{"id":6497,"date":"2012-05-18T18:00:00","date_gmt":"2012-05-18T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=6479"},"modified":"2012-05-18T18:00:00","modified_gmt":"2012-05-18T17:00:00","slug":"wenn-es-manchmal-regnet-15","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/05\/18\/wenn-es-manchmal-regnet-15\/","title":{"rendered":"Wenn es manchmal regnet 15."},"content":{"rendered":"
autor: Lisa<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Tom rozmrzele t\u0159\u00edskl s dv\u00ed\u0159kama od lednice. M\u011bl zatracen\u00fd hlad a doma u\u017e nebyl ani drobek \u010dehokoli, co by si mohl d\u00e1t. Vcelku to d\u00e1valo smysl. Nemohl si ani vzpomenout, kdy naposledy byl na n\u00e1kupu, aby doplnil z\u00e1soby. Ale s t\u00edm v\u0161\u00edm okolo Billa se j\u00eddlo zd\u00e1lo jako nepodstatn\u00e1 v\u011bc. Stejn\u011b m\u011bl v\u011bt\u0161inu \u010dasu \u017ealudek sta\u017een\u00fd strachem, tak\u017ee toho do sebe moc nedostal. A Bill? Ten byl \u017eiv snad jen o sv\u00e9m heroinu.<\/p>\n

Vyb\u011bhl po schodech nahoru a str\u010dil hlavu do dve\u0159\u00ed bratrova pokoje. Na\u0161el ho nat\u00e1hnut\u00e9ho na posteli, jak z\u00edr\u00e1 do stropu. Bylo mu hned jasn\u00e9, \u017ee si Bill jen p\u0159ed malou chv\u00edl\u00ed dal d\u00e1vku. St\u00e1val se z n\u011bj u\u017e pomalu expert na jeho stavy, proto\u017ee se opakovaly po\u0159\u00e1d ty stejn\u00e9 dokola.<\/div>\n

Od toho ne\u00fasp\u011b\u0161n\u00e9ho pokusu o odvyk\u00e1n\u00ed toho spolu moc nenamluvili. Tom se sice pokou\u0161el s bratrem promluvit, ale Bill mu v\u011bt\u0161inou odpov\u00eddal jednoslovn\u011b nebo v jednoduch\u00fdch v\u011bt\u00e1ch a nikdy neza\u010dal mluvit jen tak s\u00e1m od sebe. Cel\u00fd den v\u011bt\u0161inou sed\u011bl kdekoli v dom\u011b a z\u00edral<\/em>. A Tom se sna\u017eil, dokud neztratil trp\u011blivost. Nem\u011bl tu\u0161en\u00ed, co se Billovi hon\u00ed v hlav\u011b a sotva na to mohl p\u0159ij\u00edt, kdy\u017e s n\u00edm bratr odm\u00edtal komunikovat. Rozhodl se tedy, \u017ee bude u\u017eite\u010dn\u011bj\u0161\u00ed, kdy\u017e se p\u0159iprav\u00ed na to, a\u017e bude jeho bratr p\u0159ipraven\u00fd<\/em>.<\/p>\n

Byl up\u0159\u00edmn\u011b p\u0159ekvapen\u00fd, co v\u0161echno se na internetu dalo naj\u00edt. Byly tam prakticky n\u00e1vody na dom\u00e1c\u00ed odvyk\u00e1n\u00ed. A i kdy\u017e t\u00e9m\u011b\u0159 v\u0161ude v\u00e1m neust\u00e1le opakovali, \u017ee \u0161ance na \u00faplnou abstinenci je t\u00edmhle zp\u016fsobem minim\u00e1ln\u00ed, po\u0159\u00e1d to Tomovi d\u00e1valo nad\u011bji. Doufal, \u017ee kdy\u017e ze sebe Bill dostane v\u0161echny ty sra\u010dky, pak se na to t\u0159eba bude taky d\u00edvat jinak a poda\u0159\u00ed se mu p\u0159im\u011bt ho, aby za\u0161el do n\u011bjak\u00e9 poradny – kamkoli, kde by mu pomohli vyrovnat se s psychickou z\u00e1vislost\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n

\n
Zbavit se fyzick\u00e9 z\u00e1vislosti bude ta jednodu\u0161\u0161\u00ed \u010d\u00e1st. Nav\u00edc se subutexem, kter\u00fd m\u011bli, ani nemusel Bill podstupovat abs\u0165\u00e1k jako takov\u00fd. Prost\u011b najede z heroinu na subutex, kter\u00fd mu umo\u017en\u00ed norm\u00e1ln\u011b fungovat, bez toho, aby musel pro\u017e\u00edvat fyzickou bolest. Potom budou postupn\u011b sni\u017eovat i d\u00e1vky subutexu, a\u017e ho vysad\u00ed \u00fapln\u011b. Tom rozhodn\u011b nepl\u00e1noval zam\u011bnit jednu drogu za druhou, i kdy\u017e se vyd\u00e1vala za l\u00e9k. Pokud opravdu Bill mohl p\u0159estat \u00fapln\u011b, cht\u011bl zkusit tuhle variantu. Ud\u011bl\u00e1 v\u0161echno proto, aby se jim to poda\u0159ilo. Ale bylo jasn\u00e9, \u017ee nejv\u011bt\u0161\u00ed \u010d\u00e1st pr\u00e1ce z\u016fstane na Billovi. Doufal z cel\u00e9ho srdce, \u017ee po tom bratr tou\u017e\u00ed aspo\u0148 z poloviny tak moc, jako on s\u00e1m. Proto\u017ee jestli ne\u2026<\/p>\n

Pot\u0159\u00e1sl hlavou, aby vyhnal tyhle my\u0161lenky pry\u010d a zlehka zaklepal na dve\u0159e, aby na sebe upozornil. Bratr mu odpov\u011bd\u011bl jen jak\u00fdmsi zamru\u010den\u00edm, ani\u017e by se pohnul. Tom si povzdechnul a ve\u0161el do pokoje. Nat\u00e1hl se vedle bratra na postel a zad\u00edval se taky na strop.<\/div>\n

„Pot\u0159ebovalo by to tady vymalovat,“ pouk\u00e1zal na odlupuj\u00edc\u00ed se om\u00edtku. Dal\u0161\u00ed zamru\u010den\u00ed jako odpov\u011b\u010f. Tom potla\u010dil dal\u0161\u00ed povzdechnut\u00ed a p\u0159ekulil se na bok, aby se mohl d\u00edvat sv\u00e9mu dvoj\u010deti do tv\u00e1\u0159e.<\/div>\n
„T\u0159eba a\u017e ti bude l\u00edp, mohli bychom to vymalovat spolu. M\u016f\u017eeme tady d\u00e1t jakoukoli barvu, jakou bude\u0161 cht\u00edt. Pamatuje\u0161, jak jsme si cht\u011bli jako mal\u00ed vymalovat pokoj\u00edk na \u010derno? M\u00e1ma n\u00e1m to nedovolila,“ musel se pousm\u00e1t nad touhle vzpom\u00ednkou. Dlouho ji p\u0159emlouvali, \u017ee kdy\u017e jim to dovol\u00ed, tak u\u017e nikdy nikdy nebudou zlobit, ale stejn\u011b jim to bylo houby platn\u00e9.<\/div>\n
„Mn\u011b je<\/em> dob\u0159e,“ oto\u010dil se na n\u011bj Bill, ignoruj\u00edc zbytek toho, co bratr \u0159ekl.<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, jak to mysl\u00edm.“<\/div>\n
„Hmm,“ pokr\u010dil Bill rameny a zad\u00edval se zp\u00e1tky do stropu. „Cos vlastn\u011b cht\u011bl, Tome?“<\/div>\n
„Pot\u0159ebuju zajet do obchodu pro n\u011bjak\u00e9 v\u011bci. Chci, abys jel se mnou.“<\/div>\n
„Nem\u00e1m n\u00e1ladu,“ zakroutil bratr hlavou.<\/div>\n
„A j\u00e1 nem\u00e1m z\u00e1jem, nechat t\u011b tady samotn\u00e9ho,“ odsekl Tom.<\/div>\n
„Fajn!“ vyprskl Bill a posadil se. Necht\u011bl se h\u00e1dat. St\u00e1hnul ze sebe triko a zvedl se z postele, aby si mohl sundat i tepl\u00e1ky, ve kter\u00fdch byl. Tom polknul a rad\u011bji sv\u016fj pohled zase zam\u011b\u0159il na odlupuj\u00edc\u00ed se om\u00edtku.<\/div>\n
„M\u016f\u017eeme,“ ozval se po p\u00e1r minut\u00e1ch jeho bratr, kdy\u017e se p\u0159evl\u00e9kl. Tom jen p\u0159ik\u00fdvl a vysko\u010dil na nohy. „Fajn,“ u\u0161kl\u00edbl se na n\u011bj a vy\u0161el z pokoje s bratrem, p\u0159evracej\u00edc\u00edm o\u010di, v pat\u00e1ch.<\/p>\n

*<\/p>\n

„Pot\u0159ebujeme je\u0161t\u011b n\u011bjak\u00e9 pe\u010divo a taky m\u00e1m chu\u0165 na n\u011bco sladk\u00e9ho,“ huhlal si Tom pod vousy a rozhl\u00ed\u017eel se mezi reg\u00e1ly. Bill se plou\u017eil poslu\u0161n\u011b za n\u00edm a ob\u010das n\u011bco do ko\u0161\u00edku taky p\u0159ihodil. Ne snad proto, \u017ee by to cht\u011bl j\u00edst, ale l\u00edbily se mu ty barevn\u00e9, leskl\u00e9 obaly.<\/div>\n

Pr\u00e1v\u011b se op\u00edral o reg\u00e1l se sladkostmi a nechal Toma, a\u0165 pob\u00edh\u00e1 sem a tam a vybere si. Nem\u011bl n\u00e1ladu chodit po\u0159\u00e1d tam a zp\u00e1tky, podle toho, jak se jeho bratr rozhodoval, jestli m\u00e1 chu\u0165 na \u010dokol\u00e1du, nebo na bonbony.<\/p>\n

Odlupoval si star\u00fd lak z neht\u016f, kter\u00fd u\u017e m\u011bl sv\u00e1 nejlep\u0161\u00ed l\u00e9ta za sebou, a na\u0161tvan\u011b foukal do ofiny, kter\u00e1 mu padala do o\u010d\u00ed. Cht\u011bl b\u00fdt u\u017e zp\u00e1tky ve sv\u00e9m pokoji v posteli. Nem\u011bl n\u00e1ladu na \u017e\u00e1dn\u00e9 debiln\u00ed nakupov\u00e1n\u00ed. V posledn\u00ed dob\u011b vlastn\u011b nem\u011bl n\u00e1ladu na nic. Proto\u017ee v\u011bd\u011bl, \u017ee se neodvratn\u011b bl\u00ed\u017e\u00ed den, kdy bude muset ud\u011blat to, co sl\u00edbil bratrovi i sob\u011b. Ale tak n\u011bjak ho odvaha po\u0159\u00e1d v\u00edce opou\u0161t\u011bla a on jen zab\u0159ed\u00e1val hloub\u011bji a hloub\u011bji do sv\u00fdch pochybnost\u00ed, jestli na to opravdu m\u00e1. P\u0159ipadal si v tomhle boji proti heroinu jako sm\u011b\u0161n\u011b mal\u00fd protivn\u00edk. Pravda sice byla, \u017ee to poprv\u00e9 vzdal je\u0161t\u011b d\u0159\u00edve, ne\u017e doopravdy bojovat za\u010dal, ale to jeho obavy nijak nezmen\u0161ilo. Nav\u00edc v\u011bd\u011bl, \u017ee tentokr\u00e1t to bude jin\u00e9. Nebude sice muset za\u017e\u00edvat ta muka jako posledn\u011b, ale zato se bude muset vypo\u0159\u00e1dat s r\u00e1nami, kter\u00e9 m\u011bl uvnit\u0159 sebe. A v\u011bd\u011bl, \u017ee ty bol\u00ed v\u00edc ne\u017e n\u011bjak\u00e9 pitom\u00e9 k\u0159e\u010de.<\/p>\n

Mra\u010dil se a nerv\u00f3zn\u011b p\u0159e\u0161lap\u00e1val z jedn\u00e9 nohy na druhou. Co tady vlastn\u011b d\u011blal? Necht\u011bl tady b\u00fdt. Cht\u011bl b\u00fdt doma – v bezpe\u010d\u00ed. Kde m\u016f\u017ee b\u00fdt v klidu se zbytkem fetu, kter\u00fd mu z\u016fstal. Zvedl hlavu a cht\u011bl na bratra zavolat, a\u0165 si pohne, \u017ee u\u017e chce j\u00edt, kdy\u017e uvid\u011bl naproti p\u0159es uli\u010dku n\u011bkoho, koho si vid\u011bt rozhodn\u011b nep\u0159\u00e1l. Prudce se oto\u010dil a up\u0159\u00edmn\u011b doufal, \u017ee si ho Lukas nev\u0161iml.<\/div>\n

Zhluboka se nadechnul a pohledem hledal Toma, kter\u00fd ale, jak se zd\u00e1lo, se n\u011bkam vypa\u0159il. Bill potichu zaklel a nahl\u00e9dl do druh\u00e9 uli\u010dky, kde se jeho bratr skl\u00e1n\u011bl a cpal zbo\u017e\u00ed z reg\u00e1lu do u\u017e tak p\u0159epln\u011bn\u00e9ho ko\u0161\u00edku. Ud\u011blal k n\u011bmu prvn\u00ed krok, kdy\u017e ho zastavila ruka na jeho rameni.<\/p>\n

„Ale, ale, pod\u00edvejme se, kdo se vydal na n\u00e1kupy.“ Doprdele. Bill bezmocn\u011b zav\u0159el o\u010di a vydechl, ne\u017e se oto\u010dil za hlasem, kter\u00fd se mu ozval za z\u00e1dy.<\/div>\n

„Lukasi,“ pok\u00fdval hlavou a sna\u017eil se nepanika\u0159it. Pokud se mu poda\u0159\u00ed rychle se ho zbavit, nemus\u00ed si ho Tom ani v\u0161imnout, a potom se nebude vypt\u00e1vat a on nebude muset lh\u00e1t. Lukas ho obda\u0159il sv\u00fdm pobaven\u00fdm \u00fasm\u011bvem a jemu bylo jasn\u00e9, \u017ee se z toho jen tak nevykrout\u00ed. Lukas si p\u0159ece nenech\u00e1 uj\u00edt p\u0159\u00edle\u017eitost, kdy ho mohl pop\u00edchnout.<\/div>\n
„Copak, Bill n\u00e1m dostal chu\u0165 na cukr\u00e1tka?“ zazubil se na n\u011bj a do hlasu se mu vkradl \u0161i\u0161lav\u00fd podt\u00f3n. „Myslel jsem, \u017ee ty m\u00e1\u0161 rad\u0161i jin\u00e9 dobroty.“ Proti sv\u00e9 v\u016fli c\u00edtil, jak se mu do tv\u00e1\u0159\u00ed hrne \u010derve\u0148. Dvojsmyslnost jeho slov bylo do o\u010d\u00ed bij\u00edc\u00ed.<\/div>\n
„Ehm, promi\u0148, ale nem\u00e1m moc \u010dasu, j\u00e1-“ zakoktal se a zrudl je\u0161t\u011b v\u00edce.<\/div>\n
„Nepov\u00eddej.“ Tohle jedin\u00e9 slovo Billa vr\u00e1tilo o p\u00e1r dn\u00ed zp\u00e1tky do toho proklet\u00e9ho auta. Rozt\u011bkan\u011b se ohl\u00e9dl za sebe, ale Toma nevid\u011bl. Polknul a odka\u0161lal si, aby si pro\u010distil hrdlo.<\/p>\n

„Co chce\u0161, Lukasi?“ zad\u00edval se do jeho o\u010d\u00ed, kter\u00e9 se mu vysm\u00edvaly.<\/div>\n

„Nic, jen jsem t\u011b cht\u011bl pozdravit jako p\u0159\u00edtel p\u0159\u00edtele,“ usm\u00e1l se na n\u011bj, a kdyby ho Bill znal o n\u011bco m\u00e9n\u011b, snad by mu to i v\u011b\u0159il.<\/div>\n
„D\u011bje se n\u011bco?“ Bill nem\u011bl tu\u0161en\u00ed, odkud se tam jeho bratr vzal, ale najednou st\u00e1l vedle n\u011bj a Lukas\u016fv pohled vypadal je\u0161t\u011b pobaven\u011bji, kdy\u017e vid\u011bl d\u011bs v Billov\u011b tv\u00e1\u0159i.<\/div>\n
„N-ne,“ zakroutil rychle hlavou.<\/div>\n
„Nep\u0159edstav\u00ed\u0161 n\u00e1s?“ Bill nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b na Lukase vyvalil o\u010di.<\/div>\n
„Ne!“ odsekl prudce.<\/div>\n
„Fajn, tak to ud\u011bl\u00e1m s\u00e1m, t\u011b\u0161\u00ed m\u011b, jsem Lukas,“ kdy\u017e pod\u00e1val Tomovi ruku, Bill by p\u0159\u00edsahal, \u017ee vid\u011bl ten z\u00e1blesk nen\u00e1visti v bratrov\u00fdch o\u010d\u00edch. „A ty mus\u00ed\u0161 b\u00fdt Bill\u016fv mecen\u00e1\u0161. Mus\u00edm uznat, \u017ee m\u00e1\u0161 dobr\u00fd vkus. Bill je \u0161ikovn\u00fd, jestli to tak m\u016f\u017eu \u0159\u00edct,“ uchechtl se.<\/div>\n
„O \u010dem to, kurva, mluv\u00ed\u0161?“ vyjel na n\u011bj Tom.<\/div>\n
„V klidu, chlape. Je to v\u0161echno jenom obchod, \u017e\u00e1dn\u00e9 city, ne?“ Bill t\u011bkal pohledem od Lukase k naprosto konsternovan\u00e9mu Tomovi a \u010dekal, kdy jeho bratrovi prasknou nervy. Jak se zd\u00e1lo, Lukas taky pochopil, \u017ee tady n\u011bco nehraje.<\/div>\n
„No nic, budu muset j\u00edt. R\u00e1d jsem t\u011b poznal. A Bille, budu t\u011b \u010dekat. Nezapome\u0148, \u017ee mi je\u0161t\u011b n\u011bco dlu\u017e\u00ed\u0161,“ ud\u011blal \u00fasty v\u0161e\u0159\u00edkaj\u00edc\u00ed gesto, oto\u010dil se a zmizel mezi reg\u00e1ly.<\/p>\n

*<\/p>\n

Bill si nebyl jist\u00fd, jestli mu Tom n\u011bco \u0159\u00edkal, proto\u017ee p\u0159es sv\u00e9 hlasit\u011b bu\u0161\u00edc\u00ed srdce nem\u011bl mo\u017enost sly\u0161et cokoli jin\u00e9ho. Nebyl si ani jist\u00fd, jak se dostali dom\u016f, ale z transu ho vytrhlo bouchnut\u00ed dve\u0159\u00ed a to jak ho Tom p\u0159irazil na st\u011bnu v p\u0159eds\u00edni, a\u017e se mu do zad bolestiv\u011b zaryl h\u00e1\u010dek na kl\u00ed\u010de.<\/div>\n

„Tak\u017ee kraden\u00e9 zbo\u017e\u00ed, co?“ zavr\u010del mu Tom do tv\u00e1\u0159e. „Asi ses zapomn\u011bl zm\u00ednit, \u017ee jsi taky prod\u00e1val s\u00e1m sebe.“<\/div>\n
„Tome, pus\u0165 m\u011b, to bol\u00ed,“ zak\u0148oural bezmocn\u011b a sna\u017eil se mu vykroutit.<\/div>\n
„Jak jsi mohl?“ probodl ho bratr pohledem a odstoupil od n\u011bj.<\/div>\n
„J-j\u00e1 ti to vysv\u011btl\u00edm,“ vyrazil ze sebe rozt\u0159esen\u00fdm hlasem a zam\u00ed\u0159il do ob\u00fdvac\u00edho pokoje. Cestou si mnul bolav\u00e9 m\u00edsto na z\u00e1dech.<\/div>\n
„Co mi na tom chce\u0161 vysv\u011btlovat?“ vy\u0161t\u011bkl za n\u00edm Tom, ale n\u00e1sledoval ho, i kdy\u017e u toho vztekle pohazoval rukama.<\/div>\n
„Nen\u00ed to tak, jak si mysl\u00ed\u0161,“ zakroutil Bill hlavou. Te\u010f kdy\u017e u\u017e to prasklo, musel bratrovi vysv\u011btlit, \u017ee p\u0159ece nen\u00ed \u017e\u00e1dn\u00e1 d\u011bvka. \u017de v tom nic nebylo.<\/p>\n

„A jak to teda je, Bille? Proto\u017ee to, co si mysl\u00edm je, \u017ee jsi ze sebe d\u011blal oby\u010dejnou kurvu, aby sis mohl zaplatit fet.“<\/div>\n

„S nik\u00fdm jsem nespal!“ ohradil se jeho bratr. P\u0159i\u0161lo mu d\u016fle\u017eit\u00e9, aby tohle Tom v\u011bd\u011bl.<\/div>\n
„Tak\u017ee co? Hr\u00e1li jste karty?“ vyjel na n\u011bj zase Tom, kter\u00e9mu doch\u00e1zela trp\u011blivost.<\/div>\n
„Ne, \u0161lo jen, \u0161lo o or\u00e1ln\u00ed sex,“ zamumlalo jeho dvoj\u010de a p\u0159ikr\u010dilo se na gau\u010di.<\/div>\n
„A to m\u011b m\u00e1 jako ut\u011b\u0161it?“ uchechtl se hystericky Tom. „Opravdu mysl\u00ed\u0161, \u017ee je to takov\u00fd rozd\u00edl, do jak\u00e9 d\u00edry ti to n\u011bkdo str\u010d\u00ed? Jak mi to v\u016fbec m\u016f\u017ee\u0161 s takov\u00fdm klidem \u0159\u00edct?“<\/div>\n
„A jak ti to m\u00e1m \u0159\u00edct? Nic to neznamenalo. Nem\u011bl jsem na v\u00fdb\u011br,“ pot\u0159\u00e1sl Bill hlavou.<\/div>\n
„Co to pros\u00edm t\u011b kec\u00e1\u0161? Tys m\u011bl na v\u00fdb\u011br! Po\u0159\u00e1d m\u00e1\u0161!“ za\u0159val mu Tom do tv\u00e1\u0159e.<\/div>\n
„\u017de jsem m\u011bl na v\u00fdb\u011br?“ v\u0159\u00edsknul na opl\u00e1tku Bill. „To je pravda, to jsem opravdu m\u011bl! Taky jsem si mohl vybrat a z\u016fstat a nechat se \u0161oustat vlastn\u00edm otcem!“ jeho hlas vyp\u011bt\u00edm p\u0159eskakoval.<\/div>\n
„J-j\u00e1, tak jsem to-“ Bill jej nenechal domluvit.<\/div>\n
„Nebo jsem m\u011bl taky na v\u00fdb\u011br, jestli to \u0159\u00edct m\u00e1m\u011b! Taky skv\u011bl\u00e1 volba! N\u011bkdy prost\u011b NEm\u00e1\u0161 na v\u00fdb\u011br to, co bys cht\u011bl!“ Vysko\u010dil z gau\u010de a za\u010dal p\u0159ech\u00e1zet po pokoji.<\/p>\n

„Tak\u017ee tady nest\u016fj a ned\u00edvej se na m\u011b jako na n\u011bco pod\u0159adn\u00e9ho. Ty nem\u00e1\u0161 ani tu\u0161en\u00ed – nem\u00e1\u0161 p\u0159edstavu o tom, jak\u00e9 to m\u016f\u017ee b\u00fdt. Tys ni\u010d\u00edm z toho nemusel proch\u00e1zet, tak\u017ee si ty sv\u00e9 soudy nech pro n\u011bkoho jin\u00e9ho! Proto\u017ee ty nem\u00e1\u0161<\/em> pr\u00e1vo m\u011b soudit!“ Rozt\u0159esen\u011b si znovu sedl na kraj matrace a slo\u017eil si hlavu do dlan\u00ed, do kter\u00fdch zhluboka oddechoval. Sakra, tohle se nem\u011blo st\u00e1t!<\/div>\n

„Ani se neopova\u017euj ve mn\u011b vzbudit v\u00fd\u010ditky! Byla to tvoje volba! Tohle v\u0161echno – je to po\u0159\u00e1d tvoje volba, a nez\u00e1le\u017e\u00ed na tom, co namlouv\u00e1\u0161 s\u00e1m sob\u011b nebo co namlouv\u00e1\u0161 mn\u011b!“ Tom nebyl ochotn\u00fd p\u0159ijmout jak\u00e9koli argumenty, kter\u00e9 mu snad bratr mohl nab\u00eddnout.<\/div>\n
Bill na tohle nem\u011bl co \u0159\u00edct. Jak by mu mohl vysv\u011btlit, \u017ee to v\u0161echno bral jenom jako nutn\u00e9 zlo? Byla to prost\u011b jen pr\u00e1ce, nic jin\u00e9ho. Rychl\u00fd zp\u016fsob, jak p\u0159ij\u00edt k pen\u011bz\u016fm. Tom ho nemohl nikdy pochopit. Z\u016fstal sed\u011bt s hlavou v dlan\u00edch a b\u00e1l se jen pohnout. Sly\u0161el, jak bratr p\u0159ech\u00e1z\u00ed p\u0159es pokoj a hlasit\u011b oddechuje, ale odv\u00e1\u017eil se vzhl\u00e9dnout, a\u017e kdy\u017e se jeho kroky zastavily. Tom k n\u011bmu byl oto\u010den\u00fd z\u00e1dy, z\u00edral ven z okna.<\/p>\n

„J\u00e1 jen nech\u00e1pu,“ zarazil se a zakroutil hlavou. „Jak jsi mohl b\u00fdt se mnou, zat\u00edmco za m\u00fdmi z\u00e1dy-“ zaj\u00edknul se, ot\u0159el si tv\u00e1\u0159 a odka\u0161lal si, proto\u017ee se mu v krku ud\u011blal knedl\u00edk. „Kdy\u017e v\u00ed\u0161, \u017ee t\u011b miluju,“ oto\u010dil se k n\u011bmu a vy\u010d\u00edtav\u011b se mu zahled\u011bl do tv\u00e1\u0159e. Tenhle pohled Billa bolel v\u00edc, ne\u017e v\u0161echna slova, kter\u00e1 mu bratr \u0159ekl.<\/div>\n

„J\u00e1-“ zmlkl, kdy\u017e mu do\u0161lo, \u017ee nem\u016f\u017ee \u0159\u00edct nic, co by situaci zm\u011bnilo.<\/div>\n
„Tak po\u010dkat-“ A\u017e te\u010f mu do\u0161lo, \u017ee Bill byl t\u00e9m\u011b\u0159 celou dobu s n\u00edm – doma. Neodch\u00e1zel, aby si na fet mohl vyd\u011blat.<\/div>\n
„Kde jsi vzal pen\u00edze na v\u0161echny ty d\u00e1vky, kdy\u017e jsi byl celou tu dobu tady?“ zamra\u010dil se Tom a pod\u00edval se mu do o\u010d\u00ed, kter\u00e9 bratr okam\u017eit\u011b sklopil.<\/div>\n
„Bille? Kde-jsi-vzal-ty-pen\u00edze?“ d\u00e1val d\u016fraz na ka\u017ed\u00e9 slovo. Pomalu mu to v\u0161echno za\u010dalo doch\u00e1zet. Bill vypadal, \u017ee kdyby mohl, vcucnul by se do gau\u010de.<\/div>\n
„J-j\u00e1,“ zakoktal se a o\u0161il se.<\/div>\n
Tom v\u011bd\u011bl, co pravd\u011bpodobn\u011b usly\u0161\u00ed, ale cht\u011bl, a\u0165 mu to Bill \u0159ekne s\u00e1m. Cht\u011bl to sly\u0161et z t\u011bch zr\u00e1dcovsk\u00fdch \u00fast, kter\u00e9 jak se zd\u00e1lo, ned\u011blaly nic jin\u00e9ho, ne\u017e \u017ee mu bez ust\u00e1n\u00ed lhaly nebo n\u011bco zap\u00edraly.<\/p>\n

„Slibuju, \u017ee ti ty pen\u00edze vr\u00e1t\u00edm,“ p\u00edpnul jeho bratru potichu a b\u00e1zliv\u011b k n\u011bmu zvedl pohled.<\/div>\n

„Kolik?“ zeptal se \u00fase\u010dn\u011b. Bill se je\u0161t\u011b v\u00edce zabo\u0159il do gau\u010de, a\u017e m\u011bl Tom pocit, \u017ee jestli se schoul\u00ed je\u0161t\u011b v\u00edc, tak u\u017e ho nep\u016fjde vid\u011bt v\u016fbec.<\/div>\n
Kdy\u017e se mu dostalo odpov\u011bdi, \u017ee jeho ve\u0161ker\u00e9 n\u011bkolikalet\u00e9 \u00faspory jsou pry\u010d, za\u010dal vid\u011bt rud\u011b. Ne\u0161lo ale ani tak o ty pen\u00edze. K \u010dertu s nimi. M\u011bl dob\u0159e placenou pr\u00e1ci – tak\u017ee nebude m\u00edt probl\u00e9m vyj\u00edt, ale co ho tak na\u0161tvalo, bylo v\u011bdom\u00ed, \u017ee mu to provedl Bill. To on ho zradil a celou dobu jen vyu\u017e\u00edval.<\/div>\n
Tom se m\u00e1lem rozesm\u00e1l nad vlastn\u00ed hloupost\u00ed. V\u017edy\u0165 on by pro n\u011bj ud\u011blal cokoli! Rozkr\u00e1jel by se na kousky, a kdyby si to Bill p\u0159\u00e1l, tak by ty kousky s \u00fasm\u011bvem sn\u011bdl. Byl ochotn\u00fd se pro n\u011bj vzd\u00e1t v\u0161eho, ale jak si uv\u011bdomil – Bill pro n\u011bj nebyl ochotn\u00fd vzd\u00e1t se heroinu.<\/div>\n
P\u0159ipadal si tak podveden\u00fd a na\u0161tvan\u00fd. Na\u0161tvan\u00fd na sebe, na Billa, na otce, na cel\u00fd zatracen\u00fd sv\u011bt, a\u017e m\u011bl pocit, \u017ee si bude muset do hlavy prorazit d\u00edru, aby mu do n\u00ed proudilo aspo\u0148 trochu sv\u011btla. Proto\u017ee ta temnota mysli byla zni\u010duj\u00edc\u00ed.<\/p>\n

Sly\u0161el, \u017ee na n\u011bj jeho bratr mluv\u00ed, ale neposlouchal ho. V u\u0161\u00edch mu hu\u010delo a on byl vzteky bez sebe. Kdyby se Bill aspo\u0148 trochu sna\u017eil! Kdyby nebyl takov\u00fd slaboch a postavil se tomu. Kdyby nebyl tak zatracen\u011b pohodln\u00fd. Tom toho m\u011bl pr\u00e1v\u011b dost. Kdy\u017e se dozv\u011bd\u011bl, co Bill musel d\u011blat pro to, aby si pen\u00edze vyd\u011blal, neuv\u011b\u0159iteln\u011b ho to nalomilo. A tohle byl ten posledn\u00ed \u0161\u0165ulec do zad, kter\u00fd sta\u010dil k tomu, aby p\u0159epadl p\u0159es okraj. Tak\u017ee te\u010f padal a padal a ne\u0161lo to zastavit.<\/p>\n

„Slibuju, \u017ee ti ty pen\u00edze vr\u00e1t\u00edm, Tome! Opravdu!“ kone\u010dn\u011b za\u010dal vn\u00edmat, co jeho bratr \u0159\u00edk\u00e1. – Bl\u00e1boly jako v\u017edy. Bl\u00e1boly a pr\u00e1zdn\u00e9 sliby, kter\u00fdch m\u011bl u\u017e po krk.<\/div>\n

„Ne\u0159\u00edkej!“ \u0161t\u011bkl na n\u011bj. „A jak to chce\u0161 ud\u011blat? Nech\u00e1\u0161 se ojet cel\u00fdm N\u011bmeckem?“ prskal kolem sebe, aby se trochu zbavil t\u00e9 zu\u0159ivosti. Bill na to neodpov\u011bd\u011bl.<\/div>\n
„Vypadni,“ vydechl po chv\u00edli Tom.<\/div>\n
„U\u017e toho m\u00e1m dost. Vypadni a nevracej se. Nem\u016f\u017eu se na tebe d\u00e1l d\u00edvat. Je mi blb\u011b z toho, jak mi neust\u00e1le l\u017ee\u0161 do o\u010d\u00ed, a m\u00e1m toho po krk.“<\/div>\n
„To, to nemysl\u00ed\u0161 v\u00e1\u017en\u011b,“ zavrt\u011bl hlavou Bill a vysko\u010dil na nohy.<\/div>\n
„Vypad\u00e1m snad na to? Vypad\u00e1m snad na to, \u017ee m\u011b bav\u00ed, kdy\u017e ze m\u011b n\u011bkdo d\u011bl\u00e1 idiota?“ vyjel na n\u011bj Tom.<\/div>\n
„Ne pros\u00edm, Tome, ned\u011blej to!“ chytil ho za ruku. „Slibuju ti, \u017ee-„<\/div>\n
„Tak ty slibuje\u0161?“ rozesm\u00e1l se jeho bratr a odstr\u010dil ho od sebe. „No, to m\u00e1\u0161 sm\u016flu, \u017ee j\u00e1 na sliby u\u017e moc ned\u00e1m, v\u00ed\u0161.“<\/div>\n
„Tome,“ vzlykl Bill a znovu se mu pov\u011bsil na ruk\u00e1v. P\u0159ece ho opravdu nevyhod\u00ed. Nem\u00e1, kam by \u0161el!<\/div>\n
„Nesahej na m\u011b! Neopova\u017euj se na m\u011b je\u0161t\u011b kdy s\u00e1hnout!“ Bill p\u0159ekvapen\u011b od bratra odstoupil a zapomn\u011bl i na sv\u016fj pl\u00e1\u010d. Zp\u016fsob, jak\u00fdm se na n\u011bj Tom d\u00edval, neznal. Bratr se na n\u011bj nikdy ned\u00edval s odporem – takov\u00e9 pohledy m\u011bl schovan\u00e9 pro druh\u00e9. Pro n\u011bj m\u011bl Tom v o\u010d\u00edch v\u017edycky schovanou l\u00e1sku a pochopen\u00ed. Ale te\u010f tam nic z toho nemohl naj\u00edt. Nebylo tam nic h\u0159ejiv\u00e9ho a zn\u00e1m\u00e9ho, nic z toho, na co byl zvykl\u00fd.<\/div>\n
„B\u011b\u017e, pros\u00edm t\u011b, odejdi.“<\/p>\n

*<\/p>\n

Neode\u0161el nijak daleko. Vlastn\u011b u\u0161el jen p\u00e1r blok\u016f, ne\u017e si sedl na lavi\u010dku, kde za\u010dal bre\u010det. Nemyslel si, \u017ee se znovu ocitne v t\u00e9hle situaci. V\u011b\u0159il tomu, \u017ee a\u0165 se stane cokoli, Tom u\u017e napo\u0159\u00e1d bude po jeho boku, aby mu pomohl. Ale jak se zd\u00e1lo, zapomn\u011bl na to, \u017ee i jeho bratr m\u00e1 city, kter\u00e9 m\u016f\u017eou b\u00fdt zran\u011bny.<\/div>\n

Set\u0159el si slzy z tv\u00e1\u0159\u00ed a zhluboka d\u00fdchal, ne\u017e se zvedl z lavi\u010dky, aby si dal posledn\u00ed zbytek fetu od Lukase. Jestli te\u010f n\u011bco pot\u0159eboval, byla to po\u0159\u00e1dn\u00e1 d\u00e1vka. A potom p\u016fjde, vyd\u011bl\u00e1 si na dal\u0161\u00ed heroin a do posledn\u00edho eura vyd\u011bl\u00e1 i pen\u00edze, kter\u00e9 vzal Tomovi.<\/p>\n

***<\/p>\n

Nerv\u00f3zn\u011b p\u0159e\u0161l\u00e1pl, ne\u017e se vydal k autu. Nasucho polkl a potom odhodlan\u011b otev\u0159el dve\u0159e a sedl si dovnit\u0159. Na mu\u017ee vedle sebe se ani nepod\u00edval a hned spustil svou obvyklou v\u011btu:<\/p><\/div>\n

„Sex neprovozuju. Bu\u010f kou\u0159en\u00ed, nebo rukou. Prachy chci p\u0159edem. M\u016f\u017eeme to ud\u011blat tady, nebo m\u016f\u017eeme jet jinam,“ up\u0159en\u011b z\u00edral p\u0159es \u010deln\u00ed sklo, zat\u00edmco mluvil. Teprve kdy\u017e mu\u017e vedle n\u011bj zalapal mocn\u011b po dechu, donutilo ho to kone\u010dn\u011b se na n\u011bj pod\u00edvat. Vz\u00e1p\u011bt\u00ed si p\u0159\u00e1l, aby to nikdy neud\u011blal. P\u0159\u00e1l si, aby to byl jen hloup\u00fd vtip ,a zatracen\u011b si p\u0159\u00e1l, aby se tomu vtipu mohl zasm\u00e1t. Nam\u00edsto toho se mu v krku utvo\u0159il knedl\u00edk a dostal do rukou nezvladateln\u00fd t\u0159as.<\/div>\n
„Jsi to opravdu ty, Bille?“ vydechl mu\u017e nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b a v \u0161eru auta na n\u011bj \u0161okovan\u011b z\u00edral. „Nem\u016f\u017eu tomu uv\u011b\u0159it,“ natahoval k n\u011bmu ruku, a\u017e se Bill nalepil na dve\u0159e tak daleko od n\u011bj, jak jen to bylo ve st\u00edsn\u011bn\u00e9m prostoru auta mo\u017en\u00e9.<\/div>\n
„Ne\u0161ahej na m\u011b!“ vyk\u0159ikl nep\u0159\u00ed\u010detn\u011b a chmatal po klice. M\u011bl pocit, \u017ee strach, kter\u00fd se v n\u011bm vzdouval, ho ka\u017edou chv\u00edli zadus\u00ed. Z\u00e1mek cvakl a on jen ne\u00fasp\u011b\u0161n\u011b zalomcoval klikou.<\/div>\n
„Neubl\u00ed\u017e\u00edm ti, Bille. Nemus\u00ed\u0161 se m\u011b b\u00e1t,“ mu\u017e se po n\u011bm znovu nat\u00e1hl a pokusil se ho vz\u00edt za ruku.<\/div>\n
„\u017de se t\u011b nemus\u00edm b\u00e1t?“ vyjekl \u010dernovlas\u00fd mlad\u00edk, a\u017e se mu zlomil hlas.<\/p>\n

<\/div>\n

*flashback*<\/div>\n
\n

„Nemus\u00ed\u0161 se m\u011b b\u00e1t,“ \u0161eptal mu do ucha, a\u017e se mu jeho hork\u00fd dech ot\u0159el o tv\u00e1\u0159. Bill se z\u00e1dy p\u0159im\u00e1\u010dkl co nejv\u00edce do matrace a sna\u017eil se nebre\u010det. Ne hned. Nemohl uv\u011b\u0159it tomu, \u017ee se op\u011bt ocitl v t\u00e9hle situaci. U\u017e p\u00e1r m\u011bs\u00edc\u016f ho otec nechal na pokoji, a on doufal, \u017ee jej to p\u0159e\u0161lo – \u017ee u\u017e nep\u0159ijde a nech\u00e1 ho b\u00fdt. Te\u010f se m\u00e1lem musel sm\u00e1t nad svou naivitou.<\/p><\/div>\n

„Jsi tak kr\u00e1sn\u00fd,“ zachr\u010del mu zase do ucha, a\u017e se Billovi zvedl \u017ealudek. Otcovy ruce bloudily pod jeho trikem a t\u0159ely mu bradavky. Snad si opravdu nemyslel, \u017ee by se mu to mohlo l\u00edbit! Nikdy si nep\u0159ipadal tak pon\u00ed\u017een\u00fd a zlomen\u00fd, jako kdy\u017e le\u017eel slisovan\u00fd k matraci pod vlastn\u00edm otcem a polykal sv\u00e9 slzy. Ale dnes nebude bre\u010det. Byl odhodlan\u00fd, \u017ee to sn\u00e1\u0161\u00ed naposledy. Byl odhodlan\u00fd o tom promluvit. Sl\u00edbil si, \u017ee pokud se to stane znovu, u\u017e to nebude d\u00e1le sn\u00e1\u0161et. A tak d\u00e1l le\u017eel a sna\u017eil se odpojit mozek a na nic nemyslet. Nejrad\u0161i by ale odpojil sv\u00e9 t\u011blo, aby na n\u011bm nemusel c\u00edtit doteky hork\u00fdch, zpocen\u00fdch dlan\u00ed.<\/p>\n

Zav\u0159el o\u010di a v duchu si p\u0159ehr\u00e1val melodii, kterou mu dnes Tom hr\u00e1l na kytaru. Nebyla je\u0161t\u011b hotov\u00e1, Tom ji teprve zdokonaloval, ale p\u0159esto Billovi p\u0159i\u0161la dokonal\u00e1.<\/div>\n

M\u00e1lem se mu da\u0159ilo zapomenout na to, co se s n\u00edm pr\u00e1v\u011b d\u011blo, dokud mu otec neza\u010dal stahovat boxerky, ve kter\u00fdch \u0161el sp\u00e1t. Ovanul ho chlad a on se bezd\u011b\u010dn\u011b ot\u0159\u00e1sl. Jeho otec si spokojen\u011b pomlaskl a za\u010dal ho ot\u00e1\u010det na b\u0159icho. Bill v\u011bd\u011bl, co p\u0159ijde potom. Pamatoval si ka\u017ed\u00fd okam\u017eik, ka\u017ed\u00e9 takov\u00e9 no\u010dn\u00ed n\u00e1v\u0161t\u011bvy. Nemyslel si, \u017ee by n\u011bco z toho mohl je\u0161t\u011b kdy zapomenout.<\/div>\n
C\u00edtil jeho ruce, jak mu roztahuj\u00ed nohy, a pak se musel zakousnout do pol\u0161t\u00e1\u0159e, aby potla\u010dil bolestiv\u00fd v\u00fdk\u0159ik, kter\u00fd se mu dral z hrdla, kdy\u017e do n\u011bj prudce vstoupil. Z o\u010d\u00ed mu vyhrkly bezd\u011b\u010dn\u011b slzy, a a\u010dkoli si sl\u00edbil, \u017ee u\u017e bre\u010det nebude, tak tlumen\u011b vzlykal do pol\u0161t\u00e1\u0159e, zat\u00edmco mu otec vzru\u0161en\u011b chr\u010del do ucha a chytil ho za vlasy. Prudce zat\u00e1hl, a\u017e Bill zasku\u010del a vyt\u00e1hl ho za vlasy k sob\u011b nahoru. Ruce mu polo\u017eil na st\u011bnu a donutil ho se zap\u0159\u00edt, zat\u00edmco do n\u011bj zezadu tvrd\u011b p\u0159ir\u00e1\u017eel.<\/p>\n

„Mmmh\u2026 nakonec nen\u00ed tak \u0161patn\u00e9, jak sis nechal nar\u016fst vlasy. Je to vlastn\u011b docela ahh\u2026 praktick\u00e9,“ zavzdychal mu do ucha a znovu ho za \u010dern\u00e9 prameny zatahal. Bill se zap\u0159\u00eds\u00e1hl, \u017ee nejpozd\u011bji z\u00edtra si je ost\u0159\u00edh\u00e1 minim\u00e1ln\u011b dohola.<\/div>\n

Z\u00edral do st\u011bny a zaujat\u011b pozoroval skvrnu, o kter\u00e9 ani nev\u011bd\u011bl, \u017ee tam byla. Netu\u0161il, jak dlouho u\u017e to trv\u00e1 a ani to necht\u011bl v\u011bd\u011bt. Jemu to v\u017edycky p\u0159ipadalo jako v\u011bky.<\/div>\n
P\u0159\u00edrazy se staly hrub\u0161\u00ed a krat\u0161\u00ed a taky otc\u016fv dech se zkracoval. Z jeho t\u011bla za\u010daly vych\u00e1zet chraptiv\u00e9 trhav\u00e9 vzdechy, kter\u00e9 jeho syn tolik nesn\u00e1\u0161el. Na druhou stranu to znamenalo, \u017ee u\u017e brzy bude konec. U\u017e brzy ho nech\u00e1 b\u00fdt.<\/div>\n
„Ohh…“ posledn\u00ed prudk\u00fd p\u0159\u00edraz, pod kter\u00fdm se Billovi rozjely je\u0161t\u011b v\u00edce nohy, a\u017e sklouzl o kus dol\u016f a penis jeho otce z n\u011bj vyklouzl. C\u00edtil tepl\u00e9 sperma, jak se mu rozlilo po zadku a z\u00e1dech, a ruku, kter\u00e1 to v\u0161echno po n\u011bm rozmaz\u00e1vala.<\/div>\n
Nezvedal hlavu, kterou m\u011bl zabo\u0159enou do pol\u0161t\u00e1\u0159e a nem\u00ednil se pohnout, dokud od n\u011bj neodejde.<\/div>\n
Jeho otec se pomalu obl\u00e9kl, naposledy ho pohladil po vlasech a nechal ho samotn\u00e9ho v tmav\u00e9m pokoji.<\/p>\n

*<\/p>\n

N\u00e1dech. V\u00fddech. N\u00e1dech. V\u00fddech. N\u00e1dech. V\u00fddech.<\/div>\n

Buch buch. Buch buch. Buch buch. Buch buch.<\/div>\n
Pooto\u010dil trochu hlavu, aby do jeho nosu mohlo proudit trochu v\u00edc vzduchu.<\/div>\n
Jeho pl\u00edce po\u0159\u00e1d pracovaly. Jeho srdce po\u0159\u00e1d bilo.<\/div>\n
Kdy\u017e se to stalo poprv\u00e9, byl si jist\u00fd, \u017ee mus\u00ed um\u0159\u00edt – pon\u00ed\u017een\u00edm, hanbou, smutkem, zlost\u00ed, nen\u00e1vist\u00ed.<\/div>\n
Ale p\u0159e\u017eil to. Stejn\u011b jako to p\u0159e\u017eil podruh\u00e9 a poka\u017ed\u00e9 potom. Stejn\u011b jako to p\u0159e\u017eil te\u010f. Ale nem\u011bl v \u00famyslu – u\u017e nikdy – p\u0159e\u017e\u00edt to je\u0161t\u011b jednou jedinkr\u00e1t znovu.<\/div>\n
Je\u0161t\u011b chv\u00edli le\u017eel, ne\u017e se rozt\u0159esen\u011b postavil na nejist\u00e9 nohy a bolestiv\u011b se do\u0161oural ke koupeln\u011b – pot\u0159eboval nutn\u011b sprchu. U\u017e se ani nesna\u017eil o to, sm\u00fdt jeho doteky ze sv\u00e9ho t\u011bla, proto\u017ee v\u011bd\u011bl, \u017ee se mu to stejn\u011b nikdy nepoda\u0159\u00ed. M\u011bl je vyp\u00e1len\u00e9 ve sv\u00e9 k\u016f\u017ei a\u017e do smrti. Byly za\u017eran\u00e9 hluboko v n\u011bm jako n\u011bjak\u00fd zatracen\u00fd parazit, pevn\u011b se dr\u017eely a necht\u011bly se pustit.<\/div>\n
Sp\u00ed\u0161 ze sebe cht\u011bl sm\u00fdt jeho sperma, kter\u00e9 za\u010d\u00ednalo zasychat.<\/p>\n

S povzdechem se zav\u0159el do sprchov\u00e9ho koutu a nep\u0159\u00edtomn\u011b si za\u010dal zase broukat Tomovu melodii. P\u0159esn\u011b v\u011bd\u011bl, pro\u010d je tak klidn\u00fd. Byl odhodlan\u00fd to z\u00edtra matce \u0159\u00edct a byl p\u0159esv\u011bd\u010den\u00fd, \u017ee potom bude v\u0161e v po\u0159\u00e1dku. Ona mu pom\u016f\u017ee a v\u0161echno bude zase dobr\u00e9.<\/div>\n

Byl klidn\u00fd taky kv\u016fli jin\u00e9 v\u011bci. Myslel na mal\u00fd bal\u00ed\u010dek s b\u00edl\u00fdm pr\u00e1\u0161kem, kter\u00fd m\u011bl po\u0159\u00e1d schovan\u00fd v kapse sv\u00fdch d\u017e\u00edn. V\u011bd\u011bl, \u017ee a\u017e ho dostane do sebe, pom\u016f\u017ee mu zapomenout. A to bylo to jedin\u00e9, na co te\u010f dok\u00e1zal myslet. Na heroin a jeho bratra brnkaj\u00edc\u00edho tu sladkou melodii.<\/p>\n<\/div>\n
*konec flashbacku*<\/div>\n
<\/div>\n
„Pus\u0165 m\u011b ven!“ k\u0159i\u010del a ml\u00e1til kolem sebe rukama. C\u00edtil, \u017ee otce p\u00e1rkr\u00e1t zas\u00e1hl, ale nakonec skon\u010dil vm\u00e1\u010dknut\u00fd do sedadla a jeho z\u00e1p\u011bst\u00ed byla uv\u011bzn\u011bn\u00e1 v jeho siln\u00fdch ruk\u00e1ch. Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee jej nemohl p\u0159eprat. Moc dob\u0159e si pamatoval jeho s\u00edlu. „Co ode m\u011b chce\u0161? Chce\u0161-chce\u0161 m\u011b snad zn\u00e1silnit tady v aut\u011b? Budu k\u0159i\u010det, pokou\u0161u t\u011b!“ vyhro\u017eoval, i kdy\u017e se mu hlas t\u0159\u00e1sl, a tak to trochu ub\u00edralo na d\u011bsivosti toho, co \u0159\u00edkal.<\/div>\n
„Nechci ti ubl\u00ed\u017eit! M\u016f\u017ee\u0161 se uklidnit, ksakru?!“ k\u0159ikl po n\u011bm otec rozho\u0159\u010den\u011b a stiskl mu z\u00e1p\u011bst\u00ed, a\u017e ho to zabolelo. Instinktivn\u011b se st\u00e1hl a c\u00edtil, jak se mu po tv\u00e1\u0159i rozl\u00e9v\u00e1 vlhkost. Ochabl v jeho sev\u0159en\u00ed a ti\u0161e vzlykal do ticha, kter\u00e9 v aut\u011b zavl\u00e1dlo. U\u017e se nebr\u00e1nil, bylo mu jedno, co se stane.<\/p>\n

<\/div>\n

„Bille,“ za\u010dal jeho otec potichu a zase k n\u011bmu nat\u00e1hl ruku. Tentokr\u00e1t p\u0159ed t\u00edm dotykem neuhnul. Nechal ho, aby mu zastr\u010dil pramen vlas\u016f, kter\u00fd mu spadal do o\u010d\u00ed, za ucho a uslzen\u00fdma o\u010dima provrt\u00e1val sv\u00e1 kolena.<\/div>\n
„Pus\u0165 m\u011b ven,“ zkusil to znovu. „Pros\u00edm,“ neudr\u017eel vzlyk v sob\u011b. U nosu se mu za\u010d\u00ednala tvo\u0159it nudle, ale bylo mu to jedno. Nic si nep\u0159\u00e1l v\u00edc, ne\u017e vypadnout z toho auta a zapomenout na \u010dlov\u011bka, sed\u00edc\u00edho vedle n\u011bj.<\/div>\n
„Ne. Nepust\u00edm t\u011b, dokud si nepromluv\u00edme, Bille,“ zam\u00edtl jeho otec. Chv\u00edli se p\u0159ehraboval v kapse a pak vyt\u00e1hl kapesn\u00edk, kter\u00fd mu str\u010dil pod nos, proto\u017ee se na n\u011bj jeho syn po\u0159\u00e1d odm\u00edtal pod\u00edvat. Bill si rozt\u0159esenou rukou kapesn\u00ed\u010dek vzal a nep\u0159\u00edtomn\u011b si ot\u0159el nos.<\/div>\n
„Nechci s tebou mluvit,“ odsekl potichu. „A nechci ani nic poslouchat,“ dodal po chv\u00edli pro vyjasn\u011bnou.<\/div>\n
„Nept\u00e1m se t\u011b, jestli chce\u0161,“ dostalo se mu odpov\u011bdi, a potom k jeho zd\u011b\u0161en\u00ed otec auto nastartoval a odv\u00e1\u017eel je pry\u010d.<\/div>\n
„Kam m\u011b to veze\u0161?“ za\u010dal Bill zase panika\u0159it a znovu naprosto zbyte\u010dn\u011b lomcoval klikou u dve\u0159\u00ed.<\/div>\n
„N\u011bkam, kde budeme m\u00edt v\u00edc soukrom\u00ed,“ vysv\u011btlil mu otec klidn\u00fdm hlasem. Po t\u00e9hle v\u011bt\u011b se Billovi roz\u0161\u00ed\u0159ily o\u010di strachem a zalapal po dechu. V\u00edc soukrom\u00ed – v\u00edc soukrom\u00ed na co?!<\/div>\n
Ne, pros\u00edm, pros\u00edm, tohle se nem\u016f\u017ee d\u00edt. Nem\u016f\u017ee se to v\u0161echno znovu opakovat. Zase za\u010dal vzlykat a ani se nesna\u017eil to p\u0159ed n\u00edm skr\u00fdt. M\u011bl pr\u00e1vo bre\u010det. M\u011bl zatracen\u011b pr\u00e1vo \u0159v\u00e1t jako mal\u00e1 holka.<\/p>\n

Ani si nev\u0161iml, \u017ee auto zastavilo a otec z n\u011bj vystoupil.<\/div>\n

„Poj\u010f.“ C\u00edtil, jak jej chytil za pa\u017ei a vyt\u00e1hl ven. St\u00e1li p\u0159ed n\u011bjak\u00fdm panelov\u00fdm domem v \u010d\u00e1sti m\u011bsta, kter\u00e1 Billovi p\u0159i\u0161la absolutn\u011b nezn\u00e1m\u00e1. Otec ho t\u00e1hl chodbou a potom po schodech a\u017e do t\u0159et\u00edho patra, kde jej zatla\u010dil do – pravd\u011bpodobn\u011b jeho – bytu. Bill netu\u0161il, pro\u010d se mu za celou tu dobu nesna\u017eil ut\u00e9ct. Mo\u017en\u00e1 u\u017e nem\u011bl s\u00edlu. Celou dobu p\u0159ece p\u0159ed n\u011b\u010d\u00edm ut\u00edkal. Bylo to tak unavuj\u00edc\u00ed\u2026<\/div>\n
„Sedni si,“ rozk\u00e1zal mu otec, kdy\u017e jej dovlekl do kuchyn\u011b a posadil jej na \u017eidli. Ud\u011blal, co mu \u0159ekl.<\/div>\n
„Co si d\u00e1\u0161? \u010caj, k\u00e1vu?“<\/div>\n
Bill zmaten\u011b vzhl\u00e9dl. Opravdu se ptal, co chce na pit\u00ed, nebo u\u017e m\u011bl halucinace?<\/div>\n
„K-k\u00e1vu,“ vyhrkl, jak byl zasko\u010den\u00fd. Otec jen k\u00fdvl a dal se do p\u0159\u00edpravy. Po chvilce si p\u0159isedl k n\u011bmu ke stolu a postavil p\u0159ed n\u011bj \u0161\u00e1lek s horkou k\u00e1vou. S\u00e1m m\u011bl p\u0159ed sebou \u010daj.<\/div>\n
Bill si do k\u00e1vy nasypal p\u0159ehnan\u011b moc cukru, proto\u017ee se mu t\u0159\u00e1sla ruka, a kdy\u017e se potom napil, musel se za\u0161klebit. Byla p\u0159eslazen\u00e1. To on nem\u011bl r\u00e1d. O\u010di m\u011bl zabodnut\u00e9 do desky stolu a za nic na sv\u011bt\u011b by se nedonutil zvednout pohled a pod\u00edvat se mu<\/em> do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Chci se ti omluvit, Bille,“ ozval se tich\u00fd hlas z prot\u011bj\u0161\u00ed strany stolu.<\/p>\n

*<\/p>\n

Tak on se mu chce omluvit?<\/p><\/div>\n

„Nestoj\u00edm o tvou omluvu,“ zasy\u010del Bill a uvnit\u0159 n\u011bj se za\u010dala zvedat vlna takov\u00e9 nen\u00e1visti, jakou dosud nepoznal. „A u\u017e v\u016fbec m\u011b nezaj\u00edm\u00e1, co ty chce\u0161. Tebe taky nikdy nezaj\u00edmalo, co chci j\u00e1. Nebo co nechci.“ Nakonec to nevydr\u017eel a vzhl\u00e9dl k otcov\u00fdm o\u010d\u00edm. O to v\u00edc byl p\u0159ekvapen\u00fd, kdy\u017e v nich na\u0161el slzy. Nikdy nevid\u011bl otce plakat. – Nikdy.<\/div>\n
Kdy\u017e p\u0159ekonal po\u010d\u00e1te\u010dn\u00ed p\u0159ekvapen\u00ed z toho, v jak\u00e9m stavu otec byl, uv\u011bdomil si dal\u0161\u00ed skute\u010dnost – ani tis\u00edc slz z jeho o\u010d\u00ed ho nedok\u00e1zalo obm\u011bk\u010dit. On nem\u011bl pr\u00e1vo b\u00fdt slab\u00fd a bre\u010det, kdy\u017e Bill cht\u011bl zu\u0159it. Nem\u011bl pr\u00e1vo na jeho slitov\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
„Je mi to tak l\u00edto, Bille! Tak stra\u0161n\u011b moc l\u00edto. Kdybych mohl, v\u0161echno bych to vr\u00e1til zp\u011bt. Pros\u00edm, odpus\u0165 mi to! Tak stra\u0161n\u011b to bol\u00ed\u2026 Ud\u011bl\u00e1m cokoli, abych to napravil, slibuju,“ vzlykal jeho otec a s prosebn\u00fdm pohledem se mu zad\u00edval do tv\u00e1\u0159e.<\/div>\n
<\/div>\n
„Ty chce\u0161, abych ti odpustil?!“ vyjeknul Bill nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b a vysko\u010dil na nohy. To byla posledn\u00ed kapka, kterou byl schopn\u00fd sn\u00e9st. „J\u00e1 jsem ti v\u011b\u0159il!“ za\u0159val mu do tv\u00e1\u0159e, a\u017e se mu zd\u00e1lo, \u017ee se star\u0161\u00ed mu\u017e p\u0159ikr\u010dil, ale bylo mu to jedno. „Pro krista, v\u017edy\u0165 jsi m\u016fj otec! Byl jsi m\u016fj vzor a naprosto jsi m\u011b zni\u010dil!“ k\u0159i\u010del d\u00e1l a ignoroval, \u017ee jeho vlastn\u00ed vzlyky mu trhaj\u00ed nitro. „Tak tebe to bol\u00ed? J\u00e1 ti \u0159eknu, co bol\u00ed. Bol\u00ed, kdy\u017e ve\u010der le\u017e\u00ed\u0161 v posteli a m\u00e1\u0161 strach v\u016fbec usnout, proto\u017ee by mohl p\u0159ij\u00edt tv\u016fj vlastn\u00ed otec<\/em> a o\u0161oustat t\u011b!“ jeho hlas p\u0159eskakoval a byl ochrapt\u011bl\u00fd.<\/div>\n
„Nen\u00ed nic, co bys mohl ud\u011blat. Zni\u010dil jsi mi cel\u00fd \u017eivot!“ pokra\u010doval u\u017e ti\u0161eji. „P\u0159eju si, abys to byl ty, kdo um\u0159el. M\u00e1ma si to nezaslou\u017eila. Ona byla dobr\u00fd \u010dlov\u011bk. To ty jsi zr\u016fda, kter\u00e1 zabila vlastn\u00ed rodinu.“<\/div>\n
„To ne\u0159\u00edkej, pros\u00edm,“ pozvedl jeho otec ruku, jako by ho snad Bill t\u011bmi slovy uhodil. „J\u00e1-j\u00e1 jsem se zm\u011bnil. U\u017e takov\u00fd nejsem.“<\/div>\n
„Tak ty ses zm\u011bnil!“ nemohl si Bill pomoct a uchechtl se.<\/div>\n
„Co jsi tedy v tom p\u0159\u00edpad\u011b d\u011blal na place? Sh\u00e1n\u011bl par\u0165\u00e1ka na v\u00fdlet?“ u\u0161kl\u00edbl se ironicky.<\/div>\n
„A co jsi tam d\u011blal ty?“ op\u00e1\u010dil otec a pod\u00edval se mu do tv\u00e1\u0159e.<\/div>\n
„Vyd\u011bl\u00e1val si na drogy,“ odpov\u011bd\u011bl prost\u011b Bill. Nem\u011bl co skr\u00fdvat a v\u011bd\u011bl, \u017ee v hloubi du\u0161e to jeho otec v\u00ed. Muselo mu to doj\u00edt hned, jakmile nasedl do jeho auta. Musel p\u0159ece v\u011bd\u011bt, kdo jeho z\u00e1kazn\u00edci opravdu jsou.<\/p>\n

P\u0159esto ale ne\u010dekal reakci, kter\u00e1 n\u00e1sledovala. Na jeho tv\u00e1\u0159i mu p\u0159ist\u00e1la facka, tak mocn\u00e1, a\u017e ho srazila k zemi. Op\u011bt si nemohl pomoci a potichu se na zemi pochecht\u00e1val, i kdy\u017e mu brn\u011bla cel\u00e1 tv\u00e1\u0159. Cel\u00e1 situace mu p\u0159i\u0161la tak absurdn\u00ed, \u017ee prost\u011b nemohla b\u00fdt opravdov\u00e1.<\/div>\n

„To nen\u00ed pravda,“ zakroutil jeho otec hlavou.<\/div>\n
„P\u0159esta\u0148 si hr\u00e1t na \u0161okovan\u00e9ho,“ \u0161t\u011bkl Bill a vy\u0161kr\u00e1bal se zp\u00e1tky na nohy a usedl ke stolu. „Stejn\u011b je to v\u0161echno tvoje vina,“ zabodl se mu o\u010dima do tv\u00e1\u0159e a l\u00edn\u011b se napil k\u00e1vy. C\u00edtil se klidn\u00fd a vnit\u0159n\u011b snad i spokojen\u00fd, kdy\u017e mohl pozorovat otc\u016fv emocion\u00e1ln\u00ed boj. Je\u0161t\u011b nikdy ho nevid\u011bl tak slab\u00e9ho a poko\u0159en\u00e9ho. V\u011bt\u0161inou byly jejich role prohozen\u00e9.<\/div>\n
„J\u00e1 si sv\u016fj probl\u00e9m, na rozd\u00edl od tebe, aspo\u0148 p\u0159izn\u00e1m,“ vysm\u00edval se mu do obli\u010deje.<\/div>\n
„M\u011bl by ses l\u00e9\u010dit, Bille,“ ozval se po chv\u00edli jeho otec znovu. „J\u00e1… mohl bych – mohl bych ti \u010dasem sehnat m\u00edsto n\u011bkde v l\u00e9\u010debn\u011b. Kdy\u017e tady z\u016fstane\u0161, postar\u00e1m se o tebe,“ prosebn\u011b k n\u011bmu zvedl pohled.<\/div>\n
„Ty by ses m\u011bl j\u00edt l\u00e9\u010dit, pokud si opravdu mysl\u00ed\u0161, \u017ee bych na to n\u011bkdy p\u0159istoupil,“ vyvalil Bill nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b o\u010di. On si z n\u011bj snad d\u011blal srandu! „Ty ses m\u011bl j\u00edt l\u00e9\u010dit u\u017e d\u00e1vno! U\u017e tehdy, kdy\u017e t\u011b poprv\u00e9 napadlo, \u017ee bys cht\u011bl o\u0161ukat sv\u00e9ho syna. To ty jsi nemocn\u00e1, zvr\u00e1cen\u00e1 svin\u011b,“ do ka\u017ed\u00e9ho slova d\u00e1val kus sv\u00e9 zran\u011bn\u00e9 du\u0161e, jako by se j\u00ed cht\u011bl zbavit. Vy\u0159\u00edznout tu po\u0161kozenou \u010d\u00e1st, kterou zni\u010dil jeho otec a nechat tam jen ten kousek, kter\u00fd z\u016fstal relativn\u011b zdrav\u00fd.<\/div>\n
Nedo\u010dkal se \u017e\u00e1dn\u00e9 reakce z prot\u011bj\u0161\u00ed strany stolu. A\u017e kdy\u017e se zvedl na nohy a zam\u00ed\u0159il ke dve\u0159\u00edm, jeho otec se znovu ozval.<\/p>\n

„Nev\u011bd\u011bl jsem tenkr\u00e1t, co d\u011bl\u00e1m,“ vydechl potichu. „Byl\u2026 byl jsem jako \u0161\u00edlen\u00fd. \u0160\u00edlen\u00fd do tebe.“<\/div>\n

„Bo\u017ee m\u016fj,“ Billovi se proto\u010dil \u017ealudek. „Ty jsi opravdu cvok,“ zakroutil hlavou a znechucen\u011b se na n\u011bj dlouhou chv\u00edli d\u00edval. „No. Sice jsme si p\u011bkn\u011b popov\u00eddali, tati<\/em>, ale u\u017e budu muset j\u00edt,“ znovu zam\u00ed\u0159il ke dve\u0159\u00edm, ale s rukou na klice se potom zarazil a oto\u010dil se zp\u00e1tky. Nev\u0161\u00edmal si toho, \u017ee jeho otec m\u00e1 zase hlavu v dlan\u00edch a bre\u010d\u00ed. „Pot\u0159ebuju n\u011bjak\u00e9 prachy na autobus,“ vysv\u011btlil, kdy\u017e k n\u011bmu otec s nad\u011bj\u00ed zvedl hlavu. Ramena mu trochu poklesla, kdy\u017e sly\u0161el Billovo vysv\u011btlen\u00ed a pootev\u0159el pusu, aby odpov\u011bd\u011bl. „Nebu\u010f sm\u011b\u0161n\u00fd,“ zarazil ho jeho syn \u00fase\u010dn\u011b je\u0161t\u011b d\u0159\u00edv, ne\u017e mu sta\u010dil nab\u00eddnout odvoz. Jen p\u0159ik\u00fdvl a hr\u00e1bl do kapsy, kde mu z pen\u011b\u017eenky podal n\u011bkolik bankovek. Bylo to mnohem v\u00edc, ne\u017e Bill pot\u0159eboval. S t\u00edmhle obnosem by pravd\u011bpodobn\u011b dojel na druh\u00fd konec N\u011bmecka, ale beze slova pen\u00edze p\u0159ijal a zmuchlal si je do zadn\u00ed kapsy kalhot. U\u017e te\u010f mu bylo jasn\u00e9, \u017ee je nepou\u017eije na autobus. A m\u011bl tu\u0161en\u00ed, \u017ee to v\u011bd\u011bl i jeho otec.<\/p>\n

„Bille, pros\u00edm. Nechce\u0161 si to je\u0161t\u011b rozmyslet?“ zkusil to naposled. „P\u0159\u00edsah\u00e1m, \u017ee ud\u011bl\u00e1m cokoli, co si bude\u0161 p\u0159\u00e1t.“<\/div>\n

„Jedin\u00e9, co si p\u0159eju je, abys vypadl z m\u00e9ho \u017eivota a u\u017e nikdy se nevracel. Pro m\u011b jsi d\u00e1vno mrtv\u00fd,“ \u0159ekl a potom bez dal\u0161\u00edho slova ode\u0161el.<\/p>\n

*<\/p>\n<\/div>\n

V mal\u00e9 budce kousek od otcova domu si koupil bal\u00ed\u010dek cigaret, a hned si jednu zap\u00e1lil. Zamy\u0161len\u011b pot\u00e1hl a rozhl\u00e9dl se kolem sebe. Nem\u011bl nejmen\u0161\u00ed tu\u0161en\u00ed, kde je. Nem\u011bl sice strach – m\u011bsto v noci mu sotva mohlo ubl\u00ed\u017eit, ale byla mu docela zima a nutn\u011b si pot\u0159eboval d\u00e1t. Ani ne tak proto, \u017ee u n\u011bj za\u010d\u00ednal abs\u0165\u00e1k, ale sp\u00ed\u0161 proto, \u017ee jeho hlava byla p\u0159epln\u011bna my\u0161lenkami na to, co se p\u0159ed chv\u00edli stalo. A on se t\u00edm necht\u011bl zab\u00fdvat. Necht\u011bl myslet na otce, na jeho slzy a na to, jak mu t\u00e9m\u011b\u0159 vyznal l\u00e1sku. Necht\u011bl c\u00edtit l\u00edtost – nemohl si dovolit ji c\u00edtit. Ne k n\u011bmu.<\/div>\n
D\u00edky pen\u011bz\u016fm, kter\u00e9 od n\u011bj dostal, m\u011bl aspo\u0148 o starost m\u00e9n\u011b – nemusel je sh\u00e1n\u011bt, respektive nemusel nikde sh\u00e1n\u011bt z\u00e1kazn\u00edky. Sta\u010dilo jen naj\u00edt m\u00edsto, kde by mohl n\u011bco koupit. To ho docela uklidnilo. Koneckonc\u016f, byl v noci v hlavn\u00edm m\u011bst\u011b – jak t\u011b\u017ek\u00e9 m\u016f\u017ee b\u00fdt n\u011bco tady sehnat?<\/p>\n

Nakonec se uk\u00e1zalo, \u017ee to nebyl tak lehk\u00fd \u00fakol. Ne\u017e se mu poda\u0159ilo koupit si fet v n\u011bjak\u00e9m klubu od dosti pochybn\u00e9ho t\u00fdpka, u\u017e se mu nezvladateln\u011b t\u0159\u00e1sly ruce, a m\u011bl sucho v krku. Jeho t\u011blem sem tam projela k\u0159e\u010d a nesnesiteln\u011b ho bolely v\u0161echny klouby. V duchu nad\u00e1val na to, \u017ee ho otec tak zdr\u017eel a zavezl do naprost\u00e9 drogov\u00e9 prdele.<\/div>\n

S nad\u00e1vkami se zav\u0159el na z\u00e1chod p\u0159\u00edmo v klubu. Nepl\u00e1noval j\u00edt a hledat n\u011bjak\u00e9 jin\u00e9 m\u00edsto. Stejn\u011b by nezvl\u00e1dl u\u017e doj\u00edt n\u011bjak daleko. Ne, dokud si nep\u00edchne.<\/div>\n
Rozt\u0159esen\u00fdmi prsty se dob\u00fdval do bal\u00ed\u010dku a po\u0159\u00e1d mumlal r\u016fzn\u00e9 nad\u00e1vky, aby se uklidnil. Po deseti minut\u00e1ch, kter\u00e9 mu p\u0159i\u0161ly jako v\u011b\u010dnost, byl kone\u010dn\u011b p\u0159ipraven\u00fd si d\u00e1vku d\u00e1t. Byl na\u0161tvan\u00fd – fet se necht\u011bl rozpustit a on m\u011bl obavy z toho, co tam m\u011bl ten dealer p\u0159im\u00edchan\u00e9ho za sra\u010dky. Neznal ho a jeho pravidlo bylo – nikdy si ned\u00e1vej n\u011bco od lid\u00ed, kter\u00e9 nezn\u00e1\u0161. A\u017e p\u0159\u00edli\u0161 dob\u0159e si pamatoval historky o fe\u0165\u00e1c\u00edch, kte\u0159\u00ed na to doplatili. Zatracen\u011b, on ale nem\u011bl \u010das ani s\u00edlu na to sh\u00e1n\u011bt n\u011bco jin\u00e9ho. S odevzdan\u00fdm povzdechem stiskl st\u0159\u00edka\u010dku a d\u00e1vku si p\u00edchl.<\/div>\n
Kdy\u017e se potom na z\u00e1chodku probral, st\u0159\u00edka\u010dku m\u011bl po\u0159\u00e1d zap\u00edchnutou v sob\u011b a nemohl se h\u00fdbat. Cel\u00e9 jeho t\u011blo mu p\u0159i\u0161lo t\u011b\u017ek\u00e9, jako by snad v\u00e1\u017eilo tunu, a on nem\u011bl \u017e\u00e1dnou v\u016fli pohnout se.<\/p>\n

Doprdele. V duchu se musel bl\u00e1zniv\u011b pochecht\u00e1vat. A\u010dkoli se nemohl pohnout, nemohl taky pop\u0159\u00edt, \u017ee je mu dost dob\u0159e. A\u0165 u\u017e v tom svinstvu bylo, co cht\u011blo, zanech\u00e1valo to v n\u011bm pekeln\u011b dobr\u00fd pocit.<\/div>\n

S vyp\u011bt\u00edm v\u0161ech sil si vyhrabal z bal\u00ed\u010dku cigaretu a zap\u00e1lil si. Nem\u011bl tu\u0161en\u00ed, jak dlouho sed\u011bl na zemi na z\u00e1chodc\u00edch a poslouchal hudbu, kter\u00e1 se odr\u00e1\u017eela od kachli\u010dkovan\u00fdch st\u011bn, ne\u017e byl schopn\u00fd se zvednout. \u0160ne\u010d\u00edm tempem se do\u0161oural k umyvadlu a l\u00edn\u011b si opl\u00e1chl tv\u00e1\u0159 ledovou vodou. St\u011b\u017e\u00ed dr\u017eel o\u010di otev\u0159en\u00e9. Pot\u0159eboval se dostat pry\u010d. Je\u0161t\u011b chv\u00edli se op\u00edral o umyvadlo, a pak se kone\u010dn\u011b odhodlal vypadnout odsud. Cesta z klubu mu p\u0159i\u0161la dlouh\u00e1 n\u011bkolik kilometr\u016f, a ne\u017e se dostal ven, za\u010dalo mu tepat v hlav\u011b z hlasit\u00e9 hudby. U\u017e mu nebylo tak p\u0159\u00edjemn\u011b jako p\u0159ed chv\u00edl\u00ed, kdy\u017e sed\u011bl na v\u00fdrazn\u011b ti\u0161\u0161\u00edch a osv\u011btlen\u00fdch z\u00e1chodc\u00edch. Tady v klubu bylo narv\u00e1no a tv\u00e1\u0159e lid\u00ed, kter\u00e9 se k n\u011bmu p\u0159ibli\u017eovaly na minim\u00e1ln\u00ed vzd\u00e1lenost, ho d\u011bsily.<\/p>\n<\/div>\n
Prom\u00e1\u010dkl se dve\u0159mi z klubu ven, proto\u017ee se p\u0159es n\u011bj neust\u00e1le n\u011bjac\u00ed lidi drali dovnit\u0159, a hltav\u011b se nadechl \u010derstv\u00e9ho vzduchu. M\u011bl pocit, jako by se jeho pl\u00edce smr\u0161tily na dva nepatrn\u00e9 kam\u00ednky, kter\u00e9 se odm\u00edtaly vlivem vzduchu rozp\u00ednat. Dusil se – op\u0159el si proto hlavu o st\u011bnu klubu a ani\u017e by to n\u011bjak vn\u00edmal, pozvracel se. Nem\u011bl tu\u0161en\u00ed, jestli to bylo t\u00edm fetem nebo se prost\u011b jeho t\u011blo za\u010dalo bou\u0159it a protestovat, ale bylo mu to jedno. Cel\u00fd cyklus se opakoval je\u0161t\u011b dvakr\u00e1t, ne\u017e byl schopn\u00fd se odlepit od zdi a j\u00edt zase d\u00e1l.<\/div>\n
Celou dobu nemyslel na nic jin\u00e9ho ne\u017e na to, jak se dostane zp\u00e1tky do centra. Po cest\u011b si nev\u0161iml \u017e\u00e1dn\u00e9 zast\u00e1vky – ni\u010deho. Prokrista, kam ho to otec odvezl?<\/p>\n

Po n\u011bkolika minut\u00e1ch ch\u016fze narazil na telefonn\u00ed budku a rozhodl se. Beztak u\u017e ho nohy neposlouchaly a necht\u011bly ho n\u00e9st d\u00e1l.<\/div>\n

Nah\u00e1zel drobn\u00e9 do automatu a napot\u0159et\u00ed vyto\u010dil bratrovo \u010d\u00edslo. Znovu se mu zvedal \u017ealudek, ale sna\u017eil se to v sob\u011b udr\u017eet, dokud se s n\u00edm nedomluv\u00ed. V budce se c\u00edtil nep\u0159\u00edjemn\u011b – byla st\u00edsn\u011bn\u00e1 a \u0161pinav\u00e1 a on m\u011bl pocit, jako by ho po\u010dm\u00e1ran\u00e9 st\u011bny m\u011bly sev\u0159\u00edt a rozdrtit.<\/div>\n
Po sedm\u00e9m zazvon\u011bn\u00ed se z mluv\u00edtka ozval ospal\u00fd hlas. „Ano?“ Bill se p\u0159i tom zvuku neudr\u017eel a do o\u010d\u00ed se mu nahrnuly slzy. Nev\u011bd\u011bl, kde se v n\u011bm najednou vzala ta nal\u00e9hav\u00e1 pot\u0159eba le\u017eet vedle bratra v tepl\u00fdch pe\u0159in\u00e1ch a nechat se j\u00edm obj\u00edmat.<\/div>\n
„T-Tome?“ vydechl potichu.<\/div>\n
„Bille?“ hlas najednou zn\u011bl mnohem v\u00edce probuzen\u011b. „Jsi v po\u0159\u00e1dku? Zatracen\u011b, kde jsi? Omlouv\u00e1m se, \u017ee jsem na tebe k\u0159i\u010del. Tak kde jsi?“ Bill sly\u0161el, jak se Tom sb\u00edr\u00e1 z postele a musel se usm\u00e1t. P\u0159ijede si pro n\u011bj a odveze jej dom\u016f.<\/div>\n
„Tome\u2026“ zopakoval zase a po tv\u00e1\u0159\u00edch se mu spustily slzy. „M\u016f\u017ee\u0161 pro m\u011b p\u0159ijet, Tomi?“ vzlykl a pot\u00e1hl nosem.<\/div>\n
„Kam?“ bylo jedin\u00e9 slovo, kter\u00e9 jeho bratr \u0159ekl.<\/div>\n
„J\u00e1-j\u00e1 nev\u00edm,“ zakv\u00edlel Bill zoufale a nahlas se roze\u0161tkal.<\/div>\n
„Uklidni se, Bille. P\u0159ijedu pro tebe. Bude to v po\u0159\u00e1dku. Jen mi mus\u00ed\u0161 \u0159\u00edct, kde p\u0159ibli\u017en\u011b jsi a j\u00e1 u\u017e t\u011b potom najdu,“ bratr\u016fv konej\u0161iv\u00fd hlas ho pomalu uklid\u0148oval.<\/div>\n
„J\u00e1\u2026“ zasekl se. Opravdu nem\u011bl pon\u011bt\u00ed, kde byl. „V\u00ed\u0161… v\u00ed\u0161, kde je klub Sydney?“ to byl jeho jedin\u00fd z\u00e1chytn\u00fd bod.<\/div>\n
„Ale to je p\u0159es p\u016flku m\u011bsta,“ vyjeknul Tom p\u0159ekvapen\u011b, \u010d\u00edm\u017e zp\u016fsobil, \u017ee se Bill op\u011bt rozvzlykal.<\/div>\n
„Tome, pros\u00edm nenech\u00e1vej m\u011b tady! Boj\u00edm se, Tome, pros\u00edm p\u0159ije\u010f si pro m\u011b. Pros\u00edm!“ bre\u010del mu do telefonu a ani nev\u011bd\u011bl pro\u010d je tak vyd\u011b\u0161en\u00fd. Jedin\u00e9, co v\u011bd\u011bl, bylo to, \u017ee pot\u0159ebuje m\u00edt sv\u00e9ho bratra u sebe – te\u010f.<\/div>\n
„Neboj se, Bille. Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee t\u011b tam nenech\u00e1m. P\u0159ijedu, co nejd\u0159\u00edv to bude mo\u017en\u00e9. Sejdeme se u toho klubu, dob\u0159e?“<\/p>\n<\/div>\n
Bylo jedno, \u017ee jen p\u0159ed p\u00e1r hodinami ho s\u00e1m vyhodil. Kdy\u017e ho opustil v\u0161echen vztek, zbyly v n\u011bm jen v\u00fd\u010ditky z toho, jak se zachoval. Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee se c\u00edtil bratrem podveden\u00fd a zrazen\u00fd, ale m\u011bl strach, aby Bill neprovedl n\u011bjakou hloupost. Cokoli, co mu mohl bratr ud\u011blat, stejn\u011b nic nem\u011bnilo na faktu, \u017ee ho po\u0159\u00e1d miloval. To se nemohlo zm\u011bnit nikdy. Tak\u017ee pokud Bill volal o jeho pomoc, nemohl mu ji up\u0159\u00edt, i kdyby cht\u011bl. Jeho t\u011blo u\u017e se automaticky obl\u00e9kalo a sb\u00edhalo po schodech, a nemohl tomu zabr\u00e1nit, i kdyby byl celou svou mysl\u00ed proti tomu.<\/div>\n
„D-dob\u0159e,“ p\u0159ik\u00fdvl Bill trhan\u011b. „Posp\u011b\u0161 si, Tome,“ vydechl je\u0161t\u011b. Odpov\u011bd\u00ed mu bylo zamru\u010den\u00ed, a pak u\u017e se ze sluch\u00e1tka oz\u00fdvalo jen p\u00edp\u00e1n\u00ed.<\/p>\n

*<\/p><\/div>\n

Na\u0161el bratra, jak se kr\u010d\u00ed u zdi klubu. Kdy\u017e ho zaregistroval, pov\u011bsil se mu Bill kolem krku a odm\u00edtal se ho pustit i ve chv\u00edli, kdy se ho Tom pokou\u0161el usadit do auta. Nakonec si tedy sedl dozadu, s bratrem v kl\u00edn\u011b a sna\u017eil se ho uklidnit, ne\u017e je odveze dom\u016f.<\/div>\n
„P\u0161\u0161\u0161t, je to v po\u0159\u00e1dku, jsem u tebe,“ mumlal mu do ucha a hladil ho po z\u00e1dech. Bill mu neodpov\u011bd\u011bl, jen sev\u0159el jeho triko je\u0161t\u011b siln\u011bji a nam\u00e1\u010dkl se na n\u011bj co nejbl\u00ed\u017ee. „Bille,“ odt\u00e1hl se od n\u011bj bratr, aby mu vid\u011bl do tv\u00e1\u0159e. „Co se stalo?“ Ale jeho dvoj\u010de jen zakroutilo hlavou a znovu se mu vrhlo kolem krku.<\/div>\n
„U\u017e m\u011b pros\u00edm neopou\u0161t\u011bj. Nikdy, m\u011b nesm\u00ed\u0161 opustit, Tome,“ \u0161eptal mu n\u011bkam do krku po\u0159\u00e1d dokola. To byla jedin\u00e1 odpov\u011b\u010f, kterou od n\u011bj dostal. Kdy\u017e po n\u011bjak\u00e9 dob\u011b v jeho n\u00e1ru\u010d\u00ed Bill usnul, odvezl je kone\u010dn\u011b dom\u016f. Jeho bratr se neprobudil, ani kdy\u017e ho pokl\u00e1dal do postele a lehal si vedle n\u011bj. No, dnes u\u017e z\u0159ejm\u011b nic nevy\u0159e\u0161\u00ed, tak\u017ee na odpov\u011bdi si bude muset po\u010dkat a\u017e do z\u00edt\u0159ka, pomyslel si Tom, ne\u017e se dnes u\u017e podruh\u00e9 propadl do neklidn\u00e9ho sp\u00e1nku.<\/p>\n

autor: Lisa<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Lisa Tom rozmrzele t\u0159\u00edskl s dv\u00ed\u0159kama od lednice. M\u011bl zatracen\u00fd hlad a doma u\u017e nebyl ani drobek \u010dehokoli, co by si mohl d\u00e1t. Vcelku to d\u00e1valo smysl. Nemohl si ani vzpomenout, kdy naposledy byl na n\u00e1kupu, aby doplnil z\u00e1soby. Ale s<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[483],"tags":[],"class_list":["post-6497","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-wenn-es-manchmal-regnet"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6497","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=6497"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6497\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=6497"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=6497"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=6497"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}