{"id":6629,"date":"2012-04-19T18:00:00","date_gmt":"2012-04-19T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=6611"},"modified":"2012-04-19T18:00:00","modified_gmt":"2012-04-19T17:00:00","slug":"zeiten-andern-dich-61","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/04\/19\/zeiten-andern-dich-61\/","title":{"rendered":"Zeiten \u00e4ndern dich 61."},"content":{"rendered":"
autor: Mintam<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong> <\/div>\n
<\/div>\n
„Jsi moje posledn\u00ed nad\u011bje. Sophie dostala v\u010dera ve\u010der \u010dty\u0159ic\u00edtky a v\u016fbec to nekles\u00e1. Pot\u0159ebovala bych s n\u00ed zajet do nemocnice, jenom\u017ee mi nem\u00e1 kdo pohl\u00eddat Zoe. Paul p\u0159ijede a\u017e odpoledne z pr\u00e1ce a zbyl jsi mi jako posledn\u00ed nad\u011bje, kdo by mi Zoe pohl\u00eddal. Bylo by to v\u00e1\u017en\u011b jen do odpoledne, ne\u017e by Paul p\u0159ijel.“
Zoe, \u0161esti m\u011bs\u00ed\u010dn\u00ed sest\u0159i\u010dka Sophie. „Ale jo, to by snad nebyl probl\u00e9m. Je\u0161t\u011b zvl\u00e1dnu jedno mim\u010do.“
„V\u00e1\u017en\u011b bys to pro m\u011b ud\u011blal?“
„R\u00e1d,“ p\u0159ik\u00fdvnu.
„Oh, jsi moje z\u00e1chrana,“ kr\u00e1tce m\u011b obejme, „p\u0159inesu ti v\u0161echny pot\u0159ebn\u00e9 v\u011bci do p\u00e1r minut a…“
Zaraz\u00edm ji: „Hlavn\u011b a\u0165 je Sophie v po\u0159\u00e1dku. O v\u0161echno ostatn\u00ed se postar\u00e1m, slibuju.“
„Dob\u0159e, kdyby n\u011bco, d\u00e1m ti i telefonn\u00ed \u010d\u00edslo. A,“ zat\u0159epe hlavou, „jasn\u011b, jdu pro Zoe a v\u011bci. A v\u00e1\u017en\u011b moc d\u011bkuju, Bille.“
„To nen\u00ed za co,“ ujist\u00edm ji s \u00fasm\u011bvem a nech\u00e1m dve\u0159e pootev\u0159en\u00e9.<\/p>\n

Bydl\u00ed jen ob jeden d\u016fm, tak\u017ee tu bude hned. Vyb\u011bhnu po schodech nahoru, abych obhl\u00e9dl situaci, proto\u017ee jsem si jist, \u017ee zvonek Nelly probudil. Nesta\u010d\u00edm ale z\u00edrat! Stihla se ze sv\u00e9ho pokoje p\u0159esunout do m\u00e9ho a zabrat m\u00e9 m\u00edsto vedle Toma. Usm\u011bju se, kdy\u017e vid\u00edm, jak se Tom dobrovoln\u011b nech\u00e1 od n\u00ed \u0161\u0165ouchat. Je asi je\u0161t\u011b dost unavenej, proto\u017ee nejen \u017ee jsme stejn\u011b v\u010das ne\u0161li sp\u00e1t, ale je\u0161t\u011b jsme minim\u00e1ln\u011b pak dv\u011b hodiny nemohli usnout.
„Nelly, p\u0159esta\u0148,“ upozorn\u00edm ji mezi dve\u0159ma a ta okam\u017eit\u011b povysko\u010d\u00ed, kdy\u017e m\u011b spat\u0159\u00ed.
„Kdo to zvonil?“
„Co jsi zv\u011bdav\u00e1? A co v\u016fbec d\u011bl\u00e1\u0161 tady?“
„Byla jsem u\u017e vzh\u016fru, ale ta\u0165ka mi \u0159\u00edkal, a\u0165 v\u00e1s je\u0161t\u011b nech\u00e1m sp\u00e1t, a te\u010f jsem t\u011b sly\u0161ela a v\u011bd\u011bla, \u017ee u\u017e budete vzh\u016fru.“
„Ale Tom nen\u00ed, nev\u0161imla sis?“
Na to se ale Tom vrhne na Nelly a b\u011bhem p\u011bti vte\u0159in ji zabalenou v pe\u0159in\u011b sto\u010d\u00ed do kukly do sv\u00e9 n\u00e1ru\u010de.<\/div>\n

\n
„Kdo to zvonil?“ usm\u011bje se Tom a sna\u017e\u00ed se pevn\u011b dr\u017eet Nelly, kter\u00e1 se mu se sm\u00edchem a p\u00edsk\u00e1n\u00edm sna\u017e\u00ed mermomoc\u00ed vytrhnout a dostat se z kukly ven.
„Sophie m\u00e1 \u010dty\u0159ic\u00edtky, tak\u017ee mus\u00ed do nemocnice, a my se budem muset postarat o malou Zoe.“
„\u010cty\u0159ic\u00edtky jsou velk\u00fd hore\u010dky,“ koukne se Nelly v\u00e1\u017en\u011b na Toma, aby ho zasv\u011btila, a pak se pousm\u011bje, „ale Zoe je mali\u010dk\u00fd miminko, bude se ti l\u00edbit.“
„Ale pl\u00ednky j\u00ed bude\u0161 p\u0159ebalovat ty!“ stanov\u00ed Tom pravidla, na\u010de\u017e se Nelly u\u0161kl\u00edbne.
„Ne ne! Fuuuj! To bude\u0161 d\u011blat ty!“ \u0159ekne se sm\u00edchem. „Ale co n\u00e1\u0161 v\u00fdlet?“ hrkne pak v Nelly.
„No,“ vydechnu, „nev\u00edm, bu\u010f to odlo\u017e\u00edme na z\u00edtra, nebo holt uvid\u00edme,“ pokr\u010d\u00edm rameny.
„To je \u0161koda. Ale hlavn\u011b kdy\u017e ud\u011bl\u00e1me radost mamince Sophinky. Sophinka tu byla taky?“
„Ne, jen jej\u00ed mamka, za chvilku se vr\u00e1t\u00ed se Zoe.“
„Tome, mus\u00ed\u0161 vst\u00e1vat a neb\u00fdt jako miminko, kter\u00e9 prosp\u00ed klidn\u011b cel\u00fd den. Fakt.“
„Neee,“ zak\u0148our\u00e1 Tom se zasm\u00e1n\u00edm a r\u00e1doby kuklu s Nelly odhod\u00ed vedle sebe. Ta se se sm\u00edchem vyhrabe z pe\u0159iny a sko\u010d\u00ed na Toma, kter\u00fd se sna\u017e\u00ed si zahrabat hlavu pod pol\u0161t\u00e1\u0159. Pousm\u011bju se nad t\u011bma dv\u011bma a vyd\u00e1m se rad\u011bji zas dol\u016f, abych Sophiinu mamku neprome\u0161kal.<\/p>\n

„Tak poj\u010f, zlat\u00ed\u010dko,“ usm\u011bju se na z\u00e1\u0159\u00edc\u00ed tv\u00e1\u0159i\u010dku Zoe, kter\u00e1 si m\u011b zkoumav\u011b prohl\u00ed\u017e\u00ed.
„Bille, jsem ti neskute\u010dn\u011b vd\u011b\u010dn\u00e1. Hned jak budu moct, se ti ozvu, a jakmile bude Paul doma, vyzvedne si ji. Nep\u0159ekaz\u00edm v\u00e1m \u017e\u00e1dn\u00e9 pl\u00e1ny?“
„Ne, v\u00e1\u017en\u011b. To je mali\u010dkost,“ pokus\u00edm se ji ji\u017e po n\u011bkolik\u00e1t\u00e9 p\u0159esv\u011bd\u010dit a nech\u00e1m si od n\u00ed nadiktovat spoustu dal\u0161\u00edch instrukc\u00ed, ne\u017e se s je\u0161t\u011b dal\u0161\u00ed spoustou d\u00edk\u016f vyd\u00e1 kone\u010dn\u011b odv\u00e9zt Sophii. Ti dva u\u017e stoj\u00ed za mnou, kdy\u017e se k nim oto\u010d\u00edm se Zoe v n\u00e1ru\u010d\u00ed.
„Tak a te\u010f,“ za\u010dnu velitelsk\u00fdm t\u00f3nem, a kdy\u017e si mal\u00e1 Zoe, kter\u00e1 pr\u00e1v\u011b sn\u00eddala, jak jsem byl obezn\u00e1men, \u0159\u00edhne, rozesm\u011bju se spole\u010dn\u011b s nimi, a ve\u0161ker\u00e9 velitelstv\u00ed ve mn\u011b je to tam.
„P\u016fj\u010d mi ji,“ usm\u011bje se Tom a nat\u00e1hne k mal\u00e9 Zoe ruce, ani\u017e by mi u toho nezapomn\u011bl d\u00e1t polibek na dobr\u00e9 r\u00e1no. Pousm\u011bju se nad t\u00edm a vzpomenu si na Gordonova slova: I dva kluci m\u016f\u017eou m\u00edt dnes d\u011bti. Je to tak, d\u00edkybohu.<\/p>\n

Kouknu na Nelly, kter\u00e1 n\u00e1s dost zamy\u0161len\u011b pozoruje, a cvrknu ji do nosu. „Nelly, ty p\u0159iprav\u00ed\u0161 sn\u00eddani pro pejsky a j\u00e1 p\u0159iprav\u00edm sn\u00eddani pro n\u00e1s v\u0161echny, jo?“
„A co Zoe?“
„Ta pr\u00fd u\u017e sn\u00eddala a mysl\u00edm, \u017ee je syt\u00e1, jak n\u00e1m dala p\u0159ed chvilkou najevo,“ pousm\u011bju se.
„Tak dob\u0159e. A tady jsou v\u011bci pro Zoe?“
„Jo,“ vezmu velkou ta\u0161ku a p\u0159enesu ji do kuchyn\u011b na st\u016fl. „Jdi se obl\u00edknout, vy\u010distit zuby a p\u0159ij\u010f, jo?“
„Hmmm,“ vesele si povysko\u010d\u00ed a pohlad\u00ed malou Zoe, ne\u017e vyb\u011bhne po schodech do sv\u00e9ho pokoje.
„Nelly nelhala, je fakt roztomil\u00e1,“ usm\u011bje se Tom lehce houpaj\u00edc\u00ed zv\u011bdavou Zoe v n\u00e1ru\u010d\u00ed.
„A hlavn\u011b je spole\u010densk\u00e1. Nech\u00e1 se chovat od ka\u017ed\u00e9ho. To Nelly d\u011bsn\u011b vyv\u00e1d\u011bla, kdy\u017e by j\u00ed m\u011bl chovat kdokoliv jin\u00fd ne\u017e mamka.“ Usm\u011bju se, kdy\u017e si Zoe p\u0159ivlastn\u00ed jeden konec Tomova cop\u00e1nku a za\u010dne ho \u017eu\u017elat, ani\u017e by p\u0159estala o\u010dima zv\u011bdav\u011b zkoumat okol\u00ed. „Hm, nebude asi tak syt\u00e1, jak jsem myslel.“ Kouknu na Tom\u016fv pobaven\u011b vyd\u011b\u0161en\u00fd v\u00fdraz a d\u00e1m se do sm\u00edchu.<\/p>\n

K des\u00e1t\u00e9 hodin\u011b m\u00e1me rozehran\u00e9 pexeso a venku poprv\u00e9 od r\u00e1na vysvitne slun\u00ed\u010dko.
„Hm, mraky jsou kone\u010dn\u011b pry\u010d.“
„Vyhr\u00e1\u00e1\u00e1la jsem!“ zvol\u00e1 Nelly vesele ve chvilce, kdy zrovna ned\u00e1v\u00e1m pozor.
„Nelly! Nek\u0159i\u010d. Zoe pr\u00e1v\u011b usnula,“ usm\u011bju se na ni.
„Jak to d\u011bl\u00e1\u0161?“ kn\u00edkne Tom nespokojen\u011b.
„Proto\u017ee je\u0161t\u011b sp\u00ed\u0161,“ zachichot\u00e1 se Nelly a sleze ze \u017eidle. „Bille, kdy\u017e Zoe sp\u00ed, a u\u017e je venku hezky, mohla bych na chvilku ven? S holkama?“
„Ale ohl\u00e1s\u00ed\u0161 se mi v\u017edycky, jako se chod\u00ed\u0161 ohla\u0161ovat ta\u0165kovi, slibuje\u0161?“
„Jo jo, p\u016fjdu jenom na chvilku. M\u016f\u017eu vz\u00edt i pejsky?“
„Bude\u0161 na n\u011b d\u00e1vat pozor a nespust\u00ed\u0161 je z o\u010d\u00ed ani na vte\u0159inu.“
„Bille, nejsem u\u017e tak mal\u00e1,“ \u0159ekne a vyb\u011bhne do sv\u00e9ho pokoje se p\u0159evl\u00e9knout.
„Nen\u00ed u\u017e tak mal\u00e1,“ usm\u011bje se Tom, hraj\u00edc\u00ed si s krati\u010dkama od pexesa.<\/p>\n

„Nelly, a dej pros\u00edm pozor hlavn\u011b na Malou d\u00e1mu, ju? V\u00ed\u0161, \u017ee se je\u0161t\u011b trochu boj\u00ed,“ do\u0159eknu j\u00ed zbyl\u00e9 instrukce, kdy\u017e u\u017e si pejsky up\u00edn\u00e1 na vod\u00edtka.
„J\u00e1 na n\u00ed d\u00e1m pozor,“ ujist\u00ed m\u011b s \u00fasm\u011bvem a zam\u00e1v\u00e1 n\u00e1m, kdy\u017e vyleze ze dve\u0159\u00ed.
„Nech\u00e1pu, jak m\u016f\u017ee tak milovat b\u00fdt dvacet \u010dty\u0159i hodin venku. Pravda, taky bychom dneska byli cel\u00fd den venku, kdybychom mohli odjet, ale to je n\u011bco zcela jin\u00e9ho,“ usm\u011bju se.
„No, ale takhle m\u016f\u017eeme dospat to, co bychom nemohli, kdybychom odjeli,“ vypl\u00e1zne Tom jazyk.
„Ty jsi v\u00e1\u017en\u011b jako to miminko,“ usm\u011bju se a nat\u00e1hnu k n\u011bmu ruku, „vzbudila t\u011b brzo ty „vst\u00e1val bych pro n\u00ed klidn\u011b v p\u011bt r\u00e1no“, vi\u010f?“ zept\u00e1m se se sm\u00edchem a potichou\u010dku ho odvedu do ob\u00fdv\u00e1ku, kde spink\u00e1 Zoe. Opatrn\u011b si ji vezmu do n\u00e1ru\u010de a pod\u00e1m ji Tomovi. „Podr\u017e tu panenku na vte\u0159inku.“
„Panenku,“ zopakuje rozko\u0161n\u00fdm t\u00f3nem a ujme se toho uzl\u00ed\u010dku.
Mezit\u00edm rozlo\u017e\u00edm cel\u00fd gau\u010d, a opatrn\u011b z Tomovy n\u00e1ru\u010de polo\u017e\u00edm Zoe zp\u011bt mezi dva pol\u0161t\u00e1\u0159e tak, jak usnula. „A takhle se j\u00ed budeme moci v\u011bnovat.“
„Ty jse\u0161 ale \u0161ikovnej,“ za\u0161i\u0161l\u00e1 Tom a na\u0161pul\u00ed rty. Se zasm\u00e1n\u00edm ho p\u0159it\u00e1hnu k sob\u011b.
„Dneska ti to prominu, za to, \u017ee t\u011b Nelly vzbudila, ale z\u00edtra mi slib, \u017ee pojedem na ten v\u00fdlet,“ l\u00edpnu mu pusinku a obmot\u00e1m mu ruce kolem krku.
„Jo, dob\u0159e,“ op\u011btuje mi Tom \u00fasm\u011bv.
„Pust\u00edm n\u011bjak\u00fd film, hm?“<\/p>\n

Asi po p\u016fl hodin\u011b sledov\u00e1n\u00ed m\u00e9ho obl\u00edben\u00e9ho filmu si z\u00edvnu a kouknu po Zoe, ze kter\u00e9 vyjde jak\u00fdsi vzlyk, ale hned na to zase utichne, s m\u00edrn\u00fdm mlasknut\u00edm sto\u010d\u00ed hlavi\u010dku do strany a s poklidn\u00fdm v\u00fddechem zase usne. Usm\u011bju se a vr\u00e1t\u00edm pohled na Toma, kter\u00fd Zoe pozoruje stejn\u011b jako j\u00e1.
„Je k se\u017er\u00e1n\u00ed, sledoval bych j\u00ed klidn\u011b cel\u00fd den, a to \u017ee tenhle film miluju.“
„Til Schweiger je skv\u011blej, ale mysl\u00edm, \u017ee um\u011bn\u00ed Zoe je prost\u011b nep\u0159ekonateln\u00fd,“ usm\u011bje se Tom.
„Kdy\u017e v\u0161echno mali\u010dk\u00fd m\u00e1 svoje kouzlo.“
„E-e, ne v\u0161echno,“ \u0161ibalsky se usm\u011bje a v\u011bnuje mi polibek. Spokojen\u011b se k n\u011bmu p\u0159itul\u00edm a vychutn\u00e1v\u00e1m si polibky. Po chvili\u010dce neodol\u00e1m a rukou zajedu Tomovi pod tri\u010dko, kde z\u016fstanu jen hladit jeho b\u0159\u00ed\u0161ko. Miluju to t\u011blo!<\/p>\n

Jenom\u017ee polibky chytnou jak\u00fdsi n\u00e1ru\u017eiv\u011bj\u0161\u00ed pr\u016fb\u011bh a j\u00e1 nesta\u010d\u00edm ani mrknout, kdy se p\u0159istihnu, \u017ee ztr\u00e1c\u00edm pojem o realit\u011b a zcela se odd\u00e1v\u00e1m jen Tomovi. Jeho dotyk\u016fm, jeho polibk\u016fm a jeho o\u010d\u00edm. Jeho o\u010di jsou to, co mi v\u00e1\u017en\u011b ned\u00e1 sp\u00e1t. Mo\u017en\u00e1, \u017ee to je ta v\u011bc, ve kterou jsem uv\u011b\u0159il jako prvn\u00ed. Pousm\u011bju se, kdy\u017e se jeho rty na chv\u00edli vzd\u00e1lej a jen se na mne zad\u00edv\u00e1. C\u00edt\u00edm z n\u011bho takov\u00fd klid, i p\u0159es to v\u0161echno s jeho mamkou, co ho ur\u010dit\u011b n\u011bkde v nitru hry\u017ee. Miluju, jak je pozorn\u00fd, kdy\u017e jen tr\u00e1v\u00edme \u010das spolu. Kdy\u017e se jen v\u011bnujeme sami sob\u011b. Jsem vd\u011b\u010dn\u00fd za ka\u017edou sekundu.
Tom bez p\u0159eru\u0161en\u00ed na\u0161eho o\u010dn\u00edho kontaktu za\u010dne pomali\u010dku rukou sj\u00ed\u017ed\u011bt po m\u00e9m boku, a\u017e se dostane t\u011bsn\u011b k podb\u0159i\u0161ku, kde se ale nezastav\u00ed, jak jsem myslel. Pokra\u010duje a\u017e k m\u00e9mu rozkroku, kde jemn\u011b stiskne a na tv\u00e1\u0159i vykouzl\u00ed \u0161k\u00e1dliv\u00fd \u00fasm\u011bv.<\/p>\n

„To… me,“ k\u00e1rav\u011b ho sjedu pohledem. Jeho v\u00edt\u011bzn\u00fd v\u00fdraz se ale v\u016fbec nezm\u011bn\u00ed, n\u00fdbr\u017e naopak, p\u0159it\u00e1hne si zase rty k t\u011bm sv\u00fdm a zcela pomalu za\u010dne m\u016fj rozkrok mas\u00edrovat.
„Copak?“ opt\u00e1 se vesele Tom po chvilce, kdy se sna\u017e\u00edm neztr\u00e1cet dech d\u00edky jeho intenzivn\u00ed \u010dinnosti.
„Ty provokat\u00e9re,“ p\u0159ejedu si jazykem horn\u00ed ret a lehce mu skousnu drobn\u00e9 m\u00edste\u010dko na krku.
„Provokuju r\u00e1d, pokud v\u00edm, \u017ee ten, komu je provokace sm\u011brovan\u00e1, nebude odporovat.“
„Jsi moc dobr\u00fd v tom, co d\u011bl\u00e1\u0161, ne\u017e abych odporoval,“ vydechnu s \u00fasm\u011bvem do jeho ucha. Pak se ale zaraz\u00edm, kdy\u017e kouknu na Zoe. Jej\u00ed velk\u00e1 kukadla sm\u011b\u0159uj\u00ed p\u0159\u00edmo na n\u00e1s. Pozoruje n\u00e1s a vesele si u toho kope no\u017ei\u010dkama! „Tome,“ \u0159eknu jen, a m\u00e1m co d\u011blat, abych se nerozesm\u00e1l. Jemn\u011b mu nazna\u010d\u00edm, aby p\u0159estal, a upozorn\u00edm ho bl\u00ed\u017ee na na\u0161i pozorovatelku. „Tomi, po\u010dkej. Koukni na Zoe.“
Tom t\u00e9m\u011b\u0159 okam\u017eit\u011b strhne hlavu k Zoe a za\u010dne se pomalu sm\u00e1t.<\/div>\n

„A pak d\u011bti krm poh\u00e1dkama.“
„Bude m\u00edt \u00fajmu z d\u011btstv\u00ed,“ zachecht\u00e1m se. Zoe pozvedne obo\u010d\u00ed, vzhledem ke sv\u00e9mu v\u011bku, z\u00edvne si a m\u00edrn\u011b se zamra\u010d\u00ed.
„Vid\u00ed\u0161? Nel\u00edb\u00ed se j\u00ed, \u017ee jsme p\u0159estali.“
„Nech toho,“ se sm\u00edchem nad n\u00edm zavrt\u00edm hlavou. Jemn\u011b se nadzvednu, nespou\u0161t\u011bje ze Zoe pohled, ale jakmile to ud\u011bl\u00e1m, za\u010dne m\u00edrn\u011b popotahovat.
„M\u00e1m pravdu, hm,“ usm\u011bje se Tom, a kdy\u017e se zcela posad\u00edm, p\u0159eto\u010d\u00ed se k Zoe a pohlad\u00ed ji.
„Bude m\u00edt asi hlad,“ zauva\u017euji, a kdy\u017e propukne zcela v pl\u00e1\u010d, postav\u00edm se, abych si ji mohl vz\u00edt do n\u00e1ru\u010de. „\u0160\u0161\u0161t,“ zlehka j\u00ed zhoupnu a m\u00edrn\u011b se vyd\u011bs\u00edm, kdy\u017e spust\u00ed je\u0161t\u011b v\u00edc. „Ups.“<\/p>\n

autor: Mintam<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Mintam „Jsi moje posledn\u00ed nad\u011bje. Sophie dostala v\u010dera ve\u010der \u010dty\u0159ic\u00edtky a v\u016fbec to nekles\u00e1. Pot\u0159ebovala bych s n\u00ed zajet do nemocnice, jenom\u017ee mi nem\u00e1 kdo pohl\u00eddat Zoe. Paul p\u0159ijede a\u017e odpoledne z pr\u00e1ce a zbyl jsi mi jako posledn\u00ed nad\u011bje, kdo<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[462],"tags":[],"class_list":["post-6629","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-zeiten-andern-dich"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6629","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=6629"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6629\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=6629"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=6629"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=6629"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}