{"id":6678,"date":"2012-04-10T17:00:00","date_gmt":"2012-04-10T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=6660"},"modified":"2012-04-10T17:00:00","modified_gmt":"2012-04-10T16:00:00","slug":"zeiten-andern-dich-58","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/04\/10\/zeiten-andern-dich-58\/","title":{"rendered":"Zeiten \u00e4ndern dich 58."},"content":{"rendered":"
autor: Mintam<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/strong> <\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Na ve\u010d\u00edrku, na kter\u00e9m jsem byl sezn\u00e1men jak s otcem Toma, tak i s milionem dal\u0161\u00edch lid\u00ed, \u017ee nem\u00e1m ani \u0161anci si je v\u0161echny zapamatovat, \u010das ut\u00edk\u00e1 nezn\u00e1mo kam. P\u0159es Bushida je tady i Kay One, a p\u00e1r dal\u0161\u00edch zn\u00e1m\u011bj\u0161\u00edch lid\u00ed a j\u00e1 nejsem schopen po\u010d\u00edtat tu spoustu lid\u00ed, kte\u0159\u00ed se kolem m\u011b dnes oto\u010d\u00ed. A hlavn\u011b to\u010d\u00edc\u00ed se kolem Toma. Chv\u00edli tenhle, pak zase tenhle, chv\u00edli se vyskytujeme tady pak zase tam. Nepob\u00edr\u00e1m u\u017e lehce, ale je mi to velmi sympatick\u00e9.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„J\u00e9 ahoj, ty mus\u00ed\u0161 b\u00fdt Bill,“ pousm\u011bje se na m\u011b blond\u00fdnka a okam\u017eit\u011b ke mn\u011b nat\u00e1hne ruku. M\u00edrn\u011b \u0161okovan\u011b se zaraz\u00edm, ale kdy\u017e se k n\u00e1m oto\u010d\u00ed u\u017e i Tom, nat\u00e1hnu k n\u00ed ruku i j\u00e1 a usm\u011bju se. „Rosalie,“ \u0159ekne, na\u010de\u017e se hned rozesm\u011bje, „d\u011bl\u00e1m si srandu. Na\u0161i m\u011b t\u00edm jm\u00e9nem cht\u011bli vytrestat. Jsem R\u00f3za.“
„Ahoj,“ p\u00edpnu, ztracen v okoln\u00edm hluku.
„Nazdar, hypochondre,“ mrkne hned na to na Toma.
„Bla bla bla,“ usm\u011bje se. „Kde m\u00e1\u0161 sv\u00fd druh\u00fd j\u00e1?“
„\u0158\u00edkala jsem rovnou, aby si ho v t\u00fd nemocnici nechali, aby byl v klidu. D\u011bl\u00e1 v\u0161echno pro to, aby mu to blb\u011b sr\u016fstalo, tak\u017ee… t\u0159eba se tady uk\u00e1\u017ee.“
„Hm, jeho pravidla. Jsi tady s n\u011bk\u00fdm?“
„Jo, jestli ses n\u011b\u010demu p\u0159iu\u010dil v t\u00fd Francii, tak si s n\u00edm m\u016f\u017ee\u0161 i popov\u00eddat,“ zachecht\u00e1 se.
„Tak\u017ee te\u010f Francouz?“
„N\u00e1hodou, je to moje zlat\u00ed\u010dko,“ vypl\u00e1zne jazyk, a pak si n\u00e1s oba s \u00fasm\u011bvem prohl\u00e9dne. „Kluci, bavte se tu dob\u0159e, tchao.“ M\u00e1vne a zmiz\u00ed zase v tom davu.
„Bu\u010fme r\u00e1di, \u017ee je tady hluk, jinak chrl\u00ed jedno slovo za druh\u00fdm,“ usm\u011bje se Tom a l\u00edpne mi pusu.
„Ale je mil\u00e1,“ poznamen\u00e1m.<\/div>\n
\n
„Tomi, j\u00e1 u\u017e nepozn\u00e1m ani tv\u00e9ho ta\u0165ku,“ kn\u00edknu mu opilecky do ucha a usm\u011bju se. Abych pravdu \u0159ekl, jestli\u017ee jsem o Tomov\u011b mamce \u0159ekl, \u017ee je kr\u00e1sn\u00e1, tak jeho otec mus\u00ed b\u00fdt v tom p\u0159\u00edpad\u011b b\u016fh! Oh sakra, nejsem j\u00e1 gay?
„To u\u017e ani j\u00e1 ne,“ \u0159ekne se zasm\u00e1n\u00edm Tom a napije se ze sv\u00e9 skleni\u010dky.
„P\u016fjde\u0161 si zatancovat, pros\u00edm?“
Nejprve zamrk\u00e1m na Toma, ne\u017e se donut\u00edm oto\u010dit hlavu za t\u00edm spr\u00e1vn\u00fdm hlasem. Stoj\u00ed tam spo\u0159e od\u011bn\u00e1 brunetka a sv\u00fdm \u00fasm\u011bvem se sna\u017e\u00ed dostat m\u011b na parket. „Huh?“
Tom se sm\u00edchem zavrt\u00ed hlavou, vyt\u00e1hne m\u011b na nohy a postr\u010d\u00ed on\u00e9 sle\u010dn\u011b. „Bavte se,“ zahl\u00e1s\u00e1 za n\u00e1mi a j\u00e1 se jen nech\u00e1pav\u011b za n\u00edm oto\u010d\u00edm, ne\u017e jsem odvle\u010den na parket.<\/p>\n

„Jsem Sarah.“
„Bill,“ koktnu, kdy\u017e si sv\u00e9 t\u011blo p\u0159itiskne na to m\u00e9. Sakra, jsem natolik opilej, nebo tady v\u00e1\u017en\u011b tancuju s holkou t\u011blo na t\u011blo?
„Bav\u00ed\u0161 se?“ za\u010dne typicky konverza\u010dn\u00ed t\u00e9ma, a tak se j\u00ed pod\u0159\u00edd\u00edm a za\u010dnu s n\u00ed v\u00e9st rozhovor.
Nen\u00ed a\u017e tak pozd\u011b, ale co se t\u00fd\u010de alkoholu, je toho ve mn\u011b po\u017eehnan\u011b, stejn\u011b jako v Tomovi. St\u00e1le se ale udr\u017e\u00edm na nohou, a to je podstatn\u00e9. Dokonce jsem schopen je\u0161t\u011b v\u011bt\u0161inov\u011b vn\u00edmat, a i kdy\u017e jsme si s Tomem sl\u00edbili, \u017ee zapomene dnes na v\u0161echno, je tu fakt, kter\u00fd jen tak zapomenout nelze. A to ten, \u017ee je zde i Andreas, kter\u00fd p\u0159ed malou chv\u00edl\u00ed dorazil.
A proto\u017ee se po chvilce oz\u00fdvaj\u00ed posledn\u00ed t\u00f3ny songu, omluv\u00edm se u Sarah a dojdu zp\u011bt k Tomovi k baru, kde ho jen zpra\u017e\u00edm pohledem.<\/p>\n

„Ne\u0159ekl jsi mi, \u017ee tady bude,“ pouk\u00e1\u017eu k pr\u00e1v\u011b p\u0159\u00edchoz\u00edmu.
„\u0158ekl jsi, \u017ee zapomenem na v\u0161echno. Zapomn\u011bl jsem?“ zkus\u00ed na m\u011b hodit nevinn\u00fd v\u00fdraz, a j\u00e1 se se zamra\u010den\u00edm napiju ze sv\u00e9 skleni\u010dky a zpra\u017e\u00edm pohledem tentokr\u00e1t Andrease, kter\u00fd si n\u00e1s vyhled\u00e1 pohledem a udr\u017euje tento o\u010dn\u00ed kontakt po celou dobu, co se zdrav\u00ed s lidma na cest\u011b k n\u00e1m.
„Tome, j\u00e1 tu s n\u00edm nechci b\u00fdt,“ \u0159eknu u\u017e m\u00ed\u0148 r\u00e1zn\u011b a nespou\u0161t\u00edm z n\u011bho pohled.
Tom mne chyt\u00ed za boky a usad\u00ed mne na barovou \u017eidli\u010dku naproti sob\u011b. „Klid.“
„Ne, nebudu klidnej!“
„Jsem tady s tebou, Bille,“ podotkne, jako bych to dosud nezaznamenal.<\/p>\n

„No ne, jak\u00e1 to \u010dest,“ u\u0161kl\u00edbne se Andreas sm\u011brem ke mn\u011b, kdy\u017e k n\u00e1m dojde, bez ostychu se usad\u00ed za bar u Toma a objedn\u00e1 si pit\u00ed.
Tom ale jen pozvedne obo\u010d\u00ed. „Nezapom\u00ednej, d\u00edky komu jse\u0161 tu ty,“ pronese k n\u011bmu st\u00e1le v klidu.
To j\u00e1 v klidu u\u017e nejsem d\u00e1vno, proto\u017ee nejen\u017ee m\u011b neust\u00e1le jeho pohled propaluje, ale hlavn\u011b nem\u00e1m v Tomovi pr\u00e1v\u011b v\u016fbec \u017e\u00e1dnou oporu.
„Ne, Tome, v\u0161echno u\u017e je jinak.“
„Pov\u00eddej,“ ochotn\u011b ho Tom pob\u00eddne a j\u00e1 se znechucen\u011b od nich odvr\u00e1t\u00edm. To jsem m\u011bl rad\u011bji z\u016fstat tancovat se Sarah! Kdo vlastn\u011b ta holka byla, a kde je te\u010f? Jedinou holku, co tu jakoby zn\u00e1m, je R\u00f3za, a i tu jsem za ve\u010der vid\u011bl jen dvakr\u00e1t.
S n\u00e1dechem se napiju ze sv\u00e9 skleni\u010dky, mali\u010dko si povyt\u00e1hnu d\u017e\u00edny a z barov\u00e9 \u017eidli\u010dky se zvednu. Ne, tohle opravdu nem\u00e1m zapot\u0159eb\u00ed poslouchat. V\u0161imnu si, \u017ee se Tom po mn\u011b ohl\u00e9dl, ale ani se m\u011b nepokusil zastavit, a proto se bez p\u0159ek\u00e1\u017eet dostanu a\u017e na toalety. Pro\u010d? Pro\u010d mi tohle d\u011bl\u00e1? J\u00e1 ch\u00e1pu, \u017ee mu neust\u00e1le tvrd\u00edm, jak nechci, aby si zp\u0159etrhal v\u0161echny kamar\u00e1dsk\u00e9 vztahy a podobn\u011b, a p\u0159itom mu to pak t\u00edmhle zp\u016fsobem vy\u010d\u00edt\u00e1m, ale mysl\u00edm, \u017ee tohle plat\u00ed jen u Andrease, a Tom prost\u011b mus\u00ed pochopit, pro\u010d d\u011bl\u00e1m to, co d\u011bl\u00e1m. Ne, a\u0165 se s n\u00edm klidn\u011b bav\u00ed, ale a\u0165 se pros\u00edm ten idiot vyh\u00fdb\u00e1 mn\u011b! A\u0165 se nesna\u017e\u00ed mermomoc\u00ed b\u00fdt s Tomem tam, kde j\u00e1. Kouknu na sebe do zrcadla a lehce sm\u00e1znu linku malinko p\u0159esahuj\u00edc\u00edch st\u00edn\u016f na m\u00fdch o\u010d\u00edch.<\/p>\n

„Bille, kdes byl takovou dobu?“ zept\u00e1 se m\u011b Tom okam\u017eit\u011b, co se asi po dvaceti minut\u00e1ch vr\u00e1t\u00edm na bar.
„Promi\u0148,“ \u0161kytnu a pokr\u010d\u00edm rameny. Na to se Tom ale jen pousm\u011bje, \u010d\u00edm\u017e m\u011b \u00fapln\u011b vyto\u010d\u00ed. „Sakra, nechci b\u00fdt v bl\u00edzkosti toho…,“ nedokon\u010d\u00edm to s ohledem na Toma a m\u00e1vnu rukou.
„U\u017e tu d\u00e1vno nen\u00ed.“
„A j\u00e1 taky nebudu,“ podotknu.
„Ne\u0159\u00edkal jsi, \u017ee na v\u0161echno zapomenem? Pros\u00edm, jen dnes ve\u010der.“
Vydechnu, zad\u00edv\u00e1m se na \u0161pi\u010dku sv\u00e9 boty lehce kopaj\u00edc\u00ed do jeho \u017eidli\u010dky, a pak se pousm\u011bju. „Jasn\u011b, dnes ve\u010der.“ Stvrd\u00edm mu to p\u0159ik\u00fdvnut\u00edm a dopiji ze sv\u00e9 odst\u00e1t\u00e9 skleni\u010dky, kterou chvatn\u011b nahrad\u00edm dal\u0161\u00edm objednan\u00fdm drinkem.<\/p>\n

Po n\u011bjak\u00e9 dal\u0161\u00ed nespo\u010detn\u00e9 chv\u00edli, jako bych se probral ze sp\u00e1nku do reality nebo co, mi dojde, \u017ee sed\u00edm sice st\u00e1le u baru, ale \u017ee naproti mn\u011b nesed\u00ed v\u016fbec Tom, n\u00fdbr\u017e Sarah, a vede se mnou taky ji\u017e opileckou rozpravu.
„Hele, ono na tom nesejde, jestli\u017ee jsem gay,“ pokr\u010d\u00edm rameny s odpov\u011bd\u00ed na ot\u00e1zku, kterou jsem n\u011bjak zapomn\u011bl u\u017e p\u0159i prvn\u00edm p\u00edsmenku vy\u0159\u010den\u00e9m z jej\u00edch \u00fast.
Na to se ona m\u00edrn\u011b zaraz\u00ed, ale pak se rozesm\u011bje. „Dobrej vtip.“
„Jak mysl\u00ed\u0161,“ dopiju svou nev\u00edm kolik\u00e1tou skleni\u010dku a rozhl\u00e9dnu se. „Kde je Tom?“
„Tom? Kdo je Tom?“ nech\u00e1pav\u011b si m\u011b prohl\u00e9dne a pak zv\u00e1\u017en\u00ed. „Moment, tys to myslel v\u00e1\u017en\u011b kdy\u017e si \u0159\u00edkal, \u017ee jsi…“
Nev\u00edm, zda svou ot\u00e1zku dokon\u010dila, ale j\u00e1 vstal d\u0159\u00edv, ne\u017e to stihla, a pohledem za\u010dal bloudit po okol\u00ed. Nikde nikdo, a\u017e n\u00e1hle moje o\u010di zam\u011b\u0159\u00ed hledanou ko\u0159ist. Tom, zap\u0159eden do rozhovoru se dv\u011bma holkama, se poflakuje na gau\u010di v rohu m\u00edstnosti a mysl\u00ed si, jak je nen\u00e1padnej. Tak to tedy ne!<\/p>\n

„So keep your love locked down, your love locked down…,“ za\u010dnu si prozp\u011bvovat cestou song mn\u011b dob\u0159e zn\u00e1m\u00fd. „Odch\u00e1z\u00edme,“ chytnu chvatn\u011b Toma za ruku a vyt\u00e1hnu ho na nohy s omluvn\u00fdm \u00fasm\u011bvem na ony dv\u011b holky tv\u00e1\u0159\u00edc\u00ed se nespokojen\u011b. Vesele si prozp\u011bvuj\u00edc song, r\u00e1zn\u011b vedu Toma za sebou, ani\u017e bych mu n\u011bco \u0159ekl.
Ten se ale krokem kr\u00e1tce nato vyrovn\u00e1 mn\u011b a usm\u011bje se. „Ty zn\u00e1\u0161 ten song?“
„Jasn\u011b, je to Kanye West.“
„No jasn\u011b, \u017ee je, ale jak to, \u017ee ty poslouch\u00e1\u0161 n\u011bkoho takov\u00fdho?“
Pozvednu jen obo\u010d\u00ed a usm\u011bju se. „Tomi, sly\u0161el jsi? Odch\u00e1z\u00edme.“
„To s t\u00edm nesouvis\u00ed,“ za\u010dne se sm\u00e1t a v tu chv\u00edli si uv\u011bdom\u00edm, jak \u0161\u00edlen\u011b jsme oba opil\u00ed. V\u017edy\u0165 ani nev\u00edm, kdy se mi ztratil z dosahu. Sakra, to je\u0161t\u011b ani nen\u00ed r\u00e1no, a j\u00e1 u\u017e te\u010f m\u00e1m okno!
„M\u00e1\u0161 v\u0161echno?“ zept\u00e1m se Toma u dve\u0159\u00ed, a ani\u017e bych v\u011bd\u011bl, jak to ud\u011blal on \u010di j\u00e1, oba m\u00e1me sv\u00e9 svr\u0161ky u sebe. Tud\u00ed\u017e se s t\u00edm uspokoj\u00edm jako s odpov\u011bd\u00ed, a kdy\u017e vylezeme ven na vzduch, na vte\u0159inu se zastav\u00edm, abych se nadechl a zav\u0159el o\u010di. Usm\u011bju se.<\/p>\n

„Co?“ c\u00edt\u00edm, \u017ee se Tom usm\u00e1l taky a dost neobratn\u011b mne chyt\u00ed za ruku. M\u00e1m pocit, \u017ee spolu nem\u016f\u017eeme doj\u00edt nikam.
„Tome, bo\u017ee, jsme tak opil\u00ed.“
„A?“ zept\u00e1 se u\u017e t\u011bsn\u011b u m\u00e9ho obli\u010deje, a pak m\u011b pol\u00edb\u00ed. Do h\u00e1je, chci ho l\u00edbat celou noc!
„Jsme kurevsky opil\u00ed,“ \u0159eknu se sm\u00edchem proti jeho rt\u016fm a jemn\u011b mu spodn\u00ed ret skousnu.
„Jen\u017ee z\u00edtra si na to nesm\u00ed\u0161 vzpomenout, proto\u017ee jsme \u0159ekli, \u017ee dneska v\u0161echno zapomeneme.“
„M\u016f\u017eu si pamatovat fakt, \u017ee m\u011b dost\u00e1v\u00e1\u0161 do kolen?“ usm\u011bju se, kdy\u017e jeho ruka u\u017e chv\u00edli s\u00eddl\u00ed na m\u00e9m zadku.
„Mo\u017en\u00e1, nestanovili jsme tak \u00fapln\u011b podm\u00ednky,“ nep\u0159est\u00e1v\u00e1 mezery mezi slovy vypl\u0148ovat polibky.
„Hmm,“ pronesu jen s \u00fasm\u011bvem, kdy\u017e mne op\u011bt uml\u010d\u00ed jeho rty. \u017daludek se mi houpe, nikoliv ale z alkoholu, ale blahem z Tomovy pozornosti. Chyb\u011bl mi po cel\u00fd ve\u010der! „M\u011bli bychom j\u00edt,“ l\u00edpnu mu pusinku na nos, „a nest\u00e1t tady.“ Dojde mi najednou, \u017ee jsme se nehnuli od klubu ani o krok od doby, co jsme vylezli ven.
„V\u017edy\u0165,“ s \u00fasm\u011bvem mi ovine ruku kolem pasu a ud\u011bl\u00e1 prvn\u00ed krok vp\u0159ed.<\/p>\n

Kdy\u017e u\u017e se dostaneme t\u00e9m\u011b\u0159 p\u0159ed d\u016fm, kde s\u00eddl\u00ed Tom\u016fv byt, v\u016fbec nev\u00edm, jak jsme se jsem dostali, ale zato si pamatuji, \u017ee na\u0161e rty se po celou cestu rozd\u011blily snad jen dvakr\u00e1t, a to je\u0161t\u011b na p\u00e1r vte\u0159in.
„Tomi,“ brouknu mu proti rt\u016fm a vezmu za kliku, kdy\u017e ho op\u0159u o vchodov\u00e9 dve\u0159e, „mus\u00ed\u0161 n\u00e1m odemknout.“
„A co kdy\u017e nem\u00e1m kl\u00ed\u010de?“ usm\u011bje se, a jeho rty sjedou na m\u016fj krk. Bla\u017een\u011b vydechnu, a kdy\u017e Tomovy ruce sjedou po m\u00fdch boc\u00edch pod m\u00e9 tri\u010dko a majetnicky m\u00e9 t\u011blo natiskne na to sv\u00e9, m\u00e1m chu\u0165 k\u0159i\u010det radost\u00ed. Pak se ale jedna jeho ruka vzd\u00e1l\u00ed, a kdy\u017e za chv\u00edli zaslechnu chrastit kl\u00ed\u010de, dojde mi pro\u010d. Po schodech se jak\u017e tak\u017e dostaneme do prvn\u00edho patra, odkud si zavol\u00e1me v\u00fdtah.
Jen co se za n\u00e1mi ale zav\u0159ou dve\u0159e od bytu, na\u0161e rty maj\u00ed rozehranou takovou n\u011b\u017enou hru, a\u017e jasn\u011b c\u00edt\u00edm, jak mi slast\u00ed \u0161kube podb\u0159i\u0161ek. Nech\u00e1m jeho rty, aby mi zp\u016fsobovaly pocity, jako bych byl v sedm\u00e9m nebi, a kdy\u017e sv\u00fdmi rty n\u00e1ru\u017eiv\u011bji zatla\u010d\u00edm na ty Tomovy, abychom zintenzivnili na\u0161i hru, ani nev\u00edm jak, ale nachyt\u00e1m se, jak ho s jeho pomoc\u00ed vysvl\u00e9k\u00e1m z trika.<\/p>\n

„Copak to d\u011bl\u00e1\u0161?“
Ochotn\u011b se nech\u00e1 vysvl\u00e9ct a j\u00e1 jen s bla\u017een\u00fdm v\u00fdrazem a pohledem na jeho t\u011blo sjedu dlan\u00ed po jeho tv\u00e1\u0159i na jeho hru\u010f, kde p\u0159itla\u010d\u00edm, abych ho pevn\u011bji op\u0159el o dve\u0159e, a sv\u00fdmi rty p\u0159ejedu po jeho hrudi a\u017e na krk, a co nejzdr\u017eenliv\u011bji mu \u0161eptnu do ucha.<\/div>\n

„Te\u010f u\u017e si to nerozmysl\u00edm.“
Odd\u00e1l\u00edm kr\u00e1tce sv\u016fj obli\u010dej, kter\u00fd Tom hned na to chytne do sv\u00fdch dlan\u00ed a nasad\u00ed \u00fasm\u011bv.<\/div>\n
„Se\u0161 si jistej?“ Kr\u00e1tce jazykem p\u0159ejedu po sv\u00e9m horn\u00edm rtu a s \u00fasm\u011bvem ho jen ml\u010dky pozoruju. Jsem si stoprocentn\u011b jist\u00fd, tentokr\u00e1t ano. „Jsi opilej, v\u00ed\u0161 to?“ zasm\u011bje se.
S mrknut\u00edm oto\u010d\u00edm kl\u00ed\u010dem v z\u00e1mku. „Hm, jsem, opilej tebou.“
„Jse\u0161 ale zatracen\u011b sexy,“ zaz\u00e1\u0159\u00ed mu o\u010di a j\u00e1 se jen s \u00fasm\u011bvem odd\u00e1m jeho dotyk\u016fm. Po kr\u00e1tk\u00e9 chvilce se i moje triko v\u00e1l\u00ed kdesi a up\u0159\u00edmn\u011b douf\u00e1m, \u017ee kalhoty p\u016fjdou brzo za n\u00edm, proto\u017ee nutn\u011b pot\u0159ebuji dostat napnut\u00fd rozkrok z upnut\u00fdch d\u017e\u00edns\u016f ven! Ani Tom nevypad\u00e1, \u017ee by na tom byl jinak, a proto se jemn\u011b p\u0159itla\u010d\u00edm na jeho t\u011blo s touhou ho pol\u00edbit. Jsem sice lehce nerv\u00f3zn\u00ed, ale p\u0159es alkohol v hlav\u011b nejsem schopn\u00fd to vn\u00edmat tak intenzivn\u011b, tak\u017ee nedo\u010dkav\u011b av\u0161ak nen\u00e1siln\u011b dotla\u010d\u00edm Toma k posteli.<\/p>\n

autor: Mintam<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/p>\n

<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Mintam Na ve\u010d\u00edrku, na kter\u00e9m jsem byl sezn\u00e1men jak s otcem Toma, tak i s milionem dal\u0161\u00edch lid\u00ed, \u017ee nem\u00e1m ani \u0161anci si je v\u0161echny zapamatovat, \u010das ut\u00edk\u00e1 nezn\u00e1mo kam. P\u0159es Bushida je tady i Kay One, a p\u00e1r dal\u0161\u00edch zn\u00e1m\u011bj\u0161\u00edch<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[462],"tags":[],"class_list":["post-6678","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-zeiten-andern-dich"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6678","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=6678"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6678\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=6678"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=6678"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=6678"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}