{"id":6577,"date":"2012-04-30T16:00:00","date_gmt":"2012-04-30T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=6559"},"modified":"2012-04-30T16:00:00","modified_gmt":"2012-04-30T15:00:00","slug":"haus-fur-ungewollt-16-2-3","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/04\/30\/haus-fur-ungewollt-16-2-3\/","title":{"rendered":"Haus F\u00fcr Ungewollt 16. (2\/3)"},"content":{"rendered":"
autor: Saline A.<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
R\u00e1no m\u011b nebudily polibky, jak jsem byl od Anise zvykl\u00fd, n\u00fdbr\u017e otravn\u00fd zvuk bud\u00edku, kter\u00fd jsem m\u011bl chu\u010f vz\u00edt a vyhodit z okna, spole\u010dn\u011b s u\u0159van\u00fdmi pt\u00e1ky sed\u00edc\u00edmi na parapetu. \u010clov\u011bk by ne\u0159ekl, \u017ee tak mr\u0148av\u00ed tvorov\u00e9 m\u016f\u017eou d\u011blat takov\u00fd r\u00e1mus. S o\u010dima zalepen\u00fdma ospalkama jsem se dokopal do koupelny, kde jsem se v co nejkrat\u0161\u00ed dob\u011b dal do po\u0159\u00e1dku, co\u017e znamen\u00e1, \u017ee b\u011bhem deseti minut jsem se osprchoval, nal\u00ed\u010dil i u\u010desal a b\u011bhem dal\u0161\u00edch p\u011bti minut se i obl\u00e9kl. Po zkontrolov\u00e1n\u00ed \u010dasu a zji\u0161t\u011bn\u00ed, \u017ee mi je\u0161t\u011b n\u011bco m\u00e1lo zb\u00fdv\u00e1, jsem bleskov\u011b ud\u011blal men\u0161\u00ed sva\u010dinu jak pro sebe, tak pro Anise v podob\u011b ovocn\u00e9ho sal\u00e1tu pro m\u011b a pro n\u011bj zeleninov\u00e9ho s kousky masa, a napsal Tomovi vzkaz, \u017ee jdu do pr\u00e1ce a p\u0159ijdu a\u017e nave\u010der, tak aby byl v klidu.<\/p>\n

P\u0159esn\u011b v sedm hodin jsem se dv\u011bma krabi\u010dkami vyb\u00edhal p\u0159ed d\u016fm, kde u\u017e na m\u011b v aut\u011b \u010dekal Anis. Nad\u0161en\u011b jsem k n\u011bmu vlezl a rovnou se mu p\u0159is\u00e1l na rty.<\/div>\n

„Ahoj mil\u00e1\u010dku,“ nad\u0161en\u011b jsem mu za\u0161vito\u0159il do rt\u016f.<\/div>\n
„No dobr\u00e9 r\u00e1no,“ slastn\u011b se usm\u00e1l a p\u0159ivon\u011bl mi k vlas\u016fm. „Kr\u00e1sn\u011b von\u00ed\u0161.“<\/div>\n
„D\u011bkuju, m\u00e1m nov\u00fd \u0161ampon. S citronem a mandlov\u00fdm olejem,“ nad\u0161en\u011b jsem se pochlubil. „Jak ses vyspal?“<\/div>\n
„Nebudu ti lh\u00e1t, spalo se mi \u0161patn\u011b,“ zabru\u010del a vz\u00e1p\u011bt\u00ed se pohodln\u011b usadil, aby mohl vyjet. „Bylo zvl\u00e1\u0161tn\u00ed sp\u00e1t najednou zase s\u00e1m v t\u00e9 velk\u00e9 posteli a bude mi trvat, ne\u017e si na to zvyknu. Ty ses vyspal jak?“<\/div>\n
„V\u016fbec jsem nemohl usnout,“ souhlasn\u011b jsem p\u0159ik\u00fdvl. „I kdy\u017e jsem byl zabalen\u00fd v pe\u0159in\u011b, chyb\u011bly mi tvoje ruce kolem pasu. Je to v\u00e1\u017en\u011b nezvyk,“ pohladil jsem ho po stehn\u011b. „P\u0159ipravil jsem ti ob\u011bd. Tv\u016fj obl\u00edben\u00fd sal\u00e1t s masem, co m\u011bl m\u00edt v\u010dera Tom na ve\u010de\u0159i. Drze jsem mu ho ukradl.“<\/div>\n
„No a nebude mu to vadit?“ rozesm\u00e1l se.<\/div>\n
„Snad ne. Pokud by mu to vadilo, uva\u0159\u00edm ve\u010der n\u011bco speci\u00e1ln\u011b pro n\u011bj, abych si ho udob\u0159il,“ pousm\u00e1l jsem se. „Co m\u00e1\u0161 dnes v pr\u00e1ci v pl\u00e1nu?“<\/div>\n
\n
\n

„Doh\u00e1n\u011bt minul\u00fd t\u00fdden,“ u\u0161kl\u00edbl se. „Ale n\u011bco jsem stihl u\u017e v\u010dera, tak toho snad nebude tolik. No a na z\u00edt\u0159ek m\u00e1me zat\u00edm \u00fapln\u00e9 volno, pokud dnes n\u011bkdo nezavol\u00e1 a nezm\u011bn\u00ed to, a tak jsem p\u0159em\u00fd\u0161lel, \u017ee bychom mohli zajet mimo m\u011bsto, oddechnout si od toho v\u0161eho,“ z\u00e1hadn\u011b se culil, zat\u00edmco vj\u00ed\u017ed\u011bl do gar\u00e1\u017e\u00ed a elegantn\u011b parkoval.<\/p><\/div>\n

„Pro\u010d m\u00e1m pocit, \u017ee za t\u00edm tv\u00fdm ‚mimo m\u011bsto‘ v\u011bz\u00ed n\u011bco jin\u00e9ho?“ podez\u0159\u00edvav\u011b jsem na n\u011bj s p\u0159iv\u0159en\u00fdma o\u010dima z\u00edral, kdy\u017e jsme vystoupili.<\/div>\n
„Proto\u017ee jsem mluvil s m\u00e1mou a pozvala n\u00e1s na grilov\u00e1n\u00ed, ne\u017e se \u00fapln\u011b ochlad\u00ed. A o v\u00edkendu nem\u016f\u017eeme, ale to ti vysv\u011btl\u00edm ve\u010der nebo pozd\u011bji,“ n\u011b\u017en\u011b m\u011b chytil za ruku a objal kolem pasu. „Co na to \u0159\u00edk\u00e1\u0161?“<\/div>\n
„\u017de jsem k smrti nerv\u00f3zn\u00ed! V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee k tomu dojde, a t\u011b\u0161il jsem se, ale panebo\u017ee, te\u010f kdy\u017e to m\u00e1m na dosah ruky, \u00fapln\u011b se mi klepou nohy nervozitou,“ zahuhlal jsem.<\/p>\n

„Jen klid, mamka se na tebe hrozn\u011b t\u011b\u0161\u00ed,“ s \u00fasm\u011bvem m\u011b pol\u00edbil na sp\u00e1nek.<\/div>\n

„Copak o to, to j\u00e1 na n\u00ed taky, ale\u2026 Bo\u017ee m\u016fj, n\u00e1\u0161 vztah jde zase o krok d\u00e1l!“ znovu jsem zahuhlal, cht\u011blo se mi pl\u00e1cat p\u00e1t\u00e9 p\u0159es dev\u00e1t\u00e9, jen abych ze sebe to roz\u010dilen\u00ed dostal.<\/div>\n
„Poj\u010fme dovnit\u0159, ud\u011bl\u00e1\u0161 si \u010daj nebo kafe a uklidn\u00ed\u0161 se, je\u0161t\u011b si o tom m\u016f\u017eeme promluvit,“ konej\u0161iv\u011b m\u011b hladil v pase, zat\u00edmco m\u011b vedl skrz v\u00fdtah a\u017e do jeho kancel\u00e1\u0159e. „Posa\u010f se na pohovku, zat\u00edm n\u00e1m to bude sta\u010dit tady, ne\u017e to tu nech\u00e1m p\u0159ed\u011blat, abys m\u011bl sv\u016fj vlastn\u00ed prostor.“<\/div>\n
„Co\u017ee?“ popla\u0161en\u011b jsem k n\u011bmu ze sv\u00e9ho m\u00edsta vzhl\u00e9dl.<\/div>\n
„O v\u00edkendu to tu nech\u00e1m p\u0159ed\u011blat na dv\u011b kancel\u00e1\u0159e, tahle je zbyte\u010dn\u011b velk\u00e1, a ty tak bude\u0161 m\u00edt svou vlastn\u00ed kancel\u00e1\u0159, abychom se navz\u00e1jem neru\u0161ili p\u0159i pr\u00e1ci,“ klekl si p\u0159ede m\u011b a rukama m\u011b chytil za tv\u00e1\u0159e. „Klid, o nic nejde,“ l\u00e1skypln\u011b se usm\u00edval.<\/div>\n
„Dob\u0159e,“ nejist\u011b jsem p\u0159ik\u00fdvl.<\/div>\n
„\u00dasm\u011bv, mil\u00e1\u010dku,“ nat\u00e1hl se ke mn\u011b pro polibek. „Nebo t\u011b n\u011bjak\u00fdm zp\u016fsobem potrest\u00e1m,“ \u0161k\u00e1dliv\u011b se zasm\u00e1l.<\/div>\n
„Promi\u0148,“ roztr\u017eit\u011b jsem m\u00e1vnul rukou.<\/p>\n

„Poj\u010f ke mn\u011b,“ vyt\u00e1hl jsem ho za sebou, tud\u00ed\u017e nade mnou sed\u011bl obkro\u010dmo a d\u00edval se na m\u011b s jiskrami v o\u010d\u00edch.<\/div>\n

„Jsi n\u00e1dhern\u00fd,“ prsty jemn\u011b p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl po kontur\u00e1ch m\u00e9ho obli\u010deje. Slastn\u011b jsem p\u0159iv\u0159el o\u010di a nechal ho, a\u0165 si se mnou d\u011bl\u00e1, co chce. Byl jsem jako hadrov\u00e1 panenka. Jeho ruce se pohybovaly s lehkost\u00ed, jako by to byla mot\u00fdl\u00ed k\u0159\u00eddla, tak jemn\u00e1. Kr\u00e1tce jsem zast\u00e9nal, kdy\u017e k prst\u016fm p\u0159ipojil i rty.<\/div>\n
„Anisi,“ uniklo mi ze rt\u016f, jakmile se s polibky dostal na krky. \u017d\u00e1dostiv\u011b jsem uhnul hlavou, aby m\u011bl lep\u0161\u00ed p\u0159\u00edstup.<\/p>\n

Bohu\u017eel pro n\u00e1s, nic nem\u016f\u017ee b\u00fdt tak hezk\u00e9 dlouho, tud\u00ed\u017e jakmile se Anis jen dotkl m\u00e9 kl\u00ed\u010dn\u00ed kosti, rozezvonil se telefon. Tlumen\u011b jsem za\u00fap\u011bl. Bylo mi v\u00edc ne\u017e jasn\u00e9, \u017ee ve\u0161ker\u00e9 na\u0161e radov\u00e1nky kon\u010d\u00ed a za\u010d\u00edn\u00e1 pr\u00e1ce.<\/div>\n

„Mus\u00edm to vz\u00edt,“ s omluvou jsem Anise rychle pol\u00edbil, vyvl\u00e9kl se zpod n\u011bj, a vz\u00e1p\u011bt\u00ed u\u017e zvedal telefon. „Kancel\u00e1\u0159 pana Bushida, s \u010d\u00edm v\u00e1m mohu pomoci?“ s \u00fasm\u011bvem jsem se ohl\u00e1sil, a zat\u00edmco jsem jak\u00e9musi mu\u017ei potvrzoval st\u0159ede\u010dn\u00ed sch\u016fzku s Anisem, s p\u0159imhou\u0159en\u00fdma o\u010dima jsem ho pozoroval. Sed\u011bl na pohovce s nohama rozta\u017een\u00fdma, o\u010dima p\u0159iv\u0159en\u00fdma a tak drz\u00fdm \u00fasm\u011bvem, \u017ee jsem m\u011bl chu\u0165 po n\u011bm n\u011bco hodit, jen abych ho z jeho tv\u00e1\u0159e dostal. „Jist\u011b, m\u011bjte se hezky. Na shledanou,“ kone\u010dn\u011b zav\u011bsil, ale znovu u\u017e k Anisovi ne\u0161el. „M\u011bl bys za\u010d\u00edt pracovat, pokud z\u00edtra chce\u0161 m\u00edt opravdu volno.“<\/div>\n
„Kouk\u00e1m, \u017ee jsem si ud\u011blal medv\u011bd\u00ed slu\u017ebu, kdy\u017e jsem si t\u011b sem vzal,“ zabru\u010del, ale se sm\u00edchem se zvedl a \u0161el ke sv\u00e9mu stolu.<\/div>\n
„Kdy\u017e n\u011bco d\u011bl\u00e1m, d\u011bl\u00e1m to po\u0159\u00e1dn\u011b, jak bys u\u017e m\u011bl v\u011bd\u011bt,“ s \u00fasm\u011bvem jsem pokr\u010dil rameny, zat\u00edmco jsem se usazoval na \u017eidli z druh\u00e9 strany stolu.<\/div>\n
„To se m\u00e1m na co t\u011b\u0161it,“ je\u0161t\u011b m\u011b kr\u00e1tce pol\u00edbil, na\u010de\u017e se i on usadil ke stolu a za\u010dal se v\u011bnovat sv\u00e9 pr\u00e1ci.<\/p>\n

*<\/p>\n

Cel\u00fd den v pr\u00e1ci prob\u00edhal a\u017e podez\u0159ele rychle, p\u0159esto\u017ee jsem m\u011bl jen p\u00e1r telefon\u00e1t\u016f, a v\u011bt\u0161inu dne se tak jen d\u00edval na Anise, jak pracuje. Sepisoval smlouvy a odpov\u011bdi na dopisy s takov\u00fdm nasazen\u00edm a zaujet\u00edm, \u017ee si ani nev\u0161iml, \u017ee u\u017e je doba ob\u011bda. Kdy\u017e jsem mu krabici s j\u00eddlem polo\u017eil na st\u016fl, jen ke mn\u011b p\u0159ekvapen\u011b vzhl\u00e9dl.<\/div>\n

„Chvilku si odpo\u010di\u0148 a najez se,“ vl\u00eddn\u011b jsem ho pohladil po tv\u00e1\u0159i.<\/div>\n
„D\u011bkuju,“ vtiskl mi polibek do dlan\u011b. „Na tuhle p\u00e9\u010di si rychle zvyknu.“<\/div>\n
„To je dob\u0159e,“ s \u00fasm\u011bvem jsem se i j\u00e1 pustil do j\u00eddla.<\/p>\n

Po na\u0161em kr\u00e1tk\u00e9m ob\u011bd\u011b den ub\u00edhal stejn\u011b rychle nebo mo\u017en\u00e1 o kousek rychleji ne\u017e p\u0159edt\u00edm, a proto jsem nebyl ani moc p\u0159ekvapen\u00fd, kdy\u017e hodinov\u00e1 ru\u010di\u010dka ukazovala p\u016fl \u010dtvrt\u00e9. Anisovi zb\u00fdvalo dopsat jedin\u00fd dopis, ale \u00fanava u\u017e na n\u011bm byla po\u0159\u00e1dn\u011b zn\u00e1t. Vstal jsem ze sv\u00e9ho m\u00edsta, abych se mohl postavit za Anise, a sv\u00fdmi prsty jsem mu za\u010dal mas\u00edrovat jist\u011b bolav\u00fd krk.<\/div>\n

„To nemus\u00ed\u0161, Billy,“ zamumlal, ale z\u00e1da narovnal a uvolnil ramena.<\/div>\n
„Ud\u011bl\u00e1m to r\u00e1d, kdy\u017e ti to ulev\u00ed. Doma ti namas\u00edruju cel\u00e1 z\u00e1da, m\u00e1\u0161 \u00fapln\u011b ztuhl\u00e9 svaly,“ jemn\u011b jsem ho pol\u00edbil t\u011bsn\u011b pod ucho.<\/div>\n
„Tomu v\u011b\u0159\u00edm,“ souhlasn\u011b p\u0159ik\u00fdvl. „Profesion\u00e1ln\u00ed mas\u00e1\u017e jsem si nedop\u0159\u00e1l u\u017e m\u011bs\u00edce, st\u00e1le jsem jen pracoval a cestoval. Jsem si jist\u00fd, \u017ee jsem sv\u00fdm z\u00e1d\u016fm dal co proto.“<\/div>\n
„To tedy dal,“ prstem jsem pohladil nejv\u00edce zatvrdl\u00e9 m\u00edsto. „M\u00e1m n\u00e1pad. Dnes u\u017e se na ten dopis vyka\u0161li a vezmi ho s sebou, te\u010f pojedeme dom\u016f, a ty si odpo\u010dine\u0161, hm?“ s povzdechem jsem mu vlezl na kl\u00edn a omotal ruce kolem jeho krku, p\u0159i\u010dem\u017e jsem dlan\u011bmi chytil jeho hlavu. „M\u011bl bych to dod\u011blat,“ unaven\u011b ke mn\u011b vzhl\u00e9dl.<\/div>\n
„Poje\u010fme dom\u016f,“ jen letmo jsem se ot\u0159el rty o ty jeho, abych ho trochu navnadil na odpo\u010dinkovou \u010dinnost, kter\u00e1 ho vedle m\u011b \u010dekala s otev\u0159enou n\u00e1ru\u010d\u00ed. „Lehneme si, j\u00e1 t\u011b namas\u00edruju a budeme spole\u010dn\u011b relaxovat,“ \u0161eptal jsem mu do ucha.<\/div>\n
„Dob\u0159e, tak poje\u010fme,“ kone\u010dn\u011b p\u0159ik\u00fdvl na souhlas a kr\u00e1tce se pousm\u00e1l.<\/p>\n

Vstal jsem, abych si mohl vz\u00edt kabelu. Po\u010dkal jsem u dve\u0159\u00ed, ne\u017e ke mn\u011b do\u0161el, a spojili jsme svoje dlan\u011b. B\u011bhem cesty k autu m\u011b Anis neust\u00e1le l\u00edbal na sp\u00e1nek, \u010delo nebo do vlas\u016f, prost\u011b jak jsem zrovna nato\u010dil hlavu, tam mi p\u0159ipadl polibek. Cesta autem pak prob\u00edhala pom\u011brn\u011b rychle, Anisovi jsem ji zp\u0159\u00edjem\u0148oval prozp\u011bvov\u00e1n\u00edm r\u016fzn\u00fdch hit\u016f, co zrovna v r\u00e1diu zazn\u011bly.<\/div>\n

Sotva jsme p\u0159ijeli k n\u011bmu dom\u016f, u\u017e se hnal do kuchyn\u011b pevn\u011b rozhodnut, \u017ee uva\u0159\u00ed ve\u010de\u0159i. Zastavil jsem ho s n\u011b\u017en\u00fdm p\u0159\u00edkazem, aby si \u0161el lehnout, zat\u00edmco j\u00e1 n\u011bco objedn\u00e1m. Zavolal jsem do nedalek\u00e9 \u010d\u00ednsk\u00e9 restaurace a ob\u011bma objednal ananasovou om\u00e1\u010dku s hranolky, ov\u0161em s t\u00edm rozd\u00edlem, \u017ee Anisova porce obsahovala kousky ku\u0159ec\u00edho masa.<\/p>\n

Po zhruba \u010dtvrt hodin\u011b, u\u017e s bal\u00ed\u010dky j\u00eddla v ruce, jsem se vydal za Anisem do lo\u017enice. Jen co jsem otev\u0159el dve\u0159e, pohled mi padl na \u00fapln\u011b rozpl\u00e1cnutou mu\u017eskou postavu na posteli, ze sp\u00e1nku spokojen\u011b oddechuj\u00edc\u00ed. S n\u011b\u017en\u00fdm \u00fasm\u011bvem jsem k n\u011bmu poklekl, j\u00eddlo odkl\u00e1daje na no\u010dn\u00ed stolek.<\/div>\n

„Mil\u00e1\u010dku, vst\u00e1vej,“ jemn\u011b jsem ho l\u00edbal po cel\u00e9m obli\u010deji. „Vst\u00e1vej, mus\u00ed\u0161 se naj\u00edst, pak klid\u011b m\u016f\u017ee\u0161 sp\u00e1t.“<\/div>\n
„J\u00e1 nesp\u00edm,“ zamru\u010del z polosp\u00e1nku. „A ani pak nebudu, chci si t\u011b u\u017e\u00edt.“<\/div>\n
„Dob\u0159e, tak se posa\u010f, aby ses mohl naj\u00edst,“ s \u00fasm\u011bvem jsem ho pohladil po tv\u00e1\u0159i a nat\u00e1hl se pro jeho porci. „Tu m\u00e1\u0161,“ p\u0159istr\u010dil jsem mu ji pod nos. „Dobrou chu\u0165.“<\/p>\n

*<\/p>\n

„Nevst\u00e1vej, z\u016fsta\u0148 le\u017eet,“ m\u00edrn\u011b jsem ho rukou zatla\u010dil do postele, kdy\u017e se pokou\u0161el vst\u00e1t.<\/div>\n

„Nesmysl, odvezu t\u011b,“ nam\u00edtl a p\u0159es ve\u0161ker\u00e9 m\u00e9 protesty vstal. „Jen si vlezu do auta.“<\/div>\n
„To ti nedovol\u00edm, Anisi. Jsi unaven\u00fd, akor\u00e1t bys usnul za volantem a n\u011bkde naboural. Asi za patn\u00e1ct minut mi jede autobus kousek odtud, pojedu s n\u00edm.“<\/div>\n
„Dob\u0159e, ale aspo\u0148 t\u011b doprovod\u00edm na ten autobus,“ kone\u010dn\u011b p\u0159ik\u00fdvl rezignovan\u011b. „A nezvykej si, \u017ee bude\u0161 jezdit autobusem. M\u00e1m auta i osobn\u00ed \u0159idi\u010de, tak\u017ee nevid\u00edm d\u016fvod, pro\u010d bys ty, m\u016fj p\u0159\u00edtel, m\u011bl jezdit autobusem.“<\/div>\n
„Proto\u017ee se nenech\u00e1m rozmazlovat,“ se sm\u00edchem jsem mu obl\u00e9kl mikinu. „M\u011b ta j\u00edzda autobusem bav\u00ed,“ pol\u00edbil jsem ho. „Ale poj\u010fme, abychom to stihli, jinak p\u016fjdu p\u011b\u0161ky.“<\/p>\n

Ruku v ruce jsme vy\u0161li z domu s Pralinkou po boku, aby se vyv\u011btrala, a u\u017e\u00edvali si ve\u010dern\u00ed \u017eivot v Berl\u00edn\u011b. P\u0159esto\u017ee bylo pond\u011bl\u00ed, kluby a bary o\u017e\u00edvaly s n\u00e1valem student\u016f i ostatn\u00edch dosp\u011bl\u00fdch, kte\u0159\u00ed p\u0159i\u0161li sbalit spole\u010dnost na dne\u0161n\u00ed noc, nebo jen hledali odpro\u0161t\u011bn\u00ed od ka\u017edodenn\u00edch starost\u00ed.<\/div>\n

„Z\u00edtra tedy p\u0159ijedu na des\u00e1tou, ano?“<\/div>\n
„V\u00fdborn\u011b, po\u010d\u00edt\u00e1m s t\u00edm. Jen mi pros\u00edm napl\u00e1nuj cestu do kv\u011btin\u00e1\u0159stv\u00ed, a\u0165 k tv\u00e9 mamince nejdu s pr\u00e1zdnou.“<\/div>\n
„\u0158\u00edkala, \u017ee \u017e\u00e1dnou kytku nechce, tak\u017ee ti nikde nezastav\u00edm,“ se sm\u00edchem m\u011b objal kolem ramen. „Maminka se poslouchat mus\u00ed.“<\/div>\n
„To nen\u00ed f\u00e9r,“ zabrblal jsem. „No, j\u00e1 si je\u0161t\u011b n\u011bco vymysl\u00edm. Mus\u00edm j\u00edt,“ zabru\u010del jsem nespokojen\u011b, kdy\u017e jsem v d\u00e1lce zahl\u00e9dl sv\u016fj autobus.<\/div>\n
„Dob\u0159e, tak z\u00edtra,“ rychle se p\u0159is\u00e1l na m\u00e9 rty, kter\u00e9 si \u017e\u00e1dostiv\u011b a v\u00e1\u0161niv\u011b bral.<\/div>\n
„Ahoj,“ s \u0161eptem jsem se usm\u00e1l, ale vz\u00e1p\u011bt\u00ed se oto\u010dil a vyb\u011bhl do pr\u00e1v\u011b p\u0159ijet\u00e9ho autobusu. Po nasednut\u00ed jsem je\u0161t\u011b zkontroloval Anis\u016fv bezchybn\u00fd \u00fasm\u011bv, zam\u00e1val mu na opl\u00e1tku a spokojen\u011b se uvelebil, jakmile se autobus rozjel a zmizel v zat\u00e1\u010dce. V hlav\u011b se mi r\u00fdsoval dokonal\u00fd pl\u00e1n na d\u00e1rek pro Anisovu maminku, jen jsem se modlil, abych doma na\u0161el v\u0161e pot\u0159ebn\u00e9, a to pl\u00e1tno, barvy a r\u00e1m.<\/p>\n

„Tomi, povedlo se ti zachr\u00e1nit m\u00e9 mal\u00ed\u0159sk\u00e9 pot\u0159eby?“<\/em> rad\u011bji jsem mu napsal, abych se p\u0159\u00edpadn\u011b je\u0161t\u011b mohl stavit v n\u011bjak\u00e9m obchod\u011b.<\/div>\n

„Jasn\u011b, v\u0161echny je m\u00e1\u0161 schovan\u00e9 ve sk\u0159\u00edni v p\u0159eds\u00edni,“<\/em> bleskov\u011b mi p\u0159i\u0161la odpov\u011b\u010f.<\/div>\n
„V\u00fdborn\u011b, d\u011bkuju! Za deset minut jsem doma,“<\/em> odeslal jsem odpov\u011b\u010f a vystoupil na sv\u00e9 zast\u00e1vce. Rychl\u00fdm krokem jsem zam\u00ed\u0159il sm\u011brem k na\u0161emu domu, kli\u010dkuj\u00edc kole part lid\u00ed i pracuj\u00edc\u00edch, co \u0161li dom\u016f ze zam\u011bstn\u00e1n\u00ed. Ze zvyku jsem se neust\u00e1le ohl\u00ed\u017eel p\u0159es rameno a b\u00e1l se ka\u017ed\u00e9ho st\u00ednu, proto jsem si oddechl, kdy\u017e za mnou zapadly dve\u0159e domu. Sp\u011b\u0161n\u011b jsem vyb\u011bhl schody, nad\u0161en\u011b vyb\u00edhaj\u00edc do na\u0161eho bytu.<\/p>\n

„Ahoj Tomi!“ k\u0159ikl jsem z hloubi sk\u0159\u00edn\u011b, v n\u00ed\u017e jsem na kolenou hledal ve\u0161ker\u00e9 n\u00e1\u010din\u00ed pot\u0159ebn\u00e9 k malov\u00e1n\u00ed.<\/div>\n

„Ahoj, co t\u011b to, pros\u00edm tebe, popadlo?“ se sm\u00edchem se op\u0159el o futra.<\/div>\n
„M\u011b nic, ale Anis m\u011b chce vz\u00edt z\u00edtra k jeho mamince, a ta mi zak\u00e1zala nosit kv\u011btiny, ale v autobuse m\u011b p\u0159epadla inspirace na obraz, a ten mi nezak\u00e1zala, tak\u017ee mus\u00edm za\u010d\u00edt, abych to do r\u00e1na stihl,“ \u017evatlal jsem s plnou n\u00e1ru\u010d\u00ed \u0161t\u011btc\u016f a barev. „Vezme\u0161 mi pros\u00edm to pl\u00e1tno a r\u00e1m?“ nohou jsem neur\u010dit\u011b uk\u00e1zal sm\u011brem, kam by m\u011bl hr\u00e1bnout a vydal jsem se do sv\u00e9ho pokoje, kde mi st\u00e1l a\u017e do te\u010f \u00fapln\u011b zbyte\u010dn\u00fd stojan. „Bo\u017ee, \u00fapln\u011b to vid\u00edm!“<\/div>\n
„Jsi bl\u00e1zen,“ sm\u00e1l se Tom, zat\u00edmco pl\u00e1tno pokl\u00e1dal p\u0159esn\u011b na sv\u00e9 m\u00edsto.<\/div>\n
„Bl\u00e1zen, kter\u00fd bude m\u00edt d\u00e1rek pro skoro-tch\u00fdni!“ nad\u0161en\u011b jsem \u0161vito\u0159il. „M\u00e1\u0161 hlad? Promi\u0148, r\u00e1no jsem ti ukradl maso, bral jsem si ho na ob\u011bd. Ale jestli chce\u0161, n\u011bco uva\u0159\u00edm.“<\/div>\n
„V pohod\u011b, jedl jsem u na\u0161ich,“ pokr\u010dil rameny.<\/div>\n
„Jen u tv\u00fdch rodi\u010d\u016f,“ zabru\u010del jsem na p\u016fl pusy, zat\u00edmco jsem prvn\u00edmi tahy za\u010d\u00ednal obraz.<\/div>\n
„To ch\u00e1pu,“ souhlasn\u011b p\u0159ik\u00fdvl. „No, nech\u00e1m t\u011b tu, abych t\u011b neru\u0161il. Hlavn\u011b neponocuj.“<\/div>\n
„B\u011b\u017e si lehnout,“ pol\u00edbil jsem ho na tv\u00e1\u0159. „Uvid\u00edme se r\u00e1no,“ s \u00fasm\u011bvem jsem se vr\u00e1til zp\u011bt k malov\u00e1n\u00ed. Jemn\u00fdmi tahy jsem tvaroval mot\u00fdla sed\u00edc\u00edho uprost\u0159ed kv\u011btiny a byl jsem rozhodnut pokra\u010dovat, dokud nebude hotov, a a\u017e pot\u00e9 p\u016fjdu sp\u00e1t.<\/p>\n

autor: Saline A.<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Saline A. R\u00e1no m\u011b nebudily polibky, jak jsem byl od Anise zvykl\u00fd, n\u00fdbr\u017e otravn\u00fd zvuk bud\u00edku, kter\u00fd jsem m\u011bl chu\u010f vz\u00edt a vyhodit z okna, spole\u010dn\u011b s u\u0159van\u00fdmi pt\u00e1ky sed\u00edc\u00edmi na parapetu. \u010clov\u011bk by ne\u0159ekl, \u017ee tak mr\u0148av\u00ed tvorov\u00e9 m\u016f\u017eou d\u011blat<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[481],"tags":[],"class_list":["post-6577","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-haus-fur-ungewollt"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6577","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=6577"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6577\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=6577"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=6577"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=6577"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}