{"id":6673,"date":"2012-04-11T17:00:00","date_gmt":"2012-04-11T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=6655"},"modified":"2012-04-11T17:00:00","modified_gmt":"2012-04-11T16:00:00","slug":"novel-of-dreams-my-dream-49","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/04\/11\/novel-of-dreams-my-dream-49\/","title":{"rendered":"Novel of Dreams – My Dream 49."},"content":{"rendered":"
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
BILL<\/p>\n

Jakmile jsme dojeli ke mn\u011b dom\u016f, odvedl jsem Toma nahoru do bytu. Oba jsme se zuli a sundali si bundy. St\u00e1le v\u0161e bylo beze slov. Zavedl jsem ho tedy do lo\u017enice a ulo\u017eil ho do postele. Bude to pro n\u011bj z\u0159ejm\u011b te\u010f to nejlep\u0161\u00ed. Mo\u017en\u00e1 na chvilku usne. Mus\u00ed b\u00fdt psychicky naprosto vys\u00edlen\u00fd.<\/em><\/div>\n

„Le\u017e a odpo\u010d\u00edvej, budu u tebe,“ po\u0161ept\u00e1m mu ti\u0161e a posad\u00edm se na kraj postele. Ani mi na to neodpov\u011bd\u011bl, jen se st\u00e1le d\u00edval n\u011bkam do pr\u00e1zdna. A\u017e po chvilce mi chytil ruku a stiskl ji. Za\u010dal jsem ho tedy hladit po h\u0159betu ruky a d\u00e1l u n\u011bj sed\u011bl. Prosed\u011bl jsem u n\u011bj n\u011bkolik hodin. St\u00e1le jsem \u010dekal, \u017ee usne, ale m\u00fdlil jsem se. St\u00e1le kamsi hled\u011bl.<\/div>\n
„Nepot\u0159ebuje\u0161 n\u011bco, Tomi? Nechce\u0161 n\u011bco k j\u00eddlu nebo pit\u00ed?“ narovnal jsem se a pohladil ho po hlavi\u010dce. Stra\u0161n\u011b r\u00e1d bych pro n\u011bj n\u011bco ud\u011blal, ale v tenhle okam\u017eik nem\u016f\u017eu v\u016fbec nic. Ani nev\u00edm, zda mu nevad\u00ed, \u017ee jsem u n\u011bj.<\/em> Pouze zavrt\u011bl hlavou na znamen\u00ed, \u017ee ne, na\u010de\u017e si p\u0159it\u00e1hl nohy bl\u00ed\u017ee k t\u011blu.<\/p>\n

„Dob\u0159e,“ po\u0161ept\u00e1m jen a tro\u0161ku se posunu, aby m\u011bl dost m\u00edsta. Popot\u00e1hne nosem, povzdechne a pod\u00edv\u00e1 se na m\u011b. Jeho pohled byl pln\u00fd pr\u00e1zdnoty. Stisknu mu ruku pevn\u011bji a p\u0159\u00edv\u011btiv\u011b ho pohlad\u00edm po hlav\u011b znovu. „Nevad\u00ed ti, \u017ee jsem tu s tebou?“ Znovu jen zavrt\u011bl hlavou na znamen\u00ed, \u017ee ne. Pot\u00e9 m\u011b slab\u011b zatahal za ruku. „Dob\u0159e, d\u011bkuju,“ pohlad\u00edm ho po ruce. „Tomi, n\u011bco ti d\u00e1m,“ \u0161eptnu a ruku mu pust\u00edm. Za\u010dnu si \u0161trachat v kapse, a\u017e vyt\u00e1hnu ten n\u00e1ramek. „P\u0159\u00e1la si to,“ vydechnu a pomalu mu ho zapnu. Jakmile mu pohled padl na n\u00e1ramek, znovu se mu z o\u010d\u00ed spustily slzy. \u010cekal jsem to. Zatracen\u011b, nechci, aby plakal.<\/em> „Ne, ne, nepla\u010d,“ hned mu slzi\u010dky za\u010dnu ut\u00edrat. „Ona by byla smutn\u00e1, kdybys plakal,“ semknu rty k sob\u011b. Vzlyknul a na chv\u00edli si rukou p\u0159ikryl obli\u010dej. Pot\u00e9 zav\u0159el o\u010di a zhluboka d\u00fdchal.<\/div>\n

\n
„Poj\u010f ke mn\u011b,“ ovinu mu opatrn\u011b ruce kolem t\u011bla a p\u0159ivinu ho k sob\u011b. „Nepla\u010d, pros\u00edm. Mus\u00ed\u0161 b\u00fdt siln\u00fd\u2026 hlavn\u011b kv\u016fli n\u00ed. V\u017edy jsi pro ni cht\u011bl jen to nejlep\u0161\u00ed a tohle by ji tr\u00e1pilo.“<\/div>\n
„U\u017e ml\u010d,“ rozbre\u010d\u00ed se. Chyt\u00ed se m\u011b kolem krku a za\u010dne znovu hlasit\u011b plakat. Tisknul m\u011b k sob\u011b tak pevn\u011b, jako by se b\u00e1l, \u017ee ztrat\u00ed i m\u011b. C\u00edtil jsem jeho bezmoc v ka\u017ed\u00e9m jeho gestu.<\/div>\n
„\u0160\u0161\u0161\u0161\u0161,“ ti\u0161il jsem ho a dr\u017eel ho. Hladil jsem ho po z\u00e1dech a tiskl ho k sob\u011b. D\u00e1val jsem mu co nejv\u00edce najevo, \u017ee jsem u n\u011bj. Zatnul mi prsty do lopatky a zachv\u011bl se dal\u0161\u00edm n\u00e1valem vzlyk\u016f.<\/div>\n
„Jsem u tebe,“ po\u0161ept\u00e1m mu a vyjedu mu po z\u00e1dech. C\u00edtil jsem, jak do m\u011b ryl nehty. N\u00e1hle ruku pozvedl, jako by do m\u011b cht\u011bl silou pra\u0161tit. Nakonec ji ale nechal bezvl\u00e1dn\u011b spadnout na m\u00e1 z\u00e1da a zavzlykal. Kdyby se mu ulevilo, kdyby m\u011b pra\u0161til, snad bych byl i r\u00e1d.<\/em> P\u0159iv\u0159el jsem tro\u0161ku o\u010di a v\u00edc ho k sob\u011b p\u0159it\u00e1hnul.<\/p>\n

„\u0158ekni mi, co pro tebe m\u016f\u017eu ud\u011blat,“ vzlyknu. Jsem v\u00e1\u017en\u011b bezradn\u00fd. Nev\u00edm, co ud\u011blat.<\/em> Jen zakroutil hlavou a d\u00e1l nezastaviteln\u011b plakal. „Neplakej, Tomi.“ Zhluboka jsem se nadechnul. Neovl\u00e1dl jsem se a za\u010dal plakat taky. To jsem tomu dal.<\/em> Schoval si obli\u010dej mezi m\u016fj krk a rameno. Zavzlykal a prsty mi vyjel do vlas\u016f, za kter\u00e9 trochu zatahal. Jeho pl\u00e1\u010d se st\u00e1le stup\u0148oval. Znovu se t\u00e9m\u011b\u0159 dost\u00e1val do toho nep\u0159\u00ed\u010detn\u00e9ho stavu, do jak\u00e9ho padl v nemocnici. Cht\u011bl n\u011bco ni\u010dit, do n\u011b\u010deho ml\u00e1tit. „Uklidni se, no tak,“ stisknu jeho boky v dlan\u00edch a obejmu ho pot\u00e9 kolem pasu. Nev\u00edm, co ud\u011blat, aby se z toho dostal. P\u0159ipad\u00e1m si jako idiot. St\u00e1le ho jen pevn\u011b dr\u017e\u00edm, obj\u00edm\u00e1m a hlad\u00edm, ale nepom\u00e1h\u00e1 to. P\u0159i\u0161lo mi, jako by m\u011bl vztek. Vztek na m\u011b, i na v\u0161echno kolem. Poodstr\u010dil m\u011b od sebe. S brekem ude\u0159il do pol\u0161t\u00e1\u0159e a pak ho hodil p\u0159es celou m\u00edstnost. P\u0159iv\u0159el jsem o\u010di a poodt\u00e1hnul jsem se, aby m\u011bl prostor. A\u017e kdy\u017e pol\u0161t\u00e1\u0159 dopadl, zase jsem se k n\u011bmu p\u0159isunul a chytnul ho. V tenhle okam\u017eik je zbyte\u010dn\u00e9 mu jakkoli domlouvat.<\/p>\n

<\/em> „Ne, ne, takhle to nejde,“ po\u0161ept\u00e1m mu a za\u010dnu se s n\u00edm pohupovat. Ale on se m\u011b od sebe sna\u017eil odstr\u010dit. Necht\u011bl m\u011b u sebe. „Uklidni se,“ \u0159ekl jsem o tro\u0161ku jasn\u011bji a p\u0159itisknul ho na sebe. „Pros\u00edm.“ Bu\u010f se o tro\u0161ku zklidn\u00ed, nebo m\u011b odstr\u010d\u00ed \u00fapln\u011b.<\/em><\/div>\n

„Nech m\u011b b\u00fdt,“ bre\u010del a \u0161kubal sebou. Pak jsem ho tedy pustil. Nechci ho je\u0161t\u011b v\u00edc roz\u010dilovat. Mrz\u00ed m\u011b to, ale v t\u00e9hle situaci je nutn\u00e9 to ch\u00e1pat. Sice to bol\u00ed, ale\u2026 mus\u00edm to p\u0159ekousnout.<\/em> Zavzlykal a vylezl z postele.<\/div>\n
„Tomi, pros\u00edm,“ po\u0161ept\u00e1m a stoupnu si. M\u00e1m strach, aby neud\u011blal n\u011bjakou hloupost.<\/em> Nebral na m\u011b \u017e\u00e1dn\u00fd ohled. Bez jedin\u00e9ho slova se vypot\u00e1cel z lo\u017enice. Hned jsem se roze\u0161el za n\u00edm a chytnul ho za ruku. „Tome, poslouchej m\u011b,“ \u0159eknu a oto\u010d\u00edm ho k sob\u011b. Pod\u00edv\u00e1m se mu do o\u010d\u00ed. „Pros\u00edm,“ vzlyknu. Zahled\u011bl se na m\u011b s o\u010dima pln\u00fdmi slz. Zlehka jsem mu nab\u00eddnul svou n\u00e1ru\u010d. Necht\u011bl jsem ho k ni\u010demu nutit. Chv\u00edli m\u011b nejist\u011b pozoroval, a\u017e se nakonec uklidnil. P\u0159iv\u0159el o\u010di, polkl a p\u0159itiskl se ke mn\u011b. K\u00e9\u017e by jen v\u011bd\u011bl, jak jsem za tohle vd\u011b\u010dn\u00fd.<\/em> Ovinul jsem kolem n\u011bj pa\u017ee a vydechnul. Pohladil jsem ho po z\u00e1dech. Byl jsem pomal\u00fd a n\u011b\u017en\u00fd, abych ho n\u011bjak nepolekal.<\/p>\n

„Promi\u0148,“ vzlykne ti\u0161e a pohlad\u00ed m\u011b po ramen\u011b.<\/div>\n

„P\u0161\u0161t, neomlouvej se,“ po\u0161ept\u00e1m a d\u00e1m mu pusinku na sp\u00e1nek.<\/div>\n
„Slib mi, \u017ee m\u011b nikdy neopust\u00ed\u0161. Kdyby\u2026 kdyby se ti n\u011bco stalo, j\u00e1-j\u00e1 bych to nep\u0159e\u017eil. Rad\u011bji bych se zabil,“ vyd\u00e1 ze sebe a popot\u00e1hne.<\/div>\n
„Nemluv takhle,“ napomenu ho. „Neopust\u00edm t\u011b. Jsem tu pro tebe a v\u017edycky budu,“ \u0161eptnu mu a znovu ho l\u00edbnu na sp\u00e1nek. Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee ho neopust\u00edm. Miluju ho.<\/em><\/div>\n
„Miluju t\u011b,“ po\u0161ept\u00e1 a schov\u00e1 se mi do n\u00e1ru\u010de.<\/div>\n
„J\u00e1 t\u011b taky miluju,“ pohlad\u00edm ho konej\u0161iv\u011b po hlav\u011b a p\u0159itisknu ho na sebe. „To si pamatuj, nav\u017edy,“ vydechnu.<\/div>\n
Zak\u00fdv\u00e1 hlavou a ot\u0159e se od slz. „J\u00e1-j\u00e1\u2026 p\u016fjdu si d\u00e1t\u2026 sprchu.“<\/div>\n
„Dob\u0159e. Kdybys cokoli pot\u0159eboval, budu n\u011bkde tady, ano?“ kouknu se na n\u011bj. „M\u00e1m ti p\u0159ipravit n\u011bco k j\u00eddlu? Aspo\u0148 n\u011bco mali\u010dko.“<\/div>\n
„Ne\u2026 D\u00edky,“ \u0161eptne. Odt\u00e1hne se ode m\u011b, sklop\u00ed hlavu a smutn\u011b se rozejde ke koupeln\u011b.<\/div>\n
„Dob\u0159e,“ brouknu. Je\u0161t\u011b zavzlykal a zav\u0159el za sebou dve\u0159e. Jen na okam\u017eik z\u016fstanu st\u00e1t u zdi a koukat n\u011bkam do pr\u00e1zdna. <\/p>\n

Po\u0159\u00e1d vid\u00edm ten jej\u00ed v\u00fdraz. To, jak byla bled\u00e1 a jej\u00ed rty ztr\u00e1cely ten lehce r\u016f\u017eov\u00fd n\u00e1dech. Budu to m\u00edt p\u0159ed o\u010dima do smrti.<\/em> Zat\u0159epu tro\u0161ku hlavou a vyd\u00e1m se rad\u011bji zp\u011bt do lo\u017enice. P\u0159iprav\u00edm n\u00e1m postel, a pot\u00e9 jdu do kuchyn\u011b. P\u0159iprav\u00edm Tomovi pr\u00e1\u0161ek na span\u00ed. I kdy\u017e mu je rozmlouv\u00e1m, dnes je to nutnost. Mus\u00ed se tro\u0161ku vyspat, uklidnit. V\u0161echno jsem p\u0159ipravil. Kdy\u017e se vr\u00e1til, hned jsem ho zase ulo\u017eil do postele. Podal jsem mu pr\u00e1\u0161ek, kter\u00fd bez jak\u00e9hokoli odmlouv\u00e1n\u00ed p\u0159ijal. Potom jsem ho v koupeln\u011b vyst\u0159\u00eddal. Posp\u00ed\u0161il jsem si. Cht\u011bl jsem b\u00fdt co nejd\u0159\u00edve u n\u011bj.<\/div>\n

Hned, kdy\u017e jsem p\u0159i\u0161el, ti\u0161e jsem zav\u0159el. Do\u0161el jsem k posteli a p\u0159ilehnul si k n\u011bmu. Nebylo sice p\u0159\u00edli\u0161 pozd\u011b ve\u010der, ale to mi bylo fuk. Opatrn\u011b jsem ho objal a jen ho hladil.<\/div>\n
„Spinkej, brou\u010dku,“ po\u0161eptal jsem mu a pol\u00edbil ho na rameno. Na\u0161t\u011bst\u00ed se mi ho v\u00e1\u017en\u011b poda\u0159ilo uspat. Ne, \u017ee bych byl rad\u011bji, kdy\u017e sp\u00ed, ale dnes to v\u00e1\u017en\u011b pot\u0159eboval. Bude muset na\u010derpat je\u0161t\u011b spoustu s\u00edly. Dne\u0161ek byl velmi n\u00e1ro\u010dn\u00fdm dnem a n\u00e1sleduj\u00edc\u00ed dny budou tak\u00e9.<\/p>\n

TOM<\/p>\n

Kdy\u017e jsem se r\u00e1no probudil, myslel jsem, a p\u0159edev\u0161\u00edm doufal, \u017ee jsem se vzbudil jen z hnusn\u00e9 no\u010dn\u00ed m\u016fry. Ale jakmile jsem se rozhl\u00e9dl a uv\u011bdomil si souvislosti, hned mi bylo jasn\u00e9, \u017ee hrozn\u00fd v\u010derej\u0161\u00ed den je krutou realitou. Hned mi na mysl vytanul Mollyin pobledl\u00fd obli\u010dej, jej\u00ed v\u00fdraz, chr\u010den\u00ed v jej\u00edm hrudn\u00edku, kdy\u017e se nemohla po\u0159\u00e1dn\u011b nadechnout. A p\u0159edev\u0161\u00edm pisklav\u00fd zvuk, p\u0159i kter\u00e9m mi zalehnou u\u0161i poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e si ho jen vybav\u00edm, kdy\u017e ohla\u0161oval, \u017ee Molly ode\u0161la. Bolestiv\u011b se mi sev\u0159el hrudn\u00edk a nadechnout se mi d\u011blalo obt\u00ed\u017ee.<\/em><\/div>\n

Pohl\u00e9dl jsem na ruku, kter\u00e1 m\u011b obj\u00edmala kolem pasu, a pot\u00e9 i na Billa, sp\u00edc\u00edho vedle m\u011b. Za norm\u00e1ln\u00edch okolnost\u00ed bych si nejsp\u00ed\u0161e u\u017e\u00edval t\u00e9hle vz\u00e1cn\u00e9 chvilky, kdy sp\u00ed d\u00e9le ne\u017e j\u00e1, ale tohle nebyly norm\u00e1ln\u00ed okolnosti. Proto jsem ze sebe jeho ruku lehce sundal a ti\u0161e se odebral z lo\u017enice, abych ho neprobudil.<\/p>\n

Vykonal jsem jen kr\u00e1tkou hygienu, p\u0159i kter\u00e9 jsem m\u00e1lem dostal infarkt, kdy\u017e jsem na sebe pohl\u00e9dl do divadla. Vlastn\u011b m\u011b p\u0159ekvapovalo, \u017ee ode m\u011b Bill neutekl, kdy\u017e m\u011b tak vid\u011bl, jeliko\u017e jsem v\u010dera ve\u010der musel vypadat zaru\u010den\u011b je\u0161t\u011b mnohem h\u016f\u0159. Rad\u011bji jsem se jen opl\u00e1chl a ode\u0161el z koupelny. Pot\u0159eboval jsem \u010derstv\u00fd vzduch, kter\u00fd by mi napomohl ut\u0159\u00eddit si my\u0161lenky. V lo\u017enici jsem se v naprost\u00e9 tichosti obl\u00e9kl a pak p\u0159istoupil k posteli, na\u010de\u017e jsem se sehnul k Billovi.<\/em><\/div>\n

„Miluju t\u011b,“ za\u0161ept\u00e1m a d\u00e1m mu co nejn\u011b\u017en\u011bj\u0161\u00ed pusu na tv\u00e1\u0159. Pohlad\u00edm ho po vlasech. Je to jedin\u00e9 \u0161t\u011bst\u00ed, kter\u00e9 mi zbylo. Neum\u00edm si p\u0159edstavit, \u017ee bych ho ztratil, obzvl\u00e1\u0161\u0165 po tom v\u0161em. Nakonec jsem ho jen tro\u0161ku p\u0159ikryl, aby nenastydl, a vydal jsem se pry\u010d. Sv\u016fj iPhone jsem \u00famysln\u011b nechal le\u017eet na stolku. Necht\u011bl jsem b\u00fdt nik\u00fdm ru\u0161en. Klid, to bylo to jedin\u00e9, co jsem cht\u011bl. Jedin\u00fdm zp\u016fsobem dopravy na m\u00edsto, kam jsem se cht\u011bl dostat, bylo auto, ale autem jsem tu nebyl. Proto jsem po cest\u011b p\u0159eds\u00edn\u00ed sebral z v\u011b\u0161\u00e1ku kl\u00ed\u010dky od Billova auta, kter\u00e9 jsem uschoval na bezpe\u010dn\u00e9 m\u00edsto do kapsy. Pot\u00e9 jsem se obul, navl\u00e9kl se do bundy a vydal se vst\u0159\u00edc sv\u00e9 bolesti a utrpen\u00ed.<\/p>\n

Dojel jsem na sv\u00e9 obl\u00edben\u00e9 m\u00edsto v odlehl\u00e9 \u010d\u00e1sti na konci m\u011bsta, kde jsem se po zaparkov\u00e1n\u00ed auta usadil na lavi\u010dku. Vzpom\u00ednal jsem na to, jak Molly je\u0161t\u011b chodila a poletovala tu kolem m\u011b v barevn\u00fdch hromad\u00e1ch spadan\u00e9ho list\u00ed. Musel jsem se nad tou vzpom\u00ednkou pousm\u00e1t, a\u010dkoli m\u011b v o\u010d\u00edch nep\u0159\u00edjemn\u011b p\u00e1lily slzy. Cel\u00e1 z\u00e1le\u017eitost byla je\u0161t\u011b tak \u010derstv\u00e1, \u017ee mi st\u00e1le nedoch\u00e1zelo, \u017ee se to opravdu stalo. P\u0159i\u0161lo mi to jako v\u010dera, kdy jsem byl s Molly v nemocnici na testech a Bill m\u011b tam tenkr\u00e1t tak vyto\u010dil. Vybavuji si, jak si spolu poka\u017ed\u00e9 ti dva hr\u00e1li, kdy\u017e u n\u00e1s z\u016fstal na ve\u010de\u0159i nebo p\u0159es noc. Sna\u017eil jsem si vzpomenout i na ty nejmen\u0161\u00ed mali\u010dkosti na\u0161eho spole\u010dn\u00e9ho \u017eivota, kter\u00fd jsem dosud s Molly str\u00e1vil. Nejv\u00edc m\u011b dr\u00e1sala ta my\u0161lenka, \u017ee u\u017e se nem\u016f\u017eu t\u011b\u0161it z dal\u0161\u00edch okam\u017eik\u016f s n\u00ed, proto\u017ee ona tu u\u017e nebyla. V\u0161e u\u017e bude nav\u017edy pouh\u00fdmi vzpom\u00ednkami.<\/em> V\u017edy ji budu nosit v pam\u011bti a p\u0159edev\u0161\u00edm v srdci s sebou. Kdykoli se pod\u00edv\u00e1m na jej\u00ed jm\u00e9no vytetovan\u00e9 na sv\u00e9m p\u0159edlokt\u00ed, nebo snad na ten n\u00e1ramek od Billa, vybav\u00ed se mi jen ty nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed chvilky s nimi. Krom\u011b t\u00e9 posledn\u00ed z nemocnice, kdy\u017e m\u011b opustila. St\u00e1le m\u011b \u017e\u00e1dala, abych si ho vzal, jako by to bylo to posledn\u00ed, o\u010d m\u011b \u017e\u00e1dala. Vlastn\u011b to tak i bylo. Nikdy ho nesund\u00e1m z ruky. Slibuju.<\/p>\n

<\/em> V parku jsem str\u00e1vil p\u0159inejmen\u0161\u00edm dv\u011b hodiny a ani to nebylo dosta\u010duj\u00edc\u00ed k tomu, abych si mohl vybavit v\u0161echny vzpom\u00ednky a kr\u00e1sn\u00e9 okam\u017eiky s moj\u00ed sest\u0159i\u010dkou. V\u0161echny byly dokonal\u00e9. S o\u010dima pln\u00fdmi slz jsem se autem vydal zp\u011bt dom\u016f za Billem, aby o m\u011b nem\u011bl zbyte\u010dn\u00e9 starosti. Celou cestu v aut\u011b jsem p\u0159em\u00fd\u0161lel, neust\u00e1le vzpom\u00ednal a bre\u010del.<\/p>\n

<\/em> Bylo tak t\u011b\u017ek\u00e9 se s t\u00edm vyrovnat. V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee to jednoho dne p\u0159ijde, sna\u017eil jsem se na to p\u0159ipravit, ale te\u010f jsem v\u011bd\u011bl, \u017ee v\u0161echny p\u0159\u00edpravy jsou naprosto marn\u00e9. Na takov\u00fdhle okam\u017eik se ned\u00e1 p\u0159ipravit. Pouze jsem si sna\u017eil p\u0159edstavit, jak\u00e9 to jednou nejsp\u00ed\u0161 bude, a\u010dkoli bych nad t\u00edm b\u00fdval nejrad\u011bji ani neuva\u017eoval. Ale te\u010f u\u017e to v\u00edm. V\u00edm, \u017ee a\u017e p\u0159ijdu dom\u016f, u\u017e tam na m\u011b nebude \u010dekat. U\u017e si k n\u00ed nikdy nelehnu do postele a nebudeme spole\u010dn\u011b koukat na jej\u00ed nejobl\u00edben\u011bj\u0161\u00ed poh\u00e1dky. Jak m\u00e1m v\u016fbec \u017e\u00edt bez jej\u00edch pohled\u016f, \u00fasm\u011bv\u016f, vtipn\u00fdch pozn\u00e1mek? Dnem i noc\u00ed pro m\u011b byly samoz\u0159ejmost\u00ed, byly sou\u010d\u00e1st\u00ed m\u00e9ho \u017eit\u00ed. A n\u00e1hle je ztrat\u00edm do jednoho. Nikdy mi nikdo nic z t\u011bchto v\u011bc\u00ed nenahrad\u00ed. Nikdo mi nenahrad\u00ed ji.<\/em><\/div>\n

Nebudu tvrdit, \u017ee nejsem v \u0161oku, nezacloumalo to moj\u00ed psychikou a ani nev\u00edm, zda se z tohoto traumatu n\u011bkdy dostanu, ale v\u00edm, \u017ee by si p\u0159\u00e1la, abych \u0161el d\u00e1l.<\/em> <\/p>\n

A\u010dkoli m\u011b to uvnit\u0159 rvalo na kousky sebev\u00edc, sna\u017eil jsem se zvednout a pokra\u010dovat. Mysl se sv\u011bdom\u00edm uvnit\u0159 m\u011b z\u00e1pasily. P\u0159\u00e1l jsem si j\u00edt d\u00e1l, alespo\u0148 kv\u016fli n\u00ed, kv\u016fli mn\u011b, p\u0159edev\u0161\u00edm kv\u016fli Billovi. P\u0159\u00e1l jsem si b\u00fdt siln\u00fd. Ale nev\u011bd\u011bl jsem, zda to zvl\u00e1dnu. P\u0159ipadal jsem si alespo\u0148 stokr\u00e1t men\u0161\u00ed, ne\u017e ve skute\u010dnosti jsem. M\u011bl jsem pocit, jako bych byl drobn\u00fd brou\u010dek zalezl\u00fd n\u011bkde v zemi a ka\u017ed\u00fd m\u011b mohl jedin\u00fdm krokem lehce za\u0161l\u00e1pnout a zab\u00edt. Nedalo se popsat, co jsem uvnit\u0159 sebe c\u00edtil, jak m\u011b ka\u017ed\u00e1 vte\u0159ina \u017eivota nav\u00edc rvala na kusy. Bylo to jako \u017e\u00edt na zem\u011bkouli, kter\u00e1 se stala \u010dir\u00fdm peklem. P\u0159edstavte si ten nejhor\u0161\u00ed okam\u017eik ve va\u0161em \u017eivot\u011b. J\u00e1 se c\u00edt\u00edm je\u0161t\u011b desetkr\u00e1t tak h\u016f\u0159.<\/p>\n

Vyt\u00e1hl jsem kl\u00ed\u010d z kapsy a odemkl si byt. Ti\u0161e jsem zav\u0159el dve\u0159e pro p\u0159\u00edpad, \u017ee by Bill je\u0161t\u011b spal, na\u010de\u017e jsem se svl\u00e9kl a zul. \u0160ourav\u00fdm krokem jsem se roze\u0161el p\u0159eds\u00edn\u00ed. Byl jsem bl\u00e1hov\u00fd, \u017ee m\u011b v\u016fbec napadlo, \u017ee by snad mohl je\u0161t\u011b sp\u00e1t. V okam\u017eiku div nevyb\u011bhl z ob\u00fdv\u00e1ku. Byl cel\u00fd ubre\u010den\u00fd, o\u010di m\u011bl zarudl\u00e9.<\/em><\/div>\n

„Pane bo\u017ee, d\u011bkuju,“ vydechnul a roze\u0161el se ke mn\u011b.<\/em><\/div>\n
„Ahm\u2026 ahoj,“ brouknu jen, ani\u017e bych se sna\u017eil jakkoli omlouvat. Omluva zkr\u00e1tka nebyla na m\u00edst\u011b, bylo by to netaktn\u00ed. Hlavn\u011b jsem ani nem\u011bl po\u0159\u00e1dn\u00fd d\u016fvod pro to, \u017ee jsem mu nenapsal ani vzkaz.<\/em> Necht\u011bl jsem ho vylekat, ale mohlo m\u011b napadnout, \u017ee bude vyv\u00e1d\u011bt. M\u00e1 m\u011b r\u00e1d.<\/em><\/div>\n
„Ahoj,“ \u0161eptne a prohl\u00e9dne si m\u011b. Sjede mi rukou opatrn\u011b po pa\u017ei a zhluboka se nadechne, jako by se sna\u017eil uklidnit. „Jsi v po\u0159\u00e1dku? M\u011bl jsem o tebe strach, Tome.“<\/em><\/div>\n
„Jsem v pohod\u011b,“ vyd\u00e1m ze sebe n\u011bco, co podle m\u011b m\u011blo alespo\u0148 zd\u00e1nliv\u011b p\u0159ipom\u00ednat \u00fasm\u011bv, ale podle jeho v\u00fdrazu to o\u010dividn\u011b vypadalo naprosto jinak. M\u016fj v\u011b\u010dn\u00fd optimismus se nejsp\u00ed\u0161 vytratil. Nem\u011bl jsem s\u00edlu, nato\u017e chu\u0165, abych se dok\u00e1zal p\u0159etva\u0159ovat natolik p\u0159esv\u011bd\u010div\u011b, \u017ee by mi to n\u011bkdo uv\u011b\u0159il jako obvykle. Jen jsem necht\u011bl, aby se tr\u00e1pil s t\u00edm, jak mi je.<\/p>\n

„J\u00e1 t\u011b nechci kontrolovat, ale\u2026 kde jsi byl? J\u00e1 jsem t\u011b v\u0161ude mo\u017en\u011b sh\u00e1n\u011bl,“ \u0159ekne vl\u00eddn\u00fdm t\u00f3nem hlasu. Ot\u0159e si tro\u0161ku tv\u00e1\u0159e a o\u010di.<\/em> V\u00e1\u017en\u011b jsem mu m\u011bl d\u00e1t v\u011bd\u011bt, kam jedu. Oby\u010dejn\u00fd vzkaz na posteli by \u00fapln\u011b posta\u010dil.<\/em><\/div>\n

„Byl jsem se odreagovat. Jsem v po\u0159\u00e1dku, nemus\u00ed\u0161 si u\u017e d\u011blat starosti,“ povzdechnu. Sklop\u00edm pohled k zemi, pohlad\u00edm ho po rameni a projdu kolem n\u011bj.<\/em><\/div>\n
„Promi\u0148 mi to, ale j\u00e1 si starosti d\u011bl\u00e1m. Mobil sis tu nechal, auto sis vzal\u2026 B\u00e1l jsem se, tak se na m\u011b nezlob,“ rozejde se za mnou. „Ch\u00e1pu, \u017ee jsi cht\u011bl b\u00fdt t\u0159eba s\u00e1m a odreagovat se,“ pohlad\u00ed m\u011b po z\u00e1dech.<\/em><\/div>\n
„Promi\u0148,“ pov\u00edm jen hloup\u011b. Nev\u00edm, jak l\u00e9pe se ospravedlnit. Vejdu do kuchyn\u011b, ale nakonec se zastav\u00edm. Ani nem\u00e1m hlad. Je to jen hloup\u00fd zvyk, \u017ee kdy\u017e p\u0159ijdu, vezmu si n\u011bco k j\u00eddlu, alespo\u0148 n\u011bjakou malou sladkost. Na to nem\u00e1m ale ani nejmen\u0161\u00ed chu\u0165.<\/em><\/div>\n
„M\u016f\u017eu pro tebe n\u011bco ud\u011blat? J\u00e1\u2026 ud\u011bl\u00e1m ti n\u011bco k j\u00eddlu, chce\u0161?“ nab\u00eddne mi. Post\u00e1val tam tak za mnou, jako by se ke mn\u011b b\u00e1l p\u0159ibl\u00ed\u017eit.<\/em> J\u00e1 se mu po v\u010derej\u0161ku vlastn\u011b ani nediv\u00edm. N\u00e1hodou by m\u011b op\u011bt mohl popadnout amok a vyslou\u017eil by si monokl, pokud bych se v\u010das neuklidnil.<\/em><\/div>\n
„Ne, j\u00e1\u2026“ odm\u00edtnu, „nem\u00e1m hlad. D\u00edky,“ povzdechnu a zase se obr\u00e1t\u00edm k odchodu z m\u00edstnosti. Jen kr\u00e1tce na n\u011bj pohl\u00e9dnu, na\u010de\u017e sklon\u00edm pohled a obejdu ho.<\/em><\/div>\n
„Tomi,“ \u0159ekne je\u0161t\u011b ti\u0161eji ne\u017e dote\u010f. P\u0159iv\u0159u o\u010di a zastav\u00edm. Z\u016fstanu k n\u011bmu st\u00e1t z\u00e1dy.<\/p>\n

<\/em> Ani nev\u00edm, pro\u010d se mu tak stran\u00edm. \u010clov\u011bk by \u0159ekl, \u017ee pot\u0159ebuje podporu n\u011bkoho, kdo ho miluje, ale naopak j\u00e1 chci b\u00fdt s\u00e1m. C\u00edt\u00edm se tak zraniteln\u00fd, \u017ee by do m\u011b sta\u010dilo fouknout a rozpadl bych se na milion kousk\u016f. Byl to nejsp\u00ed\u0161 n\u011bjak\u00fd m\u016fj pitom\u00fd syst\u00e9m sebeobrany.<\/p>\n

<\/em> Tro\u0161ku si odka\u0161le.<\/em><\/div>\n

„Provedl jsem ti n\u011bco?“ pomalu ke mn\u011b p\u0159ejde, aby mi vid\u011bl do obli\u010deje. „J\u00e1 v\u00edm, \u017ee\u2026 \u017ee nem\u016f\u017ee\u0161 m\u00edt na nic n\u00e1ladu a tak. Jen\u2026 m\u00e1m strach, \u017ee jsem ti n\u011bco ud\u011blal.“<\/em><\/div>\n
„Neud\u011blal,“ \u0159eknu jen a op\u011bt se d\u00e1m do kroku.<\/em> Nejlep\u0161\u00ed by bylo, kdybych od n\u011bj ode\u0161el a byl rad\u011bji s m\u00e1mou. Pot\u0159ebuje te\u010f moji podporu v\u00edc ne\u017e Bill. Jen si nejsem jist\u00fd, \u017ee j\u00e1 jsem t\u00e9 podpory schopn\u00fd. M\u00e1m strach, \u017ee bych naopak byl netaktn\u00ed a ubl\u00ed\u017eil bych j\u00ed n\u011bjak je\u0161t\u011b v\u00edc. Nechci ztratit posledn\u00edho \u010dlena sv\u00e9 rodiny.<\/em><\/div>\n
„Dob\u0159e, promi\u0148,“ sv\u011bs\u00ed Bill hlavu a z\u016fstane tam post\u00e1vat. Dojdu do ob\u00fdv\u00e1ku, sednu si na gau\u010d a schoul\u00edm se do klub\u00ed\u010dka tak, \u017ee si obejmu rukama nohy. Za\u010dnu p\u0159et\u00e1\u010det n\u00e1ramek na z\u00e1p\u011bst\u00ed. Bezmy\u0161lenkovit\u011b jsem se poddal sv\u00fdm pocit\u016fm a vzpom\u00ednk\u00e1m, \u017ee mi b\u011bhem chvilky u\u017e tekly slzy po tv\u00e1\u0159\u00edch. Byl jsem tak zabran\u00fd do vlastn\u00edch emoc\u00ed, \u017ee jsem ztratil pojem o \u010dase.<\/p>\n

Post\u0159ehnul jsem, jak se vedle m\u011b Bill posadil. Opravdu n\u011b\u017en\u011b m\u011b objal kolem ramen a za\u010dal m\u011b hladit. Byl ti\u0161e. I p\u0159es po\u010d\u00e1te\u010dn\u00ed rozporupln\u00e9 pocity, \u017ee bych byl nejrad\u011bji s\u00e1m, jsem se k n\u011bmu bezd\u011bky p\u0159ivinul a polo\u017eil si hlavu na jeho rameno.<\/em><\/div>\n

„\u0160\u0161\u0161\u0161,“ za\u0161eptal po chvilce. Co nejjemn\u011bji m\u011b d\u00e1l hladil a vinul si m\u011b k sob\u011b. Zaplavil m\u011b pocit vd\u011b\u010dnosti a l\u00e1sky. Byl jsem \u0161\u0165astn\u00fd, \u017ee je u m\u011b. Nem\u011bl jsem se ho od sebe sna\u017eit odstrkovat, kdy\u017e te\u010f jasn\u011b vid\u00edm, \u017ee s n\u00edm je mi nejl\u00e9pe. Nejen, \u017ee chci jeho p\u0159\u00edtomnost c\u00edtit a vy\u017eaduji ji, j\u00e1 ji pot\u0159ebuju. Pot\u0159ebuju v\u011bd\u011bt, \u017ee je tu pro m\u011b a j\u00e1 se o n\u011bj m\u016f\u017eu op\u0159\u00edt za ka\u017ed\u00e9 situace. Pozvedl jsem hlavu a pohl\u00e9dl na n\u011bj. Druhou rukou m\u011b chytl za tu mou a propletl si se mnou prsty. Protnul pohled s t\u00edm m\u00fdm. Byl do m\u00fdch o\u010d\u00ed tak zahled\u011bn\u00fd, jako by si v nich \u010detl. Nev\u00edm, zda v nich n\u011bco dok\u00e1zal vy\u010d\u00edst za ten kr\u00e1tk\u00fd okam\u017eik, ne\u017e jsem je zav\u0159el a vyhledal si jeho rty. Nahnul hlavu tro\u0161ku ke stran\u011b a pol\u00edbil m\u011b. Byl to znovu ten siln\u00fd a proc\u00edt\u011bn\u00fd polibek, pln\u00fd l\u00e1sky a n\u011bhy. P\u0159esn\u011b to, co jsem pr\u00e1v\u011b vy\u017eadoval a vyhled\u00e1val. On byl jedin\u00e9 m\u00e9 rozpt\u00fdlen\u00ed. Polibky, dotyky, v\u0161echno bych p\u0159ijal i v tak prek\u00e9rn\u00ed situaci.<\/p>\n

Odtrhl jsem se a otev\u0159el o\u010di, abych se mu mohl pod\u00edvat do o\u010d\u00ed. Zboural jsem zdi a nechal vyplout na povrch v\u0161echny emoce, v\u010detn\u011b t\u011bch, co m\u011b sou\u017eily. Doufal jsem, \u017ee vid\u00ed alespo\u0148 polovinu toho, co jsem pr\u00e1v\u011b c\u00edtil. Posunul jsem se, p\u0159it\u00e1hl si ho zp\u00e1tky k sob\u011b a n\u011b\u017en\u011b se vpil do jeho rt\u016f. Tlumen\u011b oddechnul a za\u010dal mi polibky opl\u00e1cet. St\u00e1le byl tak jemn\u00fd, vn\u00edmav\u00fd. Nikam nesp\u011bchal, do ka\u017ed\u00e9ho polibku se sna\u017eil vlo\u017eit kousek citu, kousek l\u00e1sky, kter\u00e1 mezi n\u00e1mi panovala. Polibky jsem mu opl\u00e1cel se stejn\u00fdm p\u0159\u00edstupem. Nest\u00e1l jsem te\u010f o nic v\u00e1\u0161niv\u00e9ho, ani nic na hranici mezi or\u00e1ln\u00edm sexem a vzru\u0161en\u00fdm vzdych\u00e1n\u00edm. Zkr\u00e1tka jsem jen tou\u017eil po jeho p\u0159\u00edtomnosti, kterou jsem si vy\u017e\u00e1dal. Nep\u0159i\u0161lo mi to ani v t\u00e9hle situaci \u0161patn\u00e9. Byl m\u016fj p\u0159\u00edtel a j\u00e1 ho pot\u0159eboval, a\u0165 u\u017e se uvnit\u0159 m\u011b pr\u00e1v\u011b odehr\u00e1valo cokoli. Ovinul jsem mu pa\u017ee kolem krku, usadil se na n\u011bm a sklouzl mu do kl\u00edna, na\u010de\u017e jsem se k n\u011bmu p\u0159itisknul. Jeho pa\u017ee m\u011b objaly kolem pasu. N\u011b\u017en\u011b mi vyj\u00ed\u017ed\u011bl po z\u00e1dech a tulil se ke mn\u011b, jako by cht\u011bl, abych v\u011bd\u011bl, \u017ee je u m\u011b.<\/p>\n

„Moc t\u011b miluju,“ po\u0161eptal n\u00e1hle a pol\u00edbil m\u011b znovu. A\u010dkoli jsem mu d\u016fv\u011b\u0159oval sebev\u00edc, uv\u011bdomil jsem si, \u017ee tohle by malou nehodou mohlo zaj\u00edt d\u00e1l, ne\u017e bych v tento okam\u017eik cht\u011bl. Proto jsem mu polibek oplatil a odtrhl se.<\/em><\/div>\n

„Taky t\u011b miluju. D\u011bkuju za v\u0161echno, co pro m\u011b d\u011bl\u00e1\u0161,“ \u0161eptnu. Pohlad\u00edm ho po tv\u00e1\u0159i, je\u0161t\u011b jednou ho pol\u00edb\u00edm, a pot\u00e9 se posunu o kousek n\u00ed\u017e. Schoval jsem se mu do n\u00e1ru\u010de, p\u0159i\u010dem\u017e jsem m\u011bl hlavu polo\u017eenou na jeho ramen\u011b. Propl\u00e9tal jsem si prsty s jeho prsty, co\u017e mi slou\u017eilo jako dobr\u00e9 odreagov\u00e1n\u00ed. Nebylo t\u0159eba n\u011bco \u0159\u00edkat. Vn\u00edmal jsem jeho bl\u00edzkost, v\u016fni a v\u0161echnu podporu, kterou mi dod\u00e1val. M\u011bl jsem pocit, \u017ee v ten okam\u017eik by pro m\u011b ud\u011blal cokoli jen proto, abych byl zase \u0161\u0165astn\u00fd. Ale mn\u011b k zotaven\u00ed sta\u010dila jen spousta \u010dasu a p\u0159edev\u0161\u00edm on a jeho l\u00e1ska.<\/p>\n

<\/em> autor: *Mischa* :o* & Turmawenne<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: *Mischa* :o* & Turmawenne BILL Jakmile jsme dojeli ke mn\u011b dom\u016f, odvedl jsem Toma nahoru do bytu. Oba jsme se zuli a sundali si bundy. St\u00e1le v\u0161e bylo beze slov. Zavedl jsem ho tedy do lo\u017enice a ulo\u017eil ho do postele.<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[479],"tags":[],"class_list":["post-6673","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-novel-of-dreams-my-dream"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6673","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=6673"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6673\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=6673"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=6673"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=6673"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}