{"id":6661,"date":"2012-04-13T17:00:00","date_gmt":"2012-04-13T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=6643"},"modified":"2012-04-13T17:00:00","modified_gmt":"2012-04-13T16:00:00","slug":"tears-of-love","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/04\/13\/tears-of-love\/","title":{"rendered":"Tears of Love"},"content":{"rendered":"
autor: Hannah<\/strong><\/div>\n
\n<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
\n

Je\u0161t\u011b te\u010f si to pamatuju\u2026 Vzpom\u00ednky nikdy nezmiz\u00ed. Mohou b\u00fdt kr\u00e1sn\u00e9, ale i o\u0161kliv\u00e9. Mohou b\u00fdt jak\u00e9koli, ale d\u016fle\u017eit\u00e9 si hlava uchov\u00e1, a p\u0159ipomene v\u00e1m je v n\u00e1hodn\u00e9 chv\u00edli. To je ten d\u016fvod, pro\u010d tu sed\u00edm se sklon\u011bnou hlavou, n\u00e1ladou melancholika a slzami v o\u010d\u00edch. St\u00e1le sly\u0161\u00edm ten sm\u00edch. Naprosto bezstarostn\u00fd, osvobozuj\u00edc\u00ed du\u0161i. Vych\u00e1zej\u00edc\u00ed z nejdokonalej\u0161\u00edch \u00fast. Z t\u011bch, kter\u00e9 jsem kdysi sm\u011bl l\u00edbat\u2026<\/p>\n<\/div>\n

***<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

Bill se sm\u00e1l \u010dasto a r\u00e1d. Na ka\u017ed\u00e9ho, na v\u0161echno. Jeho dokonale b\u00edl\u00e9 zuby sv\u00edtily na sv\u011bt skoro cel\u00fd den a vyvol\u00e1valy v ostatn\u00edch dobrou n\u00e1ladu. A tehdy jsem ho potkal. Od za\u010d\u00e1tku mi bylo jasn\u00e9, \u017ee na to stvo\u0159en\u00ed\u010dko, co m\u011b s and\u011blsk\u00fdm \u00fasm\u011bvem, a posl\u00e9ze s m\u00edrn\u011b zoufal\u00fdm v\u00fdrazem ve tv\u00e1\u0159i, p\u0159edb\u011bhlo ve front\u011b v supermarketu s rukama pln\u00fdma zbo\u017e\u00ed, nezapomenu. Ty jisk\u0159\u00edc\u00ed o\u010di, n\u00e1dhern\u00e9 vlasy, dokonal\u00fd \u00fasm\u011bv a hlavn\u011b povaha and\u011blsk\u00e9ho rar\u00e1\u0161ka, jak jsem pozd\u011bji poznal, mi nedaly sp\u00e1t.<\/p>\n

A potk\u00e1vali jsme se \u010dast\u011bji. Do toho supermarketu jsem chodil klidn\u011b denn\u011b nakupovat nepot\u0159ebn\u00e9 zbyte\u010dnosti jen kv\u016fli nad\u011bji, \u017ee ho zase potk\u00e1m. A potkal jsem ho.<\/em><\/div>\n

„Chyb\u00ed v\u00e1m skoro euro! To v\u00e1m nemohu odpustit, promi\u0148te.“ Star\u0161\u00ed, ale celkem mil\u00e1 prodava\u010dka se bezradn\u011b naposledy pod\u00edvala na sumu, kterou obdr\u017eela, a potom na Billa, kter\u00fd je\u0161t\u011b bezradn\u011bji \u0161m\u00e1tral po kaps\u00e1ch. Najednou byl bez \u00fasm\u011bvu. Jen\u017ee po\u0159\u00e1d stejn\u011b dokonal\u00fd. Bezradn\u00fd obli\u010dej mal\u00e9ho padl\u00e9ho and\u011bla. Prodral jsem se frontou nap\u0159ed a bez jedin\u00e9ho slova jsem podal prodava\u010dce euro.<\/em><\/div>\n
„Tohle si vemte, a nechte to b\u00fdt,“ \u0159ekl jsem j\u00ed.<\/em><\/div>\n
Pod\u00edval jsem se na n\u011bj. A on na m\u011b. T\u00edm pohledem m\u011b naprosto odzbrojil. A pak se stydliv\u011b usm\u00e1l.<\/em><\/div>\n
„D\u011bkuju,“ \u0161pitl vd\u011b\u010dn\u011b, skoro neznateln\u011b.<\/em><\/div>\n
„Nen\u00ed za\u010d.“<\/em><\/div>\n
Pokus o \u00fasm\u011bv. Marn\u00fd. Zamilovan\u00fd \u0161kleb jsem nezadr\u017eel. Jemu to, snad, uniklo.<\/em><\/div>\n
„No tak dob\u0159e. A co m\u00e1te vy, mlad\u00edku?“ oto\u010dila se ke mn\u011b prodava\u010dka. Uk\u00e1zal jsem j\u00ed zabalen\u00fd kus \u0161leha\u010dkov\u00e9ho dortu, zaplatil a vy\u0161el ven. Daleko jsem nedo\u0161el, u v\u00fdchodu jsem si v\u0161iml vzdaluj\u00edc\u00ed se postavi\u010dky v \u010dern\u00e9m. Oto\u010dila se. Byl to on. Oto\u010dil se, v\u011bnoval mi \u00fasm\u011bv, ale z\u0159ejm\u011b p\u0159ehl\u00e9dl stojany na kola, o kter\u00e9 \u0161kobrtl, a obsah ta\u0161ky se sypal na zem. P\u0159isko\u010dil jsem k n\u011bmu. Necht\u011bl jsem dot\u00edrat, ale nemohl jsem si pomoct.<\/p>\n

<\/em><\/div>\n

\n

„Podruh\u00e9 d\u011bkuju,“ \u0159ekl mi, kdy\u017e byl obsah ta\u0161ky zp\u00e1tky na sv\u00e9m m\u00edst\u011b, a jemn\u011b se dotkl m\u00e9 ruky. „J\u00e1 jsem Bill.“<\/em><\/div>\n
„Tom,“ p\u0159edstavil jsem se. „Nen\u00ed za co.“<\/em><\/div>\n
„Ne-nechcete se se mnou proj\u00edt? Jen kousek\u2026“ Mali\u010dko zrudl. Byl k se\u017er\u00e1n\u00ed.<\/em><\/div>\n
„Tykej mi\u2026 klidn\u011b p\u016fjdu, r\u00e1d,“ vzal jsem mu bez \u0159e\u010d\u00ed ta\u0161ku a nechal ho, aby \u0161el vedle m\u011b. Letmo jsme se dot\u00fdkali rameny.<\/em><\/div>\n
„J\u00e1\u2026 mn\u011b je to blb\u00fd. D\u011bkuju, \u017ee jsi mi tu ta\u0161ku vzal a\u017e dom\u016f, jsi hodnej. Takov\u00e9 lidi u\u017e skoro nezn\u00e1m\u2026,“ sklopil Bill o\u010di, kdy\u017e jsme do\u0161li k jeho domu. Vzal si ode m\u011b ta\u0161ku. T\u00e1zav\u011b jsem se na n\u011bj pod\u00edval.<\/p>\n

„\u017diju je\u0161t\u011b s rodi\u010di. Moc si m\u011b nev\u0161\u00edmaj\u00ed, a kdy\u017e ano, tak po mn\u011b n\u011bco cht\u011bj\u00ed. Nav\u00edc nen\u00e1vid\u00ed m\u016fj styl hudby, obl\u00e9k\u00e1n\u00ed. Nem\u016f\u017eu si ani pustit r\u00e1dio. A pak\u2026 jenom na sebe k\u0159i\u010d\u00ed a m\u011b mezit\u00edm pos\u00edlaj\u00ed nakupovat, um\u00fdvat n\u00e1dob\u00ed a podobn\u011b. To by mi tolik nevadilo, ale musel jsem p\u0159eru\u0161it studium na univerzit\u011b, proto\u017ee otec zbankrotoval. Promi\u0148, \u017ee t\u011b obt\u011b\u017euji se sv\u00fdmi probl\u00e9my, mus\u00ed\u0161 m\u00edt dost vlastn\u00edch\u2026“<\/em><\/div>\n

J\u00e1 m\u011bl jen jedin\u00fd probl\u00e9m. Udr\u017eet se. Tak r\u00e1d bych ho te\u010f pol\u00edbil, hrozn\u011b m\u011b to k n\u011bmu t\u00e1hlo, ale neodv\u00e1\u017eil jsem se.<\/em><\/div>\n
„To je v po\u0159\u00e1dku\u2026 hele, Bille, necht\u011bl bys n\u011bkdy p\u0159ij\u00edt? Bydl\u00edm t\u00e1mhle.“ Uk\u00e1zal jsem na panel\u00e1k naproti supermarketu. „T\u0159et\u00ed patro, naproti schod\u016fm. Kdybys\u2026“<\/em><\/div>\n
„Ur\u010dit\u011b p\u0159ijdu, d\u011bkuju. U\u017e mus\u00edm j\u00edt, tak\u2026 ahoj.“ A zmizel ve dve\u0159\u00edch.<\/p>\n

<\/em><\/div>\n

*<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

Cel\u00fd den na n\u011bj mysl\u00edm. Celou noc nesp\u00edm, v podstat\u011b nej\u00edm, ne\u017eiju. V hlav\u011b se mi hon\u00ed jen to, jestli Bill p\u0159ijde. Druh\u00fd den u\u017e tomu takov\u00e9 nad\u011bje ned\u00e1v\u00e1m. Zrovna kdy\u017e jsem sed\u011bl na gau\u010di, cop\u00e1nky pohozen\u00e9 po ramenou a t\u011blo v poloze nemocn\u00e9 ko\u010dky, n\u011bkdo zazvonil. U dve\u0159\u00ed jsem byl tak\u0159ka rychlost\u00ed sv\u011btla. A za nimi st\u00e1l on. V cel\u00e9 sv\u00e9 kr\u00e1se.<\/em><\/div>\n

„Promi\u0148, v\u010dera jsem nemohl. J\u00e1\u2026“<\/em><\/div>\n
„Poj\u010f dovnit\u0159.“ Z\u0159ejm\u011b mu neuniklo, \u017ee na n\u011bj z\u00edr\u00e1m jako na svat\u00fd obr\u00e1zek. Sednu si vedle n\u011bj na gau\u010d. „M\u00e1\u0161 hlad?“<\/em><\/div>\n
„Ani ne, d\u011bkuju.“<\/em><\/div>\n
„\u017d\u00edze\u0148?“<\/em><\/div>\n
„Ne.“<\/em><\/div>\n
„Dob\u0159e,“ vzd\u00e1m boj o jeho co nejv\u011bt\u0161\u00ed pohodl\u00ed, a u\u017e tam jen tak sed\u00edm a kouk\u00e1m, dokud neuc\u00edt\u00edm n\u011b\u010d\u00ed ruku. Ohl\u00e9dnu se.<\/em><\/div>\n
„J\u00e1\u2026 jen jsem vid\u011bl, \u017ee m\u00e1\u0161 n\u011bjak\u00e9 sm\u00edtko na ko\u0161ili. Jsem trochu punti\u010dk\u00e1\u0159\u2026,“pousm\u011bje se to roztomil\u00e9 stvo\u0159en\u00ed na m\u00e9 pohovce.<\/p>\n

Ne, ta touha je nesnesiteln\u00e1. Cel\u00e9 t\u011blo mi brn\u00ed touhou. Netu\u0161\u00edm, jestli to c\u00edt\u00ed stejn\u011b, ale vezmu jeho ruku do t\u00e9 moj\u00ed. Kupodivu neuhne, jen mi pohl\u00e9dne do o\u010d\u00ed. A tehdy to vzd\u00e1m. Moje sebeovl\u00e1d\u00e1n\u00ed je v tahu. M\u016fj obli\u010dej se nebezpe\u010dn\u011b bl\u00ed\u017e\u00ed k tomu jeho, chv\u011bju se jako, nikdy a kone\u010dn\u011b jsem u n\u011bj v takov\u00e9 vzd\u00e1lenosti, \u017ee sly\u0161\u00edm jeho zrychlen\u00fd dech. Na nic ne\u010dek\u00e1m. Jemn\u011b polo\u017e\u00edm sv\u00e9 rty na ty jeho. P\u0159ibl\u00ed\u017e\u00edm se k n\u011bmu i t\u011blem, jeho ruku st\u00e1le v t\u00e9 m\u00e9. Zapoj\u00ed se. Pust\u00ed mi ruku. Ovine mi sv\u00e9 ruce kolem krku, zat\u00edmco ty m\u00e9 laskaj\u00ed k\u016f\u017ei na jeho boc\u00edch a p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bj\u00ed a\u017e po lemu extr\u00e9mn\u011b kr\u00e1tk\u00e9ho tri\u010dka. Vp\u00edj\u00edm se mu do rt\u016f, on mi jazykem obj\u00ed\u017ed\u00ed zuby, cink\u00e1 mi o n\u011b piercingem. P\u0159ibl\u00ed\u017e\u00edm se k n\u011bmu na milimetr. Pust\u00edm jeho boky, p\u0159esunu dlan\u011b do jeho vlas\u016f, kr\u00e1sn\u00fdch, dokonale nalakovan\u00fdch dlouh\u00fdch \u010dern\u00fdch vlas\u016f. Bill se pode mnou prohne tak, \u017ee c\u00edt\u00edm jeho vzru\u0161en\u00ed na m\u00e9m, a jeho ruce mi bloud\u00ed pod ko\u0161il\u00ed. Na chv\u00edli se ode m\u011b odtrhne, na\u010de\u017e po na\u010derp\u00e1n\u00ed z\u00e1sob vzduchu se zmocn\u00ed m\u00fdch rt\u016f tot\u00e1ln\u011b. Netou\u017e\u00edm po ni\u010dem jin\u00e9m tak intenzivn\u011b jako po n\u011bm.<\/p>\n

Zbaven ko\u0161ile se sna\u017e\u00edm zbavit tri\u010dka, a kdy\u017e se mi to kone\u010dn\u011b poda\u0159\u00ed, skoro na n\u011bm le\u017e\u00edm a on mi jednou rukou bloud\u00ed v rozkroku. Ne\u010dekal bych to od n\u011bj, ale je to \u00fa\u017easn\u00e9. Nebr\u00e1n\u00edm mu.<\/em><\/div>\n

„Po tomhle jsem tou\u017eil,“ vzdychnu v moment\u011b, kdy se ode m\u011b na chv\u00edli odlep\u00ed. „Bille\u2026“<\/em><\/div>\n
„J\u00e1 taky.“ Hled\u00ed mi tou\u017eebn\u011b do o\u010d\u00ed, malinko ud\u00fdchan\u00fd, polonah\u00fd, s jiskrami v o\u010d\u00edch. „Chci t\u011b\u2026“<\/em><\/div>\n
„J\u00e1 taky, ale je moc brzo, nemysl\u00ed\u0161?“ Znejist\u00edm.<\/em><\/div>\n
„Nev\u00edm, jestli vydr\u017e\u00edm \u010dekat. Stra\u0161n\u011b t\u011b chci, Tome. Moje t\u011blo po tob\u011b tou\u017e\u00ed u\u017e od t\u00e9 doby, co jsem t\u011b poprv\u00e9 potkal.“ Polo\u017e\u00ed mi ruku na hru\u010f a zav\u0159e o\u010di. Tak\u00e9 je zav\u0159u. V mysli mi prob\u00edhaj\u00ed jeho slova. Je brzy. Ale mo\u017en\u00e1 pozd\u011b. Touha po n\u011bm je siln\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e rozum. Nev\u00edm, jestli to p\u0159ekon\u00e1m. On taky ne. Otev\u0159u o\u010di. Tohle nep\u016fjde. Stisknu jeho ruku na m\u00e9 hrudi a on tak\u00e9 otev\u0159e o\u010di.<\/em><\/div>\n
„Nevydr\u017e\u00edm,“ vzdychne roztou\u017een\u011b. „V\u017edycky jsem po tom tou\u017eil. Jen si m\u011b vezmi.“<\/p>\n

J\u00e1 po tom v\u017edycky netou\u017eil. Dokud jsem ho neuvid\u011bl, byl jsem si jist\u00fd, \u017ee jsem na holky. Te\u010f tahle jistota zmizela, kdy\u017e jsem Billovi s povzdechy mezi l\u00edb\u00e1n\u00edm stahoval t\u011bsn\u00e9 kalhoty a hladil ho v napnut\u00e9m rozkroku. Jemu m\u00e9 voln\u00e9 kalhoty moc pr\u00e1ce nedaly, byly dole hned. Vzru\u0161en\u00edm u\u017e skoro ned\u00fdchal, j\u00e1 chv\u00edlemi zapom\u00ednal na \u010das, na prostor.<\/em><\/div>\n

Najednou se Bill p\u0159evalil tak, aby le\u017eel on na mn\u011b. Zuby zatnul do lemu m\u00fdch boxerek, a kdy\u017e je sundal, vzal do rukou a pozd\u011bji do \u00fast m\u016fj ztopo\u0159en\u00fd \u00fad. Byl jsem v sedm\u00e9m nebi. Se zav\u0159en\u00fdma o\u010dima a slovn\u00edkem omezen\u00fdm na vzdechy a jeho jm\u00e9no jsem vyvrcholil. Bill polykal, ov\u0161em m\u011bl trochu i na vlasech a na hrudi, co\u017e mu ale nevadilo. Nechal m\u011b chv\u00edli odpo\u010d\u00edvat, a pot\u00e9 jsem se vrhnul j\u00e1 na n\u011bj. Dlouho jsem ho vzru\u0161oval je\u0161t\u011b v\u00edc. Hladil jsem ho na stehnech, chv\u00edlemi mu i s\u00e1hnul pod boxerky, ale nikdy ne\u0161el d\u00e1l. Kdy\u017e u\u017e bylo naprosto jasn\u00e9, \u017ee to d\u00e9le nevydr\u017e\u00ed, kone\u010dn\u011b jsem ho p\u0159estal tr\u00e1pit a n\u011bkolika rychl\u00fdmi pohyby mu boxerky st\u00e1hnul.<\/em><\/div>\n
Vzal jsem ho do \u00fast a sna\u017eil se neudusit. Bill v euforii, p\u0159ir\u00e1\u017eel m\u00fdm \u00fast\u016fm opravdu pekeln\u011b, nakonec ejakuloval s neust\u00e1l\u00fdmi v\u00fdk\u0159iky m\u00e9ho jm\u00e9na, a j\u00e1, i kdy\u017e jsem se sna\u017eil polykat, jsem to schytal i trochu na bradu a samoz\u0159ejm\u011b na hru\u010f.<\/em><\/div>\n
Vid\u011bt Billa, jak odpo\u010d\u00edv\u00e1 po orgasmu, jeho n\u00e1dhern\u00e9, bo\u017esk\u00e9 t\u011blo, mi sebralo posledn\u00ed zbytky dechu. Kdy\u017e se „probral“, usm\u00e1l se na m\u011b: „To bylo to nejlep\u0161\u00ed, co jsem za\u017eil.“<\/p>\n

<\/em><\/div>\n

*<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

„Vezmi si m\u011b. Notak! Ale doopravdy.“ Jeden z obvykl\u00fdch v\u00e1\u0161niv\u00fdch v\u00edkend\u016f. Mokr\u00fd Bill, nah\u00fd a n\u00e1dhern\u00fd stoj\u00ed v rohu sprchov\u00e9ho koutu s kondomem v ruce. „Chci t\u011b c\u00edtit, Tomi,“ lask\u00e1 m\u011b rty na krku, sv\u00e9 p\u0159irozen\u00ed schv\u00e1ln\u011b ot\u00edr\u00e1 o to m\u00e9 a dokonale m\u011b vzru\u0161uje. „Chci t\u011b c\u00edtit v sob\u011b.“<\/em><\/div>\n

Co bych pro n\u011bj neud\u011blal. Z tohohle m\u00e1m ale p\u0159ece jen trochu strach. Co kdy\u017e ho to bude bolet? Ov\u0161em Bill si ned\u00e1 \u0159\u00edct.<\/em><\/div>\n
Pu\u0161t\u011bn\u00e1 sprcha d\u011bl\u00e1 divy. Kapky vody mu rozmaz\u00e1vaj\u00ed l\u00ed\u010didla, bloud\u00ed po jeho t\u011ble, hledaj\u00ed si cesti\u010dky na jeho rukou a krku. No dob\u0159e. Vezme kondom a pomalu, opatrn\u011b mi ho nasad\u00ed. Sna\u017e\u00edm se neb\u00fdt nerv\u00f3zn\u00ed, b\u00fdt v n\u011bm m\u011b stra\u0161n\u011b l\u00e1k\u00e1, ale ne\u017e abych mu ubl\u00ed\u017eil, to u\u017e bych se rad\u0161i zabil. Nejist\u011b m\u00ed\u0159\u00edm penisem k jeho an\u00e1ln\u00edmu otvoru, Bill se m\u011b sna\u017e\u00ed uklid\u0148ovat polibky, bloud\u00ed rukama po m\u00e9m zadku a j\u00e1 ho hlad\u00edm po boc\u00edch, a kone\u010dn\u011b se rozhodnu, \u017ee to zkus\u00edm. \u0160pi\u010dkou penisu zavad\u00edm o jeho an\u00e1l. Zav\u0159e o\u010di, ani nemrkne.<\/em><\/div>\n
C\u00edt\u00edm hork\u00e9 kapky vody na sv\u00fdch z\u00e1dech, nohou, rukou, prost\u011b na cel\u00e9m sv\u00e9m t\u011ble, c\u00edt\u00edm jeho t\u011blo pulzuj\u00edc\u00ed touhou. A kone\u010dn\u011b se odv\u00e1\u017e\u00edm. Jen \u0161pi\u010dku, pomalu a opatrn\u011b, Bill se nadzvedne, pokr\u010d\u00ed nohu. Pomalu do n\u011bj vch\u00e1z\u00edm cel\u00fd, on ani nemukne, jen st\u00e1le dr\u017e\u00ed, l\u00edb\u00e1 m\u011b a t\u0159ese se touhou. Voda a touha n\u00e1s k sob\u011b lep\u00ed je\u0161t\u011b v\u00edc, ne\u017e dovoluj\u00ed p\u0159\u00edrodn\u00ed z\u00e1kony.<\/em><\/div>\n
„To je ono,“ vzdychne naprosto nep\u0159\u00ed\u010detn\u011b Bill. Jeho dech je p\u0159er\u00fdvan\u00fd, zd\u00e1 se, \u017ee ho to v\u016fbec nebol\u00ed. C\u00edt\u00edm jeho penis na podb\u0159i\u0161ku, jak p\u0159ir\u00e1\u017e\u00edm. T\u011blem mi proud\u00ed dokonal\u00e9 vibrace, vzdych\u00e1m, naprosto pohlcen\u00fd v\u00e1\u0161n\u00ed vol\u00e1m jeho jm\u00e9no. Kone\u010dn\u011b p\u0159iraz\u00edm naposledy. Vyvrchol\u00edm v jeho t\u011ble ve stejn\u00e9m okam\u017eiku, kdy uc\u00edt\u00edm na sv\u00e9m b\u0159i\u0161e lepkavou kapalinu.<\/em><\/div>\n
„Miluju t\u011b,“ vzdychne Bill, kdy\u017e trochu p\u0159ijde k sob\u011b. Mali\u010dko se zavrt\u00ed, abych mohl vyklouznout, a oba se sesuneme na zem. Bylo to dokonal\u00e9, n\u00e1dhern\u00e9.<\/em><\/div>\n
„J\u00e1 tebe taky,“ vydechnu se zav\u0159en\u00fdma o\u010dima. Opravdu. Nikdy jsem neza\u017eil nic lep\u0161\u00edho.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
***<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

<\/em> Ano, ty n\u00e1dhern\u00e9 vzpom\u00ednky c\u00edt\u00edm je\u0161t\u011b te\u010f, kdy\u017e p\u0159ivon\u00edm k jak\u00e9mukoli kusu oble\u010den\u00ed, co mi po n\u011bm z\u016fstalo. Ale ty zl\u00e9 mi p\u0159ipom\u00edn\u00e1 v\u0161echno, na co se jen pod\u00edv\u00e1m\u2026<\/p>\n<\/div>\n

***<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

O m\u011bs\u00edc pozd\u011bji r\u00e1no se probud\u00edm brzy. Vzbud\u00ed m\u011b k\u0159i\u010d\u00edc\u00ed mobil, na kter\u00e9m sv\u00edt\u00ed Billovo \u010d\u00edslo. „Copak, zlato?“ zak\u0148u\u010d\u00edm do telefonu ospale. Na druh\u00e9m konci se ozve vzlyk. Leknu se.<\/em><\/div>\n

Bill\u016fv uplakan\u00fd hlas.<\/em><\/div>\n
„Tomi, mus\u00ed\u0161 okam\u017eit\u011b sem. J\u00e1\u2026 j\u00e1 jsem v nemocnici. Ne, mysl\u00edm jako na vy\u0161et\u0159en\u00ed. \u0158\u00edkal jsem ti o tom p\u0159ed t\u00fddnem, \u017ee sem mus\u00edm. Ale ty mus\u00ed\u0161 sem. Te\u010f t\u011b pot\u0159ebuju. Pros\u00edm\u2026“ T\u016f\u016ft, t\u016f\u016ft.<\/em><\/div>\n
Vylet\u00edm z postele jako namydlen\u00fd blesk, div se nep\u0159eraz\u00edm o ty pitomosti na zemi. Nikdy nebyl \u010das ukl\u00edzet. Popadnu prvn\u00ed oble\u010den\u00ed, co najdu, a za chv\u00edli sed\u00edm v aut\u011b sm\u011br nemocnice. Onkologie? Chirurgie? Nakonec zaklepu v onkologick\u00e9 ordinaci. A opravdu. V\u0161imnu si Billa, kter\u00fd sed\u00ed na l\u016f\u017eku. Pl\u00e1\u010de. Mlad\u00e1 doktorka se na m\u011b d\u00edv\u00e1 s pochopen\u00edm. Sest\u0159i\u010dka m\u011b pob\u00eddne, a\u0165 si sednu k n\u011bmu. Ud\u011blal bych to i tak. Obejmu ho kolem ramen a on se mi zoufale stul\u00ed do n\u00e1ru\u010de. Doktorka nev\u00ed, jestli m\u00e1 za\u010d\u00edt pov\u00eddat nebo ne, proto na ni k\u00fdvnu.<\/p>\n

„Tak co se stalo?“<\/em><\/div>\n

„V\u00edte, v\u00e1\u0161 p\u0159\u00edtel si nech\u00e1v\u00e1 d\u011blat ka\u017ed\u00fd m\u011bs\u00edc krevn\u00ed testy. Kv\u016fli jeho zdrav\u00ed, ale tak\u00e9 orientaci\u2026 nev\u0161iml jste si na n\u011bm posledn\u00ed dobou n\u011bjak\u00e9 zm\u011bny?“<\/em><\/div>\n
P\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm. Ano, Bill d\u00e9le spal. B\u00fdval celkem \u010dasto unaven\u00fd, m\u00e9n\u011b v\u00e1\u0161niv\u00fd, a po tom, co se ke mn\u011b nast\u011bhoval, jsme m\u011bli sex jen t\u0159ikr\u00e1t t\u00fddn\u011b, jindy ale ka\u017ed\u00fd den. Odpov\u00edd\u00e1m tedy doktorce kladn\u011b. Ona pokra\u010duje. Sest\u0159i\u010dka se tv\u00e1\u0159\u00ed jako na poh\u0159bu, za\u010d\u00edn\u00e1m se b\u00e1t.<\/em><\/div>\n
„Je opravdu t\u011b\u017ek\u00e9 to sd\u011blovat. U va\u0161eho p\u0159\u00edtele jsme objevili podez\u0159en\u00ed na rakovinu krve, takzvanou leuk\u00e9mii. Nen\u00ed to jist\u00e9, ale velmi pravd\u011bpodobn\u00e9, proto je nutn\u00e9, abychom si ho tu prozat\u00edm nechali. V\u00edte, kv\u016fli dal\u0161\u00edm test\u016fm, a tak\u00e9 kv\u016fli tomu, aby se v p\u0159\u00edpad\u011b pozitivn\u00edho v\u00fdsledku za\u010dala nemoc okam\u017eit\u011b l\u00e9\u010dit. Ale nad\u011bje uzdraven\u00ed je\u2026“<\/p>\n

D\u00e1l neposlouch\u00e1m. Do hrudi jako by mi n\u011bkdo bodl ostr\u00fd \u0161\u00edp, m\u016fj dech je pomal\u00fd, zara\u017een\u00fd. Rakovina krve. Bill m\u00e1 rakovinu krve! D\u00e1le se od doktorky dozv\u00edm, \u017ee m\u00e1m jet dom\u016f a sbalit mu p\u00e1r osobn\u00edch v\u011bc\u00ed.<\/em><\/div>\n

„J\u00e1 chci j\u00edt s n\u00edm,“ nehne se ode m\u011b Bill. „Pros\u00edm.“ Jeho smutn\u00e9, naprosto zoufal\u00e9 o\u010di doktorku p\u0159emluv\u00ed. M\u00e1 p\u0159ij\u00edt nejd\u00e9le za hodinu. Sotva jsme venku z ordinace, zhrout\u00ed se na seda\u010dku a bre\u010d\u00ed.<\/em><\/div>\n
„Nepla\u010d. Je to l\u00e9\u010diteln\u00e9,“ sna\u017e\u00edm se ho uklidnit. „Bille, j\u00e1 t\u011b miluju. Ned\u00e1m t\u011b.“ Uva\u017euji i o variant\u011b, \u017ee bych spal v nemocnici na zemi a nechal se ohrozit v\u0161emi mo\u017en\u00fdmi chorobami, jen abych mohl b\u00fdt u n\u011bj. Pol\u00edb\u00edm ho. Je mi naprosto ukraden\u00e9, \u017ee kolem chod\u00ed lidi, ut\u011b\u0161uj\u00edc\u00ed polibek se prot\u00e1hne, kle\u010d\u00edm vedle jeho \u017eidle a on zoufale dr\u017e\u00ed mou hlavu ve sv\u00fdch dlan\u00edch. Hlad\u00edm ho po z\u00e1dech, sna\u017e\u00edm se ho ut\u011b\u0161it. Kdy\u017e ho pust\u00edm, znovu se rozbre\u010d\u00ed. Ne\u0159\u00edk\u00e1 ani slovo.<\/p>\n

Doma sbal\u00edme p\u00e1r z\u00e1kladn\u00edch v\u011bc\u00ed. V nemocnici jsme okam\u017eit\u011b. Nebyla to ani p\u016flhodina, Bill se musel p\u0159evl\u00e9ct do jak\u00e9si b\u00edl\u00e9 ko\u0161ile a le\u017eel. Byl jsem u n\u011bj, dokud m\u011b sest\u0159i\u010dka nevyhnala. Lou\u010dili jsme se dlouho\u2026<\/em><\/div>\n

Ta noc bez n\u011bj musela trvat v\u011b\u010dnost. Zoufal\u00e1, d\u011bsiv\u00e1 noc, kdy jsem n\u011bkolikr\u00e1t propadl pl\u00e1\u010di. Tich\u00e9 vzlyky napl\u0148ovaly no\u010dn\u00ed samotu. Stra\u0161n\u011b jsem se o Billa b\u00e1l. Hned v sedm r\u00e1no jsem nevyspal\u00fd, neupraven\u00fd p\u00e1dil do nemocnice. Jak to s Billem bude, budeme v\u011bd\u011bt u\u017e dnes. Kle\u010d\u00edm u jeho postele, tisknu jeho ruku a neubr\u00e1n\u00edm se slz\u00e1m. On tak\u00e9 ne. Kone\u010dn\u011b je tu doktorka s v\u00fdsledky. A bohu\u017eel\u2026<\/em><\/div>\n
„Promi\u0148te, Tome, ale je to jasn\u00e9. V\u00e1\u0161 p\u0159\u00edtel m\u00e1 leuk\u00e9mii. Budeme d\u011blat cokoli proto, abychom ho vyl\u00e9\u010dili, slibujeme. Je mi to moc l\u00edto.<\/em><\/div>\n
Bum.<\/em><\/div>\n
Ztr\u00e1c\u00edm rovnov\u00e1hu a pad\u00e1m na zem. Hrout\u00edm se na zem, stejn\u011b jako na\u0161e spole\u010dn\u00e1 budoucnost. Nev\u011b\u0159\u00edm t\u00e9 zpr\u00e1v\u011b. Doktorka, kdy\u017e se zvednu, odejde. Pod\u00edv\u00e1m se na Billa. Je bled\u00fd. Vystra\u0161en\u00fd.<\/em><\/div>\n
„Tomi,“ hlesne. Okam\u017eit\u011b ho obejmu. „Neboj, Bill\u00ed, jsem u tebe. Ty to zvl\u00e1dne\u0161. Bojuj. Pom\u016f\u017eu ti! Miluju t\u011b, a ty to v\u00ed\u0161. No tak\u2026“ Propocen\u00e9 tri\u010dko mi sm\u00e1\u010d\u00ed z\u00e1voj slz, nev\u00edm, jestli jsou jeho nebo moje. Ka\u017ed\u00fd den z\u016fst\u00e1v\u00e1m u jeho l\u016f\u017eka od sedmi r\u00e1no do konce n\u00e1v\u0161t\u011bv. A\u017e jednoho dne\u2026<\/em><\/p>\n<\/div>\n
***<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

<\/em> Trhnu sebou. Nejhor\u0161\u00ed vzpom\u00ednka ze v\u0161ech, uk\u00e1pne mi p\u0159i n\u00ed slza. Nejednou. Bre\u010d\u00edm tu. Bez ostychu bre\u010d\u00edm a sv\u00edr\u00e1m kus l\u00e1tky, ze kter\u00e9ho st\u00e1le c\u00edt\u00edm jeho v\u016fni\u2026<\/p>\n<\/div>\n

***<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

Jednoho r\u00e1na, p\u0159esn\u011b za m\u011bs\u00edc od propuknut\u00ed Billovy nemoci jsem p\u0159i\u0161el do nemocnice. A uvid\u011bl jsem ho. Jeho dokonal\u00e9 vlasy byly pry\u010d. V kombinaci s opravdu bledou plet\u00ed a vychrtl\u00fdm obli\u010dejem vypadal opravdu hrozn\u011b. Hrozn\u011b zoufale. „Tomi,“ \u0161pitl vys\u00edlen\u011b. Nezvl\u00e1dal to. Ka\u017ed\u00fdm dnem v\u00edc a v\u00edc ztr\u00e1cel s\u00edlu, musel na chemoterapie, kter\u00e9 ale moc nepom\u00e1haly. Byl hrozn\u011b slab\u00fd, m\u00e1lo imunn\u00ed. Doktorka mi p\u0159ed t\u00fddnem \u0159ekla, \u017ee m\u00e1 \u0161anci. Te\u010f, kdy\u017e si m\u011b ale zavolala k sob\u011b (dostat m\u011b od Billa j\u00ed dalo pr\u00e1ci), vypadala bezradn\u011b i ona. \u010cekal jsem na ten ortel. Byl jsem jen kr\u016f\u010dek od zhroucen\u00ed.<\/em><\/div>\n

„Tome. Sama z toho m\u00e1m slzy v o\u010d\u00edch, \u0161patn\u011b se mi to \u0159\u00edk\u00e1, ale je to tak. Ty dny, co jste sem bohu\u017eel nemohl, jsme va\u0161eho p\u0159\u00edtele oza\u0159ovali a sna\u017eili se ho udr\u017eet je\u0161t\u011b v norm\u011b. To byste za n\u00edm ani nemohl, v\u00edte? Bohu\u017eel, jeho stav se rapidn\u011b zhor\u0161il. Um\u00edr\u00e1.“<\/em><\/div>\n
Pod\u00edval jsem se na ni. „To nen\u00ed pravda,“ \u0161eptl jsem. „To nem\u016f\u017ee b\u00fdt pravda!“ To u\u017e jsem ale zak\u0159i\u010del a bezmy\u0161lenkovit\u011b jsem pr\u00e1skl mal\u00fdm stolkem o zem. Rozt\u0159\u00ed\u0161til se, jako by tu byl jen pro tenhle \u00fa\u010del… Klekl jsem si na zem a slo\u017eil hlavu do dlan\u00ed. „Promi\u0148te. Zaplat\u00edm to.“<\/em><\/div>\n
„To je v po\u0159\u00e1dku.“ Doktorka se na m\u011b d\u00edvala se soucitem. Div sama neuronila slzu, kdy\u017e m\u011b vid\u011bla, jak sed\u00edm na zemi a bre\u010d\u00edm. Nakonec jsem se zvedl. \u0160el jsem se pod\u00edvat na Billa. Ten spal, byl stra\u0161n\u011b slab\u00fd, pol\u00edbil jsem ho na \u00fasta, na \u010delo, na ruku, hr\u00e1l si s jeho prsty, hladil ho po tv\u00e1\u0159\u00edch\u2026 nakonec jsem ho, sp\u00edc\u00edho, objal. „Sbohem,“ vzlykl jsem. Nikdy nev\u00edm, jestli ho nevid\u00edm naposledy.<\/em><\/div>\n
Ale pro\u010d? Pro\u010d on? Pro\u010d my?<\/p>\n

Pot\u00e9 jsem se dozv\u011bd\u011bl, \u017ee Billovi rodi\u010de byli zpr\u00e1vou vyd\u011b\u0161eni. Najednou je Bill zaj\u00edmal. Setkali se se mnou. Jeho maminka mi plakala na rameni. Po\u0159\u00e1d dokola si n\u011bco vy\u010d\u00edtala. Bill\u016fv otec na rovinu p\u0159iznal, \u017ee byl \u0161patn\u00fd t\u00e1ta. V\u0161ichni bychom dali cokoli za to, aby byl Bill zdrav\u00fd. Zabil bych se kv\u016fli n\u011bmu, klidn\u011b bych sko\u010dil z mostu, pod auto, pod\u0159ezal se, jen aby mohl \u017e\u00edt. Ale u\u017e bylo pozd\u011b\u2026<\/em><\/div>\n

To r\u00e1no jsem m\u011bl takov\u00fd divn\u00fd pocit. U\u017e t\u0159i dny jsem nesm\u011bl do nemocnice, pr\u00fd n\u011bjak\u00e1 opat\u0159en\u00ed. Nezvl\u00e1dal jsem to. Nespal jsem, nejedl jsem, zhubl jsem opravdu hodn\u011b a sotva jsem chodil, jak jsem byl unaven\u00fd. Zazvonil mi mobil. Zamrznul jsem na m\u00edst\u011b. T\u016f\u016ft, t\u016f\u016ft. To znamen\u00e1\u2026 PROBOHA!<\/em> Pra\u0161til jsem mobilem o st\u011bnu a sesunul se na gau\u010d. „Pro\u010d?“ za\u0159val jsem. „Pro\u010d?!?“<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

*<\/em><\/div>\n

<\/p>\n

Nejhor\u0161\u00ed den v m\u00e9m \u017eivot\u011b. Kosteln\u00ed sbor. Kv\u011btiny, lavi\u010dky. Kn\u011bz. \u010cern\u00e1 rakev. Zav\u0159en\u00e1, nep\u0159e\u017eil bych ten pohled. Pla\u010d\u00edc\u00ed rodi\u010de a poh\u0159ebn\u00ed pr\u016fvod za mnou.<\/em><\/div>\n

S t\u011b\u017ek\u00fdm srdcem a slzami v o\u010d\u00edch na ni pokl\u00e1d\u00e1m \u010dernou r\u016f\u017ei. \u017diji ve \u0161patn\u00e9m snu. Chci se probudit, chci zem\u0159\u00edt. Od t\u00e9 chv\u00edle, co Bill opustil tenhle sv\u011bt, nem\u00e1 m\u016fj \u017eivot cenu. Bill. Jedin\u00e9, za co bych polo\u017eil \u017eivot. Za n\u011bj bych vra\u017edil. Nikdy v \u017eivot\u011b by m\u011b nenapadlo, \u017ee to dopadne takhle. \u010cern\u00e1 r\u016f\u017ee pad\u00e1 z rakve. Zdvihnu ji a polo\u017e\u00edm ji tam znova. „Sbohem Bille. V\u017edycky jsem t\u011b miloval\u2026“<\/p>\n

<\/em><\/div>\n

*<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

\u010cern\u00e1 rukoje\u0165 ostr\u00e9ho no\u017ee. Je to dobr\u00fd n\u00e1pad? Co m\u016f\u017eu d\u011blat? Je to teprve dva dny od posledn\u00edho rozlou\u010den\u00ed, a j\u00e1 u\u017e nem\u016f\u017eu \u017e\u00edt d\u00e1l. Pokl\u00e1d\u00e1m si n\u016f\u017e na z\u00e1p\u011bst\u00ed. Schoulen\u00fd v rohu, t\u0159esu se. Jen jedno hlubok\u00e9 \u0159\u00edznut\u00ed a\u2026<\/em><\/p>\n<\/div>\n

***<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

<\/em><\/div>\n

Nepoda\u0159ilo se. Nem\u011bl jsem na to nervy ani s\u00edlu, \u017eiju d\u00e1l. M\u016fj \u017eivot nem\u00e1 smysl, ale nedok\u00e1\u017eu ho ukon\u010dit s\u00e1m, \u010dek\u00e1m na ortel.<\/div>\n
Na to obdob\u00ed nezapomenu, v\u0161echno mi ho p\u0159ipom\u00edn\u00e1. Billa mi nic nenahrad\u00ed. \u017diju s\u00e1m. Lidem se vyh\u00fdb\u00e1m. Sna\u017e\u00edm se zapomenout. Nejde to.<\/div>\n
U\u017e to budou dva roky. Kdybys jen v\u011bd\u011bl, Bille. V ruce sv\u00edr\u00e1m tv\u00e9 tri\u010dko. To, ve kter\u00e9m jsi ke mn\u011b p\u0159i\u0161el prvn\u00ed den. U\u017e dva dny jsem nejedl. Tahle deprese u\u017e m\u011b pron\u00e1sleduje v\u011bky. Stejn\u011b jako sny, ve kter\u00fdch \u017eije\u0161, a jsme \u0161\u0165astn\u00ed. Vzbudit se, zabre\u010det si, kdy\u017e m\u016f\u017eu, tak se naj\u00edst\u2026 nikdy nezapomenu. Tv\u00e1 fotka u m\u00e9 postele mi to nedovol\u00ed. Miluju t\u011b, i kdy\u017e u\u017e tu nejsi. P\u0159ijdu za tebou. Douf\u00e1m, \u017ee u\u017e brzy\u2026<\/p>\n

autor: Hannah<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Hannah Je\u0161t\u011b te\u010f si to pamatuju\u2026 Vzpom\u00ednky nikdy nezmiz\u00ed. Mohou b\u00fdt kr\u00e1sn\u00e9, ale i o\u0161kliv\u00e9. Mohou b\u00fdt jak\u00e9koli, ale d\u016fle\u017eit\u00e9 si hlava uchov\u00e1, a p\u0159ipomene v\u00e1m je v n\u00e1hodn\u00e9 chv\u00edli. To je ten d\u016fvod, pro\u010d tu sed\u00edm se sklon\u011bnou hlavou, n\u00e1ladou<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-6661","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6661","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=6661"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6661\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=6661"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=6661"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=6661"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}