{"id":6637,"date":"2012-04-18T16:00:00","date_gmt":"2012-04-18T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=6619"},"modified":"2012-04-18T16:00:00","modified_gmt":"2012-04-18T15:00:00","slug":"pokud-tomu-veris-dalka-muze-byt-jen-cislo","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/04\/18\/pokud-tomu-veris-dalka-muze-byt-jen-cislo\/","title":{"rendered":"Pokud tomu v\u011b\u0159\u00ed\u0161, d\u00e1lka m\u016f\u017ee b\u00fdt jen \u010d\u00edslo"},"content":{"rendered":"
autor: PeTi\u0160ka
<\/strong> <\/p>\n

Napsala jsem po dlouh\u00e9 dob\u011b jednu jednod\u00edlnou pov\u00eddku. Je ps\u00e1na podle m\u00e9 vlastn\u00ed pravdy, tak\u017ee to nebude zase tak n\u011bjak extra fascinuj\u00edc\u00ed p\u0159\u00edb\u011bh, pot\u0159ebovala jsem se sp\u00ed\u0161e vypsat a popsat ve zkratce p\u0159esn\u011b to, co jsem si za\u017eila. Mus\u00edm \u0159\u00edct, \u017ee t\u00edm v\u0161\u00edm jsem se dost ponau\u010dila ohledn\u011b internetov\u00fdch z\u00e1le\u017eitost\u00ed a d\u00edky bohu (klepe na zuby) u\u017e jsem z cel\u00e9ho tohohle zklam\u00e1n\u00ed venku, p\u0159esto\u017ee to nebylo lehk\u00e9. Tak\u017ee men\u0161\u00ed sepsanost m\u00e9 zku\u0161enosti ve twincestn\u00ed tvorb\u011b;)<\/em><\/div>\n


<\/em><\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Nepamatuji si p\u0159esn\u011b ten moment, kdy jsme za\u010dali b\u00fdt v kontaktu. V\u00edm jen, \u017ee s tou osobou, o kter\u00e9 v\u00e1m budu tady vypr\u00e1v\u011bt, jsem se poznal p\u0159es p\u00e1r tenkr\u00e1t nevinn\u00fdch koment\u00e1\u0159\u016f na facebooku, p\u0159es jednoho m\u00e9ho dobr\u00e9ho kamar\u00e1da. Zpo\u010d\u00e1tku to byla osoba, kter\u00e1 mi nest\u00e1la za moc velkou pozornost – v\u011bd\u011bl jsem jen, \u017ee v m\u00fdch p\u0159\u00e1tel\u00edch a v m\u00e9m seznamu ‚p\u0159\u00e1tel‘ se objevil n\u011bkdo dal\u0161\u00ed, nesouc\u00ed jm\u00e9no Tom Kaulitz, a postupem \u010dasu jsem se dozv\u011bd\u011bl, \u017ee bydl\u00ed za hranicemi, odst\u011bhoval se s rodinou p\u0159ed p\u00e1r lety z N\u011bmecka.<\/p>\n

Ta vlna, kter\u00e1 se zd\u00e1la b\u00fdt zpo\u010d\u00e1tku bezpe\u010dn\u00e1, a uk\u00e1zala se nakonec jako jedna z katastrof, za\u010dala tehdy, kdy jsem byl opravdu na dn\u011b. M\u00e1 rodina, konkr\u00e9tn\u011b otec, si v\u017edy zakl\u00e1dal na preciznosti, a hlavn\u011b co se vzd\u011bl\u00e1n\u00ed t\u00fd\u010de. To bylo d\u016fvodem, pro\u010d jsem zvolil jedno zdej\u0161\u00ed presti\u017en\u00ed gymn\u00e1zium s v\u011bdom\u00edm, \u017ee na to m\u00e1m. M\u016fj prosp\u011bch nebyl zrovna na \u00farovni vychloub\u00e1n\u00ed, ale s pevnou v\u016fl\u00ed jsem prol\u00e9zal v\u0161echny p\u016flroky. Bohu\u017eel, posledn\u00ed pololet\u00ed druh\u00e9ho ro\u010dn\u00edku se mi zrovna nevyda\u0159ilo, z matematiky se stala m\u00e1 no\u010dn\u00ed m\u016fra a j\u00e1 si koncem roku odn\u00e1\u0161el pouze v\u00fdpis vysv\u011bd\u010den\u00ed a k tomu je\u0161t\u011b pap\u00edr, kde st\u00e1lo, kdy budu m\u00edt opravn\u00e9 zkou\u0161ky. Jednodu\u0161e m\u011b \u010dekal m\u016fj prvn\u00ed repar\u00e1t a horko t\u011b\u017eko jsem to vst\u0159eb\u00e1val. Ta p\u0159edstava, \u017ee v\u0161ichni budou m\u00edt dva m\u011bs\u00edce naprost\u00e9ho klidu, volnosti a j\u00e1 budu muset doch\u00e1zet na dou\u010dov\u00e1n\u00ed, abych se dostal d\u00e1l, m\u011b naprosto ni\u010dila.<\/p>\n

Proto nebylo divu, \u017ee za\u010d\u00e1tek pr\u00e1zdnin vypadal sp\u00ed\u0161 jako t\u00fdden p\u0159ed mou vlastn\u00ed smrt\u00ed. Uzav\u0159enost do sebe sam\u00e9ho, podl\u00e9h\u00e1n\u00ed stresu, kter\u00fd se po mn\u011b doslova s\u00e1pal – to v\u0161echno bylo v tu chv\u00edli nevyhnuteln\u00e9.<\/div>\n

„Nic si z toho ned\u011blej, m\u00e1lem m\u011b nepustili k maturit\u011b kv\u016fli matice. Zatnul jsem zuby, vlo\u017eil do toho trochu \u00fasil\u00ed, abych t\u011bm intelektu\u00e1ln\u00edm magor\u016fm uk\u00e1zal, \u017ee m\u011b tohle neporaz\u00ed, a zvl\u00e1dnul jsem to. Nevid\u00edm d\u016fvod, pro\u010d ty bys to nezvl\u00e1dnul, u\u017e jen proto, \u017ee ses dostal na gymn\u00e1zium!“<\/p>\n<\/div>\n
\n
A p\u0159esn\u011b t\u00edmhle byla zpu\u0161t\u011bna nebezpe\u010dn\u00e1 hra. Jedin\u00fd, kdo m\u011bl v tu dobu snahu podpo\u0159it m\u011b, byl ten nezn\u00e1m\u00fd Tom, jen\u017e d\u0159\u00edmal v m\u00e9m seznamu kontakt\u016f. Nev\u00edm pro\u010d, nev\u00edm jak, ale jeho slova povzbuzen\u00ed se mi dost\u00e1vala pod k\u016f\u017ei a dod\u00e1vala mi jistou nad\u011bji, \u017ee to zvl\u00e1dnu. Tak se stalo, \u017ee z na\u0161eho naprost\u00e9ho nez\u00e1jmu vzniklo ka\u017edodenn\u00ed psan\u00ed p\u0159es skype a r\u016fzn\u00e9 internetov\u00e9 komunikace. Ten \u010dlov\u011bk se uk\u00e1zal jako n\u011bkdo t\u00e9m\u011b\u0159 naprosto stejn\u00fd jako j\u00e1. Podobn\u00e9 n\u00e1zory, plno stejn\u00fdch z\u00e1jm\u016f, obdobn\u00e9 probl\u00e9my. D\u00edky n\u011bmu za\u010d\u00ednaly pr\u00e1zdniny nab\u00edrat ten spr\u00e1vn\u00fd sm\u011br radosti a pohody. V\u011b\u0159te nebo ne, i ka\u017ed\u00e9 dv\u011b hodiny dou\u010dov\u00e1n\u00ed matematiky m\u011b neodradily od toho si letn\u00ed dny u\u017e\u00edvat a t\u011b\u0161it se, a\u017e zase vyp\u00ed\u0161u Tomovi v\u0161echny m\u00e9 denn\u00ed z\u00e1\u017eitky a probrat s n\u00edm op\u011bt n\u011bco, co by n\u00e1s mohlo spojovat.<\/p>\n

„Po\u0159\u00e1d o n\u011bm mluv\u00ed\u0161 jak o n\u011bkom svat\u00e9m.“ Zasm\u00e1la se Tina, m\u00e1 nejlep\u0161\u00ed kamar\u00e1dka, kdy\u017e jsme jedno hork\u00e9, voln\u00e9 odpoledne sed\u011bli venku na lavi\u010dk\u00e1ch a vychutn\u00e1vali si slunce. \u0158ekl jsem, \u017ee bude dobr\u00e9 tak\u00e9 na chv\u00edli vyj\u00edt ven a nesed\u011bt jen doma u po\u010d\u00edta\u010de – i kdy\u017e nevadilo mi to, opravdu. Ne, kdy\u017e byl na p\u0159\u00edjmu ten proradn\u00fd Tom. Prohr\u00e1bnul jsem l\u00edn\u011b vlasy a zasm\u00e1l se.<\/div>\n

„Je to \u00fa\u017easn\u00fd \u010dlov\u011bk, rozum\u00edme si perfektn\u011b. \u0160koda, \u017ee bydl\u00ed tak daleko, r\u00e1d bych ho poznal osobn\u011b.“ P\u0159iznal jsem s \u00fasm\u011bvem a ignoroval ne zrovna p\u0159\u00edjemn\u00e9 pohledy kamar\u00e1dky.<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1 bys m\u011bl b\u00fdt opatrn\u00fd, Bille.“ Dodala po chv\u00edli, kdy\u017e jsem j\u00ed l\u00ed\u010dil dal\u0161\u00ed dojmy z onoho kluka.<\/div>\n
„Pro\u010d opatrn\u00fd?“ nech\u00e1pal jsem v\u00fdznam a pozvedl prav\u00e9 obo\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Mysl\u00edm, \u017ee se pou\u0161t\u00ed\u0161 do n\u011b\u010deho, \u010deho bys pak mohl litovat. Koukni, jak rychle mu podl\u00e9h\u00e1\u0161, brzy ti nebude sta\u010dit jen uboh\u00e9 psan\u00ed po internetu a vol\u00e1n\u00ed si. Bude\u0161 se tr\u00e1pit, dr\u017e se ho d\u00e1l.“ Poradila mi v\u00e1\u017en\u011b a j\u00e1 jen nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b vrt\u011bl hlavou.<\/div>\n
„Nemus\u00ed\u0161 se b\u00e1t, jsme kamar\u00e1di, co si perfektn\u011b rozum\u00ed.“<\/div>\n
„Jak mysl\u00ed\u0161.“<\/p>\n

***<\/p>\n

„Jsi ospal\u00fd, m\u011bl bys j\u00edt sp\u00e1t, nechci t\u011b tady dr\u017eet. Tedy chci, ale nem\u016f\u017eu.“ Zasm\u00e1l se Tom do mikrofonu a j\u00e1 se jen ospale pousm\u00e1l, p\u0159esto\u017ee to nemohl vid\u011bt. Povaloval jsem se v no\u010dn\u00edch hodin\u00e1ch v posteli, mal\u00fd laptop u hlavy a tr\u00e1vil u\u017e dobrou \u010dtvrtou hodinu vol\u00e1n\u00edm si s Tomem.<\/div>\n

„To je dobr\u00e9, chci si s tebou pov\u00eddat, sly\u0161et t\u011b.“ Dod\u00e1m po chv\u00edli ticha, kdy jsem bojoval s touhou po sp\u00e1nku a touhou po komunikov\u00e1n\u00ed s Tomem.<\/div>\n
„Jsi stra\u0161n\u00fd.“ Usm\u00e1l se Tom mile a sly\u0161el jsem cvak\u00e1n\u00ed do kl\u00e1vesnice na druhou stranu. „Rad\u0161i bych byl u tebe a nechal t\u011b sp\u00e1t v m\u00e9m objet\u00ed.“ Zamumlal po chv\u00edli a j\u00e1 dojat\u011b zamrkal.<\/div>\n
„Tak p\u0159ije\u010f.“<\/div>\n
„Nechej toho.“ Zadurdil se a povzdychnul.<\/p>\n

Povzdychnul jsem s n\u00edm, ta d\u00e1lka mezi n\u00e1mi za\u010dala b\u00fdt zdrcuj\u00edc\u00ed. Oba jsme si to za ten m\u011bs\u00edc, co ub\u011bhl od za\u010d\u00e1tku pr\u00e1zdnin, uv\u011bdomovali. Na\u0161e psan\u00ed p\u0159e\u0161lo velice rychle na vol\u00e1n\u00ed, a i to u\u017e mi za\u010d\u00ednalo b\u00fdt m\u00e1lo. Nejednou jsem p\u0159istihl slzu, kter\u00e1 se hnala p\u0159es moji tv\u00e1\u0159 k zemi p\u0159i p\u0159edstav\u011b, jak\u00e9 by to bylo, b\u00fdt te\u010f s n\u00edm, komunikovat s n\u00edm osobn\u011b, nechat se obejmout, sm\u00e1t se s n\u00edm ne p\u0159es mikrofon. Cokoliv. Jen b\u00fdt v jeho bl\u00edzkosti. Tina m\u011bla pravdu, v\u0161echno za\u010dalo b\u00fdt hrozn\u011b komplikovan\u00e9.<\/div>\n

„P\u016fjdu tedy sp\u00e1t, dob\u0159e?“ rozhodnul jsem se to ukon\u010dit, kdy\u017e jsem p\u0159i pohledu na hodiny zjistil, \u017ee jsou pomalu t\u0159i hodiny r\u00e1no.<\/div>\n
„Dob\u0159e. R\u00e1no si nap\u00ed\u0161eme.“<\/div>\n
„Nap\u00ed\u0161eme, m\u00e1m t\u011b r\u00e1d, dobrou.“<\/div>\n
„Vyspi se mi dob\u0159e, dobrou noc, Bille.“<\/div>\n
Usm\u00e1l jsem se a zaklapnul no\u0165as. Str\u010dil ho pod pol\u0161t\u00e1\u0159 a pod t\u00edhou slz v o\u010d\u00edch jsem se pokou\u0161el usnout. Zda\u0159ilo se mi a\u017e po n\u011bkolika minut\u00e1ch se sev\u0159en\u00fdm srdcem. Pocit, kter\u00fd jsem za\u017e\u00edval poprv\u00e9 v \u017eivot\u011b.<\/p>\n

***<\/p>\n

„Bille, ty bre\u010d\u00ed\u0161?“ matka nech\u00e1pav\u011b prohl\u00ed\u017eela ode dve\u0159\u00ed mou tv\u00e1\u0159. Ot\u0159el jsem rychle o\u010di a zavrt\u011bl hlavou.<\/div>\n

„Ne.“<\/div>\n
„V\u0161ak si s Tomem nap\u00ed\u0161ete zase brzy, je to jen deset dn\u00ed, nebu\u010f jak pacient. Jedeme na dovolenou, m\u00e1\u0161 m\u00edt \u00fasm\u011bv na tv\u00e1\u0159i, tak hlavu vzh\u016fru, v\u017edy\u0165 neum\u00edr\u00e1.“ Zav\u0159ela dve\u0159e a j\u00e1 jen z postele sledoval trochu p\u0159ekvapen\u011b dve\u0159e. Jak dokonale u\u017e m\u011b m\u011bla prokouknut\u00e9ho. Kouknul jsem na obrazovku, kde blikala zpr\u00e1va od Toma. Pousm\u00e1l jsem se, ot\u0159el op\u011bt o\u010di a jal se s n\u00edm je\u0161t\u011b rozlou\u010dit, ne\u017e odjedu na dva t\u00fddny na Kan\u00e1rsk\u00e9 ostrovy, kde budu odpojen od internetov\u00e9 komunikace, a t\u00edm p\u00e1dem i od Toma.<\/p>\n

***<\/p>\n

O P\u016eL ROKU POZD\u011aJI<\/p>\n

„Pamatuje\u0161 na to hrozn\u00e9 obdob\u00ed, jak si byl tot\u00e1ln\u011b v h\u00e1ji z Toma? To bylo stra\u0161n\u00e9, je\u0161t\u011b, \u017ee u\u017e je to za tebou. Ty tvoje neust\u00e1le deprese a slzy v o\u010d\u00edch\u2026 nemohla jsem na to u\u017e koukat.“ Zasm\u00e1la se Tina. Sed\u011bli jsme spole\u010dn\u011b v jedn\u00e9 z m\u011bstsk\u00fdch kav\u00e1ren a vzpom\u00ednali na v\u0161echno mo\u017en\u00e9.<\/div>\n

„No jo, ale bylo to hezk\u00e9. Nev\u00edm ani, pro\u010d jsme si vlastn\u011b p\u0159estali ps\u00e1t. Oh, vzpom\u00edn\u00e1m si. Napsal mi, \u017ee bychom se oba akor\u00e1t tr\u00e1pili a od t\u00e9 doby to v\u0161echno vyhaslo.“<\/div>\n
„Ud\u011blal dob\u0159e. Oba jste to zvl\u00e1dli a rozhodli se dob\u0159e. Nem\u011blo by to smysl.“<\/div>\n
„V\u017edy\u0165 j\u00e1 v\u00edm.“ Usm\u00e1l jsem se pohotov\u011b a napil se ze sv\u00e9ho hrnku k\u00e1vy. Je to pravda, n\u011bjak ten velk\u00fd \u017e\u00e1r mezi mnou a Tomem vyhasnul. U\u017e jsme si ani nepsali moc, mo\u017en\u00e1 tak jednou-dvakr\u00e1t do t\u00fddne, a t\u00edm to haslo.<\/p>\n

Pravda ale byla takov\u00e1, \u017ee zdaleka nevymizel z m\u00e9 hlavy, z m\u00fdch my\u0161lenek, a p\u0159edev\u0161\u00edm z m\u00e9ho srdce. Kolikr\u00e1t jsem na n\u011bj myslel n\u011bkolik hodin v kuse, p\u0159edstavoval si, co asi d\u011bl\u00e1, a jestli v\u016fbec mysl\u00ed je\u0161t\u011b on na m\u011b, potom, co jsme si v\u0161echno pro\u017eili. St\u00e1le jsem byl je\u0161t\u011b schopn\u00fd pro n\u011bj uronit slzy, proto\u017ee ten \u010dlov\u011bk se mi usadil hluboko v srdci a j\u00e1 ho nemohl nijak dostat ven. V\u0161echny ostatn\u00ed p\u0159\u00edhodn\u00e9 pokusy o vztah jsem odm\u00edtal, neust\u00e1le jsem srovn\u00e1val s n\u00edm. S Tomem. Po\u0159\u00e1d jsem ve skrytu du\u0161e tou\u017eil po n\u011bm. Bohu\u017eel ale tohle muselo z\u016fstat jen ve mn\u011b, tohle mal\u00e9 tajemstv\u00ed.<\/p>\n

*<\/p>\n

Byla polovina b\u0159ezna, kdy\u017e jsem po dlouh\u00e9 dob\u011b op\u011bt sed\u011bl u po\u010d\u00edta\u010de s Tomem a psali jsme si, co nov\u00e9ho za tu dobu. Psalo se mi s n\u00edm, jak jinak, ne\u017e velice dob\u0159e, po\u0159\u00e1d stejn\u00e9, pomyslel jsem si. Op\u011bt jsem se musel sm\u00e1t nad jeho humorem a p\u0159\u00edhodami a c\u00edtil jsem se po dlouh\u00e9 dob\u011b skv\u011ble. P\u0159eci jen to on m\u011b tenkr\u00e1t vyt\u00e1hnul z nejhor\u0161\u00edho a pom\u00e1tl mi hlavu.<\/div>\n

„Nemysli si, kdybys byl pobl\u00ed\u017e, byl bys m\u016fj, i kdybys necht\u011bl!“ napsal jsem mu v r\u00e1mci diskuse pobaven\u011b a \u010dekal na jeho odpov\u011b\u010f. Zarazila m\u011b, kdy\u017e se mi dostalo podobn\u00e9ho psan\u00ed. Zastesklo se mi takov\u00fdm zp\u016fsobem, \u017ee jsem stla\u010dil n\u011bkolik slz a rad\u0161i rychle odvedl \u0159e\u010d jinam. To sta\u010dilo jako d\u016fkaz toho, \u017ee on je na tom st\u00e1le stejn\u011b, i p\u0159esto\u017ee se na\u0161e komunikace zna\u010dn\u011b omezila. V\u0161echno to, co se mezi n\u00e1mi stalo, ty neust\u00e1l\u00e9 dny vol\u00e1n\u00ed a psan\u00ed, se v n\u00e1s musely usadit natolik, \u017ee na n\u011b nelze jen tak zapomenout a svou jizvu na srdci si vydobyly. Bylo mi jasn\u00e9, \u017ee t\u00edmhle jsem do toho spadl op\u011bt a\u017e po u\u0161i. Ten zrychlen\u00fd tlukot srdce, kdykoliv mi od n\u011bj p\u0159i\u0161la zpr\u00e1va, ten bla\u017een\u00fd pocti, kdykoliv mi napsal n\u011bco lichotiv\u00e9ho \u010di hezk\u00e9ho. Ten pocit bl\u00e1znovstv\u00ed, \u017ee je na tom podobn\u011b a \u017ee jsme si tak bl\u00edzc\u00ed!<\/p>\n

Je\u0161t\u011b ten sam\u00fd den jsem le\u017eel pozd\u011b ve\u010der v posteli, odd\u00e1val jsem se p\u00edsni\u010dk\u00e1m v m\u00e9m p\u0159ehr\u00e1va\u010di a p\u0159em\u00fd\u0161lel. Jestli je te\u010f n\u011bco, co opravdu chci na prvn\u00edm m\u00edst\u011b, tak to, \u017ee jej chci vid\u011bt. Je mi jedno, kolik m\u011b to bude st\u00e1t finan\u010dn\u011b, je mi jedno, jak dlouh\u00e1 bude cesta, je mi jedno, \u017ee mo\u017en\u00e1 pak budu proplak\u00e1vat dal\u0161\u00ed dny kv\u016fli tomu, \u017ee to bylo a\u017e moc kr\u00e1sn\u00fd a kr\u00e1tk\u00fd. Pot\u0159ebuju ho vid\u011bt na vlastn\u00ed o\u010di, obejmout, popov\u00eddat si s n\u00edm a \u0159\u00edct mu, co ten \u010dlov\u011bk se mnou ud\u011blal. V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee p\u0159\u00ed\u0161t\u00ed t\u00fdden mi p\u0159ijdou na \u00fa\u010det pen\u00edze za brig\u00e1du a m\u00e9 m\u011bs\u00ed\u010dn\u00ed kapesn\u00e9 od otce. V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee budu m\u00edt voln\u00fd v\u00edkend a mohl bych za n\u00edm teoreticky p\u0159ijet. R\u00e1no dorazit, ve\u010der zase odjet. Pousm\u00e1l jsem se nad sv\u00fdm n\u00e1padem a nemohl jsem m\u00e1lem usnout nad\u0161en\u00edm, a\u017e mu to z\u00edtra nab\u00eddnu, jist\u011b bude stejn\u011b nad\u0161en\u00fd, a kone\u010dn\u011b se setk\u00e1me osobn\u011b. Tohle mus\u00ed vyj\u00edt!<\/p>\n

***<\/p>\n

„Pot\u0159ebuji se t\u011b na n\u011bco velice nutn\u011b zeptat.“<\/div>\n

„Pov\u00eddej!“<\/div>\n
„M\u011bl bys \u010das p\u0159\u00ed\u0161t\u00ed sobotu?“<\/div>\n
„P\u0159\u00ed\u0161t\u00ed sobotu jist\u011b, tuhle ne. Pro\u010d se pt\u00e1\u0161?“<\/div>\n
„Mohl bych za tebou p\u0159ijet, l\u00edstky nejsou tak drah\u00e9 a cesta netrv\u00e1 zase tak dlouho. Ov\u0161em, pokud bys m\u011bl z\u00e1jem.“ Odeslal jsem sp\u011b\u0161n\u011b zpr\u00e1vu, sepjal ob\u011b dlan\u011b k sob\u011b a nerv\u00f3zn\u011b si okusoval nehet na palci – m\u016fj mal\u00fd zlozvyk. P\u0159esto, \u017ee v\u0161echno bylo tak skv\u011bl\u00e9, jsem se trochu b\u00e1l, abych ho t\u00edm t\u0159eba nezastra\u0161il, t\u0159eba v\u0161echno to, co jsem si mezi n\u00e1mi p\u0159edstavoval, byl jen naivn\u00ed v\u00fdplod m\u00e9 fantazie.<\/div>\n
„Ur\u010dit\u011b p\u0159ije\u010f, mus\u00ed\u0161 mi jen napsat, kdy a kde t\u011b mam \u010dekat!“ Oddychnul jsem si \u00falevou a nad\u0161en\u011b zast\u00e9nal. Tak\u017ee se uvid\u00edme, po t\u00e9 nehor\u00e1zn\u00e9 dob\u011b tr\u00e1pen\u00ed a pouhopouh\u00e9ho psan\u00ed. Hned na tu chv\u00edli jsem si objednal autobusov\u00e9 j\u00edzdenky, kter\u00e9 jsem u\u017e vyhl\u00ed\u017eel r\u00e1no p\u0159i opravdu nudn\u00e9 hodin\u011b informatiky. Spr\u00e1sknul jsem samou radost\u00ed ruce a u\u017e pl\u00e1noval, co v\u0161e podnikneme a co mu pov\u00edm. Nepamatuju si chv\u00edli, kdybych se takhle na n\u011bkoho t\u011b\u0161il. Tak stra\u0161n\u011b moc. Spole\u010dn\u011b jsme pl\u00e1novali, utahovali si a p\u0159i\u0161lo mi, \u017ee Tom samotn\u00fd se t\u011b\u0161\u00ed. Ur\u010dit\u011b se t\u011b\u0161\u00ed, nem\u00e1m o tom pochyb.<\/p>\n

***<\/p>\n

„Tak\u017ee tys do toho pr\u00e1sknul? Ty jsi neuv\u011b\u0159iteln\u00fd. A j\u00e1 pro\u010d se najednou \u0159\u00edt\u00ed\u0161 ke mn\u011b do pr\u00e1ce.“ Zasm\u00e1la se neuv\u011b\u0159iteln\u011b Tina, kdy\u017e jsem v p\u00e1tek, den p\u0159ed m\u00fdm v\u00fdletem, sed\u011bl u n\u00ed na praxi a nech\u00e1val upravovat sv\u00e9 vlasy. \u0160pulil jsem na sebe rty, neust\u00e1le se nakrucoval a \u010delil pobaven\u00fdm nar\u00e1\u017ek\u00e1m od m\u00e9 kamar\u00e1dky.<\/div>\n

„Ne\u0161lo to jinak, mus\u00edm ho vid\u011bt.“ Usm\u00e1l jsem se. Nemohl jsem j\u00ed ani popsat, co se ve mn\u011b odehr\u00e1valo. Nervozita, a z\u00e1rove\u0148 cht\u00ed\u010d po tom se po\u0159\u00e1dn\u011b rozbre\u010det hlasit\u011b radost\u00ed.<\/div>\n
„To jsem zv\u011bdav\u00e1, pak mi to v\u0161echno pov\u00ed\u0161.“ Pousm\u00e1la se a pomalu dokon\u010dovala sv\u016fj v\u00fdtvor. Kade\u0159ni\u010den\u00ed j\u00ed v\u017edycky \u0161lo, to jsem j\u00ed musel nechat, proto\u017ee vlasy jsem m\u011bl po dlouh\u00e9 dob\u011b op\u011bt skv\u011ble upraven\u00e9, sest\u0159ihan\u00e9. Spole\u010dn\u011b jsme se odebrali pomalu dom\u016f, jakmile skon\u010dila jej\u00ed pracovn\u00ed doba.<\/div>\n
„Dr\u017e\u00edm ti palce.“ Objala m\u011b pevn\u011b p\u0159ed bar\u00e1kem.<\/div>\n
„Kone\u010dn\u011b, ani nev\u00ed\u0161, jak jsem \u0161\u0165astn\u00fd.“<\/div>\n
„To v\u011b\u0159\u00edm, zaslou\u017e\u00ed\u0161 si to.“ Usm\u00e1la se na konec, nechal jsem j\u00ed je\u0161t\u011b naposledy prohr\u00e1bnout mi vlasy, aby py\u0161n\u011b zhodnotila sv\u00e9 d\u00edlo, a opravdu jsme se u\u017e rozlou\u010dili.<\/p>\n

Vyb\u011bhnul jsem rychle do na\u0161eho bytu a p\u0159edvedl se mamce, kter\u00e1 stejn\u011b tak zhodnotila \u00fapravu vlas\u016f kladn\u011b.<\/div>\n

Odhodil jsem vy\u010derpan\u011b ta\u0161ku do rohu pokoje a pomalu si za\u010dal d\u00e1vat v\u011bci, kter\u00e9 vezmu s sebou. Pen\u011b\u017eenku s jina\u010d\u00ed m\u011bnou, kterou jsem byl odpoledne rozm\u011bnit, n\u011bjak\u00e9 j\u00eddlo na cestu, parf\u00e9m a dal\u0161\u00edch milion sarapeti\u010dek. P\u0159ipravil jsem si je\u0161t\u011b v\u011bci na sebe a zam\u00ed\u0159il chvatn\u011b do sprchy. Autobus mi jel \u010dasn\u011b r\u00e1no, tak\u017ee jsem se rozhodnul j\u00edt brzy sp\u00e1t.<\/div>\n
„Tak z\u00edtra u\u017e. Neusnu!“ zasm\u00e1l jsem se, kdy\u017e jsem zalehnul do postele. Nadechnul jsem se zhluboka a je\u0161t\u011b jsem se nat\u00e1hnul pro sv\u016fj laptop, abych napsal Tomovi zpr\u00e1vu – pro jistotu kde a p\u0159esn\u011b v kolik se sejdeme z\u00edtra na n\u00e1dra\u017e\u00ed. Tohle se mi psalo tak kr\u00e1sn\u011b!<\/div>\n
Odeslal jsem zpr\u00e1vu, je\u0161t\u011b zkontroloval sv\u016fj email a hodlal jsem se odebrat tedy definitivn\u011b na kut\u011b, kdy\u017e mi blikla b\u011bhem dobr\u00fdch dvou minut zpr\u00e1va. Otev\u0159el jsem ji hned, jeliko\u017e byla od Toma, a po p\u0159e\u010dten\u00ed prvn\u00edch dvou-t\u0159\u00ed slov jsem c\u00edtil nehor\u00e1zn\u00fd knedl\u00edk v krku. Za\u010dal jsem d\u00fdchat zhluboka a vn\u00edmal jsem, jak se m\u00e9 prsty na kl\u00e1vesnici absolutn\u011b rozklepaly. \u010cetl jsem zpr\u00e1vu n\u011bkolikr\u00e1t po sob\u011b a znova. Aktualizoval str\u00e1nku, jestli to n\u00e1hodou nen\u00ed n\u011bjak\u00fd omyl, sna\u017eil jsem v tom naj\u00edt n\u00e1znak f\u00f3ru, ale marn\u011b.<\/p>\n

„Omlouv\u00e1m se, Bille, tento v\u00edkend nem\u016f\u017eu j\u00edt nikam. Poh\u00e1dal jsem se s matkou, nikam m\u011b nepust\u00ed, a zak\u00e1zala mi b\u00fdt i na internetu. Mrz\u00ed m\u011b to, u\u017e mus\u00edm zase j\u00edt.“<\/div>\n

Tak zn\u011bla okam\u017eit\u00e1 odpov\u011b\u010f na mou p\u0159edchoz\u00ed zpr\u00e1vu. T\u011bch p\u00e1r zkurven\u00fdch (omluvte mi ten v\u00fdraz, jinak je nelze nazvat) slov, kter\u00e9 mi absolutn\u011b ubl\u00ed\u017eily, zklamaly. Sna\u017eil jsem se okam\u017eit\u011b uklidnit, ale c\u00edtil jsem, jak se mi nezastavitelnou rychlost\u00ed derou slzy do o\u010d\u00ed, a m\u016fj tep se zrychlil o n\u011bkolik stup\u0148\u016f. Za\u010d\u00ednal jsem panika\u0159it, p\u0159esto\u017ee jsem se s\u00e1m nutil k tomu b\u00fdt v klidu. Nat\u00e1hnul jsem se ihned pro mobil, vyto\u010dil Tomovo \u010d\u00edslo a vy\u010dk\u00e1val. Vyzv\u00e1n\u011blo to, ale nikdo to nebral.<\/div>\n
„Tak to zvedni, pros\u00edm!“ zak\u0148oural jsem a prvn\u00ed potoky slz se linuly z o\u010d\u00ed. Poklep\u00e1val jsem prsty o rty a poprv\u00e9 jsem vzlyknul nahlas. T\u00edpnul jsem to a zaklonil hlavu ve snaze se po\u0159\u00e1dn\u011b nadechnout, zav\u0159\u00edt o\u010di a uklidnit se. Pokusil jsem se mu dovolat je\u0161t\u011b po druh\u00e9, po t\u0159et\u00ed a nic. Neust\u00e1le, bezv\u00fdznamn\u00e9 vyzv\u00e1n\u011bn\u00ed, nic v\u00edc.<\/p>\n

V tu chv\u00edli mi bylo jasn\u00e9, \u017ee u\u017e se s n\u00edm nespoj\u00edm a \u017ee se z\u00edtra neuvid\u00edme. Klesnul jsem zdrcen\u011b na kolena a dal se do hlasit\u00e9ho pl\u00e1\u010de. Bylo to tak samovoln\u00e9, nemohl jsem to udr\u017eet na uzd\u011b ani tomu nijak zabr\u00e1nit. To zklam\u00e1n\u00ed z takov\u00e9 uboh\u00e9 zrady. Nevn\u00edmal jsem mamku, kter\u00e1 se vyd\u011b\u0161en\u011b p\u0159i\u0159\u00edtila. Ani nev\u00edm, jak jsem se dostal do postele, jak se kolem m\u011b ocitlo tucet prom\u00e1\u010den\u00fdch kapesn\u00ed\u010dk\u016f. Vn\u00edmal jsem pal\u010divou bolest, kter\u00e1 se mi ze sam\u00e9ho pl\u00e1\u010de usadila ve sp\u00e1nc\u00edch a byla dosti nep\u0159\u00edjemn\u00e1. Bolely mne z toho o\u010di a up\u0159\u00edmn\u011b mi bylo na zvracen\u00ed.<\/p>\n

Vydr\u017eel jsem ledacos, ale takov\u00fd podkop nohou ne. Mo\u017en\u00e1 to v\u0161echno bylo proto, \u017ee jsem dovolil tomu \u010dlov\u011bku tolik dostat se do m\u00e9ho nitra a ukr\u00e1st si n\u011bco, co je m\u00e9ho. Mo\u017en\u00e1 proto, \u017ee jsem nebyl opatrn\u00fd, zato a\u017e p\u0159ehnan\u011b moc naivn\u00ed. Za to, \u017ee jsem se zamiloval do \u010dlov\u011bka, kter\u00fd je pro m\u011b nezn\u00e1m\u00fd, p\u0159esto jak jsem si myslel, \u017ee jej zn\u00e1m dob\u0159e po t\u011bch m\u011bs\u00edc\u00edch psan\u00ed si. V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee ta zpr\u00e1va byla pouh\u00e1 v\u00fdmluva, proto\u017ee dosp\u011bl\u00fd \u010dlov\u011bk by si nenechal takhle h\u00fdbat u\u017e vlastn\u00edm \u017eivotem a z\u00e1kaz chodit ven je akor\u00e1t tak d\u011btinsk\u00e9. Bylo mi jasn\u00e9, \u017ee ten \u010dlov\u011bk, Tom, byl hrdina pouze p\u0159es internetovou komunikaci, a \u017ee je to n\u011bkdo, jeho\u017e zbab\u011blost a nevychovanost nem\u00e1 meze. M\u016fj princ se stal samotn\u00fdm proklet\u00edm, kter\u00e9 mi te\u010f d\u00e1valo dosti zabrat. Hodinu co hodinu jsem kontroloval zpr\u00e1vy, jestli se n\u00e1hodou neobjev\u00ed n\u011bjak\u00e1 zpr\u00e1va s vysv\u011btlen\u00edm, \u017ee to byl f\u00f3r, \u017ee m\u011b bude \u010dekat a z\u00edt\u0159ek si u\u017eijeme. Marn\u011b. V\u0161echno, co se stalo, bylo marn\u00e9. Vlastn\u011b se to nem\u011blo st\u00e1t v\u016fbec.<\/p>\n

„Bille, zlat\u00ed\u010dko.“ Probudil m\u011b n\u011b\u010d\u00ed konej\u0161iv\u00fd hlas. St\u011b\u017e\u00ed jsem otev\u0159el o\u010di, kter\u00e9 zely pr\u00e1zdnotou a c\u00edtil jsem, jak nep\u0159\u00edjemn\u011b p\u00e1l\u00ed. Mamka st\u00e1la nade mnou a jej\u00ed tv\u00e1\u0159 byla ustaran\u00e1.<\/div>\n

„Mami? Kolik je hodin.“ Povzdychnul jsem vy\u010derpan\u011b a zase zav\u0159el o\u010di. Byl jsem tak unaven\u00fd, ale spokojen\u00fd, \u017ee u\u017e m\u011b p\u0159e\u0161la alespo\u0148 ta nesnesiteln\u00e1 bolest hlavy.<\/div>\n
„Bude osm hodin.“<\/div>\n
„Mohl jsem b\u00fdt u\u017e hodinu na cest\u011b.“ Zasku\u010del jsem a prsty prot\u0159el o\u010di. T\u00edm jsem zahnal dal\u0161\u00ed p\u0159\u00edval slz.<\/div>\n
„Je to prev\u00edt, Bille, zapome\u0148 na n\u011bj. N\u011bkdo takov\u00fd ti nestoj\u00ed ani za pomy\u0161len\u00ed. Netrap se t\u00edm.“ Pol\u00edbila m\u011b na \u010delo a j\u00e1 se musel pousm\u00e1t. Ona je jedin\u00fd \u010dlov\u011bk, v kter\u00e9ho jsem dr\u017eel opravdovou d\u016fv\u011bru. „Mus\u00edm do pr\u00e1ce, ale zkus\u00edm dorazit co nejd\u0159\u00edve, abys tu nebyl s\u00e1m.“ S t\u011bmi slovy jsme se rozlou\u010dili a j\u00e1 se je\u0161t\u011b rozhodnul chv\u00edli se prospat.<\/p>\n

***<\/p>\n

‚U\u017eivatel s V\u00e1mi nesd\u00edl\u00ed \u017e\u00e1dn\u00e9 informace‘.<\/div>\n

Tak toto sd\u011blen\u00ed jsem si p\u0159e\u010detl v ned\u011bli, tedy den pot\u00e9, co jsem m\u011bl tr\u00e1vit s Tomem.<\/div>\n
„On si m\u011b smazal!“ Vyhrknul jsem a zasm\u00e1l se zoufale z\u00e1rove\u0148. „Smazal si m\u011b nadobro, jen proto\u017ee jsem se s n\u00edm cht\u011bl vid\u011bt?! A\u0165 t\u00e1hne ke v\u0161em \u010dert\u016fm!“ vyk\u0159i\u010del jsem se na po\u010d\u00edta\u010d. P\u0159ipadal jsem si jako n\u011bjak\u00fd psychopat, ale v tu chv\u00edli mi nep\u0159i\u0161lo nic vtipn\u011bj\u0161\u00edho, ne\u017e se m\u011b takhle zbab\u011ble zbavit.<\/div>\n
„Nem\u00e1m pro n\u011bj ani slova.“ Dodala Tina, kter\u00e1 sed\u011bla za mnou na posteli.<\/div>\n
„Ani j\u00e1 ne. Tohle je ukon\u010den\u00e1 kapitola.“<\/div>\n
„Bude ti chv\u00edli trvat, ne\u017e to vst\u0159eb\u00e1\u0161, ale ud\u011bl\u00e1\u0161 tak dob\u0159e, v\u011b\u0159 mi, Bille.“<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm. Nem\u016f\u017eu cht\u00edt \u010dlov\u011bka, kter\u00fd nem\u00e1 z\u00e1jem.“<\/div>\n
„Najde se n\u011bkdo lep\u0161\u00ed.“ Mrkla na m\u011b a vstala, aby mi mohla nahl\u00eddnout do no\u0165asu p\u0159es rameno. „Hele, n\u011bkdo ti p\u00ed\u0161e, m\u00e1\u0161 tam zpr\u00e1vu. Kdo je Bushido?“ pozvedla zv\u011bdav\u011b obo\u010d\u00ed. „Je to kus!“<\/div>\n
„Ale, jeden docela fajn t\u00fdpek p\u0159es internet, p\u00ed\u0161eme si kr\u00e1tce.“<\/div>\n
„Okam\u017eit\u011b ho sma\u017e!“ dodala p\u0159\u00edsn\u011b, a\u017e jsem se musel trochu skr\u010dit v seda\u010dce. A j\u00e1 toho internetov\u00e9ho dobyvatele opravdu smazal. Pou\u010den\u00ed, \u017ee p\u0159es internet nen\u00ed nikdy v\u0161e takov\u00e9, jak se n\u00e1m m\u016f\u017ee zd\u00e1t b\u00fdt.<\/p>\n

autor: PeTi\u0160ka<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: PeTi\u0160ka Napsala jsem po dlouh\u00e9 dob\u011b jednu jednod\u00edlnou pov\u00eddku. Je ps\u00e1na podle m\u00e9 vlastn\u00ed pravdy, tak\u017ee to nebude zase tak n\u011bjak extra fascinuj\u00edc\u00ed p\u0159\u00edb\u011bh, pot\u0159ebovala jsem se sp\u00ed\u0161e vypsat a popsat ve zkratce p\u0159esn\u011b to, co jsem si za\u017eila. Mus\u00edm \u0159\u00edct,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-6637","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6637","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=6637"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6637\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=6637"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=6637"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=6637"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}