{"id":6552,"date":"2012-05-05T17:00:00","date_gmt":"2012-05-05T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=6534"},"modified":"2012-05-05T17:00:00","modified_gmt":"2012-05-05T16:00:00","slug":"selling-cheap-10","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/05\/05\/selling-cheap-10\/","title":{"rendered":"Selling Cheap 10."},"content":{"rendered":"
autor: Darkbeth & Hina<\/p>\n

<\/strong>
Ahoj holky, omlouv\u00e1me se za zpo\u017ed\u011bn\u00ed, u\u017e by m\u011bly d\u00edly p\u0159ib\u00fdvat \u010dast\u011bji. Pov\u00eddka bude co nevid\u011bt dopsan\u00e1, ale nebojte, v\u00e1s je\u0161t\u011b n\u011bkolik d\u00edl\u016f \u010dek\u00e1. U\u017e ml\u010d\u00edm a u\u017eijte si dal\u0161\u00ed z nich. \ud83d\ude00 Va\u0161e Darkbeth a Hina \ud83d\ude42<\/em><\/div>\n


<\/em><\/div>\n
<\/em><\/div>\n
\"\"<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
M\u011bl jedin\u00e9 \u0161t\u011bst\u00ed, \u017ee John byl tak ohlu\u0161en vlnou jeho p\u0159ich\u00e1zej\u00edc\u00edho orgasmu, \u017ee Billa nevn\u00edmal.
„Tak co, puso, l\u00edbilo se ti to?“ zeptal se slizce John a popl\u00e1cal Billa po prdelce, p\u0159i\u010dem\u017e vystupoval z jeho t\u011bla.<\/div>\n
„Jo, moc,“ p\u0159edst\u00edral Bill a za\u010dal se obl\u00e9kat. Cht\u011bl odsud rychle zmizet, ne\u017e si to John rozmysl\u00ed a bude cht\u00edt druh\u00e9 kolo.<\/div>\n
„Tak si to n\u011bkdy zopakujem,“ usm\u00e1l se John a za\u010dal se obl\u00e9kat tak\u00e9. Bill si zna\u010dn\u011b oddechl, rozlou\u010dil se a vyb\u011bhl z hotelu. Necht\u011bl u\u017e jet autem s Johnem. P\u0159ece jenom zaplatil p\u0159edem, tak\u017ee u\u017e od n\u011bj nic nepot\u0159eboval. Cestu se sna\u017eil nanejv\u00fd\u0161 protahovat, ale nakonec p\u0159ece jenom musel p\u0159ij\u00edt dom\u016f. Otec doma nebyl. Jak jinak, nejsp\u00ed\u0161 \u0161el z\u00edskan\u00e9 pen\u00edze utratit do herny, ne\u017e aby jimi zaplatil dluhy. Bill si oddechl, kdy\u017e usly\u0161el z koupelny vyzv\u00e1n\u011bt telefon. Ne\u017e tam do\u0161el, tak zvon\u011bn\u00ed ustalo, ale na displeji spat\u0159il p\u0159es dvacet nep\u0159ijat\u00fdch hovor\u016f od Toma. Najednou se telefon rozezvonil znovu a volaj\u00edc\u00ed byl po\u0159\u00e1d stejn\u00fd.<\/p>\n

Bill se chv\u00edli na telefon jen d\u00edval a p\u0159em\u00fd\u0161lel, jestli m\u00e1 hovor zvednout, nebo ho nechat b\u00fdt.<\/div>\n

Nakonec se rozhodl pro prvn\u00ed mo\u017enost. Proto telefon vzal do ruky a hovor p\u0159ijal.<\/div>\n
„Bille, Bille?!“ ozve se Tom\u016fv vystra\u0161en\u00fd hlas. „Tak Bille, se\u0161 tam?“ opakuje po\u0159\u00e1d dokola Billovo jm\u00e9no a jeho hlas je u\u017e i trochu podr\u00e1\u017ed\u011bn\u00fd.<\/div>\n
„Tome?“ \u0161eptne potichu Bill. Jak moc u\u017e cht\u011bl sly\u0161et jeho hlas. Nerad si to p\u0159ipou\u0161t\u011bl, ale p\u0159\u00edmo po tom tou\u017eil.<\/div>\n
„D\u00edkybohu! Pro\u010d jsi mi proboha nebral telefon?“ za\u010dal znovu Tom a jeho hlas byl o n\u011bco klidn\u011bj\u0161\u00ed.<\/div>\n
„No…“ za\u010dal Bill, ale vtom si uv\u011bdomil, \u017ee mu vlastn\u011b nem\u016f\u017ee \u0159\u00edct, kde byl. A hlavn\u011b ne, co tam d\u011blal.<\/div>\n
„No?“ zopakoval nerv\u00f3zn\u011b Tom. C\u00edtil, \u017ee mu Bill n\u011bco taj\u00ed. A byl pevn\u011b rozhodnut\u00fd to z n\u011bj za ka\u017edou cenu dostat.<\/div>\n
Bill bojoval s\u00e1m se sebou. Nemohl mu to \u0159\u00edct, nebo necht\u011bl? Kdyby mu to \u0159ekl, mohl by se mu t\u00edm zhnusit, a u\u017e by ho nechal b\u00fdt. U\u017e by ho nikdy nemusel vid\u011bt…<\/div>\n
V telefonu bylo najednou nep\u0159\u00edjemn\u00e9 ticho. Bill nev\u011bd\u011bl, co m\u00e1 \u0159\u00edct. Byl zmaten\u00fd s\u00e1m sebou.<\/div>\n
„Bille, co se d\u011bje?“ zeptal se je\u0161t\u011b jednou Tom.<\/p>\n<\/div>\n
\n
„Mus\u00edm kon\u010dit. Ahoj,“ \u0161eptl do telefonu Bill a s povzdechnut\u00edm zav\u011bsil. M\u00e1 v\u016fbec tohle cenu? Pomyslel si. Telefon st\u00e1le vyzv\u00e1n\u011bl, ale Bill u\u017e se rozhodl to nevz\u00edt. M\u00edsto toho se vydal do kuchyn\u011b pro n\u011bco k sn\u011bdku, ale jako naschv\u00e1l \u010dp\u011bla lednice pr\u00e1zdnotou. Bill zkontroloval sv\u016fj obsah v pen\u011b\u017eence, a kdy\u017e zjistil, \u017ee tam p\u0159ece jenom n\u011bco je, tak se vydal do obchodu. Obvykle chodil nakupovat hned u domu, ale dnes se rozhodl pro st\u0159ed m\u011bsta. Cht\u011bl se trochu proj\u00edt.<\/div>\n
Ve\u0161el do supermarketu a jen tak se d\u00edval po zbo\u017e\u00ed, p\u0159i\u010dem\u017e p\u0159em\u00fd\u0161lel, co by si dal k sn\u011bdku. Po chv\u00edli spat\u0159il reg\u00e1l s bagetami a v\u011bd\u011bl, \u017ee m\u00e1 vybr\u00e1no. Popadl jednu s ku\u0159ec\u00edmi nugetkami, kdy\u017e dostal je\u0161t\u011b \u017e\u00edze\u0148. Vzal si plechovku se Spritem, kdy\u017e mu spadla pen\u011b\u017eenka na zem a cel\u00fd obsah se vysypal.<\/div>\n
„Ach ne,“ zana\u0159\u00edkal Bill a za\u010dal sb\u00edrat drobn\u00e9, p\u0159i\u010dem\u017e lovil pen\u011b\u017eenku zpod reg\u00e1lu.<\/div>\n
„Uka\u017ete, j\u00e1 v\u00e1m pom\u016f\u017eu,“ usm\u00e1la se nezn\u00e1m\u00e1 \u017eena ve st\u0159edn\u00edch letech a pen\u011b\u017eenku zpod reg\u00e1lu vyt\u00e1hla. Pak ale na chv\u00edli ztuhla. Pen\u011b\u017eenka byla otev\u0159en\u00e1 a \u017eena v n\u00ed uvid\u011bla zastr\u010denou fotku. Byla na n\u00ed mlad\u00e1 usm\u011bvav\u00e1 \u017eena s rezav\u00fdmi vlasy.<\/div>\n
„Promi\u0148te… ale kdo je ta \u017eena?“ zeptala se nezn\u00e1m\u00e1 zasko\u010den\u011b a hypnotizovala Billa pohledem.<\/div>\n
„Ehm… to je moje matka,“ \u0159ekl Bill a pomyslel si n\u011bco o zdvo\u0159ilosti. Nebylo mu to p\u0159\u00edjemn\u00e9.<\/div>\n
„Ach Bille,“ vyjekla najednou \u017eena a stiskla zasko\u010den\u00e9ho Billa v n\u00e1ru\u010d\u00ed.<\/p>\n

Bill se na \u017eenu zmaten\u011b d\u00edval a nechal se ma\u010dkat v objet\u00ed. Co to m\u00e1 znamenat?<\/em> Pomyslel si. Jak to, \u017ee zn\u00e1 jeho jm\u00e9no? A pro\u010d tak ztuhla, kdy\u017e uvid\u011bla fotku jeho matky v pen\u011b\u017eence? Bylo toho na n\u011bj dnes u\u017e moc. Nejd\u0159\u00edv John, potom Tom, a te\u010f je\u0161t\u011b n\u011bjak\u00e1 zmaten\u00e1 \u017eensk\u00e1.<\/div>\n

„Promi\u0148te, ale…“ promluvil Bill, ale ne\u017e sta\u010dil cokoli do\u0159\u00edct, \u017eena mu sko\u010dila do \u0159e\u010di.<\/div>\n
„Bille, ani nev\u00ed\u0161, jak r\u00e1da t\u011b vid\u00edm! Tak se mi po tob\u011b st\u00fdskalo. U\u017e jsem ani nedoufala, \u017ee t\u011b je\u0161t\u011b n\u011bkdy uvid\u00edm,“ \u0161eptala Billovi do ucha a tiskla si ho k sob\u011b \u010d\u00edm d\u00e1l v\u00edc. Toto objet\u00ed ale nebylo takov\u00e9, jako to, kter\u00e9 za\u017eil s Tomem nebo s Johnem. Tohle v sob\u011b m\u011blo l\u00e1sku, pochopen\u00ed a pocit ochrany. I kdy\u017e Bill byl st\u00e1le zasko\u010den\u00fd, v cel\u00e9m jeho t\u011ble se za\u010dal rozl\u00edvat pocit, kter\u00fd mu napov\u00eddal, \u017ee tu \u017eenu u\u017e n\u011bkdy znal. A jako by pro n\u011bj n\u011bkdy v minulosti hodn\u011b znamenala. Na malou chv\u00edli si dokonce p\u0159ipadal docela norm\u00e1ln\u011b. Skoro, jako by jeho du\u0161e, kter\u00e1 u\u017e dlouho nebyla \u00fapln\u00e1, nalezla ztracen\u00fd kousek sebe sam\u00e9 a znovu se spojila dohromady.<\/div>\n
„Bille, jsem tak \u0161\u0165astn\u00e1!“ \u0161eptala d\u00e1l \u017eena a Bill na sv\u00e9m rameni uc\u00edtil jej\u00ed studen\u00e9 slzy. Bill j\u00ed necht\u011bl zkazit radost a tak rad\u011bji d\u00e1l st\u00e1l ztuhle na m\u00edst\u011b. \u017dena ale uc\u00edtila Bill\u016fv neosobn\u00ed postoj a kousek se od n\u011bj odt\u00e1hla. Jej\u00ed o\u010di najednou vypadaly zklaman\u011b.<\/div>\n
„Bille? Vzpom\u00edn\u00e1\u0161 si na m\u011b?“ za\u0161eptala.<\/p>\n

„Mami?!“ vyt\u0159e\u0161til o\u010di Bill.<\/div>\n

„Ano, zlat\u00ed\u010dko,“ usm\u00e1la se v slz\u00e1ch Simone a sv\u00e9ho syna op\u011bt objala.<\/div>\n
„A-ale jak… t\u00e1ta \u0159\u00edkal, \u017ee jsi mrtv\u00e1 a…,“ Bill nebyl schopen slova.<\/div>\n
„V\u00ed\u0161… kdy\u017e v\u00e1m byly s Tomem dva roky, tak jsme se s otcem stra\u0161n\u011b poh\u00e1dali. Hrozn\u011b tenkr\u00e1t pil, a tak jsem se rozhodla ut\u00e9ct. Zrovna kdy\u017e jsem v\u00e1s nakl\u00e1dala do auta, tak tv\u016fj otec p\u0159i\u0161el a za\u010dal mi v\u00e1s br\u00e1t. Prvn\u00ed \u0161\u00e1hnul po tob\u011b a j\u00e1 u\u017e nem\u011bla \u010das… tak jsem odjela, ale jen s Tomem. Pak jsem t\u011b hledala, ale u\u017e nikdy se mi to nepovedlo,“ do\u0159ekla smutn\u011b.<\/div>\n
„M\u00e1m bratra?“ zeptal se vyjeven\u011b Bill.<\/div>\n
„Ano, zlato. Douf\u00e1m, \u017ee ses m\u011bl dob\u0159e. Ani nev\u00ed\u0161, jak jsem litovala a…,“ Simone propukla v hysterick\u00fd pl\u00e1\u010d.<\/div>\n
„Po\u0159\u00e1d pije, ale… je mi fajn,“ zalhal Bill a sklopil o\u010di.<\/div>\n
„Poj\u010f, p\u016fjdeme k n\u00e1m dom\u016f a v\u0161echno si pov\u00edme. Tady se to nehod\u00ed,“ \u0161pitla Simone st\u00e1le ubre\u010den\u011b a pomohla Billovi ze zem\u011b.<\/div>\n
Simone se celou cestu Billa dr\u017eela jako kl\u00ed\u0161t\u011b. Z o\u010d\u00ed j\u00ed st\u00e1le st\u00e9kaly slzy a po\u0159\u00e1d dokola opakovala, jak je \u0161\u0165astn\u00e1.<\/div>\n
Bill se tak\u00e9 po dlouh\u00e9 dob\u011b usm\u00edval. Byl nad\u0161en\u00fd t\u00edm, \u017ee m\u00e1 bratra a m\u00e1mu zp\u00e1tky. C\u00edtil se znovu, jako by pat\u0159il do norm\u00e1ln\u00ed rodiny.<\/div>\n
Kdy\u017e do\u0161li p\u0159ed velk\u00fd panelov\u00fd d\u016fm, Simone se hned hrnula k prvn\u00edm dve\u0159\u00edm v p\u0159\u00edzem\u00ed. Otev\u0159ela dve\u0159e a rozsv\u00edtila malou lampi\u010dku, kter\u00e1 osv\u00edtila celou p\u0159eds\u00ed\u0148.<\/div>\n
„Tak, Bille, poj\u010f d\u00e1l,“ pob\u00eddla ho Simone a o\u010di j\u00ed z\u00e1\u0159ily \u0161t\u011bst\u00edm.<\/div>\n
„D\u011bkuju… mami“ odpov\u011bd\u011bl Bill a posledn\u00ed slovo \u0159ekl s malou nesm\u011blost\u00ed.<\/div>\n
Simone se na n\u011bj usm\u00e1la je\u0161t\u011b v\u00edc, a u\u017e vedla Billa do pokoje. Oba se posadili na seda\u010dku vedle sebe a chv\u00edli se na sebe jen d\u00edvali.<\/div>\n
„Ani nev\u00ed\u0161, jak jsem r\u00e1da, \u017ee t\u011b tu znovu m\u00e1m,“ \u0161eptla Simone a znovu j\u00ed z o\u010d\u00ed za\u010daly st\u00e9kat slzy.<\/div>\n
„J\u00e1 taky, mami,“ p\u0159iznal Bill a s\u00e1m se k Simone nahnul a pevn\u011b ji objal. Byl tak r\u00e1d, \u017ee m\u00e1 n\u011bkoho, komu by kone\u010dn\u011b mohl v\u011b\u0159it.<\/div>\n
Simone si nakonec ot\u0159ela o\u010di a naposledy siln\u011b Billa objala, ne\u017e se od n\u011bj odt\u00e1hla.<\/div>\n
„Tak pov\u00eddej, zlat\u00ed\u010dko,“ \u0159ekla a v\u0159ele se na n\u011bj usm\u00e1la.<\/p>\n

„Sp\u00ed\u0161 bych se r\u00e1d na n\u011bco zeptal, jestli to nevad\u00ed,“ uculil se Bill.<\/div>\n

„Ne, zlato. Klidn\u011b se ptej,“ usm\u00e1la se Simone.<\/div>\n
„Kde je Tom?“ zeptal se Bill na to, co ho zaj\u00edmalo jako prvn\u00ed.<\/div>\n
„U\u017e m\u00e1 vlastn\u00ed d\u016fm, je velmi \u00fasp\u011b\u0161n\u00fd realitn\u00ed makl\u00e9\u0159,“ zodpov\u011bd\u011bla mu Simone trp\u011bliv\u011b.<\/div>\n
„Ale jak to, \u017ee nestuduje? J\u00e1 letos maturuju a on je moje dvoj\u010de, tak…“ nech\u00e1pal Bill.<\/div>\n
„Tom maturoval loni, asi jsi m\u011bl odklad, zlato, to nic.“ Simone se st\u00e1le musela usm\u00edvat a hypnotizovat sv\u00e9ho op\u011bt nalezen\u00e9ho syna. Pov\u00eddali si je\u0161t\u011b hodiny a dozv\u011bd\u011bli se vz\u00e1jemn\u011b spoustu v\u011bc\u00ed.<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, napadlo m\u011b… \u017ee bych uspo\u0159\u00e1dala ve\u010de\u0159i, kde byste se s Tomem op\u011bt mohli setkat,“ napadlo Simone.<\/p>\n

„To by bylo fajn!“ vyk\u0159ikl nad\u0161en\u011b Bill. Opravdu by moc r\u00e1d vid\u011bl Toma. Skoro si na n\u011bj nepamatoval a byl zv\u011bdav\u00fd, jak si \u017eije.<\/div>\n

„Dobr\u00e1,“ p\u0159ik\u00fdvla Simone. „Mohlo by to b\u00fdt jako za star\u00fdch \u010das\u016f. Tedy skoro…“ zasnila se Simone. Bylo na ni vid\u011bt, \u017ee m\u00e1 radost, kdy\u017e Bill jej\u00ed n\u00e1pad p\u0159ijal.<\/div>\n
„Jsem opravdu tak moc \u0161\u0165astn\u00e1, Bille,“ zopakovala Simone u\u017e po n\u011bkolik\u00e1t\u00e9 a st\u00e1le se usm\u00edvala od ucha k uchu.<\/div>\n
Je\u0161t\u011b dlouho pot\u00e9 si spolu pov\u00eddali. Simone se Billa vypt\u00e1vala na v\u0161echno mo\u017en\u00e9 a zaujat\u011b poslouchala ka\u017ed\u00e9 jeho slovo. Bill j\u00ed pov\u011bd\u011bl skoro o v\u0161em. Jen t\u00e9matu „domov a t\u00e1ta“ se vyh\u00fdbal.<\/p>\n

„Jejda, to u\u017e je tolik hodin?“ zd\u011bsil se Bill, kdy\u017e se pod\u00edval na hodiny. Doba, kterou str\u00e1vil se Simone, se zd\u00e1la jako p\u00e1r minut. Ale m\u00edsto toho ub\u011bhlo u\u017e n\u011bkolik hodin a slunce u\u017e d\u00e1vno za\u0161lo za obzor.<\/div>\n

„J\u00e1 v\u00edm, u\u017e jsem t\u011b zdr\u017eela a\u017e moc,“ \u0159ekla trochu provinil\u00fdm hlasem Simone.<\/div>\n
„To je v po\u0159\u00e1dku,“ usm\u00e1l se na matku Bill. „Ale i tak u\u017e mus\u00edm j\u00edt.“ dodal a za\u010dal se zvedat z pohovky. Sice by tu nejrad\u011bji z\u016fstal, ale p\u0159eci jenom musel zaj\u00edt dom\u016f. Otec bude u\u017e i tak dost na\u0161tvan\u00fd.<\/div>\n
„Dob\u0159e, zlat\u00ed\u010dko. Ale douf\u00e1m, \u017ee se zase brzo uvid\u00edme. U\u017e te\u010f se mi po tob\u011b st\u00fdsk\u00e1.“ \u0161pitla Simone a o\u010di se j\u00ed za\u010daly lesknout.<\/div>\n
„Ale no tak, mami! Brzo se zase uvid\u00edme.“ za\u010dal ji ut\u011b\u0161ovat Bill. Naprosto ch\u00e1pal, \u017ee by ho Simone nejrad\u011bji m\u011bla u sebe, ale to te\u010f ne\u0161lo.<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm. A p\u0159\u00ed\u0161t\u011b tu s n\u00e1mi bude u\u017e i Tom.“ vzdychla a set\u0159ela si zbloudilou slzu z tv\u00e1\u0159e.<\/div>\n
Bill ji je\u0161t\u011b na rozlou\u010denou pol\u00edbil na tv\u00e1\u0159 a pevn\u011b objal. Nakonec se ale s velk\u00fdm sebezap\u0159en\u00edm vydal vst\u0159\u00edc domovu.<\/p>\n

„Kde jsi zase byl?“ \u0161t\u011bkl na n\u011bj op\u011bt otec. Bill se omluvn\u011b usm\u00e1l a zamumlal n\u011bco o \u0161kole. Otec se zatv\u00e1\u0159il pochybova\u010dn\u011b, ale nechal Billa b\u00fdt. Moment\u00e1ln\u011b m\u011bl st\u00e1le pen\u00edze, a to mu ke spokojenosti sta\u010dilo. Bill musel st\u00e1le myslet na svoji znovu nalezenou matku, ale ani ve snu by ho nenapadlo o tom otcovi \u0159\u00edct. P\u0159eci nen\u00ed bl\u00e1zen. S povzdechnut\u00edm si vlezl do sprchy, ale byl je\u0161t\u011b moc sv\u011b\u017e\u00ed na to, aby \u0161el sp\u00e1t. Taky bylo je\u0161t\u011b docela m\u00e1lo hodin. Proto se obl\u00e9kl, na\u010de\u017e vyrazil ven a posadil se do tr\u00e1vy. Po chv\u00edli vyt\u00e1hl mobil, na kter\u00e9m byly dal\u0161\u00ed zme\u0161kan\u00e9 hovory od Toma. P\u0159i tom jm\u00e9n\u011b si musel vzpomenout i na sv\u00e9ho bratra, dvoj\u010de, kter\u00e9 co nevid\u011bt pozn\u00e1. Chv\u00edli si s mobilem pohr\u00e1val, ne\u017e vyto\u010dit Tomovo \u010d\u00edslo.<\/p>\n

„Ahoj,“ \u0161pitl ti\u0161e do telefonu a ani nenechal Toma promluvit.<\/div>\n

„Ahoj Bille,“ \u0161eptl stejn\u011b Tom, jako by se b\u00e1l tu chv\u00edli p\u0159eru\u0161it. B\u00e1l se toho, co za\u010d\u00ednal c\u00edtit, proto\u017ee pomalu za\u010d\u00ednal ch\u00e1pat, \u017ee Bill u\u017e pro n\u011bj nen\u00ed jen pouh\u00e1 d\u011bvka.<\/div>\n
„Necht\u011bl by ses sej\u00edt?“ zeptal se rovnou Bill. V\u011bd\u011bl, \u017ee je to jedin\u00e1 mo\u017enost op\u011bt ho vid\u011bt.<\/div>\n
„Pot\u0159ebuje\u0161 pen\u00edze?“ u\u0161kl\u00edbl se Tom. Mo\u017en\u00e1 doufal, \u017ee ho chce Bill jen vid\u011bt.<\/div>\n
„Pot\u0159ebuje\u0161 sex?“ zeptal se stejn\u011b sarkasticky Bill.<\/div>\n
„Pot\u0159ebuju tebe,“ \u0161pitl Tom.<\/p>\n

autor: Darkbeth & Hina<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Darkbeth & Hina Ahoj holky, omlouv\u00e1me se za zpo\u017ed\u011bn\u00ed, u\u017e by m\u011bly d\u00edly p\u0159ib\u00fdvat \u010dast\u011bji. Pov\u00eddka bude co nevid\u011bt dopsan\u00e1, ale nebojte, v\u00e1s je\u0161t\u011b n\u011bkolik d\u00edl\u016f \u010dek\u00e1. U\u017e ml\u010d\u00edm a u\u017eijte si dal\u0161\u00ed z nich. \ud83d\ude00 Va\u0161e Darkbeth a Hina \ud83d\ude42<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[489],"tags":[],"class_list":["post-6552","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-selling-cheap"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6552","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=6552"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6552\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=6552"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=6552"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=6552"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}