-18\/","title":{"rendered":"Haus F\u00fcr Ungewollt 18."},"content":{"rendered":"
autor: Saline A.<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
\"\" <\/div>\n
<\/div>\n
„Tomi?“ zavolal jsem do ztichl\u00e9ho bytu bez nad\u011bje, \u017ee by se mi ozval. Vypadalo to na ve\u010de\u0159i u rodi\u010d\u016f, proto jsem se vydal do kuchyn\u011b, abych nebyl o hladu. Z lednice jsem vyt\u00e1hl n\u011bjakou om\u00e1\u010dku s masem a r\u00fd\u017e\u00ed, a zat\u00edmco se to oh\u0159\u00edvalo v mikrovlnce, po cel\u00e9 kuchyni jsem hledal vzkaz o tom, kde by Tom mohl b\u00fdt. Po chv\u00edli hled\u00e1n\u00ed jsem ho skute\u010dn\u011b nalezl na o\u0161atce s pe\u010divem, \u017ee je venku.<\/div>\n
Nel\u00e1mal jsem si tedy s jeho nep\u0159\u00edtomnost\u00ed hlavu a spokojen\u011b se dal do Tomem skv\u011ble uva\u0159en\u00e9 om\u00e1\u010dky, pou\u0161t\u011bje si r\u00e1dio na zahn\u00e1ni mrtvoln\u00e9ho ticha. To ale t\u00e9m\u011b\u0159 okam\u017eit\u011b p\u0159eru\u0161ilo zvon\u011bn\u00ed oznamuj\u00edc\u00ed p\u0159\u00edchoz\u00ed sms.<\/div>\n
„Okam\u017eit\u011b zmiz z bytu, otec je na cest\u011b!“ st\u00e1lo v n\u00ed. Okam\u017eit\u011b jsem upustil od ve\u0161ker\u00e9 \u010dinnosti, a jen s mobilem v ruce se rozb\u011bhl ke dve\u0159\u00edm, abych mohl z bytu ut\u00e9ct, ale bylo pozd\u011b.<\/p>\n

P\u0159ed dve\u0159mi, cel\u00fd brun\u00e1tn\u00fd st\u00e1l otec. Kdy\u017e m\u011b spat\u0159il, zrudl je\u0161t\u011b v\u00edc a roze\u0161el se proti mn\u011b. Couval jsem, jak to \u0161lo, ale jak to b\u00fdv\u00e1 zvykem, z\u00e1dy jsem narazil do zdi a j\u00e1 tak nem\u011bl kam ut\u00e9ct, proto jsem se jen uch\u00fdlil k prosb\u00e1m. „Tati, pros\u00edm, nechej m\u011b j\u00edt.“<\/div>\n

„Ty mal\u00e1 svin\u011b! T\u00e1mhle se pele\u0161\u00ed\u0161 s t\u00edm fe\u0165\u00e1kem, ale vykrmuje\u0161 se u m\u00e9ho syna za m\u00e9 pen\u00edze!“ chytil m\u011b pod krkem.<\/div>\n
„V\u0161echno si plat\u00edm s\u00e1m,“ chab\u011b jsem zalhal a ihned toho zalitoval, proto\u017ee mi na tv\u00e1\u0159 p\u0159ilet\u011bla takov\u00e1 facka, a\u017e mi za\u010dala t\u00e9ct krev z nosu. Jen matn\u011b a naslepo jsem v ruce stiskl na telefonu rychl\u00e9 vyt\u00e1\u010den\u00ed na Anise, kter\u00e9ho jsem m\u011bl pod jedni\u010dkou.<\/div>\n
„Mysl\u00ed\u0161 si, \u017ee t\u011b jen tak pust\u00edm, po tom, co mi \u0159ekl ten tv\u016fj buzerant? Nem\u00e1\u0161 tu nikoho, aby t\u011b ochr\u00e1nil, ty trosko! Nejsi schopn\u00fd se mi ani postavit, jak jsi neschopn\u00fd!“ bez smysl\u016f na m\u011b \u0159val a fackoval m\u011b.<\/div>\n
„Tom p\u0159ijde a pom\u016f\u017ee mi,“ zas\u00edpal jsem. V\u0161emi mo\u017en\u00fdmi zp\u016fsoby jsem se sna\u017eil odstr\u010dit jeho ruku z m\u00e9ho krku, pomalu mi doch\u00e1zel dech.<\/div>\n
„Nikdo ti nepom\u016f\u017ee! Ne\u017e vyb\u011bhne schody, tak t\u011b stihnu zab\u00edt, ty jedna mal\u00e1 kurvo!“<\/p>\n<\/div>\n
\n
„T\u00c1HNI OD N\u011aJ!“ ozvalo se ode dve\u0159\u00ed. Po vzhl\u00e9dnut\u00ed jsem vid\u011bl Toma, nep\u0159\u00ed\u010detn\u00e9ho vzteky. Rychle vzal jakousi so\u0161ku z p\u0159eds\u00edn\u011b a bl\u00ed\u017eil se k otci. „Okam\u017eit\u011b ho pus\u0165, nebo zavol\u00e1m policii! Tentokr\u00e1t by ti to nepro\u0161lo, u\u017e jsi v podm\u00ednce,“ vr\u010del v\u00fdhru\u017en\u011b.<\/div>\n
P\u0159ekvapen\u011b jsem vykulil o\u010di, kdy\u017e ruka kolem m\u00e9ho krku zmizela a j\u00e1 tak dopadl na kolena, zoufale popadaje dech.<\/div>\n
„Tohle je\u0161t\u011b neskon\u010dilo,“ zavr\u010del mi otec do obli\u010deje, ale oto\u010dil se a kolem Toma jen se znechucen\u00fdm odfrknut\u00edm pro\u0161el rychl\u00fdm krokem. Jakmile zmizel z dohledu na schodech, Tom sochu odhodil a p\u0159ib\u011bhl ke mn\u011b.<\/div>\n
„Bo\u017ee Bille, moc m\u011b to mrz\u00ed, nev\u011bd\u011bl jsem, \u017ee je tak bl\u00edzko, kdy\u017e mi volal,“ n\u011b\u017en\u011b mi vzal hlavu do dlan\u00ed a prohl\u00ed\u017eel si n\u00e1sledky otcov\u00fdch ran. „Jdu pro led.“<\/div>\n
Kr\u00e1tce jsem k\u00fdvl, a vz\u00e1p\u011bt\u00ed s\u00e1hl po mobilu s prob\u00edhaj\u00edc\u00edm hovorem s Anisem. „Anisi,“ vzlykl jsem do sluch\u00e1tka zoufale.<\/div>\n
„Jsem p\u0159ed domem, u\u017e jdu, mil\u00e1\u010dku, vydr\u017e,“ okam\u017eit\u011b se mi dostala odpov\u011b\u010f. S dal\u0161\u00edm vzlyknut\u00edm jsem znovu p\u0159ik\u00fdvl a schoulil se do klub\u00ed\u010dka.<\/div>\n
„Poj\u010f sem,“ klekl si p\u0159ede m\u011b Tom a na nos mi p\u0159ilo\u017eil s\u00e1\u010dek ledu. Krev nep\u0159est\u00e1vala t\u00e9ct.<\/p>\n

„Do prdele,“ ozvalo se od dve\u0159\u00ed zoufal\u00e9 zaklen\u00ed. „Kde je ten hajzl?“ p\u0159ihnal se k n\u00e1m Anis.<\/div>\n

„Pry\u010d,“ zavr\u010del Tom, o\u010dividn\u011b nespokojen\u00fd jeho p\u0159\u00edtomnost\u00ed. „Jak jsi to v\u011bd\u011bl?“<\/div>\n
„Bill mi volal,“ odsekl nevra\u017eiv\u011b, ale vz\u00e1p\u011bt\u00ed se oto\u010dil ke mn\u011b a vyzvedl m\u011b do n\u00e1ru\u010d\u00ed. „Kde m\u00e1\u0161 pokoj?“ n\u011b\u017en\u011b za\u0161eptal.<\/div>\n
„Odvedu t\u011b tam,“ zareagoval pohotov\u011b Tom, ne\u017e jsem sta\u010dil cokoli \u0159\u00edct. Vd\u011b\u010dn\u011b jsem se p\u0159itiskl k Anisovi a ti\u0161e mu vzlykal do tri\u010dka.<\/div>\n
„Promi\u0148, p\u0159i\u0161el jsem, jak to \u0161lo,“ za\u0161eptal mi do ucha, jakmile m\u011b polo\u017eil do postele a posadil se na okraj. Prsty mi odhrnul vlasy z \u010dela, aby si mohl prohl\u00e9dnout m\u00e1 zran\u011bn\u00ed. „Bol\u00ed to hodn\u011b?“ jemn\u011b m\u011b pohladil po tv\u00e1\u0159i.<\/div>\n
„Docela,“ p\u0159ik\u00fdvl jsem a chytil ho za ruku. „D\u011bkuju, \u017ee’s p\u0159i\u0161el.“<\/div>\n
„To je samoz\u0159ejm\u00e9,“ lehce m\u011b pol\u00edbil na rozsekl\u00e9 rty. „Douf\u00e1m, \u017ee ti nic nezlomil. Zabiju ho za to, \u017ee se t\u011b dotknul,“ najednou v\u00fdhru\u017en\u011b zavr\u010del.<\/div>\n
„Ned\u011blej nic, jen tu z\u016fsta\u0148 se mnou,“ st\u00e1hl jsem ho, aby le\u017eel vedle m\u011b. Bylo mi jedno, kde se nach\u00e1zel Tom, jen jsem pot\u0159eboval, aby m\u011b Anis pevn\u011b dr\u017eel a nepou\u0161t\u011bl. V\u0161iml jsem si, jak zved\u00e1 pohled a z\u0159ejm\u011b n\u011bco Tomovi \u0159\u00edk\u00e1, ale nebyl jsem schopn\u00fd rozeznat, co. M\u00e9 t\u011blo se ot\u0159\u00e1salo nezvladateln\u00fdmi vzlyky, zat\u00edmco se m\u011b Anis sna\u017eil ukol\u00e9bat ke sp\u00e1nku, abych se n\u011bjak uklidnil.<\/div>\n
„Miluju t\u011b,“ ti\u0161e mi broukal do ucha neust\u00e1le dokola. P\u0159imkl jsem se k n\u011bmu je\u0161t\u011b v\u00edc, hledaje v jeho n\u00e1ru\u010di \u00fat\u011bchu.<\/p>\n

*<\/p>\n

„Anisi!“ prudce jsem se posadil, cel\u00fd zpocen\u00fd z pr\u00e1v\u011b odezn\u011bn\u00e9ho snu.<\/div>\n

„Tady jsem,“ chytil m\u011b za ruku z k\u0159esla, kter\u00e9 si p\u0159inesl. Zkontroloval jsem jeho obli\u010dej, svra\u0161t\u011bl\u00fd starostmi a smutkem. „Jak ti je?“ n\u011b\u017en\u011b m\u011b pohladil po h\u0159betu dlan\u011b.<\/div>\n
„Bol\u00ed m\u011b hlava,“ ospale jsem zamumlal a ml\u010dky poslechl jeho pokyn rukou, abych si k n\u011bmu vlezl. Uvelebil jsem se v jeho kl\u00edn\u011b, vn\u00edmaje laskav\u00e9 hlazen\u00ed v pase. „A m\u00e1m pocit, jako bych m\u011bl rty nap\u00edchan\u00e9 botoxem.“<\/div>\n
„M\u00e1\u0161 rozseknut\u00fd ret, tak\u017ee ti to nateklo. Neto\u010d\u00ed se ti hlava?“<\/div>\n
„Ne, jen bol\u00ed,“ zavrt\u011bl jsem hlavou. „Kde je Tom?“<\/div>\n
„Na policii. A\u0165 je tv\u016fj n\u00e1zor jak\u00fdkoli, tohle nem\u016f\u017eeme nechat jen tak. To, \u017ee jsi cht\u011bl ignorovat slovn\u00ed \u00fatoky, jsem byl je\u0161t\u011b schopn\u00fd v\u00edcem\u00e9n\u011b tolerovat, ale to, \u017ee na tebe vzt\u00e1hnul ruku, nenech\u00e1m jenom tak ani j\u00e1, ani Tom. \u0160el k m\u00e9mu zn\u00e1m\u00e9mu, sepisuj\u00ed v\u00fdpov\u011b\u010f, ale s nejv\u011bt\u0161\u00ed pravd\u011bpodobnost\u00ed bude\u0161 muset u soudu sv\u011bd\u010dit, mil\u00e1\u010dku.“<\/p>\n

„Soud?“ vystra\u0161en\u011b jsem k n\u011bmu vzhl\u00e9dl.<\/div>\n

„Ano. Jsi nezletil\u00fd, k soudu to p\u016fjde stoprocentn\u011b. A ty mus\u00ed\u0161 k l\u00e9ka\u0159i. Tom sice ud\u011blal tv\u00e9 fotky bezprost\u0159edn\u011b po napaden\u00ed, kdy\u017e jsi usnul, ale budeme pot\u0159ebovat i l\u00e9ka\u0159sk\u00e9 o\u0161et\u0159en\u00ed. Cht\u011bl jsem t\u011b nechat trochu vyspat, douf\u00e1m, \u017ee jsi nem\u011bl ot\u0159es mozku.“<\/div>\n
„Nem\u00e1m z \u010deho ho m\u00edt.“<\/div>\n
„Co t\u0159eba z toho, jak t\u011b ml\u00e1til?“ zavr\u010del, ale okam\u017eit\u011b m\u011b omluvn\u011b pol\u00edbil. „Promi\u0148, jsem rozru\u0161en\u00fd. M\u00e1m chu\u0165 ho zab\u00edt, jen ty m\u011b dr\u017e\u00ed\u0161 tady. Poje\u010fme k tomu l\u00e9ka\u0159i,“ pomalu m\u011b postavil na nohy. „Zvl\u00e1dne\u0161 j\u00edt s\u00e1m?“<\/div>\n
„Jo,“ souhlasn\u011b jsem p\u0159ik\u00fdvl a roze\u0161el se nejist\u00fdm krokem ke dve\u0159\u00edm. Matn\u011b jsem vn\u00edmal, \u017ee za m\u00fdmi z\u00e1dy Anis s n\u011bk\u00fdm komunikuje p\u0159es telefon, ale nijak hloub\u011bji jsem ho neposlouchal. Soust\u0159edil jsem se jen na ch\u016fzi, ve snaze vystrnadit z hlavy tu nesnesitelnou bolest vyst\u0159eluj\u00edc\u00ed z cel\u00e9 prav\u00e9 p\u016flky obli\u010deje a nosu.<\/p>\n

„V po\u0159\u00e1dku?“ oto\u010dil se ke mn\u011b Anis, jakmile jsme dosedli do auta a vyjeli.<\/div>\n

„Jo,“ znovu jsem zabroukal a hlavu i opatrn\u011b op\u0159el o chladn\u00e9 ok\u00e9nko. „Trochu se mi zved\u00e1 \u017ealudek.“<\/div>\n
„Zkus to vydr\u017eet je\u0161t\u011b deset minut, u\u017e tam budeme,“ ti\u0161e zamumlal. S letm\u00fdm k\u00fdvnut\u00edm jsem zav\u0159el o\u010di. Celou dobu, co jsme byli na cest\u011b, jsem c\u00edtil, jak se na m\u011b Anis starostliv\u011b d\u00edv\u00e1. Cht\u011bl jsem mu \u0159\u00edct, \u017ee je mi dob\u0159e, a \u017ee nikam nemus\u00edme, ale jazyk jsem m\u011bl jako sv\u00e1zan\u00fd a do o\u010d\u00ed se mi znovu hrnuly slzy, tak jsem rad\u011bji ml\u010del, abych ho zbyte\u010dn\u011b nerozru\u0161oval. „Tak poj\u010f,“ pomohl mi vystoupit, podp\u00edraje m\u011b v pasu. Ml\u010dky jsem sebou nechal manipulovat jako s loutkou, stejn\u011b jako p\u0159i na\u0161\u00ed posledn\u00ed n\u00e1v\u0161t\u011bv\u011b tady. Anis vy\u0159\u00eddil ve\u0161ker\u00e9 p\u0159ij\u00edm\u00e1n\u00ed, najednou jsem sed\u011bl p\u0159ed doktorem, kter\u00fd mi prohmat\u00e1val obli\u010dej pot\u00e9, co stihl ud\u011blat rentgen.<\/p>\n

„Zlomen\u00e9 nic nen\u00ed, ale pohmo\u017ed\u011bn\u00e9 hodn\u011b. Docela se div\u00edm, \u017ee ten nos zlomen\u00fd nen\u00ed, musela to b\u00fdt po\u0159\u00e1dn\u00e1 r\u00e1na. V\u00edte, kdo v\u00e1m to ud\u011blal?“ obr\u00e1til se ke mn\u011b, ale kdy\u017e jsem nereagoval, oto\u010dil se na Anise.<\/div>\n

„Jeho otec,“ zaslechl jsem je\u0161t\u011b, ne\u017e jsem se oto\u010dil k oknu a pozoruj\u00edc churav\u00e9 na proch\u00e1zce, je p\u0159estal poslouchat. Najednou mi bylo v\u0161echno jedno – bylo by mi jedno, kdyby m\u011b otec zml\u00e1til do k\u00f3ma. Alespo\u0148 bych p\u0159estal otravovat \u017eivot v\u0161em ostatn\u00edm, kte\u0159\u00ed za m\u011b mus\u00ed ustavi\u010dn\u011b n\u011bco \u0159e\u0161it. Jako za mal\u00e9 d\u00edt\u011b. Pro\u010d j\u00e1 se vlastn\u011b b\u011bhem m\u00e9ho pobytu na ulici nezabil? V\u0161em okolo by beze m\u011b bylo l\u00edp, nem\u011bli by na krku \u017e\u00e1dn\u00e9 b\u0159emeno, kter\u00e9ho se\u2026 „Bille?“ vyru\u0161il m\u011b z my\u0161lenek Anis. Nech\u00e1pav\u011b jsem k n\u011bmu vzhl\u00e9dl, abych zjistil, co po mn\u011b chce. „M\u016f\u017eeme j\u00edt,“ zam\u00e1val deskami s kopiemi v\u00fdsledk\u016f vy\u0161et\u0159en\u00ed, pravd\u011bpodobn\u011b.<\/div>\n
Ml\u010dky jsem p\u0159ik\u00fdvl a nechal se chytit kolem pasu, ale v ml\u010den\u00ed jsem nep\u0159est\u00e1val, ani po p\u0159\u00edjezdu dom\u016f. Ti\u0161e jsem obe\u0161el Toma, m\u00ed\u0159\u00edc rovnou do sv\u00e9ho pokoje.<\/p>\n

„Co s n\u00edm je?“ starostliv\u011b se zeptal Anise.<\/div>\n

„Nev\u00edm, nepromluvil od t\u00e9 doby, co mi v aut\u011b \u0159ekl, \u017ee mu je \u0161patn\u011b,“ odpov\u011bd\u011bl mu ve stejn\u00e9m t\u00f3nu. Nijak jsem to nekomentoval, ale v pokoji si na\u0161el svou omyvatelnou tabulku, na kterou jsem napsal, \u017ee jsem unaven\u00fd a n\u00e1sledn\u011b se zachumlal do pe\u0159iny, demonstruj\u00edc hlubok\u00fd sp\u00e1nek.<\/div>\n
„Co \u0159ekl doktor?“ ozval se za dve\u0159mi Tom\u016fv hlas.<\/div>\n
„Nem\u00e1 nic zlomen\u00e9ho ani ot\u0159es mozku, jen siln\u00e9 pohmo\u017ed\u011bniny, i na krku, ale toho si Bill ani nev\u0161iml. Doktor taky \u0159\u00edkal, \u017ee m\u016f\u017ee upadnout do n\u011bjak\u00e9ho psychick\u00e9ho trauma, co\u017e se ob\u00e1v\u00e1m, stalo, proto\u017ee projevy jsou pr\u00fd uzav\u0159en\u00ed se do sebe, agrese nebo strach, ale taky poruchy sp\u00e1nku a sebevra\u017eedn\u00e9 sklony. Ne, \u017ee bych si myslel, \u017ee by Bill byl schopn\u00fd s\u00e1hnout si na \u017eivot, ale mus\u00edme ho hl\u00eddat, Tome.“<\/div>\n
„S t\u00edm bude probl\u00e9m,“ zmu\u010den\u011b si povzdechl Tom. „Vzhledem k tomu, \u017ee mus\u00edm chodit do \u0161koly a ty do pr\u00e1ce a otec v\u00ed, \u017ee u m\u011b Bill \u017eije, tak nen\u00ed v bezpe\u010d\u00ed. Otec sem m\u016f\u017ee p\u0159ij\u00edt kdykoli, a to plat\u00ed i o tv\u00e9 pr\u00e1ci.“<\/p>\n

„Ale neplat\u00ed to o m\u00e9m domu,“ zaradoval se Anis. „Gordon nem\u00e1 pon\u011bt\u00ed, kde bydl\u00edm, a i kdyby, dovnit\u0159 nem\u00e1 \u0161anci se dostat. A\u017e se Bill probud\u00ed, tak to s n\u00edm probereme, ale asi to bude probl\u00e9m. Mo\u017enost nast\u011bhov\u00e1n\u00ed se ke mn\u011b jsem mu u\u017e p\u00e1rkr\u00e1t nab\u00edzel a poka\u017ed\u00e9 odm\u00edtl.“<\/div>\n

„To ale nebyl v ohro\u017een\u00ed \u017eivota. Otec je schopn\u00fd ho zab\u00edt, nebyl by prvn\u00ed ani posledn\u00ed.“<\/div>\n
„V\u017edy\u0165 ho zn\u00e1\u0161, Tome. Je to hlava skopov\u00e1. Nejrad\u011bji bych ho vzal k sob\u011b na Maledivy, ale to by zabil on n\u00e1s. Nikdo by ho nep\u0159inutil natrvalo opustit Berl\u00edn, tebe, Adriena, a z\u0159ejm\u011b u\u017e i mou m\u00e1mu.“<\/div>\n
„Ani se mi s t\u00edm nesta\u010dil pochlubit. Jak se l\u00edbil?“<\/div>\n
„M\u00e1ma z n\u011bj byla \u00fapln\u011b hotov\u00e1, okouzlil j\u00ed, stejn\u011b jako m\u00e9ho bratra. Oba se moc t\u011b\u0161\u00ed, a\u017e se znovu uk\u00e1\u017ee, p\u0159i\u010dem\u017e \u0159ekla, \u017ee m\u016f\u017ee p\u0159ij\u00edt naprosto kdykoli. Mysl\u00edm, \u017ee si skv\u011ble rozum\u011bli.“<\/div>\n
„To r\u00e1d sly\u0161\u00edm. Te\u010f jdi k n\u011bmu, a\u0165 tam nen\u00ed s\u00e1m. J\u00e1 mus\u00edm j\u00edt.“<\/div>\n
„Dob\u0159e. A Tome? D\u00edky, \u017ee tu m\u016f\u017eu b\u00fdt. V\u00edm, \u017ee m\u011b nem\u00e1\u0161 r\u00e1d.“<\/div>\n
„D\u011bl\u00e1m to kv\u016fli Billovi,“ zabru\u010del.<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm,“ odv\u011btil Anis, na\u010de\u017e se otev\u0159ely dve\u0159e od m\u00e9ho pokoje. Tich\u00fdmi kroky do\u0161el a\u017e k m\u00e9 posteli, na kterou se polo\u017eil, p\u00e1trav\u011b mi hled\u00edc do obli\u010deje. „Miluju t\u011b, poklade. Tak se mi nestra\u0148,“ za\u0161eptal mi do ucha, ne\u017e se p\u0159itiskl k m\u00e9mu t\u011blu, pevn\u011b m\u011b obj\u00edmaj\u00edc kolem pasu.<\/div>\n
Otev\u0159el jsem o\u010di a pohl\u00e9dl do t\u011bch jeho ustaran\u00fdch. Jednodu\u0161e jsem se nat\u00e1hl, abych ho lehce pol\u00edbil a alespo\u0148 trochu tak rozpt\u00fdlil jeho obavy.<\/p>\n

autor: Saline A.<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Saline A. „Tomi?“ zavolal jsem do ztichl\u00e9ho bytu bez nad\u011bje, \u017ee by se mi ozval. Vypadalo to na ve\u010de\u0159i u rodi\u010d\u016f, proto jsem se vydal do kuchyn\u011b, abych nebyl o hladu. Z lednice jsem vyt\u00e1hl n\u011bjakou om\u00e1\u010dku s masem a r\u00fd\u017e\u00ed,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[481],"tags":[],"class_list":["post-6482","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-haus-fur-ungewollt"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6482","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=6482"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6482\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=6482"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=6482"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=6482"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}