{"id":6585,"date":"2012-04-29T14:00:00","date_gmt":"2012-04-29T13:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=6567"},"modified":"2012-04-29T14:00:00","modified_gmt":"2012-04-29T13:00:00","slug":"mask-of-the-phantom-11","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/04\/29\/mask-of-the-phantom-11\/","title":{"rendered":"Mask of the Phantom 11."},"content":{"rendered":"
autor: Helie<\/p>\n

<\/strong> Jak jsem si p\u0159i sv\u00e9m v\u00fdletu do Anglie stihla pov\u0161imnout, k tomuto obdob\u00ed se v\u00e1\u017ee dvac\u00e1t\u00e9 p\u00e1t\u00e9 v\u00fdro\u010d\u00ed prvn\u00ed divadeln\u00ed inscenace Fantoma opery. Proto jsem se tenhle d\u00edl rozhodla v\u011bnovat pr\u00e1v\u011b t\u00e9to ud\u00e1losti =) Nev\u00edm, kdy se objev\u00ed dal\u0161\u00ed d\u00edl, proto\u017ee el\u00e1n, se kter\u00fdm jsem za\u010d\u00ednala ps\u00e1t, postupn\u011b opad\u00e1v\u00e1 spolu s p\u0159ich\u00e1zej\u00edc\u00ed nutnost\u00ed posunout kluky zase o n\u011bco d\u00e1l \ud83d\ude00 Ta ich forma mi trh\u00e1 \u017e\u00edly :D:D Jinak d\u011bkuji moc pravideln\u00fdm koment\u00e1tork\u00e1m za jejich povzbudiv\u00e9 koment\u00e1\u0159e, kter\u00e9 m\u011b sm\u011ble \u017eenou d\u00e1l =)) Bez v\u00e1s bych to zalomila u\u017e v p\u016flce prvn\u00ed s\u00e9rie \ud83d\ude00<\/em><\/div>\n

Helie =)<\/em><\/div>\n

<\/em><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\" <\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
Bill:<\/p>\n

<\/strong> Nerv\u00f3zn\u011b jsem p\u0159ech\u00e1zel po Firminov\u011b kancel\u00e1\u0159i.<\/div>\n

„J\u00e1 skute\u010dn\u011b nev\u00edm, co m\u00e1m d\u011blat, Bille. Plak\u00e1ty jsou rozv\u011b\u0161en\u00e9 po cel\u00e9m m\u011bst\u011b, je u nich z\u0159eteln\u011b naps\u00e1no tv\u00e9 jm\u00e9no jako jm\u00e9no autora textu, dokonce jsem zaplatil i skv\u011blou firmu, kter\u00e1 d\u011bl\u00e1 ty nejlep\u0161\u00ed, ale z\u0159ejm\u011b to nen\u00ed nic platn\u00e9. Je mi to l\u00edto, ale nejsp\u00ed\u0161 bude n\u011bjakou dobu trvat, ne\u017e se Opera znovu vzpru\u017e\u00ed. Dominik za sebou nechal velk\u00e9 ztr\u00e1ty.“<\/div>\n
„Ale j\u00e1 to nech\u00e1pu! Vybral jsem si tak zn\u00e1m\u00fd a obl\u00edben\u00fd n\u00e1m\u011bt! Po\u010d\u00edtal jsem s t\u00edm, \u017ee dva t\u00fddny p\u0159ed premi\u00e9rou budou vyprodan\u00e9 v\u0161echny l\u00edstky! M\u00edsto toho m\u00e1me sotva zapln\u011bn\u00e9 hledi\u0161t\u011b\u2026 Mus\u00edme ud\u011blat je\u0161t\u011b n\u011bco! Vr\u00e1til jsem se, abych vid\u011bl Operu znovu vzkv\u00e9tat, m\u00edsto toho mi v\u0161ak p\u0159ipad\u00e1, \u017ee st\u00e1le v\u00edce upad\u00e1\u2026“<\/div>\n
„Jedin\u00e9, co m\u016f\u017eeme je\u0161t\u011b ud\u011blat, je pozvat n\u011bkoho slavn\u00e9ho, ale ob\u00e1v\u00e1m se, \u017ee by stejn\u011b na\u0161e pozv\u00e1n\u00ed odm\u00edtl. Napadl m\u011b nap\u0159\u00edklad starosta, ale m\u00e1m p\u0159\u00edli\u0161 strach, \u017ee by ho \u0161patn\u00e1 pov\u011bst Opery odradila. Nechej to plavat, Bille, uvid\u00ed\u0161, \u017ee to bude u\u017e jedin\u011b lep\u0161\u00ed,“ usm\u00e1l se povzbudiv\u011b Firmin a j\u00e1 m\u011bl chu\u0165 mu ten \u00fasm\u011bv poupravit. Byl jsem na\u0161tvan\u00fd na v\u0161echno a na v\u0161echny. Je\u0161t\u011b nikdy na \u017e\u00e1dnou z m\u00fdch oper nep\u0159i\u0161lo tak mal\u00e9 mno\u017estv\u00ed lid\u00ed. Byla to ta nejhor\u0161\u00ed forma potupy, jakou jsem kdy za\u017eil.<\/p>\n<\/div>\n
\n
Zklaman\u011b jsem pok\u00fdval hlavou a s tich\u00fdm rozlou\u010den\u00edm ode\u0161el. Pot\u0159eboval jsem si n\u011bkde vyb\u00edt vztek, ale nenapadala m\u011b \u017e\u00e1dn\u00e1 mo\u017enost, jak bych to mohl prov\u00e9st. Ostatn\u00ed u\u017e byli na odchodu, kdy\u017e si m\u011b Firmin zavolal na pracovn\u00ed poradu ohledn\u011b statistiky prodeje l\u00edstk\u016f, kter\u00e1 se rozhodn\u011b nedala ozna\u010dit za povzbudivou.<\/div>\n
Pora\u017eenecky jsem se vydal sm\u011brem k s\u00e1lu, abych zkontroloval, \u017ee si po sob\u011b v\u0161ichni uklidili p\u0159enosn\u00e9 rekvizity. Pro\u0161el jsem vchodem po lev\u00e9 stran\u011b s\u00e1lu a pokra\u010doval pod\u00e9l hledi\u0161tn\u00edch \u0159ad v potemn\u011bl\u00e9m s\u00e1le. Na jevi\u0161ti se odr\u00e1\u017eely spo\u0159e osv\u011btlen\u00e9 kulisy, kter\u00e9 jsem j\u00e1 s\u00e1m navrhoval. P\u0159ivezli n\u00e1m je teprve p\u0159ed dv\u011bma t\u00fddny, co\u017e bylo zna\u010dn\u011b znepokojiv\u00e9. Mo\u017en\u00e1 jsem m\u011bl pokra\u010dovat ve sv\u00e9 pov\u011br\u010divosti a pova\u017eovat to za znamen\u00ed, kter\u00e9 m\u011b m\u011blo varovat p\u0159ed n\u00edzk\u00fdm prodejem l\u00edstk\u016f.<\/p>\n

Do\u0161el jsem a\u017e ke sch\u016fdk\u016fm vedouc\u00edm na jevi\u0161t\u011b a spont\u00e1nn\u011b po nich vy\u0161el. Usadil jsem se uprost\u0159ed jevi\u0161t\u011b na tvrd\u00e1 prkna a z\u00edral do hledi\u0161t\u011b, ve kter\u00e9m z m\u00e9ho \u00fahlu pohledu nebylo vid\u011bt na krok.<\/div>\n

„K\u00e9\u017e by v\u0161echno bylo jinak,“ za\u0161eptal jsem do ticha a s pot\u011b\u0161en\u00edm poslouchal, jak se i tak tich\u00fd zvuk rozn\u00e1\u0161\u00ed do cel\u00e9ho prostoru a pln\u00ed ho v podob\u011b ozv\u011bny.<\/div>\n
„A co konkr\u00e9tn\u011b by m\u011blo b\u00fdt jinak?“<\/div>\n
Vypustil jsem ze sebe p\u0159idu\u0161en\u00fd v\u00fdk\u0159ik, kdy\u017e se z druh\u00e9 strany jevi\u0161t\u011b ne\u010dekan\u011b ozval hlas. Neoto\u010dil jsem se, v\u011bd\u011bl jsem, kdo je jeho vlastn\u00edkem. Poznal bych ho v\u0161ude\u2026 te\u010f u\u017e.<\/div>\n
„Nev\u00edm, v\u0161echno,“ odpov\u011bd\u011bl jsem diplomaticky. Sly\u0161el jsem klapav\u00e9 kroky, jak se Tom postupn\u011b bl\u00ed\u017eil. Jeho ruce brzy dopadly na m\u00e1 ramena.<\/div>\n
„Ale mn\u011b m\u016f\u017ee\u0161 \u0159\u00edct, co t\u011b tr\u00e1p\u00ed\u2026“ za\u0161eptal podmaniv\u011b a j\u00e1 v\u011bd\u011bl, \u017ee kdybych v tuhle chv\u00edli st\u00e1l, nejsp\u00ed\u0161 bych se stejn\u011b sesypal k zemi. Palce jeho z\u00e1zra\u010dn\u00fdch rukou vytv\u00e1\u0159ely krou\u017eky na m\u00e9 kr\u010dn\u00ed p\u00e1te\u0159i, jak se sna\u017eil uvolnit zatuhl\u00e9 svaly, spolu s kter\u00fdmi uvol\u0148oval i v\u0161echny potla\u010dovan\u00e9 emoce, kter\u00e9 jsem v sob\u011b hodlal hromadit, dokud bych pod jejich n\u00e1porem do\u010dista nevybouchl.<\/p>\n

Dlouho jsme setrv\u00e1vali ve stejn\u00e9 pozici v naprost\u00e9m tichu. Nemohl jsem se naba\u017eit jeho opatrn\u00fdch dotek\u016f, pod kter\u00fdmi jsem s ka\u017edou sekundou st\u00e1le v\u00edce rozt\u00e1val. Zaj\u00edmalo by m\u011b, jestli je v\u016fbec mo\u017en\u00e9, abychom za dva roky zapomn\u011bli na ve\u0161ker\u00e9 projevy bratrsk\u00e9 l\u00e1sky, kter\u00e1 tu v\u017edycky byla, i kdy\u017e z m\u00e9 strany byla daleko siln\u011bj\u0161\u00ed a rozmanit\u011bj\u0161\u00ed. Ten den jsme k sob\u011b m\u011bli bl\u00ed\u017e ne\u017e kdy d\u0159\u00edv. Jako by ty dva roky pln\u00e9 samoty, pustoty a ticha nikdy neexistovaly.<\/p>\n

„Tak co, u\u017e mi to prozrad\u00ed\u0161?“ zeptal se a naru\u0161il t\u00edm p\u016fsobiv\u00e9 ticho kolem n\u00e1s. Nebyl to ten t\u00ed\u017eiv\u00fd typ ticha, kter\u00fd vznik\u00e1, kdy\u017e nen\u00ed co \u0159\u00edct. Bylo to jin\u00e9, proto\u017ee jsme oba z\u0159eteln\u011b vn\u00edmali p\u0159\u00edtomnost toho druh\u00e9ho, vyjad\u0159ovali jsme se beze slov. Stejn\u011b nikdy nebyla pot\u0159eba.<\/div>\n

„Je toho p\u0159\u00edli\u0161 mnoho,“ povzdechl jsem a v\u00edc se zap\u0159el do jeho dotek\u016f, kdy\u017e jsem zpozoroval, \u017ee pozvolna polevuj\u00ed.<\/div>\n
„\u010casu dost\u2026“<\/div>\n
„Bl\u00e1zne, v\u017edy\u0165 n\u00e1s tu zamknou!“ zahih\u0148al jsem se. Hned nato jsem nespokojen\u011b zamru\u010del, kdy\u017e Tom sundal ruce z m\u00fdch ramen a sedl si vedle m\u011b.<\/div>\n
„To u\u017e se stejn\u011b nejsp\u00ed\u0161 stalo. A nen\u00ed to jedno? R\u00e1no stejn\u011b n\u011bkdo p\u0159ijde,“ lhostejn\u011b pokr\u010dil rameny a j\u00e1 se musel znovu za\u010d\u00edt sm\u00e1t. Spont\u00e1nn\u011b jsem polo\u017eil hlavu na jeho rameno. Bez\u00fat\u011b\u0161n\u00fd vztek ze m\u011b kone\u010dn\u011b vyprchal a j\u00e1 si p\u0159ipadal neskute\u010dn\u011b dob\u0159e\u2026 l\u00e9pe ne\u017e kdy p\u0159edt\u00edm.<\/p>\n

P\u0159ekvapen\u011b jsem zamrkal, kdy\u017e Tom chytil moji ruku a propletl si se mnou prsty. Palcem mi p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl po h\u0159betu ruky a mn\u011b se vybavil incident podobn\u00fd tomuto, kter\u00fd se stal, kdy\u017e jsem ho p\u0159emlouval, aby skute\u010dn\u011b za\u010dal zp\u00edvat.<\/div>\n

„Taky bych r\u00e1d mnoh\u00e9 zm\u011bnil,“ zamumlal, kdy\u017e se mezi n\u00e1mi rozprost\u0159ela te\u010f u\u017e skute\u010dn\u011b trapn\u00e1 chv\u00edle, st\u00e1le v\u0161ak prosycen\u00e1 zvl\u00e1\u0161tn\u00edm elektrizuj\u00edc\u00edm pnut\u00edm v\u0161ude kolem.<\/div>\n
„Pov\u00eddej,“ pob\u00eddl jsem ho \u0161eptem, ale on jen zakroutil hlavou.<\/div>\n
„Ty jsi mi taky necht\u011bl \u0159\u00edct, co t\u011b tr\u00e1p\u00ed. Nav\u00edc j\u00e1 m\u00e1m pocit, \u017ee to, co jsem si skute\u010dn\u011b p\u0159\u00e1l, aby se zm\u011bnilo, u\u017e zm\u011bn\u011bn\u00e9 je.“ Pokr\u010dil rameny, tak\u017ee mi na chv\u00edli nadzvedl hlavu. Nespokojen\u011b jsem zabru\u010del a on se s omluvou zasm\u00e1l.<\/div>\n
„A co to je?“ nep\u0159est\u00e1val jsem se pt\u00e1t. Z m\u00e9ho hlasu jasn\u011b zazn\u00edvala dychtivost, kter\u00e9 jsem nemohl zabr\u00e1nit vyj\u00edt na povrch.<\/div>\n
„Bille\u2026“ zasm\u00e1l se ti\u0161e a stiskl mi ruku. Odt\u00e1hl jsem se od n\u011bj a vyprostil dla\u0148 z jeho sev\u0159en\u00ed.<\/div>\n
„Neser,“ zabru\u010del jsem nespokojen\u011b. „Je to tak nef\u00e9r!“<\/div>\n
„Naopak, j\u00e1 hraju f\u00e9r, ty f\u00e9r hr\u00e1t nechce\u0161,“ zazubil se.<\/div>\n
„To nen\u00ed pravda!“ ura\u017een\u011b zalo\u017e\u00edm ruce na hrudn\u00edku. Se sm\u00edchem proto\u010d\u00ed o\u010di a zabodne pohled n\u011bkam do hledi\u0161t\u011b.<\/p>\n

„Celou dobu, co jsme m\u011bli zkou\u0161ky a ty ses ke mn\u011b choval jako ke ka\u017ed\u00e9mu jin\u00e9mu, jsem si p\u0159\u00e1l, abych to n\u011bjak mohl zm\u011bnit,“ zamumlal po dal\u0161\u00ed del\u0161\u00ed chv\u00edli ticha, kdy jsme se oba odd\u00e1vali vlastn\u00edm my\u0161lenk\u00e1m, a mo\u017en\u00e1 dokonce zapomn\u011bli na \u010das. Nech\u00e1pav\u011b jsem se po n\u011bm pod\u00edval. Sed\u011bl vedle m\u011b se sklon\u011bnou hlavou a p\u0159edst\u00edral, \u017ee ho n\u011bco stra\u0161n\u011b zaujalo na lemu jeho tri\u010dka.<\/div>\n

„Myslel jsem, \u017ee by ti p\u0159\u00edli\u0161n\u00fd z\u00e1jem mohl vadit,“ p\u0159iznal jsem pravdiv\u011b. Po\u0159\u00e1d je\u0161t\u011b jsem bruslil na tenk\u00e9m led\u011b a necht\u011bl jsem si to u Toma znovu pod\u011blat. Te\u010f pro zm\u011bnu p\u0159ekvapen\u011b vzhl\u00e9dl on.<\/div>\n
„Jsi bl\u00e1zen,“ zakroutil hlavou. Dal\u0161\u00ed ticho. Deprimovalo m\u011b. Pot\u0159eboval jsem s n\u00edm mluvit, sd\u011blit mu v\u0161echno, ale my jsme sed\u011bli v tichu, dokud jeden z n\u00e1s n\u011bco neprohodil, na\u010de\u017e se rozneslo jen dal\u0161\u00ed uboh\u00e9 ticho.<\/p>\n

Tom:<\/p>\n

<\/strong> Sna\u017eil jsem se ignorovat jeho p\u0159\u00edtomnost, jeho dech, kter\u00fd jsem z\u0159eteln\u011b vn\u00edmal jen kousek od sv\u00e9ho ucha. U\u017e jsem p\u0159est\u00e1val v\u011b\u0159it, \u017ee bych n\u011bkdy dostal mo\u017enost b\u00fdt mu tak bl\u00edzko. V pr\u016fb\u011bhu t\u00fddne na m\u011b nem\u011bl \u010das – staral se o chod p\u011bveck\u00e9ho souboru, co\u017e bylo jedin\u011b dob\u0159e. O v\u00edkendech jsme se nev\u00eddali, i kdy\u017e jsem ob\u010das neodolal a zabloudil do jeho ulice i v t\u011bchto dnech. Modlil jsem se v den, kdy se mi kone\u010dn\u011b naskytne alespo\u0148 p\u00e1r minutov\u00fd prostor, kdy bych mu sm\u011bl \u0159\u00edct naprosto v\u0161echno, co mi u\u017e n\u011bjakou dobu le\u017e\u00ed na srdci. Pravda byla takov\u00e1, \u017ee kdykoliv jsem ho vid\u011bl st\u00e1t uprost\u0159ed jevi\u0161t\u011b a rozhazovat rukama, kdy\u017e se sna\u017eil n\u011bkomu n\u011bco vysv\u011btlit, nedok\u00e1zal jsem od n\u011bj odtrhnout o\u010di. Kdy\u017e jsem zp\u00edval, zp\u00edval jsem pro n\u011bj a nikdo jin\u00fd m\u011b nezaj\u00edmal. Kdy\u017e jsem vid\u011bl jeho \u00fasm\u011bv z hledi\u0161t\u011b a sly\u0161el jeho potlesk, kter\u00fdm odm\u011b\u0148oval na\u0161i pr\u00e1ci, srdce mi posko\u010dilo, jako by to v\u0161echno sm\u011b\u0159oval pouze ke mn\u011b.<\/div>\n

S\u00e1m v sob\u011b jsem m\u011bl po\u0159\u00e1d zmatek, ale tohle v\u0161echno jsem mu cht\u011bl \u0159\u00edct, jen\u017ee on si nikdy nedok\u00e1zal naj\u00edt \u010das. Samoz\u0159ejm\u011b \u017ee byl o v\u00edkendech nejsp\u00ed\u0161 doma, ale j\u00e1 jsem nedok\u00e1zal p\u0159ijet a zaj\u00edt za n\u00edm.<\/p>\n

Jen\u017ee te\u010f, kdy\u017e se mi kone\u010dn\u011b naskytla situace, v kterou jsem doufal, nedok\u00e1zal jsem \u0159\u00edct nic z toho, co jsem si \u0159\u00edct p\u0159\u00e1l. Dok\u00e1zal jsem jen sed\u011bt, tup\u011b z\u00edrat p\u0159ed sebe a vn\u00edmat jeho bl\u00edzkost jako snad nikdy. P\u0159ipadalo mi, jako by se na\u0161e role za ty dva roky obr\u00e1tily. J\u00e1 byl ten s pomotanou hlavou a Bill ten chladn\u00fd, odm\u011b\u0159en\u00fd, nezaujat\u00fd. Jen\u017ee j\u00e1 v sob\u011b necht\u011bl nic dusit.<\/div>\n

U\u017e ve chv\u00edli, kdy ho Firmin p\u0159ivedl do s\u00e1lu s t\u00edm, \u017ee trvale nahrad\u00ed Dominika, jsem pochopil, \u017ee je v\u0161echno \u00fapln\u011b jinak. Za tu dobu, co jsme byli jeden bez druh\u00e9ho, jsme oba pro\u0161li z\u00e1sadn\u00ed zm\u011bnou. Nebyla to zm\u011bna jen po vzhledov\u00e9 str\u00e1nce\u2026 dosp\u011bli jsme, i kdy\u017e j\u00e1 jsem si jist\u00fd, \u017ee tak \u00fapln\u011b nedosp\u011bji nikdy. M\u016fj postoj k jeho osob\u011b se zm\u011bnil, stejn\u011b tak ten jeho ke mn\u011b. U\u017e n\u00e1m nebylo osmn\u00e1ct, proto se tak\u00e9 v\u0161echno odv\u00edjelo v naprosto odli\u0161n\u00fdch sf\u00e9r\u00e1ch ne\u017e tehdy.<\/p>\n

Hlasit\u011b jsem si povzdechl a za\u0161ilhal po n\u011bm. Nehybn\u011b sed\u011bl vedle m\u011b, urputn\u011b pono\u0159en do vlastn\u00edch my\u0161lenek z\u00edral do pr\u00e1zdn\u00e9ho hledi\u0161t\u011b zahalen\u00e9ho neproniknutelnou tmou. Zaujat\u011b jsem zkoumal profil jeho tv\u00e1\u0159e, se zatajen\u00fdm dechem sledoval ka\u017edou zn\u00e1mou k\u0159ivku. Zamra\u010dil jsem se p\u0159i pohledu na m\u00edrn\u011b propadl\u00e9 tv\u00e1\u0159e, co\u017e byla novinka stejn\u011b jako \u010dernob\u00edl\u00e9 pseudodredy. Mamin\u010dina strava je prost\u011b mamin\u010dina strava.<\/div>\n

P\u0159i detailn\u00edm zkoum\u00e1n\u00ed jeho obli\u010deje z profilu jsem nemohl vynechat ani m\u00edrn\u011b pozvednut\u00fd koutek rt\u016f siln\u011b kontrastuj\u00edc\u00ed s pokr\u010den\u00fdm obo\u010d\u00edm a zvr\u00e1sn\u011bn\u00fdm \u010delem.<\/p>\n

„Kurva, j\u00e1 u\u017e to nevydr\u017e\u00edm!“ zvol\u00e1m, a kdy\u017e oto\u010d\u00ed nech\u00e1pav\u011b hlavu, vyu\u017eiji situace. Dlan\u00ed ho p\u0159ichyt\u00edm za t\u00fdl a p\u0159it\u00e1hnu bl\u00ed\u017e. P\u0159iv\u0159u o\u010di, zat\u00edmco on o\u010di vykulil. Zlehka jsem se rty ot\u0159el o jeho. Ot\u0159el se mi o n\u011b jeho p\u0159ekvapen\u00fd v\u00fddech. V\u00e1hav\u011b mi polo\u017eil ruce na tv\u00e1\u0159e a p\u0159evzal iniciativu, jako by se b\u00e1l, \u017ee bu\u010f ute\u010du, nebo si to rozmysl\u00edm. Nezabr\u00e1nil jsem bla\u017een\u00e9mu v\u00fddechu, kdy\u017e jsem na rtech c\u00edtil \u0161pi\u010dku jeho jazyka. To v\u0161echno bylo \u0161\u00edlen\u00e9, bizardn\u00ed a naprosto absurdn\u00ed, ale j\u00e1 pouze dok\u00e1zal pootev\u0159\u00edt rty a pustit ho dovnit\u0159.<\/p>\n

autor: Helie<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Helie Jak jsem si p\u0159i sv\u00e9m v\u00fdletu do Anglie stihla pov\u0161imnout, k tomuto obdob\u00ed se v\u00e1\u017ee dvac\u00e1t\u00e9 p\u00e1t\u00e9 v\u00fdro\u010d\u00ed prvn\u00ed divadeln\u00ed inscenace Fantoma opery. Proto jsem se tenhle d\u00edl rozhodla v\u011bnovat pr\u00e1v\u011b t\u00e9to ud\u00e1losti =) Nev\u00edm, kdy se objev\u00ed dal\u0161\u00ed d\u00edl,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[491],"tags":[],"class_list":["post-6585","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-mask-of-the-phantom"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6585","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=6585"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6585\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=6585"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=6585"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=6585"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}