{"id":6562,"date":"2012-05-03T16:00:00","date_gmt":"2012-05-03T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=6544"},"modified":"2012-05-03T16:00:00","modified_gmt":"2012-05-03T15:00:00","slug":"someone-like-you-27","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/05\/03\/someone-like-you-27\/","title":{"rendered":"Someone like you 27."},"content":{"rendered":"
autor: B-kay<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
„Tohle nemysl\u00ed\u0161 v\u00e1\u017en\u011b!“ Andreas trucovit\u011b na\u0161pulil rty, je\u0161t\u011b jednou jedovat\u011b t\u0159\u00edskl do zdi a popo\u0161el ke sv\u00e9mu otci, kter\u00fd se ho jako jedin\u00fd v\u017edy zastal.<\/div>\n
„Pr\u00e1v\u011b jsem ti \u0159ekl, \u017ee ten idiot odsud utekl, ba dokonce donutil k \u00fat\u011bku i Billa, a ty na to nic ne\u0159ekne\u0161 ?!“ Andreas\u016fv otec jenom nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b odfrkl a up\u0159el pohled dvou pichlav\u00fdch o\u010d\u00ed do laskav\u00e9 tv\u00e1\u0159e sv\u00e9 \u017eeny, kr\u010d\u00edc\u00ed se v mal\u00e9m k\u0159esle.<\/div>\n
„Jist\u011b\u017ee ne. Je toti\u017e \u00fapln\u011b stejn\u00e1 jako on. Je p\u0159\u00edmo v\u011brnou kopi\u00ed sv\u00e9ho nepoveden\u00e9ho bratra.“ Helena c\u00edtila, jak se j\u00ed do o\u010d\u00ed pomalounku derou slzy, p\u0159esto si je necht\u011bla p\u0159ipustit. U\u017e jenom kv\u016fli Tomovi a pam\u00e1tce na sv\u00e9ho bratra cht\u011bla b\u00fdt siln\u00e1, ale p\u0159i p\u0159edstav\u011b, \u017ee v dom\u011b osam\u011bla a z\u016fstala napospas t\u011bm dv\u011bma, to n\u00e1hle tak jednoduch\u00e9 nebylo.<\/p>\n

Bylo j\u00ed do pl\u00e1\u010de a ze v\u0161eho nejv\u00edce se pot\u0159ebovala o n\u011bkoho op\u0159\u00edt. Teprve v tu chv\u00edli pochopila, jak hloup\u00e1 byla.<\/div>\n

Vid\u011bla nespo\u010detn\u00e9 mno\u017estv\u00ed h\u00e1dek mezi Tomem a jej\u00edm man\u017eelem a stejn\u011b tak i mezi Tomem a Andreasem, a p\u0159esto v sob\u011b nikdy nenalezla s\u00edlu zakro\u010dit. Za\u0161lo to p\u0159\u00edli\u0161 daleko.<\/div>\n
Dokonce tak daleko, \u017ee to Tom nevydr\u017eel a utekl. Utekl od sv\u00e9 vlastn\u00ed rodiny, kter\u00e1 se k n\u011bmu v\u0161ak nane\u0161t\u011bst\u00ed chovala, jako by snad do jejich rodiny ani nepat\u0159il.<\/p>\n

„Pro\u010d jsi na toho kluka takov\u00fd?! Zem\u0159eli mu rodi\u010de, obral jsi jej o d\u016fm, o radost ze \u017eivota, o v\u0161echno. Z\u016fstala mu jenom pam\u00e1tka na n\u011b, a tys ji p\u0159esto neust\u00e1le \u0161pinil. Nemysl\u00ed\u0161, \u017ee u\u017e by to sta\u010dilo? Nevytrp\u011bl si toho dost? Co mu chce\u0161 je\u0161t\u011b vz\u00edt?!“ promluvila chv\u011bj\u00edc\u00edm se hlasem a doprov\u00e1zena sv\u00fdm hlubok\u00fdm n\u00e1dechem vstala a ud\u011blala n\u011bkolik nejist\u00fdch krok\u016f vp\u0159ed, aby se mohla zad\u00edvat do jejich tv\u00e1\u0159\u00ed.<\/div>\n

Zvl\u00e1\u0161tn\u00ed.<\/div>\n
Je\u0161t\u011b nikdy p\u0159edt\u00edm ji nep\u0159i\u0161li tolik ciz\u00ed.<\/div>\n
\n
\n

„Cht\u011bl jsem jej p\u0159ipravit o pr\u00e1ci, ale ta pro n\u011bj nen\u00ed dost d\u016fle\u017eit\u00e1,“ Andreas si prohr\u00e1bl vlasy a s v\u00fdsm\u011bchem vepsan\u00fdm ve tv\u00e1\u0159i popo\u0161el k Helen\u011b. „St\u0159edem jeho vesm\u00edru se stalo n\u011bco \u00fapln\u011b jin\u00e9ho,“ Helena p\u0159ekvapen\u011b svra\u0161tila obo\u010d\u00ed a nech\u00e1pav\u011b pohl\u00e9dla na sv\u00e9ho man\u017eela, kter\u00fd j\u00ed v\u0161ak sv\u00fdm chladn\u00fdm pohledem dal jasn\u011b najevo, \u017ee o v\u0161em ji\u017e d\u00e1vno v\u00ed. „Tak on se ti nestihl pochlubit? Je zamilovan\u00fd do Billa.“ Andreasova slova v sob\u011b ukr\u00fdvala velikou d\u00e1vku ironie a cynizmu, a i kdy\u017e Helenu na n\u011bkolik vte\u0159in skute\u010dn\u011b \u0161okovala, dok\u00e1zala se ovl\u00e1dnout a nedala na sob\u011b nic zn\u00e1t. „Dokonce bych \u0159ekl, \u017ee p\u0159\u00edmo zbl\u00e1zn\u011bn\u00fd. Sta\u010dilo jenom pohrozit, \u017ee bych mu mohl n\u011bco ud\u011blat, a on se b\u011bhem chvilky sbalil a utekl i s n\u00edm.“<\/p>\n

Helena sklonila hlavu. Sv\u011btl\u00e9 vlasy j\u00ed p\u0159i tom pohybu spadly do tv\u00e1\u0159e, jejich z\u00e1voj se stal dokonal\u00fdm \u00fakrytem pro jej\u00ed slzy, kter\u00e9 vyt\u00e9kaly z jej\u00ed o\u010d\u00ed stejn\u011b jako ve\u0161ker\u00e1 energie z jej\u00edho t\u011bla. Pomalu a bolestiv\u011b.<\/div>\n

Sl\u00edbila sv\u00e9mu bratrovi, \u017ee se o n\u011bj postar\u00e1.<\/div>\n
Sl\u00edbila mu to, a p\u0159esto sv\u016fj slib nedodr\u017eela ani v nejmen\u0161\u00edm. D\u016fv\u011b\u0159oval j\u00ed dokonce tak mali\u010dko, \u017ee se j\u00ed ani nesv\u011b\u0159il o sv\u00e9m strachu o Billa, nato\u017e o l\u00e1sce, kterou k n\u011bmu c\u00edtil. Jist\u011b, ji\u017e d\u0159\u00edve si v\u0161imla, \u017ee maj\u00ed k sob\u011b bl\u00ed\u017e, ale nikdy by ne\u0159ekla, \u017ee m\u016f\u017ee jejich p\u0159\u00e1telsk\u00fd vztah p\u0159er\u016fst v n\u011bco hlub\u0161\u00edho. Tom\u016fv zoufal\u00fd \u00fat\u011bk v\u0161ak dokazoval jenom jedin\u00e9.<\/div>\n
Byl do toho chlapce beznad\u011bjn\u011b zamilov\u00e1n.<\/p>\n

„Jsi je\u0161t\u011b d\u00edt\u011b,“ za\u0161eptala, a i p\u0159esto, jak se jej\u00ed syn zachoval, jej sledovala vl\u00eddn\u00fdm a sm\u00ed\u0159en\u00fdm pohledem.<\/div>\n

„Nerozum\u00edm.“<\/div>\n
„To je odpov\u011b\u010f na ot\u00e1zku, pro\u010d si Bill vybral pr\u00e1v\u011b jeho a ne tebe,“ pohotov\u011b zvedla dla\u0148 ve chv\u00edli, kdy se jej\u00ed mu\u017e chystal zakro\u010dit, a t\u00edm jej zastavila.<\/div>\n
„J\u00e1 jsem se na nic neptal, a stejn\u011b je to blbost,“ Andreas p\u0159\u00edmo drtiv\u011b s\u00e1l sv\u016fj spodn\u00ed ret a c\u00edtil, \u017ee se za\u010d\u00edn\u00e1 c\u00edtit pon\u011bkud nep\u0159\u00edjemn\u011b. Jeho m\u00e1ma v n\u011bm dok\u00e1zala \u010d\u00edst jako v otev\u0159en\u00e9 knize. Nen\u00e1vid\u011bl to hlubok\u00e9 spojen\u00ed mezi rodi\u010di a d\u011btmi.<\/div>\n
„Nen\u00ed, a ty to moc dob\u0159e v\u00ed\u0161. Tom si pro\u0161el p\u0159\u00edmo peklem, a p\u0159esto je pln\u00fd l\u00e1sky, n\u011bhy a dobroty. Na rozd\u00edl od n\u011bj jsi m\u011bl ji\u017e od narozen\u00ed \u00fapln\u011b v\u0161echno, a p\u0159esto jsi po\u0159\u00e1d pln\u00fd zloby, z\u00e1\u0161ti a \u017e\u00e1rlivosti. Od chv\u00edle, kdy se k n\u00e1m nast\u011bhoval, ti d\u011blalo radost mu ubli\u017eovat, a jak vid\u00edm, nevyrostl jsi z toho. A to je-„<\/p>\n

„U\u017e dost. Nezvl\u00e1d\u00e1m to poslouchat. Mluv\u00ed\u0161 jako Kaulitz. Jsi tak hloup\u00e1,“ Alfred pode\u0161el ke sv\u00e9 man\u017eelce, surov\u011b ji drapl za loket, Helena se mu v\u0161ak pohotov\u011b vytrhla a hrd\u011b mu pohl\u00e9dla do o\u010d\u00ed.<\/div>\n

„Z\u0159ejm\u011b proto, \u017ee jsem Kaulitz. Stejn\u011b jako m\u016fj bratr a \u00fapln\u011b stejn\u011b, jako m\u016fj synovec. Je mi jedno, \u017ee t\u00edm nepln\u00edme ide\u00e1l va\u0161\u00ed p\u0159edstavy o tom, jac\u00ed by m\u011bli lid\u00e9 b\u00fdt. Mo\u017en\u00e1 jsem i hloup\u00e1, ale jenom j\u00e1 m\u00e1m z\u00e1v\u011b\u0165 m\u00e9ho bratra,“ na kr\u00e1tkou chvilku ztichla a sledovala, jak se odst\u00edn jejich tv\u00e1\u0159\u00ed m\u011bn\u00ed z rud\u00e9 barvy, pomalu p\u0159ech\u00e1zej\u00edc p\u0159es r\u016f\u017eovou a zelenou v b\u00edlou. „A tud\u00ed\u017e oba tak\u00e9 v\u00edte, komu zanechal d\u016fm, kter\u00fd tak hrd\u011b prezentuje\u0161 a pova\u017euje\u0161 za sv\u016fj,“ nitro se j\u00ed p\u0159\u00edmo chv\u011blo radost\u00ed. Byla na sebe nev\u00fdslovn\u011b hrd\u00e1, i p\u0159esto se v sob\u011b v\u016fbec nevyznala. Nerozum\u011bla tomu, pro\u010d nikdy nena\u0161la odvahu vzep\u0159\u00edt se, a zejm\u00e9na te\u010f, kdy\u017e vid\u011bla, jak snadn\u00e9 to bylo.<\/div>\n
„To neud\u011bl\u00e1\u0161,“ procedil Alfred skrze pevn\u011b semknut\u00e9 rty a Andreas jenom horliv\u011b p\u0159ikyvoval a vyd\u011b\u0161en\u00fdm pohledem sledoval odhodl\u00e1n\u00ed v o\u010d\u00edch sv\u00e9 m\u00e1my.<\/div>\n
U\u017e ni\u010demu nerozum\u011bl.<\/div>\n
Jako by se s Tomem domluvili.<\/p>\n

„Zkuste se k t\u011bm kluk\u016fm p\u0159ibl\u00ed\u017eit! Pak nebudu v\u00e1hat ani vte\u0159inu, a hned v\u0161em \u0159eknu pravdu,“ v\u00fdhru\u017en\u011b zvedla ukazov\u00e1\u010dek, je\u0161t\u011b naposled prol\u00e9tla jejich \u0161okovan\u00e9 tv\u00e1\u0159e a vy\u0161la z ob\u00fdv\u00e1ku.<\/div>\n

Na tv\u00e1\u0159i j\u00ed po dlouh\u00e9 dob\u011b pohr\u00e1val n\u00e1znak \u00fasm\u011bvu. Ta ob\u00e1lka byla z\u00e1rukou Tomova \u0161t\u011bst\u00ed, a i kdy\u017e bylo od n\u00ed opravdu hloup\u00e9, \u017ee mu ne\u0159ekla pravdu, v\u011bd\u011bla, \u017ee ji jednoho dne pochop\u00ed. Sv\u00fdm \u010dinem pr\u00e1v\u011b zajistila bezpe\u010d\u00ed jak pro n\u011bj, tak i pro Billa…<\/div>\n
U\u017e jenom p\u0159i pomy\u0161len\u00ed na to, \u017ee ji\u017e nen\u00ed s\u00e1m, j\u00ed kr\u00e1sn\u011b h\u0159\u00e1lo u srdce a c\u00edtila nev\u00fdslovnou radost.<\/div>\n
Pomalounku vy\u0161la schody nahoru a ve\u0161la do Tomova pokoje. P\u0159i pohledu na otev\u0159enou sk\u0159\u00ed\u0148, kter\u00e1 v sob\u011b neukr\u00fdvala oble\u010den\u00ed, nebo na no\u010dn\u00ed stolek bez fotografi\u00ed a jeho osobn\u00edch v\u011bc\u00ed, j\u00ed to p\u0159i\u0161lo v\u0161echno jaksi l\u00edto.<\/div>\n
Opatrn\u011b dosedla na kraj postele a vzala do dlan\u00ed jedinou fotografii, kterou Tom z\u0159ejm\u011b ve sp\u011bchu zapomn\u011bl.<\/div>\n
„Tom u\u017e nikdy nebude trp\u011bt. J\u00e1 sama ud\u011bl\u00e1m v\u0161echno pro to, aby to tak bylo,“ kone\u010dky prst\u016f pohladila tv\u00e1\u0159e dvou lid\u00ed, kte\u0159\u00ed byli jej\u00edmu srdci snad nejbli\u017e\u0161\u00ed. Dala by i v\u0161echno na sv\u011bt\u011b, kdyby se na n\u011b mohla je\u0161t\u011b jednou pod\u00edvat.<\/div>\n
To v\u0161ak ji\u017e nebylo mo\u017en\u00e9…<\/p>\n

\u2026<\/p>\n

Tomovy rty pomalounku klouzaly bledou tv\u00e1\u0159\u00ed, p\u0159i sv\u00e9m objevov\u00e1n\u00ed se n\u011bkolikr\u00e1t zlehka ot\u0159ely o sv\u016fj chv\u011bj\u00edc\u00ed se prot\u011bj\u0161ek, a\u017e sklouzly na Billovu bradu, na kterou vlo\u017eily hned n\u011bkolik n\u011b\u017en\u00fdch polibk\u016f.<\/div>\n

Bill, kr\u010d\u00edc\u00ed se na jeho kl\u00edn\u011b pouze ve velik\u00e9m t\u00edlku, tlumen\u011b vydechl a lehce pootev\u0159el rty. Se zav\u0159en\u00fdma o\u010dima si vychutn\u00e1val Tomovo mazlen\u00ed a dost\u00e1val se do stavu, kdy mu na ni\u010dem krom\u011b toho chlapce nez\u00e1le\u017eelo.<\/div>\n
Ve chv\u00edli, kdy k sob\u011b jejich rty op\u011bt nalezly cestu, v\u0161ak ticho rozl\u00e9haj\u00edc\u00ed se m\u00edstnost\u00ed naru\u0161ilo tich\u00e9 vibrov\u00e1n\u00ed.<\/p>\n

Bill prudce otev\u0159el o\u010di a zmaten\u011b se kolem sebe rozhl\u00e9dl, vyhled\u00e1vaj\u00edc tak mal\u00e9ho kocourka. Zapomn\u011bl mu naj\u00edt n\u011bco na hran\u00ed, a pr\u00e1v\u011b proto si myslel, \u017ee se do\u017eaduje jejich pozornosti. Jakmile se v\u0161ak vibrov\u00e1n\u00ed ozvalo op\u011bt, Tom opatrn\u011b vstal a do\u0161el ke stolku, na kter\u00e9m si odlo\u017eil sv\u016fj mobil.<\/div>\n

Bill se mezit\u00edm zabalil do deky, posadil se a up\u0159el sv\u00e9 zv\u011bdav\u00e9 o\u010di na Tomovu nech\u00e1pavou tv\u00e1\u0159.<\/div>\n
„Co se stalo?“<\/div>\n
„To je Helena,“ Tom si v\u00e1hav\u011b skousl rty.<\/div>\n
„Andreasova m\u00e1ma?“ pro Billa to bylo sice stejn\u00e9 p\u0159ekvapen\u00ed jako pro Toma, p\u0159esto nerozum\u011bl, pro\u010d se tv\u00e1\u0159il tak, jako by pr\u00e1v\u011b spat\u0159il ducha.<\/div>\n
„Je\u0161t\u011b nikdy p\u0159edt\u00edm mi nevolala. N\u011bco se muselo st\u00e1t,“ za\u0161eptal rychle a vz\u00e1p\u011bt\u00ed prudce zvedl hlavu.<\/div>\n
„A co kdy\u017e je to Andreas? Co kdy\u017e si vzal jej\u00ed telefon, proto\u017ee v\u011bd\u011bl, \u017ee bych to nikomu jin\u00e9mu nezvedl?! J\u00e1 u\u017e nechci poslouchat dal\u0161\u00ed v\u00fdhr\u016f\u017eky,“ Tom ne\u0161\u0165astn\u011b zavrt\u011bl hlavou, odlo\u017eil zvon\u00edc\u00ed telefon stranou a vr\u00e1til se na sv\u00e9 p\u016fvodn\u00ed m\u00edsto.<\/p>\n

Vysadil si Billa na kl\u00edn, ochranitelsky kolem n\u011bj omotal sv\u00e9 pa\u017ee a tv\u00e1\u0159\u00ed se op\u0159el o jeho odhalen\u00e9 rameno.<\/div>\n

Siln\u011b stiskl rty a v mysli zah\u00e1n\u011bl pomy\u0161len\u00ed na to, \u017ee by j\u00ed mohli ti dva snad ubl\u00ed\u017eit.<\/div>\n
„L\u00e1sko,“ Billovo m\u011bkk\u00e9 osloven\u00ed v n\u011bm poka\u017ed\u00e9 vzbudilo pocit, \u017ee je milov\u00e1n, a kone\u010dn\u011b n\u011bkam pat\u0159\u00ed.<\/div>\n
„Andreas by s tebou nem\u011bl tolik trp\u011blivosti. Ten mobil zvonil t\u00e9m\u011b\u0159 minutu. \u0158\u00edkal jsi, \u017ee jste si rozum\u011bli. Mo\u017en\u00e1 m\u00e1 jenom strach, proto\u017ee nev\u00ed, co je s tebou a zdali jsi v po\u0159\u00e1dku. Podle m\u011b bys j\u00ed m\u011bl zavolat. Jist\u011b si d\u011bl\u00e1 starosti,“ ukazov\u00e1\u010dkem jej hladil po bol\u00edstce pod okem a vn\u00edmal, jak se mu Tom pomalu dost\u00e1v\u00e1 pod deku.<\/div>\n
„Z\u0159ejm\u011b bych m\u011bl,“ p\u0159ipustil a s posmutn\u011bl\u00fdm \u00fasm\u011bvem se naklonil k Billov\u011b tv\u00e1\u0159i.<\/div>\n
„A co to na\u0161e milov\u00e1n\u00ed?“ p\u00edpl a nosem se ot\u0159el o ten Bill\u016fv.<\/div>\n
„J\u00e1 ti nikam neute\u010du,“ Bill si sladce skousl rty, vzal Tomovu tv\u00e1\u0159 do dlan\u00ed a proc\u00edt\u011bn\u011b jej pol\u00edbil.<\/p>\n

P\u0159\u00edli\u0161 pozd\u011b si v\u0161ak uv\u011bdomil, \u017ee to nebyl nejlep\u0161\u00ed n\u00e1pad. Jakmile se toti\u017e jejich jazyky srazily, ji\u017e nebylo cesty zp\u011bt. Oba zoufale zavzdychali do u\u017e i tak dost v\u00e1\u0161niv\u00e9ho polibku, Bill naklonil tv\u00e1\u0159 do spr\u00e1vn\u00e9ho \u00fahlu a za\u010dal Tomovi polibky opl\u00e1cet jako o \u017eivot.<\/div>\n

Deka z n\u011bj zmizela b\u011bhem n\u011bkolika vte\u0159in, velik\u00e9 t\u00edlko z jeho ramen sklouzlo p\u0159\u00edmo samo. Tom mu nemusel v\u016fbec pom\u00e1hat. Akor\u00e1t jej velice ochotn\u011b odhodil co nejd\u00e1l, proto\u017ee by nevydr\u017eel, kdyby Billa je\u0161t\u011b chvilinku zakr\u00fdval ten zbyte\u010dn\u00fd kus oble\u010den\u00ed.<\/div>\n
Jakmile jej m\u011bl ve sv\u00e9m n\u00e1ru\u010d\u00ed kone\u010dn\u011b kompletn\u011b nah\u00e9ho, zamilovan\u011b se usm\u00e1l a p\u0159eto\u010dil jej pod sebe. Co nejopatrn\u011bji se na n\u011bj polo\u017eil, podlo\u017eil mu z\u00e1da svou dlan\u00ed, a t\u00edm jej k sob\u011b p\u0159ibl\u00ed\u017eil je\u0161t\u011b v\u00edc. Vp\u00edjel se mu hluboce do o\u010d\u00ed, zat\u00edmco sv\u00fdm hork\u00fdm dechem zah\u0159\u00edval Billovy pootev\u0159en\u00e9 rty z minim\u00e1ln\u00ed bl\u00edzkosti.<\/p>\n

„Co kdy\u017e t\u011b to bude bolet?“ vydechl.<\/div>\n

„Tome,“ Bill jej l\u00e1skypln\u011b pohladil po tv\u00e1\u0159i a vlo\u017eil mu drobnou pusinku do koutku rt\u016f.<\/div>\n
„U\u017e jsme se p\u0159ece milovali. A j\u00e1 v\u011b\u0159\u00edm, \u017ee to bude stejn\u011b tak kr\u00e1sn\u00e9 jako tenkr\u00e1t,“ pro Billa bylo hodn\u011b t\u011b\u017ek\u00e9 mluvit. Zejm\u00e9na ze dvou d\u016fvod\u016f. T\u00edm prvn\u00edm bylo Tomovo vzty\u010den\u00e9 mu\u017estv\u00ed, kter\u00e9 jej zlobiv\u011b tla\u010dilo do stehna, a t\u00edm druh\u00fdm byl Tom\u016fv pohled.<\/div>\n
Je\u0161t\u011b nikdy p\u0159edt\u00edm nevid\u011bl n\u011bkoho s tak p\u0159ekr\u00e1sn\u00fdma o\u010dima. A kdy\u017e se to tak vezme, tak vlastn\u011b vid\u011bl. Jako mal\u00fd kluk. V den, kdy jej jako d\u00edt\u011b poprv\u00e9 spat\u0159il a dostal od n\u011bj kouzeln\u00fd p\u0159\u00edv\u011bsek.<\/div>\n
„J-j\u00e1 v\u00edm,“ Tom jej hladov\u011b pol\u00edbil, a vz\u00e1p\u011bt\u00ed se op\u011bt odd\u00e1lil.<\/div>\n
Z\u0159ejm\u011b se jenom polekal. P\u0159edch\u00e1zej\u00edc\u00edch n\u011bkolik hodin pro n\u011bj bylo skute\u010dn\u011b t\u011b\u017ek\u00fdch, a proto u\u017e nev\u011bd\u011bl, zdali je v\u00edce unaven\u00fd, vyd\u011b\u0161en\u00fd nebo roztou\u017een\u00fd.<\/div>\n
Dal\u0161\u00ed vibrov\u00e1n\u00ed telefonu mu v\u0161ak nev\u011bdomky poskytlo jasnou odpov\u011b\u010f. K milov\u00e1n\u00ed se z\u0159ejm\u011b ani nedostanou.<\/div>\n
P\u0159\u00edmo pobaven\u00fdm pohledem sledoval Billa, kter\u00fd vylet\u011bl jako mal\u00e9 nahat\u00e9 t\u0159e\u0161tidlo a rozb\u011bhl se k telefonu, kter\u00fd pomalounku pochodoval po stole. Vzal jej do dlan\u00ed a rychle ut\u00edkal zp\u011bt za Tomem.<\/div>\n
„Pros\u00edm,“ \u0161eptl, vlo\u017eil mu mobil do rukou a nev\u011bdomky se zachv\u011bl o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00edm. Bylo n\u00e1dhern\u00e9 zjistit, \u017ee ne v\u0161ichni v tom dom\u011b hr\u016fzy byli stejn\u00ed.<\/div>\n
„D\u011bl\u00e1m to jenom kv\u016fli tob\u011b,“ Tom trucovit\u011b na\u0161pulil rty, na kter\u00e9 hned schytal dlouh\u00fd polibek a teprve pot\u00e9 to kone\u010dn\u011b zvedl.<\/p>\n

„Ach, Tome!“ nestihl ani promluvit.<\/div>\n

Jako by c\u00edtil Helenino oddechnut\u00ed. Z\u0159ejm\u011b se o n\u011bj skute\u010dn\u011b b\u00e1la. Nebyl si jist\u00fd t\u00edm, co by j\u00ed m\u011bl \u0159\u00edct, a proto ji jenom ti\u0161e pozdravil a \u010dekal, zdali mu prozrad\u00ed to, co m\u011bla na srdci.<\/div>\n
„V\u00edm, \u017ee d\u011bl\u00e1m hloupost, ale pot\u0159ebovala jsem t\u011b sly\u0161et. Cht\u011bla jsem jenom v\u011bd\u011bt, zdali jsi, vlastn\u011b zdali jste v po\u0159\u00e1dku,“ poopravila se rychle a sna\u017eila se mluvit tak ti\u0161e, jak jen to \u0161lo, ale z\u00e1rove\u0148 dost hlasit\u011b na to, aby ji sly\u0161el.<\/div>\n
Tom pohl\u00e9dl do Billov\u00fdch nevinn\u00fdch o\u010d\u00ed a zlehka se dotkl jeho dlan\u011b.<\/div>\n
„Jsem v po\u0159\u00e1dku. Oba jsme,“ odpov\u011bd\u011bl stroze, jakmile si v\u0161ak v\u0161iml Billova posmutn\u011bl\u00e9ho pohledu, kter\u00fdm mu jasn\u011b nazna\u010doval, zdali by k n\u00ed nemohl b\u00fdt tro\u0161ku milej\u0161\u00ed, dlouze vydechl a napr\u00e1zdno otev\u0159el rty.<\/div>\n
„Ned\u011blej si starosti, nic se n\u00e1m nestane. Jenom mi slib, \u017ee ty d\u00e1\u0161 na sebe pozor. Nechci, aby ti ubl\u00ed\u017eili, a u\u017e v\u016fbec ne, aby ti bylo ubl\u00ed\u017eeno kv\u016fli mn\u011b,“ jakmile zaslechl Helenin tlumen\u00fd vzlyk, rychle zamrkal, proto\u017ee i jemu samotn\u00e9mu se hrdlo sv\u00edralo v podivn\u00e9 \u00fazkosti.<\/p>\n

„Cht\u011bla jsem ti jenom \u0159\u00edct, \u017ee se nemus\u00ed\u0161 b\u00e1t. Nep\u0159ijde\u0161 o pr\u00e1ci a k Billovi se ani jeden z nich nep\u0159ibl\u00ed\u017e\u00ed,“ ozvalo se z telefonu tich\u00fdm hlasem. D\u0159\u00edv, ne\u017e v\u016fbec stihl jakkoliv zareagovat, promluvila op\u011bt. Tentokr\u00e1t byl v\u0161ak jej\u00ed hlas pozna\u010den jakousi zvl\u00e1\u0161tn\u00ed n\u011bhou. „Pokud jej m\u00e1\u0161 u sebe, zad\u00edvej se mu do o\u010d\u00ed. Pr\u00e1v\u011b se toti\u017e bude\u0161 d\u00edvat do o\u010d\u00ed sv\u00e9ho jedin\u00e9ho \u0161t\u011bst\u00ed.“ Tom nerozum\u011bl, pro\u010d mu n\u011bco takov\u00e9ho \u0159\u00edkala, a vlastn\u011b v\u016fbec netu\u0161il, jak se o jejich poutu dov\u011bd\u011bla, p\u0159esto ji uposlechl a zahled\u011bl se do Billov\u00fdch medov\u00fdch o\u010d\u00ed, vzhl\u00ed\u017eej\u00edc\u00edm k t\u011bm jeho s l\u00e1skou, oddanost\u00ed a pokorou. Tom v nich skute\u010dn\u011b nach\u00e1zel ve\u0161ker\u00e9 sv\u00e9 \u0161t\u011bst\u00ed.<\/div>\n

„Mrz\u00ed m\u011b, \u017ee jsem ti to ne\u0159ekl,“ p\u00edpl.<\/div>\n
„Oh, Tome. To v\u016fbec nevad\u00ed. Je pochopiteln\u00e9, \u017ee sis n\u011bco tak v\u00e1\u017en\u00e9ho, cht\u011bl nechat pouze pro sebe. Nezlob\u00edm se. Pr\u00e1v\u011b naopak. Raduji se s tebou a p\u0159eji v\u00e1m ob\u011bma hodn\u011b \u0161t\u011bst\u00ed. J-j\u00e1 v\u00edm, \u017ee m\u011b te\u010f ji\u017e jist\u011b nebude\u0161 cht\u00edt vid\u011bt, p\u0159esto jsem ti cht\u011bla je\u0161t\u011b jednou \u0159\u00edct, \u017ee,“ tich\u00fd vzlyk byl n\u00e1sledov\u00e1n chv\u00edl\u00ed ticha. „\u017de t\u011b m\u00e1m hrozn\u011b moc r\u00e1da a \u017ee si nikdy neodpust\u00edm, jak to v\u0161echno dopadlo.“ Tom sklonil hlavu a zhluboka se nadechl. Opravdu se sna\u017eil b\u00fdt siln\u00fd, b\u00fdt siln\u00fd a nep\u0159ipustit si, \u017ee budoucnost, kter\u00e1 je m\u011bla \u010dekat, nebyla p\u0159\u00edli\u0161 r\u016f\u017eov\u00e1, ale po slovech, kter\u00e9 si pr\u00e1v\u011b vyslechl, to bylo a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 t\u011b\u017ek\u00e9.<\/div>\n
„Tak\u00e9 t\u011b m\u00e1m r\u00e1d, Heleno,“ za\u0161eptal nesly\u0161n\u011b a Bill si v tu chv\u00edli p\u0159ekryl rty dojet\u00edm.<\/p>\n

Sledoval, jak Tom je\u0161t\u011b jednou pod\u011bkoval sv\u00e9 tet\u011b za zavol\u00e1n\u00ed, pop\u0159\u00e1l j\u00ed dobrou noc, a pot\u00e9 odvr\u00e1til svou pozornost na n\u011bj.<\/div>\n

„Poj\u010f ke mn\u011b,“ zast\u00e9nal a nat\u00e1hl po Billovi ob\u011b ruce.<\/div>\n
Bill nev\u00e1hal ani minutu. Bezmy\u0161lenkovit\u011b mu vylezl na kl\u00edn, omotal mu sv\u00e9 ruce kolem krku a nal\u00e9hav\u011b jej k sob\u011b p\u0159itulil.<\/div>\n
„M\u00e1 t\u011b r\u00e1da, Tome. M\u00e1 t\u011b opravdu r\u00e1da, jenom m\u00e1 strach to d\u00e1t najevo. J\u00e1 jsem z\u00e1\u0159iv\u00fdm p\u0159\u00edkladem toho, co hroz\u00ed lidem, kte\u0159\u00ed t\u011b miluj\u00ed. Mo\u017en\u00e1 se tak\u00e9 jenom b\u00e1la, \u017ee j\u00ed budou cht\u00edt ubl\u00ed\u017eit,“ drobn\u00fdmi polibky pokr\u00fdval jeho hork\u00e9 tv\u00e1\u0159e a zhluboka vdechoval v\u016fn\u011b jeho chv\u011bj\u00edc\u00ed se poko\u017eky.<\/div>\n
„Nikdy bych nedovolil, aby se t\u011b dotkl, Bille.“<\/div>\n
Bill se spokojen\u011b pousm\u00e1l a zlehka vs\u00e1l Tom\u016fv spodn\u00ed ret.<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, \u017ee jsi kr\u00e1sn\u00fd, kdy\u017e se takhle zlob\u00ed\u0161?“ zad\u00edval se na n\u011bj, a vz\u00e1p\u011bt\u00ed vesele zapi\u0161t\u011bl, jak se n\u00e1hle ocitl na z\u00e1dech a Tom jej hrav\u011b lechtal a l\u00edbal ka\u017ed\u00fd kous\u00ednek jeho k\u016f\u017ee, na kter\u00fd dos\u00e1hl.<\/p>\n

Zat\u00edmco se ti dva zamilovan\u00ed bl\u00e1zni odd\u00e1vali vz\u00e1jemn\u00e9 l\u00e1sce, Helena je\u0161t\u011b dlouho do noci nemohla usnout. Prohl\u00ed\u017eela si star\u00e9 fotografie, ze kter\u00fdch j\u00ed v\u0161ak bylo do pl\u00e1\u010de, a pr\u00e1v\u011b proto se nakonec rozhodla si je\u0161t\u011b jednou p\u0159e\u010d\u00edst z\u00e1v\u011b\u0165 sv\u00e9ho bratra. Zat\u00edmco ji dr\u017eela v jedn\u00e9 ruce, v t\u00e9 druh\u00e9 sv\u00edrala pap\u00edrek, kter\u00fd j\u00ed dal Bill p\u0159i sv\u00e9m p\u0159\u00edjezdu do jejich domu. Byla na n\u011bm \u010d\u00edsla telefon\u016f jeho rodi\u010d\u016f, a stejn\u011b tak i jeho adresa.<\/div>\n

D\u00edvala se z jednoho pap\u00edrku na druh\u00fd, nezaujat\u011b sledovala \u0159\u00e1dky, kter\u00e9 znala t\u00e9m\u011b\u0159 nazpam\u011b\u0165.<\/div>\n
Pohled ji n\u00e1hle padl na ob\u011b adresy a v t\u00e9 chv\u00edli se jej\u00ed nezaujatost n\u00e1hle vytratila…<\/p>\n

autor: B-kay<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B-kay „Tohle nemysl\u00ed\u0161 v\u00e1\u017en\u011b!“ Andreas trucovit\u011b na\u0161pulil rty, je\u0161t\u011b jednou jedovat\u011b t\u0159\u00edskl do zdi a popo\u0161el ke sv\u00e9mu otci, kter\u00fd se ho jako jedin\u00fd v\u017edy zastal. „Pr\u00e1v\u011b jsem ti \u0159ekl, \u017ee ten idiot odsud utekl, ba dokonce donutil k \u00fat\u011bku i<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[474],"tags":[],"class_list":["post-6562","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-someone-like-you"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6562","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=6562"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6562\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=6562"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=6562"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=6562"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}