{"id":6494,"date":"2012-05-19T16:00:00","date_gmt":"2012-05-19T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=6476"},"modified":"2012-05-19T16:00:00","modified_gmt":"2012-05-19T15:00:00","slug":"zeiten-andern-dich-71","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/05\/19\/zeiten-andern-dich-71\/","title":{"rendered":"Zeiten \u00e4ndern dich 71."},"content":{"rendered":"
autor: Mintam<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n

<\/strong> \"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Dobr\u00e9 r\u00e1no.“ Zaslechnu ten nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed hlas a hned poc\u00edt\u00edm, jak se mi ud\u011bl\u00e1 po t\u011ble dob\u0159e. Nemus\u00edm se ani ot\u00e1\u010det, abych tu\u0161il, kdo n\u00e1s poctil svou n\u00e1v\u0161t\u011bvou p\u0159ed \u0161kolou Nelly, kde se kon\u00e1 cel\u00fd uv\u00edtac\u00ed ceremoni\u00e1l.
„Dobr\u00e9, Tome,“ op\u011btuje mu pozdrav Gordon, kdy\u017e u\u017e Tomova ruka jemn\u011b stiskne tu mou a jeho rty mi daj\u00ed uv\u00edtac\u00ed pusu na tv\u00e1\u0159.
„A co tady, taky dobr\u00e9?“ usm\u011bje se. Se spokojen\u00fdm v\u00fddechem si ho prohl\u00e9dnu.
„Te\u010f u\u017e lep\u0161\u00ed. B\u00e1l jsem se, \u017ee nedoraz\u00ed\u0161.“
„P\u0159id\u011bl\u00e1v\u00e1\u0161 si zbyte\u010dn\u00fd nervy.“
„No ale mohlo se to st\u00e1t,“ uchechtnu se. „Ty u\u017e jsi byl v Magdeburku, nebo tam nejde\u0161 v\u016fbec?“
„Nejdu,“ mrkne na mne s \u00fasm\u011bvem a j\u00e1 jen nerv\u00f3zn\u011b zam\u011b\u0159\u00edm pohled zp\u011bt na Nelly.
„Koukni na Nelly,“ pouk\u00e1\u017ee hlavou na to stvo\u0159en\u00ed py\u0161n\u011b stoj\u00edc\u00ed v \u0159ad\u011b prv\u0148\u00e1\u010dk\u016f, „je o tolik men\u0161\u00ed a zvl\u00e1d\u00e1 to bravurn\u011b.“ Jen se pousm\u011bju a nic k tomu nedod\u00e1m. V\u0161imnu si ale, \u017ee m\u00e1 Tom op\u011bt v ruce n\u011bjak\u00e9 smotan\u00e9 pap\u00edry. Ne, nebudu vyzv\u00eddat, kdy\u017e bude cht\u00edt, sd\u011bl\u00ed mi to.
„M\u011bl bych j\u00edt. U\u017e je \u010dtvrt.“
„Je to p\u011bt minut cesty.“
„J\u00e1 v\u00edm, ale chci… moment, jak v\u00ed\u0161, kde je ta \u0161kola?“
„Trochu to tu zn\u00e1m,“ pronese t\u00e9m\u011b\u0159 tajemn\u00fdm hlasem, a\u017e se mus\u00edm usm\u00e1t.
„No dob\u0159e. Gordone, my p\u016fjdeme, jo?“
„Jasn\u011b,“ strhne t\u00e9m\u011b\u0159 okam\u017eit\u011b pozornost k n\u00e1m, „tak hodn\u011b \u0161t\u011bst\u00ed.“
„D\u00edky,“ vydechnu, a kdy\u017e na mne povzbudiv\u011b mrkne, nahod\u00edm zase \u00fasm\u011bv zp\u00e1tky.<\/p>\n<\/div>\n
\n
„M\u00e1m novinku.“
„Hm?“
„P\u0159\u00ed\u0161t\u00ed t\u00fdden za\u010dnu s auto\u0161kolou.“
„To je super. Nejlep\u0161\u00ed \u0161kolu z\u00edsk\u00e1\u0161 na namrzl\u00fdch silnic\u00edch.“
„Moment, co?“
„Pokud za\u010dne\u0161 te\u010f, tak minim\u00e1ln\u011b z\u00e1v\u011bre\u010dn\u00fd zkou\u0161ky bude\u0161 d\u011blat tak v prosinci.“
„Sakra,“ podotknu. Tom se ale za\u010dne sm\u00e1t.
„Necht\u011bl jsem ti zkazit radost.“
„Hm, no, jen\u017ee ty nev\u00ed\u0161, \u017ee j\u00e1 to zvl\u00e1dnu,“ p\u0159evr\u00e1t\u00edm sv\u016fj moment\u00e1ln\u00ed pesimismus o 360 stup\u0148\u016f.
Tom mne se sm\u00edchem zastav\u00ed a vezme m\u016fj obli\u010dej do dlan\u00ed. „J\u00e1 v\u00edm, \u017ee zvl\u00e1dne\u0161.“ Pronese a pak si ukradne m\u00e9 rty. U\u017e\u00edv\u00e1m si t\u00e9to chvilkov\u00e9 svobody, a spokojen\u011b si ho obejmu.<\/p>\n

„Jsem r\u00e1d, \u017ee tam jde\u0161 dneska se mnou.“
„P\u0159ece bych t\u011b v tom nenechal samotn\u00fdho.“
„D\u011bkuju,“ s \u00fasm\u011bvem vydechnu a jsem jako na v\u00e1\u017ek\u00e1ch, kdy\u017e v\u00edm, \u017ee budova \u0161koly u\u017e je za rohem.
„Nebu\u010f nerv\u00f3zn\u00ed, sl\u00edbil jsem ti p\u0159ece, \u017ee bude v\u0161echno ok.“
„To jsi sice sl\u00edbil, ale…“
„Jdem!“ \u0159ekne r\u00e1zn\u011b a se sm\u00edchem m\u011b t\u00e9m\u011b\u0159 n\u00e1sil\u00edm t\u00e1hne k br\u00e1n\u011b \u0161koly. „Odtud s\u00e1m,“ pust\u00ed mne a rozhl\u00e9dne se po okol\u00ed.
„Huh?“ pozvednu obo\u010d\u00ed, a okam\u017eit\u011b zastav\u00edm i sv\u00e9 kroky.
„Co je?“ nespou\u0161t\u00ed Tom z tv\u00e1\u0159e \u00fasm\u011bv. „Copak pot\u0159ebuje\u0161 za ru\u010di\u010dku dov\u00e9st a\u017e do t\u0159\u00eddy?“
„No ne, ale…“ znerv\u00f3zn\u00ed mne fakt, \u017ee Tom chv\u00edli vypad\u00e1, jako \u017ee to mysl\u00ed v\u00e1\u017en\u011b.
„Ok, d\u011bl\u00e1m si srandu, nejsi dneska na tyhle vt\u00edpky stav\u011bnej,“ u\u0161kl\u00edbne se, a hned na to mne se sm\u00edchem pl\u00e1cne po zadku.
„Tome!“ o\u017eenu se, ale on na mne jen up\u0159e pohled.
„Okam\u017eit\u011b se usm\u011bj, jinak nikam nejdu.“
„Tome, jsem nerv\u00f3zn\u00ed, nezt\u011b\u017euj mi to.“
„Tome sem, Tome tam. \u0158\u00edk\u00e1m \u00fasm\u011bv, d\u011blej.“
S v\u00fddechem z n\u011bho na vte\u0159inu strhnu pohled, ale kdy\u017e on nespou\u0161t\u00ed ten sv\u016fj ze mne, vyhled\u00e1m si ho taky zp\u011bt. Chv\u00edli vydr\u017e\u00edme jeden druh\u00e9mu koukat do o\u010d\u00ed, ale jsem kupodivu ten prvn\u00ed, kter\u00fd to vzd\u00e1 a rozesm\u011bje se.
„Fajn, m\u016f\u017eeme j\u00edt,“ usm\u011bje se jak and\u011bl, chytne mne op\u011bt za ruku.<\/p>\n

„J\u00e1 nev\u00edm, s moj\u00ed povahou, \u0161el bych tam d\u0159\u00edv, a sezn\u00e1mil se p\u0159edem, ne\u017e to ud\u011bl\u00e1 pak n\u011bkdo form\u00e1ln\u011b,“ sd\u011bl\u00ed mi Tom sv\u016fj pocit, kdy\u017e post\u00e1v\u00e1me u\u017e kousek od dve\u0159\u00ed t\u00e9 t\u0159\u00eddy, do kter\u00e9 budu muset za chv\u00edli zapadnout. Ov\u0161em j\u00e1 si rad\u011bji po\u010dk\u00e1m, a\u017e doraz\u00ed ta profesorka.
„Bohu\u017eel nejsem ty,“ \u0159eknu s po\u0159\u00e1dn\u00fdm n\u00e1dechem, proto\u017ee se v\u00e1\u017en\u011b nec\u00edt\u00edm moment\u00e1ln\u011b nejl\u00e9pe.
„No to sice pravda je, jen chci \u0159\u00edct, \u017ee by ti to mo\u017en\u00e1 tu cestu uleh\u010dilo.“
„Chmpf,“ pronesu a pokus\u00edm se na n\u011bj alespo\u0148 pousm\u00e1t.
„Vid\u00ed\u0161, takhle ti to slu\u0161\u00ed v\u00edc,“ pohlad\u00ed mne po tv\u00e1\u0159i, kdy\u017e u\u017e k n\u00e1m dojde \u017eena v podpatc\u00edch.
„Oh, v\u00edt\u00e1m v\u00e1s, p\u016fjdeme dovnit\u0159?“ pod\u00e1 n\u00e1m ob\u011bma ruku s \u00fasm\u011bvem, a vyd\u00e1 se okam\u017eit\u011b do t\u0159\u00eddy. Oto\u010d\u00edm se rychle na Toma, kdy\u017e vid\u00edm, \u017ee m\u00ed\u0159\u00ed s n\u00e1mi.
„Tomi, nem\u016f\u017ee\u0161 j\u00edt se mnou dovnit\u0159,“ \u0161pitnu rychle. On ale nahod\u00ed v\u00fdraz, pro\u010d by nemohl, a oba vklouzneme za profesorkou dovnit\u0159. Super, te\u010f jsem o to v\u00edce nerv\u00f3zn\u00ed, kdy\u017e v\u00edm, \u017ee tady Tom nem\u00e1 b\u00fdt. Rozhl\u00e9dnu se po t\u0159\u00edd\u011b pln\u00e9 lid\u00ed a perfektn\u011b se mi sev\u0159e cel\u00fd \u017ealudek.<\/p>\n

„Tak\u017ee dobr\u00fd den. Pro za\u010d\u00e1tek bych v\u00e1m cht\u011bla p\u0159edstavit va\u0161e dva nov\u00e9 spolu\u017e\u00e1ky…“ za\u010dne profesorka a v tu chv\u00edli ji j\u00e1 p\u0159estanu poslouchat, proto\u017ee nen\u00e1padn\u011b, ale pob\u00edziv\u011b kouknu na Toma, nazna\u010duj\u00edc mu, aby n\u011bco \u0159ekl, dokud je \u010das. Nem\u016f\u017ee p\u0159ece nechat, aby si mysleli, \u017ee sem pat\u0159\u00ed. Jenom\u017ee on se tv\u00e1\u0159\u00ed naprosto v klidu a neud\u011bl\u00e1 nic.
„…v\u011b\u0159\u00edm ale, \u017ee se brzy sami s nimi sezn\u00e1m\u00edte a pozn\u00e1te. Te\u010f v\u00e1s, kluci, po\u017e\u00e1d\u00e1m, abyste se usadili,“ pouk\u00e1\u017ee na volnou druhou lavici od dve\u0159\u00ed a j\u00e1 st\u00e1le m\u00edrn\u011b zmaten\u011b se usad\u00edm vedle Toma.
„Tak\u017ee, za\u010dal n\u00e1m nov\u00fd \u0161koln\u00ed rok,“ pokra\u010duje, a j\u00e1 se m\u00edrn\u011b naklon\u00edm ke sv\u00e9mu p\u0159\u00edsed\u00edc\u00edmu.
„Co to m\u00e1 znamenat?“
„Necht\u011bl jsi n\u00e1hodou doprovodit a\u017e dovnit\u0159?“ pozvedne pobaven\u011b obo\u010d\u00ed a pak p\u0159ede mne polo\u017e\u00ed ty pap\u00edry, kter\u00e9 doposud sv\u00edral v ruce. Kdy\u017e je ale rozbal\u00edm, m\u00e1m pocit, \u017ee jsem se pr\u00e1v\u011b vyskytl v n\u011bjak\u00e9 televizn\u00ed show, kde si p\u0159ed kamerou z lid\u00ed d\u011blaj\u00ed srandu.
Pap\u00edry, kter\u00e9 pr\u00e1v\u011b sv\u00edr\u00e1m v ruce, jasn\u011b pozn\u00e1v\u00e1m. Takov\u00e9 jsem toti\u017e m\u011bl taky do doby, ne\u017e jsem je odevzdal tady ve \u0161kole. Pap\u00edry, kter\u00e9 vlastn\u00ed \u010dlov\u011bk, kter\u00fd p\u0159ech\u00e1z\u00ed z jedn\u00e9 \u0161koly na druhou. Tomovy pap\u00edry. Tom, kter\u00fd mi t\u00edmto oznamuje, \u017ee odch\u00e1z\u00ed z dosavadn\u00ed \u0161koly a p\u0159ech\u00e1z\u00ed do t\u00e9to se mnou. Zataj\u00edm dech a u\u017easle si ho prohl\u00e9dnu. To opravdu mysl\u00ed v\u00e1\u017en\u011b? Nejsem schopen cokoliv \u0159\u00edct. On mi ale jen jemn\u011b stiskne pod lavic\u00ed ruku a s \u00fasm\u011bvem vr\u00e1t\u00ed sv\u016fj pohled na profesorku.<\/p>\n

„Tome, ty opravdu…“ za\u010dnu v\u011btu, kterou ale st\u00e1le nejsem schopn\u00fd dokon\u010dit, kdy\u017e \u010dek\u00e1me ji\u017e na chodb\u011b na profesorku, kter\u00e1 n\u00e1s po\u017e\u00e1dala o chvilku strpen\u00ed. Respektive Tom na ni \u010dek\u00e1, proto\u017ee je\u0161t\u011b mus\u00ed s n\u00ed a \u0159editelem absolvovat povinn\u00fd rozhovor, jako jsem absolvoval j\u00e1.
„Opravdu,“ usm\u011bje se s p\u0159ik\u00fdvnut\u00edm.
„Kdy? Kdy ses tak rozhodl?“
„Skoro hned, co jsi mi \u0159ekl, \u017ee p\u0159ech\u00e1z\u00ed\u0161.“
„Ale…“
„Ozn\u00e1mil jsem ti, \u017ee sem jdu s tebou, pamatuje\u0161? \u0158ekl jsem p\u0159\u00edmo – p\u016fjdu sem s tebou. Jen si to nepochopil tak, jak bys m\u011bl.“
„Ale to p\u0159ece… tohle by m\u011b nenapadlo ani v tom nejlep\u0161\u00edm snu, tud\u00ed\u017e p\u0159ece…“ zavrt\u00edm hlavou a usm\u011bju se. Je\u0161t\u011b chvilku ho pozoruju, ne\u017e mu padnu kolem krku. „Tome, nev\u011b\u0159\u00edm, \u017ees tohle pro m\u011b ud\u011blal.“
„Nejen, ale hlavn\u011b pro tebe. M\u00e1\u0161 p\u0159ece narozeniny.“
„Narozeniny, oh jasn\u011b,“ \u0159eknu jen, jako by to bylo oproti tomuhle nic.
„M\u011bl bych ti pop\u0159\u00e1t hezk\u00e9 narozeniny, ale m\u016f\u017eu si to schovat na pozd\u011bji?“ pol\u00edb\u00ed mne.
„Pozd\u011bji?“
„Vy\u0159\u00edd\u00edm si to tady, ty se stav\u00ed\u0161 za Nelly, a j\u00e1 si t\u011b vyzvednu odpoledne, hm? M\u00e1m pro tebe… p\u0159ekvapen\u00ed.“
„P\u0159ekvapen\u00ed? A tohle bylo co teda?“ p\u0159ekvapen\u011b se zept\u00e1m.
„Zdaleka ne p\u0159ekvapen\u00ed,“ mrkne, „tohle byl jen takov\u00fd… bonus k tomu.“
„Bonus?“ se sm\u00edchem pozvednu obo\u010d\u00ed. „Panebo\u017ee Tome, nem\u016f\u017eu z toho mluvit, nem\u016f\u017eu ani d\u00fdchat! Bonus!“
„Byl to \u00fa\u010del.“
„\u0158ekni mi, \u017ee to nen\u00ed vtip!?“
„Ne, \u017e\u00e1dn\u00fd vt\u00edpek.“
„Panebo\u017ee,“ skousnu si spodn\u00ed ret a je\u0161t\u011b jednou ho pevn\u011b obejmu.<\/p>\n

Tak Tom bude chodit na tuhle \u0161kolu se mnou. Ne, neuv\u011b\u0159\u00edm tomu jednodu\u0161e! A\u017e m\u011b skoro cel\u00e1 ta situace dojme, tak\u017ee se mi po tv\u00e1\u0159i skut\u00e1l\u00ed p\u00e1r slz. Z \u010deho\u017e mne ale probere profesorka, kdy\u017e ji spat\u0159\u00edm, jak na konci chodby vyleze ze t\u0159\u00eddy.
„Nepla\u010d,“ usm\u011bje se Tom, kdy\u017e ho op\u011bt pust\u00edm a s \u00fasm\u011bvem se na n\u011bj zad\u00edv\u00e1m.
„Jsem jen \u0161\u0165astnej,“ nadechnu se pevn\u011b a nespou\u0161t\u00edm \u00fasm\u011bv z tv\u00e1\u0159e. „Jo, j\u00e1 v\u00edm, m\u011bl bych j\u00edt, abych Nelly je\u0161t\u011b stihl. Uvid\u00edme se odpoledne.“
„Uvid\u00edme se odpoledne,“ p\u0159ik\u00fdvne s \u00fasm\u011bvem.
„Dob\u0159e,“ povzbudiv\u011b mu stisknu ruku, „tak se tady dr\u017e.“
„Jasn\u011b,“ mrkne Tom t\u011bsn\u011b p\u0159ed t\u00edm, ne\u017e ho opust\u00edm.<\/p>\n

S p\u0159etrv\u00e1vaj\u00edc\u00edm p\u0159iblb\u00fdm \u00fasm\u011bvem na tv\u00e1\u0159i vy\u010dk\u00e1v\u00e1m na Nelly a Gordona p\u0159ed autem. Domluvili jsme se tak p\u0159es zpr\u00e1vy, proto\u017ee v\u0161echny prv\u0148\u00e1\u010dky u\u017e zav\u0159eli do t\u0159\u00eddy, a proto jsem je necht\u011bl ru\u0161it ani telefon\u00e1tem, ani lezen\u00edm dovnit\u0159.
„Tak co, ty na\u0161e \u0161kola\u010dko?“ okam\u017eit\u011b kouknu na n\u011bjakou ztichlou Nelly, av\u0161ak usm\u00edvaj\u00edc\u00ed se, kdy\u017e dojdou ke mn\u011b k autu.
„M\u00e1me to tam moc kr\u00e1sn\u00fd. A kr\u00e1snou pan\u00ed u\u010ditelku. M\u011bl jsi tam b\u00fdt taky. Taky m\u00e1te kr\u00e1snou t\u0159\u00eddu a kr\u00e1snou pan\u00ed u\u010ditelku?“
„Jo, m\u00e1me,“ p\u0159ik\u00fdvnu s v\u00fddechem.
„Kde jsi zapomn\u011bl Toma?“ zept\u00e1 se Gordon, odemykaj\u00edc\u00ed auto.
„Z\u016fstal tam,“ \u0159eknu p\u0159ihlouple.
„Tam?“
„No… on vlastn\u011b do t\u00e9 \u0161koly bude chodit se mnou.“
„Co\u017ee?“
„Hm, u\u017e je to tak,“ pronesu zvesela.
„To p\u0159ece nemohl zvl\u00e1dnout za jeden den, to ani nejde.“
„Ne ne, u\u017e to m\u00e1 v\u0161echno vy\u0159\u00edzen\u00fd, jen mn\u011b to ozn\u00e1mil a\u017e dneska.“
„A je to dob\u0159e, nebo ne?“ usm\u011bje se Gordon.
Pokr\u010d\u00edm rameny. „To se uvid\u00ed.“<\/p>\n

autor: Mintam<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Mintam „Dobr\u00e9 r\u00e1no.“ Zaslechnu ten nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed hlas a hned poc\u00edt\u00edm, jak se mi ud\u011bl\u00e1 po t\u011ble dob\u0159e. Nemus\u00edm se ani ot\u00e1\u010det, abych tu\u0161il, kdo n\u00e1s poctil svou n\u00e1v\u0161t\u011bvou p\u0159ed \u0161kolou Nelly, kde se kon\u00e1 cel\u00fd uv\u00edtac\u00ed ceremoni\u00e1l.„Dobr\u00e9, Tome,“ op\u011btuje mu pozdrav<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[462],"tags":[],"class_list":["post-6494","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-zeiten-andern-dich"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6494","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=6494"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6494\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=6494"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=6494"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=6494"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}