{"id":6596,"date":"2012-04-26T18:00:00","date_gmt":"2012-04-26T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=6578"},"modified":"2012-04-26T18:00:00","modified_gmt":"2012-04-26T17:00:00","slug":"my-student-7","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/04\/26\/my-student-7\/","title":{"rendered":"My student 7."},"content":{"rendered":"
autor: B\u00edna
<\/strong> <\/p>\n

J\u00e1 v\u00edm, zas to trvalo =oD. Nev\u011bd\u011bla jsem, co s Billem. No douf\u00e1m, \u017ee m\u011b za to nezabijete. V\u011b\u0159te, \u017ee to byla lep\u0161\u00ed z mo\u017enost\u00ed. B\u00edna<\/em><\/div>\n

<\/em><\/div>\n

<\/em><\/div>\n
<\/em><\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Otev\u0159el jsem o\u010di a rozepnul si p\u00e1s. C\u00edtil jsem ostrou bolest na hlav\u011b, a kdy\u017e jsem si ruku p\u0159ilo\u017eil na pravou stranu hlavy, uc\u00edtil jsem krev.<\/div>\n
„Au.“ Otev\u0159el jsem dve\u0159e a vylezl z auta. Douf\u00e1m, \u017ee se tomu druh\u00fdmu \u0159idi\u010di nic nestalo. Vydal jsem se ke druh\u00e9mu autu, ale v n\u011bm nikdo nebyl.<\/div>\n
„Halo, je tu n\u011bkdo?“ Snad se nemohl vypa\u0159it. Obe\u0161el jsem cel\u00e9 auto, ale nikdo nikde.<\/div>\n
„Bille?“ Ozval se za mnou zn\u00e1m\u00fd hlas. Oto\u010dil jsem se a d\u00edval se do tv\u00e1\u0159e nezn\u00e1m\u00e9mu mu\u017ei.<\/div>\n
„Co?“ Nech\u00e1pav\u011b jsem na n\u011bj civ\u011bl.<\/div>\n
„Mil\u00e1\u010dku, to je v po\u0159\u00e1dku. Neboj se. Nic se ti nestalo.“ Chytl m\u011b za pa\u017ei, ale j\u00e1 ucukl.<\/div>\n
„Co to d\u011bl\u00e1te? Nezn\u00e1me se.“ Ud\u011blal jsem krok do zadu.<\/div>\n
„Bille, l\u00e1sko, ned\u011blej hlouposti, mus\u00ed\u0161 do nemocnice.“ Vy\u0161kubl jsem se mu a p\u00e1tral po telefonu v kaps\u00e1ch.<\/div>\n
„\u0158\u00edk\u00e1m v\u00e1m, abyste m\u011b nechal! V\u016fbec se nezn\u00e1me. Netu\u0161\u00edm, o kom to tady mluv\u00edte, j\u00e1 nejsem \u017e\u00e1dnej Bill!“ Zak\u0159i\u010del jsem na n\u011bj a rozb\u011bhl se pry\u010d.<\/p>\n

B\u011b\u017eel jsem rovn\u011b ulic\u00ed a sly\u0161el ho, jak b\u011b\u017e\u00ed st\u00e1le za mnou a vol\u00e1 na m\u011b t\u00edm jm\u00e9nem. Najednou se na silnici objevila sanitka a zabrzdila t\u011bsn\u011b vedle m\u011b.<\/div>\n

„Pane? Pane, m\u011bl jste autonehodu?“ Vysko\u010dil z n\u00ed mlad\u00fd l\u00e9ka\u0159, a hned se roze\u0161el ke mn\u011b.<\/div>\n
„Ano, j\u00e1 asi ano.“<\/div>\n
„Je tam je\u0161t\u011b n\u011bkdo zran\u011bn\u00fd?“<\/div>\n
„Ne, j\u00e1 nikoho nevid\u011bl, nikdo v aut\u011b nebyl.“ V tu chv\u00edli kolem n\u00e1s projela druh\u00e1 sanitka a dob\u011bhl ten mu\u017e.<\/div>\n
„Bille!“ \u0158ekl ud\u00fdchan\u011b.<\/div>\n
„Vy se zn\u00e1te? Jeli jste spolu?“<\/div>\n
„Ne, j\u00e1 toho p\u00e1na nezn\u00e1m.“ Okam\u017eit\u011b jsem se ohradil.<\/div>\n
„Jsem jeho p\u0159\u00edtel. Nepamatuje si m\u011b.“<\/div>\n
„Jak se jmenujete?“ Zeptal se m\u011b doktor. Jen\u017ee j\u00e1 to jm\u00e9no neum\u011bl vyslovit, v\u011bd\u011bl jsem, \u017ee ho zn\u00e1m, ale nemohl jsem si vzpomenout.<\/div>\n
„Bill. Je to Bill.“ Odpov\u011bd\u011bl smutn\u011b mu\u017e vedle n\u00e1s.<\/div>\n
„J\u00e1 nev\u00edm, jak se jmenuji.“ Smutn\u011b jsem sv\u011bsil hlavu.<\/div>\n
„Dobr\u00e1, to nevad\u00ed. Poj\u010fte, te\u010f v\u00e1s odvezeme do nemocnice.“<\/div>\n
\n
\n

Cel\u00e9 dv\u011b hodiny m\u011b brali po r\u016fzn\u00fdch vy\u0161et\u0159en\u00edch, ani jsem si nena\u0161el chvilku na p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed. Nev\u00edm, kdo jsem, kdo je ten mu\u017e, kter\u00fd celou dobu \u010dekal na chodb\u011b a chodil na v\u0161echny vy\u0161et\u0159en\u00ed se mnou. Dr\u017eel m\u011b za ruku a mile se usm\u00edval. Mo\u017en\u00e1, \u017ee n\u011bkte\u0159\u00ed by byli r\u00e1di, ale j\u00e1 c\u00edtil, \u017ee je n\u011bco \u0161patn\u011b. C\u00edtil jsem, \u017ee on nen\u00ed ten, za koho se vyd\u00e1v\u00e1. Kdy\u017e m\u011b nad r\u00e1nem dovezli do pokoje, posadil se na \u017eidli\u010dku vedle m\u011b.<\/p><\/div>\n

„\u0158ekni mi n\u011bco o mn\u011b.“ Po\u017e\u00e1dal jsem ho.<\/div>\n
„Jmenuje\u0161 se Bill Kaulitz, je ti 24 let a pracuje\u0161 jako u\u010ditel na st\u0159edn\u00ed \u0161kole. Dod\u011bl\u00e1v\u00e1\u0161 si vysokou \u0161kolu, jsi velice chytr\u00fd. J\u00e1 jsem tv\u016fj p\u0159\u00edtel, chod\u00edme spolu u\u017e rok, ned\u00e1vno ses na m\u011b na\u0161tval a p\u0159est\u011bhoval se. Za\u010dali jsme se udob\u0159ovat a cht\u011bli jsme za\u010d\u00edt od za\u010d\u00e1tku.“ Usm\u00e1l se na m\u011b a vl\u00eddn\u011b mi stiskl ruku. Tak\u017ee u\u010ditel? Myslel jsem sp\u00ed\u0161, \u017ee budu n\u011bjakej n\u00e1vrh\u00e1\u0159 nebo tak podle m\u00e9ho oble\u010den\u00ed a celkov\u00e9 viz\u00e1\u017ee.<\/div>\n
„A jak se jmenuje\u0161 ty?“<\/div>\n
„J\u00e1 jsem Deny.“ V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee je n\u011bco \u0161patn\u011b, takhle to nem\u00e1 b\u00fdt. Jen nem\u016f\u017eu p\u0159ij\u00edt na to, co je \u0161patn\u011b.<\/div>\n
„Jsem unaven\u00fd a ty mus\u00ed\u0161 b\u00fdt tak\u00e9 unaven\u00fd. B\u011b\u017e se dom\u016f vyspat, a pak za mnou p\u0159ij\u010f.“ Usm\u00e1l jsem se, te\u010f pot\u0159ebuju b\u00fdt v\u00e1\u017en\u011b s\u00e1m.<\/div>\n
„Nem\u00e1m tu z\u016fstat, kdybys n\u011bco pot\u0159eboval?“<\/div>\n
„Ne, j\u00e1 chci chv\u00edli b\u00fdt s\u00e1m.“<\/div>\n
„Dob\u0159e.“ Vtiskl mi pusu na \u010delo. „Zavol\u00e1m do \u0161koly a omluv\u00edm t\u011b a odpoledne se zastav\u00edm.“<\/div>\n
„D\u011bkuju.“ Vd\u011b\u010dn\u011b jsem se usm\u00e1l a pohodln\u011b se ulo\u017eil.<\/div>\n
„Hezky se vyspi. Ahoj. A Bille, miluju t\u011b a v\u00edm, \u017ee i ty m\u011b. Neboj, spolu to zvl\u00e1dneme.“<\/div>\n
„Ahoj.“ Naposledy se na m\u011b usm\u00e1l a zaklapl dve\u0159e. Je\u0161t\u011b chv\u00edli jsem po\u010dkal, a pak jsem vyt\u00e1hnul mobil ze z\u00e1suvky no\u010dn\u00edho stolku. V telefonech si p\u0159ece lid\u00e9 nech\u00e1vaj\u00ed v\u0161echno d\u016fle\u017eit\u00e9. Nejd\u0159\u00edv jsem najel na esemesky. Kdy\u017e jsem proj\u00ed\u017ed\u011bl ty odeslan\u00e9, v\u0161iml jsem si, \u017ee jsem \u010dasto psal Andymu. Se jm\u00e9nem se mi vybavoval obli\u010dej blon\u010fat\u00e9ho mlad\u00edka, ale kdo v\u00ed, jestli to je on. V mysli se mi vybavuje usm\u011bvav\u00e1 tv\u00e1\u0159 s velk\u00fdma hn\u011bd\u00fdma o\u010dima, moc dob\u0159e v\u00edm, \u017ee tohle je \u010dlov\u011bk, kter\u00e9ho bych te\u010f cht\u011bl vid\u011bt, ale kdo to je?<\/p>\n

Kdy\u017e jsem p\u0159e\u010detl v\u0161echny odeslan\u00e9 zpr\u00e1vy, za\u010dal jsem si vybavovat n\u011bco ze sv\u00e9ho \u017eivota. V\u0161echno mi najednou p\u0159i\u0161lo tak zn\u00e1m\u00e9. Dokonce jsem tam m\u011bl i p\u00e1r zpr\u00e1v, kter\u00e9 jsem pos\u00edlala Denymu, a jak se zd\u00e1lo, tak takhle mil\u00fd jako dnes norm\u00e1ln\u011b nen\u00ed. Jen\u017ee st\u00e1le jsem nevyplnil to velk\u00e9 pr\u00e1zdn\u00e9 m\u00edsto. Najel jsem na p\u0159ijat\u00e9 zpr\u00e1vy, otev\u0159el jsem tu prvn\u00ed a najednou cel\u00e9 m\u00e9 t\u011blo polilo horko, srdce mi za\u010dalo rychle b\u00edt a v b\u0159i\u0161e jsem c\u00edtil chv\u011bn\u00ed. Zpr\u00e1va byla kr\u00e1tk\u00e1, ale i tak v\u00fdsti\u017en\u00e1.<\/p>\n

„Billi, moc ti d\u011bkuju. Ani netu\u0161\u00ed\u0161, jak jsi pro m\u011b d\u016fle\u017eit\u00fd. Tom=o*“<\/p>\n

<\/em> Zpr\u00e1vu jsem si \u010detl n\u011bkolikr\u00e1t dokola ne\u017e jsem stiskl zelen\u00e9 tla\u010d\u00edtko, p\u0159ilo\u017eil jsem telefon k uchu a \u010dekal.<\/div>\n

„Mmm, pros\u00edm?“ Ozvalo se rozespale.<\/div>\n
„J\u00e1\u2026ehm, promi\u0148te, \u017ee ru\u0161\u00edm.“ Nastalo ticho.<\/div>\n
„Bille? Jsi to ty?“ Ozvalo se nejist\u011b.<\/div>\n
„Ehm\u2026 ano.“ Docela jsem si zvykl na to, \u017ee se tak jmenuji.<\/div>\n
„Pro\u010d se omlouv\u00e1\u0161? Ty m\u011b m\u016f\u017ee\u0161 probudit kdykoli.“ Sly\u0161el jsem mal\u00e9 uchechtnut\u00ed. „A pro\u010d mi vyk\u00e1\u0161? Nenapsal jsi. \u0158\u00edkal jsem si, \u017ee jsi asi usnul a necht\u011bl jsem t\u011b budit.“<\/div>\n
„J\u00e1\u2026 nev\u00edm, jak v\u00e1m\u2026 ti to vysv\u011btlit.“ Skousl jsem si spodn\u00ed ret.<\/div>\n
„Bille, co se stalo?“ Po tom roztomil\u00e9m ospal\u00e9m hlase nebylo nikdy ani pam\u00e1tky, te\u010f zn\u011bl vystra\u0161en\u011b.<\/div>\n
„No\u2026 j\u00e1 v\u010dera m\u011bl nehodu. Nic si nepamatuju.“ Na druh\u00e9m konci se ozvalo zalap\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
„Ani… ani m\u011b?“ Usly\u0161el jsem vzlyk.<\/div>\n
„M\u00e1\u0161 \u010dokol\u00e1dov\u00e9 o\u010di, kr\u00e1sn\u00fd \u00fasm\u011bv, \u010dern\u00e9 cop\u00e1nky a piercing v lev\u00e9m doln\u00edm rohu \u00fast?“ Nerv\u00f3zn\u011b jsem ma\u010dkal pe\u0159inu.<\/div>\n
„Ano.“<\/div>\n
„Ty jsi to jedin\u00fd, co si jasn\u011b pamatuju.“ V tom jsem usly\u0161el dal\u0161\u00ed vzlyk.<\/div>\n
„Nepla\u010d, pros\u00edm.“<\/div>\n
„Bille, kde jsi? P\u0159ijedu za tebou.“<\/div>\n
„Jsem v nemocnici v centru, pokoj 483.“ Vysko\u010dil jsem hned z postele a za\u010dal prohled\u00e1vat sk\u0159\u00edn\u011b.<\/div>\n
„Dob\u0159e. Hned jsem tam.“ Ozvalo se p\u00edp\u00e1n\u00ed, tak jsem telefon odhodil a znovu proch\u00e1zel pokoj. Nic tady nem\u00e1m! P\u0159isko\u010dil jsem k posteli a stiskl tla\u010d\u00edtko, kter\u00fdm se p\u0159ivol\u00e1v\u00e1 sestra. Nerv\u00f3zn\u011b jsem p\u0159e\u0161lapoval u dve\u0159\u00ed a \u010dekal, ne\u017e p\u0159ijde.<\/div>\n
„Pane Kaulitzi?“ Otev\u0159ely se dve\u0159e a v nich st\u00e1la mlad\u00e1 \u010dernovlas\u00e1 sest\u0159i\u010dka. „D\u011bje se n\u011bco?“<\/div>\n
„Jo, j\u00e1 nem\u00e1m nic na sebe a taky h\u0159eben.“ Rozhodil jsem rukama. Jen se zasm\u00e1la.<\/div>\n
„Dob\u0159e, n\u011bco v\u00e1m donesu. D\u016fle\u017eit\u00e1 n\u00e1v\u0161t\u011bva?“ Pok\u00fdval jsem hlavou.<\/div>\n
„Hned jsem zp\u011bt.“ Oto\u010dila se a vy\u0161la ze dve\u0159\u00ed.<\/div>\n
„A je\u0161t\u011b mohla byste s sebou vz\u00edt i tu\u017eku na o\u010di?“ Jen p\u0159ik\u00fdvla a ode\u0161la.<\/p>\n

B\u011bhem deseti minut byla zp\u00e1tky. Donesla mi \u010dern\u00e9, voln\u011bj\u0161\u00ed tepl\u00e1ky, \u010dern\u00e9 tri\u010dko a hygienu.<\/div>\n

„D\u011bkuju.“ Usm\u00e1l jsem se.<\/div>\n
„Nen\u00ed za\u010d, kdyby n\u011bco, sta\u010d\u00ed p\u00edpnout.“ Usm\u00e1la se a ode\u0161la. Roze\u0161el jsem se do koupelny, tam jsem si p\u0159evl\u00edkl to ohavn\u00e9 py\u017eamo, roz\u010desal si vlasy a trochu si je upravil. Provedl jsem pot\u0159ebnou hygienu, a nakonec vzal do ruky tu\u017eku. Pak jsem si opatrn\u011b za\u010dal malovat jedno oko. Kdy\u017e jsem skon\u010dil a pod\u00edval se do zrcadla, nepozn\u00e1val jsem se, ale p\u0159esto jsem si byl tak pov\u011bdom\u00fd. Mlad\u00edk v zrcadle vypadal pov\u011bdom\u011b.<\/p>\n

Usadil jsem se na postel a \u010dekal a \u010dekal. Nakonec jsem se zvednul a p\u0159e\u0161el k oknu. Zad\u00edval jsem se na do ulic a p\u0159em\u00fd\u0161lel, jestli takhle \u017eiju i j\u00e1.<\/div>\n

„Bille?“ Oto\u010dil jsem se a tam st\u00e1l mlad\u00edk, kter\u00fd mi tak utkv\u011bl v pam\u011bti. Bylo to zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, ale kdy\u017e jsem ho uvid\u011bl, vybavil jsem si n\u00e1s dva v byt\u011b na gau\u010di, jak se l\u00edb\u00e1me. Najednou m\u011b sev\u0159el v n\u00e1ru\u010d\u00ed. Obmotal jsme kolem n\u011bj sv\u00e9 ruce a c\u00edtil se v bezpe\u010d\u00ed. Ta v\u016fn\u011b, tak zn\u00e1m\u00e1, a to teplo z jeho t\u011bla bylo tak p\u0159\u00edjemn\u00e9.<\/div>\n
„Tomi.“<\/p>\n

autor: B\u00edna<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B\u00edna J\u00e1 v\u00edm, zas to trvalo =oD. Nev\u011bd\u011bla jsem, co s Billem. No douf\u00e1m, \u017ee m\u011b za to nezabijete. V\u011b\u0159te, \u017ee to byla lep\u0161\u00ed z mo\u017enost\u00ed. B\u00edna Otev\u0159el jsem o\u010di a rozepnul si p\u00e1s. C\u00edtil jsem ostrou bolest na hlav\u011b, a<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[490],"tags":[],"class_list":["post-6596","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-my-student"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6596","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=6596"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6596\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=6596"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=6596"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=6596"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}