{"id":6631,"date":"2012-04-19T17:00:00","date_gmt":"2012-04-19T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=6613"},"modified":"2012-04-19T17:00:00","modified_gmt":"2012-04-19T16:00:00","slug":"novel-of-dreams-my-dream-52","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/04\/19\/novel-of-dreams-my-dream-52\/","title":{"rendered":"Novel of Dreams – My Dream 52."},"content":{"rendered":"
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"
<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
BILL<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Zajel jsem do pr\u00e1ce. Chvilku jsem si pov\u00eddal s Deb. Ani p\u0159\u00edli\u0161 nevyzv\u00eddala, co\u017e m\u011b pot\u011b\u0161ilo. Dal jsem j\u00ed n\u011bkolik pap\u00edr\u016f k vy\u0159\u00edzen\u00ed zak\u00e1zek. I kdy\u017e jsem byl doma, stejn\u011b jsem n\u011bco m\u00e1lo dod\u011blal. Potom jsem za\u0161el je\u0161t\u011b za \u0161\u00e9fem a promluvil si s n\u00edm. \u0158ekl mi, \u017ee m\u016f\u017eu z\u016fstat doma, jak to jen bude t\u0159eba, \u017ee m\u00e1m nad\u011bl\u00e1no a\u017e a\u017e, co\u017e mi v\u016fbec nevadilo. Cht\u011bl jsem b\u00fdt te\u010f co nejv\u00edc s Tomem. Sice si sem ob\u010das zajedu jen n\u011bco odevzdat, ale to nic neznamen\u00e1.<\/p>\n

Z pr\u00e1ce jsem se pot\u00e9 rozjel do obchodu. Doma zase p\u00e1r potravin u\u017e chyb\u011blo, tak jsem nakoupil. Zastavil jsem se potom je\u0161t\u011b ve zlatnictv\u00ed, kter\u00e9 bylo v n\u00e1kupn\u00edm centru. Nechci Tomovi n\u011bco kupovat jen proto, \u017ee je smutn\u00fd, ale chci mu jednodu\u0161e ud\u011blat n\u011bjakou radost. Chci mu d\u00e1t n\u011bco na pam\u00e1tku, jen tak. Pro radost. Hned jsem \u0161el za prodava\u010dkou a po\u017e\u00e1dal ji, aby mi uk\u00e1zala n\u011bjak\u00e9 luxusn\u00ed p\u00e1nsk\u00e9 hodinky, do kter\u00fdch by \u0161lo n\u011bco na po\u010dk\u00e1n\u00ed vyr\u00fdt. Zavedla m\u011b do \u010d\u00e1sti obchodu, kde byly hodinky. V\u0161echny jsem si je d\u016fkladn\u011b prohl\u00ed\u017eel. Cht\u011bl jsem m\u00edt jistotu, \u017ee budou vypadat p\u011bkn\u011b, hlavn\u011b aby se mu l\u00edbily. Nakonec jsem si jedny opravdu exklusivn\u00ed vybral. Vypadaly skv\u011ble. Mohl si je vz\u00edt kamkoli. Prodava\u010dku jsem po\u017e\u00e1dal, aby do nich tedy vyryla na\u0161e jm\u00e9na n\u011bjak\u00fdm ozdobn\u00fdm p\u00edsmem, ale ne p\u0159\u00edli\u0161 bizarn\u00edm, jen n\u011bco decentn\u00edho. Netrvalo to ani p\u0159\u00edli\u0161 dlouho, co\u017e jsem se divil. Ale po t\u00e9 sum\u011b, kterou jsem zaplatil, jsem se divit p\u0159estal. Nechal jsem si je d\u00e1t do ozdobn\u00e9 krabi\u010dky a s \u00fasm\u011bvem na rtech ode\u0161el. Douf\u00e1m, \u017ee se mu budou aspo\u0148 tro\u0161ku l\u00edbit. V\u00e1\u017en\u011b bych byl r\u00e1d, kdyby je n\u011bkdy nosil. Nejde mi o to, kolik st\u00e1ly, jak vypadaj\u00ed, jak\u00e9 jsou zna\u010dky, jen\u2026 p\u0159\u00e1l bych si, aby na m\u011b m\u011bl pam\u00e1tku.<\/p>\n

<\/em><\/div>\n

\n

<\/em> Po dvou hodin\u00e1ch, co jsem zrovna skl\u00e1dal ta\u0161ky do kufru, se mi rozezvonil mobil. Posledn\u00ed z ta\u0161ek jsem do kufru skoro hodil, kufr rychle zav\u0159el, a hned hovor p\u0159ijal.<\/div>\n
„Ahoj,“ ozve se Tom. „Jen se chci zeptat, kde jsi. U\u017e bych jel, tak\u2026 jestli m\u00e1m jet k tob\u011b s\u00e1m.“<\/div>\n
„Ahoj, brou\u010dku. Mm, tak za 15 minut jsem u v\u00e1s, okay?“ usm\u011bju se do telefonu. „Prozvon\u00edm t\u011b, a\u017e budu u domu.“<\/div>\n
„Jo, dob\u0159e, tak j\u00e1 po\u010dk\u00e1m. Zat\u00edm ahoj,“ rozlou\u010dil se se mnou a zav\u011bsil. Sotva jsem mu sta\u010dil pozdrav oplatit. Hned jsem nasedl do auta a rozjel se sm\u011brem k n\u011bmu dom\u016f. P\u0159ekvapilo m\u011b, \u017ee u jejich domu, tam kde v\u017edy j\u00e1 parkuji, stoj\u00ed auto. Mmm, tohle auto jsem n\u011bkde u\u017e vid\u011bl. Vypad\u00e1 jako to\u2026 Brianovo. Ale ne, co by tu d\u011blal.<\/em> Nijak jsem to ne\u0159e\u0161il a Toma prozvonil, p\u0159i\u010dem\u017e jsem vylezl z auta. Op\u0159el jsem se o kapotu a vyhl\u00ed\u017eel ho. Netrvalo dlouho a dve\u0159e se otev\u0159ely. Vy\u0161el z nich Tom. Sladce jsem se hned usm\u00e1l a narovnal se. Se\u0161el schod a oto\u010dil se zp\u011bt ke dve\u0159\u00edm, odkud vy\u0161el Brian. Simone st\u00e1la u dve\u0159\u00ed a lou\u010dila se s nimi. M\u016fj v\u00fdraz n\u00e1hle naprosto zkamen\u011bl. \u00dasm\u011bv se vypa\u0159il ani nev\u00edm kam. Byl jsem v \u0161oku. Co tu, do prdele, d\u011bl\u00e1?!<\/p>\n

<\/em> Narovnal jsem se snad je\u0161t\u011b v\u00edc a zalo\u017eil si pa\u017ee na hrudi. Jakmile se rozlou\u010dili, Simone zav\u0159ela dve\u0159e. Tom se pod\u00edval m\u00fdm sm\u011brem a pousm\u00e1l se. N\u011bco \u0159ekl Brianovi a k\u00fdvnul ke mn\u011b hlavou. Ten se na m\u011b tak\u00e9 pod\u00edval, p\u0159ik\u00fdvl a p\u0159istoupil k n\u011bmu. Je\u0161t\u011b si n\u011bco \u0159ekli a objali se. Tom ke mn\u011b byl z\u00e1dy, ale zato Brian na m\u011b dob\u0159e vid\u011bl. Chv\u00edli m\u011b sledoval, a\u017e zav\u0159el o\u010di a pohladil Toma po z\u00e1dech.<\/p>\n

Jasn\u011b, provokuj m\u011b dlouho, ukazuj mi, jak si ho zase omot\u00e1v\u00e1\u0161 kolem prstu, ty hajzle. Ne, ne, dob\u0159e. Jen ho obj\u00edm\u00e1, je to jen podpora v t\u00e9to situaci. Nic v\u00edc. O nic p\u0159ece nejde. V\u016fbec m\u011b nepropaluje pohledem a nevysm\u00edv\u00e1 se mi. Oh, jak j\u00e1 bych ho n\u011b\u010d\u00edm te\u010f ubil.<\/em> P\u0159e\u0161l\u00e1pnul jsem na m\u00edst\u011b a tro\u0161ku se na n\u011bj usm\u00e1l. P\u0159ece mu neuk\u00e1\u017eu, jak moc m\u011b to sere. Cynicky se usm\u00edvat nechci, nechci se vlastn\u011b usm\u00edvat v\u016fbec, ale te\u010f mi p\u0159ipad\u00e1, \u017ee je nevhodn\u00e9 naprosto v\u0161echno. Jedin\u00e9, co by se snad hodilo, je d\u00e1t mu p\u0159es hubu. Mo\u017en\u00e1 jde v\u00e1\u017en\u011b jen\u2026 o Molly.<\/em> St\u00e1li tam spolu docela dlouho, zat\u00edmco ho Brian hladil po z\u00e1dech a n\u011bco mu ti\u0161e \u0159\u00edkal. P\u0159i\u0161lo mi, jako by Tom plakal. Sklopil jsem na okam\u017eik zrak, ale i tak jsem je zpod \u0159as st\u00e1le sledoval. Jsem v\u00e1\u017en\u011b idiot. Nem\u016f\u017eu te\u010f \u0159e\u0161it, \u017ee pr\u00e1v\u011b tohle je dejme tomu jeho b\u00fdval\u00fd p\u0159\u00edtel, kter\u00fd by ho ode m\u011b st\u00e1le nejsp\u00ed\u0161 r\u00e1d dostal. Te\u010f jde o to, co se stalo. Nejde o na\u0161e vztahy. M\u011bl bych se nad sebou u\u017e asi v\u00e1\u017en\u011b zamyslet.<\/p>\n

<\/em> Nakonec se od sebe odt\u00e1hli a Brian ho za\u010dal ot\u00edrat. Tom opravdu bre\u010del. Je\u0161t\u011b mu Brian n\u011bco \u0159ekl, usm\u00e1l se a dal mu pusu na tv\u00e1\u0159. Kousnul jsem se zevnit\u0159 do rtu a pot\u00e9 se ol\u00edznul. Tr\u00fcmpere, ty jsi fakt kokot. J\u00e1 nejsem asi u\u017e norm\u00e1ln\u00ed. M\u016fj p\u0159\u00edtel, m\u016fj Tomi mi tam pl\u00e1\u010de a j\u00e1 uva\u017euju nad Brianem. Za tohle bych si nejrad\u0161i dal p\u0159es hubu s\u00e1m. Ale ne te\u010f, kdy\u017e tak a\u017e v soukrom\u00ed. Vypad\u00e1m u\u017e stejn\u011b jako dost velk\u00fd bl\u00e1zen. V\u017edy\u0165 j\u00e1 s\u00e1m si tak p\u0159ipad\u00e1m. Mrz\u00ed m\u011b to. Te\u010f bych u n\u011bj m\u011bl st\u00e1t j\u00e1. Ne on\u2026 J\u00e1 bych mu m\u011bl ut\u00edrat slzy, j\u00e1\u2026 sakra.<\/em> Pak u\u017e se rozlou\u010dili. Brian \u0161el ke sv\u00e9mu autu a Tom ke mn\u011b, p\u0159i\u010dem\u017e se po\u0159\u00e1dn\u011b po cest\u011b ot\u0159el od slz. Hned jsem se na n\u011bj smutn\u011b pod\u00edval a nat\u00e1hnul k n\u011bmu ruku. Tak\u017ee zaprv\u00e9, nebude\u0161 se ho pt\u00e1t, co si pov\u00eddali. Zadruh\u00e9, nebude\u0161 na n\u011bj nijak na\u0161tvan\u00fd ani protivn\u00fd, a zat\u0159et\u00ed, na to ihned p\u0159estane\u0161 myslet, Bille!<\/em> Ten kousek ke mn\u011b t\u00e9m\u011b\u0159 dob\u011bhl a vrhl se mi do n\u00e1ru\u010de, na\u010de\u017e mi omotal ruce kolem krku. Ano, ke mn\u011b do n\u00e1ru\u010de.<\/em> Hned jsem ho pevn\u011b objal a p\u0159itisknul si ho k sob\u011b. P\u0159iv\u0159el jsem o\u010di a oddechnul mu na krk.<\/p>\n

„Nepla\u010d, nepla\u010d, brou\u010dku,“ za\u0161ept\u00e1m a konej\u0161iv\u011b ho pohlad\u00edm po hlavi\u010dce.<\/div>\n

„To je dobr\u00fd,“ po\u0161ept\u00e1. Po chvilce popot\u00e1hne nosem a d\u00e1 mi pusu na krk. Ne\u2026 v\u016fbec z n\u011bj nen\u00ed c\u00edtit jeho kol\u00ednsk\u00e1.<\/em><\/div>\n
„\u0160\u0161\u0161,“ za\u0161ept\u00e1m a vinu si ho k sob\u011b. D\u011bkovn\u011b jsem ho pohladil po tv\u00e1\u0159i a set\u0159el mu dal\u0161\u00ed slzi\u010dky.<\/div>\n
„Jsem v pohod\u011b,“ odt\u00e1hne se jen natolik, aby mi vid\u011bl do o\u010d\u00ed. N\u011b\u017en\u011b m\u011b pol\u00edb\u00ed a pousm\u011bje se. Hned jsem mu to oplatil a sjel mu po z\u00e1dech. Tolik si tohohle gesta v\u00e1\u017e\u00edm, i toho jedin\u00e9ho polibku.<\/em><\/div>\n
„Pojedeme dom\u016f, ano?“<\/div>\n
„Dob\u0159e,“ odsouhlas\u00ed. D\u00e1 mi je\u0161t\u011b malou pusu a odstoup\u00ed ode m\u011b. V rychlosti obe\u0161el auto, aby nezdr\u017eoval, a nasedl si. Jen jsem se na n\u011bj tro\u0161ku usm\u00e1l a nasedl si tak\u00e9.<\/div>\n
„Chce\u0161 je\u0161t\u011b n\u011bkam jet, Tomi?“ pohlad\u00edm ho l\u00e1skypln\u011b po ruce.<\/div>\n
„J\u00e1 bych rad\u011bji jel u\u017e dom\u016f,“ pod\u00edv\u00e1 se na m\u011b. „Nevad\u00ed ti to?“<\/div>\n
„Ne, ne, jen se pt\u00e1m, jestli nepot\u0159ebuje\u0161 je\u0161t\u011b n\u011bkam,“ usm\u011bju se. Kouknu se, zda je p\u0159ipoutan\u00fd. Jasn\u011b, \u017ee ne.<\/em> „P\u0159ipoutej se\u2026“ Nem\u00e1m to r\u00e1d.<\/em><\/div>\n
„Nepot\u0159ebuju,“ hned se p\u0159ipoutal.<\/p>\n

„A\u2026 kde jsi byl? Co jsi zat\u00edm d\u011blal?“ zaj\u00edm\u00e1 se.<\/div>\n

P\u0159ipout\u00e1m se taky a pot\u00e9 u\u017e se rozjedu. „Zastavil jsem se v pr\u00e1ci, promluvil si se \u0161\u00e9fem, a pak jsem jel je\u0161t\u011b nakoupit.“<\/div>\n
„Aha, a koupil sis n\u011bco p\u011bkn\u00fdho?“ pousm\u011bje se.<\/div>\n
„Ne, ne, j\u00e1 jsem byl jen pro n\u011bjak\u00e9 potraviny a tak,“ polo\u017e\u00edm si ruku na jeho stehno.<\/div>\n
„Myslel jsem, \u017ee sis ud\u011blal n\u011bjakou radost,“ broukne. Uc\u00edt\u00edm jeho ruku na sv\u00e9. Za\u010dal m\u011b b\u0159\u00ed\u0161ky prst\u016f n\u011b\u017en\u011b hladit po dlani.<\/div>\n
„Ud\u011blal,“ pousm\u011bju se. Nech\u00e1val jsem ho, aby m\u011b hladil, p\u0159i\u010dem\u017e jsem mu s\u00e1m p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl zlehka po stehn\u011b.<\/div>\n
„Tak co sis koupil?“ poposedne si \u010delem ke mn\u011b. Z\u00e1dy se op\u0159el o dve\u0159e.<\/div>\n
„Mm, ud\u011blal jsi mi radost ty t\u00edm, \u017ee u\u017e t\u011b m\u00e1m zase u sebe a n\u011bco jsem koupil. No\u2026 n\u011bco jsem ti koupil,“ usm\u011bju se sladce. Mo\u017en\u00e1 jsem mu to m\u011bl d\u00e1t jindy, ale\u2026 j\u00e1 mu to prost\u011b u\u017e chci d\u00e1t.<\/em><\/div>\n
„Co?“ op\u0159e si hlavu o op\u011bradlo, p\u0159i\u010dem\u017e m\u011b st\u00e1le pozoruje. Propletl si se mnou prsty.<\/div>\n
„No, to ti nepov\u00edm,“ usm\u011bju se a kouknu se na n\u011bj.<\/div>\n
„Tak\u2026 pro\u010d mi to kupuje\u0161, kdy\u017e mi te\u010f nechce\u0161 \u0159\u00edct, co to je?“ zasm\u011bje se ti\u0161e.<\/div>\n
„Proto\u017ee ti to rovnou d\u00e1m,“ usm\u011bju se a stisknu mu tro\u0161ku tu ruku.<\/div>\n
„Hah, po\u017e\u00e1d\u00e1\u0161 m\u011b snad o ruku?“ zept\u00e1 se pobaven\u011b. P\u0159it\u00e1hne si moji ruku ke rt\u016fm a pol\u00edb\u00ed mi ji. Zrovna jsme chytli na k\u0159i\u017eovatce \u010dervenou. Pod\u00edv\u00e1m se na n\u011bj a usm\u011bju se. Ud\u011blal bych pro n\u011bj v\u00e1\u017en\u011b nejsp\u00ed\u0161 cokoli, jen aby byl \u0161\u0165astn\u00fd.<\/em><\/div>\n
„\u2026o tom ti ne\u0159eknu ani slovo, t\u00edm t\u011b p\u0159ekvap\u00edm,“ usm\u011bju se, „ale ud\u011bl\u00e1m to.“<\/div>\n
„Dneska?“ udiv\u00ed se.<\/div>\n
„Kdo se moc pt\u00e1, moc se dozv\u00ed,“ ucul\u00edm se. Potom se u\u017e rozjedu, jeliko\u017e m\u00e1me zelenou. Mo\u017en\u00e1 bude zklaman\u00fd. Ach jo\u2026<\/em> Ml\u010del a zkoumav\u011b si m\u011b prohl\u00ed\u017eel.<\/div>\n
„Jednou to ud\u011bl\u00e1m,“ \u0159eknu najednou a d\u00e1l sleduji cestu.<\/div>\n
„Jednou\u2026“ zopakuje po mn\u011b ti\u0161e. Pohlad\u00ed m\u011b po ruce, vydechne a zav\u0159e o\u010di.<\/div>\n
„A mysl\u00edm to v\u00e1\u017en\u011b,“ stisknu mu dla\u0148 znovu. „Jsem si t\u00edmhle jist\u00fd.“ \u0158ekl bych, \u017ee jsem si v \u017eivot\u011b nebyl ni\u010d\u00edm tak jist\u00fd jako t\u00edmhle. Nechci ho k sob\u011b p\u0159ipoutat, ale nechci ho ani nikdy ztratit.<\/em> Na to mi nic ne\u0159ekl. Jen m\u011b se zav\u0159en\u00fdma o\u010dima hladil prstem po dlani.<\/p>\n

Po chv\u00edli jsem u\u017e zaparkoval p\u0159ed domem. Spole\u010dn\u011b jsme vzali p\u00e1r ta\u0161ek z kufru a vydali se nahoru, do na\u0161eho bytu. Jen jsem se rychle zul a odnesl ta\u0161ky hned do kuchyn\u011b. Tom se za mnou pronesl bytem jako duch. Z\u016fstal ale v ob\u00fdv\u00e1ku. Vyndal jsem n\u00e1kup a hned ho za\u010dal ukl\u00edzet. Bylo toho celkem dost, ale netrvalo mi to p\u0159\u00edli\u0161 dlouho. Jakmile jsem v\u0161e poklidil, roze\u0161el jsem se za n\u00edm. Sed\u011bl na gau\u010di v tureck\u00e9m sedu. A\u010dkoli byla televize u\u017e pu\u0161t\u011bn\u00e1, on v rukou mnul n\u00e1ramek, kter\u00fd jsem dal Molly a ona ho n\u00e1sledn\u011b dala, sp\u00ed\u0161e odk\u00e1zala jemu. Sklopil jsem o\u010di a v tichosti se posadil k n\u011bmu. Nechci ho n\u011bjak vyru\u0161ovat. Mo\u017en\u00e1 chce b\u00fdt s\u00e1m.<\/em> Hned n\u00e1ramek schoval, poposedl si a pod\u00edval se na m\u011b. Opatrn\u011b jsem ten n\u00e1ramek vzal a zase mu ho vtiskl do dlan\u011b. Smutn\u011b jsem se pousm\u00e1l, ale hned jsem ho vl\u00eddn\u011b pohladil po tv\u00e1\u0159i.<\/p>\n

„Tak ven s t\u00edm, a\u0165 je to cokoli,“ po\u0161ept\u00e1.<\/div>\n

„Ahm?“ vydechnu t\u00e1zav\u011b.<\/div>\n
„Pozn\u00e1m, kdy\u017e mi chce\u0161 n\u011bco \u0159\u00edct,“ povzdechne. Je pravda, \u017ee bych se ho cht\u011bl zeptat na Briana, ale na to nen\u00ed v\u00e1\u017en\u011b vhodn\u00e1 chv\u00edle. Je\u0161t\u011b by to n\u011bjak \u0161patn\u011b pochopil\u2026<\/div>\n
„N\u011bkdy jsou i slova zbyte\u010dn\u00e1,“ p\u0159it\u00e1hnu si ho k sob\u011b a obejmu ho.<\/div>\n
„Jsem v pohod\u011b,“ vyvl\u00e9kne se mi. „Molly holt um\u0159ela, fajn, mus\u00edm se s t\u00edm sm\u00ed\u0159it. Nen\u00ed prvn\u00ed ani posledn\u00ed \u010dlov\u011bk, co um\u0159el.“ Byl podivn\u011b podr\u00e1\u017ed\u011bn\u00fd.<\/div>\n
„Tohle\u2026 nejsou tvoje slova ani dosavadn\u00ed \u00favahy,“ \u0161eptnu a pohl\u00e9dnu na n\u011bj. Jsem j\u00edm \u0161okovan\u00fd. Takhle nikdy nemluvil. Takhle v\u00e1\u017en\u011b ne.<\/em><\/div>\n
„A \u010d\u00ed by m\u011bly b\u00fdt?“ zakrout\u00ed hlavou. „Nem\u016f\u017eu se t\u00edm ut\u00e1p\u011bt v\u011b\u010dn\u011b. U\u017e odmala jsem v\u011bd\u011bl, \u017ee jednou um\u0159e. Nem\u011bl bych\u2026 se chovat po\u0159\u00e1d takhle a tr\u00e1pit se t\u00edm.“<\/div>\n
„To m\u00e1\u0161 pravdu, jen m\u011b p\u0159ekvapilo, jak jsi zareagoval, promi\u0148,“ semknu rty k sob\u011b. „Mus\u00ed\u0161\u2026 \u017e\u00edt d\u00e1l.“<\/div>\n
„To bych nejd\u0159\u00edv musel b\u00fdt schopn\u00fd se zvednout a j\u00edt d\u00e1l. M\u011bl bych zase chodit do \u0161koly, zase do domova a v\u0161echno kolem,“ \u0159ekne neur\u010dit\u00fdm t\u00f3nem. Pro\u010d m\u00e1m pocit, \u017ee do n\u011bj tohle nahustil Brian? Jestli mu jen slovo \u0159ekl, j\u00e1 ho asi v\u00e1\u017en\u011b zabiju.<\/em><\/div>\n
„Ale j\u00e1 v\u00edm, \u017ee ty to zvl\u00e1dne\u0161. Chce to jen \u010das,“ brouknu.<\/div>\n
„Jasn\u011b, \u010das sprav\u00ed v\u0161echno, to u\u017e zn\u00e1m,“ uchechtne se ironicky. Tak s t\u00edmhle jsem nepo\u010d\u00edtal. Tohle jsem\u2026 ne\u010dekal. Od n\u011bj ne.<\/em><\/div>\n
„Ale nikdy to nep\u0159estane bolet \u00fapln\u011b,“ odvr\u00e1t\u00edm od n\u011bj pohled. Na to nic ne\u0159ekl, jen zakroutil hlavou a op\u011bt si za\u010dal hr\u00e1t s n\u00e1ramkem. Sklopil jsem o\u010di a zhluboka se nadechnul. Nejrad\u0161i bych se zeptal, ale nejde to. Tenhle okam\u017eik jsem u\u017e posral dost.<\/em> Ml\u010dky vedle m\u011b sed\u011bl.<\/p>\n

„Co mamka?“ zept\u00e1m se po chv\u00edli ticha.<\/div>\n

„Jo, jde to. Zd\u00e1 se\u2026 sm\u00ed\u0159en\u00e1 i p\u0159es to v\u0161echno,“ pok\u00fdv\u00e1 hlavou.<\/div>\n
„Pro\u0159e\u0161ili jste to v\u0161echno?“ vzhl\u00e9dnu k n\u011bmu.<\/div>\n
„Hm\u2026“ k\u00fdvne na souhlas.<\/div>\n
„A\u2026 co Brian?“ zept\u00e1m se naprosto klidn\u00fdm t\u00f3nem hlasu. Ah, jsem stejn\u011b idiot. Kdybych ml\u010del, ud\u011blal bych l\u00edp.<\/em><\/div>\n
„Kdy\u017e jsem p\u0159i\u0161el, u\u017e tam byl,“ pokr\u010d\u00ed rameny a p\u0159esedne si.<\/div>\n
„Aha,“ k\u00fdvnu hlavou tro\u0161ku. Pan profesor u\u010dinil ct\u011bnou n\u00e1v\u0161t\u011bvu? Hm, z\u0159ejm\u011b ho sh\u00e1n\u00ed kv\u016fli \u0161kole.<\/div>\n
„P\u0159i\u0161el kv\u016fli Molly. Nebyl jsem ve \u0161kole, tak mi volal. \u0158ekl jsem mu, co se stalo. Prost\u011b\u2026 tam byl. Bavili se s m\u00e1mou, \u0159ekl j\u00ed, \u017ee jsme spolu chodili. Choval se\u2026 mile. Zd\u00e1lo se, \u017ee se mamce l\u00edb\u00ed,“ \u0159ekne s pohledem zap\u00edchnut\u00fdm do seda\u010dky. Nasucho jsem polknul. On j\u00ed \u0159ekl, \u017ee spolu chodili? On se j\u00ed l\u00edbil? Skv\u011ble. Jen tak d\u00e1l\u2026 On se um\u00ed chovat velmi dob\u0159e, je vzd\u011blan\u00fd, charismatick\u00fd, a nav\u00edc je star\u0161\u00ed, co\u017e by mohlo Simone imponovat.<\/em><\/div>\n
„Ahm, aha. Tak\u2026 to je dob\u0159e,“ vydechnu p\u0159ekvapen\u011b.<\/div>\n
„Nab\u00eddnul se, \u017ee n\u00e1m pom\u016f\u017ee se za\u0159izov\u00e1n\u00edm poh\u0159bu a\u2026 tak. Je to od n\u011bj hezk\u00fd, \u017ee prost\u011b\u2026 p\u0159i\u0161el, za v\u0161echno se mi omluvil a\u2026 podpo\u0159il m\u011b,“ za\u0161ept\u00e1, p\u0159i\u010dem\u017e prstem jezd\u00ed dokole\u010dka po l\u00e1tce gau\u010de.<\/p>\n

Pom\u016f\u017ee jim za\u0159\u00eddit poh\u0159eb. J\u00e1 jsem\u2026 j\u00e1 jsem jim v\u016fbec asi nemohl nijak pomoci. Podpo\u0159il ho\u2026 J\u00e1 ho z\u0159ejm\u011b podporuju m\u00e1lo a \u0161patn\u011b.<\/em> Semknul jsem rty k sob\u011b. Kousnul jsem se zevnit\u0159 do rtu, ani\u017e bych se pozastavil nad t\u00edm, \u017ee jsem usyknul, kdy\u017e jsem si ret prokousnul. M\u011b to ne\u0161tve, m\u011b to jen stra\u0161n\u011b mrz\u00ed. P\u0159ipad\u00e1m si tu najednou tak hrozn\u011b zbyte\u010dn\u00fd. Jako bych\u2026 byl stranou, n\u011bkde daleko a nepot\u0159ebn\u00fd. Sice ch\u00e1pu, \u017ee se jim sna\u017e\u00ed pomoct, ale udivuje m\u011b najednou ta jeho p\u00e9\u010de. Ale sakra\u2026<\/p>\n

<\/em> „To je\u2026 fajn.“<\/div>\n

„Choval se ke mn\u011b i k mamce hezky. On\u2026 v\u00ed, co \u010dlov\u011bku v takov\u00fdch okam\u017eic\u00edch \u0159\u00edct, co ti rozsv\u00edt\u00ed v hlav\u011b, a uv\u011bdom\u00ed\u0161 si, \u017ee m\u00e1 pravdu,“ pok\u00fdv\u00e1 hlavou. „Nejv\u00edc\u2026 ho asi obdivuju za to, jak se zachoval, kdy\u017e m\u00e1ma volala t\u00e1tovi. Ona\u2026 mu toti\u017e je\u0161t\u011b nedala v\u011bd\u011bt, \u017ee Molly u\u017e\u2026 um\u0159ela. Cht\u011bla, aby p\u0159i\u0161el alespo\u0148 na poh\u0159eb, kdy\u017e je to jeho dcera, ale on odm\u00edtl. \u0158ekl, \u017ee m\u00e1 u\u017e svoj\u00ed rodinu a my u\u017e s n\u00edm nejsme nijak spojen\u00ed. Mamka\u2026 se tam zhroutila. A Brian\u2026 V\u00e1\u017en\u011b se zachoval v ten okam\u017eik\u2026 \u00fa\u017easn\u011b. Mus\u00edm mu znovu pod\u011bkovat,“ povzdechne. Jo, Brian je prost\u011b skv\u011blej. Brian m\u00e1 vystudovanou psychologii a v\u0161echno perfektn\u011b zn\u00e1, hlavn\u011b um\u00ed dokonale p\u016fsobit na lidi. Brian um\u00ed ka\u017ed\u00e9ho ukonej\u0161it a pomoct mu. Brian, Brian, Brian!<\/em> Pok\u00fdval jsem hlavou.<\/div>\n
„To je mi moc l\u00edto,“ vydechnu up\u0159\u00edmn\u011b. Je mi to l\u00edto, opravdu l\u00edto, mrz\u00ed m\u011b to. Ale te\u010f se bohu\u017eel nedok\u00e1\u017eu soust\u0159edit na to, co se tam je\u0161t\u011b v\u0161echno d\u011blo. Po\u0159\u00e1d mi zn\u00ed v u\u0161\u00edch to jeho jm\u00e9no. Pro\u010d jsem tam jen ne\u0161el. Te\u010f\u2026 Tom ho vid\u00ed zase jako toho skv\u011bl\u00e9ho a\u2026 j\u00e1\u2026<\/em> Chce se mi bre\u010det. Najednou c\u00edt\u00edm ten n\u00e1val uvnit\u0159 m\u011b.<\/p>\n

„U\u017e je to dobr\u00fd, pomohl j\u00ed,“ pov\u00ed ti\u0161e. „\u0158\u00edkal, \u017ee taky p\u0159ijde na poh\u0159eb. Vid\u011bl Molly, mysl\u00edm, jednou a i tak se obt\u011b\u017euje a p\u0159ijde. P\u0159ipad\u00e1 mi to od n\u011bj \u0161lechetn\u00fd. Asi\u2026 asi se v\u00e1\u017en\u011b zm\u011bnil,“ sklop\u00ed hlavu.<\/div>\n

„Asi ano,“ pok\u00fdv\u00e1m hlavou a rozechv\u011ble si za\u010dnu k\u0159upat prsty. R\u00e1d bych mu \u0159ekl n\u011bco v\u00edc. R\u00e1d bych mu na to norm\u00e1ln\u011b odpov\u011bd\u011bl, ale copak m\u016f\u017eu? J\u00e1 ne\u0159\u00edk\u00e1m, \u017ee Briana vid\u00edm jako n\u011bjak\u00e9 monstrum nebo \u010dlov\u011bka, kter\u00e9ho nen\u00e1vid\u00edm, ne, tak to nen\u00ed. Ale bohu\u017eel mi zat\u00edm nep\u0159ipravil nic mil\u00e9ho v \u017eivot\u011b.<\/div>\n
„Ah, p\u0159esta\u0148,“ ucpe si u\u0161i a pod\u00edv\u00e1 se na m\u011b. „Tohle nesn\u00e1\u0161\u00edm. Je to tak hrozn\u00fd zvuk.“<\/div>\n
„Promi\u0148,“ ihned p\u0159estanu a skoro sebou a\u017e cuknu. Nedok\u00e1\u017eu najednou souvisle p\u0159em\u00fd\u0161let. Kdyby to aspo\u0148 ne\u0159\u00edkal tak\u2026 u\u017easle. V\u017edy\u0165 on o n\u011bm mluv\u00ed jako o n\u011bjak\u00e9m bo\u017esk\u00e9m stvo\u0159en\u00ed. Vydechl, spustil ruce a za\u010dal se zvedat.<\/div>\n
„Kam\u2026 jde\u0161?“ vydechnu opatrn\u011b. Pro\u010d mi najednou p\u0159ipad\u00e1, \u017ee m\u011b nepot\u0159ebuje? Co kdy\u017e bude m\u00edt n\u011bjak\u00fd probl\u00e9m a p\u016fjde rad\u011bji za n\u00edm? \u0158\u00edkal, \u017ee mus\u00ed za\u010d\u00edt chodit zase do \u0161koly a\u2026 j\u00e1\u2026 j\u00e1 o n\u011bj nechci p\u0159ij\u00edt!<\/div>\n
„Na z\u00e1chod. Pro\u010d?“ udiv\u00ed se.<\/div>\n
„Jo, promi\u0148. Ahm, co by sis dal k ob\u011bdu?“ Mus\u00edm n\u011bjak odv\u00e9st \u0159e\u010d.<\/div>\n
„J\u00e1 nev\u00edm. Nem\u00e1m hlad,“ zakrout\u00ed hlavou a odejde.<\/div>\n
„Dob\u0159e,“ po\u0161ept\u00e1m jenom. P\u0159it\u00e1hnu si kolena pod bradu a zav\u0159u o\u010di. Najednou snad jako bych pot\u0159eboval b\u00fdt s\u00e1m. Pot\u0159ebuju se s t\u00edm ‚ni\u010d\u00edm‘ poprat. Vlastn\u011b, \u0159e\u0161\u00edm blbost. Mo\u017en\u00e1 v\u00e1\u017enou v\u011bc, kdo v\u00ed. Ale ub\u00edj\u00ed m\u011b to. M\u00e1m pocit, \u017ee o n\u011bj p\u0159ijdu. J\u00e1 v\u00edm, \u017ee m\u011b miluje\u2026 ale co kdy\u017e on n\u011bco ud\u011bl\u00e1 a\u2026 Bo\u017ee.<\/em> Kdy\u017e byl hotov\u00fd, umyl si v koupeln\u011b ruce a pak ode\u0161el do kuchyn\u011b. Po chv\u00edli byl zp\u00e1tky s colou v ruce. Jen jsem potichu vydechnul. Nec\u00edtil jsem se na to, abych vedl n\u011bjakou \u0159e\u010d. V\u00edm, \u017ee bych ur\u010dit\u011b \u0159ekl n\u011bco \u0161patn\u00e9ho.<\/p>\n

autor: *Mischa* :o* & Turmawenne<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: *Mischa* :o* & Turmawenne BILL Zajel jsem do pr\u00e1ce. Chvilku jsem si pov\u00eddal s Deb. Ani p\u0159\u00edli\u0161 nevyzv\u00eddala, co\u017e m\u011b pot\u011b\u0161ilo. Dal jsem j\u00ed n\u011bkolik pap\u00edr\u016f k vy\u0159\u00edzen\u00ed zak\u00e1zek. I kdy\u017e jsem byl doma, stejn\u011b jsem n\u011bco m\u00e1lo dod\u011blal. Potom jsem<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[479],"tags":[],"class_list":["post-6631","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-novel-of-dreams-my-dream"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6631","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=6631"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6631\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=6631"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=6631"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=6631"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}