{"id":6512,"date":"2012-05-14T17:00:00","date_gmt":"2012-05-14T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=6494"},"modified":"2012-05-14T17:00:00","modified_gmt":"2012-05-14T16:00:00","slug":"cejchovni-znameni-15","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/05\/14\/cejchovni-znameni-15\/","title":{"rendered":"Cejchovn\u00ed znamen\u00ed 15."},"content":{"rendered":"
autor: Helie<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
Zvraty<\/p>\n

<\/strong> Bill rozvern\u011b tan\u010dil mezi z\u00e1hony rozkvetl\u00fdch kv\u011btin a opu\u0161t\u011bnou zahradou se nesl zvuk jeho rozko\u0161n\u011b d\u011btsk\u00e9ho sm\u00edchu. Poprv\u00e9 po n\u011bkolika dnech, kdy se Tom postupn\u011b odsouval do \u00fastran\u00ed, mohl Bill \u0159\u00edct, \u017ee je skute\u010dn\u011b \u0161\u0165astn\u00fd. Za n\u00edm rozv\u00e1\u017en\u00fdm krokem hodn\u00fdm vysp\u011bl\u00e9ho mu\u017ee m\u00ed\u0159il otrok\u00e1\u0159, na jeho\u017e rtech takt\u00e9\u017e vyhr\u00e1val \u00fasm\u011bv pat\u0159\u00edc\u00ed jen a jen Billovi. Udivovalo ho chlapcovo d\u011btinsk\u00e9 chov\u00e1n\u00ed nezlomn\u00e9 dokonce ani ranami bi\u010de. Je\u0161t\u011b nikdy nem\u011bl tu \u010dest za\u017e\u00edt Billa v takov\u00e9mto rozpolo\u017een\u00ed a n\u00e1le\u017eit\u011b si toho v\u00e1\u017eil. Sledoval jeho rozvern\u00e9 poskakov\u00e1n\u00ed kolem. Postupn\u011b si uv\u011bdomoval, \u017ee znal Billa pouze jako toho u\u0161mudlan\u00e9ho uplakan\u00e9ho chlapce s rozed\u0159en\u00fdmi z\u00e1dy. St\u00e1le je\u0161t\u011b ho udivovala Billova otev\u0159enost a n\u00e1klonnost v\u016f\u010di jeho osob\u011b. Kdyby on byl na jeho m\u00edst\u011b, nikdy by nep\u0159ijal pozv\u00e1n\u00ed na proch\u00e1zku do pal\u00e1cov\u00fdch zahrad a vyh\u00fdbal by se s\u00e1m sob\u011b velk\u00fdm obloukem. Bill se v\u0161ak choval naprosto opa\u010dn\u011b a Anis si toho pat\u0159i\u010dn\u011b v\u00e1\u017eil.<\/p>\n

Ani si neuv\u011bdomoval, \u017ee jeho tv\u00e1\u0159 se st\u00e1hla starostmi a do o\u010d\u00ed se mu vlil nep\u0159\u00edtomn\u00fd z\u00e1kal, dokud Bill nezastavil ve sv\u00e9m poskakov\u00e1n\u00ed a up\u0159en\u011b se na n\u011bj nezad\u00edval.<\/div>\n

„Jste zachmu\u0159en\u00fd, stalo se n\u011bco?“ zeptal se starostliv\u011b a polo\u017eil star\u0161\u00edmu mu\u017ei ruku na pa\u017ei. Anis n\u011bkolikr\u00e1t rychle zamrkal, aby vyhnal z hlavy p\u0159edstavu zubo\u017een\u00e9ho Billa, a znovu se pokusil o \u00fasm\u011bv, ze kter\u00e9ho v\u0161ak vze\u0161el jen neup\u0159\u00edmn\u00fd \u00fa\u0161klebek.<\/div>\n
„Ne, nic,“ zakroutil hlavou, ale pravda byla jin\u00e1.<\/p>\n<\/div>\n
\n
I kdy\u017e byl za cel\u00e9 odpoledne nesm\u00edrn\u011b r\u00e1d a velice si ho u\u017eil, n\u011bkde v pozad\u00ed ho svrb\u011blo sv\u011bdom\u00ed. Bill byl tak \u010dist\u00fd a nevinn\u00fd, \u017ee pochyboval, jestli to cel\u00e9 nen\u00ed chyba. Necht\u011bl ho n\u011bjak vyu\u017e\u00edt, to samoz\u0159ejm\u011b ne, ale i tak kazil jeho reputaci u\u017e jen t\u00edm, \u017ee ho na cel\u00e9 odpoledne okr\u00e1dal o fara\u00f3novu p\u0159\u00edtomnost. V\u011bd\u011bl, \u017ee kdyby se o tom Amendetom by\u0165 jen doslechl, nevyhnuli by se trestu. Mo\u017en\u00e1 nem\u011bl nic pl\u00e1novat, nechat v\u0161echno b\u00fdt a ut\u00e1p\u011bt se ve vlastn\u00edm stesku. Mo\u017en\u00e1 by to tak v\u0161echno bylo lep\u0161\u00ed. P\u0159ece jen, Amendetom byl v\u011bkov\u011b Billovi daleko bl\u00ed\u017e ne\u017e on. Ale Anis nemohl jinak. Jeho sobeck\u00e9 j\u00e1 p\u0159evl\u00e1dalo nad racion\u00e1ln\u011b uva\u017euj\u00edc\u00ed \u010d\u00e1st\u00ed mozku, kter\u00e1 p\u0159\u00e1la Billovi jen to nejlep\u0161\u00ed, i kdyby to znamenalo, \u017ee Anis u\u017e do jeho budoucnosti pat\u0159it nebude. Kde\u017eto ta daleko rozm\u00e1chlej\u0161\u00ed \u010d\u00e1st na\u0161ept\u00e1vala prav\u00fd opak. Ud\u011bl\u00e1 Billa \u0161\u0165astn\u00e9ho, ale jeho budoucnost u\u017e nebude obsahovat Toma. Te\u010f v\u0161ak je\u0161t\u011b nebyla ta spr\u00e1vn\u00e1 chv\u00edle, aby se tak stalo.<\/p>\n

„M\u011bli bychom se vr\u00e1tit. Slunce pomalu zapad\u00e1 a ty jsi ur\u010dit\u011b o\u010dek\u00e1v\u00e1n u ve\u010de\u0159e,“ zamumlal Anis a zam\u017eoural na krvav\u011b se barv\u00edc\u00ed horizont. Bill se zad\u00edval t\u00edmt\u00e9\u017e sm\u011brem a jeho ramena poklesla. Za cel\u00fd den str\u00e1ven\u00fd s Anisem na\u010derpal tolik pozitivn\u00ed energie, \u017ee z n\u011bj nemohla vyprchat dokonce ani p\u0159i my\u0161lence, \u017ee bude nucen postavit se \u010delem Tomovi. Naopak jeho \u017ealudek dal hlasit\u011b najevo, \u017ee na j\u00eddlo u\u017e je skute\u010dn\u011b \u010das.<\/div>\n

Bok po boku se vydali zp\u011bt do pal\u00e1ce. Anis \u0161el s Billem tak dlouho, dokud se jejich cesty nerozd\u011blily, aby se ka\u017ed\u00fd vydal do jin\u00e9 \u010d\u00e1sti pal\u00e1ce. Zastavili na m\u00edst\u011b, kde se jejich cesty rozch\u00e1zely. Ne\u017e si Bill sta\u010dil v\u016fbec uv\u011bdomit, co d\u011bl\u00e1, jeho ruce se omotaly kolem otrok\u00e1\u0159ova krku a rty se p\u0159itiskly k jeho neoholen\u00e9 tv\u00e1\u0159i. P\u0159\u00edli\u0161 brzy si v\u0161ak uv\u011bdomil, co provedl, a zase se st\u00e1hl zp\u00e1tky. S rychl\u00fdm zamuml\u00e1n\u00edm pozdravu a rud\u00fdmi tv\u00e1\u0159emi se dal na \u00fat\u011bk. Anis je\u0161t\u011b dlouho st\u00e1l na m\u00edst\u011b a kone\u010dky jeho prst\u016f samy zabloudily na m\u00edsto, kde se je\u0161t\u011b p\u0159ed n\u011bkolika minutami nal\u00e9zaly Billovy rty.<\/p>\n

*<\/p>\n

La-ila se pomalou, rozv\u00e1\u017enou ch\u016fz\u00ed vracela zp\u00e1tky. Ve vzduchu se h\u00fdbalo skoro hmatateln\u00e9 nap\u011bt\u00ed a s\u00edlilo s ka\u017ed\u00fdm krokem, kter\u00fd provedla sm\u011brem k Tomov\u00fdm komnat\u00e1m. St\u00e1le je\u0161t\u011b se c\u00edtila du\u0161evn\u011b vy\u010derpan\u00e1, ale bylo na \u010dase vr\u00e1tit se. P\u0159edem v\u011bd\u011bla, \u017ee Tom bude bez n\u00ed naprosto ztracen\u00fd a bude \u0161\u00edlet. Psychicky se obrnila p\u0159ed jeho hn\u011bvem je\u0161t\u011b p\u0159ed t\u00edm, ne\u017e zahnula za roh a spat\u0159ily ji str\u00e1\u017ee. Okam\u017eit\u011b j\u00ed jeden z nich otev\u0159el dve\u0159e do Tomov\u00fdch komnat, ze kter\u00fdch p\u00e1chlo zmaten\u00ed, nap\u011bt\u00ed a b\u00e1ze\u0148. La-ila s hrdeln\u00edm povzdechem hodn\u00fdm zv\u00ed\u0159ete vklouzla dovnit\u0159 a mu\u017e v krou\u017ekov\u00e9 ko\u0161ili op\u011bt zav\u0159el dve\u0159e. La-ila sv\u00fdm nesly\u0161n\u00fdm krokem do\u0161la a\u017e k lo\u017enici, kde na\u0161la Toma st\u00e1t u okna a kochat se v\u00fdhledem z n\u011bj.<\/div>\n

Jakmile vyc\u00edtil jej\u00ed p\u0159\u00edtomnost, okam\u017eit\u011b se oto\u010dil. Pohled karamelov\u011b hn\u011bd\u00fdch o\u010d\u00ed se st\u0159etl s pohledem p\u0159ekr\u00e1sn\u011b zlat\u00fdch ko\u010di\u010d\u00edch. Tomem se okam\u017eit\u011b rozproudila vlna klidu doprov\u00e1zen\u00e1 prazvl\u00e1\u0161tn\u00ed mal\u00e1tnost\u00ed. Nohy mu sl\u00e1bly a sotva dot\u00e1pal k posteli. Hlava se mu motala, kdy\u017e ji s bolestn\u00fdm zast\u00e9n\u00e1n\u00edm zabo\u0159il do pol\u0161t\u00e1\u0159e. La-ila okam\u017eit\u011b vysko\u010dila na postel vedle n\u011bj a n\u00e1pomocn\u011b mu zalehla po boku, kdy\u017e se mu pomalu za\u010daly kl\u00ed\u017eit o\u010di. \u010cern\u00e1 lvice polo\u017eila tlapu na jeho lopatku a on jen c\u00edtil, jak se mu tis\u00edce mravenc\u016f z m\u00edsta dotek\u016f rozb\u00edhaj\u00ed do cel\u00e9ho t\u011bla, dokud nezastav\u00ed u kone\u010dk\u016f prst\u016f. Otup\u011blost pomalu odezn\u00edvala a Tom s p\u0159ekvapen\u00edm zjistil, \u017ee se mu vrac\u00ed vzpom\u00ednky na dobu, o kter\u00e9 m\u011bl v hlav\u011b je\u0161t\u011b p\u0159ed n\u011bjakou chv\u00edl\u00ed naprost\u00e9 temno.<\/p>\n

Znovu jako by pro\u017e\u00edval v\u0161echny polibky a doteky s Billem, znovu se mu do t\u011bla vracel onen vt\u00edrav\u00fd pocit pot\u0159eby starat se o n\u011bj, b\u00fdt mu nabl\u00edzku a zajistit, aby byl spokojen\u00fd.<\/div>\n

V\u0161echno v po\u0159\u00e1dku?<\/em> Zav\u00edtala do jeho hlavy my\u0161lenka vyslan\u00e1 lvic\u00ed vedle n\u011bj. Nam\u00e1hav\u011b p\u0159ik\u00fdvl na znamen\u00ed souhlasu, ale st\u00e1le nech\u00e1pal, co se stalo. Jak mohl jen tak z\u010distajasna zapomenout? Na Billa? Nech\u00e1pal se. Musel se p\u0159i p\u00e1du uhodit do hlavy, a a\u017e teprve te\u010f se pomalu dost\u00e1val k sob\u011b. Jinak to b\u00fdt nemohlo, jinou mo\u017enost p\u0159ijmout odm\u00edtal.<\/div>\n
„Je \u010das na ve\u010de\u0159i,“ zamumlal Tom, aby se n\u011bjak vyvl\u00e9kl ze zkoumav\u00e9ho a a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 lidsk\u00e9ho pohledu, j\u00edm\u017e ho \u010dastovala \u010dern\u00e1 lvice nata\u017een\u00e1 po jeho boku. Spustil nohy z postele a postavil se na n\u011b d\u0159\u00edv, ne\u017e ho lvice stihla napomenout nebo zastavit.<\/p>\n

*<\/p>\n

Bill v\u00e1hav\u011b vklouzl do prostorn\u00e9 m\u00edstnosti provon\u011bn\u00e9 \u010derstv\u011b dod\u011blanou ve\u010de\u0159\u00ed. Cht\u011bl se Tomovi omluvit za svoji nezdvo\u0159ilost, \u017ee je toto prvn\u00ed j\u00eddlo dne, kdy se k n\u011bmu p\u0159ipojil. Z\u00e1rove\u0148 tak n\u011bjak doufal, \u017ee st\u00e1le je\u0161t\u011b existuje n\u011bjak\u00e1 alespo\u0148 drobn\u00e1 nad\u011bje, kter\u00e1 by mu mohla dopomoci p\u0159et\u00e1hnout si Tom\u016fv z\u00e1jem na svoji osobu. P\u0159\u00e1l si, aby se s n\u00edm Amendetom c\u00edtil stejn\u011b dob\u0159e, jako se c\u00edtil on v jeho p\u0159\u00edtomnosti. Vych\u00e1zka s Anisem mu do \u017eil vlila nov\u00fd optimismus, proto mu na rtech hr\u00e1l \u00fasm\u011bv, kdy\u017e vch\u00e1zel. Okam\u017eit\u011b jej ovanul pr\u016fvan vyvolan\u00fd kombinac\u00ed otev\u0159en\u00fdch dve\u0159\u00ed spolu s okny. Jeho sv\u00e1te\u010dn\u00ed tunika se mu rozevl\u00e1la na t\u011ble jako z\u00e1voj a on si ji zimom\u0159iv\u011b p\u0159it\u00e1hl v\u00edc k t\u011blu. Nikdy neza\u017eil skute\u010dnou zimu, proto\u017ee v Igdaru \u017e\u00e1dn\u00e1 takov\u00e1 ani nebyla. O to v\u00edc jeho t\u011blo reagovalo na chladn\u011bj\u0161\u00ed noci, pop\u0159\u00edpad\u011b na siln\u00e9 poryvy v\u011btru.<\/div>\n

O\u010dima p\u00e1tral po m\u00edstnosti, hledal osobu, ji\u017e poka\u017ed\u00e9 nach\u00e1zel st\u00e1t u okna a trp\u011bliv\u011b vy\u010dk\u00e1vat na jeho p\u0159\u00edchod. Tentokr\u00e1t zde v\u0161ak Tom nebyl. Z nezn\u00e1m\u00e9ho d\u016fvodu ho zachv\u00e1tila panika, dostal strach, jestli se vlada\u0159i n\u011bco nestalo. Od v\u010derej\u0161\u00edho ve\u010dera ho nevid\u011bl a byl naplno od\u0159\u00edznut\u00fd od okoln\u00edho sv\u011bta, proto by se nedivil, kdyby se n\u011bco skute\u010dn\u011b stalo.<\/p>\n

„Pane? Co tu d\u011bl\u00e1te?“ ozvalo se mu za z\u00e1dy. Oto\u010dil se \u010delem do m\u00edstnosti – mezit\u00edm stihl doj\u00edt k oknu – a zaost\u0159il na blon\u010f\u00e1\u010dka se sv\u011b\u0161enou hlavou, stoj\u00edc\u00edho v povzd\u00e1l\u00ed. \u00dasm\u011bv se vr\u00e1til zp\u011bt do jeho tv\u00e1\u0159e, Jeremy byl sympatick\u00fd mlad\u00edk a Bill si s n\u00edm dob\u0159e rozum\u011bl.<\/div>\n

„P\u0159i\u0161el jsem na ve\u010de\u0159i,“ odpov\u011bd\u011bl zmaten\u011b Bill a uhladil si z\u00e1hyb sv\u00e9 tmav\u011b modr\u00e9 tuniky. Jeremyho ot\u00e1zka ho zasko\u010dila – v\u017edycky sem p\u0159eci chodil na j\u00eddlo.<\/div>\n
„Jeho Veli\u010denstvo nen\u00ed ve stavu, ve kter\u00e9m by mohl p\u0159ij\u00edt na ve\u010de\u0159i. Dnes mu bude odnesena na pokoj. Ostatn\u00ed mysleli, \u017ee kdy\u017e o v\u00e1s nebylo cel\u00fd den sly\u0161et, budete si tak\u00e9 p\u0159\u00e1t ve\u010de\u0159i na pokoj.“<\/div>\n
„Co se Tomovi stalo?“ vyhrkl okam\u017eit\u011b Bill, dokonce si ani neuv\u011bdomil, \u017ee mluv\u00ed se slou\u017e\u00edc\u00edm. Jeremy m\u00edrn\u011b z\u010dervenal.<\/div>\n
„Dnes r\u00e1no se mu ud\u011blalo mdlo a byl n\u011bjakou dobu v bezv\u011bdom\u00ed. V\u011b\u0159\u00edm, \u017ee va\u0161e p\u0159\u00edtomnost by ho ur\u010dit\u011b pot\u011b\u0161ila,“ dodal je\u0161t\u011b a jeho hlava se ztratila je\u0161t\u011b v\u00edce mezi jeho rameny. Billovi ob\u010das p\u0159ipom\u00ednal \u017eelvu – kdykoliv se n\u011b\u010deho b\u00e1l, sv\u011bsil hlavu a stahoval ji mezi ramena tak dlouho, dokud nebylo poznat, jestli m\u00e1 v\u016fbec krk.<\/p>\n

Bill pok\u00fdval hlavou a rukou m\u00e1vl na znamen\u00ed, \u017ee Jeremy m\u016f\u017ee j\u00edt. Rozhodl se, \u017ee Toma nav\u0161t\u00edv\u00ed. Pokud je jeho zdravotn\u00ed stav skute\u010dn\u011b takov\u00fd, o jak\u00e9m mluvil mlad\u00fd sluha, nebylo by dobr\u00e9 Toma p\u0159\u00edli\u0161 zat\u011b\u017eovat, ale chvilku by si pro Billa naj\u00edt mohl.<\/div>\n

Je\u0161t\u011b ne\u017e stihl opustit m\u00edstnost, nahromadili se kolem n\u011bj dal\u0161\u00ed slou\u017e\u00edc\u00ed, kte\u0159\u00ed na t\u00e1cy nab\u00edrali j\u00eddlo ze stolu. Nejsp\u00ed\u0161 ho tam p\u0159inesl zapomn\u011btliv\u00fd kucha\u0159 nebo se k n\u011bmu zv\u011bst o Tomov\u011b nevolnosti nedonesla stejn\u011b jako k Billovi. Jednomu z t\u00e1cu ukradl kr\u00e1sn\u011b \u010derven\u00e9 jablko, aby ne\u0161el s pr\u00e1zdnou, a vydal se stejn\u00fdm sm\u011brem jako oni, akor\u00e1t daleko pomaleji.<\/div>\n
Nach\u00e1zel se jen n\u011bkolik metr\u016f od Tomov\u00fdch komnat, kdy\u017e zaslechl zvuky zap\u00e1len\u00e9 h\u00e1dky.<\/p>\n

autor: Helie<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Helie Zvraty Bill rozvern\u011b tan\u010dil mezi z\u00e1hony rozkvetl\u00fdch kv\u011btin a opu\u0161t\u011bnou zahradou se nesl zvuk jeho rozko\u0161n\u011b d\u011btsk\u00e9ho sm\u00edchu. Poprv\u00e9 po n\u011bkolika dnech, kdy se Tom postupn\u011b odsouval do \u00fastran\u00ed, mohl Bill \u0159\u00edct, \u017ee je skute\u010dn\u011b \u0161\u0165astn\u00fd. Za n\u00edm rozv\u00e1\u017en\u00fdm krokem<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[482],"tags":[],"class_list":["post-6512","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-cejchovni-znameni"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6512","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=6512"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6512\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=6512"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=6512"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=6512"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}