{"id":6668,"date":"2012-04-12T17:00:00","date_gmt":"2012-04-12T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=6650"},"modified":"2012-04-12T17:00:00","modified_gmt":"2012-04-12T16:00:00","slug":"one-night-that-changes-everything-17","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/04\/12\/one-night-that-changes-everything-17\/","title":{"rendered":"One night that changes everything\u200b 17."},"content":{"rendered":"
autor: Diana<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Bill:<\/p>\n

„Ne\u017e\u00e1rl\u00edm,“ h\u00e1d\u00e1m se s n\u00edm, ale Tom si stejn\u011b mysl\u00ed svoje. A mysl\u00ed si to dob\u0159e. Prost\u011b… Jasn\u011b, \u017ee \u017e\u00e1rl\u00edm. U\u017e jsem holt takov\u00fd. Ale v\u011b\u0159\u00edm mu. V\u011b\u0159\u00edm, \u017ee by m\u011b nikdy nepodvedl. Ani j\u00e1 jeho ne.<\/div>\n

„Stejn\u011b v\u00edm, \u017ee \u017e\u00e1rl\u00ed\u0161,“ vypl\u00e1zne na m\u011b jazyk a p\u0159itiskne se na m\u00e9 rty, tak\u017ee u\u017e proti n\u011bmu nem\u016f\u017eu argumentovat. Ale to mi v tuhle chv\u00edli nevad\u00ed. Jednou rukou mu vjedu do zapleten\u00fdch vlas\u016f. Tom m\u011b chytne kolem bok\u016f a jazykem zaj\u00ed\u017ed\u00ed hluboko do m\u00fdch \u00fast. Je to tak \u00fa\u017easn\u011b vzru\u0161uj\u00edc\u00ed, ale v\u00edm, \u017ee bychom to nem\u011bli p\u0159eh\u00e1n\u011bt.<\/p>\n<\/div>\n
***<\/div>\n
\n

Tom:<\/p>\n

„Zlato, j\u00e1 nev\u00edm. Mn\u011b ten d\u016fm tak moc odpuzuje. Neum\u00ed\u0161 si ani p\u0159edstavit, co jsem tam v\u0161echno za\u017eil. Jak\u00e9 stra\u0161n\u00e9 v\u011bci. A jak se mi… Ach…“ p\u0159i posledn\u00edm slov\u011b se mu zlomil hlas. Mus\u00edm ho n\u011bjak podpo\u0159it, nechci, aby se tr\u00e1pil, aby myslel na n\u011bco zl\u00e9ho.<\/div>\n

„J\u00e1 v\u00edm, j\u00e1 v\u00edm. Ale jen si to vezme\u0161, narve\u0161 to do kufr\u016f a odch\u00e1z\u00edme, dob\u0159e? “ pohlad\u00edm ho po l\u00edci. Je\u0161t\u011b st\u00e1le nehybn\u011b stoj\u00edme p\u0159ed Wolfov\u00fdm domem.<\/div>\n
„Tak poj\u010f. Rychlovka, v\u00e1\u017en\u011b,“ usm\u011bju se, vezmu ho za ruku a tah\u00e1m ho sm\u011brem k domu. Loudav\u00fdm krokem jde za mnou. P\u0159ijdeme a\u017e ke dve\u0159\u00edm, zaklepeme. Billovi v\u011bnuju je\u0161t\u011b jeden povzbuzuj\u00edc\u00ed \u00fasm\u011bv, ne\u017e n\u00e1m otev\u0159e star\u00e1, asi ukl\u00edze\u010dka.<\/div>\n
„Oh, pan Kaulitz! U\u017e tady na v\u00e1s \u010dek\u00e1me!“ d\u00edv\u00e1 se na Billa pln\u00e1 o\u010dek\u00e1van\u00ed.<\/div>\n
„J\u00e1\u2026 P\u0159i\u0161el jsem si jen pro v\u011bci,“ nesm\u011ble odpov\u00ed, \u017eena v\u00edc otev\u0159e dve\u0159e, aby mohl vstoupit dovnit\u0159.<\/div>\n
„Vy z\u016fsta\u0148te venku!“ p\u0159\u00edsn\u011b se na m\u011b pod\u00edv\u00e1 a vytas\u00ed zvr\u00e1sn\u011bn\u00fd prst nalakovan\u00fd na \u010derveno. Jsem trochu p\u0159ekvapen\u00fd. Ale pokud si to tak p\u0159eje i moje l\u00e1ska, z\u016fstanu venku.<\/div>\n
\n
Bill:<\/p>\n

Co to m\u00e1 jako b\u00fdt? Ona si snad mysl\u00ed, \u017ee m\u016f\u017ee rozkazovat mn\u011b a m\u00e9mu doprovodu? V tu chv\u00edli se ve mn\u011b znovu probud\u00ed ten drz\u00fd Bill, kter\u00fdm jsem b\u00fdval d\u0159\u00edv.<\/div>\n

„Tak to ne, Tom p\u016fjde se mnou!“ \u0159eknu rozhodn\u011b a u\u017e ho tah\u00e1m dovnit\u0159, a\u010dkoliv bych te\u010f nejrad\u011bji utekl pry\u010d.<\/div>\n
„Ale,“ pokus\u00ed se je\u0161t\u011b slu\u017eebn\u00e1 odporovat, ale st\u0159el\u00edm po n\u00ed ostr\u00fdm pohledem, tak\u017ee se rad\u011bji sebere a odejde pry\u010d. V tu chv\u00edli ale moje bojovnost opadne a znovu se m\u011b zmocn\u00ed strach. V b\u0159i\u0161e c\u00edt\u00edm divn\u00fd pocit, ruce se mi klepou a pol\u00edv\u00e1 m\u011b horko. Jako bych to v\u0161echno za\u017e\u00edval znovu.<\/div>\n
„Bille, l\u00e1sko, jsi v po\u0159\u00e1dku?“ sly\u0161\u00edm Tom\u016fv hlas. Popla\u0161en\u011b se na n\u011bj oto\u010d\u00edm a siln\u011b stisknu jeho ruku.<\/div>\n
„J-j\u00e1… Mysl\u00edm, \u017ee jo,“ \u0161pitnu. M\u00e1m strach. V\u0161echny vzpom\u00ednky se mi vrac\u00ed. Je to je\u0161t\u011b tak \u010derstv\u00e9. A to jsem myslel, \u017ee u\u017e jsem zapomn\u011bl. Jdu d\u00e1l pomalu chodbou, Tomovy kroky sly\u0161\u00edm za sebou.<\/p>\n

Tom:<\/p>\n

Poslu\u0161n\u011b za n\u00edm jdu. D\u00edv\u00e1m se v\u0161ude okolo, mus\u00edm uznat, \u017ee ten d\u016fm je v\u00e1\u017en\u011b kr\u00e1sn\u00fd. Sice starom\u00f3dn\u00ed, ale kr\u00e1sn\u00fd. V\u0161echno se to nese v jednom stylu. Kdybych byl kurva, taky bych tu cht\u011bl bydlet.<\/div>\n

Moje my\u0161lenky m\u011b okam\u017eit\u011b zamrz\u00ed. J\u00e1… Necht\u011bl jsem t\u00edm \u0159\u00edct, \u017ee si to o Billovi mysl\u00edm, ani nic podobn\u00e9ho. P\u0159\u00edsah\u00e1m! No tak, do prdele, Tome, v\u011b\u0159 si! Jsi debil\u2026<\/p>\n

Jdeme nahoru po schodech lemovan\u00fdch b\u00edl\u00fdm z\u00e1bradl\u00edm. Bill se najednou zastav\u00ed p\u0159ed dve\u0159mi. \u010cek\u00e1m chvilku, ne\u017e je otev\u0159e anebo se posune d\u00e1l. On tam ale jen stoj\u00ed jako opa\u0159en\u00fd.<\/div>\n

„L\u00e1sko? “ pozdvihnu obo\u010d\u00ed. Vid\u00edm na n\u011bm, jak se za\u010dne chv\u011bt. Ou…<\/div>\n
„No tak, jen si vezme\u0161 ty nejnutn\u011bj\u0161\u00ed v\u011bci a okam\u017eit\u011b odch\u00e1z\u00edme, ano?“ usm\u011bju se a zezadu ho obejmu. Rukama mu spo\u010dinu na b\u0159\u00ed\u0161ku.<\/div>\n
„Dob\u0159e,“ zaklon\u00ed tro\u0161ku hlavu, vyu\u017eiju toho a pol\u00edb\u00edm ho na krk.<\/div>\n
„Poj\u010fme,“ za\u0161ept\u00e1, j\u00e1 ho pust\u00edm a oba opatrn\u011b vejdeme do… Lo\u017enice… Pane bo\u017ee. Tohle je m\u00edsto, kde Bill vlastn\u00ed p\u0159\u00ed\u010dinnou trp\u011bl tak moc dlouho.<\/div>\n
„Ne, pros\u00edm, ne, nepla\u010d,“ okam\u017eit\u011b k n\u011bmu p\u0159ib\u011bhnu, kdy\u017e zpozoruju slzy.<\/p>\n

Bill:<\/p>\n

Tom m\u011b pevn\u011b obejme a j\u00e1 zabo\u0159\u00edm obli\u010dej do jeho tri\u010dka. Nechci plakat. A u\u017e v\u016fbec ne, kv\u016fli tomu hajzlovi. V hlav\u011b se mi prom\u00edtaj\u00ed \u00fatr\u017eky vzpom\u00ednek. Proti m\u00e9 v\u016fli si pamatuju snad ka\u017edou noc, kterou jsem tu pro\u017eil. Ka\u017edou noc jen tvrd\u00fd sex. Bez citu, bez n\u011bhy, bez l\u00e1sky. Jak jsem takhle mohl \u017e\u00edt?<\/div>\n

„No tak, l\u00e1sko, za chvili\u010dku budeme pry\u010d,“ konej\u0161\u00ed m\u011b Tom a hlad\u00ed m\u011b po z\u00e1dech. Trochu se od n\u011bj odt\u00e1hnu.<\/div>\n
„Miluju t\u011b,“ vylet\u00ed mi to samovoln\u011b z \u00fast, ale jsem za to r\u00e1d. Nestyd\u00edm se za to, proto\u017ee je to pravda. Tolik Toma miluju. To on mi uk\u00e1zal, co je to l\u00e1ska, co jsou to city.<\/div>\n
„I j\u00e1 tebe, brou\u010dku,“ oplat\u00ed mi to a jemn\u011b m\u011b pol\u00edb\u00ed. Znovu ho chytnu za ruku a s namlouvanou sebejistotou dojdu k jedn\u00e9 ze sk\u0159\u00edn\u00ed. Vyt\u00e1hnu n\u011bkolik kousk\u016f sv\u00e9ho oble\u010den\u00ed, kter\u00e9 tam jsou. V\u011bt\u0161inu m\u00e1m ve sv\u00e9m „pokoji“. Vedu Toma tam. Otev\u0159u velk\u00e9 b\u00edl\u00e9 dve\u0159e a vejdu dovnit\u0159, Tom hned za mnou. Tady jsem tolikr\u00e1t plakal, kdy\u017e u\u017e se to zd\u00e1lo b\u00fdt nesnesiteln\u00e9. Zavrt\u00edm nad t\u00edm hlavou a dojdu k jedn\u00e9 z mnoha sk\u0159\u00edn\u00ed. Nehodl\u00e1m si br\u00e1t v\u0161echno svoje oble\u010den\u00ed, to opravdu ne. Stejn\u011b jsem si to kupoval jen z nudy. Pen\u00edze a oble\u010den\u00ed byla n\u00e1hrada za city od n\u011bj. A\u017e te\u010f jsem pochopil, \u017ee jsem \u00fapln\u011b zbyte\u010dn\u011b promrhal roky sv\u00e9ho \u017eivota.<\/div>\n
Ze sk\u0159\u00edn\u011b vyt\u00e1hnu n\u011bkolik kufr\u016f, do kter\u00fdch za\u010dnu skl\u00e1dat n\u011bkter\u00e9 oble\u010den\u00ed. V\u011bt\u0161inou je to jen to, co jsem m\u011bl opravdu r\u00e1d. Za chvili\u010dku jsem hotov\u00fd. Je\u0161t\u011b p\u0159ibal\u00edm n\u011bjak\u00e9 ty \u0161minky, a potom zav\u0159u i posledn\u00ed ta\u0161ku.<\/div>\n
„Tak, m\u016f\u017eeme j\u00edt.“<\/p>\n

Tom:<\/p>\n

Bill si kone\u010dn\u011b sbal\u00ed v\u0161echny pot\u0159ebn\u00e9 v\u011bci. Kdy\u017e jsme p\u0159ed chvilkou ve\u0161li do „\u0161atn\u00edku“, skoro mi upadla \u010delist. Jak m\u016f\u017ee m\u00edt tolik v\u011bc\u00ed? Jsem r\u00e1d, \u017ee si z toho nakonec vzal mo\u017en\u00e1 jednu p\u011btinu. Ani tolik ne.<\/div>\n

„Tak, m\u016f\u017eeme j\u00edt,“ ozn\u00e1m\u00ed mi. Ach, kone\u010dn\u011b! Mysl\u00edm, \u017ee nejen on se tu nec\u00edt\u00ed dob\u0159e. J\u00e1 tak\u00e9 ne. Nejd\u0159\u00edv mi to tu v\u016fbec nevadilo. Ale p\u0159ece… Jsem tu tak po\u0159\u00e1dn\u011b v podstat\u011b poprv\u00e9. Ale… Kdy\u017e jsem vid\u011bl ty Billovy slzy, moc m\u011b to zamrzelo, a tak\u00e9 jsem si vybudoval odpor.<\/div>\n
„V\u00fdborn\u011b. Poj\u010fme odtud co nejrychleji. Nec\u00edt\u00edm se tu dob\u0159e,“ \u0159eknu Billovi. Pom\u016f\u017eu mu a vezmu mu ta\u0161ku. On jde jen p\u0159ede mnou, vede m\u011b dol\u016f.<\/div>\n
„Nashledanou! U\u017e se asi nikdy neuvid\u00edme,“ pozdrav\u00ed Bill slu\u017eebnictvo. Ti nemaj\u00ed ani tu \u00factu pozdravit.<\/div>\n
„Poj\u010f, l\u00e1sko, ka\u0161li na n\u011b. Odch\u00e1z\u00edme,“ usm\u011bju se na n\u011bj, abych mu dodal trochu v\u00edc energie. Oba kone\u010dn\u011b vyjdeme z toho domu pry\u010d.<\/div>\n
„No tak vid\u00ed\u0161, m\u00e1me to za sebou, hm?“ p\u0159ibl\u00ed\u017e\u00edm se k n\u011bmu a ot\u0159u se nosem o jeho z\u010dervenal\u00e9 l\u00ed\u010dko.<\/div>\n
„Ano. Kone\u010dn\u011b. Te\u010f u\u017e budeme jen ty a j\u00e1. Nikdo jin\u00fd, jen my dva. Nav\u011bky.“<\/p>\n

Bill:<\/p>\n

Tom se na m\u011b usm\u011bje a potom m\u011b jemn\u011b pol\u00edb\u00ed. Z toho polibku s\u00e1l\u00e1 tolik l\u00e1sky a n\u011bhy, \u017ee si to ani nezaslou\u017e\u00edm. Bla\u017een\u011b p\u0159iv\u0159u v\u00ed\u010dka a oddan\u011b op\u011btuju Tom\u016fv polibek. Po chvilce se od sebe odt\u00e1hneme.<\/div>\n

„Miluju t\u011b,“ \u0161pitnu. M\u00e1m prost\u011b pot\u0159ebu \u0159\u00edct mu to.<\/div>\n
„J\u00e1 tebe je\u0161t\u011b v\u00edc,“ zacul\u00ed se Tom a l\u00edbne m\u011b na \u0161pi\u010dku nosu. Chytneme se za ruce a pomali\u010dku kr\u00e1\u010d\u00edme cestou, pry\u010d od toho domu.<\/p>\n<\/div>\n
*** *** ***<\/div>\n
\n

„Bude to \u0161est set t\u0159icet dva pades\u00e1t,“ usm\u011bje se na m\u011b velmi star\u00e1 prodava\u010dka v klenotnictv\u00ed. V\u00edm, nejsme s Billem spolu dlouho, dokonce se \u00fapln\u011b ani nezn\u00e1me, ale n\u011bco takov\u00e9ho si prost\u011b neodpust\u00edm. Zaslou\u017e\u00ed si ode m\u011b malou pozornost v\u00edc jak kdokoliv jin\u00fd na tomto sv\u011bt\u011b. U\u017e jen kv\u016fli tomu, \u017ee mi zm\u011bnil \u017eivot, a proto\u017ee tak state\u010dn\u011b zvl\u00e1dl n\u00e1vrat do j\u00e1my lvov\u00e9. I kdy\u017e je u\u017e Wolfgang mrtv\u00fd, darmo, vzpom\u00ednky nikdy nepust\u00ed.<\/p><\/div>\n

Vyplat\u00edm \u010d\u00e1stku za p\u0159\u00edv\u011bsek z b\u00edl\u00e9ho zlata ve tvaru srdce, s drobn\u00fdm vyryt\u00fdm n\u00e1pisem „miluji t\u011b“ na zadn\u00ed stran\u011b, bezpe\u010dn\u011b si ho schov\u00e1m do kapsy a s pozdravem vyjdu z klenotnictv\u00ed. Venku je u\u017e hlubok\u00e1 tma a j\u00e1 jsem tu p\u011b\u0161ky. Na\u010d bych jezdil autem, kdy\u017e je to jen p\u00e1r ulic od m\u00e9ho bytu? Nav\u00edc na takov\u00e9 rekrea\u010dn\u00ed proch\u00e1zce jsem nebyl u\u017e ani nepamatuji kdy. To nikdy nen\u00ed na \u0161kodu.<\/div>\n
Venku se rozl\u00e9v\u00e1 p\u0159\u00edjemn\u00fd studen\u00fd v\u00e1nek, nar\u00e1\u017e\u00ed mi do obli\u010deje. Nech\u00e1v\u00e1 mi hus\u00ed k\u016f\u017ei skoro po cel\u00e9m t\u011ble, ale nevad\u00ed mi to. Sp\u00ed\u0161 bych \u0159ekl, \u017ee m\u011b osv\u011b\u017euje.<\/p>\n

„Tr\u00fcmpere!“ Zak\u0159i\u010d\u00ed n\u011bkdo na m\u011b nezn\u00e1m\u00fdm hlasem. Kdo to asi m\u016f\u017ee b\u00fdt? Skute\u010dn\u011b ho po hlase nepozn\u00e1v\u00e1m. Je ji\u017e nep\u0159\u00edjemn\u011b bl\u00edzko, skoro a\u017e c\u00edt\u00edm, jako mi d\u00fdch\u00e1 na krk. Oto\u010d\u00edm se, ale jakmile to ud\u011bl\u00e1m, nestihnu si prohl\u00e9dnout tv\u00e1\u0159 toho \u010dlov\u011bka. Hned schyt\u00e1m jednu ostrou r\u00e1nu p\u011bst\u00ed do obli\u010deje. P\u0159\u00ed\u0161ern\u011b to bol\u00ed, ale spadnu na zem hlavn\u011b kv\u016fli tomu, \u017ee jsem to ne\u010dekal. Do prdele, co ten \u010dlov\u011bk ode m\u011b chce? Kdo to je? Pro\u010d m\u011b pra\u0161til?<\/div>\n

Rukou si p\u0159ejedu po m\u00edst\u011b, kde jsem schytal tu r\u00e1nu. Au, to bude p\u011bkn\u011b velk\u00fd monokl.<\/div>\n
„Co ode m\u011b chcete?“ Zak\u0159i\u010d\u00edm, state\u010dn\u011b se zvednu ze zem\u011b, ale ani nestihnu zareagovat, a u\u017e v\u016fbec dostat odpov\u011b\u010f, a jsem na zemi znovu. „No tak, kurva, co ode m\u011b chcete?“ Op\u011bt zak\u0159i\u010d\u00edm, za svou drzost jsem i pat\u0159i\u010dn\u011b odm\u011bn\u011bn kopancem do b\u0159icha. Tomu goril\u00edmu mu\u017ei nen\u00ed vid\u011bt kv\u016fli tm\u011b do tv\u00e1\u0159e, dokonce m\u00e1 i tmav\u00e9 br\u00fdle. Nech\u00e1pu, jak m\u016f\u017ee p\u0159es n\u011b cokoli vid\u011bt. „No tak mi u\u017e kone\u010dn\u011b \u0159ekn\u011bte, co ode m\u011b chcete!“ \u0158eknu trochu oslaben\u00fdm hlasem, p\u0159ece p\u00e1r p\u011bst\u00ed do obli\u010deje a kopanc\u016f do b\u0159icha s \u010dlov\u011bkem n\u011bco ud\u011blaj\u00ed. Ano, dokonce i se mnou.<\/p>\n

„To m\u00e1\u0161 za to, \u017ee se m\u00edch\u00e1\u0161 tam, kam nem\u00e1\u0161! Abys p\u0159\u00ed\u0161t\u011b v\u011bd\u011bl, \u017ee s majetkem m\u00e9ho p\u00e1na se nezahr\u00e1v\u00e1.“ Promluv\u00ed skoro a\u017e se z\u00e1hrobn\u00edm klidem. Je to dost zastra\u0161uj\u00edc\u00ed.<\/div>\n

„S jak\u00fdm majetkem?“ Zmaten\u011b se zept\u00e1m, doch\u00e1z\u00ed mi, \u017ee se bude jednat nejd\u0159\u00edve asi o Wolfganga. Ten pra\u0161iv\u00fd idiot n\u00e1m ned\u00e1 pokoj ani po smrti!<\/div>\n
„Nap\u0159\u00edklad s jeho kurvama? Neboj se, ty parchante, v\u017edy\u0165 ty na to je\u0161t\u011b o\u0161kliv\u011b doplat\u00ed\u0161, to ti slibuji. „<\/div>\n
V\u011bnuje mi posledn\u00ed, ale zato opravdu nechutn\u011b siln\u00fd kopanec p\u0159\u00edmo do b\u0159icha, plivne mi p\u0159ed zrak na chodn\u00edk a odejde. Pane Bo\u017ee, co jsem komu ud\u011blal, \u017ee m\u011b takto trest\u00e1\u0161? Nikdy jsem necht\u011bl ud\u011blat nic \u0161patn\u00e9ho, \u200b\u200bp\u0159\u00edsah\u00e1m! Chci jen v\u00e9st \u0161\u0165astn\u00fd \u017eivot s osobou, kterou miluji. To chci toho opravdu a\u017e tak moc?<\/div>\n
„Na n\u011bj!“ Zak\u0159i\u010d\u00ed n\u011bjak\u00fd o dost mlad\u0161\u00ed, ale op\u011bt nezn\u00e1m\u00fd hlas sm\u011b\u0159uj\u00edc\u00ed ke mn\u011b. \u00d3 Je\u017e\u00ed\u0161i, to si snad ze m\u011b dnes d\u011bl\u00e1\u0161 srandu! Douf\u00e1m, \u017ee mi ti kluci cht\u011bj\u00ed aspo\u0148 pomoci. Ano, podle dusotu nohou, kter\u00fd dost z\u0159eteln\u011b sly\u0161\u00edm, proto\u017ee le\u017e\u00edm na chodn\u00edku, usuzuji, \u017ee jich je v\u00edc.<\/div>\n
„To je n\u011bjak\u00fd podiv\u00edn, mrkej na ty hadry! To nebude jen tak, jist\u011b m\u00e1 u sebe n\u011bjak\u00e9 pen\u00edze!“ \u0158ekne zase jin\u00fd hlas<\/p>\n

„Oto\u010d kapsy, ty idiote!“ Zahul\u00e1k\u00e1 na m\u011b, jen se ot\u0159esen pod\u00edv\u00e1m do o\u010d\u00ed toho chlapce. M\u016f\u017ee m\u00edt asi takov\u00fdch devaten\u00e1ct, mo\u017en\u00e1 i m\u00e9n\u011b.<\/div>\n

Kapsy? Ne! Nikdy, m\u00e1m tam pr\u00e1v\u011b koupen\u00fd d\u00e1rek pro Billa, ten jim ned\u00e1m!<\/div>\n
„Nechte m\u011b na pokoji, pros\u00edm,“ znechucen\u011b \u0159eknu, sna\u017e\u00edc se vst\u00e1t, ale op\u011bt se mi to nepoda\u0159\u00ed. Jako by to nebylo m\u00e1lo, \u017ee m\u011b p\u0159ijde jen tak zb\u00edt n\u011bjak\u00fd nezn\u00e1m\u00fd Wolfgang\u016fv poskok, je\u0161t\u011b m\u011b i okradou n\u011bjac\u00ed spratci!<\/div>\n
„Dej n\u00e1m pen\u011b\u017eenku a nech\u00e1me t\u011b tak. Ale okam\u017eit\u011b! „<\/div>\n
Druh\u00fd z chlapc\u016f mi p\u0159ijde takov\u00fd… Jin\u00fd… Jako by se za ka\u017edou cenu cht\u011bl podobat sv\u00e9mu siln\u011bj\u0161\u00edmu kamar\u00e1dovi, tou\u017e\u00ed b\u00fdt v\u016fdcovsk\u00fd typ, ale zjevn\u011b je to jen slaboch.<\/div>\n
I j\u00e1 se nyn\u00ed chov\u00e1m jako slaboch, ale u\u017e opravdu netou\u017e\u00edm po dal\u0161\u00edch probl\u00e9mech. Chci j\u00edt u\u017e co nejrychleji dom\u016f a zapomenout na tohle v\u0161echno.<\/div>\n
„Dob\u0159e, klid,“ vzt\u00e1hnu ruce p\u0159ed sebe v obrann\u00e9m gestu, a kdy\u017e oba pochop\u00ed, \u017ee to mysl\u00edm v dobr\u00e9m a poslechnu je, trochu zvoln\u00ed. Vyt\u00e1hnu z pen\u011b\u017eenky asi dv\u011b st\u011b eur a d\u00e1m jim je.<\/div>\n
„To je v\u0161echno?“ Zept\u00e1 se ten siln\u011bj\u0161\u00ed s pozvednut\u00fdm obo\u010d\u00edm.<\/div>\n
„Ka\u0161lu na tebe, ty socko, poj\u010f, jdeme.“ U\u017e v\u00edc nic ne\u0159\u00edkaj\u00ed, prost\u011b m\u011b tam nechaj\u00ed samotn\u00e9ho.<\/p>\n

Uff, tak tohle bylo tak tvrd\u00e9 a tak ne\u010dekan\u00e9. \u010c\u00edm jsem si to zase zaslou\u017eil? Nejen\u017ee m\u011b zml\u00e1til n\u011bjak\u00fd Wolfgangu poskok, je\u0161t\u011b m\u011b i okradou mlad\u00ed spratci.<\/div>\n

Kone\u010dn\u011b se posb\u00edr\u00e1m ze zem\u011b a s bolestmi kr\u00e1\u010d\u00edm kone\u010dn\u011b dom\u016f. Rukou si dr\u017e\u00edm poran\u011bn\u00e9 m\u00edsto na b\u0159i\u0161e, s ka\u017ed\u00fdm dal\u0161\u00edm krokem m\u011b to bol\u00ed v\u00edc a v\u00edc.<\/div>\n
Oh! D\u00e1rek pro Billa, mus\u00edm ho zkontrolovat. M\u00e1m takov\u00fd \u0161patn\u00fd pocit, jako bych ho ztratil nebo tak n\u011bco. Na\u0161t\u011bst\u00ed s\u00e1hnu do kapsy a malou krabi\u010dku c\u00edt\u00edm pod b\u0159\u00ed\u0161ky prst\u016f. Rad\u011bji ji u\u017e ani nevynd\u00e1v\u00e1m, je\u0161t\u011b se ti kluci vr\u00e1t\u00ed a vezmou mi i to. A to u\u017e by byla opravdu sm\u016fla.<\/p>\n

Pomalu jsem se dopot\u00e1cel a\u017e p\u0159ed dve\u0159e sv\u00e9ho bytu. Cesta, kter\u00e1 by mi norm\u00e1ln\u011b trvala mo\u017en\u00e1 tak deset minut, byla dnes obzvl\u00e1\u0161t\u011b dlouh\u00e1. N\u011bco p\u0159es hodinu.<\/div>\n

Je ji\u017e t\u00e9m\u011b\u0159 p\u016fl jeden\u00e1ct\u00e9, douf\u00e1m, \u017ee Bill u\u017e bude sp\u00e1t. Byl bych nerad, kdyby m\u011b takhle uvid\u011bl. Ur\u010dit\u011b by se vypt\u00e1val, a kdo v\u00ed, jak vypad\u00e1m. Takhle by mi to aspo\u0148 do r\u00e1na mohlo proj\u00edt.<\/div>\n
Potichu vejdu dovnit\u0159, bytem se rozl\u00e9v\u00e1 \u010dern\u00e1 tma. V\u00fdborn\u011b, to je dobr\u00e9 znamen\u00ed. Co nejti\u0161eji sund\u00e1m v\u0161echny v\u011bci ze sebe, p\u0159\u00edv\u011bsek opatrn\u011b schov\u00e1m do no\u010dn\u00edho stolku. Chvilku se d\u00edv\u00e1m na Billa, je tak roztomil\u00fd, kdy\u017e sp\u00ed. Nic ho netr\u00e1p\u00ed, jen sn\u00ed o tom, po \u010dem tou\u017e\u00ed.<\/p>\n

Vejdu do koupelny, zad\u00edv\u00e1m se do zrcadla. Pod okem m\u00e1m dost velk\u00fd monokl. Je\u0161t\u011b to nen\u00ed a\u017e tak \u0161patn\u00e9, ale jsem si jist\u00fd, \u017ee do r\u00e1na to bude fialov\u00e9. Ach… U\u017e te\u010f se boj\u00edm, jak to Billovi budu vysv\u011btlovat. A to nemluv\u00edm o t\u011bch mod\u0159in\u00e1ch na b\u0159i\u0161e a \u017eebrech.<\/div>\n

No nic, mus\u00edm na to p\u0159estat myslet, z\u00edtra to n\u011bjak u\u017e do\u0159e\u0161\u00edm. V tomto okam\u017eiku netou\u017e\u00edm po ni\u010dem jin\u00e9m, jen hork\u00e9 spr\u0161e, kter\u00e1 m\u011b d\u00e1, douf\u00e1m, jak\u017e tak\u017e dokupy.<\/p>\n

M\u011bl jsem pravdu. Ty hork\u00e9 kapky m\u011b i p\u0159es bolest z ka\u017ed\u00e9ho pohybu tro\u0161ku probraly. Vlastn\u011b ne probraly, ale uspaly. Ale usp\u00e1vaj\u00ed m\u011b do pohody.<\/p>\n

Lehnu si vedle Billa, co nejti\u0161eji, samoz\u0159ejm\u011b. Nerad bych ho probudil. Opatrn\u011b se k n\u011bmu naklon\u00edm a pol\u00edb\u00edm ho na tv\u00e1\u0159.<\/div>\n

„Dobrou noc, l\u00e1sko,“ za\u0161ept\u00e1m a kone\u010dn\u011b se pono\u0159\u00edm do pol\u0161t\u00e1\u0159e. „Sss, jau! “ nesly\u0161iteln\u011b si zanad\u00e1v\u00e1m. Jak jsem se tak prudce pohnul, bolest b\u0159icha mi vyst\u0159elila do cel\u00e9ho t\u011bla. Uff, tohle bude je\u0161t\u011b dlouh\u00e1 noc.<\/p>\n

…<\/p>\n

„Mhhmmm“ zak\u0148our\u00e1 Bill z polosp\u00e1nku, zezadu m\u011b obejme, rukou spo\u010dine na m\u00e9m b\u0159i\u0161e. Sna\u017e\u00ed se p\u0159itisknout, t\u00edm p\u00e1dem mi prsty zaryje hluboko do obrovsk\u00e9 a zejm\u00e9na bolestiv\u00e9 mod\u0159iny.<\/div>\n

„Sss! Au, \u00f3 Je\u017ei\u0161ikriste!“ Zkrout\u00edm se bolest\u00ed, Billa to okam\u017eit\u011b probud\u00ed.<\/div>\n
„Co, co se d\u011bje?“ Vysko\u010d\u00ed, zd\u011b\u0161en\u011b se na m\u011b d\u00edv\u00e1. Oto\u010d\u00edm se na n\u011bj, zcela zapomenu, \u017ee mus\u00edm vypadat hr\u016fzostra\u0161n\u011b. Ten velk\u00fd fialov\u00fd flek p\u0159es cel\u00fd ksicht… No, radost pohled\u011bt.<\/div>\n
„Tome! O-oh, co to je?! Proboha, co se ti stalo?“ Vypla\u0161en\u011b se mi d\u00edv\u00e1 na obli\u010dej a odhalen\u00e9 b\u0159icho.<\/div>\n
Co mu m\u00e1m \u0159\u00edct? J\u00e1… Fakt mu pravdu nechci \u0159\u00edct, ale nechci mu ani lh\u00e1t.<\/div>\n
Chv\u00edli jsem jen tak ticho, p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm, co mu vlastn\u011b \u0159eknu. N\u011bco d\u016fv\u011bryhodn\u00e9ho a ne daleko od pravdy. No, takov\u00e9ho asi nevymysl\u00edm nic. Nezb\u00fdv\u00e1 mi nic jin\u00e9ho, ne\u017e improvizovat.<\/div>\n
„V\u010dera ve\u010der… No… V\u00ed\u0161, p\u0159epadli m\u011b takov\u00ed mlad\u00ed spratci. Bylo jich na m\u011b hodn\u011b a neum\u011bl jsem se ubr\u00e1nit. Tak… Vzali mi pen\u00edze a tro\u0161ku m\u011b zbili. Ale neboj se, m\u00e1m i doklady i v\u0161echno. Dal jsem jim dv\u011b st\u011b eur a pak ode\u0161li.<\/p>\n

\u010cernovlas\u00e9 stvo\u0159en\u00ed se jen nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b d\u00edv\u00e1, ruku polo\u017eenou na \u00fastech zd\u011b\u0161en\u00edm.<\/div>\n

„A… Pros\u00edm, \u0159ekni, \u017ee jsi v po\u0159\u00e1dku a nic to nen\u00ed, jen p\u00e1r mod\u0159in.“<\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b, neboj se. Za p\u00e1r dn\u00ed to p\u0159ejde,“ usm\u011bju se, i kdy\u017e si nejsem zcela jist\u00fd, zda to skute\u010dn\u011b projde tak rychle. M\u00e1m takov\u00e9 tu\u0161en\u00ed, \u017ee m\u011b jeden z t\u011bch chlapc\u016f ude\u0159il pr\u00e1v\u011b tam, kde jsem m\u011bl poran\u011bn\u00ed, kdy\u017e jsem tehdy havaroval. To jsem Billa sotva znal. Och, polo\u017eil bych za n\u011bj \u017eivot, kdyby bylo t\u0159eba.<\/div>\n
„Bo\u017ee, to douf\u00e1m. Tomi, pro\u010d jsi m\u011b nevzbudil? V\u00ed\u0161, jak \u0161patn\u011b se te\u010f c\u00edt\u00edm? Je mi to tak l\u00edto,“ smutn\u011b se na m\u011b zad\u00edv\u00e1, pohlad\u00ed m\u011b po nedot\u010den\u00e9 \u010d\u00e1sti obli\u010deje.<\/div>\n
„Necht\u011bl jsem t\u011b budit kv\u016fli takov\u00e9 malichernosti. Neboj, ani si nev\u0161imne\u0161 a u\u017e budu v po\u0159\u00e1dku,“ ujist\u00edm ho a podle mo\u017enosti obejmu. Miluji ho, je rozko\u0161n\u00fd, jak se o m\u011b boj\u00ed. Moje zdrav\u00ed, snad krom\u011b m\u00e9 neboh\u00e9 m\u00e1my, nikdy nikoho nezaj\u00edmalo. Mysl\u00edm, \u017ee je to skv\u011bl\u00fd pocit, kdy\u017e n\u011bkomu na v\u00e1s z\u00e1le\u017e\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
*** *** ***<\/div>\n
\n

Bill:<\/p>\n

Le\u017e\u00edm na gau\u010di v ob\u00fdv\u00e1ku, zachumlan\u00fd v Tomov\u011b m\u011bkou\u010dk\u00e9m \u017eupanu. Je u\u017e tma. Jako zvukov\u00e1 kulisa tu b\u011b\u017e\u00ed televize, ale j\u00e1 ji stejn\u011b nevn\u00edm\u00e1m. Hlavou se mi \u017eene spla\u0161en\u00fd proud my\u0161lenek o tom, jak se m\u016fj \u017eivot za tak kr\u00e1tkou chv\u00edli tak drasticky zm\u011bnil. Nech\u00e1pu s\u00e1m sebe, jak jsem mohl \u017e\u00edt jako d\u011bvka a myslet si, \u017ee pen\u00edze mi nahrad\u00ed l\u00e1sku. S\u00e1m nad sebou zakrout\u00edm hlavou a povzdechnu si. Vstanu a pomalu dojdu a\u017e k oknu. Zad\u00edv\u00e1m se na ztmavlou ulici. Nikde nen\u00ed ani \u017eiv\u00e1\u010dka. \u010cernou tmu prot\u00edn\u00e1 jen \u017elut\u00e9 sv\u011btlo lamp sem tam um\u00edst\u011bn\u00fdch po okraj\u00edch chodn\u00edku. Sly\u0161\u00edm za sebou kroky, ale neot\u00e1\u010d\u00edm se. Dob\u0159e v\u00edm, kdo je to. Pro sebe se usm\u011bju, kdy\u017e m\u011b svalnat\u00e9 pa\u017ee obejmou zezadu a tepl\u00e9 dlan\u011b se spoj\u00ed na m\u00e9m b\u0159\u00ed\u0161ku.<\/div>\n

„Copak to tu prov\u00e1d\u00ed\u0161?“ zept\u00e1 se Tom \u0161eptem, av\u0161ak s hrav\u00fdm podt\u00f3nem. M\u016fj \u00fasm\u011bv se je\u0161t\u011b v\u00edc roz\u0161\u00ed\u0159\u00ed, a hned za\u017eene pry\u010d moje p\u0159ede\u0161l\u00e9 my\u0161lenky.<\/div>\n
„Nic, jen… P\u0159em\u00fd\u0161lel jsem, jak moc jsem r\u00e1d, \u017ee t\u011b m\u00e1m,“ p\u0159izn\u00e1m se. Tom m\u011b jemn\u011b pol\u00edb\u00ed na \u0161\u00edji a hlavu si polo\u017e\u00ed na moje rameno.<\/div>\n
„To j\u00e1 jsem r\u00e1d, \u017ee t\u011b m\u00e1m. Ne\u017e jsem t\u011b potkal, m\u016fj \u017eivot nem\u011bl smysl. Ale te\u010f ho m\u00e1,“ \u0161eptl Tom a pol\u00edbil m\u011b na tv\u00e1\u0159. M\u00e1lem jsem rozt\u00e1l pod n\u011bhou, co mi v\u011bnoval. Uv\u011bdomil jsem si, \u017ee ho miluju v\u00edc ne\u017e sv\u016fj \u017eivot. Bez n\u011bj by m\u011b tu u\u017e nic nedr\u017eelo. To pro n\u011bj \u017eiju.<\/p>\n

Tom:<\/p>\n

„To j\u00e1 jsem r\u00e1d, \u017ee t\u011b m\u00e1m. Ne\u017e jsem t\u011b potkal, m\u016fj \u017eivot nem\u011bl smysl. Ale te\u010f ho m\u00e1,“ za\u0161ept\u00e1m a pol\u00edb\u00edm ho na tv\u00e1\u0159. Kdy\u017e mi \u0159ekl, o \u010dem p\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed, neubr\u00e1nil jsem se stejn\u00fdm my\u0161lenk\u00e1m. Stejn\u011b jako on vzpom\u00edn\u00e1m, co bylo p\u0159ed t\u00edm. Jak moc jsem tehdy necht\u011bl j\u00edt rozn\u00e1\u0161et to v\u00edno. Jak moc jsem prokl\u00ednal ten den, kdy jsem tam m\u011bl j\u00edt. Bo\u017ee, budu ti vd\u011b\u010dn\u00fd do konce \u017eivota za to, \u017ee jsi m\u011b tam p\u0159inutil j\u00edt.<\/div>\n

„Nad \u010d\u00edm p\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed\u0161?“ pohlad\u00ed m\u011b po ruk\u00e1ch, p\u0159itul\u00ed si m\u011b v\u00edc k sob\u011b.<\/div>\n
„Jak jsem tehdy necht\u011bl j\u00edt do pr\u00e1ce. A jak jsem te\u010f moc \u0161\u0165astn\u00fd, \u017ee mi t\u011b \u017eivot p\u0159ivedl do cesty. Moc ti d\u011bkuju, l\u00e1sko,“ p\u0159ivinu si ho k sob\u011b a polo\u017e\u00edm mu hlavu na rameno. Spolu se d\u00edv\u00e1me ven oknem.<\/div>\n
„Miluju t\u011b,“ za\u0161ept\u00e1 mi. Pol\u00edb\u00edm ho na krk. Je tak vo\u0148av\u00fd. Tak moc p\u0159\u00edjemn\u011b. Medov\u011b.<\/div>\n
„J\u00e1 tebe t\u00e9\u017e. Moc kr\u00e1sn\u011b von\u00ed\u0161,“ vydechnu mu na krk hork\u00fd vzduch.<\/div>\n
„D\u011bkuju,“ oto\u010d\u00ed se ke mn\u011b tv\u00e1\u0159\u00ed. Obmot\u00e1 mi ruce okolo krku. Chvilku se mu d\u00edv\u00e1m do o\u010d\u00ed, ale nedok\u00e1\u017eu v\u00edc odol\u00e1vat jeho smysln\u011b pootev\u0159en\u00fdm rt\u016fm. V\u00e1\u0161niv\u011b se do nich vpiju. Ach… Tak moc miluju ten pocit tepla a p\u0159\u00edtomnosti t\u011bch m\u011bkk\u00fdch pol\u0161t\u00e1\u0159k\u016f.<\/p>\n

Bill:<\/p>\n

Ochotn\u011b opl\u00e1c\u00edm Tomovi polibky a rukama zajedu pod jeho tri\u010dko. Snad nikdy m\u011b neomrz\u00ed doteky na jeho t\u011ble. Miluju, kdy\u017e m\u016f\u017eu c\u00edtit tu horkou k\u016f\u017ei pod sv\u00fdmi prsty. Jemn\u011b mas\u00edruju jeho hru\u010f a tetel\u00edm se blahem, kdy\u017e zaznamen\u00e1m reakci v podob\u011b hus\u00ed k\u016f\u017ee, kter\u00e1 se vytv\u00e1\u0159\u00ed na Tomov\u011b k\u016f\u017ei. Oba za\u010d\u00edn\u00e1me zrychlen\u011b d\u00fdchat a n\u00e1\u0161 polibek se pomalu ale jist\u011b m\u011bn\u00ed z n\u011b\u017en\u00e9ho a l\u00e1skypln\u00e9ho na v\u00e1\u0161niv\u00fd a drav\u00fd. Tomovy dlan\u011b stisknou moje boky a p\u0159it\u00e1hnou si m\u00e9 t\u011blo bl\u00ed\u017e k n\u011bmu. Stoj\u00edme u sebe tak bl\u00edzko, \u017ee se skoro dot\u00fdk\u00e1me, ale p\u0159eci jen je mezi n\u00e1mi mali\u010dkat\u00e1 mez\u00edrka, kter\u00e1 to v\u0161e d\u011bl\u00e1 je\u0161t\u011b dr\u00e1\u017ediv\u011bj\u0161\u00edm a efektn\u011bj\u0161\u00edm. Jemn\u011b vydechnu do Tomov\u00fdch \u00fast, kdy\u017e jeho dlan\u011b stisknou m\u016fj zade\u010dek. Zd\u00e1 se, \u017ee Tom u\u017e se o\u010dividn\u011b v\u016fbec nestyd\u00ed. Ba pr\u00e1v\u011b naopak. Se v\u0161\u00ed dravost\u00ed si bere moje rty a jeho ruce se za\u010d\u00ednaj\u00ed p\u0159esouvat k zav\u00e1zan\u00e9mu p\u00e1sku, kter\u00fd na m\u011b jako jedin\u00fd dr\u017e\u00ed \u017eupan.<\/div>\n

„Je\u0161t\u011b st\u00e1le stoj\u00edme u okna,“ p\u0159ipomenu mu ud\u00fdchan\u011b, kdy\u017e se od sebe kone\u010dn\u011b odtrhneme pro nedostatek kysl\u00edku. Pohlad\u00edm ho po kr\u00e1sn\u011b zahojen\u00e9 tv\u00e1\u0159i bez jedin\u00e9ho fialov\u00e9ho fl\u00ed\u010dku po tom ohavn\u00e9m p\u0159epaden\u00ed p\u0159ed n\u011bjak\u00fdm \u010dasem.<\/div>\n
„N\u011bjak\u00e9 p\u0159edsudky?“ \u0161eptne mi do ucha s mal\u00fdm n\u00e1dechem \u00fasm\u011bvu a za p\u00e1sek od \u017eupanu m\u011b tah\u00e1 k pohovce, na kterou si n\u00e1sledn\u011b sedne, p\u0159i\u010dem\u017e si m\u011b za\u010dne stahovat k sob\u011b na kl\u00edn.
„Ne,“ poslu\u0161n\u011b se na n\u011bm usad\u00edm a znovu za\u010dnu l\u00edbat jeho rty. Sv\u00fdm jazykem zaj\u00ed\u017ed\u00edm hluboko do jeho pusy a dr\u00e1\u017ed\u00edm ho svou kovovou kuli\u010dkou, kter\u00e1 zdob\u00ed m\u016fj jazyk.<\/p>\n

autor: Diana<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Diana Bill: „Ne\u017e\u00e1rl\u00edm,“ h\u00e1d\u00e1m se s n\u00edm, ale Tom si stejn\u011b mysl\u00ed svoje. A mysl\u00ed si to dob\u0159e. Prost\u011b… Jasn\u011b, \u017ee \u017e\u00e1rl\u00edm. U\u017e jsem holt takov\u00fd. Ale v\u011b\u0159\u00edm mu. V\u011b\u0159\u00edm, \u017ee by m\u011b nikdy nepodvedl. Ani j\u00e1 jeho ne. „Stejn\u011b v\u00edm,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[486],"tags":[],"class_list":["post-6668","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-one-night-that-changes-everything"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6668","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=6668"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6668\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=6668"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=6668"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=6668"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}