{"id":6489,"date":"2012-05-20T16:00:00","date_gmt":"2012-05-20T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=6471"},"modified":"2012-05-20T16:00:00","modified_gmt":"2012-05-20T15:00:00","slug":"novel-of-dreams-my-nightmare-5","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/05\/20\/novel-of-dreams-my-nightmare-5\/","title":{"rendered":"Novel of Dreams – My Nightmare 5."},"content":{"rendered":"
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
BILL<\/p>\n

<\/strong> Na dal\u0161\u00ed den jsem se skoro a\u017e t\u011b\u0161il. T\u011b\u0161il jsem se, \u017ee Toma uvid\u00edm. Doufal jsem, \u017ee ud\u011bl\u00e1 zase dal\u0161\u00ed pokroky, p\u0159\u00edmo jsem si to p\u0159\u00e1l. Proto jsem s vervou jel na dal\u0161\u00ed n\u00e1v\u0161t\u011bvu. Po cest\u011b jsem koupil \u010dokol\u00e1du, kterou p\u0159\u00edmo zbo\u017e\u0148oval, a koupil jsem mu je\u0161t\u011b dal\u0161\u00ed blok a hezkou propisku. Cht\u011bl jsem mu n\u011b\u010d\u00edm ud\u011blat radost, ale nev\u011bd\u011bl jsem, co tam sm\u00edm a nesm\u00edm p\u0159in\u00e9st.<\/p>\n

Byla p\u0159esn\u011b jedna hodina odpoledne, kdy\u017e jsem proch\u00e1zel dlouhou chodbou k jeho pokoji i se z\u0159\u00edzencem. U Tomova pokoje na m\u011b v\u0161ak u\u017e \u010dekal l\u00e9ka\u0159.<\/div>\n

„Dobr\u00fd den,“ pozdrav\u00edm ho hned.<\/div>\n
„Ah, dobr\u00fd den. Je dob\u0159e, \u017ee jdete,“ \u0159ekne mi hned. Jeho tv\u00e1\u0159 se stahovala podr\u00e1\u017ed\u011bn\u00edm.<\/div>\n
„Co se stalo?“ vydechnu okam\u017eit\u011b. Jestli mi \u0159ekne, \u017ee se mu n\u011bco stalo, tak tam k n\u011bmu vl\u00edtnu, hod\u00edm si ho na rameno a odejdu s n\u00edm. Stejn\u011b je tu na pozorov\u00e1n\u00ed jako n\u011bjak\u00fd zv\u00ed\u0159e.<\/em><\/div>\n
„Op\u011btovn\u011b odm\u00edt\u00e1 spolupracovat. Zase nic nesn\u011bdl,“ \u0159ekne na\u0161tvan\u011b a vede m\u011b k jeho pokoji. „Cht\u011bl jsem s n\u00edm ud\u011blat testy, dokonce jsem mu je vytiskl, aby to mohl rovnou napsat, ale jen se na m\u011b pod\u00edval a lhostejn\u011b se ke mn\u011b odvr\u00e1til z\u00e1dy. J\u00eddlo n\u00e1m div nehodil na hlavu. V\u017edycky byl tak um\u00edn\u011bn\u00fd?“<\/div>\n
„No, tro\u0161i\u010dku,“ p\u0159izn\u00e1m a pok\u00fdv\u00e1m hlavou. „Mohl bych to zkusit j\u00e1?“ zept\u00e1m se opatrn\u011b. Nechci, aby si myslel, \u017ee n\u011bjak podce\u0148uji jeho diplomy, kter\u00e9 maj\u00ed sv\u011bd\u010dit o jeho vzd\u011bl\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
„Vlastn\u011b jsem v\u00e1s o to cht\u011bl po\u017e\u00e1dat. Doufal jsem, \u017ee jste v n\u011bm v\u010dera n\u011bco probudil, ale dneska je \u00fapln\u011b stejn\u00fd jako d\u0159\u00edv,“ zamra\u010d\u00ed se. Za\u010dal odemykat Tom\u016fv pokoj. „D\u00e1m v\u00e1m ty formul\u00e1\u0159e, m\u016f\u017eete to zkusit. A mohl byste se alespo\u0148 pokusit mu n\u011bjak\u2026 vysv\u011btlit, aby spolupracoval? V\u0161echno pro n\u011bj p\u0159ece bude leh\u010d\u00ed. Nechceme mu nijak ubli\u017eovat,“ povzdechne, na\u010de\u017e si promne sp\u00e1nky. Na stolku v p\u0159eds\u00ed\u0148ce byl t\u00e1c s j\u00eddlem. „Dostat do n\u011bj n\u011bco k j\u00eddlu je nejsp\u00ed\u0161 nemo\u017en\u00e9, tak v\u00e1s o to ani nebudu \u017e\u00e1dat.“ Byst\u0159e jsem ho poslouchal a sna\u017eil se vst\u0159ebat ka\u017edou jeho informaci.<\/p>\n

Jak se zd\u00e1, Tom je u sebe prost\u011b nechce. A j\u00e1 se mu na jednu stranu nediv\u00edm. Nutit ho vypl\u0148ovat n\u011bjak\u00e9 formul\u00e1\u0159e, kdy\u017e se jeho my\u0161lenky pohybuj\u00ed n\u011bkde \u00fapln\u011b jinde\u2026
<\/em><\/div>\n

\n
<\/p>\n

<\/em> „Zkus\u00edm v\u0161e, co bude v m\u00fdch sil\u00e1ch, pane doktore,“ \u0159eknu nakonec. Sund\u00e1m si ta\u0161ku a vynd\u00e1m si z n\u00ed jen tu \u010dokol\u00e1du a blok s propiskou. Rovnou vezmu i t\u00e1c s j\u00eddlem a od l\u00e9ka\u0159e ty formul\u00e1\u0159e. Pot\u00e9 p\u0159istoup\u00edm ke dve\u0159\u00edm. On mi je odemkl a pak i otev\u0159el, jeliko\u017e jsem m\u011bl pln\u00e9 ruce. Tom v\u0161ak ani nezpozorn\u011bl. Sed\u011bl v rohu m\u00edstnosti schoulen\u00fd do klub\u00ed\u010dka, jako by mu n\u011bkdo n\u011bco ud\u011blal. Ti\u0161e jsem ve\u0161el a z\u016fstal u dve\u0159\u00ed st\u00e1t. Necht\u011bl jsem ho polekat. Bylo na n\u011bm, zda mou n\u00e1v\u0161t\u011bvu p\u0159ijme. Nevzhl\u00e9dl. Sledoval podlahu kousek p\u0159ed sebou. Smutn\u011b jsem sklopil o\u010di a d\u00e1l tam jen ti\u0161e st\u00e1l. Moje v\u010derej\u0161\u00ed radost byla z\u0159ejm\u011b p\u0159\u00edli\u0161 rychl\u00e1.<\/em> Nev\u011bnoval mi ani tu nejmen\u0161\u00ed pozornost.<\/p>\n

„Ahoj, Tomi,“ \u0161eptnu potichu. Mo\u017en\u00e1 m\u011b tu nechce, nebo ho jen ti dokto\u0159i tak rozru\u0161ili.<\/em> Kone\u010dn\u011b zpozorn\u011bl. Vzhl\u00e9dl za t\u00f3nem m\u00e9ho hlasu. Prohl\u00e9dl si m\u011b, jako by si nebyl jist\u00fd, zda to jsem opravdu j\u00e1. Pak se v\u0161ak usm\u00e1l. Spadl mi k\u00e1men ze srdce. Jeho \u00fasm\u011bv pro m\u011b bylo nazna\u010den\u00ed n\u00e1klonnosti. P\u0159ijal m\u011b. Aspo\u0148 douf\u00e1m.<\/em> „N\u011bco jsem ti p\u0159inesl,“ upozorn\u00edm ho. Pod\u00edval se na m\u00e9 ruce. Jakmile zahl\u00e9dl t\u00e1c, jeho v\u00fdraz poklesl. Ano, j\u00e1 v\u00edm, \u017ee nechce\u0161 j\u00edst, ale budu to do tebe muset z\u0159ejm\u011b nacpat tak, jako jsem to d\u011blal v\u017edycky.<\/em> I p\u0159esto se v\u0161ak odsunul kus od zdi, abych si mohl sednout k n\u011bmu.<\/p>\n

„M\u016f\u017eu k tob\u011b?“ zept\u00e1m se rad\u011bji a ud\u011bl\u00e1m k n\u011bmu n\u011bkolik krok\u016f. P\u0159ik\u00fdvl na souhlas a znovu se usm\u00e1l. Zd\u00e1lo se, \u017ee za mou p\u0159\u00edtomnost byl r\u00e1d. Popl\u00e1cal rukou lehce vedle sebe. Chce m\u011b m\u00edt v\u00e1\u017en\u011b asi u sebe. To je tak hezk\u00e9.<\/em> „D\u011bkuju,“ usm\u011bju se vd\u011b\u010dn\u011b a usad\u00edm se vedle n\u011bj. Na zem odlo\u017e\u00edm t\u00e1c s j\u00eddlem i formul\u00e1\u0159e, ale hned mu do dlan\u011b pod\u00e1m jeho obl\u00edbenou \u010dokol\u00e1du. „Snad ti bude chutnat,“ usm\u011bju se a uprav\u00edm si tro\u0161ku tri\u010dko. „A tady jsem ti p\u0159inesl nov\u00fd blok a propisku, abys m\u011bl novou a mohl kdykoli n\u011bco napsat. Bude jen tv\u00e1, ale tu, kterou jsem ti dal v\u010dera, si klidn\u011b nechej tak\u00e9,“ usm\u011bju se. Dal bych mu v\u0161e, na co by si vzpomn\u011bl, ale sem mu toho stejn\u011b moc don\u00e9st nemohu.<\/em><\/div>\n

Hned se zamra\u010dil, chopil se propisky a bloku. Za\u010dal ps\u00e1t – „Oni mi to vzali, tak jsem se rozhodl protestovat.“ Na konci nakreslil kr\u00e1sn\u00e9ho usm\u00edvaj\u00edc\u00edho se smajl\u00edka. Hm, ani p\u00edsmo se mu dokonce nezm\u011bnilo. V\u017edycky m\u011bl sklon doprava, psal hezky, tak \u00fahledn\u011b a stejn\u011b.<\/em><\/div>\n
„Vzali ti blok ode m\u011b?“ uji\u0161\u0165uji se. P\u0159ik\u00fdvl na souhlas a vzal si ode m\u011b \u010dokol\u00e1du. Jen si ji prohl\u00ed\u017eel a obracel v rukou.<\/div>\n
„No, ono se sem nic nosit nesm\u00ed, v\u00ed\u0161. J\u00e1 se doktora je\u0161t\u011b zept\u00e1m, a pokud bys to tu m\u00edt nemohl, tak j\u00e1 ti ka\u017ed\u00fd den tenhle blok p\u0159inesu. Je jen tv\u016fj, ano?“ usm\u011bju se. „M\u00e1m k tob\u011b ale prosbu, cht\u011bl bych ti n\u011bco \u0159\u00edct.“ P\u0159estal se v\u011bnovat \u010dokol\u00e1d\u011b. Svoji pozornost obr\u00e1til jen ke mn\u011b. V o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00ed si mne prohl\u00ed\u017eel. Nev\u00edm, jak za\u010d\u00edt. Nechci ho na\u0161tvat.<\/p>\n

„J\u00e1 v\u00edm, \u017ee s nimi tady nechce\u0161 spolupracovat, dokonce to na jednu stranu i ch\u00e1pu,“ p\u0159izn\u00e1m se mu. „Ale jak jsem ti v\u010dera sl\u00edbil, \u017ee ti pomohu a dostanu t\u011b odsud, budu pot\u0159ebovat, abys i ty tro\u0161ku spolupracoval. Oni mus\u00ed vid\u011bt, \u017ee m\u00e1\u0161 snahu. A j\u00e1 v\u00edm, \u017ee ty ji m\u00e1\u0161. Cht\u011bl bys rad\u011bji spolupracovat se mnou ne\u017e s nimi? Napi\u0161 mi klidn\u011b, co si o tom mysl\u00ed\u0161,“ pohlad\u00edm ho jemn\u011b po p\u0159edlokt\u00ed. „Moc pro m\u011b znamen\u00e1\u0161 a j\u00e1 v\u00edm, \u017ee jsi v\u010dera poznal, \u017ee k tob\u011b n\u011bco c\u00edt\u00edm. Jsem za to r\u00e1d. Proto bych si p\u0159\u00e1l, aby ses odsud dostal, byl zase zdrav\u00fd a v po\u0159\u00e1dku, ale u\u017e jen proto mus\u00ed\u0161 j\u00edst, aspo\u0148 mali\u010dko, v\u00ed\u0161?“ Sna\u017eil jsem se mluvit klidn\u011b a vl\u00eddn\u011b, nijak na n\u011bj netla\u010dit. Pokou\u0161el jsem se mu jen domluvit. „Nemysl\u00edm to s tebou \u0161patn\u011b. J\u00e1 bych pro tebe i d\u00fdchal, Tomi.“<\/p>\n

Dlouho na m\u011b hled\u011bl, vp\u00edjel se mi do o\u010d\u00ed, a\u017e provinile sklopil pohled a p\u0159ik\u00fdvl. N\u011bco kr\u00e1tce napsal na pap\u00edr, a potom mi ho podal. Bylo tam: „Jsou na m\u011b zl\u00ed. Mysl\u00ed si, \u017ee jsem magor. Chci tu m\u00edt tebe. Oni mi v\u016fbec nerozum\u00ed, a pak mi sebrali i ten pitom\u00fd blok, aby z toho n\u011bco vyzkoumali.“ Nen\u00e1vistn\u011b se d\u00edval k zrcadlu. Jen co jsem si to p\u0159e\u010detl, tak jsem povzdechl.<\/p>\n

V\u00edm, \u017ee m\u00e1 pravdu, ale tak\u00e9 v\u00edm, \u017ee se mu sna\u017e\u00ed pomoct. Jen\u017ee je to pomoc doktor\u016f, kte\u0159\u00ed k n\u011bmu nechovaj\u00ed v\u016fbec \u017e\u00e1dn\u00e9 city, pro n\u011b je to jen dal\u0161\u00ed \u010dlov\u011bk, na kter\u00e9m pot\u0159ebuj\u00ed zjistit, co se v n\u011bm odehr\u00e1v\u00e1. Sna\u017e\u00ed se mu zas\u00e1hnout do jeho nejtajn\u011bj\u0161\u00edch kout\u016f v du\u0161i, a to by se nel\u00edbilo nikomu.<\/p>\n

<\/em> „Ch\u00e1pu tv\u00e9 pocity, Tome. V\u00ed\u0161, oni se sna\u017e\u00ed p\u0159ij\u00edt na to, jak jsi na tom po psychick\u00e9 str\u00e1nce. Nikdo si nemysl\u00ed a ne\u0159\u00edk\u00e1, \u017ee jsi magor, v\u011b\u0159 mi to. Ale j\u00e1 ti rozum\u00edm. Ud\u011bl\u00e1m v\u0161e pro to, abych tu u tebe mohl ka\u017ed\u00fd den b\u00fdt. Jen t\u011b chci po\u017e\u00e1dat, pokud s nimi nechce\u0161 spolupracovat, dob\u0159e, p\u0159ijmu to, ale bude\u0161 spolupracovat se mnou?“ pod\u00edv\u00e1m se mu do o\u010d\u00ed a jemn\u011b propletu sv\u00e9 prsty s t\u011bmi jeho. P\u0159ik\u00fdvl a usm\u00e1l se. N\u011b\u017en\u011b mi ruku stiskl na souhlas. Dlouho se na m\u011b jen d\u00edval, a\u017e pohled sklonil k t\u00e1cu s j\u00eddlem. Znechucen\u011b nakr\u010dil nos, ale polo\u017eil si ho do kl\u00edna. Bylo to j\u00eddlo, jak\u00e9 se nedalo identifikovat. Nejv\u011bt\u0161\u00ed jeho probl\u00e9m ov\u0161em byla raj\u010data na okraji tal\u00ed\u0159e. Ano, to je m\u016fj Tomi. Vid\u00ed raj\u010data a je mu zle je\u0161t\u011b t\u00fdden.<\/em> Zaculil jsem se nad t\u00edm jeho v\u00fdrazem. Vzal jsem vidli\u010dku a ihned raj\u010data od\u0161oupnul na stranu na znamen\u00ed, \u017ee v\u00edm, \u017ee je nej\u00ed. Pro n\u011bj to mohl b\u00fdt dal\u0161\u00ed d\u016fkaz, \u017ee ho zn\u00e1m a nel\u017eu mu.<\/p>\n

„Vezmi si aspo\u0148 tro\u0161ku, j\u00e1 si t\u011b klidn\u011b i nakrm\u00edm,“ pohlad\u00edm ho po rameni s \u00fasm\u011bvem. Nad t\u00edm se pobaven\u011b usm\u00e1l. Je st\u00e1le tak rozko\u0161n\u00fd. Zlat\u00ed\u010dko moje.<\/em> Vzal si ode m\u011b vidli\u010dku a s\u00e1m za\u010dal j\u00edst. Lezlo to do n\u011bj sice p\u0159\u00ed\u0161ern\u00fdm zp\u016fsobem, ale st\u00e1le to bylo alespo\u0148 n\u011bco. Uk\u00e1zal p\u0159i tom k pap\u00edr\u016fm, kter\u00e9 jsem s sebou p\u0159inesl. „To jsou ty formul\u00e1\u0159e, kter\u00e9 ti doktor dnes p\u0159inesl, pokud v\u00edm. Co kdybychom je zkusili vyplnit spole\u010dn\u011b? Aspo\u0148 zhruba, jen aby tam n\u011bco m\u00e1lo bylo?“ nab\u00eddnu mu a nech\u00e1m ho v klidu j\u00edst. On ze sebe v\u0161ak t\u00e1c sundal a s t\u00edm j\u00eddlem si lehl. P\u0159it\u00e1hl si pap\u00edry k sob\u011b a do voln\u00e9 ruky si vzal propisku. Pod\u00edval se na m\u011b. „Klidn\u011b se zat\u00edm najez, Tomi. Tohle po\u010dk\u00e1,“ navrhnu mu. On m\u00edsto toho poklepal rukou vedle sebe, jako by cht\u011bl, abych si lehl k n\u011bmu. Je od n\u011bj mil\u00e9, \u017ee m\u011b chce u sebe. St\u00e1le se ho sm\u00edm dot\u00fdkat v\u00edc. U\u017e mi s\u00e1m tiskne ruku, objal m\u011b, te\u010f u n\u011bj sm\u00edm le\u017eet. Jsem tak vd\u011b\u010dn\u00fd.<\/em> Byl jsem p\u0159ekvapn\u00fd, ale hned jsem si k n\u011bmu p\u0159ilehnul a usm\u00e1l se.<\/p>\n

„Tak?“ usm\u011bju se.<\/div>\n

Za\u010dal vypl\u0148ovat pap\u00edr. Jako prvn\u00ed ot\u00e1zka bylo: „Co nejv\u00edc v\u00e1s tr\u00e1p\u00ed v tento okam\u017eik?“ Chv\u00edli se rozm\u00fd\u0161lel, a\u017e za\u010dal n\u011bco ps\u00e1t. Byl jsem ti\u0161e, necht\u011bl jsem ho u toho nijak ru\u0161it. Byl jsem moc r\u00e1d, \u017ee se do toho pustil. Kdy\u017e se p\u0159esunul k dal\u0161\u00ed ot\u00e1zce, mohl jsem nahl\u00e9dnout, co to tam vlastn\u011b napsal. „Tr\u00e1p\u00ed m\u011b tohle prost\u0159ed\u00ed a pam\u011b\u0165, p\u0159edev\u0161\u00edm v\u016f\u010di Billovi.“ Brou\u010dek m\u016fj. Je po\u0159\u00e1d tak ohledupln\u00fd a hodn\u00fd. Tohle pro m\u011b tak moc znamen\u00e1.<\/em> Nahnul jsem k n\u011bmu hlavu, abych se na n\u011bj pod\u00edval. Byl soust\u0159ed\u011bn\u00fd. Mali\u010dko jsem se s\u00e1m pro sebe usm\u00e1l. Byla tam spousta ot\u00e1zek. Jedna z hlavn\u00edch v\u0161ak byla: „M\u00e1te sklony k sebepo\u0161kozov\u00e1n\u00ed? Ubl\u00ed\u017eil byste si, kdybyste mohl?“<\/div>\n
Na to odpov\u011bd\u011bl: „Ne, neubl\u00ed\u017eil. Nem\u00e1m d\u016fvod si n\u011bjak \u0161kodit. Ud\u011blal jsem to, ale nev\u00edm pro\u010d. Na nic si nevzpom\u00edn\u00e1m.“<\/div>\n
Pot\u00e9 m\u011b zaujala je\u0161t\u011b jedna, ta posledn\u00ed – „Co je va\u0161\u00ed prioritou?“<\/div>\n
„Dostat se ven, vzpomenout si a zase norm\u00e1ln\u011b \u017e\u00edt.“ T\u011b\u0161ilo m\u011b, \u017ee m\u00e1 takov\u00e9 priority. St\u00e1le p\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed a uva\u017euje re\u00e1ln\u011b, co\u017e je jedin\u011b dob\u0159e. Mysl\u00edm, \u017ee tohle je dal\u0161\u00ed mo\u017enost, jak mu odsud pomoct ven.<\/p>\n

„Hotovo?“ zept\u00e1m se ti\u0161e a usm\u011bju se. P\u0159ik\u00fdvl na souhlas a v\u0161echny pap\u00edry mi podal. Vr\u00e1til i tal\u00ed\u0159 na t\u00e1c. Sn\u011bdl toho pom\u011brn\u011b dost, a\u010dkoli ne v\u0161echno. Zd\u00e1lo se, \u017ee to m\u016f\u017eu odn\u00e9st. Nebyl jsem si ov\u0161em zcela jist\u00fd, proto jsem se rad\u011bji zeptal: „M\u00e1m to u\u017e odn\u00e9st?“ To mi odk\u00fdval. Posadil se a za\u010dal rozbalovat \u010dokol\u00e1du. Vypadal spokojen\u011b. „Mockr\u00e1t d\u011bkuju, Tome,“ usm\u011bju se a pomalu se zvednu. P\u0159\u00e1l bych si, aby si uv\u011bdomil, jak moc pro m\u011b tohle znamen\u00e1.<\/em> T\u00e1c i formul\u00e1\u0159e odnesu ven. Doktor sed\u011bl za sklem na \u017eidli a d\u011blal si n\u011bjak\u00e9 pozn\u00e1mky.<\/div>\n

„V\u00e1\u017en\u011b toho kluka nech\u00e1pu, a\u0165 se sna\u017e\u00edm jakkoli,“ povzdechne. „A mockr\u00e1t d\u00edky, \u017ee jste to s n\u00edm ud\u011blal a\u2026 \u017ee mu takhle pom\u00e1h\u00e1te, kdy\u017e my to nezvl\u00e1dneme.“ Nikdy jsem si v\u00e1\u017en\u011b nemyslel, \u017ee by mi n\u011bjak\u00fd doktor d\u011bkoval. B\u00fdv\u00e1 to sp\u00ed\u0161 naopak.<\/em><\/div>\n
„Nem\u00e1te za co d\u011bkovat, j\u00e1 to ud\u011bl\u00e1m r\u00e1d, kdy\u017e mohu,“ kouknu se na doktora, ale rychle zab\u011bhnu zase k Tomovi.<\/p>\n

„U\u017e jsi ji ochutnal?“ usm\u011bju se na n\u011bj a dojdu k n\u011bmu. Posad\u00edm se vedle n\u011bj jako p\u0159edt\u00edm. On tam v\u0161ak sed\u011bl s rozpolcen\u00fdm v\u00fdrazem. \u010cokol\u00e1du m\u011bl polo\u017eenou na kl\u00edn\u011b. Ti\u0161e ji sledoval. „D\u011bje se n\u011bco?“ pod\u00edv\u00e1m se na n\u011bj ustaran\u011b. Pok\u00fdval hlavou a nat\u00e1hl se po bloku s propiskou. „Tak pi\u0161,“ \u0161eptnu vl\u00eddn\u011b a pokr\u010d\u00edm kolena. Tak\u00e9 tak ud\u011blal.<\/div>\n

„Nejsem si jist\u00fd, jestli si pamatuju tu chu\u0165, ale n\u011bco mi \u0159eklo, \u017ee na n\u00ed chu\u0165 m\u00e1m. Nech\u00e1pu to.“ Hned si to p\u0159e\u010dtu. Mrz\u00ed m\u011b, \u017ee je tak zmaten\u00fd, ale tohle v\u0161echno bude trvat hodn\u011b dlouho. Ale j\u00e1 se na to snad i t\u011b\u0161\u00edm. R\u00e1d mu pom\u016f\u017eu znovu v\u0161echno poznat.<\/em><\/div>\n
„Nen\u00ed d\u016fle\u017eit\u00e9, abys to ch\u00e1pal. Tohle moc dob\u0159e pochopit ani nejde, ale je hlavn\u00ed, \u017ee ti to n\u011bco \u0159eklo, Tomi,“ usm\u011bju se. „Uvolni se, vezmi si,“ pob\u00eddnu ho lehce. O\u010dividn\u011b chv\u00edli v\u00e1hal, ale nakonec si kosti\u010dku p\u0159ece jen ulomil a str\u010dil si ji do pusy. St\u00e1hl obo\u010d\u00ed, na\u010de\u017e se usm\u00e1l a zav\u0159el o\u010di. To bylo jasn\u00e9 znamen\u00ed. Donutilo m\u011b to se od srdce usm\u00e1t. On a \u010dokol\u00e1da. Ten jejich vztah je, kouk\u00e1m, po\u0159\u00e1d naprosto stejn\u00fd.<\/p>\n

<\/em> „\u2026v\u00fdraz jsi v\u016fbec nezm\u011bnil,“ po\u0161ept\u00e1m potom. Odlomil s \u00fasm\u011bvem dal\u0161\u00ed kousek, a hned si ho nacpal do pusy. Tak\u00e9 mi nab\u00eddl.<\/div>\n

„Ne, d\u011bkuju, jen si ji sn\u011bz,“ pohlad\u00edm ho po dlani. „Tomi, pro\u010d jsi p\u0159estal mluvit? Nap\u00ed\u0161e\u0161 mi to?“ zept\u00e1m se opatrn\u011b. Celkem m\u011b tohle zaj\u00edm\u00e1. Moc dob\u0159e tomu nerozum\u00edm.<\/em> Zarazil se. Rozv\u00e1\u017en\u011b zakroutil hlavou, \u017ee ne.<\/div>\n
„Dob\u0159e, v po\u0159\u00e1dku,“ znovu ho pohlad\u00edm. Pomalu odlo\u017eil \u010dokol\u00e1du a za\u010dal ps\u00e1t na pap\u00edr.<\/div>\n
„Jak se m\u00e1\u0161? Co jsi dnes d\u011blal?“ nato\u010d\u00ed ke mn\u011b blok, na\u010de\u017e upne pohled k m\u00fdm o\u010d\u00edm. Zaj\u00edmal se o m\u011b, cht\u011bl o mn\u011b v\u011bd\u011bt v\u00edc. Nevid\u011bl ve mn\u011b pouhou z\u00e1chranu. Opravdu jsem ho zaj\u00edmal.<\/div>\n
„Jsi hodn\u00fd, d\u011bkuju,“ ocen\u00edm jeho z\u00e1jem. „Od r\u00e1na jsem se t\u011b\u0161il, a\u017e za tebou p\u016fjdu. Byl jsem doma a odpo\u010d\u00edval,“ odpov\u00edm mu, ani\u017e bych uhnul pohledem z jeho o\u010d\u00ed. Prob\u00edral si to v hlav\u011b, a\u017e se znovu rozepsal.<\/div>\n
„M\u016f\u017eu h\u00e1dat, co d\u011bl\u00e1\u0161 za pr\u00e1ci?“<\/div>\n
„Zkus to,“ pousm\u011bju se. Tak to jsem na n\u011bj zv\u011bdav\u00fd.<\/em> Hned se usm\u00e1l. Jako prvn\u00ed napsal – „model“. Za\u010dal jsem se ti\u0161e sm\u00e1t. I p\u0159esto, jak v\u00e1\u017en\u00e9 tohle v\u0161echno bylo, musel jsem se zasm\u00e1t. To je ale bl\u00e1z\u00ednek. Tak tohle by m\u011b nenapadlo ani ve snu, ale je st\u00e1le stejn\u00fd. U\u017e kdy\u017e jsme se poznali, \u0159\u00edkal mi to.<\/em><\/div>\n
„Jak jsi na tohle p\u0159i\u0161el? Jak t\u011b to napadlo?“ usm\u011bju se sladce.<\/div>\n
„Podle oble\u010den\u00ed a celkov\u011b na to m\u00e1\u0161 postavu atd.,“ usm\u00e1l se na m\u011b, kdy\u017e mi uk\u00e1zal blok.<\/div>\n
„Aha,“ usm\u011bju se. „Ne, nejsem model, v\u00e1\u017en\u011b ne. Jsem designer, navrhuju\u2026 n\u00e1bytek, vybaven\u00ed byt\u016f a dom\u016f,“ brouknu ti\u0161e a povzdechnu.<\/div>\n
\n

Kdyby jen v\u011bd\u011bl, jak n\u00e1s dejme tomu \u010d\u00e1ste\u010dn\u011b moje povol\u00e1n\u00ed dalo dohromady. Po\u0159\u00e1d m\u00e1m p\u0159ed o\u010dima, jak jsme se poprv\u00e9 l\u00edbali u m\u011b v kancel\u00e1\u0159i a Brian tam p\u0159ilet\u011bl. Bylo to tak n\u00e1dhern\u00e9. Dr\u017eel jsem ho v n\u00e1ru\u010d\u00ed a on se mi zcela odd\u00e1val.<\/p>\n

<\/em> „To je p\u011bkn\u00fd zam\u011bstn\u00e1n\u00ed,“ nap\u00ed\u0161e mi.<\/div>\n

„D\u011bkuju,“ pousm\u011bju se.<\/p>\n

Chv\u00edli uva\u017eoval, a\u017e posmutn\u011bl a znovu se rozepsal. „Nem\u00e1m pocit, \u017ee jsem gay. =(„<\/div>\n

„Pro\u010d? Jak jsi k tomu do\u0161el?“ kouknu se na n\u011bj. Te\u010f mi tak doch\u00e1z\u00ed, \u017ee mo\u017en\u00e1 tahle jeho ztr\u00e1ta pam\u011bti v\u0161echno naru\u0161\u00ed. Mo\u017en\u00e1 v\u00e1\u017en\u011b za\u010dne koukat po holk\u00e1ch. A pokud ne, je tu dal\u0161\u00ed pravd\u011bpodobnost. Najde si t\u0159eba kluka\u2026 Ale pro\u010d bych to m\u011bl b\u00fdt zrovna j\u00e1? Te\u010f u\u017e ke mn\u011b nemus\u00ed za\u010d\u00edt n\u011bco c\u00edtit. Jednodu\u0161e\u2026 nebudu to t\u0159eba u\u017e j\u00e1.<\/em><\/div>\n
„Jsem te\u010f nejsp\u00ed\u0161 jen zmaten\u00fd, ale nev\u00edm, jak m\u00e1m poznat, jestli jsem gay,“ nap\u00ed\u0161e mi s povzdechem.<\/div>\n
„Ano, dej tomu \u010das, tohle se\u2026 vyvine samo,“ sklop\u00edm zrak a rty semknu pevn\u011b k sob\u011b. „Ale to pozn\u00e1\u0161, a\u017e uvid\u00ed\u0161\u2026 n\u011bjak\u00e9ho\u2026 hezk\u00e9ho kluka a zal\u00edb\u00ed se ti. T\u0159eba se v tob\u011b n\u011bco\u2026 probud\u00ed a bude\u0161 m\u00edt jasnou mo\u017enost to rozpoznat.“<\/div>\n
„Co kdy\u017e se mi bude l\u00edbit holka?“ Jo, to je taky mo\u017enost.<\/em><\/div>\n
„Tak se ti bude l\u00edbit holka, na tom nen\u00ed nic \u0161patn\u00e9ho,“ k\u00fdvnu s \u00fasm\u011bvem hlavou, i kdy\u017e mi to trh\u00e1 srdce.<\/div>\n
„Ale co ty?“ nap\u00ed\u0161e mi ihned se zoufalstv\u00edm v o\u010d\u00edch. Zabodnu pohled kamsi do zem\u011b.<\/p>\n

M\u00e1m ho podporovat, sakra. Nem\u016f\u017eu se tady zhroutit. J\u00e1 chci, aby za\u010dal zase \u017e\u00edt norm\u00e1ln\u011b. R\u00e1d mu odsud pom\u016f\u017eu i za tu cenu, \u017ee potom u\u017e s n\u00edm nikdy nebudu. Hlavn\u011b, aby\u2026 byl \u0161\u0165astn\u00fd.<\/p>\n

<\/em> „V\u016fbec se na tohle neohl\u00ed\u017eej, na m\u011b nekoukej, Tome.“<\/div>\n

Op\u011bt n\u011bco za\u010dal ps\u00e1t, ale kdy\u017e se na m\u011b pod\u00edval, p\u0159estal a blok odlo\u017eil. P\u0159epadl ho ochranitelsk\u00fd pud jako d\u0159\u00edv. Pohladil m\u011b smutn\u011b po ramen\u011b a pot\u00e9 m\u011b objal kolem pasu. P\u0159iv\u0159el jsem o\u010di a tro\u0161ku se k n\u011bmu p\u0159ivinul.<\/div>\n
„Jsi tak stra\u0161n\u011b hodn\u00fd, d\u011bkuju ti,“ pohlad\u00edm ho. „Ale te\u010f nesm\u00ed\u0161 koukat na nic jin\u00e9ho ne\u017e na sebe, ano? Mysli s\u00e1m na sebe.“ Ale on jen zavrt\u011bl hlavou a hladil m\u011b dlan\u00ed konej\u0161iv\u011b po boku. St\u00e1le byl tak nesobeck\u00fd. „Ud\u011blal bys to pro m\u011b, pros\u00edm?“ po\u0161ept\u00e1m a tul\u00edm se k n\u011bmu. Vdechuji zase jeho omamnou v\u016fni. Tolik ho pot\u0159ebuju. Tak stra\u0161n\u011b moc.<\/em><\/div>\n
Uchopil propisku a kr\u00e1tce na pap\u00edr na\u0161krabal – „Ud\u011blal bych cokoli, ale tohle po mn\u011b necht\u011bj. J\u00e1 v\u00edm, \u017ee m\u011b miluje\u0161 a j\u00e1 ti nechci ubl\u00ed\u017eit.“ Trhan\u011b oddechnu a zabo\u0159\u00edm mu hlavu mezi krk a rameno. Musel jsem to jednodu\u0161e ud\u011blat.<\/p>\n

Bylo by mo\u017en\u00e1 lep\u0161\u00ed, kdybych ode\u0161el. Ale zase ho tu nechci nechat samotn\u00e9ho, sl\u00edbil jsem, \u017ee tu s n\u00edm budu. Mus\u00edm to p\u0159ekonat. Je to realita.<\/em><\/div>\n

„Neubl\u00ed\u017e\u00ed\u0161 mi. J\u00e1 chci, abys byl \u0161\u0165astn\u00fd. To je pro m\u011b to hlavn\u00ed,“ \u0161eptnu. Povzdechl, zakroutil hlavou, jako bych byl idiot, a zase m\u011b objal.<\/div>\n
„Jak\u2026 jak v\u00ed\u0161, \u017ee t\u011b miluju?“ zept\u00e1m se po chv\u00edli, kdy ho pohlad\u00edm po pa\u017ei.<\/div>\n
Polo\u017eil mi blok do kl\u00edna, aby ho nemusel po\u0159\u00e1d odend\u00e1vat a napsal: „Jsi tady.“<\/div>\n
Zvednu hlavu a pod\u00edv\u00e1m se mu do o\u010d\u00ed. Jsme u sebe hodn\u011b bl\u00edzko.<\/div>\n
„D\u011bkuju,“ vydechnu a nech\u00e1m pootev\u0159en\u00e9 rty. Je to tak t\u011b\u017ek\u00e9. Jsem u n\u011bj tak moc bl\u00edzko a ani pol\u00edbit ho nem\u016f\u017eu.<\/em><\/div>\n
„A c\u00edt\u00edm to,“ dop\u00ed\u0161e na pap\u00edr.<\/div>\n
Semknu rty k sob\u011b. „Je to a\u017e tak zn\u00e1t?“<\/div>\n
Bezelstn\u011b se na m\u011b usm\u00e1l.<\/div>\n
„Nedok\u00e1\u017eu ned\u00e1vat city najevo, promi\u0148 mi to.“<\/div>\n
Pokr\u010dil rameny, odt\u00e1hl se ode m\u011b a zase za\u010dal ps\u00e1t. „Doktor \u0159\u00edkal, \u017ee jsi m\u011bl nehodu. Co se stalo?“<\/p>\n

Jak to mu to m\u00e1m jen \u0159\u00edct? Nechci, aby se rozru\u0161il.<\/em><\/div>\n

„Ahm, nev\u00edm, zda je dobr\u00e9 o tom te\u010f mluvit,“ vzhl\u00e9dnu k n\u011bmu. „Ale asi bys to v\u011bd\u011bt m\u011bl, jen mi slib, \u017ee se nebude\u0161 nijak roz\u010dilovat a stresovat, ano?“<\/div>\n
Nepatrn\u011b p\u0159ik\u00fdvl. Ostra\u017eit\u011b m\u011b sledoval.<\/div>\n
„Ale neboj se, je to v\u0161echno u\u017e pry\u010d,“ chytnu ho jemn\u011b za ruku. Za\u010dnu si s jeho prsty hr\u00e1t. Uklid\u0148uje m\u011b to. M\u011bl ty prsty v\u017edycky tak hrozn\u011b hebk\u00e9.<\/em> Naslouchal mi. Zhluboka jsem se nadechnul. „Jednou ve\u010der jsme se poh\u00e1dali, j\u00e1 jsem se k tob\u011b zachoval \u0161patn\u011b, k\u0159i\u010del jsem a\u2026 j\u00e1\u2026 j\u00e1 se omlouv\u00e1m,“ oddechnu rozt\u0159esen\u011b. Je to pro m\u011b st\u00e1le moc \u010derstv\u00e9. „A ty jsi ode\u0161el pry\u010d. Volal mi tv\u016fj kamar\u00e1d Ben, se kter\u00fdm chod\u00ed\u0161 do \u0161koly, \u017ee u n\u011bj sp\u00ed\u0161, abych o tebe nem\u011bl starost. No\u2026 a j\u00e1 jsem se s n\u00edm domluvil, \u017ee si pro tebe r\u00e1no p\u0159ijedu. A pak\u2026 to p\u0159i\u0161lo. J\u00e1 jsem m\u011bl autonehodu. Probudil jsem se po del\u0161\u00ed dob\u011b v nemocnici a sed\u011bla u m\u011b tvoje maminka, Simone. Pov\u011bd\u011bla mi, co se stalo. \u017de\u2026 \u017ee sis cht\u011bl vz\u00edt \u017eivot.“ Nemluv\u00ed se mi o tom dob\u0159e, ale v\u016fbec ne. C\u00edt\u00edm, jak m\u011b znovu p\u00e1l\u00ed slzy. „\u2026a potom, \u017ee ses ocitl tady.“<\/p>\n

Zoufale na m\u011b hled\u011bl. Zorni\u010dky m\u011bl pln\u011b roz\u0161\u00ed\u0159en\u00e9. Sklopil hlavu. Vypadal ot\u0159esen\u011b. Hlavou se mu muselo honit alespo\u0148 tis\u00edc my\u0161lenek. Opatrn\u011b jsem ho objal a p\u0159ivinul ho k sob\u011b. Nem\u011bl jsem mu to \u0159\u00edkat. Akor\u00e1t se t\u00edm bude tr\u00e1pit.<\/em><\/div>\n

„J\u00e1 v\u00edm, \u017ee je toho na tebe moc, ani j\u00e1 jsem tohle je\u0161t\u011b nevst\u0159ebal, ale v\u0161echno bude dobr\u00e9, v\u011b\u0159 mi,“ po\u0161ept\u00e1m. On se mi ale vyvl\u00e9kl a objal si hrudn\u00edk rukama. Kousal se do rtu. Jemn\u011b se mu chv\u011bla brada, jako by m\u011bl plakat. Znovu byl tak zraniteln\u00fd a k\u0159ehk\u00fd. To jsem to dopracoval. Ale lh\u00e1t mu tak\u00e9 nechci. Tohle je tak prek\u00e9rn\u00ed situace.<\/em> „Klid, pros\u00edm,“ po\u0161ept\u00e1m potichu. „Kdy\u017e se rozru\u0161\u00ed\u0161, j\u00e1 budu muset odej\u00edt,“ oddechnu, ale on m\u011b nevn\u00edmal. P\u0159ikr\u010dil si nohy k t\u011blu a objal je. Pohlad\u00edm ho co nejvl\u00eddn\u011bji po z\u00e1dech. „Tome,“ \u0159eknu tak, aby m\u011b za\u010dal aspo\u0148 tro\u0161ku vn\u00edmat. „Moc t\u011b pros\u00edm, uklidni se. J\u00e1\u2026 m\u00e1m odej\u00edt?“<\/p>\n

Cukl sebou, jako bych mu snad dal elektrick\u00fd \u0161ok. Od\u0161oupl se z m\u00e9ho dosahu. Ne, ne, ne, j\u00e1 mu p\u0159ece neubl\u00ed\u017e\u00edm. Tomi\u2026<\/em> Vz\u00e1p\u011bt\u00ed se otev\u0159ely dve\u0159e a ve\u0161el doktor. Dal jsem ruku ihned pry\u010d. Zvedl jsem pohled k doktorovi. V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee budu muset odej\u00edt. Do prdele!<\/em> Pokynul ke mn\u011b hlavou. V\u011bd\u011bl, \u017ee ch\u00e1pu. I p\u0159esto, \u017ee mi cukala brada a cel\u00e9 moje t\u011blo bylo v jednom t\u0159esu, jsem se zvedl. Ani jsem nev\u011bd\u011bl, co \u0159\u00edct. Tom m\u011bl hlavu schovanou mezi koleny a plakal. Rvalo mi to srdce na miliony kousk\u016f. V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee kdy\u017e mu te\u010f n\u011bco \u0159eknu, nebude m\u011b stejn\u011b poslouchat. Proto jsem se roze\u0161el pomalu s brekem ven. Te\u010f m\u011b k n\u011bmu nebudou cht\u00edt zase pustit, bude tu d\u00e1l a j\u00e1 nebudu moct v\u016fbec nic d\u011blat. V\u0161echno jsem to zkazil! Vlastn\u011b i to, \u017ee je tady, je moje vina. V\u0161echno jsem to zavinil j\u00e1. Kdybych na n\u011bj onen ve\u010der nek\u0159i\u010del a nechoval se jako idiot, nestalo by se to. Kdyby mi, sakra, nelhal. Kdybych se soust\u0159edil na cestu a nejel s my\u0161lenkami na n\u011bj\u2026 V\u0161echno je pouze ‚kdyby‘.<\/p>\n

<\/em> Doktor m\u011b pohladil po rameni a rozd\u011blil n\u00e1s s Tomem, kdy\u017e zav\u0159el dve\u0159e.<\/div>\n

„Je mi l\u00edto, \u017ee to takhle dopadlo, ale je toho na n\u011bj moc. Pot\u0159ebuje p\u0159em\u00fd\u0161let,“ d\u00edv\u00e1 se na m\u011b soucitn\u011b.<\/div>\n
„J\u00e1\u2026 j\u00e1 v\u00edm,“ neudr\u017eel jsem se a nahlas jsem se rozbre\u010del. Op\u0159el jsem se o ze\u010f a zakryl si obli\u010dej dlan\u011bmi. J\u00e1 chci zp\u00e1tky sv\u00e9ho Toma. Mus\u00edm ho odsud dostat. Ale zatracen\u011b jak, kdy\u017e je na tom psychicky tak \u0161patn\u011b. Chov\u00e1m se k n\u011bmu tak hezky, jako by se nic nestalo a j\u00e1 mu v\u0161e jen vypr\u00e1v\u011bl jako poh\u00e1dku, ale v\u0161echno je to p\u0159itom jen a jen moje vina. Kv\u016fli mn\u011b je te\u010f tady. Nejrad\u0161i bych se nevid\u011bl.<\/p>\n

<\/em> „Nech\u00e1me ho te\u010f v klidu p\u0159em\u00fd\u0161let. Mus\u00ed naj\u00edt s\u00e1m sebe. Nic si z toho ned\u011blejte. Nese to plno bolesti, ale i tak d\u011bl\u00e1 obrovsk\u00e9 pokroky. B\u00e1l jsem se, \u017ee je \u00fapln\u011b ztracen\u00fd. Pro\u010detl jsem si jeho odpov\u011bdi a jsem spokojen\u00fd. Jeho psychika je nejv\u00edc naru\u0161ena t\u00edmhle prost\u0159ed\u00edm. Je schopn\u00fd norm\u00e1ln\u011b a logicky p\u0159em\u00fd\u0161let. P\u0159esuneme ho do sektoru A. Nen\u00ed sob\u011b ani ostatn\u00edm nijak nebezpe\u010dn\u00fd. Nech\u00e1me ho chodit na h\u0159i\u0161t\u011b, do parku, do spole\u010densk\u00e9 m\u00edstnosti. P\u0159ijdete se na n\u011bj z\u00edtra pod\u00edvat?“ usm\u011bje se na m\u011b mile. M\u011bl radost, \u017ee mi takovou zpr\u00e1vu m\u016f\u017ee ozn\u00e1mit. V\u00e1\u017en\u011b? Aspo\u0148, \u017ee tak. Tohle je v\u00edce, ne\u017e dobr\u00e1 zpr\u00e1va. Bude se c\u00edtit l\u00e9pe, a to je pro n\u011bj to hlavn\u00ed. Tady by v\u00e1\u017en\u011b ze\u0161\u00edlel.<\/em> Ot\u0159el jsem si o\u010di a popot\u00e1hnul.<\/div>\n

„Moc v\u00e1m d\u011bkuju. Jsem\u2026 jsem moc r\u00e1d, \u017ee ho d\u00e1te do toho druh\u00e9ho sektoru. On to pot\u0159ebuje. To prost\u0159ed\u00ed tu na n\u011bj v\u00e1\u017en\u011b \u0161patn\u011b p\u016fsob\u00ed, on\u2026 jinak v\u00e1\u017en\u011b uva\u017euje logicky a naprosto norm\u00e1ln\u011b,“ nat\u00e1hnu se pro svou ta\u0161ku. „Pane doktore, j\u00e1 nev\u00edm\u2026 Ubl\u00ed\u017eil jsem mu,“ rozechv\u011bje se mi brada znovu. „J\u00e1\u2026 bych r\u00e1d, ale m\u00e1m pocit, \u017ee m\u011b nebude cht\u00edt p\u0159ijmout.“ Co\u017e by pro m\u011b byl ten nejv\u011bt\u0161\u00ed trest.<\/em><\/div>\n
„M\u00e1 k v\u00e1m d\u016fv\u011bru, v\u00ed, \u017ee ho milujete. Pot\u0159ebuje jen v\u0161echny informace vst\u0159ebat. Ani nev\u00ed, pro\u010d se cht\u011bl zab\u00edt. Nev\u00ed, jak\u00fd vztah jste m\u011bli. Mysl\u00edm si, \u017ee by bylo nejlep\u0161\u00ed vz\u00edt ho zp\u011bt do va\u0161eho \u017eivota, v\u0161echno mu uk\u00e1zat a sna\u017eit se mu v\u0161echno p\u0159ipomenout,“ pok\u00fdv\u00e1 hlavou. „Na to je ov\u0161em je\u0161t\u011b \u010das,“ usm\u011bje se. P\u0159iv\u0159u o\u010di a zakrout\u00edm slab\u011b hlavou. Rozum\u00ed tomu, o\u010dividn\u011b do toho v\u00e1\u017en\u011b vid\u00ed a v\u00ed, co se v n\u011bm odehr\u00e1v\u00e1, ale ani tak to nedok\u00e1\u017ee tak dob\u0159e posoudit.<\/p>\n

<\/em> „M\u00e1te pravdu, ale\u2026 on ani nev\u00ed, jak\u00e1 je jeho orientace. A j\u00e1 ho nechci k ni\u010demu nutit. Mus\u00ed na v\u0161echno pomalu, ale j\u00e1 ani ten \u010das nedok\u00e1\u017eu odhadnout. Je to tak\u2026 slo\u017eit\u00e9,“ povzdechnu.<\/div>\n

„\u010cas v\u0161e sprav\u00ed. M\u00e1 velkou motivaci,“ usm\u011bje se. „Pokud to takhle p\u016fjde i nad\u00e1le, v\u011b\u0159\u00edm, \u017ee za p\u00e1r dn\u016f ho s v\u00e1mi pust\u00edm na den mimo are\u00e1l, pokud bude on i vy souhlasit. Pot\u0159ebuje vid\u011bt opravdov\u00fd sv\u011bt.“<\/div>\n
„To by v\u00e1\u017en\u011b \u0161lo?“ vydechnu u\u017easle. Hrozn\u011b m\u011b to p\u0159ekvapilo, ale z\u00e1rove\u0148 i pot\u011b\u0161ilo. On by mi ho ‚p\u016fj\u010dil‘? Kdybych ho sm\u011bl n\u011bkam vz\u00edt, pokusil bych se mu v\u0161echno p\u0159ipomenout, uk\u00e1zat mu, ale tady tu mo\u017enost v\u00e1\u017en\u011b nem\u00e1m.<\/em><\/div>\n
„Ano, to by \u0161lo,“ p\u0159ik\u00fdvne.<\/div>\n
„Bylo by to skv\u011bl\u00e9. J\u00e1\u2026“ ol\u00edznu se a pod\u00edv\u00e1m se do pr\u00e1zdna, „\u2026z\u00edtra p\u0159ijdu,“ \u0159eknu rozhodn\u011b.<\/div>\n
„Dob\u0159e. To bude\u2026 dob\u0159e,“ usm\u011bje se. „Tak poj\u010fte, dovedu v\u00e1s k v\u00fdchodu. M\u00e1m stejnou cestu.“ Do\u0161el ke dve\u0159\u00edm a otev\u0159el.<\/div>\n
„D\u00edky,“ ot\u0159u si tv\u00e1\u0159e a rozejdu se s n\u00edm ven. Byl jsem z toho velmi rozru\u0161en\u00fd, ale \u0159ekl jsem si, \u017ee i p\u0159esto, \u017ee plakal a c\u00edtil se te\u010f \u0161patn\u011b, dok\u00e1zal mnoho. Z\u00edtra u\u017e bude moct j\u00edt ven, b\u00fdt na \u010derstv\u00e9m vzduchu, kter\u00fd mu jedin\u011b prosp\u011bje. Bude se c\u00edtit rozhodn\u011b voln\u011bji, jak ho zn\u00e1m. Bohu\u017eel, je to tak, \u017ee kdy\u017e chce \u010dlov\u011bk n\u011b\u010deho dos\u00e1hnout a n\u011bco zvl\u00e1dnout, nese to s sebou i n\u011bjak\u00e9 negativn\u00ed str\u00e1nky, bolest\u2026 \u010clov\u011bk mus\u00ed vydat velk\u00e9 \u00fasil\u00ed a leccos p\u0159ekonat a j\u00e1 m\u00e1m pocit, \u017ee ten proud jeho slz a to ve\u0161ker\u00e9 utrpen\u00ed je k n\u011b\u010demu dobr\u00e9, i kdy\u017e to zn\u00ed p\u0159\u00ed\u0161ern\u011b. J\u00e1 v\u00edm, \u017ee on to dok\u00e1\u017ee.<\/p>\n

Z l\u00e9\u010debny jsem se vydal je\u0161t\u011b do nemocnice. Musel jsem je\u0161t\u011b na kontrolu a na vynd\u00e1n\u00ed steh\u016f. Na\u0161t\u011bst\u00ed jsem to m\u011bl v\u0161echno rychle za sebou, a potom se rozjel rovnou dom\u016f. Pot\u0159eboval jsem si odpo\u010dinout a v\u0161echno si to nechat ule\u017eet. Hodn\u011b jsem o tom v\u0161em p\u0159em\u00fd\u0161lel, st\u00e1le jsem myslel na to, jak m\u011b hladil a obj\u00edmal. Jindy by mi to p\u0159i\u0161lo moc hezk\u00e9 a mil\u00e9, ale te\u010f mi to p\u0159i\u0161lo dokonal\u00e9 a abnorm\u00e1ln\u00ed. Je to a\u017e neuv\u011b\u0159iteln\u00e9, jak se b\u011bhem p\u00e1r minut dok\u00e1\u017ee v\u0161e tak zm\u011bnit. M\u00e1m pocit, jako by se m\u016fj \u017eivot oto\u010dil o 180\u00b0.<\/p>\n

autor: *Mischa* :o* & Turmawenne<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: *Mischa* :o* & Turmawenne BILL Na dal\u0161\u00ed den jsem se skoro a\u017e t\u011b\u0161il. T\u011b\u0161il jsem se, \u017ee Toma uvid\u00edm. Doufal jsem, \u017ee ud\u011bl\u00e1 zase dal\u0161\u00ed pokroky, p\u0159\u00edmo jsem si to p\u0159\u00e1l. Proto jsem s vervou jel na dal\u0161\u00ed n\u00e1v\u0161t\u011bvu. Po cest\u011b<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[497],"tags":[],"class_list":["post-6489","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-novel-of-dreams-my-nightmare"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6489","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=6489"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6489\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=6489"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=6489"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=6489"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}