{"id":6644,"date":"2012-04-16T18:00:00","date_gmt":"2012-04-16T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=6626"},"modified":"2012-04-16T18:00:00","modified_gmt":"2012-04-16T17:00:00","slug":"zeiten-andern-dich-60","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/04\/16\/zeiten-andern-dich-60\/","title":{"rendered":"Zeiten \u00e4ndern dich 60."},"content":{"rendered":"
autor: Mintam<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong> <\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„A jinak je ti dob\u0159e?“ polo\u017e\u00ed se na bok zp\u00e1tky vedle m\u011b a k m\u00e9 nelibosti s u\u017e zase zav\u00e1zan\u00fdm \u017eupanem. Prohl\u00e9dnu si ho s \u00fasm\u011bvem a jen p\u0159ik\u00fdvnu.
„Promi\u0148, \u017ee jsem se v\u010dera choval tak hloup\u011b,“ promluv\u00edm po chvilce.
„Kdy ses choval hloup\u011b?“
„V\u016fbec si t\u0159eba nepamatuju jak to, \u017ee se tam objevila ta… sakra, ani j\u00ed nezn\u00e1m, Sarah. A tys tam najednou nebyl.“
Tom se jen pousm\u011bje a p\u0159ejede prstem po m\u00e9m rtu. „Tohleto vypr\u00e1v\u011bt ani necht\u011bj.“
„No super. A potom si tam nakr\u00e1\u010d\u00edm jak nejv\u011bt\u0161\u00ed hv\u011bzda, a vytrhnu t\u011b ze spole\u010dnosti, kter\u00e1 se o\u010dividn\u011b dob\u0159e bavila a…,“ uml\u010d\u00ed m\u011b t\u00edm, \u017ee mi p\u0159ilo\u017e\u00ed prsty na rty a pak se usm\u011bje.
„Jednu z nich zn\u00e1m. Dokonce jim m\u016f\u017ee\u0161 i zavolat, kdyby ses jim cht\u011bl omluvit,“ nat\u00e1hne se p\u0159ese mne do sv\u00fdch kalhot se sm\u00edchem a vyt\u00e1hne z nich mal\u00fd pap\u00edrek s telefonn\u00edm \u010d\u00edslem. „Tak ne, tak zavolat m\u016f\u017ee\u0161 jen jedn\u00fd z nich,“ prohl\u00e9dne si ho pe\u010dliv\u011b, a pak z n\u011bho p\u0159e\u010dte jm\u00e9no: „Dominika. Hmm.“ Pap\u00edrek zmuchl\u00e1 a hod\u00ed ho na zem. „Ale v\u00ed\u0161, co jsme si sl\u00edbili?“
„\u017de na v\u0161echno zapomeneme.“
„\u017de na v\u0161echno zapomeneme.“<\/p>\n

„Ale… nechci zapomenout \u00fapln\u011b v\u0161echno.“
„Nemus\u00ed\u0161, sl\u00edbili jsme si to u\u017e v\u010dera, a ur\u010dit\u00fd v\u011bci se staly a\u017e dneska. Tud\u00ed\u017e,“ pousm\u011bje se a donut\u00ed m\u011b se usm\u00e1t taky. Kr\u00e1tce ho pol\u00edb\u00edm a p\u0159itul\u00edm se k n\u011bmu. „Kdy\u017e u\u017e jsem ale u t\u011bch telefon\u016f, tob\u011b zvonil telefon asi v jeden\u00e1ct, ale ne\u017e jsem stihl pochopit rozd\u00edl mezi realitou a snem, bylo zas ticho.“
„Chmpf, m\u00e1 r\u00e1d, kdy\u017e m\u00e1 v\u0161echno pod kontrolou.“
„A je,“ c\u00edt\u00edm, jak se i se mnou lehce p\u0159eto\u010d\u00ed, aby dos\u00e1hl na sv\u016fj telefon na no\u010dn\u00edm stolku, „p\u016fl \u010dtvrt\u00e9. Mo\u017en\u00e1 bys mu m\u011bl u\u017e zavolat.“
„Hm, mo\u017en\u00e1. A\u017e zaberou ty pr\u00e1\u0161ky.“ Na d\u016fkaz toho se jakoby v\u00edc zavrt\u00e1m do jeho hrudi a jemn\u011b ho za\u010dnu hladit po z\u00e1dech. Tom se spokojen\u011b polo\u017e\u00ed taky a naplete si na prst pram\u00ednek m\u00fdch vlas\u016f.
„Jak mysl\u00ed\u0161.“<\/div>\n

\n
Po vydatn\u00e9 sn\u00eddani a rann\u00ed hygien\u011b, kter\u00e1 se u\u017e d\u00e1vno ned\u00e1 naz\u00fdvat rann\u00ed, Tom otev\u0159e dve\u0159e na balkon, abychom v m\u00edstnosti vym\u011bnili vzduch, a pak zajde zapnout n\u011bjakou hudbu. To, \u017ee si na p\u00e1rty nem\u00e1m br\u00e1t sv\u011btl\u00e9 d\u017e\u00edny, u\u017e v\u00edm, kdy\u017e si teprve te\u010f, \u010dist\u011b oble\u010den, nah\u00e1z\u00edm do ta\u0161ky v\u0161echny poh\u00e1zen\u00e9 v\u011bci od v\u010dera. D\u017e\u00edny dopadly snad nejh\u016f\u0159e, nev\u00edm, co jsem s nima v\u0161echno d\u011blal…?
„Hm, pot\u0159eboval bych na vzduch, ale z\u00e1rove\u0148 nem\u00e1m s\u00edlu se hnout,“ pousm\u011bju se a prot\u00e1hnu.
„Je tady v\u00edc jedinc\u016f, kte\u0159\u00ed by cht\u011bli ven, ale chci po\u010dkat, a\u017e nebude doma nikdo, abych vyzvedl psiska.“
A\u017e nebude nikdo doma. Okam\u017eit\u011b si vybav\u00edm tu h\u00e1dku. Uff, jeho mamka byla na m\u011b v\u017edycky tak mil\u00e1, \u017ee se ob\u00e1v\u00e1m, \u017ee po tomhle zji\u0161t\u011bn\u00ed je tomu asi konec. „Bylo to s mamkou a\u017e tak stra\u0161n\u00fd?“
„Nev\u00edm, jak to vid\u00ed ona, ale j\u00e1 j\u00ed o ni\u010dem u\u017e p\u0159esv\u011bd\u010dovat nehodl\u00e1m, tud\u00ed\u017e je na n\u00ed, jak dlouho chce tohle vydr\u017eet.“
„J\u00e1 douf\u00e1m, \u017ee to snad pochop\u00ed,“ vzdychnu. Av\u0161ak v tu chv\u00edli u\u017e to Tom tolik ne\u0159e\u0161\u00ed.<\/p>\n

„U\u017e je ti dob\u0159e?“ p\u0159it\u00e1hne si mne k sob\u011b a pohlad\u00ed mne.
„Vedle tebe mi je v\u017edycky dob\u0159e,“ usm\u011bju se. V\u0161imnu si, \u017ee za n\u00edm na stole\u010dku le\u017e\u00ed velk\u00e9 slune\u010dn\u00ed br\u00fdle a m\u016fj \u00fasm\u011bv se roz\u0161\u00ed\u0159\u00ed. Nasad\u00edm mu je na o\u010di. „Poj\u010f se opalovat. \u00dapln\u011b naz\u00ed,“ dod\u00e1m ti\u0161e. „\u0158\u00edkal jsem si tak pro sebe, pro\u010d \u017ee se obl\u00edk\u00e1me, ale u\u017e jsem ti v tom nebr\u00e1nil,“ nasad\u00ed \u00fasm\u011bv.
„Hmm, zn\u00ed to l\u00e1kav\u011b, \u017ee?“ zasm\u011bju se.
„Ty zn\u00ed\u0161 sakra l\u00e1kav\u011b,“ p\u0159itak\u00e1 mi Tom, „ale ve \u010dty\u0159i r\u00e1no se boj\u00ed\u0161, a te\u010f bys tu klidn\u011b b\u011bhal? B\u011bhem dne? St\u00e1v\u00e1 se z tebe p\u011bkn\u011b drav\u00e1 \u0161elma, v\u0161iml sis?“ uchechtne se.
„Jo, chci cel\u00fd tento den promrhat jen nah\u00fd,“ pronesu hluboce zamy\u0161len\u00fdm t\u00f3nem, ale z\u00e1rove\u0148 s t\u00edm se okam\u017eit\u011b rozesm\u011bju.
„Jdem do toho!“ Sotva to Tom do\u0159ekne, u\u017e m\u00e1 vysvle\u010den\u00e9 triko. Napodob\u00edm ho, a kdy\u017e za\u010dnu bojovat se sv\u00fdm p\u00e1skem, d\u00e1m se znovu do sm\u00edchu. Miluju to, s nik\u00fdm nem\u016f\u017eu b\u00fdt tak skv\u011ble odv\u00e1zan\u00fd jako s Tomem. D\u00e1v\u00e1 mi toho tolik, \u017ee ani on s\u00e1m netu\u0161\u00ed!<\/p>\n

„Ne ne ne,“ zad\u00edv\u00e1m se na sv\u016fj p\u00e1sek, „je chyba ve mn\u011b, nebo v n\u011bm?“
Tom se ale usm\u011bje, a u\u017e bez sv\u00fdch kalhot a br\u00fdl\u00ed ke mn\u011b p\u0159istoup\u00ed, nalep\u00ed sv\u00e9 rty na ty m\u00e9 a s \u00fasm\u011bvem mi odstr\u010d\u00ed ruce od p\u00e1sku. „T\u0159eba m\u011b poslechne sp\u00ed\u0161e, jako v\u010dera.“
„T\u0159eba,“ vydechnu jen a zcela zam\u011bstn\u00e1m jeho rty. Nech\u00e1m si j\u00edm rozepnout p\u00e1sek, v\u00e1\u017en\u011b mu to jde leh\u010deji ne\u017e mn\u011b, a sv\u00e9 kalhoty u\u017e nech\u00e1m rozepl\u00e9 jen sjet na zem, a pak je s pousm\u00e1n\u00edm odsunu. „Pche, zbyte\u010dn\u00e9.“
„A zbytku se boj\u00ed\u0161?“ za\u010dne Tom pomalu stahovat trenky a couvat na balkon. Jen se na n\u011bho zad\u00edv\u00e1m a pak se usm\u011bju. Ne, u\u017e nic v bl\u00edzkosti tohohle kluka nechci br\u00e1t zp\u011bt. V\u0161echno, co se stane, se m\u00e1 st\u00e1t, a j\u00e1 to budu milovat.
„J\u00e1 se p\u0159ece neboj\u00edm ni\u010deho,“ prohl\u00e1s\u00edm vesele a bez trenek se odv\u00e1\u017en\u011b vyd\u00e1m za n\u00edm na balkon. Tam se se sm\u00edchem prot\u00e1hnu a rozhl\u00e9dnu po okol\u00ed. „Jak kr\u00e1sn\u00e9 po\u010das\u00ed a rozhled.“
Tom se rozesm\u011bje a nespust\u00ed ze m\u011b pohled. „Jsi \u00fa\u017easnej!“<\/p>\n

„Tom m\u00e1 p\u0159ijet?“ zept\u00e1 se m\u011b Gordon v ned\u011bli u ve\u010de\u0159e. S my\u0161lenkama \u00fapln\u011b mimo mu to jen odk\u00fdvu a usm\u011bju se na sv\u016fj pln\u00fd tal\u00ed\u0159.
„Jup\u00ed\u00ed\u00ed,“ zaj\u00e1s\u00e1 Nelly a za\u010dne svou vidli\u010dkou vesele \u0161ermovat.
„Nelly, zklidni hormon, bu\u010f tak hodn\u00e1, nebo tady n\u011bkoho p\u00edchne\u0161,“ usm\u011brn\u00ed ji Gordon a vr\u00e1t\u00ed pohled na m\u011b. „A co ty tak tajemn\u011b ml\u010d\u00ed\u0161? Stalo se n\u011bco, nebo…?“
„T\u0159eba se i n\u011bco stalo,“ pronesu v\u00fdznamn\u011b, sp\u00ed\u0161e ti\u0161eji, a s \u00fasm\u011bvem si nap\u00edchnu na vidli\u010dku bramboru. Kousnu do n\u00ed, a teprve pak se pod\u00edv\u00e1m na Gordona, kter\u00fd si m\u011b prohl\u00ed\u017e\u00ed trochu s obavou, ale z\u00e1rove\u0148 vypad\u00e1 pobaven\u011b. Pche, nem\u011bl by se rad\u011bji takhle tv\u00e1\u0159it, je\u0161t\u011b bych se mohl urazit.
„Fajn, to mi sta\u010d\u00ed,“ usm\u011bje se, „jen ml\u010d\u00ed\u0161 a\u017e moc, a to je u tebe neobvykl\u00fd.“<\/p>\n

„Nelly, pojede\u0161 s n\u00e1ma z\u00edtra na v\u00fdlet?“
„A kam?“ p\u0159ik\u00fdvne okam\u017eit\u011b.
„Vezmu v\u00e1s na takovou malou vyhl\u00eddku.“
„To je Toma v\u00fdlet?“
„\u0158ekl jsem vezmu v\u00e1s, tud\u00ed\u017e…?“
„Je to tv\u016fj v\u00fdlet,“ dopln\u00ed si v\u011btu sama a usm\u011bje se, „a Tomovi si \u0159ekl, kam pojedeme?“
„Ne\u0159ekl,“ usm\u011bju se a zavrt\u00edm hlavou. „Kdybys nemusel do pr\u00e1ce, mohl bys jet s n\u00e1mi,“ kouknu na Gordona, kter\u00fd si m\u011b od t\u00e9 doby, co jsem mu cosi nazna\u010dil, nep\u0159estal prohl\u00ed\u017eet.
„Jen si to u\u017eijte,“ ujist\u00ed m\u011b a v\u011bnuje se zase sv\u00e9mu j\u00eddlu s nen\u00e1padn\u00fdm pokukov\u00e1n\u00edm po mn\u011b.
„Mohl bys, pros\u00edm,“ zti\u0161\u00edm hlas a prop\u00edchnu ho pohledem, „na m\u011b p\u0159estat z\u00edrat?“
Gordon se ale rozesm\u011bje a pokr\u010d\u00ed rameny. „Promi\u0148.“
„To nen\u00ed k sm\u00edchu,“ \u0159eknu jen, ale s\u00e1m se pak rozesm\u011bju.
„Vy zase m\u00e1te n\u011bjak\u00fd tajnosti mezi sebou, \u017ee jo?“
„Ne Nelly, nem\u00e1me \u017e\u00e1dn\u00fd tajnosti,“ ujist\u00ed ji Gordon a j\u00e1 se jen uchechtnu.
„On si jen ta\u0165ka mysl\u00ed, \u017ee m\u00e1 doma st\u00e1le dva mal\u00fd and\u00edlky, jako jsi ty.“
Gordon nade mnou jen s \u00fasm\u011bvem zavrt\u00ed hlavou a Nelly si n\u00e1s podez\u00edrav\u011b prohl\u00e9dne. „Hm, jenom\u017ee ty jsi, Bille, taky je\u0161t\u011b malej, a\u017e v z\u00e1\u0159\u00ed bude\u0161 dosp\u011blej. \u017de?“ ujist\u00ed se rad\u011bji pohledem u, podle n\u00ed, jedin\u00e9 dosp\u011bl\u00e9 osoby v m\u00edstnosti, \u017ee ne\u0159ekla, co nen\u00ed pravda.
„Sly\u0161\u00ed\u0161 to jo?“ p\u0159ik\u00fdvne j\u00ed do noty Gordon a vesele si m\u011b prohl\u00e9dne.
„Jen\u017ee to u\u017e je jen m\u011bs\u00edc, a to nen\u00ed tak dlouho,“ \u0159eknu p\u0159esv\u011bd\u010div\u011b, ale pak se m\u00edrn\u011b zamra\u010d\u00edm. „A v\u016fbec, co v\u00e1m to tady vypr\u00e1v\u00edm?! To je m\u016fj…,“ zav\u00e1h\u00e1m, co \u017ee jsem vlastn\u011b cht\u011bl \u0159\u00edct, a se sm\u00edchem u\u017e jen dod\u00e1m, „Tom.“<\/p>\n

Pozd\u011bji ve\u010der, kdy u\u017e Nelly i Gordon sp\u00ed, se s Tomem i psiskama poflakujeme na houpac\u00ed lavici na zahrad\u011b. Doposud jsme sed\u011bli jen naproti sob\u011b, ale kdy\u017e Mal\u00e1 d\u00e1ma na m\u00e9m kl\u00edn\u011b za\u010dne us\u00ednat a nem\u016f\u017ee se neust\u00e1le uvelebit, jak by cht\u011bla, sund\u00e1m nohy na zem, abych j\u00ed ud\u011blal prostor, a op\u0159u se lehce o Tomovo koleno.
„Tomi, mluvil jsi s mamkou?“
„Nemluvil.“
Lehce posmutn\u00edm a p\u0159eto\u010d\u00edm hlavu na jeho koleni tak, abych se o n\u011bj op\u0159el bradou a pohl\u00e9dl na n\u011bj. S pohlazen\u00edm po ruce mu po\u0161lu vzdu\u0161n\u00fd polibek.
„M\u011bl by si s t\u00edmhle p\u0159estat,“ \u0159ekne Tom jemn\u011b a mou ruku jen stiskne.
„S \u010d\u00edm?“
„Takhle se koukat. M\u00e1m t\u011b chu\u0165 ut\u011b\u0161it jak mal\u00fd \u0161t\u011b\u0148\u00e1tko. \u0160t\u011b\u0148\u00e1tko po n\u011b\u010dem tou\u017e\u00edc\u00ed.“
Usm\u011bju se a zavrt\u00edm hlavou. „V tom p\u0159\u00edpad\u011b se ty takhle tv\u00e1\u0159\u00ed\u0161 neust\u00e1le.“
Tom se usm\u011bje a opatrn\u011b si Mikyho p\u0159ichyt\u00ed, aby se mohl naklonit a pol\u00edbit m\u011b. N\u011b\u017en\u011b mu na polibek za\u010dnu odpov\u00eddat a jemn\u011b mu prsty za\u010dnu p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bt po k\u016f\u017ei na krku.
„Je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d nesm\u00edm v\u011bd\u011bt, kam z\u00edtra pojedeme?“
„Je\u0161t\u011b st\u00e1le ne,“ zavrt\u00edm hlavou s \u00fasm\u011bvem, „ale cht\u011bl bych jet celkem brzo. Mo\u017en\u00e1 bychom tady nem\u011bli jen tak sed\u011bt.“
„Hmm, co znamen\u00e1 celkem brzo?“
„Na tom nesejde ani tolik, jako\u017ee n\u00e1s stejn\u011b u\u017e bude budit Nelly, jen co vstane.“
„Mysl\u00edm, \u017ee kv\u016fli n\u00ed jsem schopnej vst\u00e1vat t\u0159eba v p\u011bt r\u00e1no,“ zasm\u011bje se Tom.
„Tak to jsi hodnej, j\u00e1 si hezky r\u00e1no posp\u00edm,“ vypl\u00e1znu na n\u011bho jazyk se sm\u00edchem.<\/p>\n

R\u00e1no se ale d\u011bje \u00fapln\u011b n\u011bco jin\u00e9ho, ne\u017e jsem, a ne asi s\u00e1m, o\u010dek\u00e1val. Vzbud\u00ed m\u011b toti\u017e domovn\u00ed zvonek. Pod\u00edv\u00e1m se na hodiny, a pak na Toma, kter\u00fd nespokojen\u011b zamru\u010d\u00ed a schov\u00e1 hlavu pod pe\u0159inu. Kdo to m\u016f\u017ee b\u00fdt v osm r\u00e1no?
Navl\u00edknu na sebe rychle prvn\u00ed oble\u010den\u00ed, co potk\u00e1m, a seb\u011bhnu po schodech dol\u016f. Nikde nikdo, tak\u017ee u\u017e Gordon musel odjet do pr\u00e1ce. Lehce si promnu o\u010di a pak otev\u0159u dve\u0159e. Sophiina maminka?
„Dobr\u00e9 r\u00e1no.“
„Dobr\u00e9 r\u00e1no, Bille. Mohla bych na tebe m\u00edt prosbu? Velkou prosbu?“
„No, zkuste to, jestli to bude v m\u00fdch sil\u00e1ch.“<\/p>\n

autor: Mintam<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Mintam „A jinak je ti dob\u0159e?“ polo\u017e\u00ed se na bok zp\u00e1tky vedle m\u011b a k m\u00e9 nelibosti s u\u017e zase zav\u00e1zan\u00fdm \u017eupanem. Prohl\u00e9dnu si ho s \u00fasm\u011bvem a jen p\u0159ik\u00fdvnu.„Promi\u0148, \u017ee jsem se v\u010dera choval tak hloup\u011b,“ promluv\u00edm po chvilce.„Kdy ses<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[462],"tags":[],"class_list":["post-6644","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-zeiten-andern-dich"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6644","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=6644"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6644\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=6644"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=6644"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=6644"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}