{"id":6615,"date":"2012-04-22T18:00:00","date_gmt":"2012-04-22T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=6597"},"modified":"2012-04-22T18:00:00","modified_gmt":"2012-04-22T17:00:00","slug":"zeiten-andern-dich-62","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/04\/22\/zeiten-andern-dich-62\/","title":{"rendered":"Zeiten \u00e4ndern dich 62."},"content":{"rendered":"
autor: Mintam<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong> <\/div>\n
Tom\u016fv pohled m\u011b sjede od hlavy a\u017e k pat\u011b, a pak si spokojen\u011b slo\u017e\u00ed ruce za hlavu s \u00fasm\u011bvem.
„Co?“
„Nic,“ \u0159ekne sice, ale jeho pohled se ani na vte\u0159inu nest\u00e1hne. Kdy\u017e n\u00e1padn\u011b sjede n\u00ed\u017ee, donut\u00ed i m\u011b kr\u00e1tce sjet pohledem na sv\u016fj znateln\u00fd rozkrok. Jasn\u011b \u017ee jo, sakra!
S v\u00fddechem zavrt\u00edm hlavou. „Tomi, ona pl\u00e1\u010de, v\u00ed\u0161?“ upozorn\u00edm ho s \u00fasm\u011bvem, jestli t\u0159eba p\u0159ehl\u00e9dl, \u017ee je tu jin\u00fd probl\u00e9m, a vyd\u00e1m se se Zoe do kuchyn\u011b. Sly\u0161\u00edm za sebou Tom\u016fv sm\u00edch, ne\u017e se vyd\u00e1 za n\u00e1mi. A kdy\u017e se Zoe po chvilce m\u00edrn\u011b uklidn\u00ed, a d\u00e1 mi kone\u010dn\u011b norm\u00e1ln\u011b uva\u017eovat, za\u010dnu p\u0159em\u00fd\u0161let o tom, co do n\u00ed zkusit dostat. „M\u011bl bych do tebe dostat n\u011bco z tohohle, co vypad\u00e1…“ za\u0161kleb\u00edm se na zeleninou p\u0159esn\u00edd\u00e1vku, „nechutn\u011b.“ Dokon\u010d\u00edm sv\u016fj proslov a usm\u011bju se na ni. Ta m\u00edrn\u011b pla\u010dtiv\u011b \u0161kytne, nabere nov\u00fd dech a pokra\u010duje v pl\u00e1\u010di. „Super.“
„Mysl\u00edm, \u017ee bys na ni m\u011bl v\u00edc mluvit, tv\u016fj hlas uklid\u0148uje. V\u011b\u0159 mi.“
„Se\u0161 hodnej, ale t\u00edm j\u00ed nenakrm\u00edm.“
„To sice ne, ale aspo\u0148 p\u0159estane bre\u010det. Krom toho, jestli bude bre\u010det, nedostane\u0161 do n\u00ed ani mravence.“<\/p>\n

Uchechtnu se. „Tomi pros\u00edm, nem\u011bj takov\u00e1hle p\u0159irovn\u00e1n\u00ed.“
„Citlivko,“ u\u0161kl\u00edbne se Tom, pom\u016f\u017ee mi s otev\u0159en\u00edm p\u0159esn\u00edd\u00e1vky, a pot\u00e9 ke mn\u011b p\u0159ijde zezadu a ovine ruce kolem m\u00e9ho pasu.
„Mysl\u00ed\u0161, \u017ee kdy\u017e na n\u00ed budeme dva, \u017ee se n\u00e1m to poda\u0159\u00ed?“
„Nemysl\u00edm, zkou\u0161\u00edm,“ s \u00fasm\u011bvem mne l\u00edbne na krk, kde hned na to jen jemn\u011b a kr\u00e1tce skousne. Ne\u017e by ale p\u0159estal, naopak to n\u011bkolikr\u00e1t zopakuje, a\u017e jsem nucen lehce p\u0159iv\u0159\u00edt o\u010di.
„Tome,“ usm\u011bju se a p\u0159ipomenu si, abych nep\u0159estal hladit malou Zoe. Ta se sice u\u017e pomalu za\u010dne uklid\u0148ovat, ale p\u0159eci jen je\u0161t\u011b pl\u00e1\u010d p\u0159eva\u017euje.
„Ale pom\u00e1h\u00e1 to, ob\u011bma stran\u00e1m. Jen se koukni,“ usm\u011bje se na Zoe, kter\u00e1 sv\u00fdma mokr\u00fdma o\u010d\u00ed\u010dkama m\u017eour\u00e1 na n\u00e1s a sna\u017e\u00ed se vyhr\u00e1t boj nad sv\u00fdm pl\u00e1\u010dem. A ne\u017e se n\u00e1m ji poda\u0159\u00ed uklidnit \u00fapln\u011b, objev\u00ed se doma u\u017e i Nelly.<\/div>\n

\n
\n

„P\u0159i\u0161la jsem se jen nap\u00edt,“ usm\u011bje se na n\u00e1s, aby vysv\u011btlila svou zast\u00e1vku. Tom se po n\u00ed ohl\u00eddne a je tud\u00ed\u017e nucen m\u011b t\u00e9m\u011b\u0159 pustit. „Ona plakala?“ p\u0159ijde starostliv\u011b ke mn\u011b, aby malou Zoe pohladila.
„U\u017e se n\u00e1m j\u00ed poda\u0159ilo uti\u0161it. Kdes nechala ty dva?“
„Jsou na zahrad\u011b. Tome, \u017ee dos\u00e1hne\u0161 na skleni\u010dky?“ prosebn\u011b pronese a postav\u00ed se pod sk\u0159\u00ed\u0148ku.
„Jasn\u011b,“ p\u0159ik\u00fdvne a ochotn\u011b j\u00ed p\u0159ijde na pomoc.
J\u00e1 se se Zoe posad\u00edm a pokus\u00edm se do n\u00ed dostat prvn\u00ed l\u017ei\u010dku p\u0159esn\u00edd\u00e1vky. Mezit\u00edm se ke stolu usad\u00ed u\u017e i oni a Tom se vesele na m\u011b zad\u00edv\u00e1. Kdy\u017e ale jeho pohled nep\u0159est\u00e1v\u00e1, jemn\u011b do n\u011bho pod stolem \u0161\u0165ouchnu nohou. To ale pochopiteln\u011b neujde Nelly.
„\u010cemu se oba zase sm\u011bjete?“
„Tob\u011b a tomu velk\u00fdmu zelen\u00fdmu broukovi ve tv\u00fdch vlasech,“ reaguje okam\u017eit\u011b.
Nelly se zaraz\u00ed a opatrn\u011b se na Toma pod\u00edv\u00e1. „D\u011bl\u00e1\u0161 si legraci, \u017ee jo?“
Ten na ni vypl\u00e1zne jazyk a za\u010dne j\u00ed cuchat vl\u00e1sky. Nelly se rozesm\u011bje a za\u010dne se br\u00e1nit, ale pak se j\u00ed poda\u0159\u00ed ut\u00e9ct ze \u017eidle a ob\u011bhne cel\u00fd st\u016fl a\u017e k Tomovi, kter\u00e9ho vezme za ruku.
„Poj\u010f, uk\u00e1\u017eu ti n\u011bco tajn\u00fdho, co nesm\u00ed Bill vid\u011bt,“ sna\u017e\u00ed se to \u0159\u00edct potichu, abych to snad nezaznamenal, ale mysl\u00edm, \u017ee ji nikdo \u0161eptat nenau\u010dil.
„Hmm, to j\u00e1 r\u00e1d,“ vstane s \u00fasm\u011bvem a jen na mne mrkne, ne\u017e s Nelly zmiz\u00ed.<\/p>\n

***<\/p>\n

„Copak je dneska s tebou?“
„\u0160patn\u011b jsem spal. T\u00e9m\u011b\u0159 nespal. Nev\u00edm pro\u010d,“ pokr\u010d\u00edm rameny, ale pak m\u00e1vnu rukou, „to je fuk.“
„No, ne tak \u00fapln\u011b fuk, ale dneska se postar\u00e1m o to, aby ses vyspal v\u00fdborn\u011b, hm?“
„Beru t\u011b za slovo,“ usm\u011bju se na Toma. Je sobota odpoledne a my se spole\u010dn\u011b vrac\u00edme z ob\u011bda a z n\u00e1v\u0161t\u011bvy venkovn\u00ed v\u00fdstavy fotografi\u00ed od jednoho \u00fasp\u011b\u0161n\u00e9ho fotografa. Byla to z\u00e1bava a po\u0159\u00e1daly se u toho je\u0161t\u011b p\u0159\u00eddavn\u00e9 show, kter\u00e9 mne osobn\u011b fakt nadchly. Vymysleli jsme si to s Tomem, abychom n\u011bjak str\u00e1vili \u010das, ne\u017e budeme muset nutn\u011b oba k nim dom\u016f. Jeho rodi\u010de toti\u017e po\u0159\u00e1daj\u00ed jakousi zahradn\u00ed p\u00e1rty, kter\u00e1 je v\u00edc form\u00e1ln\u00ed, ne\u017e bych od zahradn\u00edch se\u0161lost\u00ed \u010dekal, a proto trvali na tom, aby Tom byl p\u0159\u00edtomn\u00fd. Podle mne je to jen na d\u016fkaz toho, aby p\u016fsobili \u0161\u0165astn\u00fdm dojmem, a p\u0159itom se Tom posledn\u00ed dobou tak jasn\u011b tr\u00e1p\u00ed! A mo\u017en\u00e1 \u017ee nejen posledn\u00ed dobou. Jedin\u00e9 hezk\u00e9 gesto na tom bylo, \u017ee \u0159ekl, \u017ee beze m\u011b nep\u0159ijde, a proto jeho mamka skousla i to, \u017ee se uk\u00e1\u017eeme spolu. Hm, kdo v\u00ed, jak jim pokaz\u00edm tu idylku dokonalosti.<\/p>\n

„Zajdeme do toho \u00fatulku?“ Chceme vz\u00edt cestou je\u0161t\u011b \u00fatulek, abychom se je\u0161t\u011b v\u00edce zdr\u017eeli, a hlavn\u011b proto\u017ee mi telefonoval Mark, \u017ee u\u017e p\u0159ijel dom\u016f, ale sejdu se s n\u00edm s\u00e1m zase a\u017e n\u011bkdy nebude m\u00edt \u010das Tom. Slu\u0161nost\u00ed je ho j\u00edt ale alespo\u0148 pozdravit.
„Jo, jasn\u00fd,“ p\u0159ik\u00fdvne okam\u017eit\u011b Tom a jemn\u011b mne pohlad\u00ed.
„Tomi, m\u016f\u017eu b\u00fdt up\u0159\u00edmn\u00fd?“
„Mus\u00ed\u0161.“
„Mn\u011b se k v\u00e1m v\u016fbec nechce.“
„J\u00e1 t\u011b ch\u00e1pu. V\u00edc ne\u017e ch\u00e1pu, ale p\u0159\u00edsah\u00e1m, \u017ee tam nebudeme d\u00e9le, ne\u017e nezbytnou dobu, a hned pak se ztrat\u00edme, hm?“
„Kdy\u017e necht\u011bl bych, abychom to je\u0161t\u011b zhor\u0161ili u tv\u00fdch rodi\u010d\u016f.“
„Nic v\u00edc se pokazit u\u017e nem\u016f\u017ee. Pros\u00edm, ud\u011blej to pro m\u011b.“
„Samoz\u0159ejm\u011b, ud\u011bl\u00e1m to r\u00e1d, pokud si to p\u0159eje\u0161, ale p\u0159ipad\u00e1m si u\u017e te\u010f hloup\u011b, nato\u017e potom.“ A\u010dkoliv ta p\u00e1rty u\u017e prob\u00edh\u00e1 od poledn\u00edch hodin, my se tomu stejn\u011b oba sna\u017e\u00edme vyhnou co nejv\u00edce to jde. J\u00e1 v\u00edm, \u017ee je to v\u016f\u010di Tomovi nef\u00e9r, \u017ee mu to takhle \u0159\u00edk\u00e1m, a \u017ee on s t\u00edm taky nic neud\u011bl\u00e1, ale p\u0159eci jen jsem to \u0159\u00edci musel. A druhou v\u011bc\u00ed je to, \u017ee se tam vyskytne i Andreas s rodi\u010di pozvan\u00fd mezi prvn\u00edmi. Pochopiteln\u011b.<\/p>\n

„Ty u\u017e se s Andreasem bav\u00ed\u0161… v pohod\u011b?“ zept\u00e1m se, kdy\u017e u\u017e dobrou chv\u00edli posed\u00e1v\u00e1me na jejich zahrad\u011b a civ\u00edme na ty p\u0159\u00edtomn\u00e9. Tedy alespo\u0148 j\u00e1 civ\u00edm. Toma mi ka\u017edou chv\u00edli n\u011bkdo krade, aby ho pozdravil, aby mu n\u011bkoho p\u0159edstavil a podobn\u00e9 v\u011bci, co se na takovouhle spole\u010dnost slu\u0161\u00ed. To, co ale vid\u00edm, je fakt, \u017ee ka\u017edou chvilku se u n\u011bho zastav\u00ed i Andreas.
„Hm, n\u011bco na ten zp\u016fsob,“ pod\u00e1 mi skleni\u010dku s pit\u00edm. S d\u00edkem ji p\u0159ijmu a vr\u00e1t\u00edm pohled k Andreasovi. „Nutn\u011b nemus\u00ed vid\u011bt on tebe, ty jeho, ale je to lep\u0161\u00ed.“
„V\u00edm, \u017ee je to ode m\u011b nevd\u011b\u010dn\u00fd, \u017ee ti neust\u00e1le vy\u010d\u00edt\u00e1m to, \u017ee je v m\u00e9 p\u0159\u00edtomnosti, a z\u00e1rove\u0148 ti vy\u010d\u00edt\u00e1m, kdy\u017e s n\u00edm nejsi ty, ale… Mus\u00ed to tak b\u00fdt, co se t\u00fd\u010de jeho. Nem\u016f\u017eu si pomoct.“
„To je v pohod\u011b.“
„Ale jsem r\u00e1d, \u017ee to te\u010f mezi v\u00e1mi takhle je. Up\u0159\u00edmn\u011b,“ upiju ze sv\u00e9 skleni\u010dky d\u017eusu.
„Jsi zlato,“ usm\u011bje se Tom a l\u00edbne mne na tv\u00e1\u0159. Roz\u010diluje m\u011b to tady v\u00edc ne\u017e dost! Nejen\u017ee n\u00e1s neust\u00e1le pron\u00e1sleduje pohled Tomovy mamky, ale hlavn\u011b se ji v\u0161ichni sna\u017e\u00ed napodobovat a ka\u017edou chv\u00edli m\u00e1m pocit, \u017ee na n\u00e1s z\u00edraj\u00ed v\u0161ichni!<\/p>\n

„Je\u0161t\u011b chv\u00edli a um\u0159u,“ usm\u011bju se a pohlad\u00edm Bastu le\u017e\u00edc\u00edho u m\u00fdch nohou.
„I tak jsi \u00fa\u017easnej, vydr\u017eel jsi to u\u017e p\u0159es dv\u011b hodiny.“
„Dv\u011b hodiny? Uaah,“ z\u00edvnu si, „promi\u0148, \u017ee to \u0159\u00edk\u00e1m, jsem protivnej, kdy\u017e blb\u011b sp\u00edm.“
„Nejsi protivnej, to tohle v\u0161echno kolem je protivn\u00fd!“
„P\u016fjdeme v noci k tomu mostu?“ zasn\u011bn\u011b se usm\u011bju. To nejromanti\u010dt\u011bj\u0161\u00ed m\u00edsto v tomhle m\u011bst\u011b, kter\u00e9 jsem teprve dnes vid\u011bl poprv\u00e9 ve sv\u00e9m \u017eivot\u011b. V noci to tam mus\u00ed b\u00fdt je\u0161t\u011b \u00fa\u017easn\u011bj\u0161\u00ed!
„V noci bys m\u011bl sp\u00e1t. Obzvl\u00e1\u0161t\u011b dnes.“
„Hm, n\u011bco by \u0161lo p\u0159ekonat. A pak, nejsem unavenej, jen… divn\u011b nevyspalej.“
„Jak se ti bude cht\u00edt,“ pohlad\u00ed mne jemn\u011b po stehn\u011b a zvedne pohled, kdy\u017e n\u00e1s zakryje st\u00edn.
„Tome, mohla bych s tebou mluvit?“ Jeho mamka zkus\u00ed nazna\u010dit \u00fasm\u011bv, ale nijak se j\u00ed to neda\u0159\u00ed.
„Hm,“ p\u0159ik\u00fdvne osloven\u00fd.
„Mohli bychom mluvit jen spolu?“ zept\u00e1 se opatrn\u011b, aby nazna\u010dila z\u00e1m\u011br, kdy\u017e se Tom nezved\u00e1.<\/p>\n

Oba dva se ode m\u011b vzd\u00e1l\u00ed. Zad\u00edv\u00e1m se na Bastu, kter\u00fd je doprov\u00e1z\u00ed pohledem, a zaznamen\u00e1m jen Sama, jak nespokojen\u011b, \u017ee ho Tom p\u0159estal hladit, p\u0159esune hlavu sm\u011brem ke mn\u011b. Nejprve si v\u0161\u00edm\u00e1m jen jich, a v\u016fbec nejsem schopn\u00fd se soust\u0159edit na n\u011bco jin\u00e9ho, ale pak mi dojde, \u017ee rozhovor mezi Tomem a jeho mamkou p\u0159idal na hlasitosti, a dost\u00e1v\u00e1 se tud\u00ed\u017e k m\u00fdm u\u0161\u00edm, ani\u017e bych s\u00e1m cht\u011bl. Sice u\u017e je to jen \u010d\u00e1st rozhovoru, kter\u00fd zaslechnu, ale p\u0159eci.
„\u0160lo by to?“
„Ne, to teda ne\u0161lo, pokud tady mus\u00edm b\u00fdt.“
„Tome, bu\u010f se okam\u017eit\u011b zklidn\u00ed\u0161, nebo si sbal v\u011bci.“
„Fajn, to mi skv\u011ble vyhovuje!“
„Za tohle ti to p\u0159ece nestoj\u00ed! Nechci jen, abys tady d\u00e1val najevo, \u017ee…“
„Mn\u011b je \u00fapln\u011b jedno, co si lidi mysl\u00ed, a jak p\u0159ed nima chce\u0161 ty vypadat! J\u00e1 toho kluka m\u00e1m r\u00e1d.“
„Tohle je…“
„Tohle je to, co ty nepochop\u00ed\u0161. Jsem r\u00e1d, \u017ee jsem m\u011bl \u0161anci d\u00edky n\u011bmu zjistit, \u017ee nejsem jako ty! Nikdy ti na nikom nez\u00e1le\u017eelo!“
Zaraz\u00edm se, kdy\u017e z t\u00e9 strany nep\u0159ijde u\u017e ani hl\u00e1sek, a naopak ke mn\u011b p\u0159ijde osobn\u011b Tom, vezme mne prudce za ruku a donut\u00ed m\u011b se postavit. „Bille, odch\u00e1z\u00edme.“ Nesta\u010d\u00edm ani mrknout, kdy\u017e se nech\u00e1m v\u00e9st Tomem ze zahrady k jeho autu.
„Tome!“ Pokus\u00ed se ho je\u0161t\u011b jeho mamka zastavit, ale Tom se k n\u00ed jen prudce oto\u010d\u00ed.
„Nech toho!“ \u0159ekne tvrd\u011b a j\u00e1 m\u00e1m mo\u017enost prohl\u00e9dnout si jeho mamku. Vypad\u00e1 zara\u017een\u011b a neust\u00e1le pohledem uh\u00fdb\u00e1 ke v\u0161em p\u0159\u00edtomn\u00fdm, kte\u0159\u00ed post\u00e1vaj\u00ed d\u00e1l a nemaj\u00ed o tomhle ani p\u00e1ru.
Pak, ani\u017e by se Tom u\u017e by\u0165 na vte\u0159inu oto\u010dil, vyjdeme ze zahrady, nasedneme do auta a vyjedeme vst\u0159\u00edc m\u011bstu. Jsem z toho perfektn\u011b zmaten\u00fd, a\u017e jsem ztratil dech. Teprve v aut\u011b jsem schopen mluvit.
„Co se stalo?“ strhnu k n\u011bmu okam\u017eit\u011b pohled, kdy\u017e se p\u0159ipout\u00e1m. Tom ale neodpov\u00ed a jen za\u0159ad\u00ed v\u011bt\u0161\u00ed rychlost. „Zpomal pros\u00edm. Jedeme stra\u0161n\u011b rychle.“ S obavou v hlase pohl\u00e9dnu ven. Bo\u017ee, bu\u0161\u00ed mi srdce a v\u016fbec nev\u00edm, co si m\u00e1m myslet o tom, co se tam stalo. Co se vlastn\u011b stalo? Nakonec ale rezignuju, kdy\u017e Tom st\u00e1le ml\u010d\u00ed, a nerv\u00f3zn\u011b za\u010dnu mnout sv\u00e9 prsty.<\/p>\n

autor: Mintam<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Mintam Tom\u016fv pohled m\u011b sjede od hlavy a\u017e k pat\u011b, a pak si spokojen\u011b slo\u017e\u00ed ruce za hlavu s \u00fasm\u011bvem.„Co?“„Nic,“ \u0159ekne sice, ale jeho pohled se ani na vte\u0159inu nest\u00e1hne. Kdy\u017e n\u00e1padn\u011b sjede n\u00ed\u017ee, donut\u00ed i m\u011b kr\u00e1tce sjet pohledem na<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[462],"tags":[],"class_list":["post-6615","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-zeiten-andern-dich"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6615","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=6615"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6615\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=6615"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=6615"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=6615"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}