{"id":6504,"date":"2012-05-16T18:00:00","date_gmt":"2012-05-16T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=6486"},"modified":"2012-05-16T18:00:00","modified_gmt":"2012-05-16T17:00:00","slug":"novel-of-dreams-my-nightmare-3","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/05\/16\/novel-of-dreams-my-nightmare-3\/","title":{"rendered":"Novel of Dreams – My Nightmare 3."},"content":{"rendered":"
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
BILL<\/p>\n

<\/strong> N\u00e1sleduj\u00edc\u00ed den jsem se do psychiatrick\u00e9 l\u00e9\u010debny vypravil znovu. Op\u011bt m\u011b k Tomovi vedl stejn\u00fd mu\u017e, tentokr\u00e1t jsem se dozv\u011bd\u011bl, \u017ee se jmenuje Anders. Bylo to p\u0159\u00edjemn\u011bj\u0161\u00ed v\u011bd\u011bt, kdy\u017e jsem ho kone\u010dn\u011b mohl oslovovat. Dovedl m\u011b znovu do t\u00e9 mal\u00e9 m\u00edstn\u016fstky a op\u011bt tam se mnou z\u016fstal. Tom tentokr\u00e1t sed\u011bl v tureck\u00e9m sedu u prot\u011bj\u0161\u00ed st\u011bny. Vypadal o n\u011bco l\u00e9pe, kdy\u017e se v\u010dera vyspal. Prstem si kreslil po b\u00edl\u00e9 podlaze. I tohle drobn\u00e9 zlep\u0161en\u00ed m\u011b pot\u011b\u0161ilo. Do\u0161el jsem t\u011bsn\u011b ke st\u011bn\u011b a zad\u00edval se na n\u011bj. Sna\u017eil jsem se vy\u010d\u00edst n\u011bco z t\u011bch imagin\u00e1rn\u00edch kreseb, kter\u00e9 na podlaze vytv\u00e1\u0159el, ale byla to pouh\u00e1 kole\u010dka a vlnky. Av\u0161ak i p\u0159esto jsem post\u0159ehl, \u017ee fantazii st\u00e1le m\u011bl. Co\u017e bylo dobr\u00e9 znamen\u00ed. P\u0159ilo\u017eil jsem dla\u0148 ke sklu. Nev\u00edm pro\u010d, ale p\u0159ipadalo mi, \u017ee jsem mu tak o kr\u016f\u010dek bl\u00ed\u017e.<\/p>\n

Po chvilce u\u017e si kreslit p\u0159estal. Nev\u011bdouc\u00edm pohledem se pod\u00edval po m\u00edstnosti, jako by cht\u011bl n\u011bco d\u011blat, jenom\u017ee za\u0159\u00edzen\u00ed mu nic takov\u00e9ho neumo\u017e\u0148ovalo. Zaplul pohledem ke sklu, pro n\u011bj k zrcadlu. Ihned jsem zpozorn\u011bl. Vypadal, jako by se d\u00edval p\u0159\u00edmo do m\u00fdch o\u010d\u00ed, ov\u0161em tento sign\u00e1l vys\u00edlalo pouze moje podv\u011bdom\u00ed, kter\u00e9 bylo pln\u00e9 tu\u017eeb, jen aby pr\u00e1v\u011b tohle byla pravda. On v\u0161ak naklonil hlavu ke stran\u011b. Tv\u00e1\u0159il se zaujat\u011b. Donutilo m\u011b to se usm\u00e1t. Jeho v\u00fdraz je st\u00e1le tak sladk\u00fd.<\/em> Chv\u00edli se na zrcadlo d\u00edval, a\u017e se neohraban\u011b vy\u0161kr\u00e1bal na nohy. Nejist\u00fdm krokem se roze\u0161el sm\u011brem ke mn\u011b.<\/div>\n

\n
„To je snad poprv\u00e9, co ho vid\u00edm n\u011bjak reagovat,“ sly\u0161el jsem z konce chodby Anderse. Byl jsem v \u0161oku. Jen nasucho polknu. To nen\u00ed mo\u017en\u00e9. L\u00e1sko, k\u00e9\u017e bys o mn\u011b opravdu v\u011bd\u011bl. Mo\u017en\u00e1 c\u00edt\u00ed\u0161, \u017ee tu jsem.<\/em><\/div>\n
„Ale\u2026 v\u017edy\u0165 on o mn\u011b nev\u00ed,“ vydechnu a p\u0159ilo\u017e\u00edm dla\u0148 na sklo znovu. Z\u016fstanu mu viset na o\u010d\u00edch. Neuhnu ani na okam\u017eik pohledem.<\/div>\n
„Nev\u00ed,“ odsouhlas\u00ed zara\u017een\u011b Anders. Tom v\u0161ak do\u0161el a\u017e ke sklu. Pozoroval v n\u011bm s\u00e1m sebe, ale n\u00e1hle se jeho pohled rozost\u0159il. V\u00e1hav\u011b zvedl ruku a rozt\u0159esen\u00fdmi prsty sjel pomalu po skle v m\u00edst\u011b, kde jsem m\u011bl ruku. A\u017e ve v\u00fd\u0161ce sv\u00e9ho b\u0159icha rukou ustal na m\u00edst\u011b. Mus\u00ed m\u011b c\u00edtit, j\u00e1 tomu v\u011b\u0159\u00edm.<\/em> P\u0159itiskl dla\u0148 ke sklu. Za\u010dal jsem dla\u0148 proti sklu tla\u010dit pevn\u011bji, jako bych se snad j\u00edm cht\u011bl probourat. Zprudka jsem vydechnul a rozechv\u011ble sjel k jeho ruce. Byl u m\u011b tak stra\u0161n\u011b bl\u00edzko. C\u00edtil jsem ho u sebe. Byl to ten vnit\u0159n\u00ed pocit, kter\u00fd m\u011b naprosto uvol\u0148oval. Jeho p\u0159\u00edtomnost pro m\u011b byla tak stra\u0161n\u011b d\u016fle\u017eit\u00e1. Nespustil jsem z n\u011bj ani na okam\u017eik o\u010di.<\/p>\n

V\u00edm, \u017ee je v n\u00e1s n\u011bco, co mu umo\u017en\u00ed m\u011b c\u00edtit. Ten cit je tak siln\u00fd. I kdy\u017e na v\u0161echno zapomn\u011bl, v\u00edm, \u017ee tu l\u00e1sku v n\u011bm dok\u00e1\u017eu znovu vyvolat, proto\u017ee tu st\u00e1le je. Je v n\u011bm n\u011bkde schovan\u00e1 a s n\u00ed i dal\u0161\u00ed pocity a vzpom\u00ednky.<\/em> Pomalu si op\u0159el \u010delo o sklo a vydechl na n\u011bj hork\u00fd vzduch, a\u017e se zaml\u017eilo. Jeho v\u00fdraz byl smutn\u00fd a ztr\u00e1pen\u00fd.<\/div>\n

„Dojdu pro doktora, tohle mus\u00ed vid\u011bt,“ ozve se za mnou Anders a urychlen\u011b odejde. Do o\u010d\u00ed se mi znovu nahrnuly slzy. Tak stra\u0161n\u011b bych ho cht\u011bl m\u00edt je\u0161t\u011b o kousek bl\u00ed\u017e a nedot\u00fdkat se jen toho studen\u00e9ho skla, ale jeho a jeho sametov\u00e9 poko\u017eky. Znovu bych do n\u00ed cht\u011bl zatnout prsty a laskat ji, p\u0159ipom\u00ednat mu svou p\u0159\u00edtomnost, kter\u00e1 je mu v\u017edy naklon\u011bna. V\u016fbec jsem na Anderse nereagoval. Byl jsem te\u010f jinde, byl jsem jen s Tomem. Sna\u017eil jsem se mu p\u0159edat v\u0161echno, jen aby ten pocit, \u017ee jsem u n\u011bj v jeho mysli, nepominul.<\/p>\n

P\u0159ibl\u00ed\u017eil jsem se ke sklu je\u0161t\u011b o n\u011bco v\u00edce a vydechnul na n\u011bj stejn\u011b tak jako on. Pros\u00edm, poci\u0165, \u017ee jsem u tebe. Pros\u00edm.<\/em> D\u011blal v\u0161e p\u0159esn\u011b tak, jako by o mn\u011b opravdu v\u011bd\u011bl, jako by m\u011b c\u00edtil, a\u010dkoli v nejmen\u0161\u00edm nem\u011bl tu\u0161en\u00ed, kdo jsem. Po tv\u00e1\u0159i mu stekla slza. Jak moc bych mu ji cht\u011bl set\u0159\u00edt.<\/em> Sjel jsem rukou n\u00ed\u017e, jako bych ho hladil po dlani, jak to m\u011bl v\u017edycky r\u00e1d. Byl jsem n\u011b\u017en\u00fd, jako bych se v\u00e1\u017en\u011b dot\u00fdkal jeho. Pootev\u0159el jsem rty a druhou rukou si ot\u0159el tv\u00e1\u0159e od slz. I on si ot\u0159el tv\u00e1\u0159 od slzi\u010dky. Pot\u00e9 p\u0159itiskl dla\u0148 zp\u011bt do m\u00edsta, kde byla moje ruka. Opravdu m\u011b musel c\u00edtit. Byl jsem t\u00edm naprosto une\u0161en\u00fd. Nenechal jsem se vyru\u0161it ani p\u0159\u00edchodem Anderse s doktorem. St\u00e1le jsem k n\u011bmu byl naprosto naklon\u011bn\u00fd a vn\u00edmal svoje pocity, jako bych se mu je sna\u017eil p\u0159edat.<\/p>\n

„To je\u2026 To je neuv\u011b\u0159iteln\u00e9,“ vydechl ciz\u00ed hlas za mnou \u00fa\u017easem. C\u00edtil jsem, jak n\u00e1s ti dva pozoruj\u00ed, ale v\u00e1\u017en\u011b jsem tomu nev\u011bnoval \u017e\u00e1dnou pozornost. Tom semknul ruku v p\u011bst a po tv\u00e1\u0159i mu steklo p\u00e1r dal\u0161\u00edch slz. Odd\u00e1lil obli\u010dej od skla a pod\u00edval se p\u0159\u00edmo na m\u011b, a\u010dkoli mohl vid\u011bt pouze sv\u016fj odraz. Zhluboka jsem se nadechnul a prstem obkrou\u017eil jeho semknutou ruku v p\u011bst. Up\u0159el jsem pohled k jeho o\u010d\u00edm, d\u00edval jsem se na n\u011bj stejn\u011b tak, jako on na m\u011b. Nahnul jsem mali\u010dko hlavu ke stran\u011b. Na tv\u00e1\u0159 mi sk\u00e1pla dal\u0161\u00ed slza. Stekla o n\u011bco pomaleji, ne\u017e ta p\u0159edchoz\u00ed. \u0160imrala m\u011b po tv\u00e1\u0159i, ale ani to m\u011b nerozpt\u00fdlilo. C\u00edtil jsem n\u011b\u010d\u00ed ruku na ramen\u011b. Doty\u010dn\u00fd na m\u011b mluvil, ale j\u00e1 si ho v\u016fbec nev\u0161iml a\u017e do chv\u00edle, kdy Tom odstoupil od skla. Sakra, pro\u010d sem v\u016fbec museli l\u00e9zt?! V\u0161echno naru\u0161\u00ed. Oni\u2026 nerozum\u00ed ni\u010demu.<\/em><\/div>\n

„Nee,“ za\u00fap\u00edm, p\u0159itisknu dla\u0148 ke sklu, tak jako na za\u010d\u00e1tku, a svra\u0161t\u00edm obo\u010d\u00ed v dal\u0161\u00edm n\u00e1valu siln\u011bj\u0161\u00edho pl\u00e1\u010de.<\/p>\n

Nejrad\u0161i bych oba dva chytnul pod krkem a vyhodil je odsud. Pokazili to, pokazili pouto, kter\u00e9 se mezi n\u00e1mi v\u00e1zalo. Zatracen\u011b!<\/em> Tom se rozhl\u00e9dl po m\u00edstnosti, jako by n\u011bco hledal. St\u00e1le jsem se na n\u011bj d\u00edval. Neposlouchal jsem je. Nevn\u00edmal jsem nic, jen jeho.<\/div>\n

„Pus\u0165te m\u011b k n\u011bmu,“ vydechnu naprosto v\u00e1\u017en\u011b. Mo\u017en\u00e1 kdy\u017e vid\u011bli, \u017ee na m\u011b reaguje, i kdy\u017e je to nemo\u017en\u00e9, kdy\u017e o mn\u011b nev\u00ed, tak by m\u011b k n\u011bmu pustit mohli. Ov\u0161em, i j\u00e1 z toho m\u00e1m strach. Nev\u00edm, jak by reagoval. Nebude si m\u011b pamatovat, nebude m\u011b zn\u00e1t. Tady mi to tolik nedoch\u00e1z\u00ed, ale jakmile to pozn\u00e1m na vlastn\u00ed k\u016f\u017ei, nev\u00edm, zda to ustoj\u00edm.<\/em><\/div>\n
„To nem\u016f\u017eeme,“ rozeznal jsem jen ze v\u0161ech t\u011bch slov. Tom do\u0161el ke dve\u0159\u00edm, kter\u00e9 n\u00e1s d\u011blily. Vzal za kliku, ale byly zam\u010den\u00e9. Nal\u00e9hav\u011b se pod\u00edval ke sklu a znovu zatahal za kliku. Nebyl hloup\u00fd. V\u011bd\u011bl, \u017ee n\u011bkdo za sklem je. Cht\u011bl, abychom mu otev\u0159eli. Rozum\u011bl jsem mu. Byl jsem si jist\u00fd t\u00edm, \u017ee o mn\u011b v\u00ed, ale naprosto.<\/div>\n
„Pros\u00edm, on chce otev\u0159\u00edt. To sakra nevid\u00edte, \u017ee\u2026 \u017ee on to c\u00edt\u00ed? On o mn\u011b v\u00ed a myslete si klidn\u011b, \u017ee jsem bl\u00e1zen,“ \u0161eptnu. „Pros\u00edm, pus\u0165te m\u011b k n\u011bmu. J\u00e1\u2026 na n\u011bj nebudu nal\u00e9hat. P\u0159\u00edsah\u00e1m!“ vzlyknu. Bo\u017ee m\u016fj, jak jsem nikdy necht\u011bl b\u00fdt v\u011b\u0159\u00edc\u00ed, tak te\u010f t\u011b \u017e\u00e1d\u00e1m, a\u0165 m\u011b k n\u011bmu pust\u00ed, pros\u00edm!<\/em> Oba protentokr\u00e1t ml\u010deli. A\u017e pot\u00e9 se doktor nadechl.<\/p>\n

„Mysl\u00edm, \u017ee za pokus to stoj\u00ed\u2026 Mus\u00edte se hlavn\u011b uklidnit, abyste ho nerozru\u0161il. V\u0161echny v\u011bci nechte tady a sundejte v\u011bci, kde m\u00e1te n\u011bco ostr\u00e9ho,“ \u0159ekne nakonec doktor. Bo\u017ee, d\u011bkuju ti. Klidn\u011b se budu modlit do konce \u017eivota, hlavn\u011b a\u0165 na m\u011b kladn\u011b reaguje, hlavn\u011b, \u017ee m\u011b k n\u011bmu pust\u00ed.<\/em> Pod\u00edval jsem se na doktora a n\u00e1sledn\u011b na Toma. Pok\u00fdval jsem ihned hlavou.<\/div>\n

„Sm\u00edm na n\u011bj mluvit?“ zept\u00e1m se potichu, jako bych se b\u00e1l, abych n\u011bco nenaru\u0161il. Ihned si za\u010dnu sund\u00e1vat p\u00e1sek a jeden z n\u00e1ramk\u016f, co m\u00e1m na ruce. Hrnu se do toho celkem rychle a p\u011bkn\u011b po hlav\u011b, ale ani nev\u00edm, co budu d\u011blat, co \u0159eknu. Mo\u017en\u00e1 tam budu jen tup\u011b st\u00e1t a bre\u010det, ale nesm\u00edm mu za \u017e\u00e1dnou cenu ubl\u00ed\u017eit nebo ho rozru\u0161it.<\/em><\/div>\n
„Pokud jste m\u011bli tak siln\u00fd vztah, \u017ee v\u00e1s dok\u00e1zal vyc\u00edtit, mysl\u00edm, \u017ee byste to mohl zkusit. Mo\u017en\u00e1 se kone\u010dn\u011b dozv\u00edme v\u00edc. I tohle je obrovsk\u00fd pokrok,“ \u0159ekl mi naprosto pohlcen touto zvratnou ud\u00e1lost\u00ed. Tom u\u017e se v\u0161ak vr\u00e1til na sv\u00e9 p\u016fvodn\u00ed m\u00edsto, kde se usadil. Chvilku jsem strhnul pohled na doktora.<\/div>\n
„D\u011bkuju,“ po\u0161ept\u00e1m a potom dojdu ke dve\u0159\u00edm. Je\u0161t\u011b se na n\u011bj p\u0159es sklo pod\u00edv\u00e1m. Ztr\u00e1pen\u011b sklop\u00edm pohled, kdy\u017e vid\u00edm, \u017ee se u\u017e zase posadil, ale i p\u0159esto\u2026 chci to zkusit.<\/div>\n
„Nech\u00e1me v\u00e1s tam samotn\u00e9ho, ale kdy\u017e pojmeme i nejmen\u0161\u00ed podez\u0159en\u00ed, \u017ee se situace za\u010d\u00edn\u00e1 vymykat, ihned v\u00e1s vyt\u00e1hneme. Je to jasn\u00e9?“ \u0159ekne mi doktor, zat\u00edmco odemyk\u00e1 dve\u0159e.<\/div>\n
„Ano,“ k\u00fdvnu a zhluboka se nadechnu.<\/p>\n

Ot\u0159u si rychle slzy. Srdce mi bu\u0161\u00ed tak stra\u0161n\u011b rychle, c\u00edt\u00edm ho a\u017e v krku. C\u00edt\u00edm, jak mi krev v \u017eil\u00e1ch koluje a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 rychle. Je to hrozn\u00fd n\u00e1por. M\u011bs\u00edc jsem byl bez n\u011bj, a te\u010f najednou budu zase u n\u011bj. Nesm\u00edm ud\u011blat \u017e\u00e1dnou chybu.<\/em><\/div>\n

„Hlavn\u011b bu\u010fte klidn\u00fd a vl\u00eddn\u00fd. H\u00fdbejte se pomalu, abyste ho nevyd\u011bsil. Zachovejte klid a trp\u011blivost za ka\u017ed\u00e9 situace,“ pou\u010duje m\u011b i nad\u00e1le.<\/div>\n
„Ano,“ znovu mu to odk\u00fdv\u00e1m. „Slibuju, \u017ee budu opatrn\u00fd. Pane doktore, j\u00e1\u2026 miluju ho a nechci mu ani v nejmen\u0161\u00edm ubl\u00ed\u017eit,“ vydechnu. Je mi fuk, co si mn\u011b bude myslet, ale j\u00e1 se za sv\u00e9 city nestyd\u00edm.<\/em><\/div>\n
„Dob\u0159e tedy,“ zhluboka se nadechne a za\u010dne otev\u00edrat dve\u0159e.<\/p>\n

Tom tam jen tak neru\u0161en\u011b sed\u011bl, p\u0159i\u010dem\u017e sledoval sv\u00e9 nohy. Mil\u00e1\u010dek m\u016fj.<\/em> Cel\u00fd jsem se chv\u011bl, t\u0159\u00e1sl jsem se, jako bych m\u011bl silnou zimnici, ale i p\u0159esto jsem se sna\u017eil sv\u00e9 t\u011blo i mysl dr\u017eet na uzd\u011b. Pomalu jsem tedy vkro\u010dil dovnit\u0159. Byl jsem tich\u00fd stejn\u011b tak, jako kdy\u017e d\u0159\u00edv doma spinkal a j\u00e1 ho necht\u011bl probudit. Ve\u0161el jsem a zastavil se. Jen jsem na n\u011bj v tichosti pohl\u00ed\u017eel. Cht\u011blo se mi bre\u010det a k\u0159i\u010det, ale to bylo to, co jsem nesm\u011bl. Mus\u00edm se dr\u017eet, kv\u016fli n\u011bmu. On je na prvn\u00edm m\u00edst\u011b.<\/em> Poznal jsem, jak jeho ramena strnula. Pomalu zvedl pohled a pohl\u00e9dl na m\u011b. Jeho zorni\u010dky se roz\u0161\u00ed\u0159ily a on pootev\u0159el rty, jako by n\u011bco cht\u011bl \u0159\u00edct. Je jako vystra\u0161en\u00e9 zv\u00ed\u0159\u00e1tko.<\/em><\/div>\n

„To je prost\u011b \u00fa\u017easn\u00e9. Na m\u011b se ani nepod\u00edval,“ radoval se ti\u0161e doktor. Ani se mu nediv\u00edm. Nem\u00e1 k n\u011bmu jedin\u00fd cit. Dob\u0159e, to zn\u011blo hodn\u011b povznesen\u011b, ale je to tak.<\/em><\/div>\n
„\u0160\u0161\u0161,“ napomenul jsem ho t\u00e9m\u011b\u0159 a vl\u00eddn\u011b se na Toma d\u00e1l d\u00edval. Vp\u00edjel jsem se do jeho o\u010d\u00ed stejn\u011b tak, jako on pozvolna do t\u011bch m\u00fdch. Ud\u011blal jsem velice pomal\u00fd a lehk\u00fd kr\u016f\u010dek k n\u011bmu, ale op\u011bt jsem strnul na m\u00edst\u011b. Necht\u011bl jsem ho n\u011bjak polekat. Pootev\u0159el jsem rty stejn\u011b tak jako on. Kdyby promluvil, byl by to ten nejv\u011bt\u0161\u00ed pokrok.<\/em> V jeho o\u010d\u00edch se v\u0161ak neodr\u00e1\u017eel \u017e\u00e1dn\u00fd cit jako d\u0159\u00edv. Neobjevila se ani nejmen\u0161\u00ed zn\u00e1mka rozpozn\u00e1n\u00ed. I p\u0159esto si m\u011b nad\u00e1le prohl\u00ed\u017eel, jako bych mu byl zn\u00e1m\u00fd. A to je pro m\u011b velmi d\u016fle\u017eit\u00e9.<\/em> Bylo to pro m\u011b v\u00edce ne\u017e bolestn\u00e9, ale svoje emoce jsem st\u00e1le dr\u017eel na uzd\u011b. I p\u0159esto, \u017ee on m\u00e9 city nerozezn\u00e1val, nech\u00e1val jsem ho \u010d\u00edst si v m\u00fdch o\u010d\u00edch a tak i v m\u00fdch pocitech.<\/p>\n

Nahnul jsem mali\u010dko hlavu a zvolna si za\u010dal sedat na zem, aby nem\u011bl pocit, \u017ee jsem n\u011bkdo nad n\u00edm. Cht\u011bl jsem, aby zde vl\u00e1dla rovnov\u00e1ha. Trochu se st\u00e1hnul ke st\u011bn\u011b. Nebyla to v\u0161ak \u017e\u00e1dn\u00e1 rapidn\u00ed reakce, kter\u00e1 by m\u011bla n\u011bkoho rozru\u0161it. Mrknul a sna\u017eil se n\u011bco vy\u010d\u00edst v m\u00fdch o\u010d\u00edch. Znal jsem jeho pohledy. Tenhle byl \u017e\u00e1dostiv\u00fd, zv\u011bdav\u00fd, t\u00e1zaj\u00edc\u00ed. Ur\u010dit\u011b p\u0159em\u00edtal nad t\u00edm, jestli m\u011b zn\u00e1. Nech\u00e1val jsem ho m\u011b zkoumat. Kdyby jen tu\u0161il, \u017ee m\u011b m\u00e1 prozkouman\u00e9ho a\u017e a\u017e.<\/em> Byl to pro m\u011b zvl\u00e1\u0161tn\u00ed pocit. Rad\u011bji jsem se tu moc nerozhl\u00ed\u017eel, ale i p\u0159esto jsem usoudil, \u017ee b\u00fdt tady je n\u011bco\u2026 \u0161\u00edlen\u00e9ho. Sice to tu nebylo nijak \u0161pinav\u00e9 a \u0161patn\u00e9, ale ty zdi, ten prostor s\u00e1m o sob\u011b v \u010dlov\u011bku vyvol\u00e1val ty nej\u00fazkostliv\u011bj\u0161\u00ed pocity.<\/p>\n

A\u017e po notn\u00e9 chvilce jsem zdvihl ruku tak, jako bych ji p\u0159ilo\u017eil na sklo. Pochopil. V jeho tv\u00e1\u0159i se objevil nepatrn\u00fd \u00fasm\u011bv. Do\u0161lo mu, \u017ee to jsem j\u00e1. A\u010dkoli to bylo d\u011btinsk\u00e9, tak\u00e9 ruku zvedl do v\u00fd\u0161e m\u00e9. Nem\u011bl jsem v\u016fbec daleko k tomu, abych se rozbre\u010del. P\u0159i\u0161lo mi to jako obrovsk\u00fd pokrok. Mali\u010dko jsem prsty pokr\u010dil, jako bych mu cht\u011bl nazna\u010dit, \u017ee bych ho chytl za ruku a jemn\u011b ji tak stiskl ve sv\u00e9 dlani. V\u0161e jsem d\u011blal pomalu a zlehka, aby vyc\u00edtil ten cit, kter\u00fd uvnit\u0159 m\u011b byl. On v\u0161ak ruku st\u00e1hl. Zato se ke mn\u011b p\u0159i\u0161oupl zv\u00eddav\u011b bl\u00ed\u017e. Z\u016fstal jsem uvoln\u011bn\u00fd jako dote\u010f. Necht\u011bl jsem, aby c\u00edtil jak\u00e9koli nap\u011bt\u00ed. Ruku jsem tedy st\u00e1hnul taky a jemn\u011b se na n\u011bj usm\u00e1l. C\u00edtil jsem, \u017ee mi rozum\u00ed, \u017ee ch\u00e1pe moje gesta.Detailn\u011b si prohl\u00ed\u017eel m\u016fj obli\u010dej. Vlasy, \u010delo, obo\u010d\u00ed, nos, pusu i tv\u00e1\u0159e a u\u0161i. Nejd\u00e9le se zdr\u017eel u m\u00fdch o\u010d\u00ed. Nevynechal ale ani takov\u00e9 drobnosti jako znam\u00ednko. Byl vn\u00edmav\u00fd, co\u017e bylo dob\u0159e.<\/p>\n

V\u017edycky takov\u00fd byl a je d\u00e1l. On je uvnit\u0159 st\u00e1le stejn\u00fd. Jen nev\u00ed, jak se do sv\u00e9ho nitra dostat. Pot\u0159ebuje pomocnou ruku, a tu j\u00e1 mu pod\u00e1m kdykoli.<\/em> Bylo dob\u0159e, \u017ee vyhled\u00e1val i drobn\u00e9 podn\u011bty. S citem jsem k n\u011bmu nat\u00e1hnul ruku, p\u0159esn\u011bji k jeho ruce. Nijak jsem ji nenap\u0159ahoval. Neucukni, pros\u00edm, ne.<\/em> Pom\u011brn\u011b dlouhou dobu v\u00e1hal, ale nakonec ruku zvedl a vydal se s n\u00ed vst\u0159\u00edc k m\u00e9. Nedok\u00e1zal jsem ovl\u00e1dnout t\u0159es sv\u00fdch prst\u016f a vlastn\u011b cel\u00e9ho t\u011bla. S lehk\u00fdm \u00fasm\u011bvem jsem ji k n\u011bmu nat\u00e1hnul o mali\u010dko v\u00edc, aby se nemusel p\u0159\u00edli\u0161 natahovat. Bylo na n\u011bm, zda se dotkne. Nechci, aby se m\u011b b\u00e1l.<\/em> A on to opravdu ud\u011blal. Nejprve se dotkl jen m\u00fdch prst\u016f, a pot\u00e9 mi vlo\u017eil svoji ruku do dlan\u011b. Sledoval to. Bo\u017ee, on se m\u011b v\u00e1\u017en\u011b dotknul. Pohladil m\u011b, dalo by se \u0159\u00edci.<\/em> Byl jsem v naprost\u00e9m rozpolo\u017een\u00ed. Neudr\u017eel jsem to, sk\u00e1pla mi slza. Mali\u010dko jsem zamrkal, abych n\u00e1sleduj\u00edc\u00ed slzy rozehnal. Znovu jsem se tro\u0161ku usm\u00e1l a n\u011b\u017en\u011b prsty p\u0159ejel po jeho dlani. Nechal jsem ho, aby d\u00e1l pokra\u010doval dle sv\u00e9ho uv\u00e1\u017een\u00ed, dal jsem mu ve\u0161ker\u00fd prostor. Jeho \u010dokol\u00e1dy v\u0161ak u\u017e byly upnut\u00e9 k m\u00fdm lesknouc\u00edm se o\u010d\u00edm. Vypadal provinile a smutn\u011b.<\/p>\n

Ne, to ne, nechci, aby se tr\u00e1pil.<\/em> Pomalu jsem hlavou zakroutil na znamen\u00ed, aby nebyl smutn\u00fd a usm\u00e1l jsem se, opravdu od srdce usm\u00e1l. Znovu jsem ho n\u011b\u017en\u011b pohladil po dlani, a\u017e jsem ji n\u011b\u017en\u011b stiskl. Byl to takov\u00fd stisk nestisk, takov\u00e9 v\u011bt\u0161\u00ed pohlazen\u00ed. Tak stra\u0161n\u011b m\u011b p\u0159ekvapuje, jak s n\u00edm dok\u00e1\u017eu komunikovat, ani\u017e bych mluvil. V\u017edy jsem \u0159\u00edkal ‚beze slov‘, ale te\u010f teprve p\u0159ich\u00e1z\u00edm na to, jak je tento pojem d\u016fle\u017eit\u00fd a jak\u00fd je jeho prav\u00fd v\u00fdznam.<\/em>On se ale posadil a\u017e t\u011bsn\u011b ke mn\u011b. Vzt\u00e1hnul ruku k m\u00e9mu obli\u010deji. Na okam\u017eik zav\u00e1hal, ale pot\u00e9 se m\u011b p\u0159ece jen dotkl a n\u011b\u017en\u011b mi prstem p\u0159ejel po tv\u00e1\u0159i, kde mi stekla slza. Mo\u017en\u00e1 si nic nepamatoval, ale tahle drobn\u00e1 p\u0159irozenost mu z\u016fstala. Byl st\u00e1le tak citliv\u00fd. I p\u0159esto, \u017ee jsem pro n\u011bj byl z\u0159ejm\u011b ciz\u00ed, n\u011bco c\u00edtil. Doktora si p\u0159ece nev\u0161\u00edmal v\u016fbec, ale se mnou\u2026 to bylo jin\u00e9.<\/em> P\u0159iv\u0159el jsem pod jeho dotykem o\u010di. Cht\u011blo se mi bre\u010det mnohem v\u00edc, cukala mi mali\u010dko brada, ale p\u0159ece jen jsem to udr\u017eel. On m\u011b motivoval. Co nejn\u011b\u017en\u011bji jsem ho po t\u00e9 jeho ru\u010di\u010dce pohladil.<\/p>\n

„D\u011bkuju,“ po\u0161ept\u00e1m v\u00e1\u017en\u011b ti\u0161e. Otev\u0159el rty, jako by mi n\u011bco cht\u011bl \u0159\u00edct, ale pusu op\u011bt jen bezmocn\u011b zav\u0159el. P\u0159ilo\u017eil si dla\u0148 na srdce a rukou pokynul ke mn\u011b. To nen\u00ed mo\u017en\u00e9\u2026<\/em> V o\u010d\u00edch m\u011bl otazn\u00edky. I j\u00e1 jsem si p\u0159ilo\u017eil dla\u0148 na srdce. D\u00edval jsem se mu do o\u010d\u00ed, sna\u017eil jsem se mu vysv\u011btlit, \u017ee k n\u011bmu n\u011bco c\u00edt\u00edm, \u017ee se m\u011b nemus\u00ed b\u00e1t. Vkl\u00e1dal jsem do toho v\u0161echno. Dlan\u00ed, kterou jsem m\u011bl na sv\u00e9 hrudi, jsem se pot\u00e9 p\u0159esunul k t\u00e9 jeho, kterou m\u011bl p\u0159ilo\u017eenou na srdci. N\u011b\u017en\u011b jsem svou dla\u0148 p\u0159ilo\u017eil na tu jeho. Je velice vn\u00edmav\u00fd. Opravdu vn\u00edmav\u00fd a j\u00e1 v\u011b\u0159\u00edm, \u017ee i tohle pochop\u00ed.<\/em> V jeho o\u010d\u00edch se zra\u010dilo pochopen\u00ed, vz\u00e1p\u011bt\u00ed na to bolest. Ztr\u00e1pen\u011b sklopil pohled a zav\u0159el o\u010di. Ah ne.<\/em> Opatrn\u011b jsem dla\u0148 k t\u00e9 jeho p\u0159itisknul a druhou dlan\u00ed mu opravdu jemn\u011b p\u0159ejel po tv\u00e1\u0159i. Cht\u011bl jsem mu t\u00edm nazna\u010dit, \u017ee je to v po\u0159\u00e1dku, aby se netr\u00e1pil. Nechci, aby byl smutn\u00fd. Chci mu jen pomoci, ne ho jakkoli tr\u00e1pit. Je dob\u0159e, \u017ee ch\u00e1pe moje city, to je pro m\u011b obrovsk\u00fd pokrok. Tohle v\u0161echno je n\u011bco perfektn\u00edho. T\u011b\u0161\u00edm se z ka\u017ed\u00e9ho jeho pohledu, kter\u00fd mi pat\u0159\u00ed, z ka\u017ed\u00e9ho doteku a gesta. Zvedl hlavu a znovu otev\u0159el pusu, \u017ee chce n\u011bco \u0159\u00edct. Pak ale s povzdechem pusu zav\u0159el. Mmm, co kdyby psal? To nen\u00ed tak \u0161patn\u00e9. Ch\u00e1pu, \u017ee nechce mluvit nebo \u017ee to prost\u011b nejde.<\/em><\/div>\n

„Nechce\u0161 to\u2026 napsat?“ zept\u00e1m se velice opatrn\u011b. Nerad bych ho vystra\u0161il. Ihned p\u0159ik\u00fdvl a rukou nazna\u010dil pohyb psan\u00ed perem.<\/div>\n
„Dob\u0159e, tak j\u00e1 ti hned donesu pap\u00edr a tu\u017eku, ano?“ zept\u00e1m se s \u00fasm\u011bvem. P\u0159ijal to. Chce se mnou komunikovat. Neodm\u00edt\u00e1 m\u011b jako ostatn\u00ed.<\/em> K\u00fdvl a sledoval m\u011b. Pomalu jsem se zvedl a do\u0161el stejn\u011b tak pomal\u00fdm krokem ke dve\u0159\u00edm.<\/p>\n

autor: *Mischa* :o* & Turmawenne<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: *Mischa* :o* & Turmawenne BILL N\u00e1sleduj\u00edc\u00ed den jsem se do psychiatrick\u00e9 l\u00e9\u010debny vypravil znovu. Op\u011bt m\u011b k Tomovi vedl stejn\u00fd mu\u017e, tentokr\u00e1t jsem se dozv\u011bd\u011bl, \u017ee se jmenuje Anders. Bylo to p\u0159\u00edjemn\u011bj\u0161\u00ed v\u011bd\u011bt, kdy\u017e jsem ho kone\u010dn\u011b mohl oslovovat. Dovedl m\u011b<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[497],"tags":[],"class_list":["post-6504","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-novel-of-dreams-my-nightmare"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6504","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=6504"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6504\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=6504"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=6504"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=6504"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}