{"id":6511,"date":"2012-05-14T18:00:00","date_gmt":"2012-05-14T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=6493"},"modified":"2012-05-14T18:00:00","modified_gmt":"2012-05-14T17:00:00","slug":"novel-of-dreams-my-nightmare-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/05\/14\/novel-of-dreams-my-nightmare-2\/","title":{"rendered":"Novel of Dreams – My Nightmare 2."},"content":{"rendered":"
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\" <\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
BILL<\/p>\n

<\/strong> I p\u0159es to, \u017ee mi Simone \u0159\u00edkala, abych to je\u0161t\u011b ned\u011blal, nedal jsem si \u0159\u00edct a zhruba po t\u00fddnu se vydal do psychiatrick\u00e9 l\u00e9\u010debny, kde Tom byl. M\u011bl jsem z toho strach, ale \u0159ekl jsem si, \u017ee to p\u0159ekon\u00e1m. Mus\u00edm to zvl\u00e1dnout. Zavolal jsem si tax\u00edka a rozjel se tam. U\u017e kdy\u017e jsem p\u0159ed budovou vystoupil, hrudn\u00edk se mi bolestn\u011b sev\u0159el. Nevypadalo to tu sice \u0161patn\u011b, ale ten pocit, kter\u00fd se m\u011b zmocnil, byl v\u00edce ne\u017e nep\u0159\u00edjemn\u00fd. Byl to velk\u00fd are\u00e1l s v\u011bt\u0161\u00edm par\u010d\u00edkem. Byla tam i font\u00e1nka, lavi\u010dky a v\u0161ude n\u011bjak\u00e9 kv\u011btiny. Ve\u0161el jsem do hlavn\u00ed budovy a \u0161el hned na recepci, kter\u00e1 zde byla. Nikdo tam nebyl. Na pultu byl ov\u0161em p\u0159id\u011blan\u00fd zvonek. Rozhl\u00e9dnul jsem se kolem, ale kdy\u017e jsem opravdu nikoho nikde nevid\u011bl, zvonek jsem kr\u00e1tce stisknul. Netrvalo dlouho, ne\u017e p\u0159isp\u011bchala mlad\u0161\u00ed sestra.<\/p>\n

„Omlouv\u00e1m se, dobr\u00fd den. Jak v\u00e1m mohu pomoct?“ pousm\u011bje se a uprav\u00ed si triko.<\/div>\n

„Nic se ned\u011bje. Pros\u00edm v\u00e1s, pot\u0159eboval bych n\u011bjak\u00e9 informace o jednom z pacient\u016f, kter\u00fd tu je v\u00edc jak m\u011bs\u00edc. Jedn\u00e1 se o Toma Kaulitze,“ vydechnu. Jestli mi te\u010f \u0159ekne, \u017ee nejsem rodinn\u00fd p\u0159\u00edslu\u0161n\u00edk a nic mi ne\u0159ekne, tak se snad zbl\u00e1zn\u00edm.<\/em><\/div>\n
„Tom Kaulitz? To jm\u00e9no mi n\u011bco \u0159\u00edk\u00e1. Hned se pod\u00edv\u00e1m, vydr\u017ete,“ p\u0159ik\u00fdvne a nap\u00ed\u0161e do po\u010d\u00edta\u010de jeho jm\u00e9no. Chv\u00edli \u010detla a v\u00e1\u017en\u011b p\u0159ikyvovala, a\u017e se ke mn\u011b obr\u00e1tila zp\u00e1tky. „Tom Kaulitz nem\u00e1 povolen\u00e9 n\u00e1v\u0161t\u011bvy. Je na izolaci, na pozorov\u00e1n\u00ed.“<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm,“ sklop\u00edm o\u010di. „Moc v\u00e1s pros\u00edm, nemohl bych ho alespo\u0148 n\u011bjak vid\u011bt? Nebo promluvit si s n\u011bk\u00fdm, kdo zn\u00e1 v\u00edce jeho zdravotn\u00ed stav?“<\/div>\n
„Chod\u00ed sem za n\u00edm jeho matka, tak mysl\u00edm, \u017ee to mo\u017en\u00e9 bude. Jste n\u011bjak p\u0159\u00edbuzn\u00ed?“ zept\u00e1 se, zat\u00edmco vyt\u00e1\u010d\u00ed \u010d\u00edslo.<\/div>\n
„Ahm, no\u2026 ano,“ vyd\u00e1m ze sebe. Lh\u00e1t bych nem\u011bl, ale co u\u017e.<\/em><\/div>\n
„P\u0159\u00edtel?“ tipne si s mal\u00fdm \u00fasm\u011bvem.<\/div>\n
Pok\u00fdv\u00e1m hlavou. „Jak jste na to p\u0159i\u0161la?“<\/div>\n
„Pan\u00ed Kaulitzov\u00e1 o v\u00e1s mluvila. Moc mil\u00e1 pan\u00ed, nem\u00e1 to lehk\u00e9,“ pousm\u011bje se smutn\u011b, ale to u\u017e se ozve z telefonu hlas, tak na m\u011b uk\u00e1\u017ee prstem, abych po\u010dkal. S n\u011bk\u00fdm se kr\u00e1tce bavila, a\u017e to polo\u017eila. „Tak m\u016f\u017eete j\u00edt. P\u016fjdete touhle chodbou doprava a\u017e \u00fapln\u011b dozadu, do pavilonu C. Tam na v\u00e1s n\u011bkdo po\u010dk\u00e1,“ sd\u011bl\u00ed mi instrukce.<\/div>\n
„Mockr\u00e1t v\u00e1m d\u011bkuji, jste moc ochotn\u00e1, d\u011bkuju moc,“ vydechnu a zhluboka se nadechnu. Hned se rozejdu t\u00edm sm\u011brem, kter\u00fdm mi \u0159ekla. K\u00e9\u017e bych se k n\u011bmu dostal. Chci ho vid\u011bt. Aspo\u0148 na chvili\u010dku.
<\/em><\/div>\n
\n
<\/p>\n

<\/em> Nevypadalo to tu v\u00e1\u017en\u011b tak \u0161patn\u011b. V\u0161ude sice bylo b\u00edlo jako v nemocnici, ale m\u00edsty byly st\u011bny ozdobeny r\u016fzn\u00fdmi obrazy, dokonce n\u011bkde byly kv\u011btiny. Na to, \u017ee to nebylo p\u0159\u00edli\u0161 p\u0159\u00edjemn\u00e9 m\u00edsto, to tu vypadalo celkem p\u011bkn\u011b a modern\u011b.<\/div>\n

<\/div>\n
<\/div>\n
\"\" <\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Do\u0161el jsem kone\u010dn\u011b na m\u00edsto, kde u\u017e na m\u011b m\u011bl n\u011bkdo \u010dekat. Tam u\u017e na m\u011b u velk\u00fdch sklen\u011bn\u00fdch dve\u0159\u00ed se zabezpe\u010den\u00edm opravdu \u010dekal men\u0161\u00ed mu\u017e. Jakmile m\u011b zahl\u00e9dl, kartou otev\u0159el a pozdravil m\u011b: „Dobr\u00fd den.“<\/div>\n
„Dobr\u00fd den,“ \u0159eknu rozechv\u011ble a nadechnu se. Najednou nev\u00edm, co \u0159\u00edct.<\/div>\n
„Jdete za Tomem Kaulitzem, spr\u00e1vn\u011b?“ uji\u0161\u0165uje se.<\/div>\n
„Ano, pust\u00edte m\u011b k n\u011bmu?“<\/div>\n
„Ne, nikoho k n\u011bmu nesm\u00edm pou\u0161t\u011bt. Jeho p\u0159\u00edpad je pom\u011brn\u011b v\u00e1\u017en\u00fd,“ zavrt\u00ed hlavou a rozejde se chodbou. „Je v izolovan\u00e9 m\u00edstnosti, proto\u017ee se pokusil o sebevra\u017edu. R\u00e1di bychom v\u011bd\u011bli podrobnosti, ale nemluv\u00ed. Kdy\u017e se s n\u00edm sna\u017e\u00edme komunikovat, nijak nereaguje. Nav\u00edc si nic nepamatuje.“<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm,“ povzdechnu ti\u0161e a rychle si prot\u0159u o\u010dn\u00ed koutky, abych zadr\u017eel slzy. Nedok\u00e1\u017eu to un\u00e9st, m\u00e1m strach, \u017ee se tady n\u011bkde sesypu.<\/em> „A jeho o\u0161et\u0159uj\u00edc\u00ed l\u00e9ka\u0159?“<\/div>\n
„Ten m\u00e1 dnes bohu\u017eel v\u00e1\u017en\u011bj\u0161\u00ed z\u00e1le\u017eitosti. N\u011bkdo utekl ze sektoru B,“ \u0159ekne. Dojdeme ke dve\u0159\u00edm s n\u00e1pisem C 24. P\u0159ed nimi zastavil a za\u010dal je odemykat. „Budete m\u00edt mo\u017enost ho vid\u011bt, ale nejsp\u00ed\u0161 to pro v\u00e1s bude dost \u0161patn\u00fd z\u00e1\u017eitek. Jeho matka tu zkolabovala, tak si rozmyslete, zda dovnit\u0159 opravdu chcete.“<\/p>\n

Chvilku se na n\u011bj d\u00edv\u00e1m. Bohu\u017eel m\u00e1m pocit, \u017ee ani j\u00e1 to neunesu, ale vid\u011bt ho chci. „A on\u2026 uvid\u00ed m\u011b? Usly\u0161\u00ed?“ zept\u00e1m se ti\u0161e a semknu rty k sob\u011b.<\/div>\n

„Ne, neuvid\u00ed ani neusly\u0161\u00ed. On vid\u00ed sv\u016fj odraz, je tam zrcadlo,“ odpov\u00ed. Otev\u0159e a \u010dek\u00e1, jestli vejdu. Zhluboka se nadechnu a ud\u011bl\u00e1m krok zp\u011bt. Sklop\u00edm o\u010di. Jsem idiot. Na tenhle okam\u017eik \u010dek\u00e1m cel\u00fd m\u011bs\u00edc a te\u010f se snad budu je\u0161t\u011b rozm\u00fd\u0161let.<\/em><\/div>\n
„Promi\u0148te, j\u00e1\u2026 je to pro m\u011b t\u011b\u017ek\u00e9,“ povzdechnu, ale nakonec vkro\u010d\u00edm dovnit\u0159.<\/div>\n
„J\u00e1 to ch\u00e1pu. Ten kluk je chud\u00e1k, co jsem tak sly\u0161el. Je jin\u00e9 d\u00edvat se na \u0161\u00edlen\u00e9 lidi, ne\u017e na ty ztracen\u00e9 p\u0159\u00edpady,“ pok\u00fdv\u00e1 soucitn\u011b hlavou a zav\u0159e za mnou dve\u0159e. Ve\u0161li jsme do pom\u011brn\u011b \u00fazk\u00e9 chodbi\u010dky, v jej\u00ed\u017e st\u011bn\u011b bylo zabudovan\u00e9 velk\u00e9 sklo. U\u017e jen to na m\u011b p\u016fsobilo st\u00edsn\u011bn\u011b. Za n\u00edm byla b\u00edl\u00e1 m\u00edstnost z pol\u0161t\u00e1\u0159\u016f. A tam byl Tom, v b\u00edl\u00e9m oble\u010den\u00ed schoulen\u00fd do klub\u00ed\u010dka. Jakmile jsem ho uvid\u011bl, z\u016fstal jsem st\u00e1t na m\u00edst\u011b. Dla\u0148 jsem p\u0159ilo\u017eil na sklo, p\u0159es kter\u00e9 jsem ho vid\u011bl a pomalu po n\u011bm dlan\u00ed sjel. M\u016fj\u2026 m\u016fj Tomi. M\u016fj and\u00edlek. Tohle\u2026 nen\u00ed mo\u017en\u00e9, ne. V\u017edy\u0165 on\u2026 on je n\u011bkde jinde. Tohle nem\u016f\u017ee b\u00fdt pravda. On se z toho mus\u00ed dostat.<\/p>\n

<\/em> P\u0159e\u0161l\u00e1pnul jsem. Podlamovala se mi kolena. Najednou jsem se c\u00edtil slab\u0161\u00ed ne\u017e kdy jindy. Tak stra\u0161n\u011b bezmocn\u00fd, pr\u00e1zdn\u00fd a p\u0159itom pln\u00fd, jako by se mi na srdci us\u00eddlil ob\u0159\u00ed t\u011b\u017ek\u00fd balvan. Nasucho jsem polknul, v ten okam\u017eik mi vyhrkly slzy. Huben\u00fdma rukama obj\u00edmal sv\u00e1 \u00fatl\u00e1 kolena. Na jednom z\u00e1p\u011bst\u00ed m\u011bl ohavn\u00e9 jizvy Tak hrozn\u011b zhubnul. Vzpom\u00edn\u00e1m si, jak \u0159\u00edkal, \u017ee\u2026 \u017ee m\u00e1 \u0161peky.<\/em> O\u010di m\u011bl zav\u0159en\u00e9. Zd\u00e1lo se, jako by spal, ale podle stylu jeho oddechov\u00e1n\u00ed jsem v\u011bd\u011bl, \u017ee nesp\u00ed. Byl tak\u2026 bezmocn\u00fd, jako by nic netu\u0161il.<\/em><\/div>\n

„Vypad\u00e1 to, \u017ee kone\u010dn\u011b sp\u00ed,“ \u0161eptne ten chlap.<\/div>\n
„Ne, nesp\u00ed,“ po\u0161ept\u00e1m a naplno se rozpl\u00e1\u010du. Nikdo ho tu nezn\u00e1, nikdo nev\u00ed, jak\u00fd doopravdy je, neznaj\u00ed jeho srdce, city, ani my\u0161lenky, styl chov\u00e1n\u00ed, jeho osobnost. Nev\u011bd\u00ed, zda sp\u00ed, jak se c\u00edt\u00ed, nedok\u00e1\u017eou to posoudit tak jako j\u00e1.<\/em> A tak\u00e9 jsem m\u011bl pravdu, proto\u017ee po chv\u00edli o\u010di otev\u0159el. Vypadal hrozn\u011b. Jeho krvav\u011b podlit\u00e9 o\u010di v kontrastu s bledou plet\u00ed vypadaly a\u017e d\u011bsiv\u011b. Nespal u\u017e n\u011bkolik dn\u016f. Nikdy jsem ho takhle nevid\u011bl.<\/p>\n

<\/em> „Tomi,“ zak\u0148u\u010d\u00edm a p\u0159itisknu dla\u0148 znovu ke sklu. Bylo mi jedno, \u017ee ten chlap stoj\u00ed vedle m\u011b. Pro m\u011b bylo hlavn\u00ed to stvo\u0159en\u00ed\u010dko za t\u00edm sklem. Nejrad\u011bji bych to sklo rozbil a \u0161el k n\u011bmu, pevn\u011b ho objal a dal mu v\u0161echnu svou s\u00edlu, i kdy\u017e je j\u00ed m\u00e1lo. Vtisknul bych mu v\u0161echny vzpom\u00ednky a minulost. Dal bych mu hlavn\u011b ty radostn\u00e9 a probral ho z tohohle o\u0161kliv\u00e9ho snu.<\/em> Pod\u00edval jsem se mu hluboko do o\u010d\u00ed. I p\u0159esto, jak na tom byl, \u017ee si nic nepamatoval, st\u00e1le jsem si v t\u011bch jeho o\u010d\u00edch dok\u00e1zal \u010d\u00edst. Dok\u00e1zal jsem se do nich vp\u00edt. Byl naprosto ztracen\u00fd, pln\u00fd bolesti. Nev\u011bd\u011bl, kdo on s\u00e1m je. Druhou rukou jsem si sjel po hrudi a p\u0159itiskl si ji k hrudn\u00edmu ko\u0161i. D\u011blalo se mi \u0161patn\u011b. Tohle psychick\u00e9 vyp\u011bt\u00ed jsem nezvl\u00e1dal. P\u0159ejel pohledem po m\u00edstnosti a pomalu se polo\u017eil na bok. Vypadal tak k\u0159ehce, jako by se s ka\u017ed\u00fdm pohybem mohl zlomit na n\u011bkolik kousk\u016f. Sledoval sv\u00e9 zjizven\u00e9 z\u00e1p\u011bst\u00ed, sv\u00e9 dlouh\u00e9 prsty. Z o\u010d\u00ed mu vyteklo p\u00e1r drobn\u00fdch slz. Plakal nad n\u011b\u010d\u00edm, co neznal. Tak stra\u0161n\u011b bych ho cht\u011bl ut\u011b\u0161it, \u0159\u00edct mu, \u017ee v\u0161e bude dobr\u00e9 a dostat ho z toho.<\/p>\n

<\/em> „Pros\u00edm, pus\u0165te m\u011b k n\u011bmu, j\u00e1\u2026 j\u00e1 mu nic neud\u011bl\u00e1m,“ vydechnu pla\u010dtiv\u011b a up\u0159u sv\u00e9 t\u00e9m\u011b\u0159 \u010dern\u00e9 o\u010di k tomu chlapovi. Z m\u00fdch o\u010d\u00ed se vytratila ta barva, kterou on tolik miloval. U\u017e nez\u00e1\u0159ily.<\/div>\n

„Je mi l\u00edto, ale nesm\u00edm. Nav\u00edc\u2026 ubl\u00ed\u017eilo by v\u00e1m to je\u0161t\u011b v\u00edc. Nev\u011bd\u011bl by, kdo jste. Akor\u00e1t byste ho rozru\u0161il,“ povzdechne soucitn\u011b.<\/div>\n
„Ale-ale,“ vydechnu trhan\u011b. Schov\u00e1m si obli\u010dej do dlan\u00ed a znovu propuknu v hlasit\u00fd pl\u00e1\u010d.<\/div>\n
„Chcete kapesn\u00edk?“ nab\u00eddne mi ten mu\u017e a lehce m\u011b p\u0159idr\u017e\u00ed za rameno. „St\u011bny jsou zvukot\u011bsn\u00e9, tak se nemus\u00edte b\u00e1t, \u017ee by v\u00e1s sly\u0161el. Nejsp\u00ed\u0161 by stejn\u011b nereagoval. Nereaguje na nikoho, ani na \u017e\u00e1dn\u00e9 doktory. Sotva se na n\u011b pod\u00edv\u00e1,“ \u0159ekne mi.<\/div>\n
„D\u011bkuju,“ povzdechnu a ten kapesn\u00edk od n\u011bj nakonec p\u0159ijmu. Ti\u0161e se vysmrk\u00e1m a ot\u0159u si o\u010di. „J\u00e1\u2026 v\u00edte, j\u00e1 jsem jeho p\u0159\u00edtel.“ Ani nev\u00edm, pro\u010d mu to vlastn\u011b \u0159\u00edk\u00e1m. Jsem a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 zmaten\u00fd na to, abych uva\u017eoval o tom, co mu \u0159\u00edct a co ne.<\/em><\/div>\n
„Byl\u2026“ oprav\u00ed m\u011b ti\u0161e. Pod\u00edv\u00e1m se mu do o\u010d\u00ed. To p\u0159ehnal. V\u016fbec se nedok\u00e1\u017ee v\u017e\u00edt do toho, jak se c\u00edt\u00edm, jak\u2026 jak ho miluju.<\/em><\/div>\n
„To\u2026 to jste nemusel,“ vy\u0159knu sv\u016fj moment\u00e1ln\u00ed pocit.<\/div>\n
„Ch\u00e1pu, \u017ee to je t\u011b\u017ek\u00e9, ale je na m\u00edst\u011b si to uv\u011bdomit. Pod\u00edvejte se na n\u011bj. Nev\u00ed ani, kdo je on s\u00e1m,“ zakrout\u00ed pochmurn\u011b hlavou. P\u0159es sklo se na n\u011bj pod\u00edv\u00e1m a pootev\u0159u rty. St\u00e1le hled\u00edc na n\u011bj vydechnu: „J\u00e1 ale v\u00edm, \u017ee on to zjist\u00ed, i kdybych pro to m\u011bl polo\u017eit \u017eivot.“<\/div>\n
„No, tak bude asi lep\u0161\u00ed, kdy\u017e u\u017e p\u016fjdete. Ur\u010dit\u011b byste nerad, abychom v\u00e1s tu tak\u00e9 n\u011bkam zav\u0159eli. B\u00fdt tu dlouho neprosp\u00edv\u00e1 nikomu, to mi v\u011b\u0159te. Pot\u0159ebujete to te\u010f v\u0161echno vst\u0159ebat a pop\u0159em\u00fd\u0161let o tom,“ \u0159ekne mi vl\u00eddn\u011b a dojde ke dve\u0159\u00edm.<\/div>\n
„Promi\u0148te, j\u00e1-j\u00e1 jsem hrozn\u011b zmaten\u00fd,“ po\u0161ept\u00e1m a st\u00e1le na n\u011bj hled\u00edm. Pohlad\u00edm sklo, jako bych snad hladil jeho a s brekem se rozejdu ke dve\u0159\u00edm. Je\u0161t\u011b se za n\u00edm ohl\u00e9dnu. St\u00e1le tam le\u017eel a plakal. Trhalo mi to srdce, ale nemohl jsem ud\u011blat v\u016fbec nic. Nakonec jsem vy\u0161el ze dve\u0159\u00ed.<\/div>\n
„Tak poj\u010fte, odvedu v\u00e1s zp\u00e1tky,“ pob\u00eddne m\u011b ten mu\u017e, kdy\u017e za mnou zamkne dve\u0159e. Pok\u00fdv\u00e1m bezmy\u0161lenkovit\u011b hlavou a vyd\u00e1m se s n\u00edm zp\u011bt chodbami k v\u00fdchodu. Doprovodil m\u011b opravdu a\u017e k sam\u00e9mu v\u00fdchodu. Je\u0161t\u011b jsem mu n\u011bkolikr\u00e1t v slz\u00e1ch pod\u011bkoval, a nakonec jsem ode\u0161el. \u0160el jsem kus p\u011b\u0161ky, ale byl jsem v\u00e1\u017en\u011b slab\u00fd a rozru\u0161en\u00fd, proto jsem si zavolal op\u011bt taxi, kter\u00e9 m\u011b odvezlo a\u017e dom\u016f.<\/p>\n

Cel\u00e9 dva dny jsem sed\u011bl doma v k\u0159esle. Nezmohl jsem se na v\u00edc, ne\u017e zavolat jednou Simone a \u0159\u00edct j\u00ed, \u017ee jsem u n\u011bj byl. Op\u011bt jsem se j\u00ed do telefonu rozbre\u010del. Bylo mi to trapn\u00e9, ale nedok\u00e1zal jsem to v sob\u011b dr\u017eet. Nemohl jsem tam ani j\u00edt. Nec\u00edtil jsem se na to. Pot\u0159eboval jsem se tro\u0161ku vzpamatovat a v\u0161echno to vst\u0159ebat, ale to se mi nikdy zcela nepovede. Po\u0159\u00e1d jsem m\u011bl p\u0159ed o\u010dima ten obraz, jak tam le\u017eel a plakal, netu\u0161\u00edc, co se v\u016fbec d\u011bje. A\u0165 tohle dopadne jakkoli, p\u0159edem v\u00edm, \u017ee tohle m\u011b poznamenalo do konce \u017eivota. Ob\u010das jsem uva\u017eoval o tom, zda by nebylo lep\u0161\u00ed, kdybych p\u0159i t\u00e9 autonehod\u011b zem\u0159el. Alespo\u0148 bych tohle u\u017e neza\u017eil, ale tak sobeck\u00fd b\u00fdt nechci, snad ani nem\u016f\u017eu. J\u00e1 ho z toho mus\u00edm n\u011bjak dostat.<\/div>\n

<\/div>\n
Dal\u0161\u00ed den jsem se p\u0159ekonal. Rozhodl jsem se, \u017ee za n\u00edm p\u016fjdu znovu. Dojel jsem do l\u00e9\u010debny. Vyzvedl si m\u011b ten sam\u00fd mu\u017e jako p\u0159edt\u00edm. Tentokr\u00e1t jsem se dr\u017eel o tro\u0161ku v\u00edce. Bez slz to sice ne\u0161lo, ale nebyl jsem a\u017e tak hysterick\u00fd. V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee t\u00edm nikomu nepom\u016f\u017eu, ba ubl\u00ed\u017e\u00edm i sob\u011b. Skon\u010dit jsem tu necht\u011bl hlavn\u011b z toho d\u016fvodu, \u017ee u\u017e bych nem\u011bl \u017e\u00e1dnou mo\u017enost ho odsud dostat a vr\u00e1tit ho do p\u016fvodn\u00edho \u017eivota. V\u00edm, \u017ee nad\u011bje je mal\u00e1, ale j\u00e1 v to v\u011b\u0159\u00edm.<\/div>\n
Kdy\u017e jsem tentokr\u00e1t p\u0159i\u0161el, Tom tam le\u017eel schoulen\u00fd v klub\u00ed\u010dku, ale doopravdy spal, za co\u017e jsem byl r\u00e1d. Musel b\u00fdt neuv\u011b\u0159iteln\u011b vy\u010derpan\u00fd a ten sp\u00e1nek mu jedin\u011b pom\u00e1hal. Str\u00e1vil jsem u n\u011bj v\u00edce jak hodinu. Jen jsem se na n\u011bj d\u00edval. Cht\u011b necht\u011b, tenhle okam\u017eik se mi p\u0159\u00edmo verval pod k\u016f\u017ei, do mozku i do srdce. Nikdy na tohle nezapomenu. P\u0159ipad\u00e1 mi to jako jedna obrovsk\u00e1 etapa v m\u00e9m \u017eivot\u011b, kterou se budu sna\u017eit p\u0159ekonat. V\u00edm, \u017ee pokud se mi to nepoda\u0159\u00ed, tak se do dal\u0161\u00ed etapy nedostanu ani j\u00e1, ale ani on.<\/p>\n

Kdy\u017e jsem odj\u00ed\u017ed\u011bl dom\u016f, m\u011bl jsem v hlav\u011b stejn\u00fd zmatek, jako kdy\u017e jsem ho vid\u011bl poprv\u00e9, ale bylo to o pozn\u00e1n\u00ed jin\u00e9. M\u011bl jsem sm\u00ed\u0161en\u00e9 pocity, ale n\u011bco uvnit\u0159 m\u011b \u0159\u00edkalo, \u017ee ten zlom p\u0159ijde. J\u00e1 to v\u00edm. C\u00edt\u00edm to.<\/p>\n

autor: *Mischa* :o* & Turmawenne<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: *Mischa* :o* & Turmawenne BILL I p\u0159es to, \u017ee mi Simone \u0159\u00edkala, abych to je\u0161t\u011b ned\u011blal, nedal jsem si \u0159\u00edct a zhruba po t\u00fddnu se vydal do psychiatrick\u00e9 l\u00e9\u010debny, kde Tom byl. M\u011bl jsem z toho strach, ale \u0159ekl jsem si,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[497],"tags":[],"class_list":["post-6511","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-novel-of-dreams-my-nightmare"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6511","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=6511"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6511\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=6511"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=6511"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=6511"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}