{"id":6498,"date":"2012-05-18T17:00:00","date_gmt":"2012-05-18T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=6480"},"modified":"2012-05-18T17:00:00","modified_gmt":"2012-05-18T16:00:00","slug":"novel-of-dreams-my-nightmare-4","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/05\/18\/novel-of-dreams-my-nightmare-4\/","title":{"rendered":"Novel of Dreams – My Nightmare 4."},"content":{"rendered":"
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
BILL<\/p>\n

<\/strong> „Nechce\u0161 to\u2026 napsat?“ zept\u00e1m se velice opatrn\u011b. Nerad bych ho vystra\u0161il. Tom ihned p\u0159ik\u00fdvl a rukou nazna\u010dil pohyb psan\u00ed perem.<\/div>\n

„Dob\u0159e, tak j\u00e1 ti hned donesu pap\u00edr a tu\u017eku, ano?“ dot\u00e1\u017eu se s \u00fasm\u011bvem. P\u0159ijal to. Chce se mnou komunikovat. Neodm\u00edt\u00e1 m\u011b jako ostatn\u00ed.<\/em> K\u00fdvl a sledoval m\u011b. Pomalu jsem se zvedl a do\u0161el stejn\u011b tak pomal\u00fdm krokem ke dve\u0159\u00edm. Pootev\u0159el jsem je. Doktor tam s Andersem post\u00e1val. Celou dobu n\u00e1s sledovali.<\/div>\n
„P\u0159ijal komunikaci se mnou, souhlas\u00ed s t\u00edm, \u017ee mi bude ps\u00e1t. D\u00e1te mi, pros\u00edm, tu\u017eku a pap\u00edr? M\u00e1m oboje v ta\u0161ce,“ \u0159eknu hned ti\u0161e. Doktor mi ihned podal celou ta\u0161ku, ale ne\u017e jsem se vr\u00e1til, p\u0159ichytil m\u011b.<\/div>\n
„Jak jste to dok\u00e1zal? Odm\u00edtl komunikovat s ve\u0161ker\u00fdm person\u00e1lem.“ U\u017easle na m\u011b koukal. Vyhrabal jsem v rychlosti blo\u010dek i tu\u017eku. Pot\u00e9 jsem ta\u0161ku odlo\u017eil a pod\u00edval se na n\u011bj.<\/div>\n
„Miluju ho,“ vydechnu naprosto v\u00e1\u017en\u011b a pot\u00e9 zav\u0159u ti\u0161e dve\u0159e. Nezn\u00e1m jednodu\u0161\u0161\u00ed odpov\u011b\u010f. Je to prost\u011b tak. Oni k n\u011bmu nechovaj\u00ed \u017e\u00e1dn\u00e9 siln\u00e9 city a on k nim tak\u00e9 ne.<\/em> Pod\u00edv\u00e1m se na Toma a uk\u00e1\u017eu mu tu\u017eku i blo\u010dek.<\/p>\n

„Je to dobr\u00e9?“ zept\u00e1m se. Usm\u00e1l se a nat\u00e1hl ke mn\u011b ruku, aby si to vzal. Hned jsem k n\u011bmu pomal\u00fdm krokem do\u0161el a posadil se na stejn\u00e9 m\u00edsto jako p\u0159edt\u00edm. „Jsem moc r\u00e1d, \u017ee se mnou komunikuje\u0161. Moc d\u011bkuju,“ po\u0161ept\u00e1m a vlo\u017e\u00edm mu blo\u010dek s tu\u017ekou do dlan\u011b. Nejen, \u017ee mi naslouch\u00e1, ale on na m\u011b i reaguje. Odpov\u00edd\u00e1 mi a neignoruje m\u011b. J\u00e1 s\u00e1m tomu moc dob\u0159e nerozum\u00edm, ale jsem za to neuv\u011b\u0159iteln\u011b r\u00e1d. Nejrad\u0161i bych k\u0159i\u010del do sv\u011bta radost\u00ed. Mus\u00edm tohle v\u0161echno \u0159\u00edct potom Simone.<\/em> Ihned propisku otev\u0159el a za\u010dal n\u011bco rychle ps\u00e1t do bloku. Po chv\u00edli mi ho uk\u00e1zal.<\/div>\n

„Kdo jsi? \u0158ekni mi V\u0160ECHNO.“ Jakmile jsem si to p\u0159e\u010detl, lehce jsem se usm\u00e1l a pod\u00edval se mu do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Jmenuju se Bill,“ \u0161eptnu. „Co v\u0161echno bys r\u00e1d v\u011bd\u011bl? Popi\u0161 mi to.“ Nechci mu \u0159\u00edkat v\u0161echno te\u010f hned. Je toho na n\u011bj a\u017e p\u0159\u00edli\u0161. Nesm\u00ed se p\u0159et\u011b\u017eovat. Abych pravdu \u0159ekl, i j\u00e1 jsem na pokraji sil. Tohle je pro m\u011b radost, ale je to vy\u010derp\u00e1vaj\u00edc\u00ed. M\u00e1m hrozn\u00e9 obavy, \u017ee n\u011bco zkaz\u00edm.<\/p>\n

<\/em><\/div>\n

\n

<\/em> Netrp\u011bliv\u011b povzdechl a zase za\u010dal ps\u00e1t. Vid\u011bl jsem, jak se mu ruka t\u0159\u00e1sla. Po chvilce si ji procvi\u010dil a psal d\u00e1l. Jakmile mi blok uk\u00e1zal, mohl jsem si p\u0159e\u010d\u00edst: „Pro\u010d m\u00e1m pocit, \u017ee t\u011b zn\u00e1m, i kdy\u017e nev\u00edm kdo jsi? M\u011bli jsme vztah? Jsem gay? Jak dlouho jsme spolu byli? \u0158ekni mi cokoliv, co mi pom\u016f\u017ee vzpomenout si.“ Opravdu m\u011bl snahu spolupracovat a rozvzpomenout si. Ach jo, j\u00e1 v\u016fbec nev\u00edm, co mu \u0159\u00edct. M\u00e1 tolik ot\u00e1zek, ale je velmi bystr\u00fd, kdy\u017e tohle v\u0161echno pochopil.<\/em> Nakonec se zhluboka nadechnu.<\/div>\n
„Byl jsem tv\u016fj p\u0159\u00edtel a bydleli jsme spolu,“ po\u0161ept\u00e1m vl\u00eddn\u011b. To mu prakticky odpov\u011bd\u011blo na v\u0161echny dotazy. Bolestn\u011b vydechl a blok odlo\u017eil. Pod\u00edval se n\u011bkam jinam. Ubl\u00ed\u017eilo mu to. Nem\u011bl jsem mu to v\u016fbec \u0159\u00edkat.<\/em><\/div>\n
„Tomi,“ \u0161eptnu potichu a upnu k n\u011bmu pohled. Semknul ruce k sob\u011b a zad\u00edval se na sv\u00e9 po\u0159ezan\u00e9 z\u00e1p\u011bst\u00ed. Musel b\u00fdt zmaten\u00fd. Pokud se te\u010f odtrhne a bude se mnou odm\u00edtat komunikovat, u\u017e m\u011b k n\u011bmu nepust\u00ed. Mus\u00edm ho uklidnit. Nem\u016f\u017eu ztratit \u0161anci mu pomoct.<\/em><\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm, \u017ee jsi te\u010f zmaten\u00fd a je toho na tebe p\u0159\u00edli\u0161, ale v\u0161emu dej \u010das. Pokud mi to dovol\u00ed\u0161, j\u00e1 ti pom\u016f\u017eu, slibuju ti to. Netla\u010d\u00edm na tebe. J\u00e1 v\u00edm, \u017ee jsem pro tebe n\u011bkdo nezn\u00e1m\u00fd,“ po\u0161ept\u00e1m a s l\u00e1skou mu p\u0159ejedu prsty po dlani. „Netrap se, pros\u00edm.“ Jemn\u011b mi ruku stiskl ve sv\u00e9 a nepatrn\u011b p\u0159ik\u00fdvl. Neh\u00fdbal se, ale st\u00e1le se m\u011b dr\u017eel.<\/p>\n

„Dob\u0159e,“ po\u0161ept\u00e1m a pohlad\u00edm ho po t\u00e9 ruce, kterou m\u011b tro\u0161ku sv\u00edr\u00e1. „Cht\u011bl bys, abych za tebou je\u0161t\u011b p\u0159i\u0161el?“<\/div>\n

Vzhl\u00e9dl a p\u0159ik\u00fdvl na souhlas. Tolik tohle pot\u011b\u0161\u00ed. Je to poprv\u00e9, co jsem u n\u011bj, a u\u017e jsme pokro\u010dili tak daleko.<\/em><\/div>\n
„D\u011bkuju,“ usm\u011bju se tro\u0161ku. „Nap\u00ed\u0161e\u0161 mi je\u0161t\u011b n\u011bco?“<\/div>\n
Chopil se bloku a chv\u00edli p\u0159em\u00fd\u0161lel, a\u017e za\u010dal ps\u00e1t velk\u00fdmi p\u00edsmeny: „CHCI ODTUD PRY\u010c.“ Hned, co jsem si to p\u0159e\u010detl, jsem p\u0159ik\u00fdvnul.<\/div>\n
„Ud\u011bl\u00e1m v\u0161echno proto, abych t\u011b odsud dostal, slibuju. Mus\u00edme tomu d\u00e1t tro\u0161ku \u010dasu, ale nenech\u00e1m t\u011b tady. Budu za tebou chodit, chce\u0161? Klidn\u011b p\u0159ijdu ka\u017ed\u00fd den, kdy\u017e si to bude\u0161 p\u0159\u00e1t. Jen mi pov\u011bz, co pro tebe mohu ud\u011blat. Co bys cht\u011bl?“ t\u00e1\u017eu se ho. Povzdechl a op\u011bt chv\u00edli uva\u017eoval, a\u017e se pousm\u00e1l. Na pap\u00edr napsal: „\u010cokol\u00e1du“. Semknul jsem rty pevn\u011b k sob\u011b, abych nebre\u010del. St\u00e1le na ni m\u00e1 chu\u0165. Nezm\u011bnil se. Uvnit\u0159 je to m\u016fj Tom.<\/em> Polknul jsem doufaj\u00edc, \u017ee polknu i slzy, kter\u00e9 se ve mn\u011b sb\u00edhaly.<\/div>\n
„Zept\u00e1m se, zda ti ji mohu don\u00e9st. Pokud ano, z\u00edtra ti ji p\u0159inesu, ano?“ usm\u011bju se sladce. Usm\u00e1l se. „N\u011bco ti pov\u00edm,“ chytnu ho za ruku. „V\u017edycky jsi ji miloval. Tohle je dobr\u00e9 znamen\u00ed,“ usv\u011bd\u010d\u00edm ho.<\/div>\n
„Tomu v\u011b\u0159\u00edm,“ napsal druhou rukou.<\/div>\n
„To jsem moc r\u00e1d,“ usm\u011bju se tro\u0161ku. „Co v\u00ed\u0161 o sob\u011b?“ zept\u00e1m se opatrn\u011b. Mo\u017en\u00e1 mu budu moct pov\u011bd\u011bt v\u00edc.<\/em> To u\u017e jeho \u00fasm\u011bv poklesl a ruku mi vyvl\u00e9kl, aby si mohl p\u0159idr\u017eet blok. Tentokr\u00e1t psal mnohem d\u00e9le. Kdy\u017e dopsal, blok mi polo\u017eil do kl\u00edna.<\/p>\n

„Kdy\u017e jsem byl v nemocnici, dozv\u011bd\u011bl jsem se, \u017ee jsem Tom Kaulitz a ned\u00e1vno mi um\u0159ela sestra. ????? Zbytek jsem si domyslel, i kdy\u017e jsem zmaten\u00fd. Pokusil jsem se podle ruky zab\u00edt, i kdy\u017e nev\u00edm pro\u010d. A asi jsem ztratil pam\u011b\u0165, kdy\u017e si nic nepamatuju a jsem tady. Chci pry\u010d, je to tu hrozn\u00fd. Cel\u00fd den tu sed\u00edm a u\u017e\u00edr\u00e1m se my\u0161lenkami. Nem\u016f\u017eu nic d\u011blat, nem\u00e1m podn\u011bty ke vzpom\u00edn\u00e1n\u00ed, i kdy\u017e se sna\u017e\u00edm sebev\u00edc. Dosta\u0148 m\u011b odtud, pros\u00edm. Slibuju, \u017ee u\u017e si nic neud\u011bl\u00e1m. V\u017edy\u0165 ani, sakra, nev\u00edm, pro\u010d jsem to ud\u011blal.“<\/div>\n

P\u0159e\u010detl jsem si to a ti\u0161e povzdechnul.<\/div>\n
„Tomi, je dobr\u00e9, \u017ee prozat\u00edm v\u00ed\u0161, co v\u00ed\u0161. Mus\u00ed\u0161 na v\u0161echno pomalu. Ale j\u00e1 ti v tom vzpom\u00edn\u00e1n\u00ed r\u00e1d pomohu. Ano, jsi Tom Kaulitz. To, pro\u010d se tohle v\u0161echno stalo, ti pov\u00edm, ale pozd\u011bji. Neuva\u017euj nad t\u00edm, je to slo\u017eit\u00e9. Te\u010f mysli jen na jedno, a to na to, \u017ee j\u00e1 ud\u011bl\u00e1m v\u0161echno proto, abych t\u011b odsud dostal. \u0158eknu ti v\u0161echno, ud\u011bl\u00e1m pro tebe cokoli. V\u011b\u0159 mi, \u017ee bych ti snesl i modr\u00e9 z nebe, kdyby sis ho p\u0159\u00e1l. Te\u010f u\u017e mysli jen na to, \u017ee se odsud dostane\u0161. Netrap se, pros\u00edm. J\u00e1 v\u00edm, \u017ee mus\u00ed b\u00fdt hrozn\u00e9 b\u00fdt tady, ale mus\u00ed\u0161 to vydr\u017eet. Sna\u017e se sp\u00e1t, spolupracuj a v\u0161echno p\u016fjde l\u00e9pe, uvid\u00ed\u0161. A kdy\u017e s nimi nebude\u0161 cht\u00edt mluvit a cht\u011bl bys mluvit t\u0159eba se mnou, j\u00e1 v\u017edycky r\u00e1d p\u0159ijdu. Sta\u010d\u00ed se jen domluvit. Jsem tu pro tebe po\u0159\u00e1d, ve dne v noci,“ podal jsem mu blok zp\u011bt.<\/p>\n

Nemohu mu te\u010f \u0159\u00edct v\u0161echno, neunesl by to. To hlavn\u00ed bych \u0159ekl, \u017ee v\u00ed. To je z\u00e1klad. Mus\u00edm si z\u00edskat jeho d\u016fv\u011bru, a pot\u00e9 mu teprve n\u011bco v\u00edc \u0159\u00edct. Nechci, aby se zhroutil. Mile r\u00e1d mu budu d\u011blat prost\u0159edn\u00edka, kter\u00fd v\u0161e \u0159ekne doktor\u016fm. Samoz\u0159ejm\u011b tak, aby mu to neubl\u00ed\u017eilo. J\u00e1 bych pro n\u011bj ud\u011blal v\u00e1\u017en\u011b cokoli.<\/em> Cht\u011bl n\u011bco napsat, ale pot\u00e9 si to rozmyslel. Vd\u011b\u010dn\u011b k\u00fdvl na znamen\u00ed d\u00edku. V o\u010d\u00edch se mu leskly slzy.<\/div>\n

„Neplakej, pros\u00edm. M\u011b moc mrz\u00ed, kdy\u017e pl\u00e1\u010de\u0161,“ opatrn\u011b ho pohlad\u00edm po tv\u00e1\u0159i. Chud\u00e1\u010dek, je toho na n\u011bj moc. D\u011bl\u00e1 to i tohle prost\u0159ed\u00ed. J\u00e1 v\u00edm, \u017ee to pro n\u011bj byla asi jedin\u00e1 mo\u017enost, kdy\u017e ho sem dali, ale \u0159ekl bych, \u017ee ho to poznamenalo mnohem v\u00edc ne\u017e cokoli jin\u00e9ho.<\/em> St\u00e1le na m\u011b smutn\u011b koukal, jako by se sna\u017eil n\u011bco vy\u010d\u00edst, jako by n\u011bco pot\u0159eboval.<\/div>\n
„Napi\u0161 mi to,“ po\u0161ept\u00e1m ti\u0161e, ani\u017e bych si byl naprosto jist\u00fd t\u00edm, \u017ee mi chce n\u011bco sd\u011blit. Zavrt\u011bl hlavou, \u017ee ne. P\u0159ijde mi, jako by n\u011bco cht\u011bl. P\u0159\u00edmo nal\u00e9h\u00e1, ale boj\u00ed se to projevit. Ta stydlivost a boj\u00e1cnost je v n\u011bm st\u00e1le.<\/em><\/div>\n
„Dob\u0159e. M\u00e1m pro tebe moment\u00e1ln\u011b n\u011bco ud\u011blat?“<\/div>\n
Povzdechl. N\u011bco ho tr\u00e1p\u00ed.<\/p>\n

„J\u00e1 ti nechci ubl\u00ed\u017eit, j\u00e1\u2026 nic ti neud\u011bl\u00e1m,“ upozorn\u00edm ho hned. „Cht\u011bl bys n\u011bco jako\u2026 mou bl\u00edzkost?“ po\u0161ept\u00e1m. Opravdu nev\u00edm, jak to vyj\u00e1d\u0159it. Nechci na n\u011bj vyp\u00e1lit s t\u00edm, zda ho m\u00e1m obejmout.<\/em> Nech\u00e1pav\u011b povyt\u00e1hl obo\u010d\u00ed, jak bych to mohl jen v\u011bd\u011bt.<\/div>\n

„Tomi,“ po\u0161ept\u00e1m opatrn\u011b. Usad\u00edm se a p\u0159estanu se ho dot\u00fdkat. „Pokud chce\u0161, ud\u011blej te\u010f cokoli. J\u00e1 ti nic neud\u011bl\u00e1m. Ud\u011blej, cokoli jen chce\u0161, ano? Neboj se, jen se neboj,“ \u0161ept\u00e1m. Nech\u00e1m mu voln\u00fd prostor. Je to na n\u011bm.<\/em> Vydechne a sklon\u00ed pohled. Nakonec se ke mn\u011b pomalu p\u0159isune. Byl opatrn\u00fd a ost\u00fdchav\u00fd.<\/div>\n
„Neboj se, ani se nesty\u010f,“ usm\u011bju se tro\u0161ku. Chci ho n\u011bjak podpo\u0159it. Pomalu si klekl a ovinul mi ruce kolem krku. Sotva se m\u011b dot\u00fdkal. B\u00e1l se a o\u010dividn\u011b si nebyl jist\u00fd. Sice m\u011b to mrz\u00ed, ale i tohle je tak stra\u0161n\u011b obrovsk\u00fd pokrok.<\/div>\n
„Pokud chce\u0161, obejmi m\u011b. Jestli chce\u0161, j\u00e1 t\u011b obejmu tak\u00e9,“ po\u0161ept\u00e1m mu a nab\u00eddnu mu svou n\u00e1ru\u010d. V\u00edce se ke mn\u011b p\u0159itiskl. To jedin\u00e9 sta\u010dilo. Co nejopatrn\u011bji to jen \u0161lo, jsem kolem n\u011bj zlehka ovinul pa\u017ee, aby c\u00edtil mou p\u0159\u00edtomnost. Pevn\u011b jsem k sob\u011b semknul o\u010dn\u00ed v\u00ed\u010dka.<\/div>\n
„D\u011bkuju, d\u011bkuju moc,“ za\u0161ept\u00e1m.<\/p>\n

Tolik bych si p\u0159\u00e1l, aby v\u011bd\u011bl, jak pro m\u011b tohle hrozn\u011b moc znamen\u00e1. Je to pro m\u011b jako ten nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed dar. Dovolil mi, abych ho objal. Byl jsem za to v\u017edy r\u00e1d i za norm\u00e1ln\u00ed situace, a te\u010f? Bylo to pro m\u011b to nejcenn\u011bj\u0161\u00ed, stejn\u011b tak, jako to, \u017ee m\u00e1m mo\u017enost u n\u011bj b\u00fdt, komunikovat s n\u00edm.<\/em><\/p>\n

Ti\u0161e vydechl a st\u00e1hl pa\u017ee kolem m\u00e9ho krku je\u0161t\u011b v\u00edc. Zoufale n\u011bkoho pot\u0159eboval. Za\u010dal ti\u0161e plakat.<\/div>\n

„Neplakej, Tomi,“ \u0161eptal jsem mu vl\u00eddn\u011b, p\u0159i\u010dem\u017e jsem ho za\u010dal konej\u0161iv\u011b hladit po z\u00e1dech. V\u017edy ho to uklid\u0148ovalo a j\u00e1 jsem si jist\u00fd t\u00edm, \u017ee to tak je nad\u00e1le. Ale jeho pl\u00e1\u010d naopak je\u0161t\u011b zes\u00edlil. Musel se c\u00edtit hrozn\u011b. Tiskl se k \u010dlov\u011bku, kter\u00e9ho v\u016fbec neznal, a\u010dkoli c\u00edtil, \u017ee je to spr\u00e1vn\u00e9. Nev\u011bd\u011bl jsem, jak ho uti\u0161it, ale zkou\u0161el jsem ty metody, kter\u00e9 na n\u011bj v\u017edy platily. Jemn\u011b jsem ho hladil a sv\u00edral kolem n\u011bj pa\u017ee, av\u0161ak tak, abych jej nevylekal.<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm, \u017ee jsem pro tebe ciz\u00ed, ale chci ti jen pomoct, pamatuj si to, ano?“ P\u0159ik\u00fdvl na souhlas a popot\u00e1hnul ti\u0161e nosem. Dlan\u00ed m\u011b pohladil po \u0161\u00edji, jako to v\u017edycky d\u011bl\u00e1val. Jeho instinkty byly st\u00e1le stejn\u00e9. Ti\u0161e jsem oddechl do toho jeho sn\u011bhob\u00edl\u00e9ho oble\u010dku. Dr\u017eel jsem v sob\u011b pl\u00e1\u010d. Jsem tu od toho, abych mu pomohl a uti\u0161il ho. I kdy\u017e to bol\u00ed sebev\u00edc, mus\u00edm b\u00fdt siln\u00fd, pro n\u011bj.<\/em> Pohladil jsem ho po z\u00e1dech a jemn\u011b ho k sob\u011b p\u0159ivinul.<\/div>\n
„Bude dob\u0159e,“ \u0161eptnu. On se v\u0161ak odt\u00e1hl a vzal do rukou blok s propiskou.<\/div>\n
„V\u011b\u0159\u00edm ti,“ napsal mi. Upnul ke mn\u011b sv\u00e9 \u010dokol\u00e1dy. P\u0159e\u010detl jsem si to a z\u016fstal na to chvilku s pootev\u0159en\u00fdmi rty koukat. R\u00e1zem mi steklo n\u011bkolik slz po tv\u00e1\u0159\u00edch.<\/p>\n

Je to tak n\u00e1dhern\u00e9. V\u016fbec m\u011b\u2026 nezn\u00e1. Ano, bol\u00ed to jako nic na sv\u011bt\u011b, ale i po t\u00e9 chvilce dalo by se \u0159\u00edct, mi v\u011b\u0159\u00ed. Nech\u00e1pu, jak jsem to dok\u00e1zal. Ale jen d\u00edky n\u011bmu.<\/em> Vzhl\u00e9dnul jsem k n\u011bmu a i p\u0159es ho\u0159k\u00e9 slzy se usm\u00e1l.<\/div>\n

„D\u011bkuju, moc to pro m\u011b znamen\u00e1.“ \u00dasm\u011bv mi lehce oplatil a pot\u00e9 m\u011b n\u011b\u017en\u011b ot\u0159el od slz. V ten okam\u017eik se otev\u0159ely dve\u0159e, do nich\u017e vstoupil doktor. Ach, je\u0161t\u011b ne\u2026<\/em><\/div>\n
„Pane Tr\u00fcmpere, bude nejlep\u0161\u00ed, kdy\u017e u\u017e p\u016fjdete. Tom si te\u010f ur\u010dit\u011b pot\u0159ebuje srovnat v hlav\u011b plno my\u0161lenek, a nav\u00edc u\u017e budou kon\u010dit n\u00e1v\u0161t\u011bvn\u00ed hodiny. Ale m\u016f\u017eete p\u0159ij\u00edt op\u011bt z\u00edtra,“ \u0159ekl ti\u0161e, aby nenaru\u0161il tu klidnou atmosf\u00e9ru. Smutn\u011b jsem sklopil o\u010di, ale hned jsem pok\u00fdval hlavou na souhlas.<\/div>\n
„Tomi, m\u00e1m za tebou z\u00edtra p\u0159ij\u00edt?“ zept\u00e1m se je\u0161t\u011b. Je to pouze na n\u011bm.<\/em> P\u0159ik\u00fdvl na souhlas, p\u0159i\u010dem\u017e se pod\u00edval na doktora. Musel se na n\u011bj opravdu pod\u00edvat snad poprv\u00e9 v \u017eivot\u011b, proto\u017ee doktor se na n\u011bj pitom\u011b uculoval. „Dob\u0159e, p\u0159ijdu,“ pohlad\u00edm ho n\u011b\u017en\u011b po tv\u00e1\u0159i a zvednu se. „Zvl\u00e1dneme to, slibuju,“ vtisknul jsem mu do dlan\u011b blok s tu\u017ekou. D\u011bkovn\u011b se na m\u011b usm\u00e1l. M\u011bl tak postar\u00e1no alespo\u0148 o drobnou z\u00e1bavu.<\/div>\n
„Tak poj\u010fte,“ pob\u00eddne m\u011b doktor. UH! J\u00e1 v\u00edm, \u017ee to tak mus\u00ed b\u00fdt, \u017ee to mysl\u00ed dob\u0159e, ale\u2026 nejrad\u0161i bych ho zkopal do hranat\u00e9 kuli\u010dky.<\/em><\/div>\n
„Ahoj, Tomi.“ Pomalu jsem vycouval z pokoje, p\u0159i\u010dem\u017e jsem na n\u011bj st\u00e1le se slzami v o\u010d\u00edch hled\u011bl. Sna\u017eil jsem se usm\u00edvat, ale bylo to t\u011b\u017ek\u00e9. D\u00edval se za mnou, jako by ani on necht\u011bl, abych ode\u0161el, ale doktor za mnou zav\u0159el dve\u0159e. Z\u016fstal tam op\u011bt s\u00e1m jen se svou bezmoc\u00ed. Bolestn\u011b jsem sv\u011bsil hlavu a ot\u0159el si slzy.<\/p>\n

„Doktore, j\u00e1\u2026 Co mi k tomu v\u0161emu \u0159eknete?“<\/div>\n

„J\u00e1 s\u00e1m nev\u00edm. Jsem z toho v\u00e1\u017en\u011b zara\u017een\u00fd. M\u00e1te na n\u011bj ohromn\u00fd vliv. Dnes ho nech\u00e1me u\u017e v klidu, aby si urovnal my\u0161lenky. Je v opravdu t\u011b\u017ek\u00e9 situaci. Hned z\u00edtra r\u00e1no ho ale podrob\u00edme test\u016fm. Mus\u00edme zjistit, jak je na tom jeho psychick\u00fd stav. Bude ale pro v\u0161echny p\u0159\u00ednosem, pokud z\u00edtra op\u011bt p\u0159ijdete,“ usm\u011bje se na m\u011b vl\u00eddn\u011b.<\/div>\n
„Dob\u0159e, p\u0159ijdu velmi r\u00e1d,“ p\u0159ik\u00fdvnu hlavou. „A\u2026 ahm, takov\u00fd dotaz. Tom mi psal, abych mu donesl \u010dokol\u00e1du, on ji v\u017edy miloval. Sm\u011bl bych mu ji p\u0159in\u00e9st? Klidn\u011b ji d\u00e1m do n\u011b\u010deho jin\u00e9ho, aby tam nebyl \u017e\u00e1dn\u00fd ostr\u00fd obal a podobn\u011b.“<\/div>\n
„Mysl\u00edm si, \u017ee jedna \u010dokol\u00e1da nikomu neubl\u00ed\u017e\u00ed a po dne\u0161n\u00edm v\u00fdkonu si ji zaslou\u017e\u00ed,“ zasm\u011bje se up\u0159\u00edmn\u011b. „Nav\u00edc se mi nezd\u00e1, \u017ee by m\u011bl n\u011bjak\u00e9 sebevra\u017eedn\u00e9 sklony. Z\u00edtra snad zjist\u00edme v\u00edc.“ Tolik m\u011b to t\u011b\u0161\u00ed. P\u0159\u00e1l bych si, aby se jeho stav zlep\u0161il natolik, aby ho pustili dom\u016f.<\/em><\/div>\n
„Dob\u0159e, moc d\u011bkuju,“ usm\u011bju se. „A kdy m\u016f\u017eu p\u0159ij\u00edt?“<\/div>\n
„P\u0159ij\u010fte kolem jedn\u00e9, to bude po ob\u011bd\u011b. Douf\u00e1m, \u017ee do n\u011bj kone\u010dn\u011b dostaneme n\u011bjak\u00e9 j\u00eddlo,“ navrhne mi.<\/div>\n
„P\u0159esn\u011b v jednu jsem tady,“ pok\u00fdv\u00e1m hlavou. „No, doufejme. J\u00e1 bych ho klidn\u011b i nakrmil,“ zakrout\u00edm se smutn\u00fdm \u00fasm\u011bvem hlavou.<\/div>\n
„J\u00e1 tomu v\u011b\u0159\u00edm,“ pohlad\u00ed m\u011b soucitn\u011b po rameni. „Ale uvid\u00edme. Zat\u00edm v\u00e1s ale mohu pot\u011b\u0161it, \u017ee je na velmi dobr\u00e9 cest\u011b. I kdyby neza\u010dal mluvit a nevr\u00e1tila se mu pam\u011b\u0165, jsem si jist\u00fd, \u017ee by byl schopn\u00fd \u017e\u00edt zase v norm\u00e1ln\u00edm sv\u011bt\u011b, ov\u0161em za va\u0161\u00ed pomoci. Te\u010f u\u017e jen mus\u00edme zjistit, jakou \u00fajmu utrp\u011bla t\u00edm v\u0161\u00edm jeho psychika.“<\/div>\n
„Rozum\u00edm,“ pok\u00fdv\u00e1m hlavou.<\/p>\n

Vezmu si ta\u0161ku a je\u0161t\u011b se na n\u011bj pod\u00edv\u00e1m p\u0159es sklo. „J\u00e1 v\u011b\u0159\u00edm tomu, \u017ee se v\u0161echno obr\u00e1t\u00ed v dobr\u00e9, a v\u011b\u0159te mi, \u017ee j\u00e1 pro to ud\u011bl\u00e1m cokoli.“<\/div>\n

„T\u00edm jsem si jist\u00fd,“ usm\u011bje se.<\/div>\n
„A chci se zeptat, jak\u00e1 je pravd\u011bpodobnost, \u017ee by se mu pam\u011b\u0165 vr\u00e1tila?“<\/div>\n
„Vzhledem k jeho p\u0159ede\u0161l\u00e9mu zran\u011bn\u00ed hlavy, opakovan\u00fdm operac\u00edm a u\u017e jednou kr\u00e1tkodob\u011b ztracen\u00e9 pam\u011bti tomu nep\u0159ikl\u00e1d\u00e1me velk\u00e9 nad\u011bje. Asi tak\u2026 5% ku 95%. 5% v jeho prosp\u011bch,“ zatv\u00e1\u0159\u00ed se smutn\u011b.<\/div>\n
„Dobr\u00e1, d\u011bkuju v\u00e1m za v\u0161echno,“ usm\u011bju se tro\u0161ku. Pod\u00edv\u00e1m se na n\u011bj a naposledy p\u0159ilo\u017e\u00edm dla\u0148 ke sklu. J\u00e1 v\u00edm, \u017ee si vzpomene. C\u00edt\u00edm to. Po tomhle jsem si jist\u00fd. J\u00e1 mu dok\u00e1\u017eu vr\u00e1tit vzpom\u00ednky.<\/em> Po chvili\u010dce se u\u017e ale rozejdu z mal\u00e9 m\u00edstnosti pry\u010d rovnou ven z l\u00e9\u010debny. Tentokr\u00e1t odch\u00e1z\u00edm s\u00e1m.<\/p>\n

Jakmile jsem dorazil dom\u016f, hned jsem volal Simone. Byla naprosto \u0161okovan\u00e1, ale m\u011bla radost. Sly\u0161el jsem, jak pl\u00e1\u010de, ale tvrdila, \u017ee je to radost\u00ed, \u017ee je to obrovsk\u00fd pokrok. D\u011bkovala mi, jako bych to snad v\u0161echno ud\u011blal j\u00e1, ale j\u00e1 j\u00ed objasnil situaci – je to hlavn\u011b pr\u00e1ce Tomova. To on to zvl\u00e1dnul. Je velmi siln\u00fd a j\u00e1 m\u00e1m pocit, \u017ee mu jen mali\u010dko pom\u00e1h\u00e1m.<\/p>\n

autor: *Mischa* :o* & Turmawenne<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: *Mischa* :o* & Turmawenne BILL „Nechce\u0161 to\u2026 napsat?“ zept\u00e1m se velice opatrn\u011b. Nerad bych ho vystra\u0161il. Tom ihned p\u0159ik\u00fdvl a rukou nazna\u010dil pohyb psan\u00ed perem. „Dob\u0159e, tak j\u00e1 ti hned donesu pap\u00edr a tu\u017eku, ano?“ dot\u00e1\u017eu se s \u00fasm\u011bvem. P\u0159ijal to.<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[497],"tags":[],"class_list":["post-6498","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-novel-of-dreams-my-nightmare"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6498","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=6498"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6498\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=6498"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=6498"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=6498"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}