{"id":6639,"date":"2012-04-17T18:00:00","date_gmt":"2012-04-17T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=6621"},"modified":"2012-04-17T18:00:00","modified_gmt":"2012-04-17T17:00:00","slug":"wenn-es-manchmal-regnet-10","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/04\/17\/wenn-es-manchmal-regnet-10\/","title":{"rendered":"Wenn es manchmal regnet 10."},"content":{"rendered":"
autor: Lisa<\/p>\n

<\/strong> Omlouv\u00e1m se za to zpo\u017ed\u011bn\u00ed, ale n\u011bjak jsem m\u011bla probl\u00e9m se v tomhle d\u00edle utnout. Pl\u00e1novala jsem to napsat docela jinak, ale jak u\u017e to tak b\u00fdv\u00e1, slova jsou ob\u010das rychlej\u0161\u00ed ne\u017e my\u0161lenky, a tak to n\u011bkdy nedopad\u00e1 tak, jak by \u010dlov\u011bk cht\u011bl.<\/em><\/div>\n

Ka\u017edop\u00e1dn\u011b d\u00edky moc v\u00e1m v\u0161em, kte\u0159\u00ed tuhle pov\u00eddku \u010dtete. Ka\u017ed\u00fd koment\u00e1\u0159 mi d\u011bl\u00e1 nesm\u00edrnou radost, proto\u017ee je to jedin\u00e1 zp\u011btn\u00e1 vazba, kterou m\u00e1m, a zaj\u00edm\u00e1 m\u011b, co si o tom mysl\u00edte. Ob\u010das mi p\u0159ijde v\u0161echno to psan\u00ed zbyte\u010dn\u00e9, proto\u017ee je to jen smy\u0161len\u00fd, neu\u017eite\u010dn\u00fd p\u0159\u00edb\u011bh.<\/em><\/div>\n
A tak jsem jen cht\u011bla \u0159\u00edct, \u017ee je nesm\u00edrn\u011b \u00fa\u017easn\u00e9 v\u011bd\u011bt, \u017ee v t\u011bch slovech m\u016f\u017eou n\u011bco naj\u00edt i druz\u00ed. A\u0165 u\u017e je to my\u0161lenka nebo pocit – to je p\u0159esn\u011b ten d\u016fvod, pro\u010d to p\u00ed\u0161u a pro\u010d pov\u00eddky \u010dtu.<\/em><\/div>\n
Tak\u017ee je\u0161t\u011b jednou d\u00edky \ud83d\ude42 U\u017eijte si jubilejn\u00ed d\u00edl :p<\/p>\n

<\/em> *<\/p>\n

Ani\u017e by n\u011bjak vn\u00edmal cestu, zcela automaticky dojel na plac. Tentokr\u00e1t se nec\u00edtil ani v nejmen\u0161\u00edm provinile, \u017ee se chyst\u00e1 Tomovy pen\u00edze d\u00e1t za fet. Pot\u0159eboval se uklidnit a byl to Tom<\/em>, kdo zp\u016fsobil tenhle zmatek. Tak\u017ee mu p\u0159i\u0161lo spr\u00e1vn\u00e9 vynalo\u017eit na to jeho prost\u0159edky.<\/div>\n

Rozhl\u00e9dl se kolem a hledal zn\u00e1mou osobu. Potom si uv\u011bdomil, \u017ee Mike u\u017e tam p\u0159ece nebyl. M\u011bl trochu obavy, jestli se mu poda\u0159\u00ed n\u011bco sehnat, ale pak zahl\u00e9dl Anise. To ho ale znepokojilo je\u0161t\u011b v\u00edce. Copak nikoho za tu dobu m\u00edsto Mika nena\u0161el? Nem\u011bl chu\u0165 se s n\u00edm zase dohadovat, jestli mu n\u011bco prod\u00e1 nebo ne. Rozmrzele k n\u011bmu zam\u00ed\u0159il a nesna\u017eil se svou podr\u00e1\u017ed\u011bnost ani skr\u00fdt. Jakmile ho Anis uvid\u011bl, usadil se mu na tv\u00e1\u0159i samolib\u00fd \u00fa\u0161klebek.<\/p>\n

„Nazdar, Bille! Ne\u010dekal jsem t\u011b tady tak brzy,“ rozja\u0159en\u011b ho popl\u00e1cal po z\u00e1dech, a\u017e Bill klesl v kolenou.
„Vypad\u00e1\u0161 u\u017e l\u00e9pe. Da\u0159\u00ed se ti dob\u0159e?“ famili\u00e9rn\u011b jej objal kolem ramen a Bill p\u0159em\u00fd\u0161lel, pro\u010d na n\u011bj po\u0159\u00e1d n\u011bkdo mus\u00ed sahat bez jeho souhlasu.
Anis m\u011bl evidentn\u011b velice dobrou n\u00e1ladu, tak\u017ee doufal, \u017ee se s n\u00edm bude d\u00e1t domluvit.
„M\u00e1\u0161 pro m\u011b n\u011bco?“ neobt\u011b\u017eoval se Bill ani s pozdravem a set\u0159\u00e1sl ze sebe jeho ruku. Anis si nespokojen\u011b pomlasknul a zakroutil hlavou.
„V\u00ed\u0161, mohl by ses aspo\u0148 sna\u017eit<\/em> b\u00fdt mil\u00fd. P\u0159ece zase nechce\u0161 z\u016fstat nasuchu.“ Bill nem\u011bl n\u00e1ladu na n\u011bjak\u00e9 hry.
„M\u00e1m pen\u00edze,“ bylo jedin\u00e9, co na to \u0159ekl.
„Fajn. H\u00e1d\u00e1m, \u017ee ty dok\u00e1\u017eou vykoupit nedostatek tv\u00e9ho taktu. Tak poj\u010f. P\u0159edstav\u00edm ti tv\u00e9ho nov\u00e9ho nejlep\u0161\u00edho kamar\u00e1da,“ zam\u00ed\u0159il na druh\u00fd konec placu, kde na z\u00e1bradl\u00ed sed\u011bl mlad\u00fd mu\u017e s tmav\u00fdmi dredy. Billovi n\u00e1padn\u011b p\u0159ipom\u00ednal Toma za dob, kdy tenhle \u00fa\u010des taky m\u011bl. Jeho rozmrzelost se je\u0161t\u011b prohloubila.<\/p>\n<\/div>\n

\n
„Hej, Lukasi! Poj\u010f sem,“ k\u00fdvnul na n\u011bj Arab. Mu\u017e sesko\u010dil ze z\u00e1bradl\u00ed a p\u0159ikro\u010dil bl\u00ed\u017e k nim.
„Bille, tohle je Lukas – bude tu te\u010f m\u00edsto Mika. Lukasi, tohle je Bill – bu\u010f na n\u011bj hodn\u00fd, v\u00ed\u0161, co jsme si \u0159\u00edkali,“ p\u0159edstavil je a Bill m\u011bl nutk\u00e1n\u00ed proto\u010dit o\u010di. Nezaj\u00edmalo ho, kdo<\/em> to je. Zaj\u00edmalo ho, jestli pro n\u011bj m\u00e1 to, co chce. Anisovi zap\u00edpal mobil, a kdy\u017e si p\u0159e\u010detl zpr\u00e1vu, na tv\u00e1\u0159i se mu rozlil je\u0161t\u011b spokojen\u011bj\u0161\u00ed \u00fasm\u011bv.<\/div>\n
„No nic ho\u0161i, nech\u00e1m v\u00e1s tady. Mus\u00edm si j\u00edt p\u0159ebrat z\u00e1silku,“ a s m\u00e1vnut\u00edm ode\u0161el. Bill se za\u010d\u00ednal c\u00edtit nerv\u00f3zn\u011b, proto\u017ee Lukas na n\u011bj po\u0159\u00e1d z\u00edral a jemu to bylo nep\u0159\u00edjemn\u00e9.<\/p>\n

„Ehm\u2026“ odka\u0161lal si. „Tak?“
„Jo, promi\u0148. Jen jsem se zamyslel,“ u\u0161kl\u00edbl se Lukas a zazubil se na n\u011bj. Bill se zamra\u010dil, ale nic ne\u0159\u00edkal.
„Poj\u010f. U sebe u\u017e nic nem\u00e1m. Lidi jdou po tom nov\u00fdm zbo\u017e\u00ed jako mouchy,“ pokynul mu a roze\u0161el se pry\u010d.
„Nov\u00e9 zbo\u017e\u00ed?“ nem\u011bl tu\u0161en\u00ed, \u017ee by Anis bral n\u011bco nov\u00e9ho. Ale drogov\u00fd trh se m\u011bnil ze dne na den, tak\u017ee za tu dobu, co byl u bratra, z\u0159ejm\u011b n\u011bjak\u00e9 zm\u011bny prop\u00e1sl.<\/div>\n

„Jo, Anis te\u010f bere h\u00e1\u010dko od jin\u00e9ho dodavatele, kter\u00fd je samoz\u0159ejm\u011b p\u0159\u00edsn\u011b tajn\u00fd,“ zakroutil nesouhlasn\u011b hlavou a bylo z\u0159ejm\u00e9, \u017ee se mu nel\u00edb\u00ed, \u017ee mu jeho zam\u011bstnavatel ned\u016fv\u011b\u0159uje natolik, aby mu \u0159ekl, kdo to je. Bylo to ale pochopiteln\u00e9. V\u0161ichni si chr\u00e1nili svou bezpe\u010dnost a anonymitu, co to \u0161lo. Proto\u017ee na nejni\u017e\u0161\u00ed dealery, kte\u0159\u00ed byli v neust\u00e1l\u00e9m nebezpe\u010d\u00ed, \u017ee je seberou, se prost\u011b nedalo spolehnout, \u017ee je p\u0159i v\u00fdslechu nepr\u00e1sknou.<\/p>\n

Bill jen pok\u00fdval hlavou a pokra\u010doval v ch\u016fzi. Doufal, \u017ee nep\u016fjdou nikam daleko. Lukas mu byl krajn\u011b nesympatick\u00fd, a to ho znal jen p\u00e1r minut. Nel\u00edbilo se mu, jak se na n\u011bj d\u00edval. A nav\u00edc, bylo mu fuk, od koho fet je. Anisovi v\u011b\u0159il, tak\u017ee se neb\u00e1l, \u017ee by mu cht\u011bl prodat n\u011bco nekvalitn\u00edho.<\/div>\n

„Je to je\u0161t\u011b daleko?“ zabru\u010del nespokojen\u011b po dal\u0161\u00edch p\u00e1r minut\u00e1ch, kdy mu do ucha Lukas neust\u00e1le hu\u010del n\u011bco, co stejn\u011b hned vypou\u0161t\u011bl.
„Ne, jen tady za rohem,“ zakroutil hlavou a opravdu po p\u00e1r metrech se zastavil u n\u011bjak\u00e9ho auta. Odemkl si a sedl si na sedadlo \u0159idi\u010de. Nat\u00e1hl se p\u0159es sedadla, aby odemkl i druh\u00e9 dve\u0159e, a pokynul na Billa, aby si vlezl dovnit\u0159.<\/div>\n
„Tak kolik toho chce\u0161?“ Na tuhle ot\u00e1zku Bill pokr\u010dil rameny a z kapsy vyt\u00e1hl bankovky, kter\u00e9 mu podal. Lukas zahv\u00edzdal a Billovi to p\u0159ipomn\u011blo d\u0159\u00edv\u011bj\u0161\u00ed Anisovu reakci.
„Wow, docela slu\u0161n\u00fd. Div\u00edm se, \u017ee m\u016f\u017ee\u0161 sed\u011bt. Za takov\u00fd obnos mus\u00ed\u0161 m\u00edt prdel nadranc,“ uchechtnul se pobaven\u011b nad vlastn\u00edm vtipem. Bill se zamra\u010dil je\u0161t\u011b v\u00edce a znechucen\u011b mu odseknul: „Ne\u0161uk\u00e1m za prachy. Tolik m\u00e1m jen v\u00fdjime\u010dn\u011b.“
„Jo, jasn\u011b. Nikdo<\/em> tady ne\u0161uk\u00e1 za prachy,“ u\u0161kl\u00edbl se Lukas a zavrt\u011bl hlavou. „V klidu, k\u00e1mo, j\u00e1 to beru. Vlastn\u011b ti chci ud\u011blat nab\u00eddku, v\u00ed\u0161,“ zad\u00edval se na n\u011bj zase sv\u00fdm pronikav\u00fdm pohledem a str\u010dil si pen\u00edze do p\u0159ihr\u00e1dky na palubovce. Bill pozvedl obo\u010d\u00ed a bylo mu u\u017e te\u010f jasn\u00e9, \u017ee se mu nebude l\u00edbit nic z toho, co mu cht\u011bl ten idiot navrhnout.<\/p>\n

„Jak \u0159\u00edk\u00e1\u0161 – v\u017edycky to nen\u00ed tak slavn\u00e9, tak\u017ee jen chci, abys v\u011bd\u011bl, \u017ee u m\u011b nemus\u00ed\u0161 platit jen pen\u011bzi,“ v\u00fdznamn\u011b se na n\u011bj zad\u00edval a usm\u00e1l se.
„Co\u017ee?“ vyvalil na n\u011bj Bill p\u0159ekvapen\u011b o\u010di. P\u0159ece by mu opravdu nenab\u00edzel…?
„Ale no tak, ned\u011blej ze sebe nevi\u0148\u00e1tko. Nav\u00edc jsem si u Anise zji\u0161\u0165oval, s k\u00fdm budu p\u0159ich\u00e1zet do kontaktu, tak\u017ee padlo i p\u00e1r slov o tob\u011b. Tak\u017ee kdy\u017e nebude\u0161 m\u00edt zrovna dost hotovosti a nebude se ti cht\u00edt p\u00e1rat s t\u011bma p\u00e1prdama, se kter\u00fdma v\u011bt\u0161inou nejsp\u00ed\u0161 chod\u00ed\u0161, tak si to m\u016f\u017ee\u0161 odpracovat p\u0159\u00edmo u m\u011b,“ zase se na n\u011bj samolib\u011b usm\u00e1l, a\u017e m\u011bl Bill chu\u0165 pra\u0161tit ho do nosu. „Zbo\u017e\u00ed jako jsi ty, to by byla \u0161koda nevyzkou\u0161et, sly\u0161el jsem na tebe samou chv\u00e1lu. Jen abys v\u011bd\u011bl – tohle nenab\u00edz\u00edm ka\u017ed\u00e9mu, tak\u017ee si toho va\u017e,“ pohladil ho po pa\u017ei a jemu se z n\u011bj ud\u011blalo je\u0161t\u011b v\u00edce \u0161patn\u011b ne\u017e p\u0159edt\u00edm.<\/div>\n

Co to doprdele kecal? Nebyl \u017e\u00e1dn\u00e9 zasran\u00e9 zbo\u017e\u00ed, aby o n\u011bm takhle mohl mluvit.<\/div>\n
V\u00edc ne\u017e kdy jindy si p\u0159\u00e1l, aby byl o\u0161kliv\u00fd. Proto\u017ee o\u0161klivost by mo\u017en\u00e1 lidi kone\u010dn\u011b donutila d\u00edvat se do n\u011bj a ne na n\u011bj.<\/p>\n

„D\u00edky, ale to rad\u0161i za\u010dnu dobrovoln\u011b odvykat,“ u\u0161kl\u00edbnul se na n\u011bj ironicky.
„No, to si je\u0161t\u011b pov\u00edme,“ dostalo se mu pov\u00fd\u0161en\u00e9 odpov\u011bdi.
„Fajn!“ odsekl. „Nem\u00e1m \u010das tady s tebou str\u00e1vit cel\u00fd den, tak\u017ee kdybys byl tak laskav\u00fd-„
„Pros\u00edm, pane<\/em> svat\u00fd<\/em>, tady to m\u00e1te,“ hodil po n\u011bm Lukas n\u011bkolik bal\u00ed\u010dk\u016f s heroinem, a\u017e popadaly na zem. Bill je sesb\u00edral a bez rozlou\u010den\u00ed vystoupil z auta.<\/div>\n

„Polib si,“ zavr\u010del je\u0161t\u011b, ne\u017e pr\u00e1skl s dve\u0159ma. Kret\u00e9n.<\/p>\n

Celou dobu na\u0161tvan\u011b mru\u010del a nad\u00e1val, kdy\u017e bezc\u00edln\u011b bloumal ulicemi. Bezhlav\u011b kopal do v\u0161eho, do \u010deho se kopnout dalo, a p\u0159edstavoval si p\u0159itom, \u017ee je to Lukasova hlava.
Jak to ten idiot mohl v\u016fbec \u0159\u00edct? On p\u0159ece nebyl \u017e\u00e1dn\u00e1 d\u011bvka! Nebylo to tak, \u017ee by za pen\u00edze s n\u011bk\u00fdm spal, nebo je na sebe nechal v\u016fbec s\u00e1hnout. On pouze za pen\u00edze d\u011blal dob\u0159e jim. Ale nikdy nikoho nenechal, aby se ho by\u0165 jen dotkli mal\u00ed\u010dkem. Lukas v tom mo\u017en\u00e1 nevid\u011bl \u017e\u00e1dn\u00fd rozd\u00edl – po\u0159\u00e1d to byl sex za pen\u00edze, ale pro Billa to byl obrovsk\u00fd rozd\u00edl.<\/div>\n

C\u00edtil se mizern\u011b. Byl smutn\u00fd a na\u0161tvan\u00fd a nem\u011bl kam j\u00edt. A tak zam\u00ed\u0159il na m\u00edsto, kter\u00e9 mu p\u0159i\u0161lo na mysl jako druh\u00e9 v po\u0159ad\u00ed, kdy\u017e od Toma ode\u0161el. Doufal, \u017ee na n\u011bj Oliver nebude na\u0161tvan\u00fd, kdy\u017e se u n\u011bj objev\u00ed po takov\u00e9 dob\u011b zni\u010dehonic. Koneckonc\u016f nic hor\u0161\u00edho, ne\u017e \u017ee ho vyhod\u00ed, se st\u00e1t nem\u016f\u017ee.<\/p>\n

*<\/p>\n

Nal\u00e9hav\u011b bu\u0161il na dve\u0159e Oliverova domku a neznateln\u011b se t\u0159\u00e1sl. Pot\u0159eboval si co nejd\u0159\u00edve d\u00e1t, a zat\u00edm to vypadalo, \u017ee Oliver je n\u011bkde pry\u010d. Zkusil to je\u0161t\u011b jednou, a tentokr\u00e1t zabu\u0161il opravdu hlasit\u011b, a\u017e ho bolely klouby na ruce. Cht\u011bl se u\u017e sebrat a j\u00edt pry\u010d, kdy\u017e za ml\u00e9\u010dn\u00fdm sklem zahl\u00e9dl zv\u011bt\u0161uj\u00edc\u00ed se st\u00edn. Oddechl si a nasadil na tv\u00e1\u0159i \u00fasm\u011bv.<\/div>\n

„Bille?“ Oliver vypadal, \u017ee mu \u010delist spadne a\u017e ke kolen\u016fm, kdy\u017e zahl\u00e9dl osobu, kter\u00e1 se mu sna\u017eila snad rozt\u0159\u00edskat dve\u0159e.
„M\u016f\u017eu dovnit\u0159?“ prot\u00e1hl se kolem n\u011bj mlad\u00edk a ani ne\u010dekal na odpov\u011b\u010f. Oliver zara\u017een\u011b z\u016fstal st\u00e1t ve dve\u0159\u00edch a a\u017e po chv\u00edli je zav\u0159el a oto\u010dil se k ne\u010dekan\u00e9 n\u00e1v\u0161t\u011bv\u011b.
„Kde jsi celou dobu byl? Myslel jsem, \u017ee u\u017e t\u011b nikdy neuvid\u00edm.“
„\u0158ekn\u011bme, \u017ee jsem m\u011bl dovolenou,“ pokr\u010dil Bill rameny. Necht\u011blo se mu mluvit o bratrovi, a nav\u00edc, to nebyla Oliverova v\u011bc.<\/p>\n

„J\u00e1 myslel, \u017ee u\u017e jsi mrtv\u00fd. Sly\u0161el jsem o Danovi, a pak to, co se stalo Markovi\u2026“ odml\u010del se.
„No, jak vid\u00ed\u0161, tak jsem je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d tady,“ u\u0161kl\u00edbl se Bill a pokusil se o n\u011bco jako \u00fasm\u011bv. Oliver p\u0159ik\u00fdvl a zkoumav\u011b se na n\u011bj zad\u00edval.<\/div>\n

„Vypad\u00e1\u0161 l\u00e9pe.“ Bill v\u011bd\u011bl, \u017ee je to nejsp\u00ed\u0161 pravda, i kdy\u017e se nijak l\u00e9pe nec\u00edtil. Ale doba, kterou str\u00e1vil doma s bratrem, mu prosp\u011bla. Nebyl ve stresu, m\u011bl pohodl\u00ed domova, byl \u010dist\u00fd, ve vypran\u00e9m oble\u010den\u00ed, a taky za tu dobu n\u011bco m\u00e1lo p\u0159ibral, tak\u017ee jeho tv\u00e1\u0159 dostala zdrav\u011bj\u0161\u00ed n\u00e1dech. Uv\u011bdomil si, \u017ee to byl mo\u017en\u00e1 jeden z d\u016fvod\u016f, pro\u010d mu Lukas nab\u00edzel to, co mu nab\u00edzel. Jen m\u00e1lokter\u00fd z her\u00e1k\u016f, kter\u00e9 Bill na placu potk\u00e1val, se te\u010f mohl chlubit tak kr\u00e1sn\u00fdm zevn\u011bj\u0161kem. Nemohl si pomoct a znovu zatou\u017eil po tom, aby vypadal jinak. Aby nebyl to, \u010demu lid\u00e9 \u0159\u00edkaj\u00ed kr\u00e1sn\u00fd.<\/div>\n
Cht\u011bl b\u00fdt dostate\u010dn\u011b o\u0161kliv\u00fd na to, aby se nezal\u00edbil sv\u00e9mu otci a bratrovi. Te\u010f kdy\u017e na to pomyslel takhle dohromady, p\u0159i\u0161lo mu to sm\u011b\u0161n\u00e9. Ne – bylo to politov\u00e1n\u00edhodn\u00e9. N\u011bjak ale nedok\u00e1zal rozhodnout, kdo z nich t\u0159\u00ed je na tom h\u016f\u0159.<\/p>\n

„M\u016f\u017eu pou\u017e\u00edt tvoji koupelnu?“ zad\u00edval se na star\u0161\u00edho mu\u017ee, kter\u00fd pouze p\u0159ik\u00fdvl a vydal se za n\u00edm, kdy\u017e zam\u00ed\u0159il do patra do koupelny. Billa to nijak nep\u0159ekvapovalo, ob\u010das se na n\u011bj Oliver d\u00edval, jak si d\u00e1v\u00e1 d\u00e1vku, a jemu to bylo jedno. U n\u011bj na to byl zvykl\u00fd.<\/div>\n

Rozbalil si n\u00e1dob\u00ed\u010dko na umyvadlo a z kapsy vyt\u00e1hl jeden z bal\u00ed\u010dk\u016f, kter\u00e9 po n\u011bm hodil Lukas. U\u017e se na svou d\u00e1vku t\u011b\u0161il. Se soust\u0159ed\u011bn\u00fdm v\u00fdrazem nah\u0159\u00edval l\u017ei\u010dku a spokojen\u011b si pobrukoval. Bylo jedno, co se mu stalo p\u0159ed rokem, p\u0159ed hodinou nebo p\u0159ed p\u00e1r sekundami. V tuhle chv\u00edli nemyslel na nic jin\u00e9ho ne\u017e na heroin pomalu se rozpou\u0161t\u011bj\u00edc\u00ed v kyselin\u011b. Ani nijak nevn\u00edmal Olivera, kter\u00fd se uchv\u00e1cen\u011b d\u00edval do jeho tv\u00e1\u0159e.<\/div>\n
Nat\u00e1hl d\u00e1vku do st\u0159\u00edka\u010dky a st\u00e1hl si ruku. P\u00e1rkr\u00e1t si poklepal na k\u016f\u017ei, a kdy\u017e mu vystouply \u017e\u00edly, heroin si p\u00edchl.<\/p>\n

*<\/p>\n

„Bille?“ ve tv\u00e1\u0159i mu p\u0159ist\u00e1la spr\u0161ka studen\u00e9 vody. „Bille!“ uc\u00edtil, jak ho n\u011bkdo poplesk\u00e1v\u00e1 p\u0159es tv\u00e1\u0159. Otev\u0159el o\u010di a pohl\u00e9dl do Oliverova vyd\u011b\u0161en\u00e9ho obli\u010deje.<\/div>\n

„C-co je?“ zamumlal potichu, a\u017e si nebyl jist\u00fd, jestli to opravdu \u0159ekl nahlas. Vid\u011bl rozmazan\u011b a m\u011bl pocit, jako by na n\u011bj n\u011bkdo hodil tlustou teplou pe\u0159inu. Cel\u00e9 t\u011blo mu p\u0159i\u0161lo zt\u011b\u017ekl\u00e9 a mal\u00e1tn\u00e9. C\u00edtil se n\u00e1dhern\u011b ospal\u00fd a uvoln\u011bn\u00fd.<\/div>\n
„Je\u017ei\u0161i! M\u011bl jsem takov\u00fd strach! Jsi v po\u0159\u00e1dku?“ Oliver se chytil za srdce a nespou\u0161t\u011bl z n\u011bj po\u0159\u00e1d ten stejn\u011b vystra\u0161en\u00fd pohled.<\/div>\n
„Mmmh…“ vydechl jen Bill, proto\u017ee nebyl schopn\u00fd odpov\u011bd\u011bt cel\u00fdm slovem. No, mohl \u0159\u00edct, \u017ee te\u010f u\u017e v\u00ed, pro\u010d jsou v\u0161ichni tak dychtiv\u00ed po tomhle zbo\u017e\u00ed, jak \u0159\u00edkal Lukas. Bylo toti\u017e opravdu prvot\u0159\u00eddn\u00ed. Mus\u00ed si p\u0159\u00ed\u0161t\u011b pamatovat, \u017ee si m\u00e1 vz\u00edt men\u0161\u00ed d\u00e1vku.<\/p>\n

„Co m\u00e1m ud\u011blat? Bol\u00ed t\u011b n\u011bco? Bille, mluv se mnou!“ chytil ho za tv\u00e1\u0159 a nato\u010dil ji k sob\u011b, aby se mu d\u00edval p\u0159\u00edmo do o\u010d\u00ed. Po zorni\u010dk\u00e1ch zbyly jen dv\u011b nepatrn\u00e9 \u0161pendl\u00edkov\u00e9 hlavi\u010dky a celkov\u011b mu v\u00fdraz v jeho tv\u00e1\u0159i p\u0159i\u0161el dost ochabl\u00fd. Jako by Bill ani nebyl schopn\u00fd si n\u011bjak\u00fd v\u00fdraz udr\u017eet. Najednou u\u017e nevypadal tak kr\u00e1sn\u00fd, jako kdy\u017e ve\u0161el k n\u011bmu do dve\u0159\u00ed.<\/div>\n

„Chci sp\u00e1t,“ zamumlal \u010dernovlas\u00fd mlad\u00edk a p\u0159iv\u0159el v\u00ed\u010dka.<\/div>\n
„D-dob\u0159e. Odnesu t\u011b a odpo\u010dine\u0161 si,“ p\u0159ik\u00fdvl Oliver, proto\u017ee stejn\u011b nem\u011bl pon\u011bt\u00ed, co d\u011blat. P\u0159ece nemohl zavolat sanitku – to by znamenalo spoustu vysv\u011btlov\u00e1n\u00ed jak pro Billa, tak pro n\u011bj. Nav\u00edc chlapec vypadal, \u017ee je u\u017e p\u0159i sob\u011b a nezd\u00e1lo se, \u017ee by m\u011bl znovu omdl\u00edt. \u0160t\u00edtiv\u011b mu vyt\u00e1hl st\u0159\u00edka\u010dku z ruky a hodil ji do umyvadla, a potom ho vzal do n\u00e1ru\u010de a odnesl do ob\u00fdv\u00e1ku, kde ho polo\u017eil na gau\u010d. Cht\u011bl se ho je\u0161t\u011b zeptat, jestli mu m\u00e1 p\u0159in\u00e9st n\u011bco k pit\u00ed, ale zjistil, \u017ee Bill u\u017e sp\u00ed. Povzdechl si a prot\u0159el si sp\u00e1nky. Srdce mu po\u0159\u00e1d zb\u011bsile bu\u0161ilo a jen pomalu se dost\u00e1valo do norm\u00e1lu. Na tohle u\u017e za\u010d\u00ednal b\u00fdt star\u00fd.<\/p>\n

*<\/p>\n

Byl vzh\u016fru, ale po\u0159\u00e1d se mu necht\u011blo otev\u00edrat o\u010di. C\u00edtil se na to, \u017ee by klidn\u011b mohl prospat je\u0161t\u011b cel\u00fd den a noc, a po\u0159\u00e1d by to bylo m\u00e1lo. Prot\u00e1hl se a zaz\u00edval.<\/div>\n

„Tome?“ zavolal a posadil se na gau\u010di. Rozhl\u00e9dl se po pokoji a zara\u017een\u011b vyt\u0159e\u0161til o\u010di. Kde to byl? Kdy\u017e pohledem zabloudil na velkou televizi a sklen\u011bn\u00fd konferen\u010dn\u00ed stolek, vzpomn\u011bl si na to, jak p\u0159i\u0161el k Oliverovi. Nem\u011bl tu\u0161en\u00ed, jak dlouho spal nebo kolik je hodin, ale p\u0159\u00edli\u0161 na tom nez\u00e1le\u017eelo. My\u0161lenky se mu sto\u010dily k d\u00e1vce, kterou si dal, a zakroutil hlavou – Lukas ho aspo\u0148 mohl upozornit, \u017ee si m\u00e1 d\u00e1t pozor. Takhle siln\u00fdm fetem se mohl i lehce p\u0159ed\u00e1vkovat. Tohle ho jen utvrdilo v tom, \u017ee Lukas je opravdu idiot. Odfrkl si a znovu zakroutil hlavou. Vstal a je\u0161t\u011b jednou zaz\u00edval, ne\u017e zam\u00ed\u0159il ke schod\u016fm do patra. Byl \u010das, pod\u00edvat se, co d\u011bl\u00e1 Oliver.<\/p>\n

*<\/p>\n

Zlehka za\u0165ukal na dve\u0159e od Oliverovy lo\u017enice a nakoukl dovnit\u0159.<\/div>\n

„Sp\u00ed\u0161?“ Na\u0161el Olivera sed\u011bt za stolem u po\u010d\u00edta\u010de. Jakmile si ho Oliver v\u0161iml, polekan\u011b sebou trhl a oto\u010dil se k n\u011bmu.<\/div>\n
„Co to d\u011bl\u00e1\u0161?“ vykro\u010dil k n\u011bmu Bill a zad\u00edval se na monitor. Oliver nastavil \u00fasporn\u00fd re\u017eim a roztr\u017eit\u011b pokr\u010dil rameny.<\/div>\n
„Nic, jen je\u0161t\u011b n\u011bjak\u00e9 v\u011bci do pr\u00e1ce,“ usm\u00e1l se na n\u011bj k\u0159e\u010dovit\u011b. „Tak\u017ee u\u017e je ti dob\u0159e? Jak se c\u00edt\u00ed\u0161?“<\/div>\n
„Jsem v pohod\u011b,“ p\u0159ik\u00fdvl Bill. Opravdu se nec\u00edtil n\u011bjak nepat\u0159i\u010dn\u011b. Jen o trochu v\u00edce utlumen\u011b, ne\u017e bylo po norm\u00e1ln\u00ed d\u00e1vce obvykl\u00e9. Byl to p\u0159\u00edjemn\u00fd pocit.<\/div>\n
Oliver se na n\u011bj usm\u00e1l, p\u0159esunul se na postel a rukou poklepal na m\u00edsto vedle sebe. Bill si sedl vedle n\u011bj a po\u010dkal, a\u017e si Oliver sund\u00e1 kalhoty a spodn\u00ed pr\u00e1dlo.<\/div>\n
„Mysl\u00ed\u0161, \u017ee bych tady na p\u00e1r dn\u00ed mohl z\u016fstat?“ zkusil jej o to po\u017e\u00e1dat te\u010f a sna\u017eil se o prosebn\u00fd pohled.<\/div>\n
„Hmm, uvid\u00edme,“ zamyslel se star\u0161\u00ed mu\u017e. Popravd\u011b, nevadilo mu, kdy\u017e za n\u00edm Bill pravideln\u011b chodil, proto\u017ee mu v\u017edycky poskytl uvoln\u011bn\u00ed a naprost\u00e9 uspokojen\u00ed, ale p\u0159edstava, \u017ee by m\u011bl m\u00edt v dom\u011b n\u011bkoho, jako je on, ho znerv\u00f3z\u0148ovala.<\/p>\n

„Rozmysl\u00ed\u0161 se?“ za\u0161eptal \u010dernovlas\u00fd mlad\u00edk a prsty ho \u0161imral po stehnu a pomalu se bl\u00ed\u017eil k jeho slabin\u00e1m.<\/div>\n

„A-ano,“ vydechl a polo\u017eil se z\u00e1dy na postel. Tohle pot\u0159eboval u\u017e tak<\/em> dlouho. Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee se uspokojoval s\u00e1m, kdy\u017e za n\u00edm Bill nep\u0159i\u0161el, ale jemu se to prost\u011b nemohlo rovnat. Byl naprosto zbl\u00e1zn\u011bn\u00fd do pohledu na mladou mu\u017eskou tv\u00e1\u0159 s tak \u017eensk\u00fdmi rysy, kter\u00e1 se soust\u0159edila na jeho kl\u00edn. Zkusil ho pohladit po vlasech, ale \u010dernovlas\u00fd mlad\u00edk se po n\u011bm ohnal. \u017d\u00e1dn\u00e9<\/em> dot\u00fdk\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
„Dob\u0159e,“ p\u0159ik\u00fdvl Bill. Tohle mu jako odpov\u011b\u010f zat\u00edm sta\u010dilo. V\u011bd\u011bl, \u017ee po tom, co se mu chyst\u00e1 ud\u011blat, mu Oliver dovol\u00ed cokoli. Jemn\u011b mu d\u00fdchl na jeho ztopo\u0159en\u00fd penis a promnul mu rukou varlata, a\u017e sebou star\u0161\u00ed mu\u017e trhl.<\/div>\n
„Ohh, jo, tolik jsi mi chyb\u011bl,“ vzdychl Oliver a natiskl se kl\u00ednem k jeho tv\u00e1\u0159i. Bill se jen u\u0161kl\u00edbl. Nechyb\u011bl mu on, chyb\u011bla mu jeho ruka a \u00fasta, kter\u00e1 by ho vykou\u0159ila.<\/p>\n

Sklonil se je\u0161t\u011b n\u00ed\u017e a ol\u00edzl jazykem celou jeho d\u00e9lku. Oliver nebyl nijak zvl\u00e1\u0161\u0165 obda\u0159en\u00fd, ale to mu nevadilo. Aspo\u0148 se u toho nedusil a bylo to snesiteln\u011bj\u0161\u00ed. Cht\u011bl b\u00fdt dnes na Olivera hodn\u00fd, proto\u017ee opravdu pot\u0159eboval, aby ho u sebe nechal. Aspo\u0148 do t\u00e9 doby, ne\u017e se d\u00e1 trochu dohromady. Ne\u017e si to v\u0161echno srovn\u00e1 v hlav\u011b a rozhodne se, co d\u011blat d\u00e1l.<\/div>\n

Je\u0161t\u011b chv\u00edli jej laskal a jazykem p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl od vrchu dol\u016f, aby ho po\u0159\u00e1dn\u011b navlh\u010dil, ne\u017e jej vzal do \u00fast cel\u00e9ho. Sly\u0161el, jak se z jeho z\u00e1kazn\u00edka vydralo chr\u010div\u00e9 povzdechnut\u00ed a jeho t\u011blo se pod n\u00edm napjalo. Za\u010dal ho v pravideln\u00e9m rytmu s\u00e1t a mas\u00edrovat p\u0159esn\u011b tak, jak v\u011bd\u011bl, \u017ee to m\u00e1 r\u00e1d.<\/div>\n
Nemyslel na to, \u017ee ho Oliver ani v nejmen\u0161\u00edm nep\u0159itahuje. Nez\u00e1le\u017eelo na tom. Proto\u017ee tohle nebylo o n\u011bm nebo o tom, co se mu l\u00edb\u00ed. Nikdy to nebylo o n\u011bm.<\/div>\n
Uva\u017eoval, jestli tohle je to, co si Tom p\u0159edstavuje, \u017ee by spolu d\u011blali, kdyby ho Bill nechal.
Zad\u00edval se do Oliverovy tv\u00e1\u0159e a uva\u017eoval, jestli by se mu to mohlo l\u00edbit. Dle jeho v\u00fdrazu soudil, \u017ee to je v\u00edc ne\u017e jen p\u0159\u00edjemn\u00e9. P\u0159edstavil si nam\u00edsto n\u011bj Toma a najednou se zakuckal. Odt\u00e1hl se od n\u011bj a ot\u0159el si zara\u017een\u011b \u00fasta.<\/p>\n

„C-co se d\u011bje?“ vyhrkl rozechv\u011bl\u00fdm t\u00f3nem Oliver a vymr\u0161til se do sedu. „Pro\u010d jsi p\u0159estal?“<\/div>\n

„Nem\u016f\u017eu,“ vydechl Bill p\u0159ekvapen\u011b. Najednou, kdy\u017e myslel na bratra – p\u0159i\u0161lo mu to, co d\u011bl\u00e1, \u0161patn\u00e9.<\/div>\n
„Jak to mysl\u00ed\u0161, \u017ee nem\u016f\u017ee\u0161? Chce\u0161 pen\u00edze p\u0159edem?“ Oliver na n\u011bj zmaten\u011b valil o\u010di, a kdyby to byla jin\u00e1 situace, mo\u017en\u00e1 by se Bill sm\u00e1l tomu, jak vypad\u00e1.<\/div>\n
„Ne, j\u00e1 prost\u011b – j\u00e1\u2026“ On co? Nem\u011bl tu\u0161en\u00ed, co by mu m\u011bl \u0159\u00edct. „Nem\u016f\u017eu,“ zopakoval zase a odt\u00e1hl se od n\u011bj je\u0161t\u011b d\u00e1l.<\/div>\n
„Ale, ale – v\u017edycky jsi to d\u011blal!“ ohradil se Oliver vy\u010d\u00edtav\u011b. „Nem\u016f\u017ee\u0161 m\u011b takhle nechat.“<\/div>\n
Billovi bylo up\u0159\u00edmn\u011b jedno, i kdyby mu kv\u016fli tomu penis m\u011bl upadnout. Bylo to moment\u00e1ln\u011b to posledn\u00ed, co ho zaj\u00edmalo. Pr\u00e1v\u011b te\u010f se zab\u00fdval mnohem o\u017eehav\u011bj\u0161\u00ed ot\u00e1zkou.<\/p>\n

Co s n\u00edm sakra bylo?<\/p>\n

Nikdy to ne\u0159e\u0161il. Pro\u010d se prost\u011b nem\u016f\u017ee sklonit a norm\u00e1ln\u011b ho Oliverovi vykou\u0159it? Zatracen\u011b, nem\u011bl te\u010f \u010das se starat o n\u011bjak\u00e9 mor\u00e1ln\u00ed z\u00e1sady. A jestli nebyl schopn\u00fd dod\u011blat to tady, jak bude schopn\u00fd se vypo\u0159\u00e1dat s ostatn\u00edmi z\u00e1kazn\u00edky?<\/div>\n

„Bille,“ nal\u00e9hal na n\u011bj naprosto zoufal\u00fd Oliver. Tak stra\u0161n\u011b u\u017e pot\u0159eboval si ulevit.<\/div>\n
„Jen – dej mi chvilku, dob\u0159e?“ vym\u00e1\u010dkl ze sebe nakonec Bill a odsedl si od Olivera na \u017eidli k jeho pracovn\u00edmu stolu. Sna\u017eil se uklidnit a doufal, \u017ee se mu to poda\u0159\u00ed, jinak by byl v h\u00e1ji. P\u0159ece ho t\u011bch p\u00e1r dn\u00ed, kter\u00e9 str\u00e1vil u bratra, nemohlo takhle poznamenat!<\/div>\n
Podep\u0159el si bradu rukou a necht\u011bn\u011b p\u0159i tom drcnul do my\u0161i. Obrazovka po\u010d\u00edta\u010de zasv\u00edtila a otev\u0159ela se na n\u00ed str\u00e1nka, na kterou se Oliver d\u00edval, kdy\u017e Bill ve\u0161el do m\u00edstnosti.<\/div>\n
Bill zabloudil o\u010dima na monitor, a ani\u017e by ho to n\u011bjak zaj\u00edmalo, pod\u00edval se, co se tam objevilo.<\/div>\n
L\u00e9\u010debna drogov\u011b z\u00e1visl\u00fdch – rozkliknut\u00e1 str\u00e1nka kontakty. M\u00e1lem za\u010dal vid\u011bt rud\u011b.<\/p>\n

„Co to m\u00e1 znamenat?“ oto\u010dil se na Olivera tak prudce, a\u017e mu k\u0159uplo za krkem.<\/div>\n

„J\u00e1\u2026“ za\u010dal Oliver, ale \u017e\u00e1dn\u00e9 vysv\u011btlen\u00ed z n\u011bj nevy\u0161lo.<\/div>\n
„Co to kurva je, Olivere?“ zu\u0159iv\u011b m\u00e1chl rukou k po\u010d\u00edta\u010di a zvedl se ze \u017eidle. „Tys na m\u011b cht\u011bl zavolat n\u011bjak\u00e9 zasran\u00e9 doktory, co?“ vztekle fun\u011bl a za\u010d\u00ednal b\u00fdt \u010d\u00edm d\u00e1l v\u00edc vzteklej\u0161\u00ed. To snad nemohl myslet v\u00e1\u017en\u011b!<\/div>\n
„Jenom jsem se d\u00edval! Kdy\u017e jsi omdlel, nev\u011bd\u011bl jsem, co d\u011blat – j\u00e1…“ drmolil star\u0161\u00ed mu\u017e rychle a navl\u00e9kl si zp\u00e1tky kalhoty, kter\u00e9 se povalovaly po\u0159\u00e1d na posteli. Nevypadalo to, \u017ee by dnes m\u011bl nal\u00e9zt tolik o\u010dek\u00e1van\u00e9 uspokojen\u00ed. Rozhodn\u011b ne s Billem, kter\u00fd vypadal, \u017ee ka\u017edou chv\u00edli za\u010dne prskat ohe\u0148.<\/div>\n
„Tak\u017ee co?!“ za\u0159val Bill, a\u017e Oliver v pe\u0159in\u00e1ch posko\u010dil. „Dostal jsi strach a cht\u011bl ses m\u011b zbavit?“<\/div>\n
„Cht\u011bl jsem ti pomoct! Ale nev\u011bd\u011bl jsem jak! Nechci, abys to svinstvo bral, kdy\u017e to s tebou d\u011bl\u00e1 tohle,“ p\u0159iznal a p\u0159ikro\u010dil k mlad\u00edkovi bl\u00ed\u017e.<\/p>\n

„V\u00ed\u0161 v\u016fbec, co \u0159\u00edk\u00e1\u0161, Olivere? Tohle svinstvo je d\u016fvod, pro\u010d za tebou chod\u00edm,“ odseknul Bill zu\u0159iv\u011b.<\/div>\n

„J\u00e1 myslel…“<\/div>\n
„Cos myslel, Olivere? Co? \u017de m\u011b to snad bav\u00ed? \u017de za tebou chod\u00edm r\u00e1d? \u017de se mi l\u00edb\u00ed kou\u0159it ti pt\u00e1ka? Tos myslel? \u017de m\u011b ten tv\u016fj ubo\u017e\u00e1ck\u00fd ksicht snad vzru\u0161uje?“ Bill nikdy nevid\u011bl dosp\u011bl\u00e9ho mu\u017ee, kter\u00fd by zni\u010dehonic vypadal jako mal\u00e9 d\u00edt\u011b. Mal\u00e9, ubl\u00ed\u017een\u00e9 a na smrt ura\u017een\u00e9 d\u00edt\u011b, aby byl p\u0159esn\u00fd.<\/div>\n
„Ty zasran\u00e1 fe\u0165\u00e1ck\u00e1 nicko!“ za\u0159val na n\u011bj najednou a vysko\u010dil z postele. Je\u0161t\u011b nikdy necht\u011bl nikomu tak stra\u0161n\u011b ubl\u00ed\u017eit jako pr\u00e1v\u011b te\u010f tomu drz\u00e9mu parchantovi, kter\u00fd si dovolil mu \u0159\u00edct do o\u010d\u00ed n\u011bco takov\u00e9ho.<\/div>\n
Bill se vymr\u0161til na nohy a vyb\u011bhl ze dve\u0159\u00ed. Oliver ho chytil za vlasy a prudce zat\u00e1hl, a\u017e mu vhrkly slzy do o\u010d\u00ed.<\/p>\n

„Odvolej, co jsi \u0159ekl! Odvolej to a omluv se mi!“ \u0159val mu do tv\u00e1\u0159e a vypadal nep\u0159\u00ed\u010detn\u011b.<\/div>\n

„Nesahej na m\u011b!“ kroutil se Bill a sna\u017eil se mu zar\u00fdt nehty do ramene, ale kdy\u017e se v\u00edc nato\u010dil, c\u00edtil, jak mu Oliver \u0161kube vlasy.<\/div>\n
„J\u00e1 t\u011b kurva zabiju!“ v\u0161echna ta frustrace a nahromad\u011bn\u00fd vztek z jeho nenapln\u011bn\u00e9ho \u017eivota v n\u011bm vzkyp\u011bla a on j\u00ed d\u00e1val pr\u016fchod. Sev\u0159el p\u011bst, ve kter\u00e9 dr\u017eel Billa za vlasy je\u0161t\u011b v\u00edce a sm\u00fdknul s n\u00edm dozadu zp\u00e1tky do pokoje. C\u00edtil, jak se mlad\u00edk hlavou uhodil do futer, ale bylo mu to jedno. Jedin\u00e9, na co myslel, bylo, jak mu co nejv\u00edc ubl\u00ed\u017eit. Proto\u017ee on jako prvn\u00ed ubl\u00ed\u017eil jemu. Hodil ho na postel, ale co ne\u010dekal, bylo, \u017ee se Bill tak honem vymr\u0161t\u00ed zase na nohy a v\u0161\u00ed silou ho nakopne do rozkroku. Zhroutil se na kolena a rukama se dr\u017eel v kl\u00edn\u011b, po\u0159\u00e1d je\u0161t\u011b zna\u010dn\u011b p\u0159ecitliv\u011bl\u00e9m. \u010cernovlas\u00fd mlad\u00edk se kolem n\u011bj prosm\u00fdknul a za chv\u00edli sly\u0161el \u0161ramot z koupelny, jak si v rychlosti bal\u00ed sv\u00e9 v\u011bci, a potom u\u017e jen bouchnut\u00ed venkovn\u00edch dve\u0159\u00ed.<\/div>\n
Bolestiv\u011b zak\u0148u\u010del a zhroutil se na koberec.<\/p>\n

*<\/p>\n

Ut\u00edkal. Ut\u00edkal tak rychle a tak dlouho, a\u017e m\u011bl pocit, \u017ee mu mus\u00ed vysko\u010dit pl\u00edce z t\u011bla a upadnout nohy. Ale ani sebev\u011bt\u0161\u00ed bolest ho nemohla p\u0159im\u011bt k tomu, aby zastavil.<\/div>\n

Doprdele. Doprdele. Doprdele. Nebyl schopn\u00fd na nic myslet, jen mu v duchu po\u0159\u00e1d blikala ta stejn\u00e1 nad\u00e1vka a on nutil sv\u00e9 unaven\u00e9 nohy k je\u0161t\u011b zoufalej\u0161\u00edmu b\u011bhu.<\/div>\n
Nakonec se zastavil, a\u017e kdy\u017e mu bolest v hlav\u011b zp\u016fsobila m\u017eitky p\u0159ed o\u010dima a on u\u017e nic nevid\u011bl. Zhroutil se na zem do tr\u00e1vy a prudce vydechoval. Vypadalo to, \u017ee je v n\u011bjak\u00e9m parku. Chytil se za hlavu v m\u00edst\u011b, odkud mu st\u0159\u00edlela ta \u0161\u00edlen\u00e1 bolest, a nahmatal si bouli velikosti vla\u0161sk\u00e9ho o\u0159echu.<\/p>\n

Doprdele.<\/p>\n

No, kdy\u017e nad t\u00edm tak uva\u017eoval, byla to minim\u00e1ln\u00ed ob\u011b\u0165. Necht\u011bl ani pomyslet na to, co by se stalo, kdyby se mu nepovedlo tak rychle se zvednout z t\u00e9 zatracen\u00e9 postele. Doopravdy by mu Oliver ubl\u00ed\u017eil? V\u017edycky si o n\u011bm myslel, \u017ee je to \u010dlov\u011bk, kter\u00fd by neubl\u00ed\u017eil ani mou\u0161e. Jasn\u011b, byl sice podiv\u00edn, ale nevypadal jako n\u00e1siln\u00edk. Ale jak u\u017e se p\u0159esv\u011bd\u010dil mnohokr\u00e1t – zd\u00e1n\u00ed klame.<\/p>\n

Za\u00fap\u011bl a p\u0159eto\u010dil se tv\u00e1\u0159\u00ed do zelen\u00e9ho koberce. D\u00fdchal tu v\u016fni a za\u010dal se pomalu uklid\u0148ovat.<\/div>\n

Tohle si p\u0159\u00ed\u0161t\u011b taky bude pamatovat – nikdy, nikdy<\/em> ne\u0159\u00edkat z\u00e1kazn\u00edk\u016fm, co si o nich opravdu mysl\u00ed. Ne\u0161lo mu do hlavy, jak si Oliver proboha mohl myslet, \u017ee k n\u011bmu Bill chov\u00e1 n\u011bjakou n\u00e1klonnost. I kdy\u017e jak nad t\u00edm tak uva\u017eoval – m\u011bl s Oliverem zvl\u00e1\u0161tn\u00ed vztah. Mo\u017en\u00e1 bylo pochopiteln\u00e9, \u017ee si to vylo\u017eil takhle myln\u011b. Jedna v\u011bc byla ale jist\u00e1 – jestli to jeden z nich nem\u011bl v hlav\u011b v po\u0159\u00e1dku, byl to stoprocentn\u011b Oliver.<\/p>\n

Posadil se a rozhl\u00e9dl se kolem sebe. M\u011bl mlhav\u00e9 pon\u011bt\u00ed o tom, kde se pr\u00e1v\u011b nach\u00e1z\u00ed. Byl to jeden z men\u0161\u00edch park\u016f na okraji Berl\u00edna. P\u0159es bolest hlavy se ale nemohl po\u0159\u00e1dn\u011b soust\u0159edit a vlastn\u011b ani nev\u011bd\u011bl, co by te\u010f m\u011bl d\u011blat. Cht\u011bl tady z\u016fstat prost\u011b sed\u011bt a u\u017e nikam neodej\u00edt. To by se ale nejd\u0159\u00edv musel zbavit t\u00e9 bolesti. Zvedl se a up\u0159\u00edmn\u011b se podivil, \u017ee je schopn\u00fd je\u0161t\u011b uj\u00edt jedin\u00fd krok. Nemohl si ani vzpomenout, kdy naposledy b\u011b\u017eel. Ale bylo hezk\u00e9 v\u011bd\u011bt, \u017ee je\u0161t\u011b n\u011bco takov\u00e9ho dok\u00e1\u017ee.<\/p>\n

Pro\u0161el p\u0159es asi p\u016flku parku, jestli nenajde n\u011bjak\u00e9 m\u00edsto, kde by si mohl p\u00edchnout, ale nena\u0161el nic moc p\u0159\u00edhodn\u00e9ho. Nakonec se musel spokojit s t\u00edm, \u017ee si zalezl dol\u016f pod most, p\u0159es kter\u00fd cyklisti jezdili na druh\u00fd b\u0159eh \u0159eky, a tam si d\u00e1vku za\u010dal rychle p\u0159ipravovat. Nest\u00e1l o to, aby ho nachytal n\u011bjak\u00fd pejska\u0159 nebo h\u016f\u0159 – policajti, kte\u0159\u00ed se v parku proch\u00e1zeli. Ale podle bordelu, kter\u00fd tady byl, nebyl asi jedin\u00fd, kter\u00fd vyu\u017eil tohle provizorn\u00ed m\u00edsto.<\/p>\n

Uva\u017eoval, kolik by si musel tohohle nov\u00e9ho h\u00e1\u010dka vz\u00edt, aby se u\u017e neprobral. Sta\u010dily by dv\u011b d\u00e1vky? Podle toho, co s n\u00edm ud\u011blala ta jedin\u00e1 p\u0159edt\u00edm, soudil, \u017ee by to mohlo b\u00fdt dost. P\u0159istihl se, jak z kapsy vytahuje druh\u00fd bal\u00ed\u010dek a nejrad\u011bji by si nafackoval. Nepl\u00e1noval chc\u00edpnout n\u011bkde pod mostem. A\u0165 u\u017e bylo v\u0161echno posran\u00e9, jak jen to \u0161lo, je\u0161t\u011b to nem\u00ednil vzd\u00e1t. Te\u010f ale za\u010d\u00ednal m\u00edt pochybnosti i o t\u00e9 jedn\u00e9 d\u00e1vce, kterou se chystal si d\u00e1t. Jak to m\u016f\u017ee b\u00fdt dlouho od t\u00e9, co si d\u00e1val u Olivera? Nen\u00ed je\u0161t\u011b brzo, aby si vzal dal\u0161\u00ed? Co kdy\u017e dal\u0161\u00ed u\u017e nezvl\u00e1dne? Nerv\u00f3zn\u011b si kousal ret a ma\u010dkal mal\u00fd bal\u00ed\u010dek v prstech. Kdy\u017e mu ale znovu zapulzovalo ve sp\u00e1nku, rozhodn\u011b ho otev\u0159el se slovy: „Seru na to.“<\/p>\n

*<\/p>\n

Nezabilo ho to – naopak byl prvot\u0159\u00eddn\u011b sjet\u00fd, jako snad je\u0161t\u011b nikdy. Cel\u00fd sv\u011bt mohl ut\u00e9ct a on by tady po\u0159\u00e1d st\u00e1l a byl spokojen\u00fd.<\/div>\n

Kone\u010dn\u011b se c\u00edtil uvoln\u011bn\u00fd a ne na pokraji hysterie. Kone\u010dn\u011b mohl p\u0159em\u00fd\u0161let, ani\u017e by ho p\u0159epadaly z\u00e1chvaty paniky.<\/div>\n
Sbalil si sv\u00e9 v\u011bci a vy\u0161el zpod mostu. Zam\u00ed\u0159il zp\u00e1tky do st\u0159edu parku a sedl si do tr\u00e1vy. D\u00edval se do slunce, a\u017e u\u017e nic nevid\u011bl a za zav\u0159en\u00fdmi v\u00ed\u010dky potom sledoval z\u00e1\u0159iv\u00e9 obrazce, kter\u00e9 mu pluly p\u0159ed o\u010dima. D\u00edval se na holuby, jak kolem chod\u00ed a hledaj\u00ed n\u011bco k sn\u011bdku. Sm\u00e1l se tomu, jak se pohybuj\u00ed a hlavou se vyva\u017euj\u00ed. P\u0159em\u00fd\u0161lel, jak\u00e9 by to bylo nem\u00edt ruce. Kdy\u017e si uv\u011bdomil, \u017ee by si nem\u011bl jak p\u00edchnout d\u00e1vku, sm\u00edch ho p\u0159e\u0161el.<\/p>\n

Nat\u00e1hl se na z\u00e1da do tr\u00e1vy a nechal slunce, a\u0165 mu sv\u00edt\u00ed do tv\u00e1\u0159e. \u00daporn\u011b se sna\u017eil nemyslet na Toma a jen si u\u017e\u00edvat ten pocit bla\u017eenosti, ale stejn\u011b se mu to nepoda\u0159ilo. Fajn, kdy\u017e u\u017e na n\u011bj nedok\u00e1zal p\u0159estat myslet, rozhodl se, \u017ee aspo\u0148 zjist\u00ed, jak se ohledn\u011b toho v\u0161eho c\u00edt\u00ed te\u010f, kdy\u017e u\u017e nebyl tak zatracen\u011b vyd\u011b\u0161en\u00fd. Prob\u00edral se t\u00edm zmaten\u00fdm klubkem pocit\u016f, kter\u00e9 mu chrastilo v hrudi, kdy\u017e na bratra pomyslel, a obli\u010dej se mu prot\u00e1hl zoufalstv\u00edm, kdy\u017e zjistil, \u017ee se mu po Tomovi st\u00fdsk\u00e1.<\/div>\n

Bylo to jen p\u00e1r hodin a jemu p\u0159i\u0161lo, jako by byl pry\u010d aspo\u0148 m\u011bs\u00edc. Chyb\u011bl mu klidn\u00fd d\u016fm a jeho bratr. Chyb\u011bla mu ta jistota, \u017ee kdy\u017e bude cokoli pot\u0159ebovat, sta\u010d\u00ed jen p\u00e1r krok\u016f a Tom u n\u011bj bude, aby mu pomohl.<\/div>\n
<\/div>\n
C\u00edtil se osam\u011blej\u0161\u00ed ne\u017e kdy p\u0159edt\u00edm. Jasn\u011b, bylo to stejn\u00e9 – byl vlastn\u011b tam, kde p\u0159edt\u00edm, tak\u017ee by teoreticky nem\u011bl c\u00edtit rozd\u00edl, ale prakticky to bylo jinak. Bylo v\u00edce ne\u017e snadn\u00e9 zvyknout si na bratrovu p\u00e9\u010di a pohodl\u00ed domova. Zvyknout si na to b\u00fdt s n\u011bk\u00fdm, komu na v\u00e1s z\u00e1le\u017e\u00ed. Kdo v\u00e1s m\u00e1 opravdu r\u00e1d. V\u00e1s<\/em> – ne va\u0161e pen\u00edze, nebo va\u0161e t\u011blo. A te\u010f bylo stra\u0161n\u011b t\u011b\u017ek\u00e9 vr\u00e1tit se zp\u00e1tky doprost\u0159ed ni\u010deho.<\/p>\n

\u010c\u00edm v\u00edc nad t\u00edm uva\u017eoval, zji\u0161\u0165oval, \u017ee mu Tom nep\u0159ijde odpudiv\u00fd za to, co ud\u011blal. Byl jednodu\u0161e jen zasko\u010den\u00fd a vystra\u0161en\u00fd. Nebyl zvykl\u00fd na ciz\u00ed objet\u00ed a n\u011b\u017en\u00e9 doteky.
Nav\u00edc, v\u017edycky m\u011bl Toma r\u00e1d. Pravda, sice ne tak, jako Tom jeho, ale mo\u017en\u00e1 to bylo n\u011bco, co se Bill mohl nau\u010dit. Byl by to kompromis pro n\u011b pro oba – Tom by dostal to, po \u010dem tak dlouho tou\u017eil, a Bill by u\u017e nemusel b\u00fdt osam\u011bl\u00fd n\u011bkde na ulici.<\/div>\n

St\u00e1le v\u00edce mu to d\u00e1valo smysl.<\/div>\n
V\u017edy\u0165 Tom tady pro n\u011bj byl v\u017edy, kdy\u017e pot\u0159eboval.
Staral se o n\u011bj a pomohl mu.
Nezavrhl ho.<\/div>\n
A jedin\u00e9, co cht\u011bl na opl\u00e1tku, byla trocha l\u00e1sky.<\/p>\n<\/div>\n
Kdo byl Bill, aby mu ji odep\u0159el? Jak<\/em> by mu ji mohl nedat, kdy\u017e mu byl dlu\u017en\u00fd za tolik?<\/div>\n
Cht\u011bl mu aspo\u0148 trochu vynahradit v\u0161echnu bolest, kterou mu zp\u016fsobil. Zhojit n\u011bkter\u00e9 r\u00e1ny, ze kter\u00fdch st\u00e1le pr\u00fd\u0161tila krev. Zastavit slzy, o kter\u00fdch v\u011bd\u011bl, \u017ee je Tom prol\u00e9v\u00e1 kv\u016fli n\u011bmu. U\u017e nemohl<\/em> b\u00fdt zdrojem jeho z\u00e1rmutku.<\/div>\n
A pokud b\u00fdt zdrojem jeho \u0161t\u011bst\u00ed znamenalo opl\u00e1cet mu jeho l\u00e1sku – jak<\/em> by ho mohl odm\u00edtnout?<\/div>\n
Ud\u011blal by pro n\u011bj cokoli, jen kdy\u017e bude m\u00edt jistotu, \u017ee tady po\u0159\u00e1d bude. \u017de se k n\u011bmu neobr\u00e1t\u00ed z\u00e1dy, tak jako to ud\u011blal jejich otec a potom jejich matka.<\/div>\n
Zoufale<\/em> cht\u011bl n\u011bkomu pat\u0159it. Proto\u017ee u\u017e d\u00e1vno nev\u011b\u0159il vlastn\u00edmu \u00fasudku a tomu, \u017ee se o sebe dok\u00e1\u017ee postarat. D\u00e1vno nev\u011bd\u011bl, co ud\u011blat, aby na sebe mohl b\u00fdt py\u0161n\u00fd, kdy\u017e se potom ohl\u00e9dne zp\u00e1tky a pod\u00edv\u00e1 se na sv\u00e1 rozhodnut\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
Bezmy\u0161lenkovit\u011b za\u010dal \u0161kubat tr\u00e1vu mezi prsty a nechal v\u00edtr, a\u0165 mu \u010de\u0161e vlasy. Tak\u017ee se k bratrovi vr\u00e1t\u00ed. P\u0159em\u00fd\u0161lel, kolikr\u00e1t se tohle je\u0161t\u011b bude opakovat. Kolikr\u00e1t od n\u011bj odejde, aby se zase vr\u00e1til? A kolikr\u00e1t bude Tom ochotn\u00fd ho p\u0159ijmout zp\u00e1tky?<\/div>\n
Pro\u010d prost\u011b nemohl nav\u00e1zat tam, kde skon\u010dil? Pro\u010d u\u017e mu prost\u011b nesta\u010dilo jen b\u00fdt? – S\u00e1m se sv\u00fdm heroinem.<\/div>\n
Proto\u017ee te\u010f v\u011bd\u011bl, \u017ee n\u011bkomu na n\u011bm z\u00e1le\u017e\u00ed. \u017de jeho m\u00e1m\u011b na n\u011bm z\u00e1le\u017eelo. \u017de Tom jej miluje.<\/div>\n
Bylo zvl\u00e1\u0161tn\u00ed p\u0159em\u00fd\u0161let o sv\u00e9m dvoj\u010deti takhle, ale pomalu si na ten pocit zvykal. Koneckonc\u016f, kdo jin\u00fd by mohl m\u00edt kdy pr\u00e1vo jej milovat? V\u011bd\u011bl, \u017ee by nikdy nena\u0161el \u010dlov\u011bka, kter\u00e9mu by d\u016fv\u011b\u0159oval tolik jako bratrovi.<\/div>\n
Zvedl se na nohy a opr\u00e1\u0161il si kalhoty od tr\u00e1vy. Nem\u011blo smysl tady u\u017e z\u016fst\u00e1vat. Ne, kdy\u017e u\u017e byl sm\u00ed\u0159en\u00fd s t\u00edm, \u017ee to stejn\u011b skon\u010d\u00ed tam, kde to za\u010dalo – u Toma.<\/p>\n

*<\/p>\n

Bylo to podruh\u00e9, co se takhle vracel dom\u016f a d\u016fm byl i tentokr\u00e1t tich\u00fd a tmav\u00fd. Nezdr\u017eoval se u branky a rovnou p\u0159e\u0161el k vchodov\u00fdm dve\u0159\u00edm. Stiskl zvonek a \u010dekal.<\/div>\n

Nic.<\/div>\n
Zkusil zazvonit je\u0161t\u011b n\u011bkolikr\u00e1t pro p\u0159\u00edpad, \u017ee by Tom zase spal, ale nikdo mu nep\u0159i\u0161el otev\u0159\u00edt. Uva\u017eoval, co ud\u011blat te\u010f. Sv\u00e9 kl\u00ed\u010de nem\u011bl, nechal je vevnit\u0159. Mo\u017en\u00e1 by si tady mohl sednout a po\u010dkat, a\u017e se jeho bratr vr\u00e1t\u00ed. T\u0159eba zase musel jet kv\u016fli n\u011b\u010demu do pr\u00e1ce. I kdy\u017e o tom dost pochyboval. Slunce u\u017e d\u00e1vno zapadlo a pomalu se kolem n\u011bj za\u010dala pl\u00ed\u017eit noc. Jen tak ze zvyku odklopil star\u00fd kv\u011btin\u00e1\u010d, a o to v\u00edc byl p\u0159ekvapen\u00fd, kdy\u017e pod n\u00edm na\u0161el mal\u00fd kl\u00ed\u010d. V\u017edy\u0165 ho p\u0159ece nevr\u00e1til zp\u00e1tky a Tomovi \u0159\u00edkal, a\u0165 u\u017e ho tam ned\u00e1v\u00e1. – Ne \u017ee by snad Tom n\u011bkdy d\u011blal n\u011bco, co po n\u011bm lid\u00e9 cht\u011bli. V\u011bt\u0161inou d\u011blal prav\u00fd opak. Vr\u00e1til tam ten kl\u00ed\u010d snad kv\u016fli n\u011bmu? V\u011bd\u011bl, \u017ee to nevydr\u017e\u00ed a stejn\u011b se vr\u00e1t\u00ed? P\u0159estal z\u00edrat na ten kousek kovu ve sv\u00e9 dlani a rozhodn\u011b si odemkl.<\/div>\n
„Tome?“ zkusil to, ale d\u016fm mu odpov\u011bd\u011bl jen tichem. Povzdechl si a zav\u0159el za sebou dve\u0159e. Skopl boty na hrom\u00e1dku a zam\u00ed\u0159il do ob\u00fdv\u00e1ku. Po\u010dk\u00e1 na bratra tam.<\/p>\n

*<\/p>\n

Sed\u011bl a \u010dekal. Nev\u011bd\u011bl jak dlouho. Mo\u017en\u00e1 to byla hodina, mo\u017en\u00e1 deset minut. Nechal zhasnut\u00e1 sv\u011btla, tak\u017ee v pokoji byla tma a on nevid\u011bl na hodiny. Ale po dal\u0161\u00ed dob\u011b kone\u010dn\u011b usly\u0161el zvuk odemykan\u00fdch dve\u0159\u00ed, kter\u00fd tak tou\u017eebn\u011b o\u010dek\u00e1val.<\/div>\n

„Zatracen\u011b!“ zaklel Tom, kdy\u017e zakopl o boty v p\u0159eds\u00edni. Necht\u011blo se mu rozsv\u011bcet sv\u011btla. Proto\u017ee necht\u011bl vid\u011bt ten pr\u00e1zdn\u00fd d\u016fm. D\u016fm, ve kter\u00e9m zase z\u016fstal s\u00e1m. Kv\u016fli vlastn\u00ed nerozv\u00e1\u017enosti a neschopnosti se ovl\u00e1dat. Jen p\u00e1r okam\u017eik\u016f po tom, co mu Bill p\u0159ibouchl dve\u0159e p\u0159ed nosem, za n\u00edm vyb\u011bhl ven, ale u\u017e ho nevid\u011bl. Pokou\u0161el se ho hledat – m\u011bl pocit, \u017ee pro\u0161el ka\u017ed\u00fd kout ve m\u011bst\u011b, ale bratra se mu naj\u00edt nepoda\u0159ilo. Nakonec to pro dne\u0161ek vzdal a rozhodl se, \u017ee zkus\u00ed sv\u00e9 \u0161t\u011bst\u00ed zase z\u00edtra. Nemohl se Billa vzd\u00e1t.<\/div>\n
Byl unaven\u00fd, zoufal\u00fd a pln\u00fd v\u00fd\u010ditek. Povzdechnul si a prot\u0159el si o\u010di, tak\u017ee si nev\u0161iml osoby, kter\u00e1 vy\u0161la do chodby z ob\u00fdvac\u00edho pokoje.<\/p>\n

„Tome,“ oslovil ho Bill potichu. Jeho bratr leknut\u00edm nadsko\u010dil a chytil se za hrudn\u00edk.<\/div>\n

„Je\u017ei\u0161i!“ vyhrkl ze sebe p\u0159ekvapen\u011b Tom. Srdce mu bu\u0161ilo a\u017e v krku a na ohryzek mu vy\u0165uk\u00e1valo zb\u011bsilou melodii. „Bille,“ dostal ze sebe zasko\u010den\u011b a Bill p\u0159em\u00fd\u0161lel, jestli jeho bratr bude v\u017edy tak p\u0159ekvapen\u00fd, kdy\u017e ho uvid\u00ed. Op\u011btoval jeho pohled a nic ne\u0159\u00edkal.<\/div>\n
„Omlouv\u00e1m se,“ za\u0161eptal Tom po mu\u010div\u00e9 chv\u00edli ticha.<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm,“ p\u0159ik\u00fdvl Bill potichu.<\/div>\n
„Necht\u011bl jsem ti ubl\u00ed\u017eit.“<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm.“ Bill k n\u011bmu p\u0159istoupil tak bl\u00edzko, a\u017e se jejich hrudn\u00edky setkaly, kdy\u017e se Tom trhan\u011b nadechl. M\u011bl pocit, jako by ochrnul, a kdy\u017e se k n\u011bmu bratr naklonil a v\u00e1hav\u011b ho pol\u00edbil na \u00fasta, jeho mozek se rozpustil.<\/div>\n
C\u00edtil, jak se kolem n\u011bj ov\u00edj\u00ed Tomovy pa\u017ee a zjistil, \u017ee je mu to p\u0159\u00edjemn\u00e9. Stejn\u011b jako jeho tepl\u00e1 \u00fasta, kter\u00e1 h\u00fd\u010dkala jeho rty. Te\u010f, kdy\u017e v\u011bd\u011bl, co \u010dekat a m\u011bl nad t\u00edm kontrolu, nec\u00edtil \u017e\u00e1dn\u00e9 nep\u0159\u00edjemn\u00e9 pocity. Vlastn\u011b ho docela d\u011bsilo jen to, \u017ee je mu takhle p\u0159\u00edjemn\u011b pr\u00e1v\u011b kv\u016fli jeho bratrovi.<\/p>\n

Tom sv\u00e9 dvoj\u010de nev\u011bdomky uv\u011bznil ve sv\u00fdch pa\u017e\u00edch a dychtiv\u011b kradl vzduch z jeho \u00fast. Byl jako om\u00e1men\u00fd a nedok\u00e1zal uv\u011b\u0159it skute\u010dnosti, \u017ee mu to Bill opl\u00e1c\u00ed. M\u011bl tak\u00e9 ovinut\u00e9 ruce kolem jeho krku a tiskl se k n\u011bmu.<\/div>\n

Mo\u017en\u00e1 to bylo \u0161patn\u00e9. – Mo\u017en\u00e1<\/em> mohl v bratrov\u011b n\u00e1ru\u010d\u00ed naj\u00edt to, co v\u017edycky hledal.<\/div>\n
A mo\u017en\u00e1 byl jen dlouhou dobu moc a moc s\u00e1m.<\/p>\n

autor: Lisa<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Lisa Omlouv\u00e1m se za to zpo\u017ed\u011bn\u00ed, ale n\u011bjak jsem m\u011bla probl\u00e9m se v tomhle d\u00edle utnout. Pl\u00e1novala jsem to napsat docela jinak, ale jak u\u017e to tak b\u00fdv\u00e1, slova jsou ob\u010das rychlej\u0161\u00ed ne\u017e my\u0161lenky, a tak to n\u011bkdy nedopad\u00e1 tak, jak<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[483],"tags":[],"class_list":["post-6639","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-wenn-es-manchmal-regnet"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6639","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=6639"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6639\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=6639"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=6639"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=6639"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}