{"id":6613,"date":"2012-04-23T15:00:00","date_gmt":"2012-04-23T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=6595"},"modified":"2012-04-23T15:00:00","modified_gmt":"2012-04-23T14:00:00","slug":"someone-like-you-24","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/04\/23\/someone-like-you-24\/","title":{"rendered":"Someone like you 24."},"content":{"rendered":"
autor: B-kay<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
„Nikdy bych ne\u0159ekl, \u017ee na sv\u011bt\u011b existuje n\u011bco tak kr\u00e1sn\u00e9ho,“ pohled, kter\u00fd Bill v\u011bnoval Tomov\u00fdm o\u010d\u00edm, byl sice unaven\u00fd, p\u0159esto v\u0161echno v\u0161ak jeho o\u010di vyza\u0159ovaly klid a n\u011bhu.<\/div>\n
P\u0159iv\u0159en\u00fdma o\u010dima sledoval Toma, skl\u00e1n\u011bj\u00edc\u00edho se nad n\u00edm, jak pomalounku pokr\u00fdval drobn\u00fdmi polibky jeho b\u0159\u00ed\u0161ko i vystoupl\u00e9 ky\u010dle. Jakmile jeho rty sklouzly je\u0161t\u011b n\u00ed\u017e a pootev\u0159en\u00e9 ti\u0161e vy\u010dk\u00e1valy na reakci, t\u00e9m\u011b\u0159 nesly\u0161n\u011b zast\u00e9nal a vz\u00e1p\u011bt\u00ed si om\u00e1men\u011b skousl rty.<\/div>\n
„Ty jsi mnohem kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed, Bille,“ \u0161eptal Tom proti bled\u00e9 poko\u017ece a nedok\u00e1zal se nasytit tepla i v\u016fn\u011b, kterou vyza\u0159ovala. Spodn\u00edm rtem mapoval m\u00edsta poset\u00e1 hus\u00ed k\u016f\u017e\u00ed a on s\u00e1m se j\u00ed p\u0159i pohledu na Billa nedok\u00e1zal ubr\u00e1nit.<\/p>\n

Billovo t\u011blo bylo p\u0159\u00edmo mistrovsk\u00fdm d\u00edlem. Je\u0161t\u011b nikdy p\u0159edt\u00edm nic tak kouzeln\u00e9ho nevid\u011bl. Na chlapce vypadal skute\u010dn\u011b v\u00fdjime\u010dn\u011b. Jeho tv\u00e1\u0159 byla p\u0159\u00edmo panenkovsky kr\u00e1sn\u00e1 stejn\u011b jako i jeho t\u011blo, kter\u00e9 bylo u\u017e jenom na pohled neuv\u011b\u0159iteln\u011b k\u0159ehk\u00e9, a pr\u00e1v\u011b proto v Tomovi vyvol\u00e1valo pocit, \u017ee by mu siln\u011bj\u0161\u00edm dotekem snad mohl ubl\u00ed\u017eit.<\/p>\n

„Douf\u00e1m, \u017ee jsem se nenechal p\u0159\u00edli\u0161 un\u00e9st. Necht\u011bl jsem ti zp\u016fsobit bolest,“ sv\u00e9 obavy vyslovil i nahlas a pohledem utkv\u011bl na Billov\u00fdch pootev\u0159en\u00fdch rtech.<\/div>\n

„Nezp\u016fsobil jsi mi bolest. Pr\u00e1v\u011b naopak. Bylo to moc kr\u00e1sn\u00e9,“ spokojen\u011b se usm\u00e1l a nadzvedl se tak, aby mohl v\u011bnovat Tomov\u00fdm rt\u016fm proc\u00edt\u011bn\u00fd polibek.<\/div>\n
„To bylo jen\u2026,“ Tom se zhluboka nadechl a na kr\u00e1tkou chv\u00edli sklonil hlavu.<\/div>\n
„Jen co?“<\/div>\n
„Cht\u011bl bych ti d\u00e1t v\u00edc,“ za\u0161eptal ve chv\u00edli, kdy na l\u00edci uc\u00edtil m\u011bkk\u00e9 pohlazen\u00ed.<\/div>\n
„Dal jsi mi \u00fapln\u011b v\u0161echno, Tome, a ka\u017ed\u00fdm dnem mi d\u00e1v\u00e1\u0161 po\u0159\u00e1d v\u00edc a v\u00edc. Opravdu si mysl\u00ed\u0161, \u017ee to je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d nen\u00ed dost? Mn\u011b na pen\u011bz\u00edch v\u016fbec nez\u00e1le\u017e\u00ed. Nesoud\u00edm lidi podle velikosti jejich bankovn\u00edch kont, ale podle toho, jac\u00ed jsou uvnit\u0159,“ Bill mu pomalu nadzvedl hlavu a zad\u00edval se do jeho uslzen\u00fdch o\u010d\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
\n
V\u011bd\u011bl, \u017ee Tom byl stejn\u011b jako on jenom \u010dlov\u011bkem, ale chv\u00edle, kdy m\u011bl v o\u010d\u00edch slzy a z posledn\u00edch sil se br\u00e1nil pl\u00e1\u010di, jej poka\u017ed\u00e9 nep\u0159\u00edjemn\u011b p\u0159ekvapily.<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, \u017ee jsi m\u00e9 jedin\u00e9 \u0161t\u011bst\u00ed, Bille? Jsi takov\u00fd m\u016fj talisman pro \u0161t\u011bst\u00ed a j\u00e1 si neum\u00edm p\u0159edstavit, jak\u00e9 to bude, a\u017e mi odjede\u0161,“ Bill neodpov\u011bd\u011bl. Nebylo to jenom z d\u016fvodu, \u017ee jeho chv\u011bj\u00edc\u00ed se rty prost\u011b nedok\u00e1zaly vyslovit jedin\u00e9 sl\u016fvko, bylo to zejm\u00e9na proto, \u017ee by se pak jist\u011b rozplakal, a to necht\u011bl. Necht\u011bl Toma je\u0161t\u011b v\u00edce tr\u00e1pit, a pr\u00e1v\u011b proto jenom ti\u0161e sklonil hlavu a nat\u00e1hl dla\u0148 ke sv\u00fdm kalhot\u00e1m. Tom jej sledoval smutn\u00fdm pohledem a ve chv\u00edli, kdy jej Bill poprosil, zdali by mohl na chv\u00edli zav\u0159\u00edt o\u010di, jej okam\u017eit\u011b poslechl.<\/div>\n
Zhluboka se nadechl, stiskl v\u00ed\u010dka a o\u010dek\u00e1val, co se bude d\u00edt d\u00e1l.<\/p>\n

„Pamatuje\u0161 se na slova toho mali\u010dk\u00e9ho chlapce, Tome? Pamatuje\u0161, co ti \u0159ekl, kdy\u017e si od tebe ten p\u0159\u00edv\u011b\u0161ek vzal?“ Tom se neubr\u00e1nil tich\u00e9mu vydechnut\u00ed. Bill mu ti\u0161e st\u00e9nal jednotliv\u00e1 slova do ucha a Toma jeho kr\u00e1sn\u011b zbarven\u00fd hlas p\u0159\u00edmo vzru\u0161oval.<\/div>\n

T\u0159\u00e1sl se po cel\u00e9m t\u011ble a ve chv\u00edli, kdy se Billovy rty nev\u011bdomky ot\u0159ely o jeho u\u0161n\u00ed lal\u016f\u010dek, myslel, \u017ee ka\u017edou chvilku omdl\u00ed. Rychle p\u0159ik\u00fdvl, neschopen promluvit. „Co p\u0159esn\u011b \u0159ekl?“ Bill nep\u0159est\u00e1val ve v\u00e1biv\u00e9m st\u00e9n\u00e1n\u00ed do Tomova ucha. Tom se sice zatv\u00e1\u0159il m\u00edrn\u011b p\u0159ekvapen\u011b, netu\u0161il, pro\u010d se jej na to Bill pt\u00e1, a u\u017e v\u016fbec ne, pro\u010d se jej na to pt\u00e1 v takov\u00e9 chv\u00edli, ale zap\u0159em\u00fd\u0161lel a pokusil se je zformulovat tak, jak si je pamatoval.<\/div>\n
„\u0158ekl, \u017ee\u2026,“ z hrdla mu unikl mu\u010div\u00fd sten ve chv\u00edli, kdy Bill pomalounku vylezl na jeho kl\u00edn a p\u0159\u00edmo ni\u010div\u00fdm tempem omot\u00e1val sv\u00e9 dlouh\u00e9 nohy kolem Tomov\u00fdch bok\u016f tak dlouho, dokud je nesev\u0159el ve v\u00e1\u0161niv\u00e9m objet\u00ed, „\u017ee mi jej vr\u00e1t\u00ed hned, jakmile se vypln\u00ed jeho p\u0159\u00e1n\u00ed,“ zavzdychal a vn\u00edmal Billovy ruce, plaz\u00edc\u00ed se p\u0159es jeho ramena a\u017e ke krku. Tempo jeho dotek\u016f, tak l\u00edn\u00e9 a pomal\u00e9, v n\u011bm probouzelo je\u0161t\u011b v\u011bt\u0161\u00ed touhu a zp\u016fsobovalo, \u017ee se jeho t\u011blo chv\u011blo stejn\u011b jako to Billovo.<\/p>\n

„V\u00ed\u0161, co si tehdy p\u0159\u00e1l?“ Tom u\u017e nedok\u00e1zal p\u0159em\u00fd\u0161let nad v\u00fdznamem Billov\u00fdch slov.<\/div>\n

Rychle zavrt\u011bl hlavou a bezmocn\u011b omotal sv\u00e9 ruce kolem Billov\u00fdch bok\u016f, aby jej mohl poslepu p\u0159itisknout na sv\u00e9 rozp\u00e1len\u00e9 t\u011blo. „P\u0159\u00e1l si, aby t\u011b je\u0161t\u011b n\u011bkdy spat\u0159il, a to p\u0159\u00e1n\u00ed se mu skute\u010dn\u011b vyplnilo,“ Bill\u016fv hlas byl v t\u00e9 chv\u00edli tak tich\u00fd, \u017ee m\u011bl Tom probl\u00e9my zaslechnout ka\u017ed\u00e9 slovo, p\u0159esto mu v\u0161ak dok\u00e1zal porozum\u011bt. Prudce otev\u0159el o\u010di, vzal Billovu tv\u00e1\u0159 do dlan\u00ed a sledoval ka\u017ed\u00fd jej\u00ed milimetr. Jakmile naklonil hlavu, uv\u011bdomil si, \u017ee Billovy ruce, plaz\u00edc\u00ed se p\u0159es jeho ramena a\u017e ke krku, jej nehladily. P\u0159ip\u00ednali mu na krk p\u0159\u00edv\u011b\u0161ek, kter\u00fd nevid\u011bl t\u00e9m\u011b\u0159 sedmn\u00e1ct let.<\/div>\n
„To nen\u00ed pravda,“ p\u00edpl a v o\u010d\u00edch se mu op\u011bt zjevily slzy, jakmile se pozorn\u011bji zahled\u011bl na jednoduch\u00fd p\u0159\u00edv\u011b\u0161ek, kter\u00fd dostal ke sv\u00fdm p\u00e1t\u00fdm narozenin\u00e1m od sv\u00fdch rodi\u010d\u016f a t\u00fdden na to jej daroval tomu mal\u00e9mu chlapci.<\/p>\n

Opatrn\u011b jej vzal mezi prsty a nehtem obkreslil drobn\u00e9 inici\u00e1ly sv\u00e9ho jm\u00e9na. Byla to pravda.<\/div>\n

„V\u00edm, \u017ee jsem ti jej m\u011bl d\u00e1t ji\u017e d\u0159\u00edv, ale m\u011bl jsem strach. Nev\u011bd\u011bl jsem, jak zareaguje\u0161, zdali se na m\u011b nebude\u0161 zlobit, ale u\u017e jsem to d\u00e9le nevydr\u017eel. Chci, abys jej m\u011bl u sebe, proto\u017ee-“ zb\u011bsil\u00fd proud jeho slov byl zastaven jedin\u00fdm Tomov\u00fdm pohledem. D\u00edval se na n\u011bj pohledem pln\u00fdm n\u011bhy.<\/div>\n
„Jsi to ty,“ za\u0161eptal, ukazov\u00e1\u010dkem jej pohladil po tv\u00e1\u0159i a sledoval, \u017ee o\u010di, kter\u00e9 k n\u011bmu l\u00e1skypln\u011b vzhl\u00ed\u017eely, byly stejn\u011b tak kouzeln\u00e9 a hlubok\u00e9, jako o\u010di toho mal\u00e9ho d\u00edt\u011bte.<\/div>\n
Nemohl tomu uv\u011b\u0159it.<\/div>\n
Op\u011bt jej m\u011bl u sebe. Dr\u017eel jej ve sv\u00e9m n\u00e1ru\u010d\u00ed \u00fapln\u011b stejn\u011b jako p\u0159ed lety. Tak kr\u00e1sn\u011b nevinn\u00e9ho a k\u0159ehk\u00e9ho.<\/div>\n
„Sv\u016fj prvn\u00ed polibek jsem dostal od tebe,“ vydechl ve chv\u00edli, kdy si uv\u011bdomil tu skute\u010dnost a Billovy jemn\u011b zr\u016f\u017eov\u011bly tv\u00e1\u0159e p\u0159i vzpom\u00ednce na sv\u016fj skute\u010dn\u011b odv\u00e1\u017en\u00fd \u010din. Pusa na l\u00ed\u010dko, cht\u011bla pro tak mal\u00e9 d\u00edt\u011b skute\u010dn\u011b velikou d\u00e1vku odvahy.<\/div>\n
„B-bylo to pod\u011bkov\u00e1n\u00ed,“ pousm\u00e1l se.<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, \u017ee jsi m\u011b tehdy naprosto okouzlil? \u00dapln\u011b stejn\u011b jako tehdy, kdy jsme se poprv\u00e9 potkali. Po tv\u00e1\u0159i ti st\u00e9kaly kapky de\u0161t\u011b a stejn\u011b tak jsi i von\u011bl. A kdy\u017e jsi na m\u011b promluvil, byl jsem v tom a\u017e po u\u0161i.“ Bill si vesele skousl spodn\u00ed ret, naklonil se ke sv\u00e9 l\u00e1sce a dlouze jej pol\u00edbil.<\/div>\n
„Tak to jsme byli dva,“ usm\u00e1l se proti Tomov\u00fdm pln\u00fdm rt\u016fm, a vz\u00e1p\u011bt\u00ed hladov\u011b pootev\u0159el rty.<\/p>\n

Nic v\u00edc v\u0161ak nestihl ud\u011blat, jeliko\u017e se vz\u00e1p\u011bt\u00ed v\u0161ude kolem rozlehl zvuk hlasit\u00e9ho klep\u00e1n\u00ed. Bill sebou polekan\u011b trhl a vyd\u011b\u0161en\u00fdm pohledem utkv\u011bl na Tomovi, kter\u00fd se tv\u00e1\u0159il podobn\u011b.<\/div>\n

„Tome, otev\u0159i, to jsem j\u00e1,“ Geo zpoza dve\u0159\u00ed je\u0161t\u011b jednou hlasit\u011b zaklepal, a t\u00edm je donutil, a\u010dkoliv necht\u011bn\u011b, vst\u00e1t a urychlen\u011b se za\u010d\u00edt obl\u00e9kat. Tom m\u011bl sto chut\u00ed Gea pra\u0161tit, proto\u017ee jim t\u00edm zma\u0159il dokonalou \u0161anci se je\u0161t\u011b chvilku pomazlit.<\/div>\n
Ve sp\u011bchu na sebe hodil sv\u00e9 \u0161pinav\u00e9 kalhoty i t\u00edlko, po\u010dkal, dokud se i Bill neobl\u00e9kl, a pot\u00e9 rychle p\u0159ib\u011bhl ke dve\u0159\u00edm.<\/div>\n
Sna\u017eil se tv\u00e1\u0159it spokojen\u011b, ale m\u00edrn\u00e1 \u010derve\u0148 ve tv\u00e1\u0159\u00ed obou a Billovy rozcuchan\u00e9 vlasy jasn\u011b nazna\u010dovaly, \u010demu se posledn\u00edch n\u011bkolik minut v\u011bnovali.<\/p>\n

„No to trvalo. Cos tady vyv\u00e1d\u011bl?!“ Georg p\u0159\u00edmo vlet\u011bl dovnit\u0159, a hned na prvn\u00ed pohled na n\u011bm bylo vid\u011bt, \u017ee je na\u0161tvan\u00fd. Jakmile v\u0161ak spat\u0159il v rohu m\u00edstnosti jemn\u011b se usm\u00edvaj\u00edc\u00edho Billa, pochopil a v\u011bnoval ob\u011bma omluvn\u00fd \u00fasm\u011bv.<\/div>\n

„Omlouv\u00e1m se, \u017ee jsem sem jen tak vpadl, ale ta mal\u00e1 otrava si tady zapomn\u011bla n\u011bjak\u00e9ho ply\u0161\u00e1ka,“ promluvil na jeden n\u00e1dech a rychle se rozhl\u00e9dl kolem sebe, zdali jej n\u011bkde neuvid\u00ed pohozen\u00e9ho.<\/div>\n
Mezit\u00edm dovnit\u0159 vb\u011bhl i mal\u00fd Alwin i p\u0159esto, \u017ee mu to Geo zak\u00e1zal, a rychle ut\u00edkal k m\u00edstu, kde si jej nechal.<\/div>\n
„Nen\u00ed to jenom ply\u0161\u00e1k, je to m\u016fj medv\u00eddek,“ brumlal si pod nos a o\u0161kliv\u011b na sv\u00e9ho star\u0161\u00edho bratra zahl\u00ed\u017eel.<\/div>\n
Geo byl na n\u011bj po cel\u00fd den skute\u010dn\u011b zl\u00fd, a proto si vzal do hlavi\u010dky, \u017ee se k n\u011bmu bude chovat stejn\u011b.<\/p>\n

Po chvilce se vracel ke dve\u0159\u00edm i s velikou ply\u0161ovou hra\u010dkou v n\u00e1ru\u010d\u00ed, a jak proch\u00e1zel kolem Billa, vesele se na n\u011bj usm\u00e1l a zam\u00e1val mu.<\/div>\n

Bill mu okam\u017eit\u011b \u00fasm\u011bv oplatil, a je\u0161t\u011b ke v\u0161emu mu spiklenecky po\u0161eptal, \u017ee je ten medv\u00eddek skute\u010dn\u011b p\u0159ekr\u00e1sn\u00fd a a\u0165 si sv\u00e9ho br\u00e1\u0161ku nev\u0161\u00edm\u00e1.<\/div>\n
„Je\u0161t\u011b jednou se v\u00e1m omlouv\u00e1m,“ Georg se rozpa\u010dit\u011b po\u0161kr\u00e1bal ve vlasech a i p\u0159esto, \u017ee jej jeho mlad\u0161\u00ed br\u00e1\u0161ka skute\u010dn\u011b vyt\u00e1\u010del, vzal jeho malou ru\u010di\u010dku do sv\u00e9, rozlou\u010dil se s klukama a spole\u010dn\u011b vy\u0161li ven.<\/p>\n

„Tak co, p\u016fjdeme?“ Tom n\u011bkolika kroky popo\u0161el k Billovi, vzal jej kolem bok\u016f a m\u011bkce jej l\u00edbl do vlas\u016f.<\/div>\n

Bill beze slova p\u0159ik\u00fdvl, je\u0161t\u011b na malou chvilku se zavrtal do Tomova objet\u00ed a zhluboka se nadechl jeho v\u016fn\u011b. Om\u00e1men\u011b stiskl v\u00ed\u010dka a zachv\u011bl se touhou.<\/div>\n
Nikdy by ne\u0159ekl, \u017ee bude schopn\u00fd n\u011bkoho takhle milovat\u2026<\/p>\n

autor: B-kay<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B-kay „Nikdy bych ne\u0159ekl, \u017ee na sv\u011bt\u011b existuje n\u011bco tak kr\u00e1sn\u00e9ho,“ pohled, kter\u00fd Bill v\u011bnoval Tomov\u00fdm o\u010d\u00edm, byl sice unaven\u00fd, p\u0159esto v\u0161echno v\u0161ak jeho o\u010di vyza\u0159ovaly klid a n\u011bhu. P\u0159iv\u0159en\u00fdma o\u010dima sledoval Toma, skl\u00e1n\u011bj\u00edc\u00edho se nad n\u00edm, jak pomalounku pokr\u00fdval drobn\u00fdmi<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[474],"tags":[],"class_list":["post-6613","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-someone-like-you"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6613","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=6613"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6613\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=6613"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=6613"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=6613"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}