{"id":6488,"date":"2012-05-20T17:00:00","date_gmt":"2012-05-20T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=6470"},"modified":"2012-05-20T17:00:00","modified_gmt":"2012-05-20T16:00:00","slug":"genesis-55","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/05\/20\/genesis-55\/","title":{"rendered":"Genesis 55."},"content":{"rendered":"
autor: Janule<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Lara usko\u010dila, kdy\u017e se ve dve\u0159\u00edch laborato\u0159e m\u00edsto jednoho mu\u017ee zjevili hned dva. David byl sice prvn\u00ed, ale podle ruky, kter\u00e1 obt\u00e1\u010dela jeho pas, a v\u00fdrazu v o\u010d\u00edch pochopila, \u017ee tu nen\u00ed dobrovoln\u011b. Vz\u00e1p\u011bt\u00ed se j\u00ed to potvrdilo, kdy\u017e ho Tom natla\u010dil do m\u00edstnosti, a jen udiven\u011b z\u00edrala na Billa, kter\u00fd za n\u00edm vjel dovnit\u0159 na invalidn\u00edm voz\u00edku a zav\u0159el za sebou dve\u0159e. P\u0159edt\u00edm ho v\u016fbec nevid\u011bla.<\/p>\n

„Co chcete?“ vydechla, a mezit\u00edm si v\u0161imla, \u017ee Tom z\u0159ejm\u011b m\u00ed\u0159\u00ed n\u011b\u010d\u00edm Davidovi do zad, p\u0159edpokl\u00e1dala, \u017ee je to pistole, ani\u017e by si logicky vysv\u011btlila, kde by ji tady vzal. Instinktivn\u011b ustoupila o t\u0159i kroky, trochu zvedla ruce, jako by se vzd\u00e1vala, m\u011bla strach.<\/div>\n

„Nic, Lary, neboj se, oni jen pot\u0159ebuj\u00ed schovat,“ sna\u017eil se ji uklidnit David, jako by Toma omlouval. „Kdy\u017e budeme spolupracovat, nic se n\u00e1m nestane, \u017ee jo, Tome?“ Oto\u010dil trochu hlavu za sebe, aby j\u00ed polonah\u00fd kytarista jeho slova potvrdil.<\/div>\n
„Pot\u0159ebujeme schovat, jdou po n\u00e1s \u0161\u00e9f s Katem, a j\u00e1 se mu nechci znovu dostat na elektrick\u00fd k\u0159eslo,“ \u0159ekl Tom. „Paul utekl a oni p\u0159i\u0161li na to, \u017ee jsme mu pom\u00e1hali, tak\u017ee se rozhodli m\u011b z\u0159ejm\u011b zab\u00edt,“ trochu to pro Laru zdramatizoval, aby j\u00ed bylo jasn\u00e9, \u017ee jde o hodn\u011b, s\u00e1m vlastn\u011b nev\u011bd\u011bl, pro\u010d si pro n\u011bj p\u0159i\u0161li. „Paul brzy p\u0159ivede poldy, aby n\u00e1s odtud vysvobodili, tak\u017ee pokud bude\u0161 spolupracovat, nic se ti nestane,“ vz\u00e1p\u011bt\u00ed ji uklid\u0148oval, doufal, \u017ee se mu to poda\u0159\u00ed a ona neza\u010dne d\u011blat blbosti. Byl t\u00edm ohro\u017een hlavn\u011b David.<\/div>\n
„Co\u017ee?“ nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b vykulila o\u010di Lara. Policie? Co\u017ee to \u0159\u00edkal? Paul utekl? Proboha\u2026 to \u0161\u00e9fovo hl\u00e1\u0161en\u00ed, \u017ee ho hledaj\u00ed, kter\u00e9 j\u00ed zkazilo orgasmus\u2026 tak\u017ee je pry\u010d, na povrchu\u2026 a-<\/div>\n
„Laro,“ p\u0159eru\u0161il jej\u00ed my\u0161lenky David, „je tu n\u011bjak\u00e1 mo\u017enost, kam by se dalo na \u010das schovat?“<\/div>\n
„J\u00e1 nev\u00edm,“ v\u00e1hav\u011b pokr\u010dila rameny, m\u011bla tu p\u00e1r m\u00edstnost\u00ed se zv\u00ed\u0159aty, n\u011bjak\u00fd sklad chemik\u00e1li\u00ed, a\u2026 ano, genetickou laborato\u0159, do kter\u00e9 se dalo dostat jen se znalost\u00ed \u010d\u00edseln\u00e9ho k\u00f3du. Tam ale m\u011bla p\u0159\u00edsn\u011b tajn\u00e9 v\u00fdzkumy, na kter\u00fdch pracovala posledn\u00ed roky na p\u0159\u00edkaz je\u0161t\u011b nebo\u017et\u00edka star\u00e9ho \u0161\u00e9fa. V\u0161echno se t\u00fdkalo vylep\u0161ov\u00e1n\u00ed lidsk\u00e9ho genomu, aby se ve spole\u010denstv\u00ed rodily ty nejdokonalej\u0161\u00ed d\u011bti. Bohu\u017eel tam bylo i celkem dost nezda\u0159en\u00fdch pokus\u016f nalo\u017een\u00fdch v lihu, kter\u00e9 by o\u010di t\u011bchto t\u0159\u00ed ani nikoho jin\u00e9ho nem\u011bly nikdy spat\u0159it. Zvl\u00e1\u0161\u0165 ne policie.<\/div>\n
\n
„Laro, sp\u011bch\u00e1 to,“ upozornil ji David, kdy\u017e mu Tom malinko v\u00edc p\u0159itla\u010dil st\u0159ep na z\u00e1da. Byl to jasn\u00fd pokyn, aby ji popohnal. Nikdo z nich nev\u011bd\u011bl, za jak dlouho se tu m\u016f\u017ee objevit ochranka nebo dokonce s\u00e1m Kat se \u0161\u00e9fem.<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm, jen p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm, kde by to \u0161lo,“ reagovala vedouc\u00ed laborato\u0159e.<\/div>\n
„Kdy\u017e n\u00e1m te\u010f pom\u016f\u017ee\u0161, budeme naho\u0159e sv\u011bd\u010dit ve tv\u016fj prosp\u011bch,“ dodal k tomu Tom, aby bylo La\u0159e jasn\u00e9, \u017ee nikdo z t\u011bch, kdo se pod\u00edleli na tomhle \u0161\u00edlen\u00e9m experimentu jm\u00e9nem Genesis, nevyjde na povrch s \u010dist\u00fdm trestn\u00edm rejst\u0159\u00edkem.<\/div>\n
„Dob\u0159e, tak poj\u010fte, m\u00e1m tu jednu laborato\u0159, kde v\u00e1s nikdo nenajde,“ pokynula jim rukou a vydala se po chodb\u011b na druhou stranu od sv\u00e9ho bytu.<\/p>\n

Hlavou j\u00ed b\u011b\u017eely v\u0161echny ty poda\u0159en\u00e9 i nepoda\u0159en\u00e9 genetick\u00e9 pokusy, kter\u00e9 tu prov\u00e1d\u011bla. Zdeformovan\u00e1 lidsk\u00e1 embrya potracen\u00e1 v r\u016fzn\u00fdch f\u00e1z\u00edch v\u00fdvoje, nalo\u017een\u00e1 ve formaldehydu, kter\u00e1 kdyby na\u0161la policie, nejsp\u00ed\u0161 by ji postavila p\u0159ed soud pro poru\u0161en\u00ed z\u00e1kona o genetick\u00fdch manipulac\u00edch. Pokud v\u011bd\u011bla, naho\u0159e byly tyhle experimenty z\u00e1konem zak\u00e1z\u00e1ny, co\u017e ale star\u00e9mu \u0161\u00e9fovi Garrymu nijak nevadilo, v\u017edycky j\u00ed tvrdil, \u017ee oni jsou nad v\u0161emi lidsk\u00fdmi z\u00e1kony, a nic se jim nem\u016f\u017ee st\u00e1t. D\u011blaj\u00ed to p\u0159ece pro z\u00e1chranu lidstva. P\u0159esto si ale byl v\u011bdom nebezpe\u010d\u00ed, kter\u00e9 hrozilo, kdyby se tajemstv\u00ed Genesis n\u011bkdy provalilo, proto nechal vybudovat tuhle zvl\u00e1\u0161tn\u00ed tajnou laborato\u0159, o kter\u00e9 nesm\u011bl nikdo ze spole\u010denstv\u00ed v\u011bd\u011bt.<\/div>\n

Te\u010f se ale situace z\u0159ejm\u011b zm\u011bn\u00ed. Jestli ti dva mluv\u00ed pravdu, a skute\u010dn\u011b p\u0159ijde policie, d\u0159\u00edv nebo pozd\u011bji to tu vy\u0161\u0165ouraj\u00ed, a ona se u\u017e nikdy k pr\u00e1ci v laborato\u0159i nedostane. T\u00edm ale skon\u010d\u00ed jej\u00ed \u017eivot.<\/p>\n

P\u0159i\u0161la do Genesis rovnou po vysok\u00e9 \u0161kole jako jedna z nejlep\u0161\u00edch absolventek studia genetiky, nad\u0161en\u00e1 z toho, \u017ee bude m\u00edt svou vlastn\u00ed laborato\u0159, neomezen\u00e9 mo\u017enosti v\u00fdzkumu, a nebude se muset nikoho dopro\u0161ovat jako jej\u00ed spolu\u017e\u00e1ci naho\u0159e, aby mohli jako absolventi alespo\u0148 p\u0159i\u010dichnout k jak\u00e9mukoliv v\u00fdzkumu. Sv\u00e9 pr\u00e1ci ob\u011btovala \u017eivot na povrchu, kde ji stejn\u011b nic zvl\u00e1\u0161tn\u00edho nedr\u017eelo. Teti\u010dka, kter\u00e1 ji vychov\u00e1vala, byla sice z\u00e1mo\u017en\u00e1 star\u00e1 d\u00e1ma, ale nebylo t\u011b\u017ek\u00e9 ji opustit, vzhledem k jej\u00ed absolutn\u00ed citov\u00e9 pr\u00e1zdnot\u011b. M\u011bla r\u00e1da tak maxim\u00e1ln\u011b sv\u00e9ho psa, a nete\u0159, kterou poslala na drah\u00e1 studia, ji sp\u00ed\u0161 obt\u011b\u017eovala. Sv\u00e9 sest\u0159e a \u0161vagrovi nikdy nezapomn\u011bla, \u017ee ji uvrhli do tak nep\u0159\u00edjemn\u00e9 situace, kdy byla nucena si vz\u00edt jejich desetilet\u00e9 osi\u0159el\u00e9 d\u00edt\u011b do p\u00e9\u010de, kdy\u017e se ti dva nezodpov\u011bdn\u011b vypravili na n\u011bjakou \u0161\u00edlenou v\u011bdeckou expedici, aby se tam z\u0159\u00edtili s vrtuln\u00edkem do d\u017eungle. Ale nemohla \u0159\u00edct ne, jej\u00ed spole\u010densk\u00e9 postaven\u00ed to nep\u0159ipou\u0161t\u011blo. Poskytla sv\u00e9 nete\u0159i v\u0161e, co pot\u0159ebovala, krom\u011b l\u00e1sky, a kdy\u017e p\u0159i\u0161la s t\u00edm, \u017ee se hned po studiu odst\u011bhuje do Spojen\u00fdch st\u00e1t\u016f, nic nenam\u00edtala. D\u011bdictv\u00ed po rodi\u010d\u00edch dala Lara Genesis, a d\u00e1l se o d\u011bn\u00ed na povrchu nestarala. Hlavn\u00ed bylo, \u017ee m\u00e1 svou vysn\u011bnou pr\u00e1ci. Te\u010f se tahle v\u00fdhoda<\/em> ale za\u010dala jevit trochu v jin\u00e9m sv\u011btle.<\/p>\n

„Jsme tu,“ oto\u010dila se na t\u0159i mu\u017ee za sebou, kdy\u017e do\u0161li ke dve\u0159\u00edm na konci chodby. Otev\u0159ela je, a k \u00fadivu t\u011bch t\u0159\u00ed se p\u0159ed nimi objevila oby\u010dejn\u00e1 koupelna s toaletou. Lara ve\u0161la dovnit\u0159, otev\u0159ela sk\u0159\u00ed\u0148ku s \u010distic\u00edmi prost\u0159edky, n\u011bco tam chvilku \u0161trachala, na\u010de\u017e se k \u00fadivu dvoj\u010dat i mana\u017eera s cvaknut\u00edm pootev\u0159ely dokonale zamaskovan\u00e9 dve\u0159e ve zdi nalevo, kter\u00fdch si nikdo z nich p\u0159edt\u00edm nem\u011bl \u0161anci v\u0161imnout. Byly tak perfektn\u011b zakomponovan\u00e9 do prost\u0159ed\u00ed, \u017ee pokud jste o nich nev\u011bd\u011bli, staly se t\u00e9m\u011b\u0159 neviditeln\u00fdmi. Nem\u011bly kliku, doln\u00ed polovina byla ze stejn\u00fdch kachl\u00edk\u016f jako povrch okoln\u00edch st\u011bn, horn\u00ed byla napodobenina vymalovan\u00e9 zdi. Naprosto dokonal\u00e9.<\/p>\n

„Poj\u010fte,“ pozvala je, kdy\u017e dve\u0159e naplno otev\u0159ela a ve\u0161la prvn\u00ed. Tom pob\u00eddl Davida, aby \u0161el za Larou, za nimi Bill se sv\u00fdm voz\u00edkem musel trochu man\u00e9vrovat, aby se dostal dovnit\u0159. Byli v celkem velk\u00e9 m\u00edstnosti, jej\u00edmu\u017e st\u0159edu dominoval laboratorn\u00ed st\u016fl pln\u00fd v\u0161ech mo\u017en\u00fdch p\u0159\u00edstroj\u016f, kter\u00fdm ani jeden z mu\u017e\u016f v nejmen\u0161\u00edm nerozum\u011bl. Lara rychle p\u0159e\u0161la k jednomu ze vzork\u016f, na kter\u00e9m ned\u00e1vno pracovala, a rychle ho schovala pod st\u016fl, aby si ho ti t\u0159i nev\u0161imli. Necht\u011bla je vystavovat pohledu na n\u011bco, z \u010deho by se nejsp\u00ed\u0161 pozvraceli.<\/div>\n

Krom\u011b laboratorn\u00edho stolu zde byla kolem st\u011bn spousta uzamykateln\u00fdch sk\u0159\u00edn\u00ed, chladic\u00ed boxy, a v rohu m\u00edstnosti celkem pohodln\u00e1 seda\u010dka a stolek. Nikdo jin\u00fd krom\u011b Lary sem nikdy nep\u0159i\u0161el, ani star\u00fd \u0161\u00e9f Garry se tu nebyl pod\u00edvat, zaj\u00edmaly ho jen v\u00fdsledky jej\u00edch experiment\u016f, ni\u010demu z tohohle by stejn\u011b nerozum\u011bl. Jeho syn Noe u\u017e snad ani netu\u0161il, \u017ee tu n\u011bco takov\u00e9ho kdysi otec vybudoval, a pokud ano, nejevil o to z\u00e1jem.<\/p>\n

„Dokonal\u00e1 schovka,“ obdivn\u011b poznamenal David, kdy\u017e za nimi zapadly dve\u0159e. Lara jen n\u011bm\u011b p\u0159ik\u00fdvla, tady budou ti dva v naprost\u00e9m bezpe\u010d\u00ed. Pokud je ov\u0161em ona neprozrad\u00ed.<\/div>\n

„Jak se to tady ovl\u00e1d\u00e1?“ zeptal se Tom, zaj\u00edmal ho mechanismus dve\u0159\u00ed. Nebyl ochoten se tu nechat jen tak zamknout bez mo\u017enosti odchodu, to u\u017e se mohl rovnou nechat odt\u00e1hnout ke Katovi do mu\u010d\u00edrny.<\/div>\n
„Je tu stejn\u00fd mechanismus jako zvenku, sta\u010d\u00ed nama\u010dkat k\u00f3d a dve\u0159e se otev\u0159ou.“<\/div>\n
„A ten je?“<\/div>\n
„Tajn\u00fd,“ odpov\u011bd\u011bla Lara. „Nezn\u00e1 ho nikdo jin\u00fd ne\u017e j\u00e1.“<\/div>\n
„Tak te\u010f ho bude\u0161 muset \u0159\u00edct i mn\u011b,“ za\u0161klebil se trochu Tom, st\u00e1le dr\u017e\u00edc Davida kolem pasu, st\u0159ep v ruce nam\u00ed\u0159en\u00fd a lehce op\u0159en\u00fd o jeho z\u00e1da, aby to Lara dob\u0159e vid\u011bla.<\/div>\n
„Dob\u0159e\u2026 je to-„<\/div>\n
„Ne nahlas, mn\u011b do ucha,“ p\u0159eru\u0161il ji Tom, necht\u011bl, aby k\u00f3d znal i David. Lara popo\u0161la k n\u011bmu a \u0161eptem mu prozradila \u010dty\u0159m\u00edstn\u00e9 \u010d\u00edslo.<\/div>\n
„Tak jednoduch\u00fd?“ podivil se Tom, ale nev\u00e1hal nat\u00e1hnout ruku ke krabi\u010dce na zdi, kam ta \u010dty\u0159i \u010d\u00edsla vy\u0165ukal. Po chvilce se ozval zvuk cvaknut\u00ed z\u00e1mku a dve\u0159e se p\u0159ed nimi znovu otev\u0159ely. „Fajn,“ pok\u00fdval spokojen\u011b a nohou dve\u0159e zav\u0159el. „Poj\u010fte si popov\u00eddat.“<\/p>\n<\/div>\n
~*~<\/div>\n
\n

Stejn\u011b jako Karl, m\u011bl i Ben na starosti sv\u00e9ho \u010dlov\u011bka, Hanze Polaka, odborn\u00edka na sekty. Sk\u00e1kal sice radost\u00ed do stropu, kdy\u017e se to dozv\u011bd\u011bl, ale n\u011bkdo ho holt hl\u00eddat musel. Oba byli sou\u010d\u00e1st\u00ed ji\u017en\u00ed skupiny, kter\u00e1 m\u011bla za \u00fakol obsadit elektr\u00e1rnu ze strany, kde se nach\u00e1zela hlavn\u00ed vr\u00e1tnice. Moment\u00e1ln\u011b \u010dekali, stejn\u011b jako v\u0161echny skupiny, a\u017e p\u0159edvoj vy\u0159e\u0161\u00ed ne\u010dekan\u00e9 ud\u00e1losti, aby pak mohli postupovat d\u00e1l. Na rozd\u00edl od mlad\u00e9ho novin\u00e1\u0159e, kter\u00fd se do akce hrnul jako o \u017eivot, Hanz Polak tak nad\u0161en\u00fd nebyl.<\/p>\n

„Jsem v\u011bdec,“ argumentoval rozhozen\u00edm rukou v teatr\u00e1ln\u00edm gestu, kdy\u017e mu ozn\u00e1mili, \u017ee p\u016fjde na akci s nimi. „Nejsem stav\u011bnej na n\u011bjak\u00fd no\u010dn\u00ed pochody, p\u00e1nov\u00e9, moje pracovn\u00ed m\u00edsto je knihovna a st\u016fl. Jestli v\u00e1m tam n\u011bkde zkolabuju, budete m\u011b m\u00edt na sv\u011bdom\u00ed,“ d\u00e1l se sna\u017eil zbavit povinnosti, kterou mu ozn\u00e1mil vrchn\u00ed komisa\u0159 Richter spole\u010dn\u011b s velitelem z\u00e1sahu. Jednou byl zam\u011bstnanec ministerstva vnitra, tak byla jeho povinnost se \u00fa\u010dastnit akce, kde byla pot\u0159eba jeho odbornost. „Mohl bych b\u00fdt t\u0159eba k dispozici na telefonu,“ sna\u017eil se, ale nebylo mu to nic platn\u00e9.<\/em><\/div>\n

„Pane Polaku,“ nadechl se zhluboka Ben, aby nezv\u00fd\u0161il hlas, „tahle akce je p\u0159\u00edsn\u011b tajn\u00e1 a vy jste byl p\u0159izv\u00e1n jako odborn\u00edk v dan\u00e9 oblasti, a proto\u017ee te\u010f opravdu nen\u00ed \u010das hledat n\u011bkoho vhodn\u011bj\u0161\u00edho, kdo by \u0161el s n\u00e1mi r\u00e1d, a znovu ho zasv\u011bcovat do p\u0159\u00edpadu, m\u00e1te to jako rozkaz. Nem\u011bjte strach, osobn\u011b si v\u00e1s vezmu na starosti, aby se v\u00e1m nic nestalo.“ Sl\u00edbil Benedikt.<\/p>\n

<\/em> Zat\u00edm to prob\u00edhalo v pohod\u011b, a\u010dkoliv asi p\u011btkr\u00e1t pom\u00e1hal sv\u00e9mu spole\u010dn\u00edkovi vst\u00e1t, kdy\u017e zakopl o v\u011btev, ale v tom nebyl s\u00e1m, cesta ve tm\u011b byla t\u011b\u017ek\u00e1. U\u017e byli t\u011bsn\u011b p\u0159ed c\u00edlem, kdy\u017e je zastavilo hl\u00e1\u0161en\u00ed o zat\u010den\u00e9m ochrank\u00e1\u0159i, kter\u00e9 jim tak nep\u0159\u00edjemn\u011b zk\u0159\u00ed\u017eilo pl\u00e1ny.<\/div>\n

„To je p\u011bkn\u00fd pr\u016f\u0161vih,“ poznamenal Hanz, kdy\u017e st\u00e1li a \u010dekali na dal\u0161\u00ed rozkazy.<\/div>\n
„Jo, vypad\u00e1 to, \u017ee o n\u00e1s u\u017e v\u011bd\u00ed, kdy\u017e m\u011bli pohotovost,“ k\u00fdvnul Ben.<\/div>\n
„Je v\u00e1m jasn\u00e9, \u017ee ta akce bude muset prob\u00edhat \u00fapln\u011b jinak?“ zeptal se Hanz.<\/div>\n
„Jo, je mi to jasn\u00fd, jen nev\u00edm, co m\u00e1m vlastn\u011b \u010dekat.“<\/div>\n
„D\u00edru plnou mrtvol, v nejhor\u0161\u00edm p\u0159\u00edpad\u011b,“ nezap\u0159el sv\u016fj pesimismus Polak. „Podle toho, co o \u0161\u00e9fovi sekty Paul \u0159\u00edkal, tipoval bych ho na cvoka, kter\u00fd je toho schopn\u00fd. Vyr\u016fstal v tom odmali\u010dka, zasv\u011btil ho do v\u0161eho \u0161\u00edlen\u00fd tat\u00ednek. Ani neum\u00ed \u017e\u00edt jin\u00fd \u017eivot. Krom toho mus\u00ed v\u011bd\u011bt, \u017ee mu tohle naho\u0159e nem\u016f\u017ee proj\u00edt jen tak.“<\/div>\n
„Douf\u00e1m, \u017ee v\u00e1\u0161 tip nevyjde,“ vzdychl si Ben. Tohle by byla opravdu hodn\u011b \u0161patn\u00e1 zpr\u00e1va, ale nezb\u00fdvalo, ne\u017e \u010dekat na pokyny velitele akce. U\u017e to trvalo n\u011bjak dlouho.<\/p>\n<\/div>\n
~*~<\/div>\n
\n

Kat sed\u011bl v k\u0159esle a pozoroval us\u00ednaj\u00edc\u00edho \u0161\u00e9fa. U\u017e nezvracel, co\u017e bylo dobr\u00e9 znamen\u00ed, ale sp\u00edc\u00ed Noe mu nebude k ni\u010demu. Prohledat mu kapsy, aby na\u0161el kl\u00ed\u010de, nebo pro\u0161mejdit kancel\u00e1\u0159 a jeho po\u010d\u00edta\u010d, to zvl\u00e1dne, ale stejn\u011b nem\u011bl d\u00edky sv\u00e9mu p\u0159ede\u0161l\u00e9mu nez\u00e1jmu o bezpe\u010dnostn\u00ed opat\u0159en\u00ed pon\u011bt\u00ed, jak se odtud dostat. Kdyby to mohl z \u0161\u00e9fa n\u011bjak nen\u00e1padn\u011b vyp\u00e1\u010dit je\u0161t\u011b d\u0159\u00edv, ne\u017e usne\u2026<\/p><\/div>\n

„Jak ti je, Noe?“ zeptal, aby \u0161\u00e9fa je\u0161t\u011b chv\u00edli udr\u017eel bd\u011bl\u00e9ho.<\/div>\n
„Bol\u00ed m\u011b \u0161\u00edlen\u011b hlava,“ zazn\u011bla odpov\u011b\u010f doprov\u00e1zen\u00e1 gestem ruky, kter\u00e1 p\u0159ist\u00e1la na \u0161\u00e9fov\u011b \u010dele. „Nem\u016f\u017ee\u0161 s t\u00edm n\u011bco ud\u011blat?“<\/div>\n
„Pr\u00e1\u0161ek u\u017e jsi m\u011bl, v\u00edc ti jich d\u00e1t nem\u016f\u017eu,“ odpov\u011bd\u011bl Eb. „Leda bych t\u011b cht\u011bl zab\u00edt.“<\/div>\n
„A n\u011bjakou tu tvoj\u00ed hypn\u00f3zu proti bolestem hlavy nem\u00e1\u0161?“ pokra\u010doval ve vyzv\u00edd\u00e1n\u00ed Noe, ani\u017e by tu\u0161il, jak moc sv\u00e9mu pod\u0159\u00edzen\u00e9mu pomohl. No jasn\u011b, zaj\u00e1sal v duchu Kat, hypn\u00f3za. Nech\u00e1pal, \u017ee ho to samotn\u00e9ho nenapadlo.<\/div>\n
„No\u2026 mysl\u00edm, \u017ee bych ti mohl pomoct,“ p\u0159ik\u00fdvl, sna\u017eil se nedat na sob\u011b zn\u00e1t radost z nalezen\u00e9 cesty. Pot\u00ed\u017e byla jen v tom, \u017ee \u0161\u00e9fa je\u0161t\u011b nikdy hypnotizovat nezkou\u0161el, tud\u00ed\u017e nev\u011bd\u011bl, jak moc je nebo nen\u00ed hypnabiln\u00ed. Doufal, \u017ee bude alespo\u0148 pr\u016fm\u011br.<\/p>\n<\/div>\n
~*~<\/div>\n
\n

„Tak\u017ee vy si mysl\u00edte,“ k\u00fdvl na dvoj\u010data David, „\u017ee za p\u00e1r hodin tady budou policajti a v\u0161echny n\u00e1s pozat\u00fdkaj\u00ed a vy\u017eenou nahoru?“<\/p><\/div>\n

„Jist\u011b,“ p\u0159itakal Tom, „Paul to m\u011bl za \u00fakol.“<\/div>\n
„A co kdy\u017e se mu to nepovedlo?“<\/div>\n
„Ale jo, nejsp\u00ed\u0161 povedlo,“ vlo\u017eila se do jejich debaty Lara. V\u0161ichni t\u0159i na ni p\u0159ekvapen\u011b up\u0159eli pohledy. „Byl tady \u0161\u00e9f s \u010dernou mikinou a no\u017eem, a kdy\u017e jsem mu \u0159ekla, \u017ee z nich nic nezjist\u00edm, tak se mimo jin\u00e9 zm\u00ednil, \u017ee ten pytl\u00e1k m\u011bl u lesa auto, kter\u00fdm odjel.“<\/div>\n
„Co\u017ee?“ reagoval udiven\u011b Tom. „Jak\u00fd pytl\u00e1k, proboha?“<\/div>\n
„Mysleli si, \u017ee se kolem elektr\u00e1rny potuloval n\u011bjak\u00fd pytl\u00e1k a mikinu s no\u017eem cestou ztratil. Podle jej\u00ed velikosti jsem ho \u0161\u00e9fovi popsala jako vysok\u00e9ho a tlust\u00e9ho chl\u00e1pka, netu\u0161ila jsem, \u017ee Paul nos\u00ed takov\u00e9 velk\u00e9 oble\u010den\u00ed,“ pokr\u010dila Lara rameny.<\/div>\n
„P\u016fj\u010dil jsem mu j\u00ed, ne\u017e \u0161el, venku byla zima,“ objasnil Tom. „Tak\u017ee ty \u0159\u00edk\u00e1\u0161, \u017ee Paula pova\u017eovali za pytl\u00e1ka, a ten m\u011bl odjet od lesa autem?“ ov\u011b\u0159oval si znovu, co pr\u00e1v\u011b sly\u0161el.<\/div>\n
Lara u\u017e jen k\u00fdvla, nem\u011bla k tomu d\u00e1l co \u0159\u00edct. „Nech\u00e1pu, kde se tam to auto vzalo,“ dodal Tom. Bylo to v\u00edc ne\u017e podez\u0159el\u00e9.<\/p>\n

„Co kdy\u017e Paula n\u011bkdo unesl?“ ozval se vystra\u0161en\u00fd Bill z voz\u00edku.<\/div>\n

„No to ani ne\u0159\u00edkej,“ oto\u010dil na n\u011bj Tom sv\u016fj pohled, „to se prost\u011b nestalo,“ odm\u00edtl jeho teorii, u\u017e jen proto, \u017ee se mu nehodila do kr\u00e1mu. Te\u010f museli v\u011b\u0159it, \u017ee to cel\u00e9 tady brzy skon\u010d\u00ed. „Kdo by ho un\u00e1\u0161el? A jak by na n\u011bj v\u016fbec p\u0159i\u0161el? V\u017edy\u0165 byla noc, a jsme n\u011bkde uprost\u0159ed lesa, ne?“ oto\u010dil se t\u00e1zav\u011b k Davidovi.<\/div>\n
„Jo, cel\u00fd to tu obklopuj\u00ed lesy, do nejbli\u017e\u0161\u00ed vsi je to asi dvacet kilometr\u016f,“ potvrdil jeho domn\u011bnku David. „Mohl to b\u00fdt opravdu n\u011bjak\u00fd pytl\u00e1k, v tom m\u016f\u017eou m\u00edt ti dva naho\u0159e pravdu. T\u0159eba se s Paulem ani nesetkal, a oni si to jen spojili dohromady.“<\/div>\n
„Nem\u00e1\u0161 tady pros\u00edm t\u011b n\u011bco na sebe?“ zeptal se Tom Lary, kdy\u017e si v\u0161iml, jak se Bill chv\u011bje zimou. Nebylo tu nijak zvl\u00e1\u0161\u0165 teplo a na sob\u011b c\u00edtil tot\u00e9\u017e. On ale nebyl d\u016fle\u017eit\u00fd, jeho zran\u011bn\u00e9 dvoj\u010de m\u011blo p\u0159ednost.<\/div>\n
„Jo, laboratorn\u00ed pl\u00e1\u0161t\u011b a kalhoty, ale s botama to bude t\u011b\u017e\u0161\u00ed,“ p\u0159ik\u00fdvla Lara, „ani pono\u017eky tu \u017e\u00e1dn\u00e9 nem\u00e1m,“ oto\u010dila se ke sk\u0159\u00edni, aby n\u011bco na\u0161la. „Oble\u010dte se oba,“ hodila Tomovi n\u011bkolik kus\u016f b\u00edl\u00fdch kalhot a pl\u00e1\u0161\u0165\u016f, kter\u00e9 tu m\u011bla pro vlastn\u00ed pot\u0159ebu, „snad v\u00e1m budou akor\u00e1t, zbytkem se n\u011bjak omotejte, jste oba huben\u00ed.“<\/div>\n
„D\u00edky,“ zachytil Tom oble\u010den\u00ed jednou rukou, aby je hned p\u0159edal Billovi. St\u00e1le je\u0161t\u011b dr\u017eel v prav\u00e9 ruce st\u0159ep, kter\u00fdm m\u00ed\u0159il Davidovi do zad, kdyby ho napadlo se za\u010d\u00edt cukat.<\/div>\n
„M\u016f\u017ee\u0161 to d\u00e1t pry\u010d,“ oto\u010dil mana\u017eer hlavu trochu dozadu sm\u011brem k Tomovi, „fakt se s tebou nehodl\u00e1m rv\u00e1t, nem\u00e1 to cenu. Nezb\u00fdv\u00e1 n\u00e1m, ne\u017e spolupracovat. Jestli se to Paulovi opravdu povedlo, je t\u0159eba se p\u0159ipravit a domluvit. Posadil bych se, kdyby v\u00e1m to nevadilo,“ za\u010dal se pomalu sunout sm\u011brem k seda\u010dce a Tom ho po mal\u00e9m zav\u00e1h\u00e1n\u00ed nechal. „Jak jsi na m\u011b sko\u010dil zezadu, p\u011bkn\u011b m\u011b bolej z\u00e1da a narazil jsem si loket,“ dodal, kdy\u017e se pomalu sesouval do sedu. Tom ho sledoval ost\u0159\u00ed\u017e\u00edm zrakem, st\u0159ep st\u00e1le v ruce, ale p\u0159ipadalo mu, \u017ee David mluv\u00ed pravdu, prozat\u00edm aspo\u0148 nic nenasv\u011bd\u010dovalo tomu, \u017ee by se cht\u011bl pokusit n\u011bco jim ud\u011blat.<\/p>\n

„Dob\u0159e, ale tohle si nech\u00e1m, tak rad\u0161i nic nezkou\u0161ej,“ trochu m\u00e1vl st\u0159epem, aby bylo jasno. Lara se mezit\u00edm posadila vedle Davida, kter\u00fd ji vz\u00e1p\u011bt\u00ed objal kolem ramen a pol\u00edbil, \u010d\u00edm\u017e dal dvoj\u010dat\u016fm najevo nejen jejich nov\u011b vznikl\u00fd vztah, ale i postoj k cel\u00e9 v\u011bci. Byl odhodlan\u00fd chr\u00e1nit svoji partnerku a ani by ho nenapadlo te\u010f jakkoliv riskovat jej\u00ed \u017eivot.<\/div>\n

„Co m\u00e1te d\u00e1l v pl\u00e1nu?“ zeptal se David, kdy\u017e se Bill sna\u017eil dostat na voz\u00edku do La\u0159in\u00fdch b\u00edl\u00fdch kalhot, co\u017e bylo d\u00edky obv\u00e1zan\u00e9 noze zna\u010dn\u011b obt\u00ed\u017en\u00e9. Tom se k n\u011bmu po n\u011bkolika marn\u00fdch pokusech sklonil, aby st\u0159epem nohavici roz\u0159\u00edzl ve \u0161vu. Kone\u010dn\u011b to \u0161lo.<\/div>\n
„Vydr\u017eet tady, dokud nep\u0159ijdou policajti a nenajdou n\u00e1s. Nebo t\u011b napad\u00e1 n\u011bco lep\u0161\u00edho?“ zvedl pak o\u010di k mana\u017eerovi.<\/div>\n
„No\u2026 netu\u0161\u00edm, jak\u00e1 je naho\u0159e situace. Podle sta\u017een\u00fdch sv\u011btel mi p\u0159ipad\u00e1, \u017ee \u0161\u00e9f vyhl\u00e1sil n\u011bjak\u00fd poplach, ale je v\u0161ude moc divn\u00fd klid, to p\u0159i poplachu neb\u00fdv\u00e1.“<\/div>\n
„Kdy\u017e jsem jim naho\u0159e zdrhal, nebyla na chodb\u00e1ch ani noha,“ potvrdil mu Tom, kter\u00fd na sebe taky soukal b\u00edl\u00e9 kalhoty, „a sv\u011btla u\u017e sv\u00edtila takhle, schody byly zam\u010den\u00e9 a v\u00fdtahy nefungovaly, a\u017e na jeden, t\u00edm jsme utekli a zasekli ho tak, aby ho nemohli p\u0159ivolat zp\u00e1tky,“ zap\u00ednal si knofl\u00edk u kalhot, p\u0159ipadal si jako doktor, zvl\u00e1\u0161\u0165 kdy\u017e si na sebe po vzoru Billa je\u0161t\u011b nat\u00e1hl pl\u00e1\u0161\u0165. Jedin\u00fd norm\u00e1ln\u011b oble\u010den\u00fd tu byl jen David, i Lara na sebe hodila \u017eupan, ne\u017e \u0161la otev\u0159\u00edt dve\u0159e laborato\u0159e.<\/p>\n

„Oby\u010dejn\u011b kdy\u017e je poplach, vyhl\u00e1s\u00ed to \u0161\u00e9f rozhlasem, te\u010f o tom nepadlo ani slovo,“ uva\u017eoval David nahlas. „M\u011bl bych j\u00edt asi zjistit, co se tam naho\u0159e d\u011bje,“ navrhl opatrn\u011b.<\/div>\n

„No to ur\u010dit\u011b,“ ozval se Bill, kter\u00fd si zat\u00edm pozap\u00ednal v\u0161echny knofl\u00edky b\u00edl\u00e9ho pl\u00e1\u0161t\u011b, „abys jim mohl pr\u00e1sknout, kde jsme, a p\u0159ivedl je sem, co?“<\/div>\n
„Pros\u00edm t\u011b, Bille\u2026“ reagoval hned mana\u017eer, ve tv\u00e1\u0159i v\u00fdraz, jako by mluvil s idiotem. „\u0158\u00edkal jsem ti, \u017ee jsem na va\u0161\u00ed stran\u011b,“ sna\u017eil se je p\u0159esv\u011bd\u010dit. „Ch\u00e1pu, \u017ee mi nev\u011b\u0159\u00ed\u0161, ale m\u00e1te tady Laru jako rukojm\u00ed. M\u00e1m ji moc r\u00e1d,“ znovu ji pol\u00edbil, tentokr\u00e1t na sp\u00e1nek, „a nikdy bych ji nevystavil jak\u00e9mukoliv nebezpe\u010d\u00ed, tak\u017ee se vr\u00e1t\u00edm, hned jak se n\u011bco dozv\u00edm. A krom toho, nezn\u00e1m k\u00f3d dve\u0159\u00ed,“ p\u0159ipomn\u011bl je\u0161t\u011b, \u017ee mu Tom v tomhle ned\u016fv\u011b\u0159oval.<\/div>\n
„Dob\u0159e,“ ozval se po chv\u00edli p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed Tom. Nic jin\u00e9ho jim asi stejn\u011b nezbyde, jinak by tady taky mohli z\u016fstat nav\u017edycky. „Ale co kdy\u017e se nebude\u0161 moct vr\u00e1tit? Jak se dozv\u00edme, \u017ees n\u00e1s nezradil?“<\/div>\n
„Odn\u011bkud v\u00e1m zavol\u00e1m, je tu telefon, ne?“ oto\u010dil hlavu sm\u011brem k laboratorn\u00edmu stolu, hledal o\u010dima p\u0159\u00edstroj.<\/div>\n
„T\u00e1mhle,“ uk\u00e1zala na ze\u010f Lara, telefon byl p\u0159imontovan\u00fd hned vedle dve\u0159\u00ed. „\u010c\u00edslo sem je 412, nen\u00ed nikde v seznamech, je stejn\u011b tajn\u00e9 jako tahle m\u00edstnost.“<\/div>\n
„Fajn, tak zavol\u00e1m, jakmile budu v\u011bd\u011bt, co se d\u011bje. P\u0159inesu v\u00e1m n\u011bco k j\u00eddlu a pit\u00ed, p\u0159edpokl\u00e1d\u00e1m, \u017ee tady nic nem\u00e1\u0161.“ Pod\u00edval se na Laru.<\/div>\n
„V chla\u010f\u00e1ku je n\u011bjak\u00fd d\u017eus, te\u010de tu nez\u00e1vadn\u00e1 voda, ale k j\u00eddlu jsem sem nikdy nic nenosila, chod\u00edm sem jen pracovat,“ odpov\u011bd\u011bla Lara.<\/div>\n
„Tak jo, budu se sna\u017eit vr\u00e1tit co nejd\u0159\u00edv. Tome, poj\u010f m\u011b pustit.“<\/p>\n

Kdy\u017e za Davidem zapadly dve\u0159e, nastalo chv\u00edli hrobov\u00e9 ticho. To ale vz\u00e1p\u011bt\u00ed p\u0159eru\u0161il Bill sv\u00fdm nep\u0159\u00edjemn\u00fdm dotazem.<\/div>\n

„Jestli n\u00e1s zrad\u00ed, jsme v hajzlu, uv\u011bdomuje\u0161 si to, Tome?“<\/div>\n
„Jo, uv\u011bdomuju, ale vem to tak, \u017ee jsem te\u010f mohl le\u017eet na Katov\u011b stole a \u0159v\u00e1t bolest\u00ed. Tohle je daleko lep\u0161\u00ed varianta,“ u\u0161kl\u00edbl se p\u0159i t\u00e9 p\u0159edstav\u011b. „David m\u00e1 \u0161patn\u00fd sv\u011bdom\u00ed, moc dob\u0159e v\u00ed, \u017ee bych mu mohl hodn\u011b p\u0159it\u00ed\u017eit, co se t\u00fd\u010de \u00fanosu, tak snad bude rozumnej.“<\/div>\n
„Doufejme,“ odpov\u011bd\u011bl Bill a jeho pohled se p\u0159esunul k La\u0159e. Jako m\u00e1vnut\u00edm proutku se zm\u011bnil jeho ustaran\u00fd v\u00fdraz na t\u0159pytiv\u00fd pohled hv\u011bzdy spole\u010denstv\u00ed, kdy\u017e se j\u00ed zeptal: „Jak dlouho u\u017e to spolu vy dva t\u00e1hnete?“<\/div>\n
Nevadilo mu, \u017ee zcela zm\u011bnil t\u00e9ma rozhovoru, jako by se nechumelilo. Rozhodl se nechat to d\u016fle\u017eit\u00e9 na Tomovi, te\u010f byl \u010das dozv\u011bd\u011bt se nov\u00e9 drby.<\/p>\n

autor: Janule<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Janule Lara usko\u010dila, kdy\u017e se ve dve\u0159\u00edch laborato\u0159e m\u00edsto jednoho mu\u017ee zjevili hned dva. David byl sice prvn\u00ed, ale podle ruky, kter\u00e1 obt\u00e1\u010dela jeho pas, a v\u00fdrazu v o\u010d\u00edch pochopila, \u017ee tu nen\u00ed dobrovoln\u011b. Vz\u00e1p\u011bt\u00ed se j\u00ed to potvrdilo, kdy\u017e ho<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[428],"tags":[],"class_list":["post-6488","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-genesis"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6488","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=6488"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6488\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=6488"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=6488"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=6488"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}