{"id":6505,"date":"2012-05-16T17:00:00","date_gmt":"2012-05-16T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=6487"},"modified":"2012-05-16T17:00:00","modified_gmt":"2012-05-16T16:00:00","slug":"zeiten-andern-dich-70","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/05\/16\/zeiten-andern-dich-70\/","title":{"rendered":"Zeiten \u00e4ndern dich 70."},"content":{"rendered":"
autor: Mintam<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
Pozd\u011bji v noci, kdy u\u017e je v dom\u011b klid, jen venku \u0159\u00e1d\u00ed bou\u0159e, zav\u0159u o\u010di a pohlad\u00edm Toma, kter\u00fd vypad\u00e1, \u017ee nem\u016f\u017ee usnout v\u016fbec, na rozd\u00edl ode m\u011b.
„Nechci usnout. Kdy\u017e se vzbud\u00edm, bude zas r\u00e1no a zase o den bl\u00ed\u017ee k tomu hnusn\u00fdmu dni.“
„Bl\u00e1z\u00ednku,“ zasm\u011bje se Tom, „ber to pozitivn\u011b, bude\u0161 m\u00edt narozeniny.“
„Chmpf,“ vypust\u00edm jen a pak nakr\u010d\u00edm zv\u011bdav\u011b \u010delo, „to mi vlastn\u011b vysv\u011btli – jak jsi zjistil, kdy m\u00e1m narozeniny, a v\u016fbec, kdysi d\u00e1vno zp\u00e1tky moje telefonn\u00ed \u010d\u00edslo?“
„To je \u00fapln\u011b jednoduch\u00fd. Nev\u00edm, zda si pamatuje\u0161 je\u0161t\u011b ten den, kdy si na m\u011b \u010dekal p\u0159ed \u0161kolou, abys na m\u011b pak vychrlil milion slov v jedn\u00e9 sekund\u011b.“ Pousm\u011bju se nad t\u00edm, kdy\u017e si vybav\u00edm tu chv\u00edli, ale nech\u00e1m ho pokra\u010dovat. „Byl jsem ten den si n\u011bco vy\u0159\u00eddit v \u0159editeln\u011b, a pap\u00edry s tv\u00fdm jm\u00e9nem a \u00fadaji tam le\u017eely na stole, \u00fapln\u011b na vrchu. Tak jsem se prost\u011b kouknul, ne\u017e se \u0159editel prohrabal k v\u011bcem pro m\u011b. Nejsp\u00ed\u0161 to bylo v dob\u011b, kdy sis vy\u0159izoval ten p\u0159estup.“
„Jo, to je dost mo\u017en\u00e9. Tak\u017ee \u017e\u00e1dnej kouzeln\u00edk,“ usm\u011bju se.
„Nooo, jak v \u010dem,“ uchechtne se.
„Dob\u0159e, tak ne a\u017e takovej kouzeln\u00edk, jak\u00fd jsem si myslel. Ale po\u0159\u00e1d si st\u00e1le dobr\u00fd kouzeln\u00edk na to, abys za\u0159\u00eddil, abych v pond\u011bl\u00ed nikam nemusel.“<\/p>\n

„P\u016fjdu tam s tebou.“
„V\u00e1\u017en\u011b?“
„V\u00e1\u017en\u011b.“
„Ale co\u2026“ Nemus\u00edm v\u011btu ani dokon\u010dit, aby to Tom pochopil.
„Na t\u00fd \u0161kole jsem u\u017e n\u011bjakej p\u00e1tek, tak\u017ee tam tak nutn\u011b b\u00fdt nemus\u00edm a ani postr\u00e1dat m\u011b nikdo jist\u011b nebude v tak nepot\u0159ebn\u00fd den.“
„D\u011bkuju. U\u017e se hned c\u00edt\u00edm l\u00edp,“ pol\u00edb\u00edm ho.
„To je dob\u0159e. Uvid\u00ed\u0161, nebude to tak hrozn\u00fd.“
„Hm, j\u00e1 nev\u00edm. Tohle mi taky v\u0161ichni tvrdili, kdy\u017e jsem p\u0159ech\u00e1zel na tuhle \u0161kolu.“
„To u\u017e je ale pry\u010d p\u0159ece. A pak, m\u00e1\u0161 tu je\u0161t\u011b m\u011b.“
P\u0159itul\u00edm se k n\u011bmu a vydechnu. „Asi m\u00e1\u0161 pravdu, nem\u011bl bych se zbyte\u010dn\u011b ob\u00e1vat.“
Nech\u00e1m se j\u00edm hladit, co\u017e mu op\u011btuji do doby, ne\u017e bych byl schopn\u00fd usnout, ale to by se nesm\u011bly otev\u0159\u00edt dve\u0159e. Pozvednu hlavu, kdy\u017e do pokoje pomalu nakr\u00e1\u010d\u00ed mal\u00fd st\u00edn. U\u017e takhle tady m\u00e1me Malou d\u00e1mu, kter\u00e1 le\u017e\u00ed t\u011bsn\u011b vedle m\u011b, d\u00edky tomu, \u017ee se boj\u00ed bou\u0159ky. Stejn\u011b jako Nelly p\u0159ece, tak jak jsem na ni mohl zapomenout!?<\/div>\n

\n
\n

„Copak je?“ \u0161pitnu a nat\u00e1hnu se po lampi\u010dce, aby cestou k posteli Nelly o nic nezakopla.
„Bille, venku je bou\u0159ka, a\u2026“ za\u010dne, promne si o\u010d\u00ed\u010dka a zam\u017eour\u00e1 do sv\u011btla.
„J\u00e1 jsem na tebe zapomn\u011bl, vi\u010f?“
„J\u00e1 bych \u0161la za ta\u0165kou, ale kdy\u017e j\u00e1 bych se b\u00e1la j\u00edt dol\u016f po schodech, kdy\u017e je bou\u0159ka.“
„Ta\u0165ka stejn\u011b r\u00e1no vst\u00e1v\u00e1 do pr\u00e1ce, tak ho nech\u00e1me vyspat a ty p\u016fjde\u0161 k n\u00e1m, hm?“
„A m\u016f\u017eu tady b\u00fdt?“
„Samoz\u0159ejm\u011b, v\u017edy\u0165 u\u017e je tady i Mal\u00e1 d\u00e1ma,“ kouknu na Toma, kter\u00fd si s \u00fasm\u011bvem podp\u00edr\u00e1 hlavu.
„Tome, ani tob\u011b to nevad\u00ed?“ zept\u00e1 se Nelly, kdy\u017e si vyleze mezi n\u00e1s do postele.
„To v\u00ed\u0161, \u017ee ne.“
„Nem\u00e1m r\u00e1da bou\u0159ky. Pro\u010d tady nem\u00e1te i Mikyho?“ z\u00edvne si a ukradne si \u010d\u00e1st m\u00e9 deky.
„Ten usnul d\u0159\u00edv, ne\u017e n\u011bjak\u00e1 bou\u0159ka za\u010dala, a jen tak se vzbudit nenech\u00e1.“
„To je dob\u0159e, \u017ee ten se bou\u0159ky neboj\u00ed,“ zav\u0159e t\u00e9m\u011b\u0159 okam\u017eit\u011b o\u010d\u00ed\u010dka. L\u00edpnu j\u00ed jen pusu na \u010delo a pak zhasnu. Polo\u017e\u00edm se vedle n\u00ed a za\u010dnu tedy hladit Nelly m\u00edsto Toma, aby se j\u00ed l\u00e9pe us\u00ednalo. Kdy\u017e ale zjist\u00edm, \u017ee druhou rukou dos\u00e1hnu i na Toma, jemn\u011b ho pohlad\u00edm po tv\u00e1\u0159i. Usm\u011bju se, kdy\u017e mi na ruce spo\u010dine jeho polibek, nech\u00e1m svou ruku u n\u011bho a spokojen\u011b zav\u0159u o\u010di zp\u011bt.<\/p>\n

Druh\u00fd den ve\u010der, kdy\u017e se nach\u00e1z\u00edme v Magdeburku, se s Tomem vyd\u00e1me do kina. P\u016fvodn\u011b m\u011bla j\u00edt Nelly s n\u00e1mi, ale pak se rozmyslela a z\u016fstala u babi\u010dky.
„Co je to, co nesm\u00edm v\u011bd\u011bt?“ pouk\u00e1\u017eu na pap\u00edry v ruce Toma, na kter\u00e9 se u\u017e vypt\u00e1vala Nelly, kdy\u017e jsme potkali sle\u010dnu, kter\u00e1 je Tomovi tajn\u011b p\u0159edala. Dob\u0159e, mus\u00edm p\u0159iznat s\u00e1m sob\u011b, \u017ee je mi nep\u0159\u00edjemn\u00e9, kdy\u017e mi Toma n\u011bkdo odt\u00e1hne stranou, nato\u017e pak holka. Jsem z toho m\u00edrn\u011b nerv\u00f3zn\u00ed, obzvl\u00e1\u0161t\u011b kdy\u017e \u0159ekl, \u017ee nesm\u00ed ani Nelly \u0159\u00edct, co se v t\u011bch pap\u00edrech skr\u00fdv\u00e1, proto\u017ee by mi to mohla prozradit.
„Co je to, co t\u011b d\u011bl\u00e1 tak zv\u011bdav\u00fdm?“ pobaven\u011b si mne Tom prohl\u00e9dne.
„Jsem z toho nerv\u00f3zn\u00ed,“ pousm\u011bju se.
„V\u00ed\u0161 co? Slibuju, \u017ee za dva dny to zjist\u00ed\u0161,“ mrkne a podr\u017e\u00ed mi vchodov\u00e9 dve\u0159e do kina. Dva dny.<\/p>\n

Kdy\u017e ale po p\u016flhodin\u011b zjist\u00edm, \u017ee film je naprosto nudn\u00fd, mus\u00edm se kouknout na Toma. Vypad\u00e1, \u017ee to sleduje, ale mysl\u00edm, \u017ee um\u00ed jen dob\u0159e hr\u00e1t.
„Tome, mysl\u00edm, \u017ee tohle je to nejhor\u0161\u00ed, co jsme mohli vybrat,“ \u0161eptnu se zasm\u00e1n\u00edm.
„Po\u010dkej, neru\u0161, sna\u017e\u00edm se v tom naj\u00edt n\u011bco z\u00e1bavn\u00fdho,“ za\u010dne v\u00e1\u017en\u011b, ale pak se stejn\u011b tak jako j\u00e1 d\u00e1 do tich\u00e9ho sm\u00edchu.
„Pro\u010d jsme vybrali n\u011bco\u2026 takov\u00fdho?“ pouk\u00e1\u017eu na obrazovku a zavrt\u00edm nech\u00e1pav\u011b hlavou. A jeliko\u017e sed\u00edme hezky a\u017e v posledn\u00ed \u0159ad\u011b, rozhl\u00e9dnu se po cel\u00e9m s\u00e1le, zda to lidi sleduj\u00ed. K m\u00e9mu p\u0159ekvapen\u00ed, jsme tu asi jedin\u00ed, kte\u0159\u00ed se nud\u00ed. S pousm\u00e1n\u00edm kouknu na Toma a ruku, ve kter\u00e9 jsem dosud dr\u017eel tu jeho, lehce ovinu kolem jeho pasu a bez upozorn\u011bn\u00ed si ukradnu jeho rty.
„A j\u00e1 u\u017e se b\u00e1l, \u017ee z\u00e1bava v kin\u011b do\u0161la,“ u\u0161kl\u00edbne se, „poj\u010fme ut\u00e9ct.“
„Ale provedeme hlasit\u00fd \u00faprk,“ ozn\u00e1m\u00edm mu se sm\u00edchem, a\u017e se dva lid\u00e9 z \u0159ady p\u0159ed n\u00e1mi na\u0161tvan\u011b oto\u010d\u00ed, \u010d\u00edm\u017e mi jen potvrd\u00ed fakt, \u017ee lidem tady chci zkazit aspo\u0148 na t\u011bch p\u00e1r vte\u0159in pod\u00edvanou.
„T\u0159i, dva,\u2026 “ za\u010dne Tom jen obrazn\u011b, ale j\u00e1 u\u017e se se sm\u00edchem zvednu a rozute\u010du se prost\u0159edkem s\u00e1lu po schodech dol\u016f s co nejhlasit\u011bj\u0161\u00edmi a a\u017e d\u011btinsk\u00fdmi skoky. Post\u0159ehnu, \u017ee Tom vyb\u011bhne kr\u00e1tce po mn\u011b a zastav\u00edme se a\u017e teprve, kdy\u017e vyb\u011bhneme zcela ven na ulici.
„U\u017e nikdy v\u00edc,“ zavrt\u00edm hlavou s neust\u00e1vaj\u00edc\u00edm sm\u00edchem.
„Nikdy v\u00edce!“<\/p>\n

„Co se d\u011bje, \u017ee jsi tak bled\u00fd?“ p\u0159ijde ke mn\u011b na terasu Gordon, kdy\u017e s Nelly dopl\u00e1nuje jej\u00ed z\u00edt\u0159ej\u0161\u00ed prvn\u00ed den ve \u0161kole.
„Boj\u00edm se, to je cel\u00e9.“
„V\u017edy\u0165 nen\u00ed \u010deho se b\u00e1t.“
„Ale\u2026 to nem\u016f\u017ee\u0161 v\u011bd\u011bt.“
„Bille, r\u00e1d bych v\u011bd\u011bl, jak ti pomoct, ale tohle u\u017e je trochu\u2026“
„Ne, to ne, v\u017edy\u0165 ud\u011blal si toho pro mne mnoho, abych mohl z t\u00e9 \u0161koly odej\u00edt a j\u00edt sem, ale prost\u011b se boj\u00edm, nev\u00edm, co o\u010dek\u00e1vat. Z toho u\u017e si mus\u00edm pomoct jen s\u00e1m.“
„Je to te\u010f paradoxn\u00ed, \u017ee jsi ode\u0161el kv\u016fli Tomovi.“
„P\u016fjde tam z\u00edtra se mnou. Alespo\u0148 bude\u0161 moct b\u00fdt s Nelly, a j\u00e1 budu m\u00edt taky ur\u010ditou oporu.“
„Nelly tam m\u00e1 b\u00fdt v osm a ty a\u017e v p\u016fl dev\u00e1t\u00e9, \u017ee?“
„Jo, v p\u016fl dev\u00e1t\u00e9.“
„A Tom nemus\u00ed do \u0161koly?“
„Tak ten prvn\u00ed den tam tak nutn\u011b b\u00fdt nemus\u00ed. A j\u00e1 chci, aby \u0161el se mnou.“
„Jo, dob\u0159e.“
„Ty tam nep\u016fjde\u0161 se mnou?“ objev\u00ed se n\u00e1padn\u011b rychle Nelly ve dve\u0159\u00edch.
„Nem\u016f\u017eu, mus\u00edm p\u0159ece do sv\u00e9 \u0161koly.“
„Hm, to je \u0161koda. Tak ty p\u016fjde\u0161 se mnou a my pak p\u016fjdeme s tebou, ne?“
„To taky nep\u016fjde, ne\u017e se sezn\u00e1m\u00ed\u0161 ve \u0161kole se v\u0161\u00edm, str\u00e1v\u00ed\u0161 tam spoustu \u010dasu.“
„A jo,“ pokr\u010d\u00ed ram\u00ednky a zamysl\u00ed se, snad aby vymyslela lep\u0161\u00ed pl\u00e1n.
„Poj\u010f sem, ty opi\u010dko,“ usm\u011bju se na ni. P\u0159ijde ke mn\u011b a sama od sebe m\u011b obejme. „Budeme si to aspo\u0148 vypr\u00e1v\u011bt, hm?“
„Hm, tak jo.“
„Budu tam chvilku s v\u00e1mi, na za\u010d\u00e1tku.“
„A ty ale p\u016fjde\u0161 pak s\u00e1m.“
„Ne, p\u016fjde tam se mnou Tom.“
„U\u017e ti prozradil to tajemstv\u00ed, kter\u00fd jsem ti nem\u011bla prozradit?“
„\u0158\u00edkal a\u017e z\u00edtra, ne?“
„Tak douf\u00e1m, \u017ee mi ho pak \u0159ekne,“ ucul\u00ed se Nelly a spokojen\u011b se mi usad\u00ed na kl\u00edn\u011b.
„Nelly, p\u016fjdu ti napustit vodu, hm? U\u017e je dost pozd\u011b,“ ozve se Gordon.
„To uuu\u017e?“ nahod\u00ed nevinn\u00fd pohled a p\u0159itul\u00ed se ke mn\u011b v\u00edc.<\/p>\n

R\u00e1no, kdy\u017e mi zazvon\u00ed bud\u00edk, se t\u00e9m\u011b\u0159 okam\u017eit\u011b probud\u00edm a zoufale vydechnu. Spal jsem maxim\u00e1ln\u011b t\u0159i hodiny! D\u00edky tomu, \u017ee m\u011b hlodaly ve\u0161ker\u00e9 my\u0161lenky a p\u0159edstavy a nedaly mi sp\u00e1t! Kouknu se rad\u011bji na \u010d\u00edsla blikaj\u00edc\u00ed na digit\u00e1ln\u00edm bud\u00edku, abych se p\u0159esv\u011bd\u010dil, zda je skute\u010dn\u011b u\u017e \u010das ke vst\u00e1v\u00e1n\u00ed, a k m\u00e9 nelibosti zjist\u00edm, \u017ee skute\u010dn\u011b je! Zpod dve\u0159\u00ed vid\u00edm sv\u011btlo na chodb\u011b, tak\u017ee Nelly u\u017e je vzh\u016fru. Z\u00e1vid\u00edm j\u00ed, \u017ee se t\u011b\u0161\u00ed. \u017de se m\u00e1 na co t\u011b\u0161it.<\/p>\n

Vylezu z postele a dojdu rozsv\u00edtit velk\u00e9 sv\u011btlo. S prot\u00e1hnut\u00edm na sebe hod\u00edm oble\u010den\u00ed, kter\u00e9 jsem si v my\u0161lenk\u00e1ch p\u0159ipravil u\u017e b\u011bhem noci, a vyd\u00e1m se s pouh\u00fdm mobilem v ruce dol\u016f. No co, Tom za mnou p\u0159ijede do Wolrmistedtu, tak\u017ee nic v\u00edc dnes u\u017e nepot\u0159ebuji.
Kdy\u017e ale dojdu dol\u016f, je tady podez\u0159el\u00e9 ticho. Sice se v\u0161ude sv\u00edt\u00ed, ale nikde nikdo. Pokr\u010d\u00edm tedy rameny a dojdu do koupelny. Zav\u0159u za sebou dve\u0159e a jen co vezmu do ruky kart\u00e1\u010dek, u\u017e sly\u0161\u00edm po dom\u011b podez\u0159el\u00fd \u0161um. Vylezu ale a\u017e kdy\u017e dokon\u010d\u00edm rann\u00ed hygienu a vyd\u00e1m se do kuchyn\u011b, kde jsou najednou n\u00e1padn\u011b zav\u0159en\u00e9 dve\u0159e. Otev\u0159u a m\u016fj zasmu\u0161il\u00fd v\u00fdraz se ve vte\u0159in\u011b prom\u011bn\u00ed v \u00fasm\u011bv. Na stole je obrovsk\u00fd dort a vedle n\u011bho n\u011bjak\u00fd vzkaz. Poj\u010f si n\u00e1s naj\u00edt.<\/em> Nakouknu tedy i do ob\u00fdv\u00e1ku a pak se vyd\u00e1m ven. P\u0159it\u00e1hnu k sob\u011b lehce mikinu, kdy\u017e rann\u00ed teplota je je\u0161t\u011b n\u00edzk\u00e1 a rozhl\u00e9dnu se. V tu chv\u00edli ke mn\u011b p\u0159isko\u010d\u00ed ti dva.<\/p>\n

„Dobr\u00e9 r\u00e1no,“ vyk\u0159iknou sou\u010dasn\u011b a j\u00e1 si je se sm\u00edchem prohl\u00e9dnu.
„Co to tady nacvi\u010dujete?“
„Mus\u00ed\u0161 si naj\u00edt d\u00e1rky,“ sezn\u00e1m\u00ed m\u011b se situac\u00ed Nelly a j\u00e1 jen pozvednu obo\u010d\u00ed.
„Chcete p\u0159ijet pozd\u011b?“
„Nemluv a hledej,“ \u0159ekne se sm\u00edchem Gordon.
„Ok,“ vyd\u00e1m se s \u00fasm\u011bvem po zahrad\u011b, a pr\u00e1v\u011b probuzen\u00fd Miky se vyd\u00e1 hledat se mnou. Prvn\u00ed men\u0161\u00ed d\u00e1rek najdu v \u010derven\u00e9m pap\u00ed\u0159e na strom\u011b, ve v\u00fd\u0161ce Nelly. Zam\u00e1v\u00e1m s n\u00edm na ty dva vesele m\u011b pozoruj\u00edc\u00ed z terasy a s p\u0159imhou\u0159en\u00fdma o\u010dima se rozhl\u00e9dnu po cel\u00e9 zahrad\u011b. Nikde nic barevn\u011b n\u00e1padn\u00e9ho, a proto vr\u00e1t\u00edm pohled k nim.
„N\u011bjak\u00e1 n\u00e1pov\u011bda?“
„Je st\u00e1le na zahrad\u011b, ale vlastn\u011b nen\u00ed,“ zasm\u011bje se Nelly a j\u00e1 se chytnu za \u010delo.
„Super n\u00e1pov\u011bda, v\u00e1\u017en\u011b,“ p\u0159ik\u00fdvnu se sm\u00edchem a pohledem zajedu k autu. To by mohlo b\u00fdt ono! Je st\u00e1le na zahrad\u011b, ale nen\u00ed! P\u0159esv\u011bd\u010den\u011b dojdu a\u017e k n\u011bmu, a kdy\u017e v n\u011bm spat\u0159\u00edm dal\u0161\u00ed d\u00e1rek v \u010derven\u00e9m pap\u00ed\u0159e ob\u00e1lkovit\u00e9ho tvaru, v\u00edt\u011bzn\u011b se usm\u011bju. „Ha! Jste netu\u0161ili, \u017ee jsem tak rychl\u00fd,“ hod\u00edm \u00fasm\u011bv na ty dva a otev\u0159u auto. Vezmu d\u00e1rek do ruky a dosednu s n\u00edm na sedadlo. Oba ke mn\u011b p\u0159ijdou, Nelly s nad\u0161en\u00fdm povysko\u010den\u00edm.<\/p>\n

„A te\u010f je mus\u00ed\u0161 oba rozbalit,“ poznamen\u00e1 s vesel\u00fdm \u00fasm\u011bvem.
„Jasn\u011b,“ s \u00fasm\u011bvem se pust\u00edm do rozbalov\u00e1n\u00ed d\u00e1rku, kter\u00fd jsem na\u0161el ukryt\u00fd na strom\u011b. V n\u011bm najdu ru\u010dn\u011b vyr\u00e1b\u011bn\u00fd n\u00e1ramek od Nelly, kter\u00e1 se hned ujme vysv\u011btlov\u00e1n\u00ed.
„To jsem vyr\u00e1b\u011bla na t\u00e1bo\u0159e. Tady ty mali\u010dk\u00e9 kor\u00e1lky jsou d\u011blan\u00e9 z pap\u00edru a tyhle jsou d\u0159ev\u011bn\u00e9 a ty p\u00edrka jsou\u2026 nalezen\u00e9 v lese.“
„Je n\u00e1dhern\u00fd, zlat\u00ed\u010dko, d\u011bkuju,“ obejmu ji s \u00fasm\u011bvem a nand\u00e1m si ho na ruku. „Douf\u00e1m, \u017ee mi dneska p\u0159inese \u0161t\u011bst\u00ed.“
„Ur\u010dit\u011b,“ usm\u011bje se py\u0161n\u011b, kdy\u017e j\u00ed \u00fasm\u011bv op\u011btuji. „Tom u\u017e ho vid\u011bl.“ \u00dasm\u011bv mi ale strne na tv\u00e1\u0159i, jakmile rozbal\u00edm d\u00e1rek druh\u00fd.
„To\u2026 mysl\u00ed\u0161 v\u00e1\u017en\u011b?“ kouknu na Gordona.
Ten se svat\u011b usm\u011bje. „No, \u0159\u00edkal jsem si, \u017ee\u2026 “ Nenech\u00e1m ho to ale dokon\u010dit a sko\u010d\u00edm mu kolem krku.
„D\u011bkuju.“ V ob\u00e1lce se toti\u017e nach\u00e1zel poukaz na auto\u0161kolu. Nev\u00edm, zda se tomu \u0159\u00edk\u00e1 poukaz, ale jedno v\u00edm jist\u011b: za\u010d\u00edn\u00e1m u\u017e 12. z\u00e1\u0159\u00ed. U\u017e p\u00e1rkr\u00e1t jsme se s Gordonem o auto\u0161kole bavili, ale opravdu jsem cht\u011bl za\u010d\u00edt, a\u017e budu v\u011bd\u011bt, \u017ee si to mohu dovolit. Stejn\u011b jako auto.
„Jsem r\u00e1d, \u017ee ti to ud\u011blalo radost.“
„Radost? Kdybych um\u011bl sk\u00e1kat do vzduchu, pr\u00e1v\u011b bych byl sakra vysoko!“ zasm\u011bju se.
„Bille, my m\u00e1me pro tebe je\u0161t\u011b jednu v\u011bc,“ pronese Nelly tajemn\u011b a zpoza zad vyt\u00e1hne ruce, kter\u00e9 doposud sv\u00edraly men\u0161\u00ed napodobeninu kornoutu se sladkostmi, jak\u00fd jsem naposledy m\u011bl v prvn\u00ed t\u0159\u00edd\u011b. A kter\u00fd pochopiteln\u011b podle tradice bude m\u00edt dnes i Nelly jako prv\u0148\u00e1\u010dek.
„M\u00e1\u0161 trochu men\u0161\u00ed ne\u017e j\u00e1,“ usm\u011bje se a Gordon ji dopln\u00ed.
„Kdy\u017e u\u017e jde\u0161 taky do nov\u00e9 \u0161koly.“
„Jste v\u00e1\u017en\u011b hodn\u00ed, d\u011bkuju moc.“
„Tak se poj\u010fte nasn\u00eddat, a\u0165 v\u00e1\u017en\u011b nep\u0159ijedeme pozd\u011b.“<\/p>\n

autor: Mintam<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Mintam Pozd\u011bji v noci, kdy u\u017e je v dom\u011b klid, jen venku \u0159\u00e1d\u00ed bou\u0159e, zav\u0159u o\u010di a pohlad\u00edm Toma, kter\u00fd vypad\u00e1, \u017ee nem\u016f\u017ee usnout v\u016fbec, na rozd\u00edl ode m\u011b.„Nechci usnout. Kdy\u017e se vzbud\u00edm, bude zas r\u00e1no a zase o den bl\u00ed\u017ee<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[462],"tags":[],"class_list":["post-6505","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-zeiten-andern-dich"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6505","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=6505"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6505\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=6505"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=6505"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=6505"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}