{"id":6598,"date":"2012-04-26T16:00:00","date_gmt":"2012-04-26T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=6580"},"modified":"2012-04-26T16:00:00","modified_gmt":"2012-04-26T15:00:00","slug":"someone-like-you-25","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/04\/26\/someone-like-you-25\/","title":{"rendered":"Someone like you 25."},"content":{"rendered":"
autor: B-kay<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
„Mus\u00ed\u0161 za n\u00edm j\u00edt?“ Bill sklonil tv\u00e1\u0159 a pohled up\u0159el na sv\u00e9 ruce, kter\u00e9 byly pokryty vrstvou b\u00edl\u00e9 p\u011bny.<\/div>\n
„Je to Andreas. Mus\u00ed ti b\u00fdt v\u00edce ne\u017e jasn\u00e9, \u017ee to nebude p\u0159\u00e1telsk\u00fd rozhovor. M\u016f\u017ee ti ubl\u00ed\u017eit,“ jeho slova byla tich\u00e1, pohybovala se n\u011bkde na hranici \u0161epotu a byla poznamen\u00e1na nesm\u00edrn\u00fdm strachem.<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm.“<\/div>\n
Tom sed\u011bl na podlaze, bradou se op\u00edral o kraj vany, ve kter\u00e9 se Bill koupal, a sledoval jeho smutnou tv\u00e1\u0159 n\u011b\u017en\u00fdm pohledem.<\/div>\n
S\u00e1m moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl, \u017ee jej ne\u010dekal p\u0159\u00e1telsk\u00fd rozhovor. Dokonce si byl t\u00e9m\u011b\u0159 jist\u00fd, \u017ee se to bude t\u00fdkat Billa, a pr\u00e1v\u011b proto nad t\u00edm necht\u011bl p\u0159em\u00fd\u0161let. Cht\u011bl si u\u017e\u00edt posledn\u00ed minuty str\u00e1ven\u00e9 v bl\u00edzkosti chlapce, kter\u00e9ho nadev\u0161e miloval.<\/div>\n
P\u0159i pohledu na Billovo mokr\u00e9 t\u011blo, kter\u00e9 bylo spo\u0159e od\u011bno do z\u00e1voje z p\u011bny, netou\u017eil po ni\u010dem jin\u00e9m, ne\u017e svl\u00e9knout se, stulit se do jeho n\u00e1ru\u010de a naslouchat laskav\u00fdm slov\u016fm.<\/div>\n
Jenom\u017ee nemohl.<\/p>\n

„Mysl\u00edm, \u017ee by bylo mnohem hor\u0161\u00ed, kdybych za n\u00edm ne\u0161el.“<\/div>\n

Bill neodpov\u011bd\u011bl. Pevn\u011b stiskl rty, opatrn\u011b se ve van\u011b posadil a zahled\u011bl se na Toma sv\u00fdm vyd\u011b\u0161en\u00fdm pohledem.<\/div>\n
„M\u00e1m strach,“ nemusel ani promluvit. Tom to zjistil t\u00e9m\u011b\u0159 okam\u017eit\u011b. Sta\u010dilo se jenom zahled\u011bt do toho mo\u0159e medov\u011b zlatist\u00e9 barvy, a on z n\u011bj mohl \u010d\u00edst jako z otev\u0159en\u00e9 knihy.<\/div>\n
„V\u0161echno bude v po\u0159\u00e1dku. Bude to jenom chvilka. Vyslechnu si ho, a pokud by m\u011bl hloup\u00e9 \u0159e\u010di, budu se sna\u017eit vydr\u017eet to. A b\u011bhem dvaceti minut jsem zp\u00e1tky u tebe,“ pousm\u00e1l se, vzal Billovu mokrou tv\u00e1\u0159 do dlan\u00ed a dlouze jej pol\u00edbil.<\/div>\n
„Slibuje\u0161?“ p\u00edpl Bill t\u00e9m\u011b\u0159 nesly\u0161n\u011b.<\/div>\n
„Slibuji,“ Tom l\u00e1skypln\u011b hladil sv\u00fdmi rty ty Billovy a s pot\u011b\u0161en\u00edm se vp\u00edjel do jejich hloubky.<\/p>\n<\/div>\n
\n
S\u00e1m nev\u011b\u0159il tomu, co \u0159\u00edkal, a skute\u010dn\u011b jej bolelo, \u017ee mu musel lh\u00e1t. Moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl, \u017ee po rozhovoru s Andreasem nebude v po\u0159\u00e1dku v\u016fbec nic.<\/div>\n
Pr\u00e1v\u011b naopak. B\u00e1l se, \u017ee by se i v\u0161echno to kr\u00e1sn\u00e9 v jeho \u017eivot\u011b mohlo z\u0159\u00edtit stejn\u011b rychle jako dome\u010dek z karet. A pr\u00e1v\u011b Andreas by byl t\u00edm, kdo by vyt\u00e1hl posledn\u00ed kartu.<\/div>\n
„Tak dob\u0159e,“ Bill byl sice je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d vyd\u011b\u0161en\u00fd, ale Tom\u016fv m\u011bkk\u00fd pohled, doprov\u00e1zen\u00fd jeho hlubok\u00fdmi polibky, v sob\u011b ukr\u00fdval kouzlo, kter\u00e9 jej nutilo v\u011b\u0159it p\u0159edstav\u011b, \u017ee se nic zl\u00e9ho nem\u011blo st\u00e1t.<\/div>\n
„J\u00e1 si mezit\u00edm p\u016fjdu lehnout a zah\u0159eju n\u00e1m pel\u00ed\u0161ek,“ vesele se zaculil a uko\u0159istil si je\u0161t\u011b jeden Tom\u016fv polibek.<\/div>\n
„To zn\u00ed kr\u00e1sn\u011b,“ Tom spokojen\u011b zamru\u010del a pootev\u0159el rty, pohladil Bill\u016fv jazyk t\u00edm sv\u00fdm, a vz\u00e1p\u011bt\u00ed se rychle odt\u00e1hl. Bylo to a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 l\u00e1kav\u00e9.<\/div>\n
„Za chvilku jsem u tebe,“ sl\u00edbil je\u0161t\u011b, naposled o\u010dima prol\u00e9tl Billovu tv\u00e1\u0159, kter\u00e1 byla na n\u011bkter\u00fdch m\u00edstech pokryta p\u011bnou a d\u0159\u00edv, ne\u017e Bill v\u016fbec stihl promluvit, byl pry\u010d.<\/p>\n

Z koupelny vyb\u011bhl p\u0159\u00edmo rychlost\u00ed blesku, s ka\u017ed\u00fdm krokem, bl\u00ed\u017e\u00edc\u00edm se k pokoji sv\u00e9ho bratrance v\u0161ak zpomaloval. Neb\u00e1l se jej. Nem\u011bl strach z n\u011bj, ani z \u0159e\u010d\u00ed, kter\u00e9 mu m\u011bl v\u011bnovat. B\u00e1l se pouze jedin\u00e9ho. Kdyby Billovi jakkoliv ubl\u00ed\u017eil, nep\u0159e\u017eil by to.<\/div>\n

Nejist\u00fd na vlastn\u00edch nohou a s mal\u00fdm srd\u00ed\u010dkem zastavil p\u0159ede dve\u0159mi pokoje, vzmohl se akor\u00e1t na rychl\u00e9 zaklep\u00e1n\u00ed a ve\u0161el dovnit\u0159.<\/p>\n

„Co jsi pot\u0159ebo-,“ d\u0159\u00edv, ne\u017e v\u016fbec sta\u010dil dopov\u011bd\u011bt svou ot\u00e1zku, uc\u00edtil prudkou bolest v lev\u00e9 \u010dasti tv\u00e1\u0159e. Dokonce tak prudkou, \u017ee se na chvilku zapot\u00e1cel a teprve pot\u00e9 se pokusil zorientovat.<\/div>\n

Andreas st\u00e1l jenom mal\u00fd kousek od n\u011bj, sledoval jej divoce z\u00e1vistiv\u00fdm pohledem a mnul si p\u011bst, kterou Toma p\u0159ed malou chvilkou uhodil do tv\u00e1\u0159e.<\/div>\n
Tom zalapal po dechu a kone\u010dky prst\u016f p\u0159ilo\u017eil k bolav\u00e9mu m\u00edstu.<\/div>\n
„Zaslou\u017eil by sis jich mnohem v\u00edc. M\u016fj t\u00e1ta m\u011bl kdysi pravdu, kdy\u017e \u0159\u00edkal, \u017ee kdybys byl jeho synem, bil by t\u011b od r\u00e1na do ve\u010dera. Mo\u017en\u00e1 bys pak poslouchal a nic z tohohle by se nemuselo d\u00edt,“ posm\u011b\u0161n\u011b se zad\u00edval na Tomovu tv\u00e1\u0159, kter\u00e1 byla nyn\u00ed v\u00fdrazn\u011b rud\u00e9 barvy a pod okem se mu dokonce r\u00fdsovala mod\u0159ina.<\/div>\n
„K \u010demu to bylo dobr\u00e9? Ulevilo se ti?!“ Tom se sna\u017eil z\u016fstat klidn\u00fd, i kdy\u017e v n\u011bm p\u0159\u00edmo v\u0159ela zlost a bolest.<\/div>\n
Chv\u011bl se po cel\u00e9m t\u011ble, a p\u0159esto to na sob\u011b nedal zn\u00e1t.<\/div>\n
Sna\u017eil se st\u00e1t p\u0159ed sv\u00fdm bratrancem vzp\u0159\u00edmen\u011b a nepodlehnout hn\u011bvu, kter\u00fd jej ovl\u00e1dal.<\/div>\n
„Pro\u010d mi ji nevr\u00e1t\u00ed\u0161? Nem\u00e1\u0161 chu\u0165 mi to oplatit?“ na tv\u00e1\u0159i vykouzlil fale\u0161n\u00fd \u00fasm\u011bv, o\u010dima mu p\u0159\u00edmo prol\u00e9tla jiskra provokov\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
Oba moc dob\u0159e v\u011bd\u011bli, \u017ee kdyby se Tom neovl\u00e1dl a uhodil by jej, let\u011bl by z domu mnohem rychleji, ne\u017e by si dok\u00e1zal p\u0159edstavit.<\/p>\n

„Nejsem takov\u00fd ubo\u017e\u00e1k jako ty. Mysl\u00ed\u0161, \u017ee se t\u011b zaleknu, abych nep\u0159i\u0161el o pr\u00e1ci?! Klidn\u011b ut\u00edkej za tat\u00ednkem a \u0159ekni mu to. Nez\u00e1le\u017e\u00ed mi na n\u00ed. Nem\u00e1\u0161 m\u011b \u010d\u00edm vyd\u00edrat, tak m\u011b nech laskav\u011b na pokoji,“ u\u017e byl skute\u010dn\u011b unaven\u00fd z toho v\u011b\u010dn\u00e9ho strachu. Jeho slova zn\u011bla skute\u010dn\u011b rezignovan\u011b.<\/div>\n

Dobrovoln\u011b se vzdal.<\/div>\n
Se sklon\u011bnou tv\u00e1\u0159\u00ed se oto\u010dil na m\u00edst\u011b a popo\u0161el ke dve\u0159\u00edm.<\/div>\n
„Tvoje pr\u00e1ce m\u011b nezaj\u00edm\u00e1. Jde mi o toho kluka. Snad nechce\u0161, aby se mu n\u011bco stalo,“ Tom prudce zvedl hlavu.<\/div>\n
To byla posledn\u00ed kapka.<\/p>\n

B\u011bhem n\u011bkolika vte\u0159in se v n\u011bm vzedmula neuv\u011b\u0159iteln\u00e1 zlost. Rozb\u011bhl se proti Andreasovi, zchytil jej za l\u00edmec ko\u0161ile a siln\u011b jej p\u0159it\u00e1hl ke sv\u00e9 tv\u00e1\u0159i.<\/div>\n

„Ani se neopova\u017e!“ procedil skrze pevn\u011b semknut\u00e9 rty.<\/div>\n
Andreas se na n\u011bj fale\u0161n\u011b usm\u00e1l a spokojen\u011b zavrt\u011bl hlavou.<\/div>\n
„\u017de bych na\u0161el n\u011bco, \u010d\u00edm t\u011b m\u016f\u017eu vyd\u00edrat?“ pronesl vesel\u00fdm t\u00f3nem a s radost\u00ed sledoval strach vepsan\u00fd hluboko v Tomov\u00fdch o\u010d\u00edch. V\u011bd\u011bl to. Bill mu nebyl lhostejn\u00fd. Vyd\u011bsila jej u\u017e jenom p\u0159edstava, \u017ee by se mu m\u011blo n\u011bco st\u00e1t.<\/div>\n
„Jsi do n\u011bj bl\u00e1zen, \u017ee ano? M\u016f\u017ee\u0161 si \u0159\u00edkat, co jen chce\u0161, tv\u00e9 o\u010di t\u011b prozrazuj\u00ed. Jsou zraniteln\u00e9, stejn\u011b jako ty. Pr\u00e1v\u011b jsem objevil tvou nejv\u011bt\u0161\u00ed slabinu, Tome,“ vy\u017ebleptl rychle ve chv\u00edli, kdy Tom zmaten\u011b pootev\u0159el rty a zavrt\u011bl hlavou.<\/div>\n
Jeho stisk kr\u00e1tce zesl\u00e1bl, jako by zav\u00e1hal.<\/div>\n
„Neobjevil jsi v\u016fbec nic,“ po\u0161eptal rozechv\u011ble a pevn\u011b stiskl rty. Odvr\u00e1til tv\u00e1\u0159 a zhluboka se nadechl. Nedok\u00e1zal se na n\u011bj d\u00e9le d\u00edvat. U\u017e jenom z pohledu do jeho fale\u0161n\u00fdch o\u010d\u00ed, mu bylo \u0161patn\u011b.<\/p>\n

„Tak jako tak bych si jej na tv\u00e9m m\u00edst\u011b rad\u011bji po\u0159\u00e1dn\u011b hl\u00eddal,“ zkusil se mu vytrhnout, ale marn\u011b. Tom zes\u00edlil stisk sv\u00fdch dlan\u00ed a p\u0159it\u00e1hl si jej tak, aby se mu mohl zahled\u011bt zp\u0159\u00edma do o\u010d\u00ed.<\/div>\n

„U\u017e jako mal\u00fd kluk jsem sn\u00e1\u0161el tv\u00e9 ur\u00e1\u017eky. Ur\u00e1\u017eel jsi m\u011b, pam\u00e1tku na m\u00e9 rodi\u010de a t\u00edm jsi mi neuv\u011b\u0159iteln\u011b ubl\u00ed\u017eil, a j\u00e1 to i p\u0159esto v\u0161echno sn\u00e1\u0161el. Poka\u017ed\u00e9 jsem se dok\u00e1zal ovl\u00e1dnout. Jestli ale Billovi zk\u0159iv\u00ed\u0161 jedin\u00fd vl\u00e1sek na hlav\u011b, u\u017e se d\u00e1l neovl\u00e1dnu,“ na ka\u017ed\u00e9 slovo kladl d\u016fraz, mluvil ti\u0161e a pomalu, a i kdy\u017e se chv\u011bl po cel\u00e9m t\u011ble, jeho slova v sob\u011b ukr\u00fdvala ne\u010dekanou sebejistotu.<\/div>\n
Andreas zmaten\u011b pootev\u0159el rty. Tohle ne\u010dekal. Sna\u017eil se vymyslet n\u011bco, cokoliv, \u010d\u00edm by se mu Toma povedlo vyprovokovat, ale p\u0159i pohledu do jeho hn\u011bvem ztmavl\u00fdch o\u010d\u00ed se snad poprv\u00e9 zalekl a neodv\u00e1\u017eil se promluvit.<\/div>\n
Netu\u0161il, zdali jej v\u00edce \u0161okovalo to, \u017ee se mu Tom poprv\u00e9 odv\u00e1\u017eil vzep\u0159\u00edt, nebo fakt, \u017ee se po n\u011bkolika t\u00fddnech spole\u010dn\u00e9ho bydlen\u00ed kone\u010dn\u011b dozv\u011bd\u011bl jm\u00e9no sv\u00e9ho \u010dernovlas\u00e9ho poku\u0161en\u00ed.<\/div>\n
„Tak\u017ee Bill,“ pov\u00fd\u0161enecky zkroutil horn\u00ed ret, Tom jej v\u0161ak ji\u017e d\u00e9le nevn\u00edmal.<\/div>\n
Byl zoufal\u00fd, vyd\u011b\u0161en\u00fd a bezmocn\u00fd.<\/p>\n

Odhodil Andrease stranou, jeho kroky m\u00ed\u0159\u00edc\u00ed ke dve\u0159\u00edm byly v tu chv\u00edli p\u0159\u00edmo nal\u00e9hav\u00e9.<\/div>\n

Bylo mu do pl\u00e1\u010de.<\/div>\n
V krku c\u00edtil obrovsk\u00fd knedl\u00edk a myslel jenom na jedin\u00e9.<\/div>\n
Na Billa a jeho bezpe\u010d\u00ed.<\/div>\n
Bylo by sobeck\u00e9 p\u0159ipoutat si jej k sob\u011b a nep\u0159em\u00fd\u0161let nad n\u00e1sledky. V tu chv\u00edli n\u00e1hle p\u0159esn\u011b v\u011bd\u011bl, co by m\u011bl ud\u011blat\u2026<\/p>\n

„Bille?“ nejd\u0159\u00edve jenom nahl\u00e9dl dovnit\u0159. Necht\u011bl jej sv\u00fdm monoklem hned vyd\u011bsit.<\/div>\n

Bill sed\u011bl na podlaze hned vedle postele a smutn\u00fdm pohledem sledoval no\u010dn\u00ed oblohu, jakmile v\u0161ak usly\u0161el vrznut\u00ed, nad\u0161en\u011b vysko\u010dil a rozb\u011bhl se ke sv\u00e9 l\u00e1sce.<\/div>\n
„Panebo\u017ee, c-co, se stalo?“ p\u0159i pohledu na Tomovu tv\u00e1\u0159 nemohl v\u011b\u0159it sv\u00fdm o\u010d\u00edm. L\u00edtostiv\u011b si p\u0159ekryl \u00fasta, v o\u010d\u00edch uc\u00edtil p\u0159\u00edtomnost slz.<\/div>\n
„To je v po\u0159\u00e1dku, l\u00e1sko. Jsem v po\u0159\u00e1dku. Pros\u00edm, na nic se m\u011b neptej, jenom si ut\u00edkej sbalit v\u011bci, proto\u017ee odsud hned odch\u00e1z\u00edme,“ vzal Billovu \u0161okovanou tv\u00e1\u0159 do dlan\u00ed a pohl\u00e9dl mu hluboce do o\u010d\u00ed. „Slibuji, \u017ee ti pak v\u0161echno vysv\u011btl\u00edm,“ zlehka se dotkl jeho rt\u016f, a je\u0161t\u011b jednou mu pohl\u00e9dl do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
Bill, a\u010dkoliv je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d zmaten\u00fd a vyd\u011b\u0161en\u00fd, p\u0159ik\u00fdvl a rozhl\u00e9dl se kolem sebe.<\/div>\n
„Tak dob\u0159e,“ p\u00edpl, kone\u010dky prst\u016f zlehka pohladil Tomovu bol\u00edstku a l\u00e1skypln\u011b jej na namodralou k\u016f\u017ei pol\u00edbil.<\/div>\n
Vz\u00e1p\u011bt\u00ed se oba pustili do balen\u00ed\u2026<\/p>\n

autor: B-kay<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B-kay „Mus\u00ed\u0161 za n\u00edm j\u00edt?“ Bill sklonil tv\u00e1\u0159 a pohled up\u0159el na sv\u00e9 ruce, kter\u00e9 byly pokryty vrstvou b\u00edl\u00e9 p\u011bny. „Je to Andreas. Mus\u00ed ti b\u00fdt v\u00edce ne\u017e jasn\u00e9, \u017ee to nebude p\u0159\u00e1telsk\u00fd rozhovor. M\u016f\u017ee ti ubl\u00ed\u017eit,“ jeho slova byla tich\u00e1,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[474],"tags":[],"class_list":["post-6598","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-someone-like-you"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6598","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=6598"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6598\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=6598"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=6598"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=6598"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}