{"id":6573,"date":"2012-05-01T15:00:00","date_gmt":"2012-05-01T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=6555"},"modified":"2012-05-01T15:00:00","modified_gmt":"2012-05-01T14:00:00","slug":"zeiten-andern-dich-65","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/05\/01\/zeiten-andern-dich-65\/","title":{"rendered":"Zeiten \u00e4ndern dich 65."},"content":{"rendered":"
autor: Mintam<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/strong> <\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Odpo\u010dat\u011b rozvalen\u00ed na leh\u00e1tk\u00e1ch si u\u017e\u00edv\u00e1me na terase slun\u00ed\u010dka, a z\u00e1rove\u0148 se mimo jin\u00e9 krm\u00edme sn\u00eddan\u00ed. Je to tak mil\u00e9, a tak n\u011b\u017en\u00e9, jako bych m\u011bl najednou pocit, \u017ee mne Tom u\u017e nikdy v \u017eivot\u011b nem\u016f\u017ee zradit. Prost\u011b nemo\u017en\u00e9! Vlo\u017eil jsem do n\u011bj zcela mou d\u016fv\u011bru a douf\u00e1m, \u017ee to tak i z\u016fstane.
„Nee, u\u017e nem\u016f\u017eu,“ post\u011b\u017euje si Tom, kdy\u017e pov\u011bs\u00edm nad jeho rty kuli\u010dku hroznov\u00e9ho v\u00edna. Jenom\u017ee kdy\u017e se po n\u00ed nat\u00e1hne, cuknu rukou a nech\u00e1m jeho rty, aby m\u00edsto kuli\u010dky v\u00edna ochutnaly m\u016fj polibek. Obmot\u00e1 sv\u00e9 ruce kolem m\u00e9ho t\u011bla, a kdy\u017e se na\u0161e rty rozpoj\u00ed, uveleb\u00edm se spokojen\u011b na jeho hrudi a zad\u00edv\u00e1m se do nebe.
„Kr\u00e1sn\u011b se op\u00e1l\u00edme,“ vyhrnu si s \u00fasm\u011bvem triko na b\u0159i\u0161e.
„Jasn\u011b, a j\u00e1 m\u00e1m m\u00edt op\u00e1lenej tv\u016fj st\u00edn na sob\u011b?“ usm\u011bje se Tom.
Vyjeknu, kdy\u017e mi po b\u0159i\u0161e p\u0159ejede kostkou ledu. „Tome!“ se sm\u00edchem mu odstr\u010d\u00edm ruku, ale on se jen tak nevzd\u00e1. Zaposlouch\u00e1m se, kdy\u017e mi chyt\u00ed pevn\u011bji jednu ruku, abych se nemohl tak br\u00e1nit, a pol\u00edb\u00ed mne na ni. „To je tv\u016fj telefon?“ Jeho t\u011blo m\u00edrn\u011b strne, aby se zaposlouchal taky.
„Hmm,“ pronese jen nespokojen\u011b, a j\u00e1 se posad\u00edm, aby si pro telefon mohl doj\u00edt.<\/div>\n
\n
Rozhl\u00e9dnu se po tom kr\u00e1sn\u00e9m okol\u00ed a spokojen\u011b se nadechnu vzduchu kolem. Telefonuj\u00edc\u00ed Tom se ke mn\u011b vr\u00e1t\u00ed a lehce mne pol\u00edb\u00ed na rameno, ne\u017e usedne zp\u00e1tky.
„Ne, nevym\u00fd\u0161l\u00edm si. Nejsem v Magdeburku.“
Sto\u010d\u00edm k n\u011bmu pohled s \u00fasm\u011bvem, a kdy\u017e mi ho op\u011btuje, uvnit\u0159 zaj\u00e1s\u00e1m radost\u00ed. Mezit\u00edm mi po rtech p\u0159ejede jahodou a nech\u00e1 st\u0159etnout na\u0161e pohledy. Jemn\u011b ji skousnu, a kdy\u017e se jeho v\u00fdraz m\u00edrn\u011b zamra\u010d\u00ed, zamra\u010d\u00edm se i j\u00e1.
„Mami, ne. J\u00e1 prost\u011b… ne,“ uhne pohledem a lehce p\u0159iv\u0159e o\u010di, kdy\u017e se k n\u011bmu dostane paprsek slunce. Mami? Ona mu telefonuje mamka? Alespo\u0148, \u017ee ona se mu ozvala jako prvn\u00ed. „P\u0159esta\u0148. Promi\u0148, ale tohle je od tebe sprost\u00fd!“ Pohlad\u00edm ho s v\u00fddechem jemn\u011b po ruce a nech\u00e1m ho, aby propletl na\u0161e prsty. Douf\u00e1m, \u017ee si Tom nenech\u00e1 zkazit t\u00edmhle n\u00e1ladu. Nev\u00edm, zda to jeho mamka hodl\u00e1 urovnat p\u0159es telefon, ale jestli ano, je to skute\u010dn\u011b trochu nevhodn\u00e9. Po telefonu se p\u0159ece nic takov\u00e9ho ne\u0159e\u0161\u00ed. „Proto\u017ee nechci a proto\u017ee jsem tady s Billem.“ Jeho tv\u00e1\u0159 ozdob\u00ed drobn\u00fd \u00fasm\u011bv. Zd\u00e1 se mi to, nebo to d\u011bl\u00e1 mamce naschv\u00e1l? Hm, u\u017e mo\u017en\u00e1 to je ta nad\u011bje, \u017ee to bude v\u0161echno mezi nimi zase dobr\u00e9. Prost\u011b ona to bude odm\u00edtat, ale alespo\u0148 to nech\u00e1 tak b\u00fdt, aby ho neztratila. Nebo? „A\u017e spolu budeme mluvit. Ne, my spolu te\u010f nemluv\u00edme, proto\u017ee jsem \u0159\u00edkal, \u017ee je tady te\u010f Bill a…“ nadechne se, a pak jen pozvedne obo\u010d\u00ed, „vid\u00ed\u0161 jak\u00fd to je? Tak toho nech, pros\u00edm.“ Proto\u010d\u00ed o\u010di s v\u00fddechem a l\u00edpne mi na rty drobnou pusu. S \u00fasm\u011bvem ho pohlad\u00edm po tv\u00e1\u0159i a pozvednu jeho koutky, aby vytvo\u0159ily \u00fasm\u011bv t\u00e9\u017e. „Fajn. Zat\u00edm,“ zaklapne telefon a odhod\u00ed ho vedle sebe.<\/p>\n

„Copak?“ zept\u00e1m se t\u00e9m\u011b\u0159 okam\u017eit\u011b.
„Je trapn\u00e1.“
„Nemluv tak.“
„\u0158\u00edkala bla bla bla blaaa,“ u\u0161kl\u00edbne se a pak si op\u011bt p\u0159ivlastn\u00ed m\u00e9 rty. „Ale ne, v\u00e1\u017en\u011b, ona si mysl\u00ed, \u017ee si v\u0161echno vy\u017eehl\u00ed po telefonu?“
„M\u011bli byste si to spole\u010dn\u011b v\u0161echno vy\u0159\u00edkat.“
„To p\u0159ece nebude fungovat,“ zavrt\u00ed Tom hlavou, „a potom, co je mi po tom, kdy\u017e jsem te\u010f tady.“
„Nevzd\u00e1vej to p\u0159ed\u010dasn\u011b,“ pohlad\u00edm ho po tv\u00e1\u0159i a nech\u00e1m jeho rty vklouznout na m\u016fj krk. Je moc dob\u0159e, \u017ee je te\u010f takov\u00fd uvoln\u011bn\u00fd, a netr\u00e1p\u00ed ho ten incident u\u017e tolik, kdy\u017e se ona ozvala. Te\u010f bych se m\u011bl uvolnit u\u017e jen j\u00e1, a to okam\u017eit\u011b.<\/p>\n

„V pond\u011bl\u00ed a v \u00fater\u00fd m\u00e1\u0161 \u0161kolu?“
„Jo, ale v \u00fater\u00fd jen dopoledne.“
„A nemohl bych j\u00edt zase s tebou?“
„Mohl, ale nechce\u0161.“
„Huh?“ nech\u00e1pav\u011b se na n\u011bho pod\u00edv\u00e1m. Ve\u010dern\u00ed proch\u00e1zka t\u00edmhle skvostn\u00fdm m\u011bstem sladce zakon\u010duje n\u00e1\u0161 v\u010derej\u0161\u00ed \u00fat\u011bk. Je to tady n\u00e1dhern\u00fd!
„Bude tam Andreas.“
„Aha.“
„Kv\u016fli klav\u00edru. Vzal bych t\u011b s sebou, ale jeden z v\u00e1s by to d\u0159\u00edv \u010di pozd\u011bji vzdal.“
„On hraje na klav\u00edr?“
„Hm, mimo jin\u00e9. P\u0159eci jen jeho m\u00e1ma u\u017e je tam \u0159editelkou dost let.“
„To m\u011b mrz\u00ed, \u017ee tam bude Andreas. Teda nechci, aby to zn\u011blo tak, jak to zn\u00ed, jen\u2026“
Tom mi stiskne jemn\u011b ruku, aby nazna\u010dil, \u017ee tu v\u011btu nemus\u00edm dokon\u010dovat. „To je v pohod\u011b. Uvid\u00edme se v \u00fater\u00fd, to nen\u00ed tak stra\u0161n\u00fd.“
„J\u00e1 v\u00edm,“ pousm\u011bju se.<\/p>\n

Dojdeme k osv\u00edcen\u00e9 font\u00e1n\u011b uprost\u0159ed rozlehl\u00e9ho n\u00e1m\u011bst\u00ed a mn\u011b se okam\u017eit\u011b \u00fasm\u011bv roz\u0161\u00ed\u0159\u00ed. Jasn\u011b, \u00fater\u00fd nen\u00ed p\u0159ece tak daleko. D\u011btinsky se rozeb\u011bhnu p\u0159\u00edmo k font\u00e1n\u011b, kter\u00e1 nem\u00e1 \u017e\u00e1dn\u00e9 ohrani\u010den\u00ed, proto\u017ee m\u00e1 trysky a kan\u00e1lky zabudovan\u00e9 v zemi, tak\u017ee mohu vb\u011bhnout dovnit\u0159 a okam\u017eit\u011b b\u011b\u017e\u00edm zp\u00e1tky vyst\u0159\u00edknout hrst vody na Toma. Ten na m\u011b z\u016fstane jen koukat, a pak se rozesm\u011bje. Rozute\u010du se zase pry\u010d, kdy\u017e se Tom vrhne do v\u00edru font\u00e1ny taky a sna\u017e\u00ed se mne str\u010dit p\u0159\u00edmo pod jeden proud, abych byl mokr\u00fd i tam, kde jsem to doposud nestihl.
„Tomeee!“ vyjeknu a sna\u017e\u00edm se vymanit z jeho sev\u0159en\u00ed, ten si mne ale se sm\u00edchem p\u0159it\u00e1hne k sob\u011b a ukradne si m\u00e9 rty.
„Nem\u00e1\u0161 provokovat,“ usm\u011bje se Tom proti m\u00fdm rt\u016fm. V tu chv\u00edli povol\u00ed jeho sev\u0159en\u00ed, stejn\u011b jako moje snaha dostat se z jeho n\u00e1ru\u010de, a naopak z\u016fstanu dobrovoln\u011b na m\u00edst\u011b, jen kdy\u017e si mohu u\u017e\u00edvat jeho rty.<\/p>\n

Jenom\u017ee \u00fater\u00fd se nebl\u00ed\u017e\u00ed v\u016fbec rychle, pokud je teprve pond\u011bln\u00ed pozdn\u00ed odpoledne, a j\u00e1 s Nelly a Gordonem posed\u00e1v\u00e1m na zahrad\u011b.
„Tak co v\u00edkend? V\u016fbec t\u011b nem\u00e1m te\u010f \u0161anci vid\u011bt,“ pousm\u011bje se Gordon, kdy\u017e mu vesele vysko\u010d\u00ed Miky na kl\u00edn.
„Uhm, v\u00fdbornej. Byli jsme ve Stassfurtu. Je to tam n\u00e1dhern\u00fd.“
„Co ve Stassfurtu?“
„Utekli jsme se tam schovat.“
„Schovat?“
„Jo, no… on m\u00e1 Tom te\u010f trochu probl\u00e9my s mamkou.“
„Jak to?“
„Kv\u016fli mn\u011b. Jeho mamka zjistila, \u017ee nejsem jenom oby\u010dejnej kamar\u00e1d Toma, \u017ee je v tom trochu n\u011bco jin\u00fdho.“
„Moment, jsem trochu zmaten. To dosud netu\u0161ila, nebo…?“
„No,“ zap\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm, jak to Gordonovi \u0159\u00edct, „on vlastn\u011b Tom dosud nic s klukama nem\u011bl.“
„Pokud jsem byl trochu zmaten, tak te\u010f jsem zmaten kompletn\u011b.“
„Ne, nerozeb\u00edral bych to rad\u011bji,“ usm\u011bju se. „Prost\u011b m\u011bl dosud vztahy jen s holkama, tak\u017ee je pochopiteln\u00e9, \u017ee je jeho mamka trochu p\u0159ekvapen\u00e1. A potom, z\u016fstalo jim jedin\u00fd d\u00edt\u011b, je logick\u00fd, \u017ee chce, aby v\u0161e bylo v po\u0159\u00e1dku, tak jak m\u00e1. Aby m\u011bl man\u017eelku a d\u011bti a vnou\u010data, a tak,“ pokr\u010d\u00edm rameny.<\/p>\n

„Pro\u010d hned vnou\u010data?“ zasm\u011bje se Gordon.
„No v\u00ed\u0161, jak to je. Prost\u011b to chce od syna ka\u017ed\u00e1 m\u00e1ma.“
„Ka\u017ed\u00e1 ne,“ zavrt\u00ed hlavou.
„Jenom\u017ee moje maminka nebyla jako ka\u017ed\u00e1,“ usm\u011bju se, kdy\u017e jasn\u011b v\u00edm, kam t\u00edm sm\u011b\u0159uje.
„Tak v tom m\u00e1\u0161 pravdu. A jeho m\u00e1ma je proti tomu, abyste byli spolu? \u0158\u00edkal jsi, jak na tebe byla mil\u00e1 a tak podobn\u011b a te\u010f…“
„Hm, byla, to to je\u0161t\u011b netu\u0161ila. Nev\u00edm, \u017ee j\u00ed to nedo\u0161lo. J\u00e1 teda douf\u00e1m, \u017ee a\u017e Tom p\u0159ijede, \u017ee mi \u0159ekne, \u017ee je v\u0161echno v po\u0159\u00e1dku, ale nev\u00edm. U\u017e i tak se budu c\u00edtit blb\u011b, a\u010d jsem dosud nemusel, proto\u017ee jsem myslel, \u017ee je to v\u0161em jasn\u00fd.“
„Ale tak j\u00e1 je sv\u00fdm zp\u016fsobem ch\u00e1pu, \u017ee jsou z toho v \u0161oku, pokud tvrd\u00ed\u0161, \u017ee si p\u0159ived kluka poprv\u00e9. N\u011bkte\u0159\u00ed lidi jsou holt k p\u0159ijmut\u00ed tohohle trochu…“
„Ona je ale a\u017e zl\u00e1, \u0159ekl bych. Ve skute\u010dnosti ho v p\u00e1tek uhodila. Ch\u00e1pu, \u017ee Tom \u0159ekl, to co nem\u011bl, ale sv\u00fdm zp\u016fsobem na to m\u011bl i pr\u00e1vo a v jeho v\u011bku nev\u00edm, jestli se sna\u017e\u00ed mu to vymluvit takov\u00fdmhle zp\u016fsobem…? Nev\u00edm. Nev\u00edm, \u010deho t\u00edm chce doc\u00edlit.“<\/p>\n

„Kluci kluci, vy to nem\u016f\u017eete m\u00edt jednoduch\u00fd,“ vzdychne Gordon, „holt bude\u0161 muset vydr\u017eet, a\u017e si to vy\u0159e\u0161\u00ed oni, jestli to Tom mysl\u00ed v\u00e1\u017en\u011b.“ Sto\u010d\u00edm k n\u011bmu s \u00fasm\u011bvem pohled a nadechnu se, ale nestihnu u\u017e cokoliv \u0159\u00edct.
„Bille, p\u016fjde\u0161 mi pomoct?“ p\u0159ib\u011bhne Nelly zpoza domu.
„Jasn\u011b, s \u010d\u00edm?“
„To uvid\u00ed\u0161. P\u0159ijede dneska Tom?“
„Ne, a\u017e z\u00edtra odpoledne. Douf\u00e1m.“
„A \u0159ekne\u0161 mu, a\u0165 si potom p\u0159iveze brusle? Cht\u011bla bych, abys m\u011b zase \u0161el u\u010dit na brusle, a Tom p\u016fjde s n\u00e1mi. \u0158ekne\u0161 mu to, pros\u00edm? J\u00e1 u\u017e bych se to moc cht\u011bla nau\u010dit.“
„Jasn\u011b, j\u00e1 mu to zavol\u00e1m,“ odk\u00fdvu j\u00ed to s \u00fasm\u011bvem a p\u0159ijmu jej\u00ed ruku, kdy\u017e ji ke mn\u011b nat\u00e1hne.
„Tati, ty poj\u010f taky,“ nat\u00e1hne druhou ruku ke Gordonovi s \u00fasm\u011bvem.<\/p>\n

autor: Mintam<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Mintam Odpo\u010dat\u011b rozvalen\u00ed na leh\u00e1tk\u00e1ch si u\u017e\u00edv\u00e1me na terase slun\u00ed\u010dka, a z\u00e1rove\u0148 se mimo jin\u00e9 krm\u00edme sn\u00eddan\u00ed. Je to tak mil\u00e9, a tak n\u011b\u017en\u00e9, jako bych m\u011bl najednou pocit, \u017ee mne Tom u\u017e nikdy v \u017eivot\u011b nem\u016f\u017ee zradit. Prost\u011b nemo\u017en\u00e9! Vlo\u017eil<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[462],"tags":[],"class_list":["post-6573","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-zeiten-andern-dich"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6573","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=6573"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6573\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=6573"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=6573"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=6573"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}